Tip:
Highlight text to annotate it
X
PREDEHRA
Helena Trojská
Pred 3000 léty se zde rozkládalo
osudné mesto Troja,
jež svou polohou vévodilo
Hellespontu,
dnes nazývanému Dardanely.
Jelikož tudy vedla jediná
námorní trasa na východ,
Troja prosperovala
a stala se pro recké národy
lákavou válecnou trofejí.
Trojané nezapomneli na útok Reku,
kterí pod vedením Sparty
vyplenili a vypálili
mesto jejich predku.
Posílili svou obranu
proti prípadným dalším útokum.
Proto novou Troju obehnali
pevnou hradbou a ucinili ji
nedobytným útocištem
št'astného lidu, který miloval krásu.
Delní Trojané si na nádvorích
a rušných ulicích
užívali života v míru,
jakoby tato bezstarostná éra
nemela mít konce.
A zde Aeneas,
synovec krále Priama,
krácí do paláce,
kde královská rada
vážila budoucnost Troje.
A tak jsme nechali
porozumení mezi národy
vytesnit tímto jedem.
Trojané propadají klevetám,
obvinují jeden druhého.
Vidím jediné rešení.
At' je po tvém. Jdi do Sparty.
Jdi kam chceš,
ale nesnaž se
uzmout osud Troji.
Jakýpak osud?
Žít jako krab v ulite.
Žijeme dobre.
V prístavu vybíráme dane
od obchodníku.
Hloupost! Nevypravíme-li
obchodní lode, budeme zaostávat.
Všechny prístavy
ale patrí nepríteli.
- Mám dost tvého snení.
- Pozor, bratre.
Paris te vždy
dokázal premoci.
A ty nás premužeš oba.
- Hektore, rekni mu, že je hlupák.
- Synové,
hlupák je ten, kdo obrátí
debatu v hádku.
Parisi, žehnám tvému plánu
plout do Sparty.
Verím ti, že nebudeš
žebrat o mír.
Zkusím presvedcit Reky
o rozumnosti dohody.
Já bych jim ukázal.
Se stem válecných lodí
bych spálil Spartu napadrt'.
Jiste, Polydore,
a vyvolal bys nekonecnou válku.
A ty, Hektore, máš jiný cíl
- než vynikat v šermu a boxu?
- Ano, muj pane.
Vrh kopí a diskem.
Hektor je dobrý syn.
A dobrý manžel, muj pane.
Cožpak to nestací?
Parisova lod' je pripravena.
Schvalují bohové
den a hodinu?
Znamení a proroctví
jsou až na jednu výjimku príznivá.
Až na jednu nepokojnou knežku.
- Mou dceru.
- Nezlob se, Priame.
- Kassandra je chorá.
- Je choré mysli.
Povstan, Parisi,
a jdi.
Obávám se, že panna Kassandra
má v jedné veci pohríchu pravdu.
Zdá se, že princ Paris
uctívá jen jednu bohyni.
- Afroditu.
- Nevím, zda vubec neco uctívám.
Ne.
Spíš obdivuji.
Obdivuji krásu mramorové podobizny.
Vyzbrojovat se proti neprátelum
nás neucila bohyne krásy,
ale Athéna, bohyne moudrosti
a ochránkyne válecných koní.
Athéna nemá radost
z tvého obdivu k té jedné.
Ani z toho,
že podnikáš mírovou misi.
Tak to me asi ten její
vzteklý kun zadupe do zeme.
Budiž, muj pane,
má-li to být cena
za náš svet bájí.
To neríkej, Parisi.
Bratre, nehledej mír jinde,
dokud jsi neusmíril Athénu.
Kassandricko, má záležitost
nesnese odkladu.
Požehnej mi na cestu.
Nemohu.
Vidím tvou budoucnost.
Kassandro!
- Kassandro, nechej toho.
- Je to pravda, otce.
Co vidím a cítím je pravda.
Jdi, Parisi.
Pojd', Kassandro.
- Pojd' si odpocinout.
- Jak bych mohla, matko?
Kéž bych tak mohla žít
bez tohoto utrpení.
Parisi!
Parisi, prosím nechod'!
- Musím ihned vyplout.
- Miluješ-li Troju,
neuvaluj na nás tu hruzu.
- A já myslel, že nejvíc miluješ me.
- Miluji, ale
ten rámus, ta sílící boure.
Ržání koní,
výkriky umírajících.
- Postarejte se o ni.
- Má drahá!
Treba to nešlo jinak.
Clovek osud nezvrátí.
Kdepak to jsme? Elysium?
Ani zdaleka. Blíží se Sparta,
krutá zeme, kde si muž usekne ruku,
aby prokázal chrabrost.
- Jakpak tam vypadají ženy.
- Hlubokomyslný Aenee.
Parisi, myslet hluboce
znamená myslet o ženách.
Jsou zdrojem všeho života
a mnohé smrti.
- Vládnou osudum mužu.
- Mému ne.
Co se deje?
Jen sílí vánek.
Nelíbí se mi, jak je horký.
Nic to není.
Nahore pluje jen jeden mrak.
Alou na stežen!
- To je rozkaz! Na stežen!
- Spustit plachty!
Princi, lana se zamotala
a oni odmítají vyšplhat na stežen.
- Stáhnu je z kuže!
- Ne!
Na tyto preludy
platí jediný lék.
Ne, princi! Ty ne!
Parisi!
Parisi!
Parisi!
Parisi! Parisi!
Parisi!
Megasi!
Afrodité.
Cože?
Jedna lod' mela smulu.
Tak ona existuje.
- Kdo?
- Nejkrásnejší bohyne.
Je to šílenec.
Ale sympatický šílenec.
Jakou jsi mel lod'?
Trojského
- delfína.
- Trojan.
Vyprosti jej, Androsi.
At' se trochu ohreje,
než ho vydáme vojá***.
Ženské! Proc to máme delat,
když pujde pod nuž?
Rychle ho zakryj.
Hledáme svou vládkyni,
královnu Sparty.
Prišla na pobreží
navštívit chuvu z detství.
- Paní.
- Kázala jsem, abych zde nebyla rušena.
Ale kvuli jistým událostem
dnes pláž není bezpecná.
Videli cizí lod'
prchat pred bourí.
Nešlo ji ***ásledovat.
Vlny.
Treba byla trojská.
Treba vylodila špehy.
Všude vidíš trojské prízraky.
- Ta lod' nebyla prízrak.
- Emblém trojského dvora.
Král trvá na tvém okamžitém návratu.
Oznam králi Menelaovi,
že o mne Kora skvele pecuje.
Jdi už.
Budiž, má paní.
Andraste!
- Andraste, pomoz nám s tím mužem.
- S mužem, paní?
To je zajímavé!
- Nemohu si dovolit skrývat Trojana.
- Ano.
Co když je to válecník
a jen predstírá. Mej se na pozoru.
Andraste, vecne opatrné ženy
v živote mnohé propásnou.
Neprobouzí se.
Ale buší mu srdce.
Dej mu vývar
a vydáme ho vojá***.
- To je dobre.
- Vždyt' ho zabijí.
- Ríkám, že dobre.
- Taky bych to ríkala,
- kdybych byla tak ošklivá jako ty.
- Dekuji.
Komu vdecím
za šlechetnou záchranu?
Nikomu významnému.
Jsem jen otrokyne.
Povez nám o sobe, Trojane.
Rekl jsem, že jsem Trojan?
Pamet' mi selhává.
Vzpomínám si,
že jsem te mel za prízrak.
Bohyni.
Drahá Afrodité,
dovol, abych se predstavil.
- Jsem trojský princ Paris.
- Nechejme drzostí.
Nejsi sama trochu drzá, otrokyne?
- Zmlkni! Mluvíš s...
...dvorním otrokem, Androsi.
Co na tom záleží?
Mluvím pravdu. Jsem princ Paris.
Pricházím králi nabídnout
mírovou smlouvu.
Samozrejme, vy mi neveríte.
Mé doklady
a dary pro spartský dvur.
Má posádka si
do zdejšího prístavu netroufne.
Verí, že do mne bohové
uhodili bleskem.
Možná ti verím.
More ti zmenilo vzhled,
ne však mravy.
Musíš v noci odejít.
Dojdi po pobreží k zátoce,
kde kotví fénické lode.
- Ne. Ceká me úkol.
- Udelej, co ti ríkám!
Naši vojáci zapíchávají
cizince na potkání.
Proc by ti to melo vadit?
Nu což. City otrokyne
nejsou duležité.
Alespon pro mne.
Všude jinde by nekdo
tak krásný byl královnou.
Trojané by te opevovali.
To by zde král nepovolil.
Protože tvá krása
predcí královninu.
Nelíbilo by se jí,
co ríkáš.
Znáš ji?
Jsem její majetek a stín.
Vždycky jsem si myslela,
že ji znám.
Myslím, že královnu Helenu
nikdo dobre nezná,
- ani ona sama.
- Ani král ne?
Velká moc nepotrebuje znalost.
Pockej, ptám se jen proto,
- že musím jít do paláce.
- Neriskuj to.
Chci být nenápadný.
Priprav me.
Jestli mi Menelaos nepomuže,
požádám královnu.
To nesmíš!
Kdybys byl starý a ošklivý,
treba by ti pomohla.
Ale to ty nejsi.
Pripozdilo se, Androsi.
Musíme na trh pro ryby.
Rád. Jestli ho tady najdou vojáci,
nechci u toho být.
Mne by to nevadilo.
Musíme zpátky do paláce,
Andraste. Jsem tu již dlouho.
Slib mi,
že se znovu setkáme.
Ted' se mužeš vrá***.
Zásoby na zpátecní cestu.
Ty porád doufáš,
že do paláce nepujdu?
Více než kdy jindy.
Rectí králové se tam budou
radit o válce proti Troji.
Potom jsem si zvolil správný cas.
- Kdy budou zasedat?
- Snad zítra.
Ale dnes
jsme jen ty a já.
Pod kouzelným svitem mesíce.
Podívej, co jsem ti prinesla.
Ty moje otrokynko,
nechci, cos ukradla v paláci.
Chci jen to,
co z paláce ukradnu sám.
Ne, princi.
Budiž. Pujcím si te.
Ale budeme poctiví.
- Nabídnu královne, že te odkoupím.
- To by byla tvá smrt!
Nesmysl.
Vysvetlím jí, že pro me
nejsi otrokyne,
ale budoucí trojská princezna.
Pust' me, Parisi.
Neveríš, že bych mohl
milovat otrokyni?
Ano, verím.
Mé srdce ti verí a miluje te.
Parisi, patrí ti mé srdce,
ale já ti patrit nemohu.
Nesmíš vyhledat královnu
ani nikoho v paláci.
Toto musí být naše poslední
spolecná chvíle.
Neptej se mne proc.
Ríkej tomu kouzlo nebo sen.
A nikomu se o tom nezminuj.
Vyslyšte našeho hostitele,
krále Sparty Menelaa.
- Urcite prijede Odysseus?
- Jeho lod' byla kousek za mou.
Velký lthacan odmítá opustit
manželku a statek.
Války má dost,
nechce opustit pluh.
Až pred nej hodili díte
a presvedcili jej, že sláva Recka
je cennejší než klid.
Nechej si slávu.
Já si nechám trojské zlato.
Muj díl ne, bratre.
Odysseus, král ithacký!
Zdravím te, príteli.
Všechny znáš.
Ajax, princ salaminský.
Nestor, král pyloský.
Diomedes, vládce Aetolie.
Jiste znáš mého bratra,
mykénského krále Agamemnona.
Bud'te zdrávi, bratri piráti.
Odyssee,
plánujeme spravedlivou válku,
válku obranným útokem.
Pekná spravedlnost.
Stavela snad Troja pevnost
z lásky k míru?
A co synové Priama?
Polydorus touží po válce,
Hektor po výzve!
Paris skvele zachází s lukem
i oštepem.
Myslíš, že chtejí mír?
A práve proto nemužeme
plánovat bez Achilla.
Nenávidí me i bratra...
Témer tak, jako miluje válku.
Pred pokušením
pripojit se k nám
se schoval do bezpecí domu ženy.
Tam jsem ho našel
ukrytého pred naléháním
v ženských šatech!
Presvedcil jsi ho?
Ano. Je ve stájích,
pripravuje kone.
Achilles, dívka s rumencem.
Pochválím mu jeho krásnou
tvár a postavu.
Sám si zatroubí na svuj príchod.
Vzdej mu chválu, Menelae.
Vzdávám ti chválu, Achille.
Hnusíš se mi.
I ty, Agamemnone.
Musíme se však sjednotit,
tak jsem vám prijel velet.
- Velet, Achille?
- Jiste.
Se svým prítelem Patroklem.
Už jako deti jsme
dokázali sami celit armáde.
- To sotva.
- Kdo to rekl?
Já, Ajax.
Muj imitátor.
Odporný lovce slávy.
Napodobit te, musel bych
si vzít troje brnení.
Odtud jeho povestná
nezranitelnost.
Umlc toho blázna, Menelae.
Radeji bych se jím nedal rozcilovat.
Jeho plet' je ve skutecnosti
stejne krehká jako jeho marnivost.
A zvlášt' jeho pata.
- Ani kuži na ní nesnese.
- Neperu se chodidly.
Klid, princi.
O toho šaška se postarám.
To stací.
Musíme zustat jednotní.
Nemožné.
Nikdy jsme nebyli
a nikdy nebudeme.
At' mám pripravené kone.
Patrokle, odcházíme.
Nevidím etický duvod
pro nájezd na Troju.
- Ani já ne.
- Pockat.
Když už mluvíš o etice.
Emblém trojské lodi,
slídící u našich brehu.
Nebyl to obchodník,
ale lod' krále Priama.
To byla má lod', pane.
Jsem Paris trojský.
- Ty jsi král Menelaos?
- Ano.
Omlouvám se za svuj odev,
boure mne smetla pres palubu.
Naštestí mi toto setkání
reckých králu
ulehcuje úkol.
- Jak jsi vedel, že jsme tady?
- Žádám o shovívavost, pane.
Nemusím vás navštevovat
jednotlive,
odmítnete-li trojský mír,
jehož jsem poslem.
- Cože?
- Troja neplánuje válku?
Pleteš se, Menelae.
Tak dost, nebo prijdeš
o trojskou korist.
- Kde se tu bere tenhle?
- Prišel do paláce.
- Meli jste ho vyslechnout.
- Rušíte radu!
- Vyslechnete jej.
- To je naše vec.
Je to nejaký tulák.
Podívejte se na ty hadry.
Takoví vtipálkové
sem casto zavítají.
A vždy neco
zajímavého umejí.
Tak co umíš ty,
krome predstírání?
Snažím se dosáhnout nemožného.
Pestní remínky!
Je-li to Paris,
musí s nimi umet zacházet.
- Skvelé, bratre.
- Slyšel jsi Ajaxe, Achille?
Je znaven cestou.
Achilles si nevybudoval povest
praním s detmi.
Sparta je, synu, hadí hnízdo.
- Vidím, že nejsi...
- Jestli ho to uráží,
- muže odejít.
- Ne.
Mel jsem konec koncu
šírit civilizaci.
Musím ale trvat na dohode.
Vyhraju-li souboj, uveríte,
že jsem Paris a vyslechnete si
podmínky mírové smlouvy?
Ano, pokud ješte budeš
mít hlavu na krku.
Parisi!
Milý Trojane, presvedcil jsi mne
jako Spart'an: Odvahou.
Pri pomyšlení na Ajaxe
mne odvaha témer opustila.
Odpocin si.
Zítra si promluvíme
o tvých cestách
a dobrodružstvích
a kouzlu, které mne nutí
ríkat ti príteli.
Troja bude Sparte prítelem.
Alphee, najdi pokoj pro hosta.
A Alphee,
Trojané prý mají dobrý vkus.
Najdi mu otrokyni.
At' je krásná.
V tvém paláci je jedna otrokyne,
které budu rád otrokem.
Menelae!
Vcera jsi projevil prání
predstavit mi hosty.
S potešením.
Helena, královna Sparty,
žena Menelaova.
Predstavuji ti Parise,
trojského prince.
Co zde hledáš, Trojane?
Studuješ naši kulturu?
Ano, paní.
Umení sebezáchovy.
Trojská neomalenost!
S tvým dovolením
prijmu Reky
v príhodnejší chvíli.
Má paní se prý odpoledne
chovala vskutku jako Spart'anka.
Mé srdce se chovalo jako blázen.
Menelaos ho jiste slyšel bít.
Propust' služebníky.
Mužeš odejít.
- Ven!
- Nevzpomínáš?
Ten muž je hluchonemý.
Co ríkáš tomu Trojanovi?
- Sám jsi videl, co mu ríkám.
- Ano, videl.
Alespon tomuhle.
Na co si to se mnou hraješ?
Je to na tobe videt, Heleno.
Na nem taky.
Mluv jasne. Jestli jsem se
provinila, potrestej me,
ale cizince nemužeš jednou rukou
vítat a druhou bít!
Najednou máme rádi Trojany?
Mohl bych s ním udelat vecí.
Treba ho vrá***
s poopravenou tvárí.
Nebo jej držet jako rukojmí
a chtít výkupné.
Zdálo se mi, že si beru krále.
- Vzala sis krále.
- Vzala jsem si lupice.
Proc sis ho brala?
Proc sis ho brala?
Když král bere korist,
neokrádá.
Když zabíjí, nevraždí.
Koná spravedlnost.
Jako Spart'an.
Já tomu rozumím.
Ty ne.
Rozumím dost.
Potom znej své místo
v paláci!
Už jsi ho nekdy videla.
Priznej se.
Mlcení te prozrazuje.
Tajne jsi opustila palác.
Priznej se. Ty ho znáš.
Mlcíš jako vždy. Jsem tvuj manžel,
a ty pro me nemáš slova.
- Ne.
- Rekni mi "manželi".
Rekni mi "manželi".
Tolika zpusoby mohu skoncovat
s tím tvým Trojanem.
Andraste.
Jsem otrokyne
pro trojského prince.
Královnina služebná?
Král mi narídil bavit hosty.
Pekný recký zvyk. Ale host?
Ani neví, že je vezen.
Mám prikázáno,
aby se to nedozvedel.
Musí ti sám král porucit,
abys me pustil?
Dochází mu trpelivost.
Mám mu vzkázat, cos rekl?
Pust' se do díla,
ty nezbednice.
Mela bys ležet.
To ano, ale...
Paní te poslala,
abys mne ošálila.
Nikoli. Abych ti pomohla uprchnout.
Uprchnout?
Ti dva vojáci
na stráži
mi také pomohou?
Jsi zajatec.
Král te chce mucit.
Musíš rychle pryc.
Vrat' se k rybárovi.
Ukážu ti cestu.
Muj dobrý prítel Menelaos.
- Hlídají dvere.
- Jakou mám tedy šanci?
Helena te chce prevléci
za kupce.
Každý pozná, že jsi princ.
- Vojáci.
- Rybári!
- Prosím?
- Rybári!
Ano?
- Co chceš?
- Pohár vína.
- Hrdla nám vyprahla vánkem.
- Koro, prines mech.
Kapitán je hlupák.
Myslí, že bude plavat?
Už je hluboko v lese.
Vezmi si to s sebou.
Jdi a nezapomen,
nahore jsou vojáci.
Zkus jít po skále
pod útesem.
Jdi do zátoky za veží.
Odvezou te tam na lod'.
Necht' te nesou Merkurova krídla.
Proc otálíš?
Jen bláznivá nadeje.
- Myslel jsem, že prijde.
- Sem?
Poslala ti šaty,
zarídila ti fénickou lod'.
Co ješte chceš, Trojane?
Vlastne jsem ji neocekával.
- Jen jsem doufal.
- Zapomen na to.
Kdyby ji tady nekdo poznal...
Já vím.
Kéž bych ti mohl splatit
tvou laskavost.
A rekni královne,
že bude vévodit všem mým snum.
Pockej!
Lod' ješte není v zátoce.
Heleno.
Andraste, jsi volná.
- Odejdi co nejdále od Sparty.
- Paní.
Vyjasnila jsi to Adelfovi?
- Už je daleko.
- Vydej se tedy na cestu.
Svoboda má nekdy
krátký život.
Jdi. Pospeš si.
Heleno.
Helena je královna.
Ta, kterou jsi myslel,
že znáš, byla bezejmenná.
Tomu neverím.
- Ona mi pomohla uprchnout.
- Ne.
Byla to královna nenávidící krutost.
Udelala by to
pro každého otroka.
Chápu.
Je to královna,
která prichází ríci toto.
Nikdy nezapomene
na šlechetného Parise.
Prispeje svým dílem
a odvrátí náš národ od války.
- Nejsi ze Sparty.
- Jsem.
Dcera krále provdaná
za Spart'ana.
Nenávidelas ho.
Nenávidím útlak
a nejsem zde jediná.
Musíme to prežít jako Spart'ané.
Musí nás chápat.
Chápou.
Pro mne jsi Spartou ty, ne Menelaos.
Reknu otci, že nadeje nepohasla.
Reknu v Troji, co jsem videl.
Rozpory vládcu
neschopných ospravedlnit válku.
A rozpory Spart'anu.
Nedelej si starosti.
Králové celou noc hýrili.
Ta, kterou jsem miloval, je skutecná.
Ano.
Bohové nekdy mení
i ty nejchrabrejší úmysly.
Jsou laskaví.
Nebudu o nich pochybovat.
Ach, Heleno.
Dokud patríš Menelaovi,
jsi otrokem.
Osvobod' se.
Odjed' se mnou do Troji.
Což mám znicit nadeji na mír,
kterou si odvážíš?
Ne.
Kdyby padl byt' jediný Trojan,
neuspel jsem.
Odpust' mi, Heleno.
Jsi jako dve ženy
a obe jste moudré a dobré.
Já jsem jako dva muži.
Jeden je snad dobrý,
ten druhý špatný.
Jeden je muž.
Druhý, myslím, jen chlapec.
Necht' jím provždy zustane.
Nenechej jej zestárnout, Parisi.
Heleno!
Lod'.
Musím odejít.
Takoví jsou bohové,
dávají jednou rukou,
berou obema.
Ach ne, to není sbohem.
I za morem
budeš se mnou.
A ty se mnou.
A porád mladý, Parisi, pamatuj.
Vzpomínky jsou vecne mladé.
Stuj!
Stuj, Trojane.
- Má paní, prosím...
- Pošli lucištníky pryc.
Prosím, vyhnete se nebezpecí.
Netroufneš si. Zemreš.
O víc než o život neprijdu.
Jestli ho pustím, zemru.
Ticho!
Heleno!
Heleno! Heleno!
- Lžeš. Je tady.
- Ne.
- Je tam. Rozbijte zámky!
- Rozrazte je.
Rozrazte je.
Je to pravda.
Trojan unesl Helenu.
Odvezl ji.
Silou, proti její vuli.
Jak bojovala,
jak zbytecne volala o pomoc!
Meli jsme sice neshody,
ale byla moje žena.
Je to ješte významnejší.
Je to útok na všechny Rekyne.
Hanba pro všechny recké národy.
Do lodí!
***ásledujte je.
Odyssee, proc sedíš?
Musí mi ji vrá***.
- Ted' ne, Menelae. Pozdeji.
- Ne. Ted' hned!
Což mne nepodporíš?
Menelae, získáme ji zpet
a s ní všechny trojské trofeje.
Ale musíš vyckat.
Obrátíme se na všechna
recká mesta.
Rekové se sjednotí ve válce cti.
V budoucnu se jí tak bude ríkat.
Já to ríkám ted'.
Trojský princ si vyžádal válku,
ne mír.
Odyssee,
jiste souhlasíš,
že je mou povinností nám velet.
Velet?
Velet muže jen Achilles.
Mám svatou povinnost
velet a pomstít drahého bratra.
Dobrá, Agamemnone.
Budu te následovat.
A radit ti, co delat. Jako vždy.
Já presvedcím
citlivého Achilla
úžasným príbehem
o obrovských zásobách
trojského zlata.
Nechci poklady.
Budu zabíjet.
To my všichni, bratre.
Budeme bránit tvou cest.
Kdo je to?
Nevím, ale o jejich zlate neco vím.
Sparta je minulost, Heleno.
Troja je pred námi.
Jak nám tam budou ríkat?
Žena, která opustila manžela.
Princ, který se stal zlodejem.
Cím jiným mužeme být?
Zamilovaným párem.
Proti celému svetu, bude-li treba.
Kdybych to mohla vyjednat s bohy,
uprchli bychom z tohoto sveta
a nikdy nikde nepristáli.
Krásný sen,
ale nekde pristát musíme.
Parisi, znám ostrov Pelagos.
More nám dá obživu.
A blízko studny ve vesnici
jsou domecky.
Pojed'me tam.
Nemohu.
Muj puvod mne zavazuje.
Paris, Priamuv syn,
dedic odpovednosti.
Já bych byla opustila
všechna království sveta.
- Ale ty...
- Heleno,
pokud pred tím utecu,
náš život uvadne.
Zkrehne a rozmetá jej
každá boure.
Ne, Parisi.
Odpust' mi.
Zapomínám, že jsi žena,
ne bohyne.
Kapitáne!
- Znáš ostrov Pelagos?
- Je daleko, na jih
- pres Kythirskou úžinu.
- Pluj tedy na jih.
- Kapitáne!
- Prosím?
Rozhodli jsme se jinak.
Pluj severne k Troji.
- Co se deje?
- To musíš videt, Aenee.
Pockej.
Aenee, zavolej královnu.
Parisi!
Parisi!
Predstavím ti bratry.
Hektor, Polydorus.
Vyprável jsem ti o nich.
Jsi díte štesteny.
Kdybys padl do temné jámy,
vynesl bys z ní svetlo.
Vždycky umel prekvapit.
Rád vidím, že ses ujal
jiného úkolu,
který lépe odpovídá tvému umu.
Pojd'.
- Aenee!
- Parisi!
- Parisi!
- Mel jsem mít víru.
Velký Zeus by jej
nenechal umrít
- a s ním nadeji na mír.
- Je to zázrak.
Vyprávej, Parisi.
Tady je ten zázrak.
Nebýt jí, nikdy bych
už nespatril Troju.
Tvá záchrana vyžadovala
obrovskou sílu.
Jak to zvládlo
tak krehké stvorení?
Vyckej s otázkami.
Má za sebou težkou zkoušku.
Nechci o tom v její prítomnosti hovorit.
Stací, že jsi nám vrátila syna, drahá.
Vítej, díte.
Parisi, zavolej komorného.
At' jí pripraví pohodlí.
Mužeš nám o všem vyprávet pozdeji.
Rozkaz, otce.
Muj bratr zjevne ztratil
dvorní mravy.
Jak ti mužeme ríkat, paní?
- Jmenuji se...
- Jmenuje se smrt.
- Kassandro!
- Odpust' jí. Je chorá.
Pockej.
Co jsi chtela ríci?
Jsem Helena, královna Sparty.
Manželka krále Menelaa?
- Už ne.
- Bohyne krásy Afrodité
sestoupila v lidském tele.
Uvalí na nás pohromu,
již jsem predvídala.
Její jméno bude napsáno ohnem.
Helena.
Helena Trojská.
Znovu mi zachránila život,
riskujíc pritom vlastní.
Nemohl jsem ji
ponechat Spart'anum na milost.
Znepokojil jsem te, otce.
Doufám však, že v naší
vzájemné náklonnosti
mne budeš soudit spravedlive.
Nikdy bych neveril,
že k tomu dojde.
Ne skrze tohoto syna,
který se mnou sdílel nadeji
na vecný mír,
který mi jej slíbil.
A co jsi prinesl?
Zneuctení.
Sjednotil jsi Reky.
Zažehl jsi ohen,
který je proti nám spojí.
Priplují kvuli tomu
k našim brehum.
To ti udelá radost.
Budeš se zodpovídat
za smrt mnoha dobrých Trojanu.
Vsadil jsi príliš na náš cit.
Parisi,
pošli ji zpet do Sparty
a usmir se s Menelaem.
Nikdy ji nepošlu pryc.
- Odmítáš rozumné slovo?
- Má láska nevyznává logiku.
Muže si zvolit
jen mezi Trojou a Pelagosem.
Helena chtela jet na Pelagos,
ale já jsem te musel varovat.
Ona mela odvahu
jet se mnou.
Ale mela pravdu.
Troja nemá srdce.
Musíme ho najít jinde.
Zbabelec se vyhýbá bitve?
- Prestupuješ bratrská práva.
- A ty se vysmíváš
všem trojským povinnostem.
Už se stalo.
Zustan nebo odejdi.
Na tom nezáleží.
- Už se neuvidíme.
- Priame!
Prived'te do poradní místnosti
správce skladu zbraní a obilí.
Chci, aby posoudili schopnost
Troji ustát obležení.
Parisi, nekdy jsem témer zapomnela,
že mám i jiné deti,
že mohou zemrít.
Osud, Parisi. Osud.
Prokleje te každá Trojanka,
která má syna nebo muže.
Neboj se bratre,
válka treba vycistí vzduch.
Tebe dokáže rozjitrit
jenom válka.
Drž se mi z cesty,
nebo se jí nedožiješ.
- Aenee!
- Mužeš jít.
Lod', na které jste pripluli
je porád v prístavu.
Muj vozataj te tam vezme.
Chápu.
Preješ-li si, paní,
zarídím královskou družinu.
Ne, nebudu zdržovat.
Pockejte na nás.
Muj vuz bude na nádvorí.
Zdá se, že Athéna je mocná.
- Vrátím-li se k Menelaovi...
- Ne.
Pelagos?
Ano, odvezu te na Pelagos.
Rekl jsi, že pokud uteceš,
náš život uvadne.
Také jsem rekl,
že budeš v Troji št'astná.
Parisi, rozkriklo se to.
- Nenesou kvetiny.
- Rychle, než prijdou na nádvorí.
Dokud se budou bavit, nepujdou tam.
- Vezmi Helenu do prístavu.
- Neukazuj se jim.
- Doved'te ji na lod'.
- Parisi!
Ty pse!
To máme válcit
pro tvou zábavu?
Mí chrabrí Trojané,
budete tak srdnatí
pred armádou Sparty
jako pred jednou Spart'ankou?
Obstojíte v boji
každý sám za sebe,
nebo jste chrabrí
jenom v úkrytu davu?
Jdete domu a zpytujte
svedomí, Trojané,
nebot' odpoved'
na toto musí prijít už brzy.
- Ted' mužeš bezpecne odejít.
- Bez tebe?
Dnes jsem dosáhl urcitého vítezství.
Nemohu o nej prijít, Heleno.
Bez tebe to nebude Pelagos.
Existuje vždy jeden ostrov,
kde nám boure neublíží.
Je všude tam,
kde jsme spolu, Parisi.
- Zde?
- Ano, i zde.
V Troji se šírí zprávy,
že Rekové vypraví
armádu nevídané moci.
Troja se pripravovala na válku.
Majáky nikdy nezachytily
tolik lodí.
- Nevadí. Jsme pripraveni.
- Stovky.
- Je jich nespocet.
- 500, 600, možná více.
- Pres tisíc lodí.
- Spocítáme jim to.
A oni nám?
Aenee, prived' je. At' vidí.
Ano, muj pane.
Rychleji. Rychleji.
- Vidíš, cos zpusobil?
- Otce.
Tvá tvár poslala na more tisíc lodí.
Nezapomente.
Tyto hradby jsou silou Troje.
Tak at' se žádný uspechanec
nepokuší zaútocit,
dokud toto opevnení
neposlouží svému úcelu.
Tak na místa!
Hektore, kam mám jít?
Za svou Spart'ankou.
Pojd' se mnou, bratre.
Podelím se s tebou o spartskou krev.
Nech si muj díl.
Nejdou nám vstríc?
Doufal jsem, že Trojané
pošetile rozptýlí své síly.
- Kde se utáboríme, Agamemnone?
- Budeme pokracovat.
Neprodlužujme
utrpení mé Heleny.
Utáboríme se v trojském paláci.
Musíme hned zaútocit.
Na trojskou hradbu, Achille? Ne.
Na to se musíme pripravit.
Odysseus má pravdu.
Musíme se pripravit.
Nakonec se rídili
mazanou radou Odyssea.
Rekové posílili predvoj
a postavili útocné stroje
dost velké na to,
aby stacily na trojské hradby.
Následujte Achilla!
Hektore!
- Na rampy. Zpátky!
- Jsme obklíceni! Stáhnete se!
Vrat'te se do veží!
Na rampy. Zpet!
Zpet!
Polydore!
Je to dobrá válka, Parisi.
Hektor, mírumilovný clovek,
je ted' náš nejvetší válecník.
Dekuj Helene za svuj osud.
- Podekuj Parisovi.
- Vdecím mu za život.
Ó velký Die, králi všeho,
odevzdáváme ti Polydora,
prince Troji.
Prosím, sud' jej
soucitne a chápave.
Necht' se Athénina nenávist nesytí
na mém bezbranném synovi,
ale na našem zdejším zármutku.
My, trojští živoucí mrtví,
splatíme jeho dluh
nadcházejícími lety v obklícení.
A Rekové se vskutku pripravili
na roky obléhání.
Vyložili zásoby z lodí
a casem vyplenili a vydrancovali
malé vesnice v okolí.
Nesahej na ni!
- Voják rozkazuje veliteli?
- Je moje.
Jsi velký, ale já jsem tvuj velitel,
ochránce válecných koristí.
- Odved'te ji do mého obydlí.
- Ne!
Agamemnone,
jestli ji vezmeš, odjedu domu.
- Tak plav, mocný válecníku.
- Agamemnone!
- On to tak nemyslel, Achille. No tak.
- Plav domu, válecníku!
Ne, Achille!
Pryc! Pryc! Pryc!
Achille, Agamemnon nemluví
za všechen náš lid.
Kojoti! Hyeny!
Už nikdy nebudu bojovat jeho bitvy.
Ale za Recko bojovat budeš.
Už ne.
Dlouhá léta Trojané
z bezpecí svých hradeb
neustále konali nocní výpravy
do táboru útocníku.
- Heleno, jak jsi dokonalá!
- Dívka, do které ses zamiloval?
Mej mou podobu neustále
v mysli, Parisi.
Nebudu to potrebovat.
Mám zdroj její kouzelné moci.
Objímám zde její živé teplo
a její duch mne
následuje kamkoliv jdu.
Potom tedy o ni nemužeš prijít?
To, co clovek prožije a sdílí,
nelze ztratit.
- Nikdy, Heleno.
- Ale kdybys o mne prece jen prišel,
smíril by ses s tím?
Neboj se, nic se ti nestane.
Na zemi nic netrvá vecne, Parisi.
Ani zármutek, ani radost,
ani zamilovaní lidé.
Drahá Heleno, hledáš stíny
na nejjasnejším míste v Troji.
Zamilovaní nemají být slepí.
Mají vzhlížet k budoucnosti
a pripravit se na odloucení.
Ne tak ponure, lásko.
Setkáme se v Elysiu,
kde dlouhé roky
jsou jen okamžikem.
Popluješ lodí.
Já poletím na Pegasovi.
Na náš ostrov, Parisi?
Ó, bohyne na zemi,
ucin mne svým polibkem nesmrtelným
a budeme žít z nektaru a ambrózie.
- Nevím, chci-li být tak nadpozemský.
- Já také ne.
Kolik let budeme trpet,
Trojané?
Jedinou úlevou
je prímerí ke spálení mrtvých.
Svátek Troje, která kdysi
prožívala št'astné casy.
Musejí si ti Trojané stavet
pohrební hranice porád tak blízko?
- Jak dlouho mne budou obvinovat?
- Prišli o mnoho milovaných, má paní.
Ukolébáni prísliby
vecného míru.
Já sám jsem si myslel,
že mír byl možný.
Myslela jsem si,
že tomu utecu, ale není kam.
- Nikdo tu nemuže zvítezit.
- Nech mne samotnou.
Paris mi prikázal,
abych zustala, dokud bojuje.
Ríkám, nech mne samotnou.
Ne, prátelé!
Vyslechnete mne, Trojané.
Vydejte ji Spart'anum.
Vyžente Parise z Troje.
- Jestli vám to není po chuti...
- Heleno, nechod' ven.
Mají nebezpecnou náladu.
Nechala jsem je rozprášit vojáky.
- Chceš, abych opustila Troju.
- Ne, Heleno.
Ne.
Nebýt Parise, prišla bych o Hektora.
Své syny musím milovat stejnou mírou
a stejne tak jejich milované.
Jsi dobrá.
Veleknez ríká,
že i bohové bojují.
Jedni straní Athéne a Recku,
jiní Troji a Afrodité.
Jak bych ti potom mohla klást
tuto válku za vinu?
- Mohu ji zastavit.
- To nemuže nikdo.
Já ano.
Kdybych se vrátila k Rekum,
k Menelaovi.
Vrá*** se k nekomu, kým pohrdáš?
Pokud tím skoncí válka
a Trojané opet zacnou Parise milovat...
- Nikdy by te nepustil.
- A mohla bych ho já opustit?
- Musíš mi pomoci se rozhodnout.
- Kdo by se stavel osudu?
Žádný smrtelník by se o to nemel
pokoušet, Heleno. A pritom si ríkám,
je nekdo tak milý opravdu smrtelný?
Milý? Ne. Jsem vším,
cím jsem být nikdy nechtela.
Byla jsem jen sobecká.
Kolik zoufalství, bolesti
a pláce jsem zpusobila.
Není to vubec
jako ten sen o ostrove.
Vrat' se k trojskému králi
a rekni mu, at' nám Helenu vydá
na smluveném míste.
Varuj ho ale, at' nechystá
žádné nástrahy.
Ujišt'uji te, pane,
žádné nebudou.
Ona sama si preje návrat
k Menelaovi.
- Je to její prání. Slyšíš?
- Casto jsem to slyšel.
Pockej, posle.
Vzkaž pánovi od Menelaa,
že požadujeme...
Ne, ne. Nic jiného.
Nic krome Helenina návratu.
Trojané si prejí mír.
Jako mírumilovní muži
prijímáme jejich nabídku.
Což se vrátíme s prázdnou?
S prázdnou, Menelae?
S Helenou a se ctí.
Jsi opovážlivý, bratre.
Až Trojané vrátí Helenu,
dáme jim lekci,
že se nedáme jen tak koupit.
Chci, aby byl s námi Achilles,
kdyby byly problémy.
Odmítá bojovat,
pokud budeš ty velet
a tvuj zamilovaný bratr
tokat tady na pláži.
Pak nedostane jedinou minci
z trojské koristi.
Heleno?
Heleno!
- Kde je?
- Tady není, Parisi.
Není? A kde je?
Odešla do reckého tábora.
Za Menelaem?
Rozhodla se ukoncit
to nicení
a vrá*** ti oblibu
Trojanu.
- A ty ses s ní spikla...
- Nebyla zde zajatcem,
ale samostatnou ženou,
královnou s odvahou vetší,
než bych já kdy mela.
Plula proti proudu nebeskému.
- On ji mít nikdy nebude.
- Už je pozde, Parisi.
Nezabráníš tomu.
Pockejte, Trojané.
Vrátili jste Helenu,
ale váš dluh tím není splacen.
Dluh?
- O žádném dluhu nevíme.
- Že ne?
Kdo zaplatí za reckou krev
prolitou na této pláni?
Zaplatili jsme trojskou krví.
Trojskou krví ve Sparte neplatíme.
Nezaplatí za výpravu tisíce lodí.
Prímerí melo jasné podmínky.
Výmenou za návrat Heleny
jste slíbili
odplout od našich brehu.
- Duveriví pošetilci.
- Postací jen dve veci:
Pul trojského pokladu
než odjedeme
a potom tisíc hriven rocne.
Zajmete je jako záruku!
- Tady máš splátku, Menelae!
- K bráne s ní!
Prived'te ji zpet do Troje!
Za nimi!
Za nimi! Za nimi!
Zpet! Vrat'te se!
Nejezdete moc
blízko k hradbám.
Ne proti Hektorovi.
Patrokle! Patrokle!
- Prines mi brnení.
- Ano, pane.
Dekuji, Trojane, že jsi nám prinesl
Patroklovo telo.
Dekuji mnohokrát.
Synu, recká zrádnost prokázala,
že nevedli pocestnou válku.
Heleno, díky tobe jsme zjistili,
že chtejí korist, ne spravedlnost.
Prosím vás oba o odpuštení.
Kassandro,
víme, že jsi velmi moudrá.
- Co ješte víš?
- Nová boure zachvátí oblohu,
ale na vine bude Athéna,
ne Helena.
- Dekuji, Kassandro.
- Taková odvaha zasluhuje odmenu.
Heleno, budeš trojskou
princeznou.
Kde jsou Hektor
a Andromache?
Mají udelit vavríny.
Kde je Hektor?
U Skajské brány.
Ocekává výzvu k boji
za Patroklovu smrt.
Já ho zabil.
At' Rekové vyzvou mne.
Hektor nechtel,
aby ses utkal s Achillem.
- Byl Patroklovi oddán.
- Hektor mu poslal jeho telo
s osobním pozdravem.
Achillovi se nevyrovná nikdo,
ani Hektor.
Nesmí k tomu dojít.
Zarval steskem jako zvíre, pane,
a poslal si pro brnení.
Tady jde.
Hektore!
Hektore!
- Je to zpeceteno, Andromache.
- Achilles?
Jeho rukou padli muj
otec a bratri.
- Dokud žiješ, mám je v tobe.
- Chci žít, Andromache, pro tebe
a pro našeho syna.
Ta prilba ho vždy vyleká.
Modleme se, aby helmu
vubec nepotreboval,
aby našel mír.
Do zbrane!
Vyhraje-li Achilles,
dáme se do pohybu.
Okamžite zaútocíme na palác!
Pokud Achilles padne, stáhneme se
a zvážíme jeden muj plán.
- Chrání jej štít nesmrtelnosti.
- Mocný Die, dej mi najít jeho slabinu.
Achilles je mrtev!
Umírá recká odvaha,
ne však naše lest.
Poraženi clovekem,
opušteni bohy.
Pocítal jsem beh mesícu
podle bitev, moru, hladomoru.
Ted' to všechno
jeden dlouhý zlý sen.
Válcil jsem, když ješte vetšina z vás
byla v plenkách, ale nikdy ne takto.
Nalod'me se
a vyplujme domu.
Tak uciníme.
Mám plán, jehož predpokladem
je vítezství Troje.
- Alespon toho jsme dosáhli.
- To zní jako velezrada.
Budiž, ale bud'me realisté.
Nejmocnejší armáda sveta
prohrála válku.
O cem sníš, Odyssee?
Sním o své manželce,
dobré Penelope.
Sním o tom, že se k ní vrátím
s veškerými poklady Troje.
- Ale jak?
- Má to co do cinení s tím,
na cem Apagos a jeho družina
pracují v lese?
Stavejí památník
triumfu Parise a Heleny.
Dar bohyne Athény.
Posvátného kone
tak velkého a nádherného,
že si jej Troja
jiste zamiluje.
Zatrubte na odjezd hlasite,
aby Trojané slyšeli.
Lode at' odplují a v lesech
zustanou dostatecné síly.
Lode se vrátí za úsvitu.
Opravdu veríš, že si pustí
tuhle obludnost do mesta?
To si piš. Budou Athéne
nesmírne vdecní za vítezství.
A jejího skvostného kone
královsky privítají.
Tak i Bakcha, boha révy.
Pripravte se, Rekové!
Nejprve zatroubili k ústupu,
ted' povolávají muže k veslum.
Jejich pochodne smerují k mori.
- Nalodili se?
- Brzy uvidíme.
Aeneas odešel na pobreží
s pruzkumníky.
Odpluli.
Jejich poslední koráb je na mori.
Nech zazní polnice! At' zapálí
pochoden vítezství a nesou ji ulicemi.
Dobre, Priame.
- Naši hrdinové by si práli oslavu.
- Zapalte pochoden vítezství!
Uvidíš Troju
jako nikdy predtím.
Vidím ti ji ve tvári.
Otvírejte! Otvírejte!
Pohled'me znovu na svet!
Noc se na nás usmívá.
Podívej, Priame.
Chtel jsem te na to upozornit.
Rekové nám na prahu zanechali
divný památník.
Mejme se na pozoru pred reckými dary.
Má sestra má pravdu. Tu d'ábelskou vec
bychom meli spálit na pláni.
Souhlasím.
Neprítel neobdarovává.
Deti, to není dar od Reku,
ale predmet uctívání,
jenž opustili.
Sire, lidé te prosí, aby si jej
mohli prinést na nádvorí.
Bojovali dlouho a statecne.
Neodepru jim to.
Otce, vyslyš mne.
To není konec nicení, ale zacátek.
Nesmíme být nevdecní
k bohyni, která byla na naší strane.
Prineste toho kone.
Bude památníkem
naší chrabrosti.
Ano, pane.
Je tak veliký a dokonalý.
Jak detinské byly mé pochyby.
Bál jsem se dreveného obra.
Pro koho ten polibek?
Pro Athénu,
která odpustila své božské rivalce.
Závidíš, Afrodito?
Jsem jen Helena,
která si ríká, jestli kdy bude
skutecnou Trojankou.
Když se Trojané
podívají na tu plán,
což nebudou vždy myslet
na Helenu Spartskou?
Všude vládne mír.
Nemusíme tady zustat.
Vezmu te kam budeš chtít, Heleno.
At' žije princ Paris a jeho Helena!
At' žije Helena!
- At' žije Paris!
- At' žije Helena!
Osud, Parisi. Osud.
Zdá se, že není úniku.
Ani pred štestím.
Správne. A já jsem velmi št'astná.
Spart'ané!
Spart'ané, na palác!
Vpred!
Troja je ztracena,
ale ty nesmíš zemrít.
Až zacnou plenit,
bež k severní bráne.
- Myslíš, že ted' odejdu?
- Nebo snad já?
Poslechni krále.
Aenee, postarej se o Andromache
a o mého vnuka.
Parisi, Heleno,
prikazuji vám odejít.
Skvelé velení, Agamemnone.
Athéna te odmení
veškerou slávou.
Prolomte to!
Heleno!
Chopte se jich!
Vy ostatní, hledejte! Najdete ji!
- Neopouštej mne, Parisi.
- To nikdy.
Parisi!
Parisi! Parisi!
Parisi!
Ach, Parisi! Parisi!
Myslela jsem, že jsem se ztratila!
Bohové jsou pri nás. Pojd'.
Parisi!
Na chvíli jsem si myslel,
- žes byla ta malá otrokyne.
- To já jsem.
Jsem címkoli si preješ,
cokoli si žádá tvé srdce.
Ty jsi mé srdce.
Parisi. Ne.
Vrátila se pro tebe má lod'.
Jdi.
Smyj ze sebe jeho krev.
To by ani nešlo.
Je to má krev.
Tohle nemuže být konec, Parisi.
To, co clovek prožije a sdílí,
nelze ztratit.
Nikdy, Heleno.
Pak si neríkáme sbohem.
Vždy budeš se mnou.
A ty se mnou.
Titulky:
SDI Media Group
Ripped by:
SkyFury