Tip:
Highlight text to annotate it
X
Všichni víme jednu důležitou věc:
Máloco je takové, jak se to jeví.
Například na planetě Zemi
se člověk vždycky domníval,
že je nejinteligentnější
zdejší druh,
a nikoliv až třetí v pořadí.
Druhý nejinteligentnější druh
byli pochopitelně delfíni,
kteří kupodivu dlouho předem
věděli o chystaném zničení Země.
Mnohokrát chtěli lidi varovat,
ale většina pokusů
byla mylně vykládána
jako snaha o žonglování s míči
a legrační pištění.
Takže se nakonec rozhodli
opustit Zemi vlastními silami.
Poslední sdělení delfínů
bylo mylně pochopeno
jako překvapivě vydařený
pokus o salto vzad skrz obruč,
provázený pískáním americké hymny.
Ve skutečnosti však zpráva zněla:
"Sbohem a dík za všechny ryby."
STOPAŘŮV PRŮVODCE
PO GALAXII
Sbohem a dík za všechny ryby,
naše přátelství mělo chyby,
k varováním jste byli hluší.
Zřejmě vám intelekt schází,
proto jsou pro vás frází
zázraky světa kolem vás.
Tak sbohem a dík za všechny ryby.
Chystají se Zem odstřelit,
přesto zachovejte klid.
Nemá cenu se rozrušovat.
I když jsme sítě neměli rádi,
byli jste celkem kamarádi.
Obzvlášť nemluvňata
a těhotné dámy.
Tak sbohem, tak sbohem...
Sbohem a dík za všechny ryby.
Kdybych měl poslední přání,
dal bych si rybí pošušňání.
Pokud to nevzbudí váš hněv,
chtěli bychom,
abychom všichni znali zpěv.
Všichni pohromadě,
člověk i fauna,
život je jako společná sauna.
Tak sbohem, tak sbohem...
Sbohem a dík za všechny ryby.
Neuvěřitelný příběh
Stopařova průvodce po galaxii
začíná velmi prostě.
Na jeho počátku je člověk.
Přesněji řečeno pozemšťan,
který toho ví o svém osudu
asi tolik, kolik ví čajový lístek
o Východoindické společnosti.
Je to Arthur Dent,
172 cm vysoký potomek opic,
a někdo se pokouší
postavit dálnici skrz jeho dům.
Co máš udělat?
Najít ho a vyřídit mu,
že ležím na zemi před...
Dobře, počkám.
Nemůžete tady
přece ležet věčně.
Ne? Uvidíme, kdo zrezaví dřív.
Ta dálnice se musí postavit
a taký se postaví.
- Proč se musí postavit?
- Je to obchvat!
Obchvaty se musejí stavět.
Navíc, měl jste si stěžovat dřív.
Plány byly rok vystaveny
na obvodním plánovacím úřadě.
"Vystaveny"?
Musel jsem jít do sklepa.
Pane Dente, máte tušení,
jak by se tento buldozer poškodil,
kdybych ho přes vás nechal přejet?
- Jak moc?
- Ani trochu.
Slova "ani trochu"
shodou okolností
vystihovala, jak moc Arthur tušil,
že jeden z jeho nejbližších
přátel nepochází z opice,
nýbrž z planetky
poblíž Betelgeuze.
Arthure!
- Forde!
- Ano?
- Tady.
- Aha.
Pojď se najíst a napít.
Nemůžu, oni mi zničí domov.
Ty už to víš? Odkud?
Jak...?
Oni? Myslíš "oni" jako "oni".
Poslyš. Musím ti hned teď
říct něco důležitého.
Ale co můj dům?
Pozemští proletáři...
přináším vám buráky a pivo!
Dobrá. Jdeme do hospody.
Nezačnou bourat,
dokud nedopijí pivo.
- Můžeme jim věřit?
- Až do konce světa.
- A to bude kdy?
- Za 12 minut.
Barmane, šest piv. A rychle.
Bude konec světa.
Šest piv.
Drobné si nechte.
Máte 10 minut, abyste je utratil.
Tři piva pro každého? V poledne?
Promiň.
Čas je iluze.
Poledne už teprv.
A sněz ty buráky.
Budeš totiž potřebovat sůl.
- Ale co se děje, Forde?
- Arthure...
Co kdybych ti řekl,
že nejsem z Guildfordu,
ale z planetky poblíž Betelgeuze?
- Chceš snad něco takového říct?
- Pamatuješ, jak jsme se seznámili?
Uhni!
Ahoj.
Nebylo ti divné,
že si chci potřást rukou s autem?
Myslel jsem, že jsi opilý.
Chtěl jsem se představit
dominantní formě pozemského života.
Zachránil jsi mi život
a teď zachráním já tebe. Vypij to.
To bude čtvrtkem.
Čtvrtky jsem nikdy nechápal.
- Jestli jde o tvůj dům...
- Nejde o dům.
- Toho neznám.
- Tu.
Tricie McMillanová. Seznámili
jsme se na maškarním večírku.
Nesnáším tyhle akce.
Radši bych zůstal doma
a žehlil kapesníky.
- Ale byl jsem tam.
- Kdo jsi?
A ona taky.
- Dent. Arthur Dent.
- Myslím jaká postava.
Aha, kostým.
Livingstone, předpokládám.
Není to tak chytré jako Darwin,
ale nic lepšího jsem nestihl.
Ty jsi první, kdo mě poznal!
- Vážně?
- Všichni si myslí, že jsem Santa.
- Myslela jsem, že jim napoví bígl.
- Já taký.
Na tyhle večírky
chodí jenom ožralí idioti.
Cože?
Že všichni tihle lidi
jsou idioti! Bože...
- To bylo trapné.
- To mi povídej.
Ale byla skvělá, Forde.
Krásná, chytrá, totálně praštěná.
Bez vousů vypadáš
nejmíň o 80 let mladší.
Možná de-evolvuji.
Měl bych ti říct, že nechodím
s jednobuněčnými organismy.
Vyrazíme někam.
Jasně...
- Co bys tak měla na mysli?
- Madagaskar.
To je ten nový klub na Dean Street?
Ne, to je země u Afriky.
Tenhle Madagaskar?
Na co ještě čekáme?
Moment...
Jedem!
Proboha, ty to myslíš vážně.
Nemůžu jet na Madagaskar.
- Proč?
- Protože... No, víš...
Fakt to myslíš vážně?
Ano. Chci s tebou vyrazit někam,
kde jsem ještě nebyla.
Tak co vy na to, Dr. Livingstone?
Myslím, že je to úžasný návrh.
Nemůžu. Mám zaměstnání.
Až se vrátíš, najdeš si jiné.
Ani nevím,
jak se vlastně jmenuješ.
Tricie McMillanová.
Tricie McMillanová, mám návrh.
Co kdybychom nejdřív vyrazili
někam blíž, třeba do Cornwallu?
A pak uvidíme.
Jasně.
Samozřejmě, Cornwall.
Hele, promiň.
Nudí tě ten moula?
Pojď se radši bavit se mnou.
Jsem z jiné planety.
Je to pravda.
Chceš vidět moji kosmickou loď?
"Chceš vidět moji kosmickou loď?"
Jak ji na to mohl sbalit?
To se stává.
To mi připomíná...
Máme dvě minuty. Dopij to...
Můj dům.
Pozemšťané, rundu pro všechny.
Já to platím.
Opravdu myslíš,
že bude konec světa?
Ano.
Neměli bychom si lehnout
a dát si pytlíky na hlavy?
- Jestli chcete.
- Pomůže to?
Kdepak. Ahoj.
Poslední objednávky!
- Co to je?
- Utíkejte!
Pozor!
DELFÍNI ZMIZELI
Ručník!
Arthure!
Co je to, sakra, za věci?
Lodě z vogonské stavební flotily.
Ráno jsem zachytil jejich signál.
Tohle budeš potřebovat.
- Co to děláš?
- Vydrž, něco si stopneme.
Lidé, zde Prostetnik Vogon Jelc
z Galaktického dopravního výboru.
Jak jistě víte, v zájmu rozvoje
okrajových oblastí galaxie
má být postavena hyperprostorová
dálnice napříč vaší soustavou.
Vaše planeta je jedna z těch,
které jsou určeny k demolici.
Nemá cenu tvářit se překvapeně.
Všechny plány jsou vystaveny
už 50 pozemských let na obvodním
plánovacím úřadě na Alfě Centauri.
Když se nezajímáte o místní
záležitosti, je to vaše chyba.
Pitomá apatická planeta.
S tou se přece nebudu párat.
Proveďte demolici!
STOPAŘŮV PRŮVODCE PO GALAXII
Stopařův průvodce po galaxii
je velmi pozoruhodná kniha.
Možná nejpozoruhodnější,
ale rozhodně nejúspěšnější kniha,
jakou kdy vydalo mamutí
nakladatelství v Malém medvědu.
Je úspěšnější
než "Nebeský rádce hospodyněk",
prodávanější než "Třiapadesátero
zábav při nulové gravitaci"
a diskutovanější než trilogie
filozofických trháků
Úlona Kolufida
"Kde udělal Pámbů chybu",
"Výběr největších Božích omylů"
a "Co je ten Pámbů zač?"
Nahradila "Galaktickou encyklopedii"
jako zdroj všeho vědění,
a to ze dvou důležitých důvodů.
Jednak je o něco levnější
a především má na obálce
velký vlídný nápis
"Nepropadejte panice".
NEPROPADEJTE PANICE
Takže nejsi z Guildfordu?
To vysvětluje ten tvůj přízvuk,
který mi vždycky připadal divný.
A nejsi nezaměstnaný herec,
ale píšeš pro tuhle knihu,
nebo co to je.
Skvělá, viď?
Není mi dobře. Potřebuju čaj.
Kdybych se zeptal,
kde jsme, litoval bych?
- Zatím jsme v bezpečí.
- Dobře.
Jsme na záchodě
vogonské stavební lodě.
- Chci domů, Forde.
- Arthure, tvůj domov...
Proboha, můj dům. Zbourali mi dům!
Nevzpomínáš si?
Arthure, musím ti něco říct.
Je to nešťastné, ale je to pravda.
Tvoje planeta byla odstřelena.
Odstřelena.
Nemohl jsi tomu zabránit?
Zachránil jsem ti život.
Teď jsme vyrovnáni.
Galaxie je drsná.
Jestli v ní chceš přežít,
musíš vědět, kde máš ručník.
Pojď mi pomoct.
Pozor, je to horké.
Musíme vypadnout z lodě,
než nás Vogoni objeví.
Vogoni nesnášejí stopaře. Zatáhni.
- Teď zachytíme signál.
- Co je to Vogon?
Zeptej se Průvodce. Řekni "Vogoni".
Vogoni.
Vogoni jsou jedna
z nejnepříjemnějších ras v galaxii.
Nejsou zlí, ale nevlídní,
byrokratičtí, panovační a bezcitní.
Nehnuli by prstem,
ani kdyby jejich babičku
chtěla spolknout
žravá Blátotlačka z Traalu,
pokud by neměli písemný
příkaz s dvěma kopiemi,
poslaný, vrácený k doplnění,
ztracený, nalezený,
znovu ztracený,
tři měsíce kompostovaný
a nakonec přeměněný
v rašelinu na podpal.
V žádném případě nenechte Vogona,
aby vám recitoval poezii.
Neumějí přemýšlet, většinou neumějí
ani psát, jenom všemu šéfují.
Jestli si rychle něco nestopneme,
tak poznáme, jak jsou nepříjemní.
Dneska už jednu planetu zničili.
Potom jsou vždycky trochu...
- Co to je?
- Dej si ji do ucha.
Nevědomky jsme nabrali
dva stopaře...
Ta ryba ti překládá.
Babylónská rybka je malý, žlutý
a asi nejpodivnější tvor
ve vesmíru.
Živí se myšlenkovou energií,
absorbuje podvědomé frekvence
a vyměšuje matrice
vědomých frekvencí
do řečových center mozku.
Praktickým důsledkem toho je,
že když si ji strčíte do ucha,
okamžitě porozumíte všemu, ať je
to řečeno jakoukoliv formou jazyka.
Odpor je zbytečný.
- Už je vedou.
- Dělejte! Tvařte se živě.
Pane?
- Co?
- Stopaři.
"Ó, fretná chrochtobuznosti..."
Ne, to fakt nemusíte číst.
Nechceme vás obtěžovat.
"...co zprudlé žvastopunktsery
na plzné včele."
Vogonská poezie je pokládána
za třetí nejhorší ve vesmíru.
Druhá nejhorší
je ta od Azgothů z Kria.
Když král jejich básníků
Chrochtos ***ýmavý recitoval
svou "Ódu na hrudku hnusu, již jsem
objevil v podpaždí jednoho jitra",
čtyři posluchači
zemřeli na vnitřní krvácení
a předseda Komise pro mrzačení
umění přežil jen proto,
že si uhryzl nohu.
"...nebo Tě roztrhám
na fidloprčičky."
Nejhorší poezii psala Paula Nancy
Millstone Jenningsová ze Sussexu.
Naštěstí byla zničena
spolu se Zemí.
"...tak bacha na to."
Teď, pozemšťané, máte na vybranou.
Buď zemřete
v kosmickém vzduchoprázdnu,
nebo mi řekněte,
jak se vám líbila moje báseň.
Vlastně se mi docela líbila.
Skvělý. Pokračuj!
Některým slovům jsem nerozuměl,
ale bylo to velmi působivé.
Pokračuj.
Zajímavé rytmické prostředky,
které jsou kontrapunktem
k základní metafoře lidskosti...
- Vogonskosti!
- Pardon,
vogonskosti básníkovy duše.
Takže podle tebe píšu poezii proto,
že přes svůj podlý
hnusný bezcitný zevnějšek
toužím pouze být milován?
Ano...
Ano. Prosím.
Vyhoďte je z lodě!
- Ne.
- Forde.
Prima.
Odpor je zbytečný.
Zmlkni, najdi si práci
a umyj si ty špinavé pracky!
Nepropadat panice...
Tak tohle je konec.
Umřeme.
Jo, umřeme.
Ne! Copak je tohle?
Copak to je?
To nic není. Jo, umřeme.
Potíš se.
- Chceš obejmout?
- Ne.
V předmluvě "Stopařova průvodce"
se praví: "Vesmír je velký."
Fakt velký. Ani byste nevěřili,
"jak hrozně moc úžasně velký je."
A tak dále.
Také se tam praví,
že pokud se zhluboka nadechnete,
můžete ve vesmírném vakuu
přežít asi 30 vteřin.
Ovšem vzhledem
k té velikosti je pravděpodobnost,
že vás během té doby
někdo zachrání,
rovna 1 ku dvěma na 2079460347.
Což je náhodou také telefonní
číslo islingtonského bytu,
kam se Arthur vydal
na maškarní večírek
a potkal dívku,
kterou se mu nepodařilo sbalit.
I když planeta Země, islingtonský
byt i telefony byly zničeny,
Ford a Arthur byli zachráněni.
- Forde?
- Ano?
- Myslím, že jsem gauč.
- Ten pocit znám.
NORMÁLNOST OBNOVENA
A pak že fyzikální zákony platí.
Opakujeme hlavní zprávu dne.
Nejcennější loď vesmíru,
"Srdce ze zlata",
byla při slavnostním krtu ukradena
samotným galaktickým
prezidentem Zafodem Bíblbroxem.
Ve jménu lidu, svobody,
demokracie a tak dál
tímto unáším sám sebe
a tu loď si beru s sebou.
Jedem!
Bíblbrox, obecně pokládaný
za nepříliš inteligentního,
se nejvíce proslavil tím,
že ve volbách porazil Hummu Kavulu.
Ten tvrdil, že lidé omylem volili
nejhůře oblékanou bytost vesmíru.
Skvělé.
Kavula je znám především
svou negativní
kampaní "Nevolte blba".
Zapomeň na svoje ego.
Stalo se něco důležitého.
Jestli je něco důležitějšího,
než moje ego, chci to zastřelit.
Fíte, Zafod je
prostě takofá pšípad.
Co to...?
- Díval jsem se na sebe.
- Nabrali jsme dva stopaře.
Stopaře? Proč jsi nabrala stopaře?
Já ne? To loď.
Co? Kde?
Když jsme zapnuli
nepravděpodobnostní pohon.
- Velký knoflík.
- Já vím.
Tady jsme je nabrali.
V sektoru ZZ9 plurál Z alfa.
Počkat! Tam jsi nabral mě.
- Na Zemi.
- To je nemožné.
- Jenom velice nepravděpodobné.
- Na tohle nemám čas.
Jde po nás polovina galaktické
policie. Zastavili jsme stopařům.
Takže umělecký dojem deset bodů,
ale za přemýšlení
minus několik milionů.
Jsi tak fešná.
Nech toho, nebo se zblázním.
Nechoď tam. Pošlu Marvina.
Marvine?
Asi byste měli vědět,
že mám hroznou depresi.
Tohle tě přivede na jiné myšlenky.
To těžko. Mám obrovskou
myšlenkovou kapacitu.
Jo, my víme. Ale musíš zajít
do druhé vstupní komory
a přivést sem dva černé pasažéry.
Nic víc? Nepotěší mě to.
No jo, takový je život.
Život? Co vy můžete
vědět o životě?
- Veliteli Kwalci!
- Ano?
Našli jsme Srdce ze zlata
a prezidenta Bíblbroxe.
- Kde?
- V sektoru ZZ9 plurál Z alfa.
Žádáme o hyperprostorové povolení.
Vyčkejte, kapitáne,
než zařídíme povolení.
Rozkaz.
Sežeňte viceprezidentku Questular.
Hyperprostorové
povolení vydáno, kapitáne.
Jdeme na to.
Ty dveře vzdychají.
Hrůza, co?
Všechny dveře na této lodi
byly naprogramovány,
aby byly veselé, slunečné povahy.
Tak pojďte. Nařídili mi,
že vás mám přivést na můstek.
Jak myslíte.
Mozek velký jako planeta
a pošlou si mě,
abych vás přivedl na můstek.
Tomu říkáte pracovní
uspokojení? Já tedy ne.
Děkujte společnosti Sirius
Cybernetics za roboty s PLO.
- Co je to PLO?
- Pravá lidská osobnost.
Já jsem prototyp osobnosti.
Je to poznat, ne?
Arthur?
Nemáš na sobě moje spodky?
Já mám tvoje a nesednou mi.
Panebože...
Tady jsou ti vesmířani.
Nemusíte mi děkovat.
Stát!
Stát? Copak si někdo sedá?
- Nemluvil jsem na tebe.
- Proč se vlastně snažím?
- Zafode?
- Forde?
Jsi to ty? Forde! Praxibetel Ix!
Co tu, sakra, děláš?
Zvedl jsem palec a jsem tu.
- To je ti podobný!
- A z tebe je prezident galaxie.
- Porazil jsi Hummu Kavulu.
- Ty zarkovní frúde!
Chci ti představit kámoše.
Arthure, to je Zafod Bíblbrox.
Prezident galaxie a můj bratranec.
Můj vzdálený nevlastní bratr...
- Máme stejné tři matky.
- My se známe.
Fakt? Promiň, špatně si
pamatuju živočišné druhy.
To je on, Forde. On ji pozval
do své kosmické lodě.
- Ahoj, Arthure.
- Tricie!
- Jak se daří?
- Trillian.
To je můj vzdálený
nevlastní bratr Ix, teda Ford.
- Ahoj.
- Ahoj.
Omluvíš nás na chvíli?
Ty jsi na té planetce byl
a nezavolal jsi mi?
Nevěděl jsem o tobě.
Šéfoval jsem galaxii.
Ahoj, Tricie McMillanová, že jo?
On ti říkal Trillian.
Co je správně?
Zkrátila jsem si jméno.
Je to vesmírnější.
Já se asi přejmenuju taky.
Třeba na "Artúlia".
To je dobrý!
Tohle je divný.
- Jak ses sem dostal?
- Jenom jsem zvedl palec.
- Jasně. V pyžamu.
- Spěchal jsem.
Věděl jsi, že jsem tady?
Moc si nefandi.
Jsem tady s marťanem.
Trochu jako Dingo Tango...
Dobře, hele.
Nechala jsem tě na večírku, ale
chtěla jsem ti zavolat po návratu.
Teď už se asi nevrátíš, že?
Ty nevíš, co se stalo?
Dost řečí. Jsme přece na útěku, ne?
My si povídáme. Dovolíš?
Myslím, že ta holka pomalu... Baf!
Vykašlala se na tebe, pozemšťane,
tak na ni zapomeň, nebo tě zkopu.
- Chceš se prát?
- Pozemšťan se chce prát!
- Ne.
- Jenom si dělám srandu.
Jsem srandy kopec.
Budeme kamarádi. Podejme si ruce.
To jsi nečekal, co? Překvápko!
Ty fešando!
Vysvětli mu, že je host
na mé lodi, Forde.
Je host na mé lodi.
Říkal jsi, že jsi ji ukradl.
Ukradl co? O čem mluvíš?
To nezní dobře.
- Jsi v pořádku?
- Jo, je mi skvěle, díky, Trill.
Pojď mi pomoct!
Mám práce *** hlavu.
Já to vyřeším. Pro Zarkona,
musím si všechno udělat sám?
Musím.
Hele, Vyžle, to je dobrý.
- Ne!
- Jsou za náma!
Vystřelte! Odpalte raketu!
Odpalte něco!
Au, nech toho!
Vlastně ne, líbí se mi to!
Nandej mi to.
Počítači?
Ahojky! Jsem Eddie,
váš palubní počítač.
Je mi velkou ctí oznámit vám,
že tady máme vogonskou flotilu!
Posílají vám zprávu.
Tady viceprezidentka
Questular Rontok.
Mluvím k únoscům prezidenta?
Miluje mě.
Okamžitě nám
předejte ukradenou loď,
nebo podnikneme opatření podle...
...sekce 1-8 galaktického zákona.
Zafode, prosím vrať se.
Nedělej hlouposti.
Skoč do hyperprostoru! Dělej!
Jasně, kámo!
Ne...
Měli patřičné
hyperprostorové povolení?
Ne, veliteli.
Přineste mi žádost o povolení
***ásledovat uprchlíky.
Už běžím, pane!
Uf, tady je žádost, pane.
Takže jedeš s námi,
nebo tě mám někam hodit?
Jde o to, kam letíš.
Kam letím?
- Jsi v pořádku?
- Jo. Máte tady někde nějaký čaj?
Máme. Pojď, ukážu ti kuchyni.
Až uvidíš, co ti ukážu, budeš mě
prosit, abych tě vzal s sebou.
Nejlepší existující drink
je Pangalaktický megacloumák.
Vypít ho je jako nechat si vyrazit
mozek z hlavy plátkem citronu
obaleným kolem masivní zlaté cihly.
- Belgie. Počkej vteřinku.
- Belgie.
Opičáku. Pozemšťane.
Promiň, jak že se to jmenuješ?
- Arthur.
- Paráda.
Pohoda. S tvou planetou
je mi to líto. Jak se jmenovala?
- Země.
- Jo. Země se mi líbila.
Odtamtud mám tyhle boty.
Ale neříkej o ní Trillian.
Jinak ti vyndám slezinu krkem.
- Jasně. Díky, kámo.
- Pohoda.
Hezký pyžamo.
Zafode, proč máš dvě hlavy?
Když máš celý mozek,
nemůžeš být prezident.
To je šílený.
- Tak sis ho rozpůlil?
- Jo.
Některé části mého já
nebyly moc prezidentské.
Chápeš...
Váš čaj je připraven.
Spíš jsem měla říct,
že to připomíná čaj.
Takže holky letí na dvojhlavé?
Kdybych měl dvě nebo tři hlavy...
Nebo kosmickou loď.
Ještě něco má dvakrát?
Arthure, nebuď takový.
Jaký mám být? Zelený? Pípající?
Můžu si obrá*** víčka naruby,
kdybys chtěla.
Dobře. Vidíš tohle?
Zjistí to, po čem toužíš,
a vyrobí ti to.
Vychutnejte si koblihu.
Vidíš tohle?
To toustuje chleba,
když ho krájíš.
Jsme na kosmické lodi, Arthure!
Ve vesmíru.
Říkala jsem ti, že chci vypadnout.
Na Madagaskar.
To byla taková zkouška.
- A já ji nesložil.
- Bolí to hodně?
- Moc příjemné to není.
- Myslím tvoji bradu.
- Možná mám aspirin.
- Dobře.
Tricie... Trillian, promiň.
- Musím ti něco říct.
- Radši ne.
Dělej, Trill!
Nerozbij to.
Knoflíky nejsou hračky.
Knoflíky nejsou hračky.
Když jsem viděl to, co ti ukážu,
došlo mi, co musím
udělat se svým mozkem.
Aspoň myslím.
Mám to trochu...
...pomotaný.
Já to viděl. Je to na prd.
VEŘEJNÝ ARCHIV
PLANETY MAGRATHEA
Před miliony let jistou rasu
hyperinteligentních bytostí
začalo natolik otravovat
handrkování o smysl života,
že dva její největší vědci
sestrojili superpočítač,
který měl odpovědět na základní
otázku života, vesmíru a vůbec.
Ó, Hlubino myšlení,
chceme, abys nám dala odpověď.
Odpověď na co?
Na základní otázku
života, vesmíru a vůbec.
Opravdu bychom ji chtěli znát.
Nějakou prostou odpověď.
To si musím rozmyslet.
Vraťte se sem přesně
za sedm a půl milionu let.
- To je všechno?
- Ne, pokračuje to. Oni se vrátili.
- Po sedmi a půl milionu letech?
- Přesně tak.
Hlubino myšlení, máš...
odpověď?
Ano, ale nebude se vám líbit.
- To je jedno. Musíme ji slyšet.
- Dobře.
Odpověď na Základní otázku...
života, vesmíru a vůbec...
...je...
...42.
Jo? Cože?
Čtyřicet dva?
Ano, pečlivě jsem to ověřila. 42.
Samozřejmě, bylo by lepší,
kdybyste znali znění otázky.
Ale to byla Základní otázka.
Největší otázka. Všechno!
To není otázka.
Až uslyšíte otázku,
pochopíte význam odpovědi.
- Tak nám řekni otázku!
- To nemůžu. Ale někdo jiný ano.
Počítač, který vypočte
Základní otázku.
Počítač tak nekonečně složitý,
že součástí jeho operační matice
bude organický život.
Vy na sebe vezmete novou podobu
a sestoupíte do počítače,
abyste po deset milionů let
řídili jeho program.
Navrhnu pro vás tento počítač
a bude se jmenovat...
INFORMACE VYMAZÁNA
- To je všechno?
- To je všechno.
Ty hledáš Základní otázku?
Ty? Proč?
Kdepak. Proč? 42. To nefunguje.
Připravit ke startu!
Proč chceš objevit Základní otázku?
Jednak jsem zvědavý,
jednak mám rád dobrodružství,
ale hlavně pro slávu a prachy.
Jsi prezident galaxie, ne?
- Správně, Armane.
- Arthur.
To je jedno.
Prezidentská sláva je pomíjivá,
ale Otázka, ta vydrží.
A navíc budu za intelektuála. Bezva.
Zmáčkneme knoflík a bum!
Budeme na Magrathee. Myslím.
Už jsme ho zmáčkli dvakrát
a pořád nic. Jdeš do toho?
- Jasně.
- Skvělý!
- Já chci vystoupit.
- Pardon. Co se děje?
Pohon na principu
nekonečné nepravděpodobnosti
umožňuje překonávat mezihvězdné
vzdálenosti za pár sekund
a neplácat se přitom
zbytečně v hyperprostoru.
Dosáhne nekonečné
nepravděpodobnosti
a prochází téměř současně
všemi body ve všech
existujících vesmírech.
Jinými slovy, nikdy předem nevíte,
kam doletíte a jak budete vypadat.
Proto je důležité
vhodně se obléknout.
Pohon nekonečné nepravděpodobnosti
byl objeven při výzkumu
konečné nepravděpodobnosti,
často užívané na večírcích
k prolomení ostychu.
Všechny molekuly hostitelčina
spodního prádla se vždycky nechaly
naráz odskočit o půl metru doleva.
Uznávaní fyzici tvrdili, že toto
by se rozhodně nemělo trpět.
Jednak proto, že je to zlehčování
vědy, ale především proto,
že na takovéhle večírky
je nikdy nikdo nezval.
Tohle se bude dít vždycky,
když zmáčkneme ten knoflík?
Je to dost pravděpodobné.
Pozemšťan asi bude zvracet.
Udělej to do koše!
Loď je úplně nová.
- Ale fuj.
- Máme normálnost.
Vyšlo to? Jsme tam?
NORMÁLNOST OBNOVENA
Jo. Jsme tady.
- Magrathea!
- Pochybuju. Eddie...
Co je to za planetu?
- Zjistím to!
- Někdo mi vytrhl vlas!
Z hlavy.
Díky za trpělivost. Zklamu vás,
parto, ale tohle není Magrathea.
Je to planeta Viltvodl 6.
Humma Kavula!
Magrathea počká!
Tady si musím něco vyřídit!
Humma Kavula!
Na počátku byl stvořen vesmír.
Spoustu lidí to naštvalo
a většinou se to
považovalo za chybný krok.
Mnohé rasy věří,
že byl stvořen nějakým bohem.
Jen Džatravartidové
z Viltvodlu 6 věří,
že vesmír vysmrkla z nosu bytost
zvaná Velký zelený Křečopažout.
Humma Kavula!
Džatravartidové,
kteří žili v neustálém strachu
z Příchodu velkého
bílého kapesníku,
byli malí modří tvorové
s více než padesáti rukama.
Díky tomu byli
jedinou rasou v historii,
která vynalezla
dřív intimsprej než kolo.
Pane prezidente!
Jak se daří? Ahoj!
Co to tady máme? Miluju to.
Miluju vás. Fantazie.
Jste příbuzné? Jen tak dál.
Arthure? Musím se napít.
Myslím, že už jsem tady byl.
Byl jsem už tady?
- Ixíku!
- Už jsem tady byl.
- Humma Kavula!
- Pojď.
Tricie, já...
Toužebně čekáme na Tebe...
na kapesník Tvůj,
jenž k Tobě nás přiblíží.
Ahoj, Humíku.
- Připojte se k nám. Posaďte se.
- Ahoj. Děkuju.
Kapesník se blíží, mí drazí.
Pomodleme se, aby na nás
Všemocný vydechl svůj soucit.
To je Humma Kavula?
Já myslel, že je to ***ávka.
Zvedáme své nosy,
ucpané a nevysmrkané,
v úctě k Tobě.
Sešli nám kapesník,
jenž nás očistí.
O to Tě žádáme
v Tvém křečopažoutském jménu.
Pozdrav Pažout.
Jdeme sem?
To se mi líbí. Je to velké, zlaté,
luxusní. Luxusní kalhoty.
Zafod Bíblbrox,
náš slavný prezident.
Co tě přivádí
na naši skromnou planetu?
- Myslím, že to víš.
- Myslím že ne.
Myslím, že myslíš že ne.
Ale oba víme že jo.
Výmluvný jako vždy.
Tvé komunikační
schopnosti jsou omračující.
To je zvláštní, Hummo,
když jsi kandidoval proti mně,
říkal jsi, že jsem hloupý.
Volby jsou dávno
za námi, Zafode, ale...
...pokud mi paměť slouží,
ty jsi vyhrál a tím jsi dokázal,
že elegance a šarm zvítězí ***
genialitou a schopností vládnout.
A když už jsme u toho:
Ty jsi hloupý.
Promiňte, pane Hummo.
Muselo dojít k nějakému hroznému
omylu, protože on k nám nepatří.
Chtěli jsme se vám ***ět.
On se přidal a...
Vyrostl, ne? Není tak vysoký.
Přece jsi neletěl přes půl galaxie
kvůli volební kampani, Zafode.
Proč jsi tady?
To víš že ne. To je nesmysl.
Zůstal jsem několik let na divné
planetě. Nevyhýbal jsem se ti.
Vypadáš skvěle. Daří se ti dobře.
Je vidět, že jsi vyrostla.
Počkat! My nevíme, proč jsme tady.
Letěli jsme na Magratheu
a loď nás dovezla sem.
To je ale velice nepravděpodobné.
Mám tady pár upomínek
na svůj dřívější život.
Ach, ty divoké časy
vesmírného pirátství.
Ale i nepravděpodobnostní
pohon potřebuje souřadnice.
Které náhodou mám.
Ne, ne, ne.
Zadarmo ani kuře nehrabe, Zafode.
Musíš mi za to něco sehnat.
- Co?
- Pušku.
- Pušku?
- Výjimečnou pušku.
Kterou navrhl
největší počítač všech dob.
Abys ji sehnal,
musíš se vydat na Magratheu.
Fajn. Přivezu ti ji.
Jenom mi dej souřadnice.
A co mi dáš
jako záruku, že se vrátíš?
Své prezidentské slovo.
Ne. Potřebuju rukojmí.
Ale co je
pro Zafoda Bíblbroxe cenné?
No tak...
To ne.
Klid.
Ještě si to rozmysli!
Nech toho!
Počkej! To lechtá!
Víc hlav víc ví!
Jistota dvojnásobku!
To není fér! Potřebuješ mě!
Vrať se!
Nenechávej mě tady!
BLB
- Vrať se!
- To byla sranda.
Vidím, že nejsem sám, kdo má
tvého přítele za narcistního blba.
A co ty? "Promiňte, pane Hummo."
"On k nám nepatří.
Chtěli jsme se vám ***ět."
- Ty jsi ale hrdina!
- Kde je, sakra, Ford?
Pochodem v chod! Levá, pravá...
Pane prezidente,
přiletěli jsme vás ochránit.
Palte na únosce.
Ale, no tak...
Prezident je únosce! Zabijete ho!
Je zamčeno!
Díky, zlato. Ozvu se ti!
Pojď, Zafode!
- Uteklo mi něco?
- Kde jsi, sakra, byl?
Prováděl jsem výzkum.
Našli nás. Do Belgie!
Střílí na nás! Co budeme dělat?
- Mám nápad.
- Dáme jim ho a utečeme?
Co? Chtějí jenom jeho!
Tricie, to nemůžeš. Co to děláš?
- Ustupte!
- Co se děje?
Mám prezidenta a zabiju ho!
- Mohla by ho tím zabít?
- Pochybuji. Je to sprej.
Fajn, bojím se. Bojím.
- Ahoj, děcka.
- Na ni!
- Zafode, dělej!
- Arthure!
- Arthure!
- Tricie!
- Arthure!
- Tricie! Počkej!
Arthure!
Odpor je zbytečný.
Převezte ji do vězení
na Vogsféru, kapitáne.
Kde je cirkus?
Mají ji a je to moje chyba.
Musíme ji zachránit.
Jedem!
Počítači, letíme na Magratheu!
Cože? Ne! Musíme zachránit Tricii!
- Koho?
- Trillian.
Mají Trillian, blbečku!
Athosi...
Tebe vyndám...
Počítači, neletíme na Magratheu,
ale za těmi loděmi!
Rád bych, hoši, ale můj
navigační systém byl deaktivován.
- Cože?
- Je mi líto, ale nemůžu za to.
Co děláte na téhle lodi?
- Forde?
- Marvine?
Povídal jsem si s lodním počítačem.
No a?
Nesnáší mě.
Ne, Eddie? Počítači?
Můžeme je sledovat nějak jinak?
Aktivuji nouzový záchranný modul!
Je to boží věcička a super vodvaz!
Neuvěřitelné.
Jsem vevnitř! Forde?
Nějaký nápad?
- Zmáčknu tenhle knoflík.
- Ne!
TENTO KNOFLÍK
UŽ NIKDY NEMAČKEJTE
- Tenhle knoflík.
- Ne! Fajn!
To je dobrý... Páni.
- Klepeme se...
- Artíku, zapomněl sis ručník.
Sundejte ho ze mě! Zabiju ho.
- Je to tak lepší?
- Je to horší.
To nepotřebuju...
Ať se to neklepe.
Marvine, napadá tě něco?
Napadá mě milion věcí.
Všechny končí smrtí.
Děkuju mockrát, Marvine!
PLANETA VOGSFÉRA
- Magrathea!
- Ne, to je vogonská planeta.
- To je Magrathea!
- To je Vogsféra.
- Jo, Magrathea! Já to vím!
- Ne, není.
- To není Magrathea.
- Ale je!
- Co děláš?
- Sebrali mi hlavu.
Kapitáni arkturských meganáklaďáků
to používají, aby se soustředili.
- Co to je?
- Koncentrátor.
A je to.
Teď by měl
asi deset minut fungovat.
Teď se fakt cítím mnohem líp.
Díval jsem se do Průvodce, jak
se dá zachránit vězeň z Vogsféry.
Prý "nijak". Doufám,
že máš lepší plán.
Napadlo mě, že bychom...
Viděli jste to?
- Co?
- Co to bylo?
Nic, nic.
Nevím, co mě to napadlo.
Stůjte! Oba! Dívejte se na mě.
Tady se rozhodně něco děje.
Jenom koukejte.
Koukejte se.
Já myslím, že...
Ty taký!
Jo. Co to bylo?
Zafode, co si myslíš ty?
Myslím, že...
U Zarkona, co to bylo?
Něco bych navrhl, ale vy byste mě
neposlechli. Nikdo mě neposlouchá.
Mám nápad.
Forde. Zabij to! Zbav se toho!
Nepřemýšlejte.
Nikdo nepřemýšlejte.
Žádné nápady, teorie, nic takového.
To je strašné! Mají Trillian a my
musíme vymyslet jak ji zachránit!
Napadlo mě...
Utíkejte!
Měl jsi zastavit!
Takže já nepřemýšlím.
Vůbec. Nic mě nenapadá.
Tohle vlastně vůbec není nápad,
ale můžeš mi dát ruku, Marvine?
Tak kde ji máte?
Koho? Opravářku
mechanických rukou?
Tricie Yggarstuk
McMillanus z Blaardu?
Ne. Tricie Marie
McMillanová ze Země.
Aha.
Je mi líto. Žádný záznam o Zemi.
Galaktický sektor ZZ9 plurál Z alfa.
- Ano.
- Ona lže.
Je hubená, hezká a prolhaná.
Ano, tady to je. Země.
"Zničena."
Nemáte přechodné bydliště
na jiné planetě?
Zničena? To není možné.
Tady je to napsáno. Byla zničena
při stavbě hyperprostorové dálnice.
Kdo mohl rozkázat zničení planety?
- Má to být šedivá budova?
- Všechny jsou šedivé.
"Dej mi ruku." To je bžunda.
Jak mám řídit jednou rukou?
Pozemšťan blbej.
Musíte se vrá***
a vyplnit to znovu.
A až budete vyplňovat
ten formulář...
Nechte to na mně.
Jsem Brit. Fronty - to je moje.
Kdybyste mi ho vyplnil
a co nejdřív odevzdal...
Jsi prezident. Udělej něco.
Prezidenti nemají moc. Mají jen
odvádět pozornost od pravé moci.
Ale jsi bezva chlap.
Ahoj, to jsem já, váš prezident!
Jak se daří? Dík, že jste přišli.
Tuhle houbu znám.
- Další!
- Uvolněte cestu panu prezidentovi.
Ahoj. Jsem to fakt já.
Miluju Kabuki. Podívej.
Uhněte!
Dej mi pusu, zlato.
Přišel jsem kvůli propuštění vězně.
Máte formulář?
Nevěřím vám.
Tady je rozkaz.
PAC A PUSU, ZAFOD
"Pac a pusu?"
Podle galaktických zákonů
se únos prezidenta trestá
předhozením
žravé Blátotlačce z Traalu.
Těšilo mě.
Nechte mě!
Co to, sakra, je?
Počkejte, to je nějaký omyl!
Zakřížkuj všechna okénka
na pravé straně.
Jasně.
Tohle ne!
Co si počít, když jste v koncích
a nemáte ***ěji na záchranu.
Uvědomte si, jaké máte štěstí,
že se vám až dosud dařilo.
Nebo pokud se vám dosud nedařilo,
což je v této situaci
pravděpodobné,
uvědomte si, jaké máte štěstí,
že vaše trápení brzy skončí.
Tady to je.
Únos prezidenta?
Tu teď propustit nemůžeme.
Tak koukejte, tohle je prezident.
Vidíte?
A on tvrdí, že celý ten únos
bylo jenom hrozné nedorozumění.
Aha.
Ona tím nic nemyslela.
Nařizuje vám, abyste ji pustili.
Ale tohle není prezidentská
žádost o propuštění vězně.
Ty jsou modré.
- Počkám tady.
- Dobře. Moment.
Dneska má pořádný hlad.
Tohle je namodralé, ne?
- Já nejsem novinář.
- My jsme jenom kámoši.
Jde o Tricii McMillanovou.
Tricie McMillanová. Dobře.
Pane! Rozkaz k propuštění.
Děkuji.
Může odejít.
Pusťte ji!
Zafod je tady.
Tím se to řeší. Pojďme pro něj.
Na koho vlastně čekáme?
Myslím to upřímně.
Tricie.
- Tricie.
- Trill.
- Tak pojď.
- Ty idiote!
Podepsal jsi rozkaz ke zničení Země!
- Fakt?
- Fakt?
Jo! "Pac a pusu, Zafod".
Ani sis to nepřečetl, co?
Zlato, jsem prezident
galaxie. Nemám čas na čtení.
Zničil jsi můj domov, protože sis
myslel, že někomu dáváš autogram!
- To je nefér!
- Jsi idiot!
To je u prezidentů normální.
- Věděl jsi to. Proč jsi nic neřekl?
- Vyhrožoval mi!
- Nebuď posera, Arthure.
- Posera?
Přiletěli jsme tě zachránit.
Není zač. To byl můj nápad.
Já vůl!
- Mám tvoji ruku.
- Děkuju mockrát.
Všichni, kdo máte to štěstí,
že máte obě ruce, držte se pevně.
Prezident mě začíná štvát.
Tentokrát ho budu ***ásledovat
osobně. Připravte mou loď.
Skvělé. Konečně.
Hodinová pauza na oběd.
Dneska si dám polívku.
V "Galaktické encyklopedii"
se o lásce píše,
že se nedá snadno definovat.
"Stopařův průvodce po galaxii"
říká o lásce následující:
"Vyhněte se jí, pokud to jde."
Bohužel, Arthur Dent nikdy nečetl
"Stopařova průvodce po galaxii".
- Omlouvám se.
- Ne, pojď dál.
Já jsem...
Hele...
Trillian, jenom jsem ti chtěl říct,
že jsi měla pravdu.
Samozřejmě jsem ti to měl říct.
Chápu, že jsi naštvaná.
Samozřejmě chápu, co teď cítíš.
- Můžeš mi podat ručník?
- Jo. Na...
Děkuju.
Vlastně jsem chtěl říct,
že kdybych souhlasil
a odjel s tebou na Madagaskar,
tak bychom tady teď nebyli.
Na to bychom možná
neměli zapomenout.
To je ***.
Fajn, počítači, letíme na...
- Kam vlastně letíme?
- Přinesu ti ještě citron.
Fajn.
Aktivuji
nepravděpodobnostní pohon.
Ne, Zafode. Ne. Knoflíky
nejsou hračky. Co jsi provedl?
Souřadnice Magrathey zadány.
Jásám radostí *** tím,
že obíháme ve výšce 500 kilometrů
*** legendární planetou Magrathea.
Magrathea...!
Neuvěřitelné.
Úžasné.
Vypadá ještě hůř než jsem myslel.
Dobrý den. Toto je nahraná zpráva.
Právě teď tu nikdo z nás není.
Obchodní rada Magrathey
vám děkuje za návštěvu,
ale celá planeta
je bohužel dočasně uzavřena.
Pokud chcete zanechat své jméno
a planetu, počkejte na pípnutí.
- Jak může být planeta zavřená?
- Jo, u Zarkona, bratranče.
Počítači, letíme dál.
- Přistaneme.
- S největší radostí!
Je nám velkou ctí, že máte
takový zájem o naši planetu.
Jako výraz našeho vděku
přijměte tyto dvě
termonukleární střely,
které jsme právě
vyslali k vaší lodi.
V zájmu zkvalitnění našich služeb
může být vaše smrt nahrávána.
Děkujeme.
Lidi, představte si, že na nás letí
dvě termonukleární střely.
S vaším dovolením
provedu úhybný manévr.
Zdá se, že něco blokuje
můj navigační systém.
Kontakt za 45 sekund!
- Počítači, dělej něco!
- Jasně, kámo!
Zapínám ruční řízení.
Hodně štěstí.
Pomozte mi!
Bez třetí ruky to nezvládnu!
Arthure, chyť se mě za ruku!
- Setřásli jsme je?
- Ne, letí přímo na nás.
- Tak zmáčkneme tohle!
- Ještě není obnovena normálnost!
- Tak co se stane?
- Nevím!
Nedělej to!
Nevíme, kam nás to přenese.
- Kašlu na to.
- Ne!
Kde jsme?
- Přesně tam, kde jsme byli.
- A rakety?
Zdá se, že se proměnily...
...v květináč petúnií
a velice překvapeného vorvaně.
Při nepravděpodobnostním
faktoru 1 ku 8767128.
Máme normálnost.
Jasně, normálnost.
O té můžeme diskutovat, dokud
se krávy nevrátí domů z pastvy.
- Co je to normálnost?
- Co je to domov?
Co jsou krávy?
Moji normálnost
by obnovil šálek čaje.
Je důležité nezapomenout, že se
náhle oproti vší pravděpodobnosti
vysoko *** povrchem cizí planety
objevil vorvaň obrovský.
A protože taková pozice
je pro vorvaně neudržitelná,
mělo to nevinné
stvoření jen málo času,
aby se vyrovnalo
se svou identitou.
V průběhu pádu si myslelo tohle:
Co se to děje? Kdo jsem?
Kde to jsem?
Co je smyslem mého života?
Co tím myslím,
když říkám, "kdo jsem"?
Jenom klid... Vzchop se.
To je zajímavý pocit.
Takové lechtání okolo mého...
Měl bych to nějak pojmenovat.
Třeba ocas. Ano, ocas!
A co to hučí kolem mé...
Říkejme tomu hlava.
Vítr.
Je to dobré jméno? To by šlo.
To je fakt vzrušující!
Točí se mi hlava nedočkavostí.
Nebo tím větrem?
Je ho teď nějak hodně.
A co se to ke mně
tak rychle blíží?
Je to veliké, placaté a kulaté.
To chce nějaké důkladné jméno
jako třeba... mmm... em... zem!
To je ono! Zem!
Jestlipak budeme kamarádi? Ahoj!
Kupodivu, jediná myšlenka,
která se honila hlavou
květináči petúnií,
byla: "To snad ne, už zase!"
Mnozí došli k závěru,
že kdybychom věděli, proč si
květináč myslel právě tohle,
věděli bychom toho o podstatě
vesmíru mnohem více, než víme teď.
Co je to za věci?
Portály do jiného rozměru.
Takový portál
asi nemá ústřední topení, co?
- Tenhle to je.
- Tohle skončí pláčem, vím to.
Hezkej.
Fajn, vlítneme tam!
To nemůžeme!
Netušíme, kam to vede!
Když vybereme špatně,
tak se prostě vrátíme
a zkusíme jiný. Žádný problém.
Cože? To teda je problém, Forde.
A velký problém.
Co když nás to roztrhá na atomy?
Tenhle je ten pravý! Cítím to!
- Forde?
- Já mu věřím.
Arthure! Skočíme tam!
Věříš někomu,
jehož mozek je poháněn citrony?
To je sebevražda!
- S tím nesouhlasím!
- To je mi ***!
Chováš se dost nepřátelský, Alexi.
- Jmenuju se Arthur!
- Nechceš zkusit jógu?
- Trillian!
- Myslím, že tohle to má dělat.
Je pryč. Forde! Je pryč!
Arthure, nepropadej panice.
- Forde!
- Počkej na mě!
Tak naskoč!
Idiote, naskoč!
Ne, neodjížděj.
No tak, naskoč!
Říkal jsem ti, že to skončí pláčem.
Říkal? Říkal?
Geronimo!
Boží! Boží!
Jsme tady! Hlubina myšlení! Už jdu.
Tak takhle to všechno skončí.
Sám na mrtvé planetě
s maniodepresivním robotem.
Tomu říkáš problém? Co bys dělal,
kdybys byl maniodepresivní robot?
S prominutím.
- Kdo jste?
- Mé jméno není důležité.
Musíš jít se mnou.
- Nechte mě být.
- Budou se dít hrozné věci.
Pojď, nebo tě to přijde draho.
- Jak draho?
- Cože?
Ne. Jak se jmenuješ, pozemšťane?
- Dent. Arthur Dent.
- Takže...
Draho jako drahý
zesnulý Dentarthurdent.
To měla být výhrůžka. Chápeš? Ne...
Ne.
Tví přátelé jsou v pořádku. Věř mi.
Mám věřit někomu,
kdo mi neřekne své jméno?
Tak dobře. Jmenuji se...
Jmenuji se... Slartibartfast.
Říkal jsem, že to není důležité.
Takže mí přátelé jsou v pořádku?
Ukážu ti to.
Mohl bych spočítat
tvou šanci na přežití,
ale nelíbilo by se ti to.
HYPERKOSMICKÁ STAVEBNÍ a.s.
PLANETY DLE VAŠEHO GUSTA
Věděl jsi, že stavíme planety?
Ano. Fascinující řemeslo.
Já vždycky nejradši dělal pobřeží.
Hrozně mě bavilo
dělat ty pitominky kolem fjordů.
Ale pak se zhroutila galaktická
ekonomika a vzhledem k tomu,
že planety na zakázku
jsou celkem luxusní komodita...
Musíš jít se mnou, protože došlo
k hroznému omylu s tvou planetou.
A to nemluvím o myších.
- A lidech.
- Co?
"O myších a lidech." Ta kniha.
Myslím,
že o lidi vůbec nejde. Pojď.
Musím tě varovat.
Teď projedeme takovou
nějakou bránou.
Může tě to rozrušit.
Já se z toho
vždycky podělám strachy.
Vítej v naší továrně.
Jo, tady to je.
Tady to je.
Ó, velká Hlubino myšlení!
Cestovali jsme dlouho...
...a daleko.
Vypočetla jsi Základní otázku
života, vesmíru a vůbec?
Ne.
- Co?
- Dívala jsem se na telku.
Spočítá vám to jiný počítač.
No jo, zapomněl jsem. Je tady?
Ne, není tady. Je to jiná planeta.
Je na jiné planetě!
Je to jiná planeta, blbečku.
Tedy aspoň byla, než ji
Vogoni zničili kvůli dálnici.
Jseš si jistá, že neznáš Otázku,
ani nevíš, jak se k ní dostat?
Dalo mi dost práce dostat se sem.
Ticho! Film pokračuje.
Nechci tě obtěžovat, tak...
Prima. Půjdu si najít
nějaký jiný smysl života.
- Zafode...! Co ta puška?
- Puška?
Humma tě pro ni poslal.
Nechal jsi mu svou hlavu.
Proč bych to dělal?
- To je blbost.
- Ó, Hlubino myšlení!
Řekli nám, že je tady puška.
Tak jsme tady.
Je ti povědomá?
Takže nebyla zničena?
Ale byla.
Tohle je záloha. Země model 2.
Takže vy jste vyrobil Zemi?
Ne já sám, ale snažil jsem se.
Slyšel jsi někdy o Norsku?
To jsem dělal já.
Dostal jsem za ně cenu.
Ahoj, Franku! To je Frank.
Oceány už jsou skoro hotové.
Zafode, tady...
Přesně jak Humma říkal.
- Teď ti vrátí hlavu.
- Ahoj, Forde.
Těšilo mě, ty zarkovní frúde.
Ne!
Ani tohle nefunguje.
Musíš bejt fakt naštvanej.
Hnal ses sem a nemáš odpověď,
ani prachy, ani slávu,
která ti patří.
Úhlopohledová puška funguje přesně
tak, jak napovídá její název.
Skvělý... Skvělý...
Pokud na někoho zamíříte
a zmáčknete spoušť,
okamžitě uvidí svět
z vašeho úhlu pohledu.
Dej to sem.
Hlubina myšlení ji navrhla
pro konsorcium
rozhněvaných hospodyněk,
které už měly dost toho,
že všechny hádky s manžely končily
slovy "Ty mě vůbec nechápeš".
Máš pravdu.
Neměl bych být naštvaný.
Protože život jde dál.
A já bych měl taký.
Střel ho znovu.
Stopaření je fajn.
Ručníky jsou taký fajn.
- Co to?
- To je geniální.
Co se děje?
Už chápu,
proč ji Humma Kavula chce.
Měli bychom se vrá***. Arthur čeká.
- Koho to zajímá?
- Mě. Díky tobě je ohrožený druh.
- Proč jsi nervní, kočičko? Klídek.
- Proč jsem nervní? Chceš to vědět?
Jsi nervní,
protože ti zničili planetu
a ty se taháš s chlapem,
který to podepsal.
Chtěla jsi znát Otázku, protože tě
zajímalo, jestli má život smysl.
Teď jsi zničená,
protože jsi zjistila, že asi nemá.
To je teda fantastický.
Psychedelický.
Nemáš domov ani rodinu a já jsem
další chlap v tvém životě,
který tě vůbec nechápe.
To není pravda. Řekl jsem...
A bojíš se, že jsi promarnila šanci
s jediným, který tě chápe.
Promiň.
Kočičko...
Dej to sem.
Na mně to nebude fungovat.
Jsem ženská.
To nic. To jsou jenom dvě myšky.
Prosím! Himaláje! Hezké, ne?
Pozemšťane, uvědom si,
že planetu, na které jsi žil,
si objednaly,
zaplatily a provozovaly myši.
Myslíte ty malé bílé chlupaté věci
s fousky, ušima a sýrem?
Jsou jen výčnělky pandimenzionálních
bytostí do našeho rozměru.
Nevím, co je to ten sýr,
o kterém tu mluvíš,
ale myši na Zemi byly proto,
aby na vás provozovaly pokusy.
Už chápu. To jste si popletl.
My jsme dělali pokusy na nich.
Aha. Ne. Jo. Ne.
Možná to tak vypadalo, ale vy jste
byli součásti jejich programu.
Tím se vlastně hodně vysvětluje.
Celý život jsem měl dojem, že se
chystá něco velkého a zlověstného.
Ne, to je úplně normální paranoia.
To připadá všem ve vesmíru.
Možná už jsem starý,
ale myslím, že smysl
toho všeho stejně neodhalíme,
takže je lepší kašlat na to a žít.
Štěstí je důležitější než pravda.
- A jste šťastný?
- Ne.
V tom to právě trochu hapruje.
Tak jsme tady.
To je...?
Všechno do posledního kousku.
Všechno funguje.
Vítej doma.
- Tady jsi!
- Překvapení!
Co to děláte? Co se s vámi stalo?
To je čaj?
Nejdřív nás naši hostitelé napadli.
Ale pak nám to vynahradili...
touhle skvělou hostinou.
Všechno je skvělé.
Všechno je chutné.
To je boží.
Jsme rádi,
že ti to chutná, pozemšťane.
Mluví. Mluvící myši.
- Sedni, pozemšťane.
- Děkuju mockrát.
- Napij se, prosím.
- Promiňte.
- Potřebujete ještě něco?
- Ne, nic nám neschází. Díky.
Tak já počkám venku...
Měl jste pravdu.
- Napij se, prosím.
- Měl pravdu.
- Jde o zdar věci.
- Tak na zdar, vědci!
Jezte!
Pardon.
Jak víš, dlouho jsme na Zemi
hledali Základní otázku.
A nakonec nám to
vybouchlo. Doslova.
Proto jsi tady ty.
Nabídli nám lukrativní kontrakty
na několik 5-D TV pořadů.
Ale musíme mít produkt.
Potřebujeme Základní otázku,
která zní důležitě.
- Jistě.
- Znovu jsme postavili planetu.
Ale chybí nám poslední drobnost.
- Tvůj mozek.
- Aha.
Ještě čaj?
Řekli jste,
že potřebujete můj mozek?
Ano. Abychom dokončili program.
Ale můj mozek nemůžete mít.
Já ho používám.
- Ani moc ne.
- Ani moc ne? Nevychovaný myšák.
Zafode!
Trillian! Forde.
Co bylo v tom jídle?
Co bylo v mém čaji?
Neboj. Nebudeš to vůbec cí***.
Počkat! Chcete otázku,
která se hodí k odpovědi "42"?
Třeba "Kolik je 6 krát 7?"
"Kolik Vogonů
je potřeba na výměnu žárovky?"
"Kolik mám ještě dní,
než přijde poslední?"
Hele, to nezní špatně.
Fajn.
Použijte ji.
Mám hlavu plnou otázek
a odpověď na žádnou z nich
mi nepřinesla ani ždibíček štěstí.
Kromě jediné.
Kromě jediné otázky,
na kterou chci znát odpověď.
Je ona ta pravá?
A pište si, že odpověď
není "42", ale "ano".
Bez pochyb, beze studu,
bezvýhradně ano.
A jeden týden...
Jeden týden své nicotné existence...
...jsem díky tomu byl šťastný.
To je dobrá odpověď.
Blbost. Nechceme
být šťastní, ale slavní!
- Co je to za kecy?
- Vyndej mu mozek!
Ne, neberte mi mozek...!
Neberte mi mozek, myši.
- Já to nebyl!
- Já to nebyl! - Jsem slavný.
Zastřel ho, rychle, vystřel!
Kurňa.
Bude mi blbě.
Belgie.
Pojďte.
Levá, pravá, levá pravá.
Pozor!
Pěkně děkuju,
že jste mě tam nechali.
Vlastně jsem to čekal.
Pane prezidente,
jsme tu kvůli vaší ochraně.
Děkuju pěkně!
Palte.
Ne!
Co blázníte?
Vogoni jsou přece
nejhorší střelci v galaxii.
- Proboha, přestaňte!
- Zastavte palbu.
Teď mě bolí hlava.
Marvine.
Ale ne...
Má ručník! Utíkejte!
Odletíme odsud! Jak se to řídí?
Co se děje?
Potřebujeme tu pušku.
Tak nastartuj! Dělej!
Zážeh! Tak se zapal!
Pal, pal!
Zamkl zevnitř. Musíme to obejít!
Pojďte! Tady jsme v bezpečí!
Přestaňte!
Přestaňte na nás střílet!
Mám takovou depresi.
Nevydržím už ani den.
K čemu je život?
- Jsi v pořádku?
- Jsem.
Promiň, že jsem ti
rozflákal loď, Arthure.
Marvine, zachránil jsi nás.
Já vím. Hrůza, co?
Musíte si položit otázku,
jaký to má všechno smysl?
Jedeme!
To by šlo, ale nemůžeme...
Já se ho zeptám.
Kolegové mě právě informovali,
že když už jsme skoro hotovi,
tak Zemi dokončíme.
Mohli bychom ji rozjet přesně
v tom stavu, v jakém jsi ji opustil.
Pokud ovšem...
...nechceš něco změnit.
Něco, bez čeho
by se tvá planeta obešla.
Ano. Beze mě.
Haló?
Ne. Nechte ji, jak je.
Vyrazíme někam?
Rozhodně. Kam například?
Vím o skvělé restauraci
na konci vesmíru.
Něco bych slupla.
Musím za Hummou.
Má něco mého.
- Myslím. Jsem tak zmatený.
- To nic, zlato. To vyřešíme.
Dej mi ruku, pojď, půjdem šlapat
náš svět, bejby. Ty a já. Pojď.
- Máš ručník?
- Jasně. Proč? Budu ho potřebovat?
- Samozřejmě.
- Jasně.
Bez svého skvělého ručníku
bych se nikam neodvážil.
Dobře. Držte se.
Zahajujeme životní cyklus.
Tři, dva, jedna...
Boží!
Vím, že to nikoho z vás nezajímá,
ale ta restaurace je
na opačném konci vesmíru.
VĚNOVÁNO DOUGLASOVI
Sbohem a dík za všechny ryby,
naše přátelství mělo chyby,
k varováním jste byli hluší.
Zřejmě vám intelekt schází,
proto jsou pro vás frází
zázraky světa kolem vás.
Tak sbohem a dík za všechny ryby.
Chystají se Zem odstřelit,
přesto zachovejte klid.
Nemá cenu se rozrušovat.
I když jsme sítě neměli rádi,
byli jste celkem kamarádi.
Obzvlášť nemluvňata
a těhotné dámy.
Tak sbohem, tak sbohem...
Sbohem a dík za všechny ryby.
Jo.
Rozbal to.
Sbohem a dík za všechny ryby,
naše přátelství mělo chyby,
k varováním jste byli hluší.
I když jsme sítě neměli rádi,
byli jste celkem kamarádi.
Obzvlášť nemluvňata
a těhotné dámy.
Tak sbohem, tak sbohem...
Sbohem a dík za všechny ryby!
Za všechny ryby.
Neopatrné výroky
mohou přijít draho,
ale závažnost problému
je často podceňována.
Například právě v okamžiku,
kdy Arthur řekl:
"Bez svého skvělého ručníku"
"bych se nikam neodvážil,"
vyskytla se v časoprostorovém
kontinuu náhodná červí díra,
kterou jeho slova pronikla
daleko zpátky v čase,
přes téměř nekonečný vesmír
až do daleké galaxie,
jejíž obyvatelé,
podivné bojechtivé bytosti,
právě balancovali na pokraji
strašné mezihvězdné bitvy.
Vůdci znepřátelených stran
naposled vyjednávali
ve svých bojových
trenýrkách s černými diamanty,
když se rozhostilo
zlověstné ticho.
V tu chvíli se *** konferenčním
stolem ozvala slova:
"Bez svého skvělého ručníku"
"bych se nikam neodvážil."
Bohužel, v jejich jazyce
šlo o tu nejhorší možnou urážku.
Takže obě flotily vyřešily
zbývající názorové rozdíly,
aby mohly spojit síly
v útoku na naši galaxii,
ve které identifikovaly
původce oné urážlivé poznámky.
Po tisíce let se jejich lodě
řítily kosmickou pustinou,
až se nakonec vrhly
na planetu Zemi,
kde ale v důsledku
chybného odhadu měřítka
byla celá flotila
spolknuta malým psíkem.
Badatelé, zabývající se příčinami
a následky v dějinách vesmíru,
tvrdí, že takovéhle věci
se dějí v jednom kuse.
České titulky František Fuka
s použitím překladu Jany Hollanové
Petra Chalupová
AW Studio Praha, 2005
www.titulky.com