Tip:
Highlight text to annotate it
X
Petře!
Chce se nechat zabít?
Běte vichni do krýtu!
- Pojd'!
- Počkejte...
Nech to být!
Mami!
Lucinko, pojd'!
- Pospěte si! Honem!
- Utíkejte!
Běte!
- Rychle!
- Mami!
- Počkejte! Táta!
- Ede!
- Edmunde, ne!
- Jdu pro něj!
- Petře, vrat' se!
- Ede! Vrat' se!
Edmunde! K zemi!
Do krýtu, tý troubo!
Utíkej!
Dělej!
Rychle!
Jak můe pořád myslet
jen na sebe! Jsi hrozný sobec!
- Mohlo nás to zabít!
- Přestaň!
U je dobře.
Proč nikdy nikoho neposlechne?
Almunu pro chudé.
Bůh vám ehnej, pane.
Za zábrany smí pouze děti...
Tuhle cedulku si nesundávej.
Je ti teplo? Hodná holčička.
Rozluč se s tetou Laurou.
Nashle, zlatíčko!
UBYTUJTE DĚTl Z MĚSTA
SLUBA NÁRODU
- Táta by nás nenutil nikam jezdit.
- Kdyby tu byl,
bylo by po válce
a nikam bychom nemuseli.
Bude poslouchat
svého starího bratra.
Slib mi, e dá na vechny pozor.
Slibuju, mami.
- Jsi paák.
- Nastupovat!
- Nashle, zlatíčko!
- Ahoj!
Zuzano.
Bud' statečná.
Dr se bratra za ruku.
A nepoutěj se ho.
Dobrá. Tak u běte.
- Nastupovat!
- Ahoj! Bude se nám stýskat!
Hele, nech mě. Nastoupit
do vlaku dokáu klidně sám.
Pust', prosím tě!
Mohu vidět vae lístky, prosím?
Petře.
- Děkuji. Nastupte si.
- Jo. Děkuji.
Pojd'te. Tudy prosím.
Pospě si, Lucinko.
Ted' se musíme dret pohromadě.
Vechno bude zas v pořádku,
brzy se vrátíme.
Ahoj, mami! Měj se!
- Pa, pa, děti!
- Měj se, mami! Brzy nashle!
- Bude se nám stýskat!
- Ahoj!
A pi nám, mami!
LETOPlS Y NARNlE:
LEV, ČARODĚJNlCE
A SKŘÍŇ
Stanice Goosey.
Podej mi ruku. Tak jdeme.
STANlCE COOMBE
Profesor přece věděl, e přijedeme.
Třeba nám dali patné cedulky.
Hyjé!
Prr, stůj! Prr!
- Paní Macreadyová?
- K vaí smůle ano.
Kde máte kufry?
To s sebou nic nemáte?
Ne, paní.
Jsme tu jen my.
Aspoň se vejdete.
Jedeme! Hodná holka.
Pan profesor není zvyklý
mít v domě malé děti.
A proto budete dodrovat
následující pravidla.
Nebudete křičet,
běhat po chodbách,
jezdit po zábradlí.
Nebo se dotýkat exponátů!
Ale hlavně...
...nesmíte v ádném případě
ruit pana profesora.
Včera podnikly německé letouny
několik útoků na Velkou Británii.
Nálety. které trvaly
několik hodin...
Ty peřiny kouou.
Války netrvají věčně, Lucko.
Brzy se vrátíme.
- Jestli budeme mít kam.
- Neměl bys u být v posteli?
- Ano, mami.
- Ede!
Vidělas to venku.
Je to tu obrovský!
Můeme si tu dělat,
co budeme chtít.
Zítra u bude líp.
Uvidí.
''Gastrovaskulární.''
No tak, Petře. Gastrovaskulární.
- Je to z latiny?
- Jo.
Neznamená to
''nejnudnějí hra na světě''?
A co si zahrát na schovku?
Vdyt' se tak skvěle bavíme!
No tak, Petře, prosím!
Pěkně prosím?
- Deset, dvacet, třicet, čtýřicet,
- Coe?
padesát, edesát,
sedmdesát, osmdesát,
devadesát, sto,
sto deset, sto dvacet...
Já tu byl první!
...sto padesát, sto edesát...
...dvě stě, dvě stě deset,
dvě stě dvacet, dvě stě třicet,
dvě stě čtýřicet, dvě stě padesát,
dvě stě edesát,
dvě stě sedmdesát...
Vy se mě bojíte?
Ne.
Já jen...
Já jen... Já...
Ne. Ne. Já jen...
Jen jsem vás nechtěl polekat.
Promiňte, e se tak ptám,
ale co jste zač?
Já jsem přece faun.
Ale co jste vy?
Nejste náhodou
trpaslík bez vousů?
Nejsem ádný trpaslík.
Jsem holka!
A navíc jsem nejvyí ze třídy.
Chcete snad říct,
e jste dcera Evina?
Moje máma se jmenuje Helena.
To ano, ale jste člověk.
Samozřejmě.
Kde se tu berete?
Nala jsem prázdný pokoj
a v něm byla skříň...
Prázdný Pokoj? To je v Narnii?
V Narnii? Co je to?
Milá zlatá, jste přece v ní.
Vechno od té lucerny
a po hrad Cair Paravel
na pobřeí východního oceánu,
kadý klacek, kámen,
kadý rampouch je Narnie.
To je pěkně velká almara.
Al Mara? Promiňte,
Dovolte mi se představit.
Jmenuji se Tumnus.
Těí mě, pane Tumnusi.
Já jsem Lucinka Pevensieová.
- Potřeste mi rukou.
- Proč?
Já... nevím.
Lidé to dělávají, kdy se seznámí.
Tak tedy, Lucinko Pevensieová
ze slavného města Al Mara,
ze vzdálené země Prázdný Pokoj,
nedala byste si se mnou
álek teplého čaje?
Děkuju mockrát,
ale asi bych se u měla vrá***.
Bydlím kousek odtud.
Čeká tam na vás plápolavý oheň
a topinky a čaj a koláč.
A moná bychom
mohli otevřít i sardinky.
- Já nevím.
- Prosím.
Nestane se mi kadý den,
e potkám nové přátele.
No moná, e bych mohla
na chvilinku zajít.
Kdy máte tý sardinky...
Mám jich tam celý sud.
Brzy budeme v teple.
Jde se vám dobře?
A jsme tu.
Jen pojd'te.
- A po vás.
- Vezmu to dovnitř.
Děkuji mnohokrát.
To je... To je můj táta.
Má milý obličej.
Jste mu hodně podobný.
Ne.
Nejsem ani
v nejmením jako on.
Můj táta bojuje ve válce.
Můj táta el také do války.
Ale to u je straně dávno.
- Před touhle příernou zimou.
- Zima není tak zlá.
V zimě se dá bruslit a tak...
- A jsou Vánoce!
- Tady ne.
Ne. Tady jsme neměli Vánoce
u víc jak sto let.
Coe? U sto let
jste nedostali dárky?
Je tu pořád zima,
ale ádné Vánoce.
Je to dlouhá zima.
V létě by se vám
Narnie moc líbila.
My faunové jsme protančili
s dryádami celé noci
a nikdy jsme se neunavili.
A ta hudba! Taková krása!
Chtěla byste si ted'
nějakou poslechnout?
Ano, prosím.
Take znáte nějakou
- narnijskou ukolébavku?
- Bohuel ne.
Výborně.
Tak to alespoň nepoznáte,
e hraju faleně.
- U musím jít.
- Na to je ted' pozdě.
Jsem hrozně zlý faun.
Ale ne!
Jste nejhodnějí faun, co znám.
Tak to se obávám,
e moc faunů neznáte.
Copak jste udělal
něco stralivého?
Nic stralivého
jsem neudělal, Lucinko.
Něco stralivého dělám.
A co děláte?
Unáím vás.
To Bílá čarodějnice.
To kvůli ní je tu věčná zima.
Vydala příkaz.
Pokud někdo z nás
potká v lesích člověka,
musí ho okamitě přivést k ní.
Pane Tumnusi, vy lete.
Já myslela, e jste přítel.
Rychle! Moná u ví, e tu jste.
Vude má své pehy.
l některé stromy jí slouí.
Trefíte odsud zpátky?
- Myslím, e ano.
- Dobrá.
Nestane se vám nic?
Copak?
Promiňte. Moc se omlouvám.
Tady.
Nechte si ho.
Potřebujete ho víc ne já.
At' u se stane cokoliv, Lucinko,
moc rád jsem vás poznal.
Pocítil jsem díky vám teplo,
jaké jsem nezail sto let.
Ted' běte!
Běte!
...nikdo nesmí stát,
nebo nebudu hrát. U jdu!
Jsem v pořádku!
Jsem zpátky! Nic mi není!
Neřvi! Jde sem!
Mám pocit, e nevíte,
v čem spočívá hra na schovku.
Vás nezajímá, kde jsem byla?
Vdyt' o to jde.
Proto tě el Petr hledat.
Take jsem vyhrála?
Myslím, e Lucinku
u schovávaná nebaví.
Byla jsem pryč několik hodin.
V té skříni jsou jenom koichy
a kuličky proti molům.
Konec legrace, Lucko.
My si neumíme vymýlet jako tý.
Ale já si nevymýlím!
To stačí, Lucko!
Proč bych vám lhala?
Já ti věřím.
- Váně?
- No jasně!
Já zas nael v kredenci
fotbalový hřitě.
Co kdybys toho nechal?
Pořád musí někomu ubliovat!
- Byl to jen fór!
- Zkus se chovat trochu dospěle.
Nepoučuj! Hraje si na tátu,
ale nemá na to!
To se ti teda povedlo.
Ale já tam opravdu byla.
Zuzka má pravdu, Lucko.
To stačí.
Lucko.
Kdepak jsi?
Lucko.
Doufám, e se nebojí tmy.
Lucko?
Lucko?
Lucko!
Lucko.
Kdepak jsi?
Lucko.
Myslím, e ted' u ti věřím!
Lucko!
Lucko?
- Nech mě být!
- Co se děje, Ginarrbriku?
At' mě pustí!
Nic jsem neudělal!
Jak to mluví
s královnou Narnie?
Nevím, kdo to je!
- Na výmluvy nejsme zvědaví!
- Zadr!
Jak se jmenuje, synu Adamův?
Edmund.
A jak ses, Edmunde,
ocitl v mém království?
Já nevím.
Jen jsem el za sestrou.
- Za sestrou? Vás je snad víc?
- Čtýři.
Lucka je jediná,
kdo u tu jednou byl.
Říkala, e potkala nějakýho fauna
jménem Tumnus.
Petr a Zuzana jí nevěřili.
A já taky ne.
Edmunde, jsi celý promrzlý.
Posad' se ke mně.
Dá si něco horkého k pití?
Ano, prosím, Vae Výsosti.
Vá nápoj, pane.
Jak jste to udělala?
Řekni, co by sis jetě přál?
Abych byl větí.
Co by sis přál k jídlu.
Turecký med.
Edmunde?
Moc ráda bych poznala
tvé sourozence.
A proč?
Jsou úplně obyčejní.
Jsem si jistá, e rozhodně
nejsou tak úasní jako tý.
Ví, Edmunde,
já sama ádné děti nemám.
Ale myslím, e z tak bystrého
chlapce, jako jsi tý, by se
jednou mohl stát princ Narnie.
Moná i král.
Váně?
Ale to bys musel
přivést své sourozence.
A z Petra bude taky král?
Ne! Ani nápad.
Ale král potřebuje sluhy.
Tak já to zkusím.
Vidí tý dva kopce
tam za těmi lesy?
Mé sídlo je přímo mezi nimi.
Bude se ti tam líbit.
Některé pokoje jsou a po strop
plné tureckého medu.
- A nemohl bych dostat jetě?
- Ne!
Mohlo by tě rozbolet bříko.
A navíc mě přece
velmi brzy přijde navtívit.
To doufám, Vae Výsosti.
Dobrá tedy, drahouku.
Bude mi chybět.
Edmunde?
Edmunde! Ty jsi tu taky!
Není to nádhera?
- Kde jsi byla?
- U pana Tumnuse. Je v pořádku.
Bílá čarodějnice
vůbec nezjistila, e mě potkal.
Bílá čarodějnice?
Říká si královna Narnie,
ale přitom ádnou není.
Je ti něco? Vypadá hrozně.
A co čeká?
Jsem zmrzlý na kost!
- Jak se odsud dostaneme?
- Pojd'.
Tudy.
Petře, vstávej!
Je tam! Váně tam je!
- Lucinko, o čem to mluví?
- O Narnii!
Je ve skříni, jak jsem říkala.
- Něco se ti zdálo, Lucinko.
- Ale nezdálo!
Byla jsem zase u pana Tumnuse.
A tentokrát tam byl i Edmund!
Tys viděl toho fauna?
K panu Tumnusovi
se mnou neel.
On...
Cos tam vlastně dělal?
Jen jsem si s ní hrál.
Promiň, Petře.
Neměl jsem ji v tom podporovat,
ale ví přece,
jaký jsou mrňata.
Nikdy nevědí,
kdy si mají přestat vymýlet.
Jestli budete pořád takhle zlobit,
tak budete spát ve stáji.
Odpust'te. Říkala jsem jim,
e vás nemají ruit.
Nic se neděje, paní Macreadyová,
jistě mi to vysvětlí.
Ale nejdřív dejte té malé
trochu horké čokolády.
Tak pojd', zlato.
Zdá se, e jste naruili křehkou
vnitřní rovnováhu mé hospodyně.
Omlouváme se, pane.
U se to nestane.
To nae sestra, pane. Lucka.
- Ta uplakaná.
- Ano, pane.
- Trápí se.
- Proto pláče.
O nic nejde.
- Zvládneme to.
- To vidím.
Říká, e objevila kouzelnou říi.
Nahoře ve staré almaře.
Co jsi to říkala?
Ve skříni v prvním patře.
Prý v ní nala nějakou říi.
A omílá to pořád dokola.
- A jak vypadá?
- Jako blázen.
Ne vae sestra. Ta říe.
- Vy tomu snad věříte?
- Vy ne?
Jasně, e ne!
Logicky je to přece nemoné.
Co vás to v té kole učí?
Edmund říkal, e si na to jen hráli.
A on vdycky říká pravdu?
Ne. Spí je to naopak.
Take jestli není Lucinka blázen,
pak musíme logicky připustit,
e mluví pravdu.
Chcete říct,
e jí to máme věřit?
Je to vae sestra
a vy jste její nejblií.
Tak se tak zkuste chovat.
Petr se napřahuje,
a bude to dalí branka!
Probud' se, ípková Růenko!
Nezahrajeme si na schovku?
Vdyt' to je hra pro mrňata, ne?
Bud' rád,
e jsi na čerstvém vzduchu.
Vevnitř v domě
je vzduchu habaděj.
- Připraven?
- A tý?
- Bezva, Ede.
- Tys házel!
- Co se to tam děje?
- Macreadyová!
Honem!
Ne, zpátky!
- Dělejte!
- Dělá si srandu?
Zalezte!
- Moje noha!
- Já ti na ni nelápl.
- Posuň se!
- Nestrkej se!
Neuvěřitelné!
Nebojte.
To se vám jenom něco zdá.
Řekl bych, e normální omluva
- ti asi stačit nebude.
- Ne. Nebude.
Ale tohle by mohlo!
Přestaňte!
Ty lháři!
- Tys jí taky nevěřil.
- Omluv se Lucince.
- Omluv se jí!
- No dobře. Omlouvám se.
To nic.
Některá mrňata zkrátka nevědí,
kdy si mají přestat vymýlet.
Děsně vtipný!
Měli bychom se vrá***.
A co se tu nejdřív
trochu porozhlídnout?
At' rozhodne Lucinka, co uděláme.
Navtívíme pana Tumnuse!
Tak tedy k panu Tumnusovi!
Takhle oblečení se nemůeme
vydat na výlet sněhem.
Ne.
Ale jistě nebude vadit,
kdy si půjčíme týhle koichy.
Protoe kdy se zamyslí,
tak logicky je vlastně
ani nevytáhneme ze skříně.
- Ale ten je holčičí!
- No a co?
Je tam spousta výborného jídla.
A má sud plný sardinek.
Co je?
Lucinko!
Kdo mohl něco takového udělat?
''Faun Tumnus se tímto
obviňuje z velezrady
její císařské Výsosti
Jadis, královny Narnie,
za napomáhání nepřátelům
a bratříčkování se s člověkem.
Podepsán Maugrim,
kapitán tajné policie.
At' ije královna!''
Bezva. Ted' bychom
se u váně měli vrá***.
Ale co pan Tumnus?
Jestli ho zatkli
za stýkání se s člověkem,
- tak my mu moc nepomůeme.
- Copak vy to nechápete?
Já jsem ten člověk.
Musela nějak zjistit, e mi pomohl.
- A co zavolat policii?
- Tohle je policie.
Neboj, Lucko.
Něco vymyslíme.
A proč?
Vdyt' je to zločinec.
Ten pták na nás udělal ''pst''!
Je to bobr.
Pojd' sem.
Neboj se.
Čmuchat k ní nebudu,
jestli čeká na tohle.
Promiňte.
Lucka Pevensieová?
Ano.
Tenhle kapesník jsem dala panu...
Tumnusovi. Dal mi ho těsně
předtím, ne ho sebrali.
Je v pořádku?
Pojd'te za mnou.
- Co to dělá?
- Zuzka má pravdu.
Jak ví, e mu můeme věřit?
Říkal, e zná toho fauna.
Je to bobr.
Neměl by říkat vůbec nic.
Děje se něco?
Ne. Jen si povídáme.
S povídáním počkejte do bezpečí.
l stromy tu mají ui.
Pospěte! Nesměj nás
tu načapat po setmění.
Krindy Pindy! Doufám,
e Matka pořádně zatopila.
Kapkou čaje bych nepohrdl.
- To je krása!
- Není to nic moc.
Čeká mě jetě pěkná fuka.
Ale a tu hráz dodělám,
bude to fajnovej bejvák.
Bobře! Jsi to tý?
Málem jsem strachy umřela.
Jestli zjistím, e jsi byl
zase u Jezevce, tak...
Ale tohle nejsou jezevci!
Nikdy bych si nepomyslela,
e se toho doiju.
Moje srst! Nemohl jsi říct,
e přivede návtěvu?
A tý si myslí,
e by ti to pomohlo?
Pojd'te dál.
Dám vám něco k snědku
a pak si o vem popovídáme.
Opatrně! Pozor na hlavu!
Omluvte prosím ten nepořádek.
Bobr se nikdy neobtěuje
mi s něčím pomoct...
Kochá se pohledem na krajinu?
Můeme nějak
pomoct panu Tumnusovi?
Odvlekli ho na hrad Čarodějnice.
A víte, co se říká?
Je jen málo těch,
kteří tam veli a vrátili se iví.
Něco na zub!
Ale máme ***ěji, dítě.
Velkou ***ěji!
Máme mnohem víc ne ***ěji!
Aslan se vrací.
Kdo je Aslan?
Prej ''Kdo je Aslan?''
Ty jse ale srandista!
Co je?
- Vy to fakt nevíte?
- Nejsme tu zrovna moc dlouho.
Je to přece vladař
celý týhle země!
Velkej kápo!
Právoplatnej král Narnie!
- Byl dlouho pryč.
- Ale vrátil se.
A čeká na vás
u Kamennýho stolu.
- Čeká na nás?
- Tahá mě za fousy?
Oni neznají ani proroctví!
- Tak jim ho řekni.
- Hele.
Aslanův návrat,
zabásnutí Tumnuse, tajná policie,
to vechno se děje kvůli vám.
- Obviňujete nás?
- Ne! Neobviňujeme.
- Děkujeme vám.
- To proroctví zní:
''A v Cair Paravel na trůn znova
usedne zas krev Adamova,
nastane dobra vláda nová.''
- To teda není nic moc.
- Já vím.
Ale o to tu přece nejde!
Kdysi dávno bylo předpovězeno,
e dva synové Adamovi
a dvě dcery Eviny
porazí Bílou čarodějnici
a přinesou Narnii mír.
A vy myslíte, e to jsme my?
To si pi, protoe
Aslan vám u chystá armádu!
- Armádu?
- Máma nás poslala z města,
abychom se válce vyhnuli.
Myslím, e jste se spletli.
- Nejsme ádní hrdinové.
- Jsme jen děti z Londýna.
Děkujeme vám za pohostinnost,
- ale ted' u opravdu musíme.
- Nemůete jen tak odejít.
Má pravdu.
Pan Tumnus potřebuje nai pomoc.
Je to *** nae síly.
Promiňte,
ale my se ted'
vrátíme hezky domů. Ede?
Ede?
- Já ho snad zabiju.
- To nebude třeba.
U byl Edmund někdy dřív v Narnii?
Honem!
- Edmunde!
- Uslyí tě!
Ne!
- Pust'te mě!
- Skáče jí na pek!
- Nemůeme ho tam nechat jít!
- Je to ná brácha.
Je to past!
Čarodějnice vás chce vechny.
- Proč?
- Aby zabránila naplnění proroctví.
Chce vás zabít!
- Vechno je to tvoje chyba!
- Moje chyba?
Nic z toho by se nestalo,
kdybys mě poslouchal!
- Take týs věděla, co se stane.
- Ne!
Proto jsem se chtěla vrá***,
dokud to lo.
Přestaňte!
- Hádky Edmundovi nepomůou.
- Má recht.
Jemu ted' můe
pomoct jedině Aslan.
Tak nás k němu zaved'te.
Ani hnout, cizinče,
je-li ti ivot milý.
- Kdo jsi?
- Edmund!
Potkal jsem královnu v lese!
Řekla mi, abych sem přiel!
Jsem syn Adamův!
Omlouvám se,
t'astný miláčku královnin,
pokud tomu ovem tak je.
Následuj mne.
Tady počkej.
Líbí?
Ano, Vae Výsosti.
To si myslím.
Pověz, Edmunde,
jsou tvé sestry hluché?
Ne.
A tvůj bratr, je snad...
...duevně chorý?
To bych řekl! Ale máma říká...
Tak jak se opovauje přijít sám?!
- Já se snail!
- ádala jsem tak málo.
- Oni mě neposlouchají!
- A ani to jsi nedokázal.
Nechal jsem je v půli cestý.
Jsou u Bobrů na hrázi.
Vida.
Moná e nejsi
úplně neschopný, vid'?
Říkal jsem si, jestli bych
nemohl dostat
zase něco sladkého?
Ná host hladoví.
Tak pojd'. Čeká tě ňamka.
Maugrime?
Ví, co má dělat.
Pospě, Matko. Jdou po nás!
- U běím.
- Co to dělá?
Pak mi poděkujete.
Čeká vás dlouhá cesta
a Bobr je mrzutý, kdy má hlad.
Já u mrzutý jsem!
Na ně!
- Budeme potřebovat dem?
- Jen kdy budou palačinky.
Dělejte!
Tunel jsme vykopali s Jezevcem.
Končí u jeho domečku.
Říkal jsi, e vede k tvé matce!
Lucinko!
Jsou v tunelu.
- Rychle! Tudy!
- Honem!
- Běte!
- Rychle!
Proč jsi nevzal mapu?
Kvůli demu na ní nezbylo místo!
Pospě si, Lucinko!
Je mi to moc líto, drahý.
Byl to můj nejlepí part'ák.
Co se jim stalo?
Tak dopadne kadý,
kdo zkříí cestu Čarodějnici.
Jetě krok, zrádče,
a rozsekám tě na cimprcampr!
Klid! Patřím na stranu dobra.
Jo? Ale vypadá jako jeden
z těch vypelichanejch podvrat'áků.
Net'astná rodinná podoba.
Můj původ nechme zatím stranou.
Ted' musíte jednat.
Co máme udělat?
Zdravím vás, pánové!
- Hledáte něco?
- Nehraj si se mnou.
Dobře vím, na čí straně jsi.
Hledáme několik lidí.
Lidi? Tady v Narnii?
To je velmi cenná informace,
co říkáte?
Dám ti za ni tvůj ivot.
Není to nic moc,
ale přesto...
Kam běeli?
Na sever.
Vyčmuchejte je!
Pomáhali Tumnusovi.
Čarodějnice se to dověděla.
Bolí to hodně?
Ké by platilo, e pes,
který těká, nekoue.
Přestaň sebou házet!
Jsi horí ne Bobr, kdy ho koupu.
Můj nejhorí den v roce.
Děkuji vám za laskavou péči,
ale na dalí léčbu mi nezbývá čas.
Odcházíte?
Bylo mi potěením, královno,
ale nesmím se déle zdrovat.
Sám velký Aslan
mě vyslal pro dalí bojovníky.
- Tys viděl Aslana?
- A jaký je?
Přesně takový, jak se o něm povídá.
Budete rádi, e ho máte po boku
při boji s Čarodějnicí.
Ale my s ádnou Čarodějnicí
bojovat nebudeme.
Ale co proroctví, králi Petře?
Bez vás do války nemůeme.
Chceme jen zpátky Edmunda.
Jestli...
Jestli to u nebudete...
Vstal bych, ale...
ale mé nohy...
Vy jste pan Tumnus.
To, co z něj zbylo.
- Jste bratr Lucie Pevensieové?
- Jsem Edmund.
Ano. Máte podobný nos.
Je vae sestra v pořádku?
Je v bezpečí?
To nevím.
Má policie prohledala bobří hráz,
ale tvé sourozence
tam bohuel nenala.
- Kam odeli?
- Já nevím.
Pak u tě nepotřebuji.
Počkejte! Ten bobr říkal,
e se vrátil Aslan.
Aslan?
Kde je?
- Já...
- Je to cizinec, Výsosti.
On se tady vůbec nevyzná.
Ptám se, kde je Aslan?
Já nevím.
Odeel jsem dřív, ne to bobr řekl.
Chtěl jsem vidět vás.
Strá!
Vae Výsosti.
Zbav fauna okovů.
Ví, proč tu jsi, faune?
Protoe věřím ve svobodnou Narnii.
Jsi tu, protoe on...
...tě udal.
Za cukrátka.
Vezmi ho nahoru.
A připrav mé sáně.
Edmundovi se stýská
po sourozencích.
Aslanův tábor leí
poblí Kamennýho stolu.
- Stačí přejít tu zamrzlou řeku.
- Řeku?
Řeka je zamrzlá
u víc jak sto let.
- To je dálka.
- Tohle je svět, dítě.
To se jen říká, e svět je malý.
Koukám.
Můeme vyrazit, synu Adamův.
Pospěte, lidi!
Jste jak slimeji!
Jetě jednou řekne ''pospěte'',
a udělám si z jeho koichu
huňatou čepici.
Pospěte! Dělejte!
- Je troičku panovačný.
- Ne! Za vámi! To je ona!
- Utíkejte!
- Běte!
Rychle!
Dovnitř!
Zalezte!
Rychle!
Moná u odjela.
- Půjdu se podívat.
- Ne!
Mrtvej bude Narnii na pendrek.
To tý taky, Bobře.
Neboj, Matko.
Co je to?
Vylezte!
Doufám, e jste byli hodný,
protoe za váma někdo přijel.
Veselé Vánoce!
To tedy jsou, Lucinko,
hlavně proto, e jste tady.
Myslela jsem,
e u mě tu nic nepřekvapí...
- Báli jsme se, e jste Čarodějnice.
- Ano, já vím. Mrzí mě to.
Ale snad mě omluví, e v saních
s rolničkami jezdím déle ne ona.
Mysleli jsme,
e v Narnii Vánoce nejsou.
Dlouho tu nebyly.
Ale s ***ějí, kterou přináíte,
Vae Veličenstva,
začíná konečně zlá moc
Čarodějnice slábnout.
Přesto si troufám tvrdit,
e se vám bude hodit tohle.
Dárky!
Výtaek z ohnivého květu.
Jedna kapka vyléčí
jakékoli zranění.
Tohle, doufám,
nebude muset pouít.
Děkuji, pane,
ale myslím, e bych i to zvládla.
To ti věřím.
Ale boje nejsou nic pěkného.
Zuzano.
Věř tomuto luku
a tvůj íp nikdy nemine.
Právě jste říkal,
e ''boje nejsou nic pěkného''.
Vidím, e nemá strach
a umí se ozvat.
Kdy zatroubí na tento roh,
přijde pomoc, at' bude kdekoli.
Díky.
Petře.
Doba, kdy bude potřebovat
mé dary, se blíí.
Děkuji, pane.
To nejsou hračky, ale zbraně.
Uívejte je s rozvahou.
A ted' u musím jet.
Zima pomalu končí
a za těch sto let
se mi dárky pěkně nakupily.
At' ije Aslan!
t'astné a veselé!
- t'astné a veselé!
- t'astné a veselé!
- Nashle přítí rok!
- Nashle!
Já říkala, e existuje.
Říkal, e zima u končí.
Víte, co to znamená?
Tají ledy.
- Musíme přes řeku!
- Postavte hráz!
- Takovým fofrem to neumím!
- Pojd'te!
Musíme si to nejdřív promyslet!
- Nemáme čas!
- Snaím se to vidět realisticky.
Ne! Snaí se dělat chytrou.
Jako obvykle.
Počkej. Moná bych měl jít první.
Moná, e jo.
To má z toho,
e se denně před spaním cpe!
To proto, e nevím,
jestli to není naposled.
Zvlát' kdy mi vaří tý.
Kdyby nás ted' viděla máma.
Máma tady není.
Ale ne!
Utíkejte!
Rychle!
- Ne!
- Petře!
Dej to pryč, hochu.
- Jetě si ublíí.
- Na mě kali!
Vra to do něj!
Odejděte, dokud můete,
a vá bratr půjde s vámi.
Dost, Petře!
Měli bychom ho poslechnout!
Chytrá holka.
Neposlouchej ho!
Zab ho! Zamorduj ho!
No tak! Tohle není vae válka.
Má královna si pouze přeje,
abyste odsud odeli.
To, e ti nějakej chlápek
v červeným koichu dá meč,
jetě neznamená, e jsi hrdina!
Zahod' ten meč!
Ne, Petře! Narnie tě potřebuje.
Zab ho, dokud jetě můe!
Tak co bude, synu Adamův?
Nebudu čekat věčně.
A řeka taky ne.
Petře!
Drte se mě!
Pěkné.
Co jsi to udělal?
Lucinko!
Lucinko!
Neviděl někdo můj koich?
Neboj, dítě.
Tvůj brácha
ho střeil jak oko v hlavě.
Ale myslím, e koichy
u nebudete potřebovat.
Nějak se nám oteplilo.
Půjdu zkontrolovat postroje.
Má paní.
Dopadli jsme zrádce.
Svolával nepřátele u Dunícího lesa.
Ráda tě vidím.
Včera jsi dal mým vlkům
uitečnou radu.
Třeba poradí i mně.
- Odpust'te, Výsosti.
- Mě si lichotkami nezíská.
Nechci být drzý,
ale má slova nepatřila vám.
Kam li ti lidé?
Počkejte! Ne! Bobr říkal
něco o Kamenným stolu.
Aslan tam prý má armádu.
Armádu?
Díky, Edmunde.
Jsem ráda, e tenhle tvor
pozná, co je to pravdomluvnost...
- ...ne zemře.
- Ne!
Rozmysli si,
na čí straně jsi, Edmunde.
Na mé,
nebo na jejich?
Běte napřed. A svolejte věrné.
Jestli chce Aslan válku,
pak ji má mít.
Proč na nás vichni tak zírají?
Moná jim připadá srandovní.
Matko, přestaň se upravovat.
Sluí ti to.
Přili jsme za Aslanem.
Vítej, Petře, synu Adamův.
Vítejte, Zuzano a Lucie,
dcery Eviny.
A vítejte i vy, Bobrovi.
Máte mé díky.
Ale kde je ten čtvrtý?
Proto jsme přili, pane.
Potřebujeme tvou pomoc.
Cestou sem nás postihlo netěstí.
Naeho bratra
zajala Bílá čarodějnice.
Zajala? A jak se to stalo?
On je zradil, Vae Výsosti.
- Potom zradil nás vechny!
- Klid, Oreie!
Určitě se to nějak vysvětlí.
Je to vechno moje vina.
Byl jsem na něj zlý.
To my vichni.
Je to ná bratr.
Já vím, mé dítě.
Ale o to je jeho zrada horí.
Bude to těí, ne si myslíte.
To je Cair Paravel,
hrad se čtýřmi trůny.
Na jednom z nich usedne tý,
Petře, jako král králů.
Pochybuje o proroctví?
Ne. Právě naopak.
Aslane, nejsem tím,
za koho mě má.
Jsi Petr Pevensie z Londýna.
Bobr se mi zmínil,
e sis z něj chtěl udělat čepici.
Narnii vládne prastará magie,
která je mnohem silnějí
ne kdokoli z nás.
Určuje, co je dobré a co patné,
a řídí osudy nás vech.
Tvůj... i můj.
Neochránil jsem
ani vlastní sourozence!
Dovedl jsi je bezpečně a sem.
Ale ne vechny.
Petře, udělám pro tvého bratra,
co budu moci,
ale tý na oplátku zva,
co po tobě ádám.
Chci pro své blízké bezpečí jako tý.
Má ná malý princ pohodlí?
Nepotřebuje natřást poltáře?
Zvlátní péče pro vzácného hosta!
Dostane, co si zaslouí.
Vypadá jako máma.
Ta na sobě neměla
takové atý od začátku války.
Měli bychom jí nějaké přivézt.
Celou truhlu atů.
Jestli se někdy vrátíme.
Promiň, e jsem taková.
Bývala se mnou větí zábava, vid'?
Jo. Ted' jsi pěkně nudná.
Jo tak?!
Nesnate se utíkat.
- Jsme utahaní.
- A chceme vás zabít rychle.
Zuzka!
Zpátky!
Petře!
Ale no tak!
Tohle u jsme přece jednou zaili.
Oba dva víme, e na to nemá.
Petře! Pozor!
Zadrte! Tohle je Petrův boj.
Moná si myslí, e jsi král,
ale dneska chcípne...
- ...jako pes.
- Pozor!
Petře!
Za ním!
Zavede vás k Edmundovi.
Petře.
Očisti svůj meč.
Povstaň, sire Petře Vlkobijče,
rýtíři Narnie.
Minotauři zaútočí na levé křídlo,
obry si necháme v záloze
a jako první půjdou trpaslíci.
Osvobod'te chlapce!
Ná vězeň!
Vy mě nezabijete?
Ted' ne.
Musíme se připravit na boj.
Edmunde!
Co bylo, bylo.
Není nutné Edmundovi
připomínat minulost.
Ahoj.
- Jsi v pořádku?
- Jsem unavený.
Bě se vyspat.
A Edmunde...
...u se nikde netoulej.
Nikdo ti to nesní,
Ede. Nehltej tak.
Určitě vám na cestu domů
něco zabalí.
My jdeme domů?
Jen vy.
Slíbil jsem, e na vás dám pozor.
Ale to neznamená,
e jim nemůu pomoct já.
Ale to nejde.
Potřebují nás vechny.
Lucko, je to nebezpečné.
Ty ses málem utopila!
Edmunda málem zabili!
Právě proto musíme zůstat.
Viděl jsem, co Čarodějnice umí.
Sám jsem jí pomáhal.
Nemůeme nechat
obyvatele Narnie na holičkách.
Take tím je to jasné.
Kam jde?
Cvičit lukostřelbu.
Dr to pořádně, Ede!
Jak nás to učil Oreius!
- Do střehu!
- Kryj se!
- Hej
- Petře! Edmunde!
Klid, koníčku!
Jmenuju se Filip.
Promiň.
Čarodějnice si vyádala
audienci u Aslana.
U je na cestě sem!
Jadis! Královna Narnie!
Jadis! Královna Narnie!
- Klid' se, Čarodějnice!
- Císařovna Osamělých ostrovů!
Sem nepatří! Táhni!
Má ve svém vojsku zrádce, Aslane.
Ale nebyla jsi to tý, koho zradil.
Zapomněl jsi na zákony,
které Narnii vládnou?
Nepřipomínej mi zákony, Čarodějko!
Sám jsem je pomáhal psát!
Pak si jistě vzpomene,
e kadý zrádce je můj.
Jeho krev patří mně.
Tak si pro něj pojd'!
Opravdu si myslí, e mi můe
má práva upřít pouhou silou...
...malý králi?
Aslan ví, e pokud nedostanu krev,
je mi právem náleí,
bude to znamenat zkázu celé Narnie
v plamenech a přívalech vod.
Ten kluk zemře
na Kamenném stole,
jak velí zákon.
To mi nemůe odepřít.
Dost.
Promluvíme si o samotě.
Vzdala se nároku
na krev syna Adamova.
Jak ti mám věřit, e dodrí slovo?
Zuzko!
Neměly byste být v posteli?
Nemůeme spát.
Prosím, Aslane,
můeme jít s tebou?
Vae společnost
je mi ted' velmi milá.
Děkuji.
Je čas.
Odtud u musím jít sám.
Ale Aslane...
Musíte mi věřit.
Co se má stát, stane se.
Děkuji, Zuzano.
Děkuji, Lucinko.
A sbohem.
Pohled'te! Sám velký lev!
- Nechce troku mlíčka?
- Na, čičiči!
Proč se vůbec nebrání?
Svate ho!
Spoutejte ho! Rychle!
Počkat!
Nejdřív ho zbavíme hřívy.
Polote ho na stůl!
Ví, Aslane,
trochu jsi mě zklamal.
To sis váně myslel,
e toho lidského zrádce zachrání?
Obětuje pro něj svůj ivot,
a úplně zbytečně.
Láska je k ničemu.
Dnes v noci se skloníme...
...před prastarou magií!
Ale u zítra...
...si podrobíme celou Narnii
navdy!
A s tímto vědomím
zoufej...
...a zemři!
Velký kocour...
...je mrtvý!
Generále!
Připravte vojsko k boji.
Navdy se jich zbavíme.
U je pozdě.
Je mrtvý.
Moc dobře věděl, jak to skončí.
Nechte ho na pokoji!
Ne. Podívej.
Musíme to říct ostatním.
- Nemůeme ho opustit.
- Lucko, není čas.
Kdo jim dá zprávu?
Stromy.
Nelekejte se, mí princové.
Mám zlé zprávy od vaich sester.
Má pravdu.
Je mrtev.
Pak nás musí vést tý.
Petře, máme tu armádu
připravenou tě následovat.
- Nedokáu to.
- Aslan věřil, e dokáe.
A já taky.
Armáda Čarodějnice se blíí.
Vae příkazy?
U jdou, Výsosti,
a mají proti nám obrovskou přesilu.
Přesila neznamená vítězství.
Ne. Ale není patné ji mít.
O zajatce nemám zájem.
Vechny je zabijte.
Na ně!
Pozor, nálet!
Stojíte za mnou?
A do smrti!
Za Narnii a za Aslana!
Kupředu!
Vpřed! Za Aslana!
Měli bychom jít.
Je mi zima.
Zuzko!
Kde je Aslan?
Co s ním udělaly?
Aslane!
Čarodějnice tě přece zabila!
Kdyby Čarodějnice chápala
pravou podstatu sebeobětování,
musela by si vyloit
zákon prastaré magie jinak.
Pak by pochopila,
e kdy se ten, kdo je nevinný,
nechá zabít místo zrádce,
Kamenný stůl pukne
a sama Smrt se zalekne
a odvrátí svou tvář.
Poslaly jsme zprávu o tvé smrti.
Petr a Edmund vyrazili do boje.
Musíme jim pomoct.
Pomůeme jim, ale ne sami.
Vylezte mi na hřbet.
Čeká nás dlouhá cesta
a času moc nezbývá.
A být vámi, tak si zakryji ui.
Pal!
Jo!
Zpátky! Nalákejte je do skal!
To je ná signál! Honem!
Kam nás veze?
Drte se!
Zpátky!
Honem, zpátky!
Stát!
Zuzko, tohle je...
Pan Tumnus.
Rychle.
Musíme probudit celý hrad.
Petr bude potřebovat kadou ruku.
Edmunde! Jsou v přesile!
Uteč odsud!
Najdi sestry a odved' je domů!
Jse hluchej? Tak pojd'!
Petr říkal, e má jít.
Jetě není můj král.
To není moné!
Dokonáno jest.
- Petře!
- Petře!
Kde je Edmund?
Edmunde!
Proč nikdy nikoho neposlechne?
Ve jménu východního oceánu vám
představuji královnu
Lucii Chrabrou.
Ve jménu západního hvozdu
krále Edmunda Spravedlivého.
Ve jménu zářivého jiního slunce
královnu Zuzanu Laskavou.
A ve jménu jasné severní oblohy vám
představuji krále Petra
Vzneeného.
Kdo se jednou stane králem Narnie,
zůstane jím a do smrti.
Necht' nás vae moudrost provází,
dokud z nebe nespadne
poslední hvězda.
At' ije král Petr!
At' ije král Edmund!
At' ije královna Zuzana!
At' ije královna Lucie!
Nebojte.
Zase ho uvidíme.
- Kdy?
- A přijde čas.
Chvíli tu je a chvíli zase ne.
Nesmíte na něj naléhat.
Koneckonců, je to nezkrotný lev.
Ano.
Ale je hodný.
Tady.
Potřebujete ho víc ne já.
Copak je, Filipe?
U nejsem tak mladý jako dřív.
Pojed', Ede.
- Jen chytám dech.
- To bude jediné, co chytíme.
- Co ráno říkal, Zuzano?
- ''Zůstaňte v hradu, dámy.
Ulovím jelena sám.''
Co je to?
Zdá se mi to povědomé.
Je to jako sen.
Nebo sen o snu.
Al Mara.
- Lucie!
- U zase.
- Lucko?
- Pojd'te!
Tohle nejsou větve.
- Jsou to koichy.
- lape mi po noze!
Petře, uhni!
- Nestrkej se!
- Přestaň!
Já ti po noze nelapu!
Tak tady jste.
Copak jste dělali v té almaře?
Kdybych vám to řekl,
stejně byste mi nevěřil.
Zkus to.
Myslím,
e tudy se zpátky nedostane.
Ví... taky jsem to zkouel.
A vrátíme se tam někdy?
To bych řekl.
Ale dojde k tomu,
a to bude nejmíň čekat.
Kadopádně...
...nesmí ztrácet víru.
překlad Vojtěch Kostiha
české titulky Petra Chalupová
AWstudio Praha. 2006