Tip:
Highlight text to annotate it
X
Kdy se narodil chlapec,
byl jako vichni Sparané prohlédnut.
Pokud by byl malý, zakrslý,
nemocný nebo deformovaný,
byl by zabit.
Ve chvíli, kdy se dokázal postavit,
byl pokřtěn bojem.
Učil se nikdy neustoupit,
nikdy se nevzdat.
Učil se, e padnout v boji za Spartu,
je to nejvyí, čeho můe dosáhnout.
V sedmi letech byl podle sparanského zvyku
odveden od matky a vren do světa násilí.
Po tři sta let se sparanská
společnost zdokonalovala,
aby vytvořila nejlepí vojáky,
jaké kdy svět spatřil.
Agoge, jak to nazývali,
nutilo chlapce bojovat.
Byl nucen krást,
a bylo-li to nutné, i zabít.
Byl trestán holí i bičem.
Naučil se nedávat najevo
bolest ani soucit.
Lov byl zkouka.
Zanechán v divočině,
aby postavil svůj mozek a vůli
proti běsnění přírody.
To bylo jeho zasvěcení.
Jeho čas v divočině.
Buď se vrátí jako Sparan,
nebo vůbec.
Vlk začal chlapce obcházet.
Spáry jako černá ocel,
černá jako noc.
Rudě hnoucí oči,
jako diamanty přímo z pekelné jámy.
Obrovský vlk čenichá.
U cítí vůni nadcházející hostiny.
Nesvírá ho strach.
Jen zostřené vnímání věcí.
Studený vzduch v plicích.
Vítr ohýbal stromy s blíící se nocí.
Jeho ruce jsou pevné.
Jeho výpad...
je dokonalý.
A tak se chlapec, povaovaný za mrtvého,
vrací k svému lidu
do posvátné Sparty jako král.
Ná král!
Leonidas!
U je to více ne čtyřicet let,
co se utkal s vlkem a zimou.
Tak jako tehdy i teď se blíí elma,
trpělivá, sebevědomá a čichem
vychutnává blíící se hostinu.
Jene tahle elma je tvořena
mui a koňmi a kopími a meči.
Je to armáda,
obrovská nade ve pomylení,
připravená pohltit malé Řecko,
sfouknout jedinou ***ěji světa
na rozum a spravedlnost.
elma se blíí.
A byl to král Leonidas sám,
kdo ve vyprovokoval.
Otec mi říkal, e bolest je neměnná.
Pochop
a posílí tě to.
Má paní.
Perský posel přijel za Leonidem.
A nakonec - největí síla sparanského
bojovníka je voják vedle.
Va si ho a cti ho.
Vyplatí se to.
Zaprvé - bojuj hlavou.
A pak srdcem.
Co se děje?
Perský vyslanec čeká.
Nezapomeň dnení lekci.
- Úcta a čest.
- Úcta a čest.
Radní Therone, konečně jsi nael uplatnění.
Můj králi a královno, jen jsem bavil hosty.
Nepochybně.
Ne promluví, Perane,
věz, e ve Spartě
nese kadý, i králův posel,
zodpovědnost za svá slova.
A teď, jaká je tvá zpráva?
Zem a voda.
Jeli jste celou tu cestu a z Persie
kvůli zemi a vodě?
Nebuď neskromný a nebuď hloupý.
Nemůete si dovolit jedno ani druhé.
Jaktoe mluví ena, kdy se baví mui?
Protoe jen sparanské eny
rodí opravdové mue.
Projděme se,
zchladíme hlavy.
Dává-li ivotu přednost před zničením,
poslouchej dobře, Leonide.
Xerxes dobyl a ovládl ve,
na čem spočinulo jeho oko.
Shromádila se mocná síla muů, tak obrovská,
e se při jejím pochodu chvěje zem.
Tolik muů, e vypijí řeky do sucha.
Jediné, co boí král Xerxés ádá, je malá obě.
Trocha země a vody.
Prostý důkaz, e se Sparta podrobila Xerxově vůli.
Podrobit se?
V tom bude trochu potí.
Říká se, e u vás odmítli Athéňané.
A kdy to udělali oni,
ti filozofové a milovníci chlapců...
Musíme být diplomatičtí.
Vdy my Sparané
musíme dbát na svou pověst.
Vol svá konečná slova pečlivě.
Mohla by být tvá poslední jako krále.
Země a voda.
ílenec!
Ty jsi ílenec!
Zem a voda.
Tam dole najdete dost obojího.
Nikdo - Peran ani Řek - nikdo nevyhrouje poslovi!
Přinesl jsi koruny a hlavy
podrobených králů před můj práh.
Uráel jsi mou královnu.
Vyhrooval jsi mým lidem otroctvím a smrtí.
Já volil svá slova uválivě, Perane.
Moná jsi měl také.
To je rouhání!
To je ílenství!
ílenství?
To je Sparta!
Vítej, Leonide.
Očekávali jsme tě.
Efoři.
Kněí starých bohů.
Incestem degenerovaná prasata.
Více zrůdy ne lidé.
Stvůry, které musí dokonce
i král podplácet a prosit.
Sparanský král nikdy neel
do války bez jejich poehnání.
Perané se chlubí, e jejich armáda
se počítá na miliony.
V naem zájmu doufám, e přehánějí.
Ale jisté je, e budeme stát proti
největí armádě, jaká kdy byla shromáděna.
Ne si poslechneme tvůj plán,
co nabízí?
Vyuijeme nae dokonalejí válečné umění
a terén samotného Řecka,
abychom je zničili.
Vyrazíme na sever, k pobřeí.
- Ujistíme...
- Je srpen, Leonidasi.
Blíí se úplněk.
Karneia. POsvátný festival Karneí.
Sparta nikdy neválčí v době Karneí.
Sparta shoří!
Mui budou umírat v boji
a eny a děti budou zotročeny,
ne-li hůř.
Zastavíme pochod Peranů na pobřeí
mohutnou kamennou hradbou.
Odkloníme je do horského průsmyku
jménem Horké Brány.
V té úzké soutěsce jim nebude
jejich počet nic platný.
Jako vlna za vlnou se perský útok
rozbije o sparanské títy.
Xerxovy ztráty budou tak obrovské,
jeho mui tak demoralizovaní,
e bude muset své taení ukončit.
Musíme se poradit s Orákulem.
Spolehni se na bohy, Leonidasi.
Raději bych, kdybyste se spolehli na svůj rozum.
Tvé rouhání u nás stálo hodně.
Nepřidávej k nim dalí.
Poradíme se s Orákulem.
Nečistí staří mystikové.
Bezcenné zbytky starých dob před tím,
ne se Sparta pozvedla z časů temnoty.
Zbytky nesmyslných tradic.
Tradic, kterým se ani Leonidas nemůe vzepřít.
Musí poslechnout slovo Eforů.
To je zákon.
ádný Sparan - perioik ani občan,
mu ani ena,
otrok ani král - není *** zákon.
Efoři si vybírají a jen ta nejkrásnějí
ze sparanských dívek
se můe stát Orákulem.
Jejich krása je jejich prokletím.
Ty staré trosky mají potřeby muů
a due černé jako peklo.
Modli se k větrům.
Sparta padne.
Celé Řecko padne.
Nevěř muům.
Cti staré bohy.
Cti Karneiu.
Sestup dolů je těí.
Nadutá zdegenrovaná prasata.
Prohnilá.
Bezcenná.
Chorá.
Úplatná.
Přízeň Krále bohů je na vaí straně,
moudří a svatí muové.
Ano.
A Sparta vzplane, budete se koupat ve zlatě.
Budete denně dostávat Orákula
z kadého koutu říe.
Rty a dokončí, co prsty začaly.
Změnilo Orákulum tvou touhu?
Slova omámeného děvčete mě nemohou
zbavit touhy po tobě.
Tak proč ten odstup?
Protoe teď to vypadá,
e jsem otrok a vězeň poitkářských starců.
Slova Orákula mohou zničit ve, co miluji.
Proto můj král nespí
a je puzen z tepla loe?
Jen jediná ena můe slovy
změnit náladu mého mue.
Já.
Co tedy musí král udělat,
aby zachránil svůj svět,
kdy zákon, jej přísahal chránit,
ho nutí nedělat nic?
To není to otázka, co by měl
udělat sparanský občan,
ani manel, ani král.
Radi se ptej sám sebe, můj drahý:
Co má udělat svobodný mu?
- To jsou vichni?
- Jak jsi přikázal, tři sta.
Vichni zplodili syny, aby nesli jejich jméno.
Jsme s tebou, pane.
Za Spartu, za svobodu.
A do smrti.
Tvůj syn.
Je příli mladý, aby pocítil teplo enského těla.
Nemám jen jeho.
Astinos je statečný a připravený.
Není mu míň ne nám, kdy jsme
bojovali svou první bitvu.
Jsi dobrý přítel.
Ale lepího kapitána *** tebe není.
Dobrý králi.
Dobrý králi.
Orákulum promluvilo.
Efoři promluvili.
ádný pochod.
Zákon, můj pane.
Spartská armáda nesmí jít do války.
Ani nepůjde.
Nevydal jsem ádné příkazy,
chci si jen protáhnout nohy.
Těch tři sta je má osobní strá.
- Armáda zůstává ve Spartě.
- Kam si to chce vyjít?
Zatím jsem o tom nepřemýlel.
Ale teď, kdy se ptáte-
myslím, e se vydám na sever.
Horké Brány.
Vyráíme!
Vyráíme!
Co budeme dělat?
- Co můeme dělat?
- Co můete dělat?
Sparta potřebuje syny.
Sparane!
Ano, má paní?
Vra se buď se títem, nebo na něm.
Ano, má paní.
Sbohem, má lásko.
Neřekl to.
Ve Spartě není místo pro jemnosti.
Ani pro slabost.
Jen tvrdí a silní si mohou říkat Sparané.
Jen ti tvrdí.
Jen ti silní.
Pochodujeme.
Za nai zem, za nae rodiny, za svobodu.
Pochodujeme.
Daxi.
Příjemné překvapení.
Toto ráno je plné překvapení, Leonide.
- Podvedli nás.
- Vdy jich není víc ne pár set!
- To je překvapení.
- Ticho!
Řekli nám, e Sparta chce válčit!
Dychtili jsme spojit s ní své síly!
Jestli hledá krev, jsi vítán.
Ale ty přichází jen s touhle hrstkou...
Proti Xerxovi?
Čekali jsme, e se síla Sparanů
alespoň vyrovná naí.
A nevyrovná?
Ty tam.
- Jaké je tvé povolání?
- Jsem hrnčíř, pane.
A ty, Arkáďane.
Jaké je tvé?
- Jsem sochař, pane.
- Sochař.
- A ty?
- Kovář.
Sparané!
Jaké je vae povolání?
Vidí, starý příteli?
Přivedl jsem víc vojáků ne ty.
Ne. ádný spánek dnení noci.
Ne pro krále.
Celých čtyřicet let vedl jeho ivot přímou cestou
k tomuto zářícímu osudovému okamiku.
K této skvělé sráce títů a kopí
a mečů a kostí a masa a krve.
Lituje jen, e jich můe obětovat tak málo.
Někdo nás sleduje.
Jde za námi u od Sparty.
Můj, pane!
Pohleď!
Co se tu stalo?
Co jsou zač?
Perané.
Odhadl bych to na dvacet.
Průzkum.
Ale tyto stopy...
Za námi!
Dítě.
U je ticho.
Přili s mlhou z temnot.
Vrhli se na nás drápy a tesáky.
Kadého...
Mimo mě.
Vesničané.
Objevili jsme je.
Mají bohové slitování?
Jsme ztraceni.
Zmlkni.
To dítě mluví o perských přízracích.
Jsou známi z dávných časů.
Jsou to lovci lidských duí.
Nemůeme je zabít ani porazit.
Ne tuhle temnotu.
Nesmrtelné.
Nesmrtelní?
Podrobíme jejich jméno zkouce.
Pochodujeme k Horkým Branám.
K úzkému průsmyku.
Kde Xerxova přesila nebude k ničemu.
Sparané, občané, osvobození otroci.
Odvání Řekové.
Bratři, otcové, synové.
Pochodujeme.
Ve jménu cti, ve jménu povinnosti,
ve jménu slávy, pochodujeme.
Tam!
Perané.
Do pekelné tlamy...
Pochodujeme.
Nae moře, vy oputění psi,
objímaní paemi milujícího Řecka.
Pojďme.
Tak.
Zdá se, e bude pret.
Zeus probodává nebesa blesky.
A bičuje perské lodě hurikánem.
Úasné!
Jediný mezi námi si zachovává
sparanskou zdrenlivost.
Jen on.
Jen král.
Má paní.
Má paní, nádvoří není nejvhodnějí
místo pro vdanou enu.
Obávám se, e pomluvy a protokol
nejsou tím, co mě trápí, senátore.
Diskrétnost je na místě.
Komu mám důvěřovat za zdmi svého domu?
Dokonce i tady má Theron ui a oči,
které ve Spartě budí pochybnosti a strach.
Mluví, jako by se celá Sparta
proti tobě spikla.
Kdyby byli jen proti mně.
Mnozí v Radě by hlasovali pro to
následovat Leonida vím, co máme.
Musí projevit přízeň.
Dokáe zařídit, abych mohla promluvit v Radě?
Jestli chtějí znát důvod, řeknu jim ho.
Jaký je, má paní?
Svoboda není zadarmo.
Platí se za ni nejvyí cena.
Cena krve.
Udělám ve, abych svolal Radu
a tys tam mohla promluvit.
- Budu ti zavázána.
- Ne.
Leonidas je můj král, stejně jako tvůj.
Viděl jsem, jak se ty lodě rozbily o útesy.
Jak je to moné?
Viděli jsme jen zlomek Xerxovy armády.
To nemůeme vyhrát.
Čemu se směje?
Arkaďane, bojoval jsem nesčetněkrát,
ale jetě jsem nenarazil na nepřítele,
který by mi mohl nabídnout to,
čemu ve Spartě říkáme krásná smrt.
Jenom doufám,
e mezi vemi těmi vojáky kolem nás
bude alespoň jeden,
kdo se toho úkolu zhostí.
Pohyb!
Dělejte, vy psi.
Hněte se!
Kupředu, povídám.
Stůjte!
Kdo tu velí?
Jsem vyslanec vládce veho světa.
Boha bohů.
Krále králů.
A jako takový ádám, abyste přivedli svého velitele.
Poslouchejte. Těch pár tuctů,
které jste pobili, neznamená nic.
Tyhle kopce se hemí naimi zvědy.
A ta vae alostná stěna...
Rozpadne se
jako hromádka suchého listí.
Tu zeď postavili nai předkové
z prastarých kamenů ze samotného nitra Řecka.
A s malou sparanskou pomocí,
vai zvědové dodali maltu.
Zaplatíte za své barbarství!
Moje pae!
Teď u není tvá.
Vra se ke svému pánovi.
Řekni mu, e stojí proti svobodným muům.
Ne proti otrokům.
A pospě si.
Ne se rozhodneme zeď trochu zvýit.
Ne otroci.
To vae eny budou otrokyně.
Vai synové a dcery a starci
budou otroky.
Ale ne vy.
Dnes v poledne budete mrtví.
Spojilo se proti vám tisíc národů.
Nae ípy zastíní slunce!
Alespoň budeme bojovat ve stínu.
Zeď je pevná.
Odvede Perany do soutěsky.
Kapitáne, nali mui nějakou cestu kopci,
vedoucí do naeho týla?
ádnou, pane.
Je taková cesta, dobrý králi.
Hned za tím západním hřebenem.
Je to stará kozí stezka.
Perané ji mohou pouít,
aby nám vpadli do boku.
Ani o krok blí!
Obludo!
Moudrý králi, poníeně ádám o slyení.
...nebo tě na místě probodnu!
Takový rozkaz jsem nevydal.
Odpus kapitánovi.
Je to dobrý voják.
Ale nemá ty nejlepí způsoby.
Není co odpoutět, odváný králi.
Vím, jak vypadám.
Nosí sparanský karmín.
Jsem Ephialtés, narozený ve Spartě.
Láska mé matky dovedla mé rodiče k útěku.
To abych nebyl utracen.
Co ten tít?
A zbroj?
Patřily otci.
Prosím, moudrý králi,
dovol mi očistit otcovo jméno,
dovol, abych ti slouil v boji.
Otec mě trénoval, abych necítil strach.
Aby se kopí a tít a meč staly
stejnou součástí mého těla
jako srdce.
Zaslouím si otcovu zbroj,
vzneený králi,
slubou v bitvě.
Krásný výpad.
Zabiju mnoho Peranů.
- Pozvedni tít.
- Pane?
Pozvedni tít tak vysoko, jak to dokáe.
Otec tě měl naučit, jak bojuje falanga.
Bojujeme jako jediné neproniknutelné těleso.
To je pramen naí síly.
Kadý Sparan chrání mue po své levici
od stehna po krk svým títem.
Jediné slabé místo a falanga se rozpadne.
Od stehna po krk, Ephialte.
Lituji, příteli.
Ale vichni nemůou být vojáky.
Ale já...
Chce-li přispět ke sparanskému vítězství,
- Ano?
- Můe odklízet mrtvé.
Pečovat o raněné, nosit jim vodu.
Proč?
Ale do boje tě nemohu přijmout.
Matko, otče, mýlili jste se!
Ty ses zmýlil, Leonide.
Ty se plete.
Poli Fóčany hláídat tu kozí stezku.
A modli s k bohům,
aby o ní nikdo neřekl Peranům.
Zemětřesení!
Ne, kapitáne.
Nepřítel.
Tady je zastavíme.
Tady budeme bojovat.
Tady zemřou!
Na těchto títech, chlapci!
Zapamtujte si tento den,
protoe bude vá na věky.
Sparané, slote zbraně!
Perané!
Pojďte si pro ně!
Vydrte!
Nic jim nedarujte.
Ale připravte je o vechno.
Zapřít.
Nic lepího neumíte?
Tlačte!
Teď!
Tlačte!
ádní zajatci!
ádná milost!
Vypadají íznivě.
Tak jim dáme napít.
K útesům.
Stát!
Pekelně dobrý začátek.
Kryjte se!
Pertí zbabělci.
Čemu se sakra směje?
Jak jsme to řekli.
- Co?
- Alespoň budeme bojovat ve stínu.
Vstávat.
Dnes ádný Sparan nezemře.
Klid, synu.
Děláme, k čemu jsme byli vycvičeni.
K čemu jsme byli vychováni.
K čemu jsme se zrodili.
ádní zajatci.
ádná milost.
Dobrý začátek.
Bál jsem se, e nepřijde.
- Promiň, můj syn...
- Dělá to, co děti umí nejlíp.
Prosím, neomlouvej se.
Tvému synovi začne agoge přítí rok.
Těká doba v ivotě sparanské matky.
Ano. Bude to těké, ale nezbytné.
Za dva dny promluví před Radou.
Můj manel nemá dva dny.
Ber to jako dar.
Není to tajemství.
Theron chce to, čemu vládne.
Jeho hlas musí umlčet.
Dostaň ho na svou stranu a zvítězí.
Díky.
Jsi moudrý a laskavý.
Tady má matku.
Měla bys ho líp hlídat,
má-li se jednoho dne stát králem.
Bylo by zlé, kdyby se mu něco stalo.
Nebo jeho překrásné matce.
www.titulky.com
Arkáďané prosí o monost vyrazit na Perany, pane.
Výborně.Mám v úmyslu pouít
je k jednomu bočnímu manévru.
Řekni Daxovi, e chci jeho
a dvacet nejlepích dychtivých a střízlivých
připravených k dalímu útoku.
Králi Leonide!
- Stelie, chlapče, nejdřív se vydýchej.
- Ano, můj pane.
Blíí se Perané.
Malý oddíl.
Příli malý na útok.
Kapitáne, má velení.
- Ale, pane!
- Klid, starý příteli.
Zavradí mě a celá Sparta jde do války.
Modlete se, aby byli tak hloupí.
A my měli takové těstí.
Jinak...
...nemáme ádný důvod chovat se necivilizovaně.
e?
ádný, pane.
Dovol mi hádat.
Ty bude Xerxés.
Leonide.
Pohovořme si spolu.
Bylo by politováníhodné plýtvání,
skutečné ílenství,
kdybys měl ty i tvoji skvělí
válečníci zahynout
kvůli malému hloupému nedorozumění.
Nae kultury by se mohly
v mnohém vzájemně obohatit.
Snaíme se obohatit vai kulturu celé dopoledne.
Jste úasný kmen.
I teď, tváří v tvář zničení,
se chová vyzývavě.
V přítomnosti boha není moudré vzdorovat, Leonide.
Uva, jaký straný osud čeká mé nepřátele,
kdy ochotně zabiju kohokoli ze svých muů,
abych zvítězil.
A já bych zemřel pro kteréhokoliv z mých.
Vy, Řekové, se pyníte svou logikou.
Co kdybyste ji jednou pouili?
Představ si tu překrásnou zemi,
ji tak zuřivě bráníte.
Představ si ji seehlou na popel.
Uva osud vaich en.
Nezná nae eny.
Mohl jsem místo muů přivést je.
Podle toho, co jsem viděl,
má mnoho muů, Xerxi,
ale málo válečníků.
A u brzo se začnou bát více naich otěpů
ne vaich bičů.
Nebojí se biče,
ale mé boské síly.
Jsem vak milosrdný bůh.
Mohu z tebe udělat boháče,
jakému není rovno.
Mohu z tebe udělat náčelníka celého Řecka,
který donese mou zástavu do srdce Evropy.
Tví athéntí rivalové pokleknou u tvých nohou,
kdy ty poklekne u mých.
Jsi tak velkorysý,
jak jsi boský.
Králi králů. Skvělá nabídka.
Byl bych blázen, kdybych ji nepřijal.
Jene...
...tohle poklekávání.
Obávám se,
e při zabíjení těch tvých otroků
mi oklivě ztuhly nohy.
Budu to muset rozchodit.
Vae obě nebude nijak slavná.
Vymau z historie i vzpomínky na Spartu.
Kadý kousek řeckého pergamenu spálím.
Vem řeckým historikům i písařům
vydloubu oči a vyříznu jazyky.
Samotné vyslovení jmen Sparta
nebo Leonidas budu trestat smrtí.
Svět se nedozví, e jste existovali.
Svět se dozví, e se svobodní mui
postavili tyranii.
e hrstka čelila mnohým.
A e i boský král můe krvácet.
Dneska jsi bojoval dobře.
Na enskou.
Ty taky.
Asi ses zranil, es mi nestačil.
Moná jsem byl moc vepředu
a nemohl jsi mě vidět.
Nebo jsi nastavoval záda Thespiďanům.
Závist
není na místě, příteli.
Pohněte s tím, chlapi!
Narovnejte ty Perany vysoko!
Pokud se nemýlím,
máme před sebou divokou noc!
Slouí temné vůli perských králů pět set let.
Oči temné jako noc.
Zuby zbrouené do piček.
Bez due.
Osobní garda krále Xerxe.
Výkvět perských válečníků.
Nejděsivějí bojová síla Asie.
Nesmrtelní.
Xerxes ukázal obrovskou slabinu.
Aroganci.
Lehce se vyprovokuje.
Lehce se oklame.
Ne si únava a zranění vyberou svou daň,
vrhne proti nám ten ílený král
to nejlepí, co má.
Xerxes zhltl návnadu.
Sparané, zatlačte!
Nesmrtelní.
Ten název jsme prověřili.
Otče!
Králi!
Arkáďané, teď!
Kupředu!
Ukáeme Sparanům, co dokáeme.
Vpřed!
Křičí a proklínají, slepě bodají,
spíe rváči ne válečníci.
Vyvolali úasný zmatek.
Stateční amatéři.
Odvedli svou práci.
Nesmrtelní.
Neobstáli v králově zkouce.
A mu, který se povauje za boha,
cítí, jak ho velmi lidsky mrazí.
Na krále!
A nai slavnou smrt!
Koho se Xerxés odváí poslat přítě?
Nic nás teď nezastaví.
Teď si i král dovolil
doufat ve víc ne jen slávu.
ílená ***ěje.
Ale je tady.
Proti nekonečným asijským hordám,
proti vekeré pravděpodobnosti...
Dokáem to.
Dokáeme udret Horké Brány.
Mohli bychom vyhrát.
Úsvit.
Biče práskají.
Barbaři vyjí.
Ti vzadu křičí "kupředu!".
Ti vpředu křičí "zpátky!".
Nae oči vidí groteskní podívanou
přivolanou z nejtemnějích koutů Xerxovy říe.
Kdy selhaly svaly, uchýlili se k magii.
Vytáhlo proti nám sto národů.
Armády celé Asie.
Namačkán v tomhle úzkém prostoru
neznamená jejich počet nic.
Padají po stovkách.
Posíláme rozbitá těla a křehká srdce
zpátky ke Xerxovým nohám.
Král Xerxés je nespokojen.
Trestá své generály.
Vyslal obludy dovezené přes polovinu světa.
Jsou to hloupá, neohrabaná zvířata.
A hromady mrtvých Peranů jsou kluzké.
- Ty jsi jetě tady?
- Někdo ti musí hlídat záda.
No, teď mám zrovna napilno.
Přeskupit!
Astine, synu!
Astine!
Ne!
Den pomalu ubíhá.
Máme jen pár mrtvých,
ale kadý padlý Sparan je přítel,
nebo nejdraí příbuzný.
Kapitán, který zaslechl
smrtelný chropot vlastního syna,
poruí formaci.
Napůl zeílel touhou po krvi.
Kapitánův pláč bolesti *** ztrátou syna
děsí nepřátele víc ne
nejtemnějí bitevní bubny.
Teprve tři mui ho zvládli
a přivedli zpět.
Den je ná.
Nikdo nezpívá.
Tví bohové byli krutí, kdy tě tvořili,
příteli Ephiante.
A Sparané byli krutí, kdy tě odmítli.
Ale já jsem laskavý.
Cokoliv, po čem touí,
kadé těstí, které si dokáe představit,
cokoliv, co ti tví rodáci Řekové
a tví falení bohové odmítli,
já ti dám.
Protoe já jsem laskavý.
Obejmi mě jako svého krále a boha.
Ano!
Veď mé vojáky tou tajnou stezkou,
která ústí za těmi proklatými Sparany,
a tvá slast bude nekonečná.
Chci to vechno.
Bohatství.
eny.
A jetě něco.
Chci uniformu.
Dohodnuto.
Já jsem laskavý.
Krutý Leonidas chtěl, abys před ním stál.
Mně stačí, kdy přede mnou poklekne.
Krásná noc.
Ano, ale nepozvala jsem tě na kus řeči, Therone.
To nepochybuju.
Nikdy se mnou nemluví.
Můu ti něco nabídnout?
Napít?
Je to otrávené?
Mrzí mě, e tě zklamu,
je to jen voda.
Prý bude mluvit před Radou.
Ano.
Potřebuji tvoji pomoc,
abych je přesvědčila o vyslání amrády na sever.
Ano.
U nás vidím, jak tam spolu stojíme.
Já politik, ty válečnice.
Jeden hlas.
Ale proč bych to dělal?
Dokáe, e ti záleí na králi,
který právě teď bojuje i za tu vodu, co pije.
To je pravda.
Ale tohle je politika, ne válka.
- Leonidas je idealista.
- Znám lidi jako ty.
Posílá lidi na smrt kvůli vlastnímu prospěchu.
Tvůj manel, ná král, odvedl tři sta
naich nejlepích na jistou smrt.
Poruil zákony a odtáhl bez souhlasu Rady.
- Já jsem prostě realista.
- Jsi jen oportunista.
Jsi stejně bláhová jako Leonidas,
kdy si myslí, e lidé nemají v tomto světě cenu.
Vichni si nejsou rovni.
To je Sparanský zákon, královničko.
Obdivuju tvoje zanícení.
Ale nemysli si, e ena, by královna,
si můe stoupnout před Radu a zviklat mínění členů.
Rada je moje.
Jako bych ji postavil těmahle rukama.
Mohl bych tu z tebe vymáčknout ivot.
Přijde na jednání, ale tvá slova
padnou na neúrodnou zem.
Leonidas ádné posily nedostane
a vrátí-li se, skončí bez mé pomoci
ve vězení, ne-li hůř.
- Miluje Spartu?
- Ano.
- A svého krále?
- Ano.
Tvůj mu bojuje za svou zemi,
a svou lásku.
Co nabídne?
Co dostanu za slovo,
které zařídí vyslání armády na sever?
Co můe chtít realista od královny?
Řekl bych, e to ví.
Nebude to rychle hotové.
Nebude se ti to líbit.
Nejsem tvůj král.
Dilie!
Doufám, e tě ten krábanec nevyřadí z boje.
To těko, pane.
Je to jen oko.
A bohové povaovali za vhodné obdařit mě dvěma.
A co kapitán?
Proklel bohy a truchlí sám.
Leonide!
Jsme ztraceni!
Ztraceni, povídám!
- Zničeni!
- Daxe, uklidni se!
Ten hrbatý zrádce nám přivedl Xerxovy Nesmrtelné
po tajné kozí stezce do zad.
Fókidtí, které jsi tam postavil,
se rozprchli bez odporu.
Tenhle boj je ztracen, Leonide!
Tenhle boj skončí, a řeknu já, e skončil!
Do rána budeme obklíčeni Nesmrtelnými.
Horké Brány padnou.
Sparané!
Připravte se na slávu!
Sláva?
Tys zeílel!
Teď u nás nečeká sláva!
Jen ústup. Kapitulace.
Nebo smrt!
Pro nás snadná volba, Arkáďane.
Sparané nikdy neustupují.
Sparané se nikdy nevzdávají!
Bě!
Řekni to vem.
A kadý přítomný Řek zná pravdu!
A kadý z nich a hledá svou dui!
A kdy u jsi u toho,
ty hledej tu svou!
Moji mui odejdou se mnou.
Bohové s tebou!
Děti!
Děti!
Ke mně.
Neustupujeme.
Nevzdáváme se.
Takový je zákon Sparty.
Zůstaneme, budeme bojovat,
a padneme.
Začíná ale nový věk.
Věk svobody.
A vichni budou vědět, e tři sta Sparanů
naposled vydechlo na jejich ochranu.
Příteli.
Za celý ivot jsem ničeho nelitoval.
A teď.
Nelituji toho, e můj syn padl pro svou vlast.
Ale toho, e jsem mu nikdy neřekl,
e jsem ho měl ze vech nejradi.
Stál vedle mě se ctí.
Byl tím nejlepím ve mně.
Mé srdce puká *** tvou ztrátou.
Srdce?
Mé je naplněné nenávistí.
Dobře.
Dilie.
Pojď se projít.
Ano, pane.
Ale, pane, jsem fit.
Připraven bojovat.
Vím, e ano.
Jene má talent jako ádný jiný Sparan.
Doručí Radě můj poslední příkaz,
přesvědčivě a s důrazem.
Poví jim vechno.
Postará se, aby kadý Řek věděl,
co se tady stalo.
Bude vyprávět skvělý příběh.
Příběh o vítězství.
Vítězství?
Ano, můj pane.
Pane, má nějaké poselství...
...pro královnu?
ádné, které by bylo třeba vyslovit.
Odcházejí po stovkách.
Jen hrstka zůstává.
Jen jeden se ohlíí.
Sparané!
Připravte si snídani.
Najezte se dobře.
Protoe večeřet budeme v pekle!
Rád bych teď udělil slovo Leonidově
eně a královně Sparty.
Radní.
Stojím před vámi nejen jako vae královna,
ale i jako matka.
Jako manelka.
Jako Sparanka.
Přicházím s velkou pokorou.
Nezastupuji tu Leonida.
Jeho činy mluví hlasitěji,
ne bych kdy dovedla.
Zastupuji hlasy, které nejsou slyet.
Matky, dcery, otce, syny.
Tři stovky rodin, kterí krvácejí za nae práva
a zásady na nich vznikla tato stavba.
Jsme ve válce, pánové.
Musíme vyslat armádu na pomoc králi,
nejen kvůli nám, ale i kvůli naim dětem.
Abychom si udreli svobodu.
Spravedlnost.
Právo a pořádek.
Zdravý rozum.
Ale hlavně ***ěji.
***ěji, e se král a jeho mui
nestanou jen součástí dějepisu.
e nás jejich odvaha spojí.
e nás jejich činy posílí.
e vae dnení rozhodnutí zohlední jejich udatnost.
Tři sta.
Výmluvné, vánivé.
Ale nic to nemění na faktu,
e válku vyvolal tvůj manel.
Plete se.
Vyvolal ji Xerxés
a před ním jeho otec Darius u Maratonu.
Perané se nezastaví, dokud neobrátí zemi
v trosky a chaos.
Tato sněmovna nepotřebuje lekci z dějepisu,
má královno.
A jakou lekci bys rád?
Mám je vypočítat?
Čest, povinnost, sláva.
Mluví o cti?
Povinnosti? O slávě?
Ale co cizoloství?
- Jak se opovauje?
- Opovauju?
Prohlédněte si ji.
Pozorně.
Je to podvodnice.
Nezahrávej si s členy této slavné instituce, královno.
Před pár hodinami ses mi sama nabídla.
Kdybych byl slabý mu,
jetě bych byl cí*** jejím parfémem.
- To je uráka.
- Pokrytec promluvil.
Nedostal jsi zaplaceno podobně?
Za zajitění této audience?
- To je le.
- Opravdu?
Nepozvala jsi ho do královy lonice?
Do té samé, kde ses pokusila tak rázně
vyjednávat se mnou.
Vypadáte okováni.
Platí tělem, pánové,
zatímco její manel přináí anarchii a válku.
I nejodvánějí jazyk ztratí řeč.
Má kurví královničko.
Opravdu královské způsoby.
Odveďte ji z těchto míst,
ne nás vechny nakazí
svou hanebností a nečistotou.
Nebude to rychle hotové.
Nebude se ti to líbit.
Nejsem tvá královna.
Zrádce.
Zrádce, zrádce, zrádce.
Můj obdiv, Leonide.
A blahopřání.
Dokázal jsi skutečně změnit pohromu ve vítězství.
Navzdory vaí nesnesitelné aroganci
musí boí král obdivovat sparanskou udatnost
a válečné umění.
Budou z vás mocní spojenci.
Vzdej se, Leonide.
Uij svou logiku.
Mysli na své mue.
Prosím tě!
Sly svého řeckého rodáka.
Potvrdí ti velkomyslnost boského krále.
Navzdory tvým urákám,
navzdory tvému stranému rouhání
je můj pán připraven ti vechno odpustit.
A navíc - odměnit tvé sluby.
Brání své země?
Ponech si je!
Bojuje za Spartu?
Bude bohatí a mocnějí ne kdy před tím.
Bojuje o svou korunu?
Bude prohláen pánem celého Řecka.
Zodpovědný jen svrchovanému pánu světa!
Tvé vítězství bude úplné.
Jen kdy sloí zbraně
a poklekne před svatým Xerxem.
U je to víc ne třicet let,
co se utkal s vlkem a zimou.
Tak jako tehdy ani teď to není strach,
co ho svírá.
Jen neklid
a zostřené vnímání věcí.
Mořský vánek chladně líbá pot
na jeho hrudi a krku.
Křik racků.
Stěují si, přestoe hodují
na tisících plovoucích mrtvých.
Pravidelný dech těch tří set chlapců za zády
připravených pro něj zemřít bez jediného zaváhání.
Do posledního.
Helma mu překáí.
tít je těký.
Tvůj otěp.
Ty tam.
Ephialte.
A ije navěky.
Tvé kopí, Leonide.
Stelie!
Pobijte je!
Helma ho tlačila.
Zmenovala mu zorné pole.
Potřeboval vidět daleko.
tít mu byl těký.
Naruoval rovnováhu.
Jeho cíl je velmi daleko.
Staří tvrdí, e my, Sparané,
jsme potomky samotného Hérakla.
Smělý Leonidas nechává odkaz naemu rodu.
Jeho výkřik je dlouhý a hlasitý.
Můj králi.
Je to čest zemřít ti po boku.
Byla čest ít po tvém.
Má královno.
Má eno.
Má lásko.
Nezapomeňte na nás.
Tak prostý rozkaz, jak jen král můe dát.
Nezapomeňte, proč jsme zemřeli.
Netouil po poctách nebo písních.
Památnících nebo básních o válce a udatnosti.
Jeho přání bylo prosté.
Nezapomeňte na nás.
Tak mi to řekl.
V to doufal.
Pokud svobodný by člověk kráčel tudy,
v těch nesčetných staletích, co přijdou,
nech nae hlasy zazní k němu z prastarého kamene.
Bě, poutníče, a zvěstuj lakedaimónským,
e mrtvi tady leíme,
jak zákony kázaly nám.
A tak před necelým rokem
zemřel můj král
a mí bratři.
Dlouho jsem uvaoval, co myslel
král tou tajemnou řečí o vítězství.
Čas ukázal jeho moudrost.
Od Řeka k Řekovi
letěla ta slova, e statečný Leonidas a jeho tři sta,
tak daleko od domova,
poloili ivoty nejen za Spartu,
ale za celé Řecko a za slib,
který nae země dala.
A teď tady na tomhle kamenitém prouku Řecka,
kterému říkáme Platea,
stojí Xerxovy hordy tváří v tvář zkáze.
Barbaři se bojí,
čirá hrůza svírá
jejich srdce ledovými prsty.
Vzpomínají na děs,
který rozpoutala kopí a meče tří set.
Teď upírají pohled přes pláň
na deset tisíc Sparanů, pod jejich vedením
je třicet tisíc svobodných Řeků!
Nepřítel má přesilu tří ku jedné.
Dobrý poměr pro kadého Řeka.
Dnes zachráníme svět před starými,
temnými a hloupými způsoby
a ohlásíme budoucnost, která jistě bude světlejí,
ne si umíme představit.
Poděkujte, Řekové,
Leonidovi a jeho statečným třem stům.
K vítězství!
přečasoval Marty
www.titulky.com