Tip:
Highlight text to annotate it
X
D freey
FEDERÁLNÍ VĚZNICE
BENDWATER, COLORADO
- Jsi vzhůru?
- Jo.
Jax se na tebe
zítra chystá. Ve dvě.
Byl to dluh.
Slyšel jsi mě?
Slyšel.
Dík.
Všichni na zem! Na zem!
Na zem! Dolů!
Dolů! Na zem!
PLÁN ÚTĚKU
Přeložil fčelí medvídek
Doleva.
Postav se tady.
Ustup doprava.
Běž dovnitř.
Ruce.
Užij si to.
Ke zdi.
Jdeme.
Oběd. Tady máš zeleninu.
Dobře.
- Hej, Roagu!
- Jo?
- Jaký je čas?
- Co se staráš? Máš snad rande?
Ne.
Nemáte sestru? Nebo sestřenici?
- Chceš jednu dostat?
- Ani ne.
Je za pět čtyři. Chytráku.
Můžem.
Dva...
Tři...
Čtyři...
Pět...
Šest...
Sedm...
Osm...
Devět...
Deset.
290... 291...
292... 293...
294... 295...
296... 297...
298... 299...
300.
Co to kurva...?
Do prdele!
- Dobrý?
- Mám všechny. Dobrý.
- Co se sakra děje?
- Požár u druhé brány.
- Všichni vězni zpátky do cel.
- Rozumím.
Kurva! Vězeň na útěku!
Opakuji, vězeň na útěku!
Jdeme na to! Rychle!
- Pěknej vzhled.
- To byl nápad Hushe.
Dobrý, co?
- Jak bylo?
- Skvělý. Všichni se na tebe ptali.
Kdybys to nezmákl,
dostal bych se tam a vytáhl tě ven.
Jediný bývalý vězeň,
co se tam chce vrá***.
Neřekl jsem, že chci,
- ale že bych.
- To je rozdíl.
Nerozfofruj to najednou.
Máme nahlášen
útěk z vězení Bendwater.
- Vystupte ven z rukama *** hlavou!
- Je čas.
Dejte ruce *** hlavu!
Ruce *** hlavu!
Ruce za hlavu! Nehýbejte se!
Nádherný den.
- Co se to kruci děje?
- Uklidněte se, řediteli.
Jsem Lester Clark,
ředitel B&C Security.
Slyšel jste už o nás? Ne?
Dobře tedy, jsme firma,
najatá Federálním
úřadem pro vězení.
Abychom testovali odolnost
vězení s maximální ostrahou.
To je můj partner Ray
Breslin, neboli Houdini.
Řediteli.
Během posledních
sedmi let byl Ray v každém
vězení s maximální
ostrahou po celé zemi.
Aby se ujistil, že každé ze zařízení
je 100% zabezpečeno proti útěku.
A očividně to vaše není
a on dokázal utéct.
No dobře!
Předpokládám,
že mi řeknete, jak jste to udělal.
Nevypadá to, že to chce vědět.
Rayi.
Začnu od začátku.
Na úspěšný útěk jsou potřeba tři věci.
Znát uspořádání zařízení, znát místní
zvyky. A něčí pomoc.
Pokud znáte uspořádání, pak víte
o slabině. V případě Bendwateru
je to budova
s maximální ostrahou.
Vláda vynaložila 17 milionů
dolarů na jeji výstavbu.
Jediný problém je,
že je umístěna vedle
nezabezpečené požární stanice.
Nejdřív jsem se tam potřeboval dostat.
Tak jsem si udělal pár nepřátel.
Vevnitř bylo zjevné,
že strážní jsou pod stav.
Federální směrnice
doporučuje dva strážné
při transportu rizikových vězňů.
Používáte jenom jednoho. Zjistit
zvyky vašich strážných byl další krok.
Viděl jsem,
že strážní chodí na cigáro.
Každý den po sedm
minut mě nikdo nehlídal.
Dva...
Tři...
Jakmile jsem znal místní zvyky,
musel jsem si jen vybrat den.
9. ZÁŘÍ POŽÁR PŘED PŘEDNÍ BRÁNOU 16:00
- Odvést pozornost požárem před bránou.
Ale to jste pořád byl v cele.
Abyste se dostal ven,
musel jste vědět kód.
Máte velmi dobré
čokoládové mléko.
Krabička má
na sobě tenkou vrstvu fólie.
Jejím narafičením
na klávesnici jsem zjistil,
která čtyři tlačítka
byla zmáčknuta.
Musel jsem jenom přijít na to,
v jakém pořadí byla stlačena.
A pak se dostat ke klávesnici.
Když jsem zakryl stopy, měl jsem jednu
minutu, abych se dostal k požárníkům.
Věděl jsem,
že strážní budou na střeše
dělat to, co vždycky.
Což je mrhat časem.
Co tím myslíš?
A tak jsem se dostal tam,
kde jsem chtěl být.
Právě včas,
abych chytil svůj odvoz.
A pak mě vaši muži
vyvezli rovnou ven.
- Máte nějaké otázky?
- Jo.
Jednu bych měl.
Který člověk si vybere strávit
většinu života ve vězení?
Neberte si to osobně, řediteli.
Během minulých let
se Ray dostal ze 14 zařízení.
Někteří lidé mají talent
na malování, někteří na zpěv.
Třeba já zpívám.
Ray Breslin má zvláštní
schopnost, umožňující mu
dostat se z jakéhokoliv
vězení postaveného člověkem.
- Měla ses dobře?
- Jo.
- A co ty uvnitř?
- Samozřejmě.
- Dobře. Tak co ten chlap?
- Jaký chlap? - Jaký chlap?!
Když jsem odcházel do vězení,
měla jsi s ním jít na večeři.
No jo, skončilo to před dezertem.
- Jeho chyba.
- Jo, všechno jsou to ubožáci.
- Kolikrát jsem ti to už říkal?!
- Nechceš zajít na jídlo?
Nějaký problém?
- Jsi hrozná kuchařka.
- To je pěkný.
- Můžeš si stěžovat ráno.
- Kruci.
LOS ANGELES, KALIFORNIE
Dobrý den, pane,
jak vám můžu pomoci?
- Pane Bresline, omlouvám se.
Jsem Jules. - V pořádku.
- Jste tady nová?
- Ne, pane. Jsem tady už pět měsíců.
- Pět měsíců?
- Ano, pane.
- Co pro mě máš?
- Podívej se.
To je dobrý. Chytrý.
To celý jsi udělal ty?
Jsem ohromen. Jsi chytrý.
Promiň. Na mě to nestačí.
Neber si to tak.
Pane Bresline, čekají
na vás v zasedačce.
- Dobrý den. Abby.
- Jessica Mayerová.
Ráda vás poznávám. Vaše práce
je pro všechny v oboru vzorem.
To, co jste dokázal,
je pozoruhodné.
- Děkuji. A jste tady, protože...
- Je od agentury.
- Jsem od CIA.
- Jste špiónka?
Hůř. Jsem právnička.
Rayi, vyslechni ji. Je to v pořádku.
Osobně jsem mluvil s Langley.
Tak jo. Povídejte.
Pane Bresline, agentura hledá
náhradní možnosti, jak naložit s lidmi,
co páchají takové činy, že je nejlepší,
- jak to nejlíp říct?
- Eliminovat je?
Nechat je zmizet.
Nyní testujeme nový prototyp zařízení
pro lidi, o které žádná vláda nestojí.
Ale v první řadě.
Lidé tohle financující potřebují vědět,
že se z těchto zařízení nedá utéct.
Než se tenhle systém zavede.
Chcete tím vlastně říct,
že tohle není oficiální program.
Jste blízko.
Slečno Rossová, chci tím říct,
že tyto zařízení jsou
soukromě financovány a spravovány.
Takže slovo oficiální
tady opravdu neplatí.
Takže když se něco podělá,
tak o tom nic nevíte, že?
- To není tvůj problém.
- Jsem jeho dlužník, ne tvůj.
Moje práce je zajistit,
aby Spojené státy byly v bezpečí a...
Můžeme vynechat ty kecy
a nalít si čistého vína?
Tyto zařízení jsou mimo systém.
Žádné soudy. Žádné usvědčení.
Tihle lidé prostě zmizí.
- A on má ty zařízení otestovat?!
- Tady se musím vmísit do debaty.
Nabídli dvojnásobek
obvyklé sumy.
- To je pět milionů, Rayi. Předem.
- Takže ty do toho chceš jít?
Podívej, já jsem tu přes čísla.
A ty jsi tady umělec.
Ano. Z finančního
hlediska se mi to líbí. Velice.
A kromě peněz, pane Bresline... Lidé,
kteří budou umístěni do těchto zařízení
by se neměli
pohybovat na svobodě.
Každý z nich představuje
potencionální hrozbu.
Tak jo.
- Procedura? - Jako vždycky.
Krycí identita, kontakt, únikový kód.
S jediným rozdílem. Abychom opravdu
prověřili bezpečnost tohoto systému,
nikdo z vás nesmí
vědět o poloze zařízení.
- Je to problém?
- Ano, to tedy je.
- Kdy začneme?
- Právě se stalo.
Vy s vaší novou identitou
budete vyzvednut na tomhle místě
našimi soukromými
kontraktory za 24 hodin od teď.
NEW ORLEANS, LOUISIANA
- Nelíbí se mi to.
- Ona se ti nelíbí. - Nelichoť si.
Porušujeme každou
proceduru a pokyn,
na kterých jsi trval
pokaždé, když jsi šel dovnitř.
- A ona se mi nelíbí.
- Asi máš pravdu.
- Tak proč do toho jdeš?
- Protože je ambiciózní a chamtivý.
Jako by to bylo něco špatného.
- Profil.
- Tak jo.
Jméno: Anthony Portos,
narozený v Madridu.
Matka ti umřela,
když ti bylo 13.
Otec tě vychoval ve Státech.
Dává se ti za vinu výroba bomb,
které byly použity při dvanácti
bombových útocích v Evropě a Jižní
Americe během posledních deseti let.
- Kontakt na místě?
- Ředitel Roger Marsh.
- Únikový kód?
- 310275.
- Tak jo, jdem na to.
- Vysílač.
- Nepotřebuju ho, fakt ne.
- Ale ano.
- Bez debaty.
- Myslíš, že tě spustím z oka?
Tohle už začíná být otravné.
- Někdy si to zkus.
- Klidně, šéfíku.
- Jsem připravenej nastoupit. - A kde
vezmeme takovýho technika jako ty?
- Jsem hříčka přírody.
- Jo, velmi vzácné.
Dobrý. Vysílač funguje.
Je to, jako kdybys
mě měl na rameni.
Co ještě?
Nezapomeň nám napsat, jo?
SIGNÁL ZTRACEN
- Do prdele!
Uspěte ho.
Vězeň 7458, Anthony Portos.
Vítejte v mezinárodním
vězeňském zařízení.
- Jsem ředitel Hobbes.
- Hobbes?
- Kde je ředitel Marsh?
- Žádný ředitel Marsh tu není.
- Jsem asi trochu rozhozený.
- To musí být tím.
A ani jsem neviděl toho chlapa zabitého
v helikoptéře a vyhozeného ven, že?
Pane Portosi, vaše přijímací
procedura je dokončena.
Počkat!
Můj únikový kód je 310275.
- Únikový kód?
- Ano, únikový kód.
Jako že odsud
odkráčíte volný jako pták?
Ne. To si nemyslím.
Teď jste tady a patříte mně.
Vaše přijímací
procedura je dokončena.
Počkat! Počkat! Mám únikový kód!
- Máš něco?
- Nic, jako včera.
- Nemůžu ho najít.
- Projel jsi to celé?
- Dvakrát.
- Zkoušej to dál.
Všichni vězni z bloku
A do Babylónu.
Všichni vězni z bloku
A do Babylónu.
Portos.
Dny všech jsou
sečteny v Babylónu!
Babylón, smrt, smrt!
Hej!
Udělej si přátele,
budeš je potřebovat. Salám alejkum.
Zůstaň ležet!
Zůstaň ležet!
Hej, ty novej! Patříš nám.
Odprejskněte!
Naposledy.
Ustupte.
Portosi.
Rottmayer. Emil Rottmayer.
Nemám zrovna náladu
na to si s někým potřásat rukou.
Dobře.
To jméno... čtvrtý mušketýr.
Skvělé jméno.
Proč jsi tady?
- Co se staráš? - Dělal jsem
pro chlápka jménem Mannheim.
- Victor Mannheim. Slyšel jsi o něm?
- Mannheim... Počkej.
- Ne.
- Je to génius. - Fakt?
Bral peníze bohatým
a dával je chudým.
- Ten příběh jsi už slyšel, ne?
- Slyšel, jo.
Snaží se ho najít, ale já
jim v tom pomáhat nehodlám.
- Jo. - Kašlu na ně.
- Jasně, kašli na ně.
- Portosi, snaž se nezařvat.
- Když to říkáš.
Posledně, co tady někoho zabili...
Nechali tady hnít tělo tři dny.
A zrušili vězeňský ples.
To bych teda nerad.
Dobrý den, pane.
Krásný kousek, pane.
- Lhal jste mi.
- Lhal jsem vám?
- Nejsem si jistý, co...
- Ne, ne.
Nic neříkejte.
Co mám říct ohledně
toho muže, co jste ho zabili?
Že prostě vyskočil?
Jak jste mi řekl?
Platí se za to,
abyste mu zabránil vyskočit.
A od mrtvoly nemůžu získat
důkaz o tom, že je naživu, takže...
Váš plat bude snížen
o plnou cenu toho muže.
Cena toho muže je
jako celý můj měsíční plat.
Máte štěstí, že ten muž, co jste ho
zabil, neměl moc vysokou hodnotu.
To je vše, Draku.
Portosi!
Podívej.
Není tu žádné svítání
ani soumrak. Přesto se pořád modlí.
- Není to zajímavé?
- Ani ne.
Vypadáš jako chlap,
co ho spousta věcí zajímá.
Už jsi někdy seděl?
- Na co všechny ty otázky?
- Abych se něco dozvěděl.
Na to si najdi někoho jinýho.
Portosi!
- Co je?
- Kdybys potřeboval laskavost...
Laskavost.
NALÉZÁNÍ SLABIN V BEZPEČNOSTI
VĚZEŇSKÝCH INSTITUCÍ. OD RAYE BRESLINA.
Na nezaujatou osobu
se moc díváš kolem.
- Co bys potřeboval?
- Potřeboval bych se dostat na samotku.
- To přece nechceš.
- Ale chci.
Říkej tomu laskavost, jo?
No dobře.
- To má být laskavost?
- Občas i laskavost bolí.
- Opravdu?
- Dělej.
- Ať víme, co dokážeš.
- Máš to mít.
- Rozdáváš rány jako vegetarián.
- Fakt?
Přece to umíš líp.
- No tak. Ukaž mi to.
- Tady.
- Lepší?
- Ušlo to.
A podívej, co bude následovat.
Uklidni se! Jen to předstírej!
No jo, kluci jsou kluci.
To stačí.
Hoďte je do díry.
Poděkovat můžeš potom.
Přemýšlej. Přemýšlej.
- Věděli, že má vysílač.
- Jasně, že to věděli.
Kdo myslíš, že jsou ti chlápci zač?
Co myslíš? Nějací nazdárkové?
Je to svět stínů.
Tihle lidé to vymysleli.
Proč nám asi
platí tu spoustu peněz?
- Pamatujte, jaká byla dohoda.
- O čem to kurva mluvíš?
Žádná dohoda.
Zavolej tu čubku ze CIA.
Hushi!
Kreténe!
Dobře. Zavolám.
Abigail, drž ho
ode mě dál, ano?
Dejte mi ruku.
- Přežijete to. - Jak může doktor
pracovat na takovém místě?
Bylo by podle vás lepší,
kdyby tady žádný doktor nebyl?
Kde je tady?
Doktore, dělejte!
Doktore.
Na co se vás ptal?
Vyptával se ohledně své
dehydratace a ostatních.
- Co jste mu odpověděl?
- Že je mi to ***.
To jsem mu řekl.
Vemte ho!
Našel jsi tam, co jsi hledal?
Všichni vězni zpátky do svých cel.
Všichni vězni zpátky do svých cel.
Čím jsi byl předtím,
než jsi sem přišel?
- Pořád sleduješ všechno kolem.
- Chceš vědět, co jsem dělal?
- Jo. - Povím ti to,
ale potřebuju další laskavost.
- Ani náhodou.
- Jak chceš.
No tak dobře, poslouchám.
Co chceš tentokrát?
Potřebuju kus kovu,
asi osmicentimetrový.
- Kulatý, hladký.
- Žádný problém.
Zaběhnu do obchodu
a hned jsem zpátky.
Když mi seženeš ten kus kovu,
mohl by ses odsud dostat.
Vyřiďte Hobbesovi,
že s ním chci mluvit.
Přišel jste sem před šesti
měsíci, pane Rottmayere.
Víte, jak to funguje.
Máte deset vteřin.
Kde je Victor Mannheim?
- Víte, pro mnoho lidí je hrdina.
- Devět vteřin.
- Máte tužku a kus papíru?
- Osm vteřin.
Nakreslím vám mapu.
- Čeho?
- Kde ho můžete najít.
Jako kluk jsem chtěl být umělec.
- Pokoušíte mou trpělivost.
- Jenomže jsem neměl talent.
- Šest sekund.
- Snažil jsem a snažil...
- Pět.
- Měl jste někdy sny?
- Čtyři.
- Čím jste chtěl být?
- Dvě. Jedna.
- Hotovo.
Tady.
Jak jsem říkal.
Nemám talent.
Podle záznamů jste
hodně inteligentní člověk.
A podle toho bych očekával,
že se budete náležitě chovat.
Tady nemáte kontrolu
*** žádnou částí svého života.
Kromě toho, že můžete dýchat.
A tu výsadu jste právě ztratil.
Na zem s ním!
Pokračujte.
Stačí.
- Co se stalo?
- Nic.
Pořád jsem tady.
Teď je řada na tobě.
Živil jsem se utíkáním z vězení.
Posledních osm let jsem pro Federální
vězeňský úřad utíkal z vězení.
Myslím, že použili moje zprávy,
aby učinili tohle místo neproniknutelné.
Někdo chtěl tohle místo
otestovat, ale byla to bouda.
Měl jsem tu být pohřben. Nevím,
kdo za tím stojí, ale zjistím to.
Potřebuju, abys
zařídil další rozruch.
- Co teď? - Je potřeba
dostat se zase na samotku.
- Ani kurva náhodou!
- Chceš se odsud dostat?
Dobře, udělám to.
Ale když se
nedostanu ven, zabiju tě.
To zní fér.
Úspěšný útěk
závisí na třech věcech.
Na znalosti uspořádání
budovy, místních zvyků a pomoci.
- Ale tohle je teď nedosažitelné.
- Zatím.
Něco je pod dírou.
Něco tam vede.
Pokud ano, jak víš, kam to vede?
Nevím, ale zjistím to.
- Je to dobré.
- Je to nechutné.
Mysl uvězněného člověka funguje
jinak než mysl toho svobodného.
Vidí věci rozdílně.
Je to postaveno vertikálně.
Bloky cel, Babylón,
díra, jídelna.
Všechno je ve velkých
odděleních postavených vertikálně.
Možná je to postavené pod zemí.
V nějakém přírodním útvaru. Jeskyni.
Pokud je to tak... To, co vede
pod dírou, musí vést nahoru.
Stačí se tam dostat
a zjistit, kam to vede.
- Pokud máš pravdu, jak se chceš
prořezat skrz ten kov? - Není potřeba.
Tohle místo je pod zemí.
Je tu hodně vlhkosti.
Ti, co to postavili, měli na panely
v podlaze použít hliníkové nýty.
Ale použili ocelové.
A ocel časem rezne.
Soustředíme na ty nýty teplo,
dokud se neroztáhnou a neuvolní.
- Soustředíme teplo?
- Tím kusem kovu, cos sehnal.
S pomocí zubní pasty, toho vyleštěného
kusu kovu je vystavíme světlu.
- Reflektorům v díře.
- Jasně.
Vystavené sto stupňům
Celsia se ty nýty roztáhnou a povolí.
Co je?
- Tak chytře nevypadáš.
- Ty taky ne.
Většina vězení je
postavená u malých měst,
kvůli pracovní
síle a zásobování.
Když se dostanu nahoru,
pak přes zeď a pryč.
Ale nejdřív budu potřebovat
odlákat pozornost v díře.
- Kolik času potřebuješ?
- Tři až pět minut.
Žádný problém.
- Odprejskni.
- Tebe já znám.
Leda tak hovno, píčusi.
- Odpal.
- Víš, pamatuju si...
- Na co? - Na tvou mámu.
Byla mojí oblíbenou děvkou v Marrákéši.
- Ta to teda uměla...
- Ty zmrde!
Ne! Hej!
Zabíjíte mě! Zabíjíte mě!
Samotka 4, pane.
Co to dělá?
Hej ty, zavři tam
tu německou hubu!
Velíne, čekám na rozkazy.
Počkejte, dokud nepřijdu.
- Kamera na dvojce nefunguje.
- Rozumím. Restartovat systém.
Do prdele!
Zavři klapačku!
Slyším vás!
- Spoutáme ho, dáme
mu sedativa, pane? - Ještě ne.
Vy prasata! Slyším vás!
Všechny vás zabiju!
Vyškrábu vám oči!
Uříznu vám koule
a nacpu vám je do prdele!
Jo... Tady jste... Jo...
Zhasnout světla na čtyřce.
- Ne... Ne... Nezvládnu tmu.
- Otevřít.
Mám strach.
Těžký den, pane Rottmayere?
Bože, odpusť mi...
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jak v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes
a odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale chraň nás od všeho zlého.
Jste zlo! Jste ďábel!
Neslyšel jste o bláznovi,
co za brzkých
jitřních hodin zapálil lucernu,
běžel na trh
a křičel "hledám Boha!"
"Hledám Boha!"
Víte...
Je mi to ***. Dříve nebo později
mi řeknete to, co chci vědět.
Je to nevyhnutelné... jako smrt.
Ale vězte, bude chvíle,
kdy mi budete totálně ukradenej.
A ať už si kurva myslíte
cokoliv, že teď děláte.
Mějte hezký den,
pane Rottmayere.
Alarm, úroveň dva.
Alarm, úroveň dva.
- Hlášení! - Porucha ventilu
na úrovni dva, pane. Výpadek proudu.
- Pane?
- Vyveďte vězně.
Otevřete!
Otevřete dveře!
Pusťte mě ven!
- Zvládls to?
- Jo! - Kde jsme?
- Kde to jsme?
- Nevím!
- Zastavili platbu.
- Cože?
Platbu za Rayovu práci.
Zastavili platbu.
Není to zastavené,
platba čeká na převod.
Při převodu dva a půl
milionu je to normální.
Normální by byl týden,
možná deset dní. Ale je to mnohem déle.
Ježíš, Abby,
je to federální vláda.
- Víš přece, jak to s nimi chodí.
- Volal jsi té ženě?
- Volal, všechno je v pořádku.
- Kde je?
- Dělá práci, na kterou byl najat.
- Takže všechno je v pohodě?
Všechno je v pohodě.
- Kde to teče?
- Balastní nádrže na pravoboku.
Oddělení 5 a 7 byly poničeny.
Vede to k ventilační
šachtě pod samotkou dva.
Portos.
Rez je všude.
Tlak vody je musel vyrazit.
Možná.
Portos není jeho skutečné
jméno, že ano? Proč jsem nebyl upozorněn?
Jsou lidé, co platí, aby se ujistili,
že to zařízení je neproniknutelné.
Je to Ray Breslin.
Sám skvělý Ray Breslin.
Je tam, aby prokázal,
že ani on se nedokáže dostat ven.
Vy zajistíte, aby tam zůstal navěky.
Máte s tím problém?
Ne. Ani trochu. Právě naopak.
Dobře. Ještě jedna věc.
Čínské banky se spojily
s brazilskými, ruskými, anglickými,
americkými
a švýcarskými bankami.
Všechny hodlají zaplatit za informaci,
kde se skrývá ten maník Mannheim.
Říká se, že vyvinul program, který
promění celosvětový bankovní systém
na hromadu pitomých konfet.
Rottmayer s tím šmejdem pracoval.
Ví, kde je. Vaše práce
je z něj tu informaci dostat.
Od té doby, co se Breslin
začal bratříčkovat s Rottmayerem,
Rottmayer změnil postoj.
Takový vzdor předtím neměl.
Myslím, že za to může Breslin.
- Tak se podívejte na Breslina.
- Díky.
Mám nový úkol.
Vím, že se ti bude líbit.
Koukej vstát!
Vstávat!
Mluv se mnou.
No tak! Musíš bojovat!
Vstaň! Stůj!
- Kdyby tu byla loď,
věděli bychom to. - Ne.
Je okolo 300 metrů dlouhá,
60 metrů vysoká a stabilizovaná.
Nevěděli bysme vůbec nic.
Koukej vstát! Nahoru!
Dokážeš to!
- No tak!
- Nedokážeme utéct.
- Dokážeme!
- Ne.
No tak! Vstávej!
- No tak! Buď silný.
- Ustup! Ustup! Tebe chci! Dělej!
Ty sráči!
Nechte toho, Draku!
Nevzdávej to.
Nenech je tě zlomit.
Proč jsi chtěl strávit
svůj život ve vězení?
Řekni mi to.
Co tě k tomu přimělo?
Řekni mi to.
Byl jsem právník. Prokurátor.
Muž, co se dostal kvůli mně
za mříže mi učinil slib.
Ten muž myslel na ten
slib každý den po tři roky.
Naplánoval, jak se dostane
z vězení a jak dodrží ten slib.
Připravit člověka
o život neznamená nic.
TÁTOVI - Ale připravit
ho o srdce... To je to nejhorší.
Nejhorší...
Dostat lidi za mříže nestačí.
Musel... Chtěl jsem...
se ujistit, že za nimi i zůstanou.
Rozumím. Mám dceru.
Nelze odpustit. Máš na výběr.
Můžeš tady umřít, nebo se mnou utéct
a potrestat ty, co tě sem dostali.
- Slyšíš mě?
- Jo.
Jo.
Dobrá a špatná zpráva.
Přemýšlel jsem o tom prvním setkání.
O tom soukromém vězení.
Je mimo systém.
Mezinárodní profil. Začal jsem hledat.
Kódové označení: Hrobka.
Funguje jako zdroj příjmů. Úplně legální.
Řízené ex-vojáky. Těmi, co se nedostali
k Blackwater. Plné špatných chlápků.
- Ray bude nejspíš tam.
- Kde to je?
To je ta špatná zpráva.
Nevím.
Žádný přístup k uspořádání.
Žádná hluchá místa v čase.
Jsme uprostřed
zatracenýho oceánu.
Ale co se týče zvyků
místních strážných...
Směny strážných
nejsou nikdy stejné.
Ale nemůžou změnit
zvyky samotných strážců.
Nevíme,
kdy začínají a kdy končí.
Ale vím tohle.
Ten chlap, co jde po schodech.
Vidíš, jak chodí?
- Kačer? - Jo, Kačer vždycky maká
s chlapem, co se pořád drbe na krku.
- Svědivka.
- Jo, Svědivka.
Kačer a Svědivka, když dělají
spolu, tak vždycky dělají okruh.
Dělají ho nahodile. Ale vždycky
udělají 128 kroků,
co se rozdělí.
Sleduj. Teď.
Každý jde svou stranou.
Kačer udělá 63 kroků,
Svědivka 65. Setkají se nahoře.
Ten strážný tam
dole se moc nehýbe.
Myslím, že je tady už
nějakou dobu a dělá jen to, co musí.
Louisa!
- Louisa?
- Připomíná mi mou první přítelkyni.
Pěkný. Ten chlap tam
pro nás může být problém.
- Pořád sleduje okolí.
- Kuře. - Kuře.
Kuře je tady asi novej.
Dělá všechno podle příručky.
- Jak víš, kdy jim skončí směna?
- Nevím.
Ale teď někdy se Louisa
začne dívat na hodinky.
Myslím, že je čas oběda.
- Vítej zpátky.
- Díky.
Teď, když známe zvyky, musíme zjistit
od doktora, aby nám řekl, kde to jsme.
Nemůžu vám dát
léky proti bolesti.
Jste doktor. Přísahal jste.
Dle svých schopností
a svého úsudku.
Vystříhám se všeho,
co by bylo ke škodě mých pacientů.
To, co tu děláte, je špatné.
- Co ode mě chcete?
- Chci vědět, kde to sakra jsem.
Stráže!
V pohodě. Dejte ho zpátky.
Promiňte.
- Tak co?
- Nic.
- Zatlač na něj.
- To nejde. Ztratíme ho.
- Co dál?
- Plán B.
Vždycky musíš mít plán B.
Máš to?
Teď potřebuju jeho brýle.
Pane, pojďte se podívat.
- Co je to?
- Sextant.
- Samozřejmě.
- Bude fungovat.
Když se zaměří přes Severku,
zjistíme tak jen polovinu naší polohy.
Přiveďte mi Breslina.
Vysvětlím ti, jak funguje později.
Nejdřív se s tím musíme dostat nahoru.
Pozor!
Vítejte ve vašem
novém domově, pane Bresline.
- Sekce E.
- Vy víte, kdo jsem?
Teď už ano. Pečlivě jsem
studoval vaši práci.
Je výtečná.
Vlastně jsem ji použil jako
pomůcky při návrhu tohoto zařízení.
Pokud víte,
kdo jsem, nechte mě jít.
Pane Bresline,
to nepůjde. Tentokrát ne.
Víte, lidé, co zaplatili, abyste tady
byl, chtějí, abyste tady zůstal navždy.
A pokud vím tohle
a vím, co jste zač...
Tedy, kdo jste byl...
Nemůžu vás nechat mluvit
s Rottmayerem. Ani nikým jiným.
Tohle je realita.
Není cesty ven.
Jsou tu dvě možnosti.
Pustíte mě a já budu předstírat,
že se to nikdy nestalo. Pokud ne,
vypálím tohle zkurvený
místo při útěku do základů.
Odteď žádná jídelna,
žádné výhody a žádná sprcha.
Můžu vám dát Victora Mannheima.
Rottmayer mi věří.
Když to říkáte.
- To nestačí.
- Co můžete ztratit?
On stojí za daleko
víc než já, ne?
Dobrý nápad, ale
jak to vidím, můžu mít vás oba.
Rottmayera nikdy nezlomíte.
Ten radši umře, než by něco práskl.
Jsem vaše jediná
šance dostat to, co chcete.
Chci Mannheima
a jeho lidi. Jména, lokace.
Pak vás nechám jít.
Ale vězte, že
budu vědět každé slovo,
co s Rottmayerem promluvíte,
nebo vás tu nechám zařvat.
To zní fér.
- Tak co?
- Hraju to na tebe.
Minulou noc mi Rottmayer řekl o
pěti lidech v jeho rodném městě. Řekl,
že může svěřit život do jejich rukou.
Dej Javedovi sextant.
Vysvětli mu, jak se používá
a že je to lístek odtud.
- Javedovi? Chce nás vidět mrtvé. - Byl
by ten poslední, co by ho podezřívali.
Chlubil se, že má na triku kolaps
bank na Islandu před šesti lety.
Je mi ***, co bylo před šesti lety.
Chci vědět, kde je teď.
Chceš zařvat?
Chceš se dostat ven?
Dnes?
- Chtějí utéct.
- Utéct?
- Opravdu? Kdo a kdy?
- Detaily neznám.
- Vím jen něco.
- Pověz mi, co víš.
Chci nejdřív něco na oplátku.
Pane Alfredo, nebo Alfridi,
nebo jak se to hergot jmenujete,
vaši kámoši
z opiového drogového kartelu
zaplatili spoustu
peněz, abyste tady byl.
- No jasně, ti kriplové.
- Takže, kromě svobody,
co ještě vám můžu nabídnout?
Chci, aby strážní nechali
moje lidi na pokoji. A chci korán.
Chci ho mít na cele.
Chci ***ést modlitbu ve jménu
Alláha a proroka Mohameda venku.
Chci, aby mě můj Bůh viděl.
Když se budu večer modlit.
- To je vše?
- To je všechno.
Chci, aby mě můj
Bůh viděl, pane Hobbesi.
Odpusť mi, můj Pane.
30 stupňů, 22 minut.
Koňské šířky. Klidné vody.
Jižně nebo severně?
Voda teče proti směru hodinových
ručiček, takže jsme na severu.
A co zeměpisná délka?
Včera sem přišel nováček.
Říkal, že bylo 20. listopadu.
Je tu déšť a horko. Listopad.
Máte tajné vězeňské
zařízení a spustíte ho na vodu.
Jste na 30
stupních severní šířky,
protože se chcete
vyhnout rozbouřeným vodám.
Takže ne Karibik...
Pacifik... Třeba Východočínské moře...
- Asi bysme mohli být u pobřeží Maroka.
- To ale jenom hádáš.
Mezinárodní vody, klidné moře,
blízko na pevninu pro zásoby.
- To není špatný odhad.
- Mám známého v Casablance.
- Hodně mi dluží.
- Vyzvedne tě? - Je mi co vracet.
Je jenom jeden způsob,
jak odtud dostat vzkaz. Jenom jeden.
Bože.
Co to je? Spolkl jste
prášek na zastavení krvácení?
Vím, že si myslíte, že to na vás hraju.
V Hobbesově kanceláři je kniha.
Nalézání slabin v bezpečnosti
vězeňských institucí od Raye Breslina.
Na straně 88 je detailní popis bloku C
federálního vězení v Lewisburgu.
- Stráže! - Přesvědčte se.
Nezapomeňte na svou přísahu.
Už nemůžu dál Hobbese vodit
za nos. Musím mu dát místo.
- Pořád nemáme plán.
- Teď je to v doktorových rukou.
HYPPOKRATOVA PŘÍSAHA
ETIKA V LÉKAŘSTVÍ
Lékařský personál
do výslechové místnosti 3.
Stráže, přiveďte mi
vězně Portose z bloku E.
Hobbes to přikázal. Hned.
Dýchejte.
Znovu.
Viděl jsem tu knihu.
- Jak jste to věděl?
- Jsem Ray Breslin, autor té knihy.
Lékaři jsou ti, co předepisují
léky, co o nich ví jen málo.
A léčí nemoci, o kterých ví
jen málo oproti těm, co neví vůbec nic.
Co ode mě potřebujete?
Doktor je s námi.
Teď je řada na Javedovi.
Mannheimova základna
je 32 km od města Ruse.
To je na
bulharsko-rumunské hranici.
Vidíte, že prásknout
kámoše nebylo tak těžké.
Máme 24 hodin, než Hobbes zjistí,
že to místo v Bulharsku je podvrh.
Znáš někoho v bloku C?
Dostal jste povolení na půlnoční
modlitbu, tak co pro mě máte?
- Zaměř to na Breslina.
- Ano, pane.
Co to provádí?
Víc nahlas.
Víc nahlas. No jasně.
TABULKA KÓDU ŤUKÁNÍ
- Dekódujte to.
POTŘEBUJI TĚ DO 24 HODIN.
30°22´ SEVERNÍ ŠÍŘKY
A 23°6´ ZÁPADNÍ DÉLKY.
V PĚT ODPOLEDNE. GRILOVAČKA A PÁRTY
U BAZÉNU. NEZAPOMEŇ TO ŘÍCT DĚTEM.
PŘINES VŠECHNY HRAČKY.
ROTTMAYER.
Stopněte to.
Zvětšete to.
Makmar Hassan.
Hassan to začne v bloku C.
Známe čas.
A známe místo.
Blok C.
Ztrojnásobte ostrahu.
- Chci vědět o každém,
co je v tom zapletený. - Ano, pane.
Blok C, připravte se na prohlídku.
Blok C, připravte se na prohlídku.
Louisa a Kuře.
Všechny ostatní poslali do bloku C.
- Modli se, aby to vyšlo.
- Neboj.
Hej! Ty zasranej bílej zmetku!
Kam to jdeš,
ty teplouši z Al-Káidy?
Seru na tebe, sráči!
Zkurvysyne!
Počkat, žádný blok C.
Všichni muži z bloku C
do Babylónu. Okamžitě.
Jdeme!
Polez!
Kde je kurva Breslin?
Běžte, rychle!
Máme 11 minut na to dostat se nahoru.
Snad doktor poslal ten vzkaz.
Běžte!
- Co to děláš? - Všechny kamery
jsou propojené. Oslepíme je.
Pane!
Úsměv.
Padáme.
Tady. Jdeme.
Spusťte bezpečnostní protokol 5.
UZAVŘENÍ
- Jsme tu uzavření.
- Osm minut.
Došly jim možnosti.
Draku, vezmi dvě jednotky.
A vrať je zpátky do cel.
Počkejte!
Javede!
Otevřít bránu tři!
Najděte je!
Běžte! Neztraťte je!
Bresline!
Bresline, otevři, sráči!
Nikdy se odsud nedostaneš živý!
Zabijeme tě, sráči!
Rychle!
Postarejte se o ty dveře.
Já to vezmu okolo.
Bresline, jak kruci věděli
kde jsme? Vypnul jsi kamery, ne?
Detektor pohybu.
- Pane.
- Běžte!
Můžete klidně předvádět ty svoje triky,
pane Bresline, pořád budu mít kontrolu.
Ať uděláte cokoliv,
pořád tu vládnu já.
Patříte mně.
Vylezte po tom žebříku.
Najdu strojovnu
a přeruším napájení.
Magnetické zámky zůstanou otevřené pět
vteřin, než naskočí záložní generátor.
To je všechen čas,
co budete mít.
Vem si to.
- Jsi dobrej chlap.
- Udělej to.
- A co ty?
- Hned jsem tam.
- A co když nedorazíš do pěti
na palubu? - Dělej, co musíš.
Vždycky je plán B.
Pojď. Dělej.
Nemá to cenu.
Není cesty ven. Nezvládnu to.
Pomůžu ti. Pomůžu ti.
- Nenechám tě tady.
- Dej mi tu zbraň.
Dej mi tu zbraň.
Alláh buď s tebou.
Uvidíme se tam nahoře.
Už běž.
Opatruj se.
Co přesně hledáme, pane?
Hlášení!
Přestřelka na dolní palubě.
Tak to má namířeno do strojovny.
- Setkáme se ve strojovně.
Jdu dolů. - Rozumím.
- Zbav mě toho kripla!
- Ano, pane.
Pal!
Allah Akbar.
To víš, že jo.
Copak? Špatně se ti dýchá?
Zabiju tě, ty sráči!
- Viděl jsi ho?
- Jo, je tady. - Jdeme tam.
- Postarám se o něj.
- Ne, počkej.
Stále je tu, pane.
Co to kurva...?
Útočí na nás!
Kurva!
Skrčte se!
Rychle! Rychle!
Skrčte se!
- Plán B.
- Nikdo neopustí loď.
Zabijte ho.
- Musíme vypadnout.
- Ještě ne.
Vzdejte se, pane Bresline.
Pohněte se,
udělejte nějaký hluk.
Prolil jste krev.
Nemůžete se dostat ven.
Vážně. Vím o vaší ženě.
A o vašem synovi.
Vím všechno.
Díky, že jste mě upozornil
na všechny malé chyby v mém výtvoru.
Poučím se z nich.
Ale váš čas vypršel.
Slyšíte mě? Bresline?
Váš čas vypršel!
Nikdo dovnitř ani ven! Prohledejte
každý centimetr! A nahoďte proud!
Nahoru!
RESTARTOVÁNÍ SYSTÉMU
VYPRAZDŇOVÁNÍ NÁDRŽE
Bresline!
Leť dolů!
Rychle! Rychle! Dolů!
- Rottmayere, zbraň!
- Dej mi zbraň!
Bum!
Hezký den, kreténe.
MAROCKÉ POBŘEŽÍ
10 KM JIŽNĚ OD SIDI IFNI
- Co teď?
- Klídek.
- Už jste se potkali?! - Jessica
Mayerová. Ráda vás poznávám.
Vaše práce je
pro všechny v oboru vzorem.
Byla moje uši a oči v agentuře.
- Ahoj, tati.
- A taky je to má dcera.
- Ahoj, zlatíčko.
- Díky Bohu, že jsi tady.
Chyběla jsi mi.
- Co je ti?
- To nic. Nedělej si starosti.
Jsi Mannheim.
- To jsem nečekal.
- Měl jsi. - Jo.
- Jak jste to provedli?
- Používáme kódy.
Kód Rottmayer znamená
vězení s maximální ostrahou.
Když tátu sebrali,
kód byl použit.
- Proto jste volala Lesterovi Clarkovi.
- Potřebovala jsem toho nejlepšího.
Když jste souhlasil,
využila jsem svých kontaktů
u Národní bezpečnosti,
abych vás dostala dovnitř.
- Jméno, co jsem dostal, byl kód.
- Portos.
Rottmayer. Emil Rottmayer.
A já se stal tvým
nejlepším přítelem.
Tys mi teda dal.
Byla to makačka.
- To horko v tý zatracený díře.
- To teda jo.
Ale na tom nezáleží.
Záleží na tom, že jsem venku a ty taky.
Oba jsme si odkroutili svoje.
Nechceš to zkusit znovu?
- Doufám, že už se neuvidíme.
- To bolí.
Ještě něco.
- Kolik toho Lester opravdu věděl?
- Jenom to, co jsem mu řekla na začátku.
Ale hned se kolem mě začal
motat a nabídl mi služby ohledně Hrobky.
- Takže věděl, kam jsem byl poslán?
- Zařídil váš transport.
- Chceš někam hodit?
- Ne, díky. Zařídil jsem si to sám.
Věděli jsme,
že něco není v pořádku.
Všude samá varovná znamení,
ale Clark byl až moc klidný.
Tak jsme začali hledat.
Zjistili jsme, že mu šlo
o post ředitele programu Hrobky,
pokud se ten prototyp
ukáže neproniknutelný.
Za plat pět milionů
ročně plus akcie.
- Řekni mi, že jste ho našli.
- Jak jsi chtěl. Už to běží podle plánu.
MIAMI, FLORIDA
Čas si schrupnout, šmejde!
Kurva!
Ne, ne, ne!
Kurva! Rayi! Kurva!
Rayi!
- To je Hush.
- Co tam stojí?
- Všechno v pořádku.
- Dobře.
- Co to je?
- Pracovní nabídky. - Možná později.
- Nedáme si spolu večeři?
- Uvařím.
Netrpěl jsem snad už dost?