Tip:
Highlight text to annotate it
X
http://recenzefilmu.wz.cz
Některé ryby nechytíte.
Ne snad proto, že by byly
rychlejší nebo silnější než ostatní.
Ale proto, že zkrátka
mají něco navíc.
Jednou z nich byl i Neřád.
Byla to legenda,
už když jsem se narodil.
Odolávala rybářům víc,
než kterákoliv ryba v Alabamě.
Někdo říkal, že je to
duch zloděje...
...který se utopil
v řece o šedesát let dříve.
Jiní prohlašovali, že je to
dinosaur, který přežil až dodnes.
Nikdy jsem moc nedal
na tyto báchorky a pověry.
Toužil jsem ale
chytit tu rybu...
...už od dob, když jsem
býval kluk jako ty.
A právě v den, kdy ses narodil...
...jsem ji konečně chytil.
Zkoušel jsem všechno:
žížaly, návnady, arašídové máslo,
máslo se sýrem...
Ale ten den jsem na to přišel:
Pokud je ta ryba skutečně duch
Henryho Wallse, pak obyčejná návnada nepomůže.
Musel jsem najít něco,
po čem opravdu toužil.
- Tvůj prst?
- Zlato.
Takže jsem přivázal svůj prsten
na ten nejsilnější silon...
...silný tak, že by unesl most,
i když třeba jen na pár minut.
A vydal jsem se proti proudu.
Neřád vyskočil a sebral ho
ještě dřív, než se dotkl hladiny.
A stejně tak rychle
přetrhnul i silon.
Byla to zapeklitá situace.
Můj svatební prsten,
symbol oddanosti ke své ženě...
- ...a brzy matce mého dítěte...
- Ať už přestane.
...byl teď nenávratně ztracen
v útrobách nepolapitelné ryby.
A co jste udělal?
Honil jsem ji po řece
sem a tam.
Ta ryba, ten Neřád...
...byla vlastně ve skutečnosti ona.
Byla tlustá a měla spoustu
vajíček, které kladla den co den.
Rozhodnutí bylo na mně.
Mohl jsem vykuchat tu rybu
a dostat zpět svůj svatební prsten...
...ale to bych zabil toho
nejlepšího sumce v Ashtonské řece.
Mohl bych svého syna
připravit o možnost...
...aby chytil takovou rybu sám?
Tato ryba a já....
...jsme měli stejný osud.
- "Byly jsme členy stejné rovnice."
Takže se teď můžete ptát...
Ale zlatíčko,
tohle je přece tvůj večer.
...proč na zlato tak rychle zabral,
když o nic jiného zájem neměl.
A to byla věc,
kterou jsem se tehdy naučil...
...v den narození mého syna.
Někdy je jediný způsob,
jak získat stále odmítající ženu...
...nabídnout jí svatební prsten.
Cože, copak nemůže otec mluvit
o svém synovi?
Já v tom příběhu ale nejsem
poznámka pod čarou, tati...
...kapitola tvého dobrodružství,
které se mimochodem nikdy nestalo.
Když jsem se narodil, tak jsi
prodával jsi suvenýry ve Wichitě.
Ale, Wille.
Všem se ten příběh líbí!
Ne. Mně se nelíbí.
Když to slyším po sté, tak už ne!
Znám už každé slovo, tati.
Mohl bych ho vyprávět stejně jako ty!
Jeden večer... jen jeden večer
v celém tvém životě...
...se nebude točit svět
okolo Edwarda Blooma.
- Je ti to jasné?
- Je mi líto, že tě uvádím do rozpaků.
Uvádíš do rozpaků sebe, tati.
Jenom ti to nedochází.
Od toho večera jsem s otcem
tři roky nemluvil.
William Bloom, United Press
International. Chtěl bych...
Ale myslím, že jsme mluvili nepřímo.
Moje matka to dělala za nás oba
v dopisech a vánočních pozdravech.
Když jsem zavolal, tak řekla, že táta
někam jel, nebo šel plavat.
Jsme už takoví, že jsme nikdy
nemluvili o tom, že spolu nemluvíme.
Pravda je, že jsem v sobě nikdy
neviděl žádné otcovy vlastnosti.
A myslím, že on neviděl
nic svého ve mně.
Byli jsme jako cizinci,
kteří se dobře znají.
Mám-li vyprávět příběh o svém otci...
...je nemožné oddělit fakta od fikce
a skutečnost od mýtu.
Nejlepší je vyprávět to tak,
jak to vyprávěl on mně.
Nebude to vždycky dávat smysl,
protože většina se toho nikdy nestala.
Vrať mi můj prsten!
Díky!
Ale podobné příběhy už jsou takové.
Velká ryba
Narození bylo impulsem
pro celý jeho život.
Nebylo delší než obvykle,
ale větší.
I když byly jeho příběhy zvláštní...
...jejich závěr byl vždycky
ze všeho nejpřekvapivější.
Ano. Ano, je tady.
Tvoje máma.
A co říkal Dr. Bennett?
Ne, jistě, promluvím s ním.
Ano, počkám.
Je to zlé?
Ano, horší, než mysleli.
Vysadí chemoterapii.
- Musíš tam jet.
- Asi dnes v noci.
- Pojedu s tebou.
- Ne, ne, ne. To nemusíš.
Pojedu.
A co mám vyprávět teď?
"O opici ve stodole",
nebo "O psovi na cestě"?
O čarodějnici.
Máma ale říkala, že už ti
to nemám vyprávět.
- Máš noční můry.
- Ale nebojím se.
Já jsem se zpočátku taky nebál.
Stalo se to v bažině
nedaleko Ashtonu.
Děti nesměly do bažin chodit
kvůli hadům, pavoukům...
...a mělké půdě, která by tě pohltila
dřív, než bys řekl švec.
Nás tam bylo tehdy
v noci pět:
Já, Ruthie, Wilbur Freely...
...a bratři Priceovi,
Don and Zacky.
Nikdo z nás nevěděl,
co v té chatrči je.
Pravda... každé větší město
má svou čarodějnici...
...která pojídá neposlušné děti...
...a zbloudilá štěňata,
která se v těch místech ocitnou.
Čarodějnice používají
k zaklínání kosti...
...a dělají tak z úrodné půdy neúrodnou.
- Opravdu má skleněné oko?
- Slyšel jsem, že ho dostala od cikánů.
- Kdo je to cikán?
- Tvoje máma je cikánka.
Tvoje máma je děvka.
Nemluv sprostě.
Jsou tu dámy.
- Jé.
- Sakra.
Ticho.
Zhasněte baterky.
Uvidí vás!
Říkalo se, že ze všech čarodějnic...
...v Alabamě byla tato nejstrašnější.
To proto, že měla skleněné oko,
které prý mělo čarovnou moc.
Říkali, že když se podíváš
přímo do něj, uvidíš, jak zemřeš.
To je hovadina.
Není to žádná čarodějnice.
Když myslíš, tak jí
běž vzít to oko.
Slyšel jsem, že ho má ve skříňce
na nočním stolku. Nebo se bojíš?
Jdu tam a přinesu ho.
- Tak to udělej.
- Fajn, jdu na to.
- Fajn, tak to udělej.
- Však jo.
Edwarde, ne!
Promění tě v mýdlo.
Dělá z lidí mýdla.
Paní, jmenuju se Edward Bloom...
...a pár mých kamarádů
by rádo vidělo vaše oko.
- Máš to oko?
- Je tady.
Ukaž.
Viděl jsem, jak zemřu.
Budu starý a svalím se k zemi.
Já tak starý nebudu.
Přemýšlel jsem o smrti a tak.
O tom, jak zemřeme.
Na jedné straně, pokud nemyslíte
na nic jiného, než jak zemřete...
...tak z toho asi zešílíte.
Ale taky to může být v lecčems
užitečné, ne?
Protože víte, že všechno
ostatní přežijete.
Myslím, že to chci vědět.
Aha, takže takto.
Ahoj mami.
- To je auto Dr. Bennetta?
- Ano. Je teď nahoře s tátou.
- A jak mu je?
- No...
Je to beznadějné. Nejí.
A protože nejí, tak slábne.
A protože slábne,
nechce jíst.
- Kolik mu ještě zbývá času?
- Nemluv o tom.
Teď ne.
Wille.
Dr. Bennette, jsem rád, že vás vidím.
Moje žena Josefína.
Je mi ctí.
- Jste v sedmém měsíci.
- Na den přesně!
Je to chlapec.
Dej mu vypít tohle.
Nebude chtít, ale zkus to.
Tati?
Chceš se napít vody?
- To je překvapení, že jsi tady.
- Ano?
Dítě změní všechno.
Najednou je to spousta plínek,
uklízení a nočního kojení.
- Tys z toho něco dělal?
- Ne.
Ale slyšel jsem, že je to strašné.
Pak se snažíš celé roky to dítě
zkazit a oklamat...
...když mu vykládáš nesmysly,
které znějí racionálně.
- Myslíš, že na to jsem?
- Naučil ses to od toho nejlepšího.
Vypij alespoň půlku.
Mámě řeknu, že jsi vypil všechno.
Všichni budou spokojení.
Neměli byste se tolik strachovat.
Můj čas ještě nenadešel.
Takto to neskončí.
- Opravdu?
- Ano. Viděl jsem to v oku.
- Té stařenky v bažině?
- Byla to čarodějnice.
Ne, byla stará a zřejmě senilní.
Viděl jsem v tom oku svou smrt
a vím, že takto nezemřu.
Tak jak zemřeš?
To bude překvapení.
Nechci ti zkazit pointu.
Tvá matka si myslela,
že už spolu nepromluvíme.
A ejhle. Docela dobře si povídáme.
Jsme oba vypravěči.
Já své příběhy vykládám,
ty je píšeš. To je to stejné.
Tati....
Chtěl jsem si o něčem promluvit,
když už jsem tu.
Chceš říct, když jsem tu ještě já.
Chci vědět, jak to bylo doopravdy:
S událostmi, s příběhy...
...s tebou.
Tvoje máma už nemůže
pečovat o bazén.
- Měl bys to udělat ty.
- Ano, udělám to.
- Víš, jak se čistí?
- Dělal jsem to, když jsi byl pryč.
Nikdy jsem netíhnul k usedlému životu.
Příliš mě to svazovalo.
A teď, když jsem připoutaný k posteli...
...a umírám, to je to nejhorší,
co se mi mohlo stát.
- Říkal jsi, že neumíráš.
- Říkal jsem, že takto neumřu.
Poslední dějství bude úplně jiné.
Věř mi.
Dr. Bennett říkal,
že mám být týden doma.
To nic není. Jednou jsem musel
ležet tři roky.
- Měl jsi neštovice?
- Kdyby to.
Ve skutečnosti nikdo nevěděl,
co se mnou je.
Většinou lidé rostou postupně...
...zatímco já jsem vyrostl naráz.
Moje svaly a kosti už nestačily
potřebám mého těla.
Takže jsem většinu z těch tří let
strávil v posteli...
...a jedinou mou zábavou
byla encyklopedie.
Dostal jsem se až k písmenu G.
Doufal jsem, že zjistím něco
o své "gigantifikaci"...
...když tu jsem našel odstavec
o zlatých rybkách.
"Zlaté rybky v akváriu
zůstanou vždycky malé.
Dáte-li jim více místa...
...budou náhle dvakrát,
třikrát nebo i čtyřikrát větší.
A to se později stalo i mně.
I když důvod mého vzrůstu...
...byl spíš v tom, že jsem byl
předurčen k velkým činům.
A koneckonců velikán nemůže
vést běžný život.
Jakmile se moje kosti přizpůsobily
dospělému stavu...
...začal jsem uskutečňovat
svůj plán najít v Ashtonu větší místo.
Tygři, do toho!
Edward Bloom!
Můj pejsek!
Je tam můj pejsek!
Byl jsem to nejlepší,
co Ashton kdy viděl.
Dokud se jednou neobjevil on...
Uklidněte se. Klid, prosím.
To už stačilo.
- Pane starosto, sežral celý lán kukuřice.
- A mně psa.
Pokud nezakročíte vy, pane starosto,
uděláme to sami.
Nechci tady žádné
davové šílenství.
Mluvil už s ním někdo?
- S ním se nedá jednat.
- Je to netvor.
Já to zkusím.
Promluvím s ním.
Třeba ho přiměju odejít.
Ta příšera tě může rozmáčknout
jako červa.
Věřte mi, musíme se o to pokusit.
Haló?
Jmenuju se Edward Bloom
a chci s tebou mluvit!
Běž pryč!
Ne, nikam nepůjdu,
dokud se mi neukážeš!
Řekl jsem, ať jdeš pryč!
Povzbuzen tím, že vím, jak zemřu...
...jsem věděl, že mě obr nezabije.
Ale i tak jsem nechtěl přijít k újmě.
Proč jsi tady?
Abys mě sežral.
Město se rozhodlo někoho obětovat
a já jsem se přihlásil.
Moje paže budou trochu šlachovité,
ale na nohách mám dobré maso.
Kolikrát už jsem na něj
sám dostal chuť.
Takže si myslím...
...že bychom to mohli rychle vyřídit,
ať mě to moc nebolí.
Vidíš, nemůžu se vrá***!
Jsem lidská oběť!
Když se vrátím,
řeknou mi, že jsem srab.
Raději se nechám sežrat než být srab.
Na...
Ochutnej nejdřív moji ruku.
Jako předkrm.
Já tě nechci sežrat.
Já nechci nikoho sežrat.
Jenom mám hrozný hlad.
Jsem moc velký.
Možná to není tím,
že jsi tak velký...
...třeba je jenom
tohle město příliš malé.
Slyšel jsem, že v opravdových
městech jsou budovy tak velké...
...že ani nedohlédneš, kde končí.
- Opravdu?
- Nelhal bych ti.
A bufety, kde můžeš sníst úplně všechno.
- A teď bys asi jedl hodně, že?
- To ano.
Tak proč se zdržuješ
v takovém malém městě?
Jsi velký muž.
Měl bys být ve velkém městě.
Ty jenom chceš, abych odešel,
že ano?
- Jak se jmenuješ, obře?
- Karl.
Já jsem Edward.
A abych pravdu řekl...
...nechci, abys odešel.
Chci, abys odešel se mnou.
Myslíš si, že to město
je pro tebe malé?
Stejně tak malé je i pro člověka
s mými ambicemi.
Tak co ty na to?
Půjdeš se mnou?
Dobrá.
Dobrá.
Ale nejdříve se musíš
na velkoměsto trochu připravit.
Edwarde Bloome, drahý synu Ashtonu...
...jen velmi neradi tě vidíme odcházet.
Ale vezmi si s sebou
tento klíč od města...
...a věz, že se kdykoli
můžeš vrá*** zpět.
Dveře budeš mít vždycky otevřené.
Když jsem tehdy odpoledne opouštěl
Ashton, každý mi dával svou radu.
Najdi si co nejdřív nějaké děvče!
A nebuď domýšlivý, Edwarde Bloome!
Ale jen jednu radu jsem si vzal
k srdci nejvíc.
Říkala, že největší ryba v řece...
...plave tak, aby ji nikdo nechytil.
- Co to znamenalo?
- Co já vím.
Z Ashtonu vedly dvě cesty:
Ta novější byla vydlážděná
a ta starší nebyla.
Lidé tu starší už nepoužívali.
Říkalo se o ní, že je zakletá.
Ale jelikož jsem stejně neměl
v úmyslu se do Ashtonu vrá***...
...přišlo mi lepší se vydat
právě po té staré.
- Už po ní někdo šel?
- Ten básník Norther Winslow.
Odešel do Paříže ve Francii.
Líbila se mu.
Nikdo o něm už nikdy neslyšel.
Řeknu ti, jak to uděláme.
Ty běž tou druhou cestou.
Já se zkusím protlouct tudy
a na druhém konci se setkáme.
Ty mi chceš utéct, že?
Hele.
Pro jistotu si můžeš vzít moje věci.
Ty jeden...
A teď přichází okamžik,
kdy rozumný muž...
...potlačí svoji hrdost a uzná,
že udělal hroznou chybu.
Pravda ale je,
že já jsem rozumný nikdy nebyl.
Z nedělní školy jsem
si pamatoval...
...že čím složitější úkol,
tím větší odměna člověka čeká.
Kamaráde! Vítej!
- Jak se jmenuješ?
- Edward Bloom.
- "Bloom" jako květina?
- Ano.
Tady! Tady jsi.
"Edward Bloom."
Nečekali jsme tě tak brzy.
- Vy jste mě čekali?
- Ještě ne.
- Musel jsi jít zkratkou.
- Ano. Skoro jsem přišel o život.
To se v životě stává.
Delší cesty bývají snazší.
- Ale jsou delší.
- O hodně delší.
Ale ty jsi teď tady
a to je důležité.
Co je to za město?
Město přízraků.
Nejtajnější místo v Alabamě!
Tady stojí, že jsi z Ashtonu, že?
Poslední člověk z Ashtonu
byl Norther Winslow.
Ten básník?
Co se s ním stalo?
Je pořád tady. Dáme si něco k pití.
Povykládám ti o tom.
Ať ti to poví sám!
Za někým spěchám
a už tak jdu pozdě.
Ne, chlapče. Jak jsem říkal,
jdeš brzy.
Jak ti chutná? Určitě je to
nejlepší koláč, co jsi kdy jedl.
Jistě, že ano.
Všechno tu chutná lépe.
I voda je sladší.
Nikdy tu není velké horko,
velká zima ani vlhkost.
V noci, když vítr rozechvívá
listí na stromech...
...skoro bys řekl, že celá
ta symfonie hraje jenom pro tebe.
Hej! Jenny!
Vrať se!
Jenny!
Hele... Já je potřebuju.
- Povrch jemnější nikde nenajdeš.
- To je citát.
To je náš slavný básník.
Strávil jsem celé odpoledne
rozjímáním *** tím...
...jak zvláštní je tohle místo.
Tak divné a přitom tak známé.
Pracuju na té básni už dvanáct let.
Opravdu?
Hodně se ode mě čeká.
Nechci zklamat své příznivce.
Můžu?
Tráva je tak zelená
Obloha tak modrá
Město přízraků je opravdu skvělé!
Zatím to jsou jenom tři řádky.
Nikdy neukazuj práci,
která není dokončená.
Mám ho!
Jsou tam pijavice.
- Viděla jsi tu ženu?
- Jak vypadala?
- No, byla....
- Byla nahatá?
Ano, byla.
To není žena. Je to ryba.
Nikdo ji nikdy nepolapí.
Ryby se jeví různým lidem různě.
Můj táta říkal, že vypadala
jako černý pes, kterého měl jako kluk...
...a který vstal z mrtvých.
Ale kruci.
- Kolik ti je?
- Osmnáct.
Mně je osm. Takže až mi bude osmnáct,
tobě bude 28.
- A až mi bude 28, tobě bude 38.
- Jsi talent na matematiku.
A až mi bude 38, tobě bude 48.
To už takový rozdíl nebude.
Ale teď je to hodně, že?
Hej, Edwarde!
Růže jsou červené,
fialky modré...
Miluji Město přízraků...
Promiňte.
Jenny si myslí, že jsi opravdu fešák.
Všichni si to myslíme.
Cože?
Říkám, že jsi fešák.
Musím odejít.
Dnes večer.
Proč?
Tohle město je víc,
než si může kdokoliv přát.
A kdybych tady zakotvil,
myslel bych si, že jsem šťastný.
Ale pravda je, že ještě nejsem
připraven tady zakotvit.
Ale nikdo ještě neodešel.
Jak můžeš odejít bez bot?
No, myslím, že to bude bolet.
Hodně bolet.
Je mi líto, ale...
Nashledanou.
- Lepší místo nenajdeš.
- To ani nečekám.
Slib, že se vrátíš.
Slibuju. Vrátím se,
až přijde ta správná doba.
Tehdy jsem poznal dvě věci.
První byla, že nebezpečná cesta
je v noci mnohem horší.
Druhá, že jsem se beznadějně
a nenávratně ztratil.
Ten les pro mě mohl znamenat smrt.
Dostat se do Města přízraků
bylo těžké, ale nevyhnutelné.
Stejně jako je nevyhnutelná smrt.
Ale pak jsem si uvědomil,
že takto zemřít nemám.
Takto nezemřu.
Kamaráde.
- Kde máš boty?
- Někde zůstaly.
Nevím, jestli jsi to viděl,
ale Josefína má pár fotek...
...v posledním Newsweeku.
Opravdu?
To je nádherné.
Strávila jsem kvůli tomu příběhu
týden v Maroku. Bylo to skvělé.
To si musíme ofotit.
Nevím, jestli to víš, Josefíno...
...ale afričtí papoušci ve svém
rodném Kongu mluví pouze francouzsky.
Opravdu?
Když z nich dostaneš čtyři anglická
slova, tak to je moc.
Ale čím hlouběji jsi v džungli...
...tím složitější francouzštinou mluví.
Tito papoušci mluví o všem...
o politice, o filmech, o módě...
...o všem kromě náboženství.
Proč ne o náboženství, tati?
Není slušné mluvit o náboženství.
Nikdy nevíš, koho se tím dotkneš.
Josefína byla v Kongu minulý rok.
Takže to víš sama.
Ahoj.
Jak se cítíte?
Ale... měl jsem takový sen.
A o čem?
Obvykle si sny nevybavuju...
...pokud to nejsou prorocké sny.
Víš, co to slovo znamená?
To znamená, že se ti zdá něco,
co se má stát.
Jako tehdy... měl jsem sen...
...jak ke mně přišel havran a řekl:
"Tvoje teta zemře."
Byl jsem tak vyděšený,
že jsem vzbudil rodiče...
...ale ti řekli, že to byl
jenom sen a ať jdu spát.
Ale ráno byla moje
teta Stacy mrtvá.
To je hrozné.
Hrozné pro ni, ale pomysli,
jak může mít malý kluk takovou moc.
Nebylo to ani tři týdny na to,
když ten havran znovu ve snu přišel...
...a povídá: "Tvůj táta zemře."
Nevěděl jsem, co mám dělat.
Nakonec jsem to tátovi řekl,
ale on odvětil:
"Ne, neboj se."
Ale viděl jsem, jak je vyděšený.
Druhý den byl jako vyměněný.
Stále se rozhlížel kolem sebe a čekal,
jestli mu něco nespadne na hlavu.
Protože ten havran neříkal, jak se
to stane, jenom, že...
...můj táta zemře.
Brzy ráno odešel z domu
a byl pryč celou věčnost.
Když se konečně vrátil,
vypadal příšerně...
...jako kdyby celý den
čekal na poslední ránu.
Řekl tehdy matce:
"Tohle byl nejhorší den mého života."
"Ty myslíš, že jsi měl špatný den?"
odpověděla.
"Dnes ráno na verandě
znenadání zemřel mlékař."
Moje matka se totiž
s tím mlékařem zapletla.
- Můžu si vás vyfotit?
- To není potřeba.
Stačí se podívat do slovníku
na heslo "hezký".
Prosím...
Tak dobře.
Mám pro vás fotky ze svatby.
Je tu jedna s vámi a s mým otcem.
Chtěla bych vidět fotky z vaší svatby.
Nikdy jsem je neviděla.
To proto, že naše svatba
nebyla jen tak obyčejná.
Tvá nevlastní matka
si mě neměla vzít.
- Byla zasnoubená s někým jiným.
- To jsem nevěděla.
Nikdy jsem ti to neříkal?
Asi ne.
Stejně to bude jen výmysl.
To jsou fakta, žádné přikrášlování.
Takže je to na dlouhé vyprávění.
No, není zrovna krátké.
Když jsem odešel z Města přízraků,
vydal jsem se hledat svůj osud.
Nevěděl jsem, co mě čeká.
Chopil jsem se každé
příležitosti, která se naskytla.
Koko! Koko! Tady jsou.
Dámy a pánové!
Možná jste už viděli nezvyklé věci.
Možná jste už viděli bizarní věci.
Ale já už jsem prošel hezký kus světa...
...a věřte mi, že nikdy jsem
neviděl nic podobného!
Když jsem toho muže potkal...
...trhal na Floridě pomeranče.
Jeho kolegové mu říkali
El Penumbra - Stín.
Protože když jste za ním stáli...
...dovedl zakrýt denní světlo!
Nechci vás děsit, madam,
ale kdyby se mu zachtělo...
...mohl by rozdrtit vaši
hlavu dvěma prsty...
...jako ořech.
Ale neudělá to.
Ne. Ne, dámy a pánové...
...neublíží jí...
...protože je to náš jemný obr.
Dámy a pánové,
přichází Kolosus!
Dámy a pánové,
chlapci a děvčata...
...děkujeme, že jste přišli.
Šťastnou cestu domů.
Děkujeme za návštěvu.
A tehdy našel Karl svůj osud.
A já jsem skoro našel ten svůj.
Říká se, že když potkáš svou
životní lásku, zastaví se čas.
A je to pravda.
Ale už se nezdůrazňuje,
že jakmile se ten čas zase rozběhne...
...začne letět rychleji než předtím.
Jak se jmenuješ?
- Karl.
- Karl.
Řekni mi, Karle, slyšel jsi už
někdy termín "nedobrovolné otroctví"?
- Ne.
- "Skandální smlouva"?
- Ne.
- Výborně.
Tady...
Tady máš.
Pane Mokrejši,
pojďte sem...
...ať to může na vašich zádech podepsat.
Dobře. Děkuju.
Hej, chlapče.
- Tvůj kamarád se právě stal hvězdou.
- Tak to je skvělé.
- Můj právník, pan Mokrejš.
- Rád vás poznávám.
Já vás taky.
Co se děje? Ještě nikdy
jsem neviděl tak zklamaného diváka...
...od dob, kdy slon zasedl
farmářovu ženu.
"Zklamaného"?
Vidíte? Tomu velkému se to líbí.
Právě jsem viděl svou budoucí ženu.
Vím to. Ale ztratila se mi.
Tak to je smůla.
Většina mužů by se měla oženit dříve,
než ztratí svoji ženu.
Budu ji hledat celý život.
Buď budu s ní nebo zemřu sám.
Sakra, chlapče.
Zkusím hádat. Byla krásná?
Zrzavé blond vlasy?
Modré šaty?
Ano!
Znám jejího strýce.
Rodinný přítel.
Kdo je to? Kde bydlí?
Zapomeň na ni. Je to ztráta času.
Ta je *** tvoje možnosti.
- Co? Ani mě neznáte.
- Ale jistě, že znám.
Možná jsi byl velký rozumbrada tam u vás,
ale ve velkém světě nic neznamenáš.
Nemáš žádné plány, žádnou práci...
...nic, kromě šatů, co máš na sobě.
Mám ranec plný dalších šatů.
Někdo mi ho ukradl.
Byl jsi velká ryba v malém rybníce,
ale tohle je oceán...
...a ty se začínáš topit.
Vrať se do vašeho Vidlákova.
- Bude ti tam líp.
- Říkáte, že nemám plány? Mám.
Najdu tu dívku, vezmu si ji
a strávím s ní celý život.
Nemám práci, ale kdybyste mi
nějakou dal, tak bych měl.
A možná toho nemám moc...
...ale je ve mně tolik odhodlání,
jaké není v nikom jiném.
Promiň, chlapče. Ale nejsem Armáda spásy.
Pojď, obře.
Moment. Budu pro vás pracovat
ve dne, v noci...
...a ani mi nemusíte platit.
Jenom mi řekněte, kdo to je.
Každý měsíc, co budeš u mě pracovat...
...ti o ní řeknu jednu věc.
To je moje konečná nabídka.
Tak jdeme na to.
Od té doby jsem udělal všechno,
co pan Calloway chtěl.
Pracoval jsem tři dny bez jídla.
A čtyři dny bez spánku.
Mojí jedinou motivací
byl slib, že se setkám s dívkou...
...kterou si chci vzít.
Dohromady, tak to mělo být.
- Tak to bylo a vždycky bude.
- Pane Callowayi?
Už je to měsíc.
Ta dívka... tvá životní láska...
...má nejraději narcisy.
- Takže přineste ty věci...
- Narcisy.
Narcisy.
Narcisy.
Aby Amos dostál svému slovu...
...říkal mi každý měsíc něco nového...
...o ženě mých snů.
Dobře se bav, dobře se bav.
Chodí na vysokou.
Vysoká. Ona chodí na vysokou.
Má ráda hudbu.
Hudba. Má ráda hudbu.
Uběhla spousta měsíců a já už jsem
o své dívce věděl hodně...
...kromě toho, jak se jmenuje
a kde ji najdu.
A pak to přišlo.
Už jsem nemohl déle čekat.
Pane Callowayi?
To je Edward Bloom.
Potřebuju s vámi mluvit.
Pane Calloway?
Ne. Počkejte!
Ten večer jsem poznal, že ti,
kteří se jeví jako zlí nebo podlí...
...jsou ve skutečnosti osamělí,
protože si jich nikdo nevšímá.
Nikoho jsem nezabil, že ne?
Několik králíků. Ale jeden
z nich už byl mrtvý.
To vysvětluje tu nevolnost.
Děkuji.
Mýlil jsem se v tobě, chlapče.
Možná to vypadá, že toho nemáš moc,
ale máš toho hodně.
Můžeš získat jakoukoliv dívku.
Chci jen tu jednu.
Jmenuje se...
...Sandra Templetonová.
Jde do Auburnu.
Semestr je skoro u konce,
takže si pospěš.
Děkuji vám. Děkuji vám.
- Hodně štěstí, chlapče!
- Děkuji, pane!
- Nashle.
Jakmile jsme se rozloučili,
vydal jsem se hned odpoledne...
...vlakem do Auburnu.
Ty mě neznáš, ale jsem Edward Bloom...
...a miluju tě.
Tři roky jsem pracoval jenom proto,
abych zjistil, kdo jsi.
Postřelili mě, pobodali a několikrát
pošlapali. Dvakrát jsem si zlomil žebro.
Ale vím, že to stálo za to,
protože tě můžu vidět...
...a konečně s tebou mluvit.
Jsme si souzeni.
Věděl jsem to, hned jak jsem tě uviděl,
a teď je to ještě jasnější.
- Promiň.
- Nemusíš se mi omlouvat.
Jsem nejšťastnější člověk,
jakého jsi kdy viděla.
Ne, promiň, ale už jsem zasnoubená.
Ale počkej. Já tě znám.
Alespoň z povídání.
Edward Bloom z Ashtonu.
Vlastně jsem se zasnoubila taky
s klukem z Ashtonu. Don Price.
Je o něco starší než ty.
No...
...gratuluju.
Promiň, že jsem tě obtěžoval.
Nechte toho! To není legrace.
Ubožáček.
Cesty osudu jsou někdy
kruté a nevyzpytatelné.
Na konci své cesty z Ashtonu zjistím...
...že dívka, kterou miluju,
je zasnoubená s tím největším šaškem.
Někdy je třeba,
aby začal muž bojovat...
...a někdy je potřeba si přiznat,
že prohrál...
...že mu ujel vlak
a že jedině blázen by se hnal dál.
Ale já jsem byl vždycky blázen.
Sandro Templetonová, miluju tě
a vezmu si tě!
Když tyto poznatky aplikujeme
v běžném životě...
...zjistíme, jak skutečně
funguje nabídka a poptávka.
Podívejme se na další graf.
Import zde bude silnější...
MILUJI SANDRU TEMPLETONOVOU
Podívej!
MILUJI SANDRU
- Narcisy!
- Tvoje oblíbené květiny.
Kde jsi jich tolik vzal?
Obvolal jsem pozemky v pěti státech.
Řekl jsem jim, že je to jediná
možnost, jak získat svou ženu.
Vždyť mě ani neznáš.
Na to mám celý zbytek života.
Sandro!
To je Don. Slib, že mu nic neuděláš.
Když mě o to žádáš, udělám to.
- Bloom?
- Done.
Co to sakra děláš?
To je moje holka. Moje!
Něvěděl jsem, že někomu patří.
Co je?
Bojíš se, srabe?
Slíbil jsem, že se nebudu bít.
Přestaň!
Done, přestaň!
I když mě Don Price přepral,
byl to on, kdo definitivně prohrál.
Jeho životní funkce se zhoršovaly
kvůli jeho vrozené srdeční vadě.
Jednoduše řečeno,
jeho srdce nebylo tak silné.
Done! Nikdy si tě nevezmu.
Cože?
Chceš říct, že ho miluješ?
Skoro ho neznám,
ale i tak vím, že je lepší než ty.
Nakonec stanula Sandra před oltářem
ve stejnou dobu, jak původně plánovala.
Jenom ženich se změnil.
Myslela jsem, že jste neměli
svatbu v kostele.
Původně jsme měli,
ale nastaly komplikace.
Máte po tom léku žízeň?
Celý život jsem měl žízeň.
Nevím proč.
To když mi bylo jedenáct...
Mluvili jsme o vaší svatbě.
Já vím.
Hned se k ní dostanu.
Vidíš, většina lidí vypráví
podle časové posloupnosti.
Nebylo by to složité,
ale nebylo by to ani zajímavé.
Líbí se mi vaše vyprávění.
Mám tě rád.
Když pracuješ u cirkusu,
tak nemáš žádné stálé bydliště.
Takže jsem měl po těch třech
letech spoustu nedoručených dopisů.
Asi čtyři týdny jsem
strávil v nemocnici...
...kde mě konečně zastihl pošťák.
A já jsem zjistil, že ačkoliv
celé mé srdce patřilo Sandře...
...zbytek těla náleželo
americké vládě.
Nečekaná služba v armádě
měla trvat tři roky...
...a tak jsem měl tři roky
čekat, než Sandru zase uvidím.
Věděl jsem, že to bez ní
tak dlouho nevydržím.
Takže jsem přijímal ty
nejriskantnější úkoly...
...v ***ěji, že se moje
povinnost zkrátí nanejvýš na rok.
Běžte! Běžte!
Když mě pověřili tajnou misí...
...při které jsem měl ukrást plány
na stavbu elektrárny Wong Kai Tang...
...chopil jsem se šance
sloužit své vlasti.
Běžte! Běžte!
Jak jsi mohla zmeškat nástup?
Vypadala jsem před ostatními
jako blázen.
To nejsi sama!
Co jsi zač?
Nechci vám ublížit.
To si piš, že ne.
STRÁŽE!
Řekni svým mužům, ať nás neobtěžují!
A zatáhni ten závěs!
Potřebuji vaši pomoc, prosím.
Proč bychom ti měli pomáhat?
Asi hodinu jsem jim vysvětloval,
jak moc miluji Sandru K. Templetonovou...
...a muka, která mě dovedla
až k nim.
A jako vždycky, i teď
znamenala tato láska moji spásu.
Přesně jak to mělo být.
Vymysleli jsme
složitý plán útěku...
...rybářskou lodí do Ruska...
...člunem na Kubu
a malou kánoí do Miami.
Věděli jsme,
jak je to nebezpečné.
A co budeme dělat, až se
dostaneme do Ameriky?
Můžu se za vás přimluvit.
Znám nejvlivnějšího muže
šoubyznysu.
Boba Hopa?!
Ještě vlivnějšího.
Připraveny?
A tak jsme s dvojčaty
nastoupili strastiplnou cestu...
...přes půl světa.
Bohužel jsem ani nemohl poslat
do Ameriky zprávu.
A tak není divu, že mě
armáda pokládala za mrtvého.
Bože, ne!
Po čtyřech měsících
už Sandra začínala podléhat apatii.
Když zazvonil telefon, ani ji nenapadlo,
že bych mohl volat já.
Když kolem projelo auto,
už se neběžela dívat k oknu.
Mluvila jsem v noci s tvým otcem.
Nikdy jsi mi neřekl,
jak se tví rodiče setkali.
Setkali se v Auburnu.
A dál?
Jak se zamilovali?
O cirkusu, o válce.
Nikdy jsi mi o tom neřekl.
To proto, že většina z toho
není pravda.
Ale je to romantické.
- Co?
- Já náhodou vím...
...o romantice víc,
než kterákoliv Francouzka.
Máš rád svého otce?
Každý ho má rád.
Je to velice sympatický člověk.
A máš ho rád ty?
Musíš mě pochopit.
Když jsem vyrůstal,
byl pryč víc než doma.
A já jsem si začínal myslet,
že jinde vede nějaký jiný život.
S jinou rodinou a v jiném domě.
A že nás opustí a půjde k nim.
Nebo...
Nebo žádnou jinou rodinu nemá.
Možná, že rodinu nikdy nechtěl.
V každém případě má rád svůj druhý život
a svoje příběhy vypráví...
...právě proto, že to tu
nemůže vydržet.
- Ale tak to není.
- Tak jak to je?
Nikdy mi neřekl jediné pravdivé slovo.
Podívej...
...já vím, proč se ti líbí.
Vím, proč ho má každý rád.
Ale chci, abys mi řekla,
že nejsem blázen.
Ne, nejsi.
A myslím, že bys s ním měl
promluvit.
Larry Puckettův Chevrolet
vyřídí všechno za vás.
Larry Puckettovy certifikované vozy
mají záruku z továrny.
Ušetříte až 40 procent původní ceny.
- Už jsem ti někdy vyprávěl o...?
- Ano.
- ...O javorovém stromu a Buickovi?
- Už jsme to slyšeli.
Ale ne všichni.
- Ten...
- Strom spadl na auto a vylil se mu sirup.
Na ten sirup se přilepily mouchy...
...a uletěly i s celým autem.
Ale já chci vyprávět o tom,
jak jsem to auto získal.
- Takže...
- Tati?
Ano, synu.
Můžeme si promluvit?
Myslím, že půjdu umývat nádobí.
Pomůžu vám.
- Znáš ledovce, tati?
- Jestli znám?
Viděl jsem ledovec jednou.
Táhli ho do Texasu,
aby měli pitnou vodu.
Nepočítali s tím, že je uvnitř
zmrzlý slon.
- Takový huňatý druh. Mamutí.
- Tati!
Co je?
Chci to jen k něčemu přirovnat.
Tak potom jsi neměl začínat otázkou...
...protože lidé rádi
na otázky odpovídají.
Měl jsi začít takto:
"Ledovce jsou takové, že..."
Dobře, dobře. Ledovce jsou takové,
že z nich vidíš jen 10 procent.
Dalších 90 procent je pod hladinou,
a tak je vidět nemůžeš.
A to stejné...
...platí o tobě, tati.
Vidím jenom to málo...
...co ční *** hladinu.
Ty mě vidíš jenom k mému nosu?
Nebo k bradě? Nebo...
Tati, já vůbec nevím,
kdo vlastně jsi...
...protože jsi mi o sobě
nikdy nic neřekl.
Řekl jsem ti o sobě tisíce věcí, Wille.
Vždyť pořád něco vyprávím!
Ty vyprávíš... lži, tati.
Vyprávíš zábavné lži.
Pohádky jsou pro pětileté
děti jako čtení před spaním.
Nejsou to propracované mýty,
které vykládáš synovi...
...když je mu 10, 15, 20 nebo 30.
A já jsem ti věřil.
Věřil jsem tvým pohádkám
tak dlouho, jak to jen šlo.
Pak, když jsem zjistil,
že to všechno je nemožné...
...cítil jsem se jako idiot,
že jsem ti to věřil.
Jsi jako Santa Klaus
a velikonoční zajíc dohromady.
Stejně kouzelný a stejně falešný.
Ty si myslíš, že jsem falešný.
Jenom na povrchu, tati.
Ale já jsem nikdy nic jiného nepoznal.
Dívej.
Brzy budu mít...
...své vlastní dítě.
Nesnesl bych pomyšlení,
že mě za celý život nepoznal...
...a nikdy mi nerozuměl.
To bys nesnesl?
Co chceš, Wille?
Co chceš, abych byl?
Buď jenom sám sebou.
Dobrým, špatným, vším.
Jenom mi jednou ukaž, kdo skutečně jsi.
Už od svého narození jsem
stále sám sebou.
A pokud to nevidíš,
tak je to tvoje chyba, ne moje!
Tvůj otec se rozhodl,
že potřebuje svou pracovnu...
...a samozřejmě, že ji nechtěl
mít v domě.
Takže...
Víš lépe než já, co je důležité.
Co je to?
Stalo se to během války.
Tvůj otec byl nezvěstný.
Mysleli, že je mrtvý.
Takže to je pravda?
Ne všechno, co tvůj otec řekne,
je úplný výmysl.
Asi se na něj půjdu podívat.
Půjdu si na chvíli odpočinout.
Dobře, běž.
Po válce se muži z Alabamy
vrátili domů a hledali práci.
Každý měl oproti mně výhodu.
Byli naživu, zatímco já jsem
byl oficiálně mrtvý.
S mými mizernými vyhlídkami...
...jsem přijal práci obchodního
zástupce. Vyhovovalo mi to.
Jestli je v něčem Edward Bloom
skutečně dobrý...
...tak je to komunikace s lidmi.
- Gratuluji.
- Děkuji, pane.
Mohl jsem být celé týdny pryč.
Ale každý druhý pátek,
jsem uložil peníze...
...které jsem vydělal, do banky,
abychom si mohli pořídit...
...pořádný dům s bílým plotem.
Jestli máte chvilku času,
řeknu vám něco o mém novém výrobku...
...Handi-matic.
O několik let později jsem měl
i další produkty a další města...
...až jsem působil všude
od západního pobřeží až po Texas.
Edward?
Edward Bloom!
To jsem já, Norther Winslow.
Jak je to možné.
Žasl jsem, když jsem uviděl
největšího básníka Ashtonu a Města přízraků...
...tak daleko od Texasu.
Chtěl jsem ti říct, že tvůj odchod
z Města mi otevřel oči.
Život tam byl, jako kdybych nežil.
Tak jsem začal cestovat.
Viděl jsem Francii, Afriku,
půl jižní Ameriky.
Každý den nové dobrodružství.
To je moje motto.
To je skvělé, Northere.
Děláš mi radost.
A co teď děláš?
Vykrádám tuto banku.
Tak... a všichni k zemi!
Hej!
Pošli to sem.
- Vzal bys ji, prosím?
- Co?
Tu pistoli.
Jdu vybrat pokladny...
...a tady můj společník
si vezme na starost sejf.
A ty!
Pomůžeš mému kamarádovi, ano?
Tak běž!
Pardon, madam.
Opravdu bych nerad, kdyby se
někomu něco stalo.
O to nejde.
Ale...
...nejsou tu žádné peníze.
Zbankrotovali jsme.
Ale nikde to neříkejte.
Stalo se, že Úspory & Půjčky
už někdo předtím vykradl...
...ne ozbrojení lupiči, ale spekulátoři
z texaské realitní kanceláře.
Padáme!
Northere!
Jo! Je tu skoro 400 dolarů!
A to jenom v kase.
Co jsi našel v sejfu?
Tohle? Nic víc tam nebylo?
Obávám se, že ne.
Ja na tom lístek s tvým účtem.
No, jenom jsem chtěl, ať neodcházíš
s prázdnýma rukama.
Něco bys měl vědět.
Důvod, proč neměli žádné peníze...
Řekl jsem Northerovi
o machinacích texaských naftařů...
...a jejich dopadu na ceny nemovitostí...
...a jak se Úspory & Půjčky
díky svému nedbalému...
...jednání staly lehce zranitelné.
Když to Norther uslyšel,
odcházel s novým poznatkem:
Půjdu na Wall Street.
Tam jsou všechny peníze.
Věděl jsem, že zatímco moje éra
kriminálníka byla u konce...
Edwarde, díky za pomoc!
...Northerova teprve začala.
Když vydělal svůj
první milión dolarů...
...poslal mi šek na 10000.
Nechtěl jsem je, ale řekl,
že je to odměna pro jeho poradce.
Už jsem měl dost peněz,
abych své ženě koupil dům...
...s bílým plotem.
A to bylo to největší bohatství,
jaké může člověk kdy mít.
Byl jsem na suchu.
Aha.
Myslím, že jsme ti měli
pořídit rozprašovač...
...abychom tě mohli
zavlažovat jako kapradí.
Ale ne.
Nikdy si nezvyknu.
SMLOUVA O PŘEVODU PRÁV
VÍTEJTE VE MĚSTĚ PŘÍZRAKŮ
Pokračuj. Jdu tam...
Dobrý den.
- Vy jste Jennifer Hillová?
- Ano.
A ty jsi Will.
Viděla jsem tě na fotkách.
Proto tě znám.
Kenny, mohli bychom přerušit
dnešní hodinu?
Můžeme pokračovat příští týden.
Mám to vrá*** mamince?
Když to neuděláš, tak jí to neřeknu.
Odkud znáte mého otce?
Znám ho z jeho obchodních cest.
Jezdil tudy hodně často.
Všichni ho tu znali.
Měli jste spolu něco?
Ou. Jdeš na to pěkně zostra.
Čekala jsem, že budeš chodit
půl hodiny kolem horké kaše.
Viděl jsem ho se ženami.
Flirtoval. Top dělal vždycky.
A občas jsem měl pocit...
...že mámu podvádí.
Ale nikdy jsem neměl důkaz.
Můžu se tě na něco zeptat?
Když jsi našel tu smlouvu,
proč ses na ni nezeptal přímo Eddieho?
Protože umírá.
Podívej, já nevím,
co všechno chceš vědět.
Máš jisté představy o svém otci...
...a já ti je nechci měnit...
...zvlášť teď, když už je tak pozdě.
Můj otec mluvil o věcech,
které nikdy neudělal...
...a vím, že udělal spoustu věcí,
o kterých nikdy nemluvil.
Jenom se snažím tyhle věci rozlišit.
V první řadě musíš pochopit...
...že tvůj otec tady nikdy
neměl přijít.
Ale přišel.
Dvakrát.
Poprvé to bylo příliš brzy.
Podruhé příliš pozdě.
Tenkrát tvůj otec pracoval pro sebe.
Jestli je v něčem Edward Bloom
skutečně dobrý...
...tak je to komunikace s lidmi.
A lidé ho měli rádi.
Jednou večer se vracel
z třítýdenních cest...
...když se strhla bouře,
jakou ještě nikdy nezažil.
Cesty osudu jsou někdy
nevyzpytatelné...
...a přinášejí spoustu překvapení.
Člověk vidí věci v různých
obdobích svého života různě.
Toto město už nevypadalo tak,
jak si ho pamatoval.
Nová cesta spojila Město přízraků
s okolním světem...
...a vznikla tu banka,
poptávky a dluhy.
Ať ses podíval kamkoliv,
uviděl jsi chudobu.
Předmětem dnešní aukce
bude Město přízraků.
- Vyvolávací cena je 10000 dolarů.
- A tak se Edward Bloom...
- ...rozhodl město koupit.
- 50000.
- Nevěřím svým uším...
- Nikdy nebyl žádný boháč...
...ale pomohl zbohatnout ostatním,
které teď požádal o pomoc.
- Chci zachránit...
- Většina z nich město nikdy neviděla.
Znali ho jen z Edwardova vyprávění.
To mu stačilo.
Vylíčil jim ho jako v pohádce.
Prvně koupil farmy...
...potom domy a nakonec obchody.
Z žádného z těch domů nemuseli
lidé odcházet ani platit nájem.
Měli jenom dělat to,
co dělali předtím.
Jenom tak se ujistil,
že město nikdy nezemře.
Během šesti měsíců koupil celé město.
Až na jednu výjimku.
Ty musíš být Edward Bloom.
Jak to víš?
Nikdo sem nepřijde jinak
než obchodně.
A nikdo tu nepřichází obchodně
kromě tebe.
Skupuješ celé město.
Jisté je, že jsem jeden dům přehlédl
a to teď chci napravit.
Aby bylo možné město zachránit,
musím ho vlastnit jako celek.
To jsem slyšela.
Nabídl jsem ti víc, než je jeho cena.
A navíc se nemusíš stěhovat.
Nic se nezmění, kromě jména v katastru.
Máš moje slovo.
Tak teď mi něco vysvětli.
Koupíš ode mě bažinu,
ale zůstanu v ní?
Budeš vlastnit můj dům,
ale ten bude pořád můj?
Já budu tady a ty budeš chodit
z místa na místo, kdykoli se ti zachce.
Je to tak?
Rozvláčně řečeno, ano.
Tak, pak myslím, že ne, pane Bloome.
Jestli se nemá nic změnit,
tak bych to raději neměnila...
...proto, aby se věci pořád neměnily.
Neznamená to, že všechno ztratíš.
Zeptej se lidí ve městě.
Proč tuto půdu vlastně kupuješ?
Je to nějaká krize středního věku?
Místo abys koupuil kabriolet,
tak kupuješ město?
Jsem rád, když dělám druhým radost.
Nevěřím, že bys mohl být šťastný.
- Promiň. Dotkl jsem se tě?
- Ne.
Udělal jsi přesně to, co jsi slíbil.
Vrátil ses.
Ale čekala jsem tě dřív.
Ty jsi Beamenova dcera.
Ale jmenuješ se jinak.
Vdala ses?
Bylo mi 18. Jemu 28.
Byl to velký rozdíl.
Neprodám vám svůj dům, pane Bloome.
Aha.
Ale i tak ti děkuju za tvůj čas.
- Jsou zaseknuté.
- Ano.
- Je mi to tak líto! Já...
- To je v pořádku. Nech to.
- Ne, já...
- Prosím, běž už.
- Ale...
- Běž.
Většina mužů by na jeho místě
přiznala chybu a odešla.
Ale Edward nebyl jako většina mužů.
Stůj!
Obě měly úplně jiné povahy, ale...
...jenom jeden pár nohou.
Jak měsíce ubíhaly, nacházel stále další
věci, které bylo třeba spravit.
Až se nakonec dům úplně změnil.
Samozřejmě nejlepší
bylo přijít s něčím novým.
Tou dobou jsme se s dvojčaty
dostali do Havany.
Nacvičili jsme si nové číslo
s ukulele a harmonikou.
- No...
- Nech to tam.
Ne.
Ne, to ne.
Nechtěl jsem tě přivést do rozpaků,
ani ti dávat plané ***ěje...
Miluju svoji ženu.
Ano, já vím.
A od prvního dne, co jsem ji uviděl
až do mé smrti...
...bude pro mě jediná.
Šťastná žena.
Je mi to líto, Jenny. Opravdu.
Počkej, Edwarde.
POSTUPNÍ LISTINA
Jednou Edward Bloom odešel...
...a už se nikdy nevrátil
do města, které zachránil.
A pokud jde o tu dívku...
...tak se všeobecně předpokládá,
že se z ní stala čarodějnice...
...která se zbláznila.
Stala se tak trochu legendou.
A příběh končí tam, kde začal.
Nedává smysl, abyste byla čarodějnice,
protože ta byla...
...stará, když byl on mladý.
Ale když uvažuješ jako tvůj otec,
tak to smysl dává.
Pro něj existovaly vždy jen dvě ženy:
Tvoje matka...
...a každá jiná.
A jednoho dne...
...jsem zjistila, že miluji muže,
který mi nikdy lásku neopětuje.
Žila jsem v pohádce.
Nevím, jestli jsem ti to
všechno měla říkat.
Ne, ne, ne, chtěl jsem to vědět.
Jsem rád, že to vím.
Chtěla bych být pro něj tak
důležitá jako ty.
A to...
A to jsem nikdy nebyla.
Byla jsem jen přelud.
A celý jeho další život... ty...
...to bylo skutečné.
Mami?
Josefíno?
Josefíno?
Wille!
Co se stalo?
Tvému otci se přitížilo.
Je nahoře s tvou mámou
a Dr. Bennettem.
Bude v pořádku?
Vím, že bych tu...
...neměla zůstávat.
Ale v případě....
...že se probudí,
bych tu měla být.
Zůstanu tu.
Běžte s Josefínou domů.
Já tu zůstanu.
- Jde to tak?
- Ano.
Wille, zavolej, kdyby...?
Ano. Ano. Zavolám.
- Chceš být chvíli s tátou?
- Ano. Děkuji.
Jsem rád, že jsi nepřišel vést
žádný upřímný rozhovor.
Jedna z věcí, které mi
opravdu vadí, je...
...když se lidé snaží mluvit k těm,
kteří je nemůžou slyšet.
No... to my máme výhodu.
Já jsem s otcem nikdy nemluvil.
Už ti tvůj otec vyprávěl
o tom, jak ses narodil?
Ano, tisíckrát.
Chytil nepolapitelnou rybu.
To ne. Jak to bylo doopravdy.
Říkal ti to?
Ne.
Tvoje matka přišla asi ve tři ráno.
Přivezl jí její ***,
protože tvůj otec byl na obchodní cestě...
...ve Wichitě.
Narodil ses o měsíc dříve,
ale nenastaly žádné komplikace.
Byl to hladký porod.
Tvůj otec litoval toho, že tu nebyl.
Ale tehdy nebylo zvykem,
aby byli muži u porodu...
...takže si myslím, že v tom
ani moc velký rozdíl nebyl.
A tak ses opravdu narodil.
Nic zajímavého, že?
Myslím, že kdybych si měl vybrat
mezi pravdivou verzí...
...a tou vymyšlenou s rybou
a svatebním prstenem...
...vybral bych si tu druhou.
Ale to je jen můj názor.
Asi bych taky bral tu druhou verzi.
Tati?
Hej, tati? Chceš, abych přivedl sestru?
Co potřebuješ?
Co pro tebe můžu udělat?
Chceš vodu?
Chceš trochu vody?
Řeka.
Řeka?
Řekni mi, jak se to stalo.
Co jak se stalo?
Jak jsem odešel.
Myslíš to, co jsi viděl v oku?
Ten příběh neznám, tati.
Nikdy jsi mi ho nevyprávěl.
Dobrá. Dobrá, zkusím to.
Ale chci, abys mi pomohl.
Tak začni.
Asi takto.
Dobře. Dobře.
Takže to bylo ráno.
Ty a já jsme byli v nemocnici
a já jsem usnul. Když jsem se probudil...
...uviděl jsem tě
a ty ses cítil nějak líp.
Tati?
Změnil ses.
- Tati.
- Pojďme pryč.
A pak jsem řekl:
Tati, ty přece nemůžeš...
Vezmi ten vozík.
Rychle! Nemáme moc času!
Až odsud odjedeme,
budeme volní.
A tak jsme naskočili do vozíku...
- Rychleji!
- ...jako bychom utíkali z nemocnice.
Co to děláš?
Minuli jsme Dr. Bennetta,
který se nás snažil zastavit.
- Zastavte je!
- Letěli jsme dolů do haly.
Zdravotníci se hnali za námi.
Přišla máma s Josefínou.
Není čas na vysvětlování! Zastav je!
Přeletěli jsme okraj chodníku...
...a tam stál tvůj starý červený vůz.
Ale byl nový, úplně nový.
A já jsem tě zvedl...
...a nechápal,
proč skoro nic nevážíš.
Nech ho tu!
Už ho nepotřebujeme!
Vodu. Potřebuju vodu.
- Kam to bude?
- K řece.
Musíme na Glenville
abychom se vyhnuli provozu...
...protože ti zatracení věřící
jezdí moc pomalu.
A když jsme přijeli k řece...
Je tady!
...viděli jsme,
že ostatní tam už jsou taky.
A myslím tím...
...všechny.
To je neuvěřitelné.
Příběh mého života.
Zvláštní bylo, že nikdo
nebyl smutný.
Každý byl tak rád, že tě vidí...
...a mávali ti.
Nashledanou, moji milí!
Sbohem! Adieu!
Moje holčička v řece.
Stal ses tím, čím jsi vždycky chtěl být.
Velkou rybou.
A tak to bylo.
Ano.
Přesně tak.
Mami?
Hospodin je můj pastýř,
nebudu míti nedostatku.
Na pastvách zelených pase mne...
...k vodám tichým mne přivodí.
Duši mou očerstvuje...
...vodí mne po stezkách
spravedlnosti pro jméno své.
Byť se mi dostalo jíti
přes údolí stínu smrti...
...nebuduť se báti zlého,
neboť ty se mnou jsi.
Dobrota a milosrdenství následovati mne
budou po všecky dny života mého.
Už jste někdy slyšeli vtip tolikrát,
že jste zapomněli, proč je vlastně vtipný?
A pak jste ho slyšeli znovu
a najednou byl úplně nový.
Vzpomněli jste si, proč se vám
poprvé tak líbil.
Takže řekl, že bude bojovat s obrem,
který byl vysoký 15 stop!
- Nesmysl!
- Tati! Že je to pravda!
Určitě ano.
Vidíš? Tak to byl obr.
Myslím, že to byl poslední
vtip mého otce.
Člověk tak dlouho vypráví
příběhy, až se sám stane jedním z nich.
A ty žijí po něm.
A tak se stal nesmrtelným.
http://recenzefilmu.wz.cz