Tip:
Highlight text to annotate it
X
lntersonic uvádí
K O S T K A
Hej.
Hej!
- Promiňte. Nebojte se.
Já vám neublížím. - Co chcete?
- Myslel jsem, že jste...
- Co?
Já nevím.
Pomoc! Pomoc!
Pomoc! Pomoc!
Stát!
- Co je?
- V poˇřádku, uklidněte se.
To nic, uklidněte se.
Všechno bude dobrý.
- Co tam bylo?
- Nechte mě, abych si to srovnal.
- Proč jste měl z té místnosti strach?
- Řekl jsem, nechte mě!
Kolik lidí tady vlastně je?
- Heleďte, nemůžeme takhle lézt kolem.
- Proč ne?
- Jsou tu pasti.
- Jaké pasti?
Nástrahy.
Nakouknul jsem do jedný místnosti,
něco mi málem useklo hlavu.
Kriste Pane! Kriste Pane!
Není vám nic? Pane... Worthy!
Jen klid.
- Praštil jsem se.
- Podívám se vám na to, nebojte.
Jsem lékařka. Není to tak zlé.
Co to chcete dělat?
Tak dědo! Slyšel jste mě?
Do stěn jsou zabudované
detektory pohybu, doktore Spocku.
Ach Bože, ach Bože... Bože...
Počkejte chvíli.
Všichni se na chvíli uklidněme.
Pamatuje si někdo,
jak se sem dostal?
Tvaroh...
Právě jsem večeřela... tvaroh,
brambory s tvarohem.
Došla mi smetana,
tak jsem šla do lednice a
a dál nevím.
- Co ty, Leaven?
Já, šla jsem si lehnout a...
A co ty?
- Probudil jsem se tady.
- Uprostřed noci.
Jako včely vždycky
přicházejí uprostřed noci.
- Kdo? - Jenom vláda může
postavit něco tak hrozného.
- Tohle není vláda.
- Tak co je to?
- To nevím.
- Mimozemšťané.
Prosím, i tak jsme dost
vyděšení. Ty mimozemšťany.
prozatím vyloučíme a zaměřme
se na to, co víme.
Moje máma se zblázní.
- Rennesy? - ...prostě tam nebudu,
zblázní se.
Co myslíte vy, Rennesy?
Nevyřešíme nic,
když budeme sedět.
Já půjde rovně,
dokud se nedostanu nakonec.
- Dobrá s tím souhlasím.
- Neměli bychom tu počkat?
- Na co?
- Kdyby někdo přišel.
- Nikdo nepřijde. - Podívejte,
existuje cesta dovnitř,
tak musí existovat i ven.
Nástrahám se vyhneme pomocí boty.
Hollowayová, že ano?
Co myslíte? Hledat východ?
- Dobrá.
- A co ty?
- Nemůže to být tak snadné.
- Nebude to tak snadné.
Rozhlédněte se.
Dobře se podívejte kolem.
Mám pocit,
že se to na nás dívá.
Já se chci probudit!
Leaven, my to zvládneme.
Musíme zachovat klid
a spolupracovat jako tým.
Venku nás bude hledat
spousta lidí.
Jsem policista, rozumíš?
- Jste policajt? - Jo, dostanu
tě odtud pryč. Slibuju.
V tom mi musíš věřit.
- Dobře.
- V poˇřádku.
Botu!
Hop!
Čistý!
- Tohle znělo blíž.
- Je to mechanické, přichází to
v pravidelných intervalech.
- Možná je to větrací systém.
- Ten tu není.
- Neříkejte, jsem splavená.
Co je to?
- Sériová čísla?
- Čísla místností.
- V každé místnosti je jiné.
- Výborně, takže tak
566 milionů místností
- Doufejme, že ne.
Bez jídla a vody máme tak tři
dny, než ztratíme sílu se hýbat.
Musí nám dát najíst! Ne?
- Hollowayová?
- Máme vedro, stres,
fyzické vypětí.
To znamená dehydrataci,
bolest hlavy, závratě,
dezorientace,
zmatené duševní pochody.
Tělo nakonec začne ničit
svou vlastní tkáň.
Cucejte to!
Podporuje to tvorbu slin.
- Co je? - Je tam suchej vzduch.
- Past?
Molekulárně-chemický senzor.
Jak to,
že to ta bota nespustila?
Bota není živá.
Reaguje na sirovodík,
vylučovaný kůží.
Jak toho tolik
víte o senzorech, Rennesi?
Ren, ne Rennes.
Je to francouzsky.
Fajn, jste Francouz.
Ptám se... Ren...
Senzorový expert.
Jak by odpovídal...
To snad není možný...
- Ten chlápek je Ren!
- Cože?
Je to Ren. Nepolapitelný!
Upláchnul ze šesti velkých věznic.
- Ze sedmi.
- To je vtip, že jo?
- Můžete nás dostat ven?
- Možná.
- Mistr úniků!
- Jo, jsem celej Houdini.
Táhnu vás tak daleko,
protože potřebuju vaše boty.
Jestli se nedáte do kupy,
zmizím raz, dva.
Už žádný řeči. Žádný dohady.
Nemyslete na nic,
co není přímo před váma.
Musíte se chránit
sami před sebou.
Sakra!
Vytáhneme ho!
Ó můj Bože!
Takže to bylo elektrochemický,
nebo co? A jemu to uniklo.
Renovi! To je ohromný.
To je teda ohromný.
Dobrá. Je čas situaci přehodnotit.
Prošla jsem si to znovu
a znovu a proč by sem strkali
nevinné lidi?
Trestá nás snad někdo?
Neudělala jsem nic,
abych si tohle zasloužila.
Na tohle zapomeňte!
Odtud nevidíme souvislosti,
tak se nesnažte! Přemýšlejte
jednoduše, nekombinujte.
- Berte jen to, co je před váma.
- To řekl taky.
Začněte námi.
Máme tu mistra úniků a poldu.
To má nějaký důvod.
Vy jste doktorka Hollowayová.
- To vám dává funkci, důvod, že?
Ne! Napadá mě, proč já,
a ne někdo z těch deseti
milionů doktorů tam venku?
- Leaven, čím jsi ty?
- Ničím.
Teprve chodím do školy,
bavím se s přáteli.
- Co dál? - Nic dál není.
Rodiče jsou normální lidi,
žiju s nima. Jsem nezajímavá.
- Myslím, že si musíme
položit hlavní otázku:
Co to vlastně chce?
- Co si to vůbec myslí?
- Jeden zásah, zbývají čtyři.
Co kdybys nám řekl,
pro co žiješ ty?
To bych taky rád věděl.
Jsem obyčejný chlap.
Pracuju v kancelářský budově,
dělám kancelářský věci.
Já jsem zrovna neoplýval
radostí ze života,
než jsem se dostal sem.
Život nestojí za nic.
- Nesnáším tenhle přístup.
- Ale on má pravdu.
A pro co žiješ ty, Quentine?
Pro děti. Mám tři.
Ještě jsem se nevzdal.
Dostanu se odtud za každou cenu.
Odtud pramení moje síla.
Vy si najděte zase tu svoji.
Proboha, Worthy, pro co žiješ?
Máš ženu nebo přítelkyni?
Ne, mám slušnou
sbírku pornografie.
Moc pěkný. Pěkný...
Já tak nikoho nemám, ale
nevzdávám se. Jsem naštvaná!
Přišli do našich domovů,
svlíkli nás do Caha.
Vzali mi prsteny!
Vzali mi můj ametyst!
Chci vědět, kdo za to může!
Leaven, tvoje brýle.
Ty je nepotřebuješ?
Jsou na čtení.
Jí sundali šperky,
ale tobě tu nechali brýle.
Když nic není náhoda,
proč jsou tady?
Leaven, co děláš ve škole?
Matiku!
- Co tím myslíte?
- Pšš!
-149
Prvočísla! Nemůže uvěřit,
že jsem to neviděla dřív!
- Cos neviděla? - Zdá se, že když
některé z těch čísel je prvočíslo,
tak ta místnost je past!
Dobře, 645
645, to není prvočíslo.
372, ne.
649, ne,
649 taky není prvočíslo.
- Tahle místnost je bezpečná.
- Počkat, počkat, jak to můžeš
tvrdit na základě
jedné pasti s prvočíslem?
To ne! Ta spalovna,
to bylo prvočíslo 083.
Ta chemická věc měla 137 ,
místnost s kyselinou 139.
- Ty si to pamatuješ z hlavy?
- Ano, mám na to buňky.
Leaven, máš obdivuhodný mozek.
Botu!
- Dobrá tak do toho.
- Mozek *** krásu.
Bezpečný, bezpečný! Prvočísla!
Prvočísla!!
Prvočísla, prvočísla, ...
Jak dlouho už jsme tady?
Devět nebo deset hodin.
- Jak to víte?
- Podle vousů.
Poslední, co si pamatuju
je holení.
Asi jsem zmeškala snídani
nebo oběd nebo co vlastně?
Žádný strach, na večeři
už budeme doma.
- Jestli se dostaneme ven, udělám
vám večeři. - Tak platí
Jde ti to.
Potřebuju kouřit!
Brala bych i vajgla z chodníku!
Hollowayová, přestaňte
na to myslet, no tak.
Jde nám to dobře, vypadá to ***ějně.
Dobrá, dobrá. Už léta nekouřím.
Jenom se potřebuju zaměstnat.
Tak nám něco povídejte.
Jaká jste vlastně lékařka?
Taková ta bezplatná.
Jó... tlachat, tlachat
No tak, pomozte mi.
Povězte mi o svých dětech.
- Dobře, máme tři chlapce, 9, 7 a 5.
- Dobrý Bože
Chudák ženská,
to bych já nepřežila.
No, ona taky ne.
Není mrtvá, jen jsme rozvedeni.
Aha, omlouvám se.
Nemůžu se soustředit, ne...
- Tady nejsou prvočísla.
- Výborně. Čistý.
S dovolením, pardon.
- Mohl bys mi zkusit trochu pomoct?
- Ne nemohl.
Tohle je taky past.
- Musíme se vrá***?
- Zatím ne.
Přečtete mi to?
- Jsi snad jeho věšák?
Prosím vás.
Nejde to.
Pozor!
Tady je to zelený.
Hollowayová.
Nazdárek.
- Tady je to zelený.
- Ano, to je.
- Chci se vrá*** do modrýho pokoje.
- To je šok nebo co?
- Myslím, že je mentálně postižený.
- Líbí se mi modrý pokoj.
- Ježiši Kriste.
- Málem mi zlomil vaz.
Jsi tady úplně sám?
Nechceš vzít za ruku?
Nee, nejdřív máslo, potom med,
Kazane. Nejdřív máslo,
potom med, Kazane.
- Jak to přežil?
- Chci se vrá*** do modrého pokoje.
- Je tu hodně modrých pokojů,
brzy ti najdeme jiný.
- Tohle je už trochu moc.
- Ty se starej o ta svoje čísla.
Tak běž, já ho pohlídám.
Čistý, samozřejmě, když mi
málem spadnul na hlavu.
Půjdem se projít?
Kazane, chceš se jít projít?
Quentine, nenuťte ho
hned teď lézt nahoru.
- Hollowayová.
- Hollowayová.
Mohli nás odvézt až
do Nového Mexika?
O čem to mluvíte, Hollowayová?
O tom, kam se dá schovat
něco takhle veklýho.
Aspoň k něčemu je dobrej.
Nerada vám nabourávám vaše
přesvědčení, ale nemáte představu,
kam jdou vaše daně.
- Na bezplatný kliniky?
Jen vojensko-průmyslový komplex
si může dovolit postavit něco takového.
Hollowayová, co je to
vojensko-průmyslový komplex?
Byla jste tam?
Říkám vám tenhle komplex to není.
A jak to můžete vědět?
Víte, kdo v tý organizaci je?
Chlapi, jako já. Jejich stoly jsou
větší, ale jejich práce ne.
Oni nekonspirujou, kupujou lodě.
Ne, tohleto je.
- Znáte Scarabanku? Toho zlýho
muže se zlatou puškou. - No?
Tohle je zábava
nějakýho bohatýho cvoka.
- Tohle si myslíte?
- Čistý!
Dobře jste policajt.
Teorie jedinýho náboje. Výborně.
- Plyn!
- Hollowayová, vraťte se!
To je dobrý,
jenom jsem spolkla knoflík.
To je strašný.
Váš hošík tam má
hysterický záchvat.
To je jako biflování bez kafe..
- Potřebuje pauzu.
- Ona to zvládne.
- To asi není prvočíslo.
- Dá se na to vsadit, Worthy?
Bez záruky.
- No? - Jasně má pravdu.
Není to prvočíslo.
Stát! Je to před váma!
Co se děje?
Drž už hubu!
Nevím, co se stalo!
Nebylo to prvočíslo!
Quentine, nehýbejte se.
- Zastavte někdo ten randál!
- Worthy!
Boty tu nech!
Zavři ty pitomý dveře!
Mě se ten mizera hned nelíbil.
On o tý pasti věděl.
- Ale to nejsou prvočísla.
- Tak systém selhal, ale on to věděl.
- Co věděl? Jak by to věděl?
- Vy jste paranoidní, přemýšlejte.
Jeho jedinou činností bylo
do nás kopat, když jsme dole.
No tak je jeho postoj špatný.
To z něj dělá špiona?
V tomhle mi věřte, je to
moje práce, vidět do lidí, jako rentgen.
Nemá rád červenou.
- Tak co se stalo?
- Viděl jsi, co se stalo.
- Quentine.
- Ta čísla budou asi složitější.
- Možná nic neznamenají.
- Ne, budou tu další souvislosti.
Doteď to fungovalo.
Potřebuju jenom víc času.
- Stejně si potřebujeme odpočinout.
- To přijde vhod,
protože nic moc jinýho dělat nemůžeme.
Tak co, říkají ti něco?
To nejsou tarokový karty. Máte
představu, kolik proměnných
musím zvážit, než můžu
rozšifrovat tahle velká čísla?
- Neodhalí se vám okamžitě.
- Jsou jako lidi.
No, skvělý.
Tady ne, zlato. Támhle v rohu.
- Vždyť jenom čůrá.
- Ježiši Kriste.
To je vynikající!
Teď to tady dokonale páchne.
Připadá ti to všechno
k smíchu, že jo?
Jakej máš, sakra problém, Worthy?
l Hollowayová se drží líp, než ty.
Jdi tam a pomoz jí s ním.
Je to tvoje práce. Opatrovatel.
Ja wohl, Kommandant!
- Někdo tady musí převzít zodpovědnost.
- A ten někdo musíš být ty.
Ne všichni máme potěšení
hrát nihilisty.
Ne všichni jsme tak domýšlivý,
abychom dělali hrdiny.
Tohle je vůle žít. Všichni jí
mají, Worthy, dokonce i ty,
zejména ty, schovaný za tou
cynickou maskou.
Vůle žít. To je ten
hřejivý pocit hluboko uvnitř.
- Díky, Quentine, jsem nový člověk.
Ó chudáku, Worthy.
Nikdo tě nemiluje. Proč to
břemeno, co tě tíží vlečeš až sem?
Proč sis nelehnul a neumřel?
Udělej to. Ukaž, že máš
taky páteř a skoč do tý sekačky.
Buď chlap!
To jsem si myslel.
Běž do háje, Quentine!
Já nechci zemřít. Jsem jenom realista.
Myslíš, že by se namáhali tohle stavět,
kdyby šlo prostě odejít?
Že by nás nechali dojít tak daleko,
kdyby nebyla cesta ven?
- Myslíš, že na nás záleží?
- Ušetři nás svých řečí, ať můžeme
pokračovat v cestě ven!
- Nedostanete se ven! - Ale dostaneme.
- Nedostanete! - Ano, dostaneme!
- Neexistuje cesta ven!
Mám tě.
Jak tohle víte?
Odpověz na otázku.
Ó, Bože!
Co jsi zač?
Já jsem zhouba.
Navrhl jsem vnější plášť .
- Cože?
- Plášť , sarkofág.
- Tys to postavil?
- Tuhle část ne. Exteriér.
Nevím nic o těch číslech,
ani o ničem jiným.
Najali mě, abych navrhl plán
vnějšího pláště
Kostky.
- Kostky?
- Proč jsi to neřekl? - Proboha živýho,
Worthy, věděl jste, co to je!
Ne.
Worthy, ty lžeš.
- Nejdřív ne.
- Kdo je za tím?
To nevím.
- Kdo tě najal?
- Neptal jsem se.
Vůbec jsem neopustil kancelář.
Mluvil jsem s pár lidma telefonem.
Lidma jako já, odborníkama,
co dělali na malých detailech.
- Nikdo nevěděl, co to je.
Bylo jim to jedno. - Kecy!
Věděl jsi to od začátku. Vidíte to?
Ten chlap v tom vězí až po uši.
Ne, Quentine. Oni zůstávají v utajení.
Drží všechny odděleně,
aby levá ruka nevěděla, co dělá pravá.
Mozek nikdy nevystoupí veřejně.
- Čí mozek? - Je to všechno jedna
mašinérie, víte? Pentagon!
nadnárodní společnosti a taky policie!
Když uděláte jednu malou práci,
vyrobíte věcičku v Sascatoonu
a než se vzpamatujete,
je dvě míle pod pouští, jako podstatný
komponent smrtícího stroje!
Měla jsem pravdu!
Celý svůj život jsem to věděla!
Říkala jsem ti to Quentine. Teď už
nikdo nebude říkat,
že jsem paranoidní! Musíme se
odsud dostat a to svinstvo zveřejnit!
Hollowayová, vám to nedochází.
Tak mi prosím pomozte.
Musím to vědět.
Bude těžké to pochopit,
ale neexistuje konspirace.
Nikdo to neřídí.
Je to ztřeštěný omyl,
vyvolávající iluzi mistrovského plánu.
Pochopíte to?
Velký bratr vás nesleduje.
- Co je tohle za pitomý vysvětlení?
- Nejlepší jaký může být.
Došel jsem k jedinému závěru,
že tam nahoře nikdo není.
- Někdo tuhle věc musel odsouhlasit!
- Jakou věc? Jen my víme co to je.
- Nemáme tušení co to je!
- Víme víc než kdokoliv.
Někdo možná mohl něco vědět,
než ho možná vyhodili, nebo než odešel.
Ale jestli tohle někdy mělo svůj účel,
tak nejspíš selhala komunikace.
Tohle je omyl!
Zapomenutý věčný projekt státní zakázky.
Myslíte, že se někdo chce ptát?
Jediné, co chtějí je čistý svědomí
a tučný šek. Já jsem na tom hrabal
celý měsíce, byl to výborný kšeft.
- Proč do toho dávat lidi?
- Protože je to tady.
Musíš to používat,
jinak přiznáš, že je to na nic.
Ale ono je to k ničemu!
- Quentine, o to mi jde.
- A k čemu jsem to došli?
Je to mnohem horší, než jsem myslela.
Ani ne, jen dojemnější.
- Je mi z tebe na nic, Worthy.
- Mně je ze mně taky na nic.
Oba jsme součástí systému.
Já nakreslil Kostku, ty obcházíš rajóny.
Je to, jak jsi říkal, Quentine.
Přemýšlet jednoduše, nekombinovat,
dívat se jen na to,
co máš před sebou.
Nikdo nechce vidět celý obraz.
život je příliš složitý.
Hele, na rovinu.
Důvod, proč jsme tu:
Vymklo se to z ruky!
Takhle my ničíme svět?
No jo. Byli jste snad slepý
celý svůj život?
Já se cítila provinile, že ničím
svět už asi tak od sedmi.
Bože, jestli potřebujete někoho
obvinit, hoďte kamenem.
No, mně je líp.
Proto jste s námi zůstal.
Kvůli zpovědi.
Hledáš, koho bys praštil, Quentine?
Quentine, přestaňte! Přestaňte!
Potřebujeme ho.
- Na co?
- Copak jste se úplně zbláznil?
On je jediný, kdo o tomhle
místě něco ví.
- Worthy. - Ahoj.
- Takže je tu vnější plášť .
- Jo. - A je to kostka, že?
Jako tohle? - Předpokládám.
- Jsou tam nějaké dveře? - Jedny dveře.
- Kde? - Tam, kam je dal ten,...
...přes dveře, šest možností
a jsou zavřený zvenku.
A jaký má vnější plášť rozměry?
132 metrů.
Dovolíš?
Pojď chlapče, posuň se.
14 x 14 x 14
Vnitřní kostka
není spojená se stěnou pláště,
je tam prostor.
- Na jednu kostku?
Nevím, dává to smysl.
Dobře. Takže
potom ta kostka může být nejvýš
26 místností vysoká,
26 místností široká.
Takže 17 576 místností.
17 576 místností?
Z toho se mi dělá mdlo.
Decartes!
- Leaven, ty jsi génius!
- Co, co?
Kartézské souˇradnice, no jistě!
Zakódované kartézské souˇradnice.
Používají se v geometrii k umístění
bodů na třírozměrném rysu.
- Srozumitelně a pomalu.
- Samozřejmě.
Ta čísla jsou ukazatele,
síťové údaje,
jako zeměpisná šířka a
délka na mapě. Čísla říkají,
kde přesně uvnitř té kostky jsme.
- No a kde jsme?
Funguje to! Jasně! Stačí jenom,
abychom ta čísla sečetli.
Souˇradnice x je 19, y je ...
26 místností,
takže to jsme,
7 místností od kraje!
Dobrá!
Jdeme!
Jen ze zvědavosti, ne abys
mě zase praštil,
ale co uděláš, až se tam dostaneš?
Možná se nám podaří otevřít dveře!
Omyl.
My teď musíme přijít na to,
jak obejít ty pasti!
Dělám na tom, Hollowayová!
Já hledám praktická řešení!
Ale zatím jste žádná nenašel!
Snížíme riziko číslama a tou
botou. Worth půjde první.
Ne, to nepůjde, Quentine. Střídáme se!
Klid.
Je tam místo pro dva?
- Co se děje?
- Tyhle souˇradnice: 14, 27 , 14.
- Co je s nima?
- Nedávají smysl.
Má- li Kostka napříč 26 místností,
neexistuje souˇradnice vyšší než 26.
Kdyby tohle bylo správně,
byli bysme mimo Kostku.
Ne, nejsme mimo Kostku.
Vypadá to, že večeře nebude.
Past, past, past, past, past, ...
Past!
Past!
Reaguje na zvuk.
Paráda.
Jakto, že to neaktivoval
zvuk otevírání dveří?
Asi je to tak nastavený.
Tak to by bylo.
Okraje obehnali pastmi.
No, nejspíš se musíme vrá***
a zkusit to jinde.
Kdo ví, kolik budeme
muset udělat oklik.
Jsem pro, zkusit to projít.
- No jasně.
- Kolik nám vlastně ještě zbylo bot?
Sundejte mu to. Víme, jak funguje.
Stačí být potichu.
Zatraceně potichu.
Jsem rád, že jsi na mojí straně, Worthy.
Jsi na ˇradě.
Ale on s námi nejde.
- Jistěže půjde.
- Vyloučeno!
- Ne, nemůžeme ho tady nechat!
- Je nepředvídatelný!
Potom se pro něj můžeme vrá***,
ale teď by tady někoho zabil.
- Mám pravdu?
- Styďte se.
Podívejte se na sebe.
Co se to z vás stalo?
Mohli nám sebrat naše životy,
ale poˇřád jsme lidské bytosti.
To jediné nám ještě zbylo.
Vždyť se po něj vrátíme.
To je lež, a ty to víš.
Bude už zticha?
- Ty pitomče blbej!
- Dost, to stačí!
- To on je past!
- Říkám, okamžitě ho pusťte!
Zákon džungle, Hollowayová.
Ohrožuje smečku.
Hned ho pusťte, vy nacisto!
Jak jste mi to řekla?
Quentine, koukejte toho
nevinnýho kluka pustit.
Poslouchejte mě, ženská. Každý den
vytírám po vašem krvácejícím srdci.
Jedinej důvod, proč vůbec
existujete je, že se starám!
Znám váš typ. Žádné děti,
žádnej chlap do postele.
Tak chodíte kolem vzteklá,
strkáte noc jiným lidem do zadku,
čmucháte do jejich věcí!
Ujel vám vlak, Hollowayová.
Jste uvnitř celá vyschlá, že jo.
To je váš zatracený problém.
Jak si jí dovolujete tohle říkat?
Neznáte jí, Quentine, nikdo
se tady navzájem neznáme.
- Já vás znám.
- Ne, neznáte!
Není divu, že vás žena opustila.
Tolik potlačovaný zloby.
A slabost pro mladý holky.
Pomáhej vám Bůh, Quentine.
Pohlavkoval jste i svoje děti?
Má někdo kromě mě zájem o to, co je
na druhé straně těch dveří?
Otevři to.
Dveře číslo 6, klika číslo 1,
dveře číslo 2.
Otevři ten krám!
Sluníčko.
Je noc.
Můj starý přítel plášť .
Je tam.
Dobrý jitro!
Podržte mě.
Nic nevidím.
Není čeho se chytit.
Musíme zjistit,
jestli jsou tam dveře.
Někdo se tam musí podívat.
A jak?
Uděláme provaz z oblečení.
Sundejte to, přivážu se.
To chcete jít vy? Vážíte tak
200 kilo. Hned by se to přetrhlo.
Já jsem nejlehčí.
- Vyloučeno. - Půjdu já.
- Jdu já, Hollowayová.
Má pravdu, Quentine, jste moc těžký.
Po Leaven jsem nejlehčí.
Stejně jsem na ˇradě.
Jak dlouho víte,
že sem strkají lidi?
Pár měsíců.
To není dlouho, když zvážíte svůj život.
To dělám.
Otevřel jste mi oči, Worthy,
to už je něco.
David.
Helen.
Jsi fajn, Helen.
Dál už to nejde!
Tady dole nic není!
Držte pevně!
Pokusím se tam přehoupnout!
Zapřete se, zkusím to znovu!
Dobrá, tak ještě jednou!
Rychle, začínáš být těžká!
Co se to sakra děje?
Vylezte nahoru!
- Quentine! - Máte jí? - Co se děje?
- Ne! Ne!
- Ne!
- Quentine, je v poˇřádku?
Ona mi... sklouzla.
Hollowayová?
Ššš, no tak, Kazane.
Kazane, můžeš toho nechat?
- Leaven, musíš být silná.
- Vůbec na mě nemluvte.
Musíme se dostat do spodního patra.
Odtamtud se líp dostaneme k plášti.
Bude to dlouhá cesta
jen s jednou botou,
ale musíme to udělat,
než budeme moc slabí.
Musíš dál luš*** ta čísla, Leaven.
- Já už nedokážu myslet.
- Ale dokážeš.
- Je to tvůj dar.
- Není to dar. Jenom mozek.
Nech jí odpočinout.
Nespali moc dlouho.
Dobře. Tak hodinu.
A jak poznáš, že uběhla hodina?
Hodina bude trvat
tak dlouho, jak řeknu.
Co to děláte?
Musíme se dostat dolů.
Tam bude ticho, můžeš se soustředit.
- Chcete je tu nechat?
- Oni jsou pasti. My jsme klíč.
Dostanu nás dolů.
Ty spočítáš kudy ven.
Důvěřuj mi. Zkus vidět to co já.
Jak mi funguje mysl.
Ten blesk, když se podívám
do něčí hlavy jako rentgen.
Díval jsem se skrz stěny. Viděl jsem
ho za jeho stolem, jak všechno navrhuje.
Nemůže tě nechat vyluš***
tu hádanku. Má to účel.
- My jsme ten účel.
Ta Kostka jsme my. - Quentine.
Zapadáme jako čísla. Muž a žena.
Dvě poloviny rovnice.
- Vezmu tě dolů. Perfektní klíč.
Vsunu tě do zámku. - Ne
Leaven, je čas jít dolů.
Hned běžte od ní! Leaven,
jsou to špióni. On i ten debil.
Hollowayová měla zvenčí
informace o mojí rodině.
Ale spletla se, že jo?
Překročila meze!
Vy jste jí pustil.
Odejdi, Quentine.
Dej nám tu botu, ty svině!
Ty tu botu nechceš.
Chceš jít s náma, Worthy?
Tak padej!
Co mu sakra je?
- Jak se sem... - To je ... to je Ren.
Náš starej Ren.
- Jak mohl?
- Chodili jsme dokola.
To není možný.
- Kde to jsme?
- Já nevím?
Kde to jsme?
Ty to vyřeš! Tys neudělal nic!
Umíš se akorát vzrušovat!
Ty vrahu!
Asi jsi měl pravdu, Worthy.
Odtud není cesta ven.
Běž ode mě...
Nezemřel Ren támhle?
Jak to, že tam nic není?
- Je to plášť .
- Předtím jsme na okraji nebyli,
kde teda zemřel Ren?
- Drž hubu!
To bylo dobrý.
Co na tom záleží.
Stejně jsme mrtví.
Hej! Poslouchejte, co říkám!
Předtím tady byla místnost.
My jsme se nepohybovali dokola,
to ty místnosti!
- Samozřejmě. - Místnosti? - To vysvětluje
ten rachot a otřesy.
- Celou dobu jsme se posouvali!
- To je jediné logické vysvětlení.
Já jsem ale idiot.
- Ta čísla jsou ukazatele,
body na mapě, správně? - Správně
No a jak se označí bod,
který je v pohybu?
Permutací.
Permu... co?
Permutace. Seznam souˇradnic,
kterými místnost prochází.
Jako mapa, která nám řekne,
odkud místnost začíná,
- kolikrát se posune a kam.
- To všechno jsi poznala z těch čísel?
Já nevím. Dívala jsem se
jen na jeden bod na mapě,
což je nejspíš výchozí pozice.
Viděl jsem, jak ta Kostka
vypadala, než se začala pohybovat.
Dobře, tak se pohybuje.
Jak se, ... jak se dostaneme ven?
27
Já už vím, kde je východ.
Kde?
- Nechoď ke mně.
- Couvej, Quentine!
Chci to jenom vědět.
Ty to nechceš vědět?
Vzpomínáš na místnost
kterou jsme prošli?
- Tu se souˇradnicí vyšší,
než 26? - Co je s ní?
Ta souˇradnice tu místnost
staví mimo Kostku!
- Most. - Správně.
Ale jen ve své původní poloze.
O čem to mluvíš?
Takže. Ta místnost začíná jako most.
Pak se posouvá labyrintem
a tam jsme na ní narazili.
Ale za určitou dobu se musí vrá***
na svoje původní místo.
- Ten most je mostem jenom...
... na krátký časový interval.
Tahle věc je obří kombinační zámek,
když jsou místnosti ve výchozí poloze,
zámek je otevřený. Ale jak změní
uspořádání, zavře se.
Takové konstrukci může trvat dny,
než dokončí úplný cyklus.
Kdy se to otevře?
Počkat! Zjištěním původních
souˇradnic se čísla sčítají.
Zjištěním permutace se od sebe odčítají.
To je ono. Tahle místnost
se posouvá na 0, 1 a mínus 1 na ose x.
2, 5 a mínus 7 na y
a 1, mínus 1 a 0 na z.
A to znamená co?
Šprtáš matiku?
Potřebuju čísla okolních místností,
jako orientační body.
666, 897 , 466.
- 567 , 898. Dobrý? - Ano.
- A 545. Stačila jsi to?
656, 778, 462.
To stačí, x je 17 ,
y je 25 a z je 14.
Což znamená, že tahle místnost
se dvakrát posune,
než se vrátí na původní místo.
- Máme čas?
- Možná. - No tak jdeme.
- Co pasti? Je to taky v číslech?
Kašli na pasti, musíme k mostu!
Tys vyhodil naší
poslední botu, ta idiote.
- Technicky můžu pasti
identifikovat - Technicky?
Nejdřív jsem myslela, že jsou
označovány prvočísly, ale nejsou.
Označujou je čísla,
která jsou mocninou prvočísla.
- Takže co?
- Umíš to spočítat?
- Čísla jsou obrovský!
- Ale dokážeš to, že jo?
Musela bych zjistit
počet detailů v každé sadě.
- Snad, kdybych měla kalkulačku!
- Nepotřebuješ jí. - Ano, potřebuju!
- Spočítej to! - Já nemůžu!
- Nehodlám umřít v zasraným bludišti!
Hele, nikdo na světě
by to nedokázal z hlavy!
Koukni na ty čísla: 567 , 898, 545,
je vyloučeno, abych tohle vydělila!
Nemůžu začít ani na čísle 567 ,
je to astronomický!
2
- Astro nomický...
- Cos to řekl?
- Astronomický.
- Předtím?
- Dělitelé.
Kolik dělitelů, Kazane, má 567?
2
- To si děláte legraci!
- Kazane, kolik dělitelů má 30?
3
A co 7?
1, lentilku!
- Ale já nemám lentilku!
- Lentilku!
- Kazane, dám ti celou krabici lentilek.
- Lentilky jsou v sáčku.
- Dobře, tak je dostaneš v sáčku.
- Červený mi nechutnaj.
- 898
- 2
- 545
- 2 - Dává nám dělitele.
Astronomický.
Chceš říct, že tenhleten
kluk je génius?
- Podle čísel je ta místnost čistá.
- Jediný způsob, jak to zjistit.
Ne!
Čistý.
Kazane, kluku můj.
Jaký je to číslo, kamaráde?
Hele, tady! Sem koukej!
Ať to udělá.
Kazane, budeme teď
trochu počítat, ano?
- My rádi počítáme, že jo?
- Prvočísla.
- Správně. Kolik dělitelů má 656?
- 2
- 779 - 2 - 462 - 3
- Čistý! - Dělej!
Honem! Honem, pohyb!
Ty taky Worthy!
Pohni tím kostnatým zadkem, Worthy!
Ještě jsem s tebou neskončil.
Leaven, otevři ty dveře!
Ať Einstein maká na těch číslech!
Ježiši!
Běž! - Worhty!
- Rychle! - Leaven!
- 563, prosím, Kazane, 563?
- Vy svině, jste mrtvý!
- 2
- Čistý!
- 1
- Past!
- Zkus podlahu! - Je mrtvej?
- Ne tak docela!
Ani náhodou, Worthy, vylezu odtud
a cestou tě zlikviduju v prvním kole.
Kde je? Pojď se mnou!
Povídám, pojď se mnou, okamžitě!
Dostal jsem tě!
- 2
- Čistý.
- 4
- Čistý.
Páni!
To myslím, že dokazuje
naší teorii. Čísla!
- 4, 2, 3
- Čistý.
Kazane!
Slyšíš?
- Nebude daleko.
- Jdu ho najít.
- Co myslíš?
- Nezbývá ti moc životů.
- Kazane!
- Já se nepohnul.
- Bezva, musíš vylézt sem nahoru.
- To se mi nelíbí.
14, 26, 14
Worthy, okamžitě se sem vrať !
- 5 pytlíků lentilek.
- Celkem 27 pytlíků.
- 27 pytlíků, platí.
- Poslouchej, Worthy,
tahle místnost se příštím
posunem dostane k mostu!
Už jdeme!
Tady jsem! Rychle!
Nemáme moc času, dělejte!
Worthy. Worhty!
Doufám, že je to ono.
Mělo by.
Kde?
Ach jo.
Dej mi chvilku. Buď trpělivý.
- No a víš co? - Ne.
- To je ta místnost, odkud jsme začali.
Měla jsem pravdu. Především jsme
vůbec nikam neměli chodit.
Most!
Červená.
Kazane?
- 4, 2, 4
- Čistý.
Worthy?
- Jen běž.
- Co to děláš? Teď to nesmíš vzdát!
- Není to tvoje vina!
- Nemám tam venku pro co žít.
Co je tam venku?
Bezmezná lidská hloupost.
S tím dokážu žít.
Né!
Kazane, vyjdi těma dveřma ven!
Červená, Kazane!
Subtitles by Dubis