Dangerous Minds - Čeština Transcript

uvádí NEBEZPEČNÉ MYŠLENKY Poznamenám si to do diáře... - Je tu Louanne Johnsonová. - Dneska se to moc nehodí. - Už je tady. - Zavolám za chvilku. Zástupkyně ředitele Carla Nicolsová. To je Louanne Johnsonová. Já počkám venku. - Posaďte se, prosím. - Díky, že jste mě přijala. Pan Griffith o vás tolik vyprávěl. Úplně všechno snad ne. Jen to nejlepší. Nemíváme tu často uchazeče vašich kvalit s tak bohatými zkušenostmi. Státnice z anglické literatury, public relations, marketing. Námořnictvo... Nevypadáte na námořníka. V dlouhých rukávech není tetování vidět. Téměř ukončené vzdělání. Proč jste to vzdala před promocí? Poznala jsem manžela a nastoupila do práce. Rozvádíme se. Dáme vám výjimku ze vzdělání. Kdy můžete začít? - Začít? - Učit. Půjdu rovnou k věci. Odešla nám profesorka ze speciální třídy. Vystřídaly se tu už tři náhradnice. Poslední dnes ráno onemocněla. Takže vám nabízíme plný úvazek. Plný úvazek? Já myslela, že budu učit v normální třídě. - Co se učí ve speciální třídě? - Speciální třída je... Jakási škola ve škole. Vybrané děti. Nesoustředěné, živé. Plat je 24700 dolarů ročně. Máte zájem? - Ano, ovšemže mám zájem. - Tak to je výborné. Tady jsou osnovy, rozvrh atd. A teď pojďte se mnou. - Máme novou učitelku. - Skvěle! Gratuluju! - Na plný úvazek. - Cože? Od zítřka učí ve speciálce. Paní Gingrichová nás opustila. - Ale... - Pan Griffith má třídu vedle. - Ukážete jí zítra učebnu 107? - Ano. - Bude se vám tu líbit. - Mockrát děkuju. - Plný úvazek! - Počkej. - Řekla ti, co je to za třídu? - Jsou to chytré, vybrané děti. Chci učit. Kdyby něco, přijdu se zeptat. Budu s tím počítat. Teď doprava. Studijní plán bude asi ve stole. Je to možný. Tohle je tvá třída. - Trochu hluční, že? - Když tam budeš, ztichnou. - Nesnaž se je překřikovat. - Dobře. Děkuju. Louanno... Jsem tady vedle. Díky. Bílá buchta! Mohli byste mi věnovat pozornost? Co se stalo paní Shepherdové? - Cože? - Co se stalo paní Shepherdové? Tý čůze Shepherdce? Teď jste se prokecla. Poslouchejte! Bílá buchta se ptá na Shepherdku! Vyhubili jsme ji, krávu. Mně se ta pizda začínala líbit. Emilio ji přece žral. Hovno! Na to byla moc nechutná. Hodil jsem ji psům. Ale vás teda žeru. Jak se jmenujete? Emilio Ramirez. Milio! Milio! Nevšímejte si toho, vždyť je znáte. Milio! Milio! Donno, dej pozor na třídu. Zmlkněte! - Co se stalo paní Shepherdové? - Odešla. - Proč? - Byla hrozně přetažená. - Takže se zhroutila? Ne, radši dřív odešla. Zhroutila se jedna náhradnice. - Takhle vás prosejou. - Co je to za děti? Vyvrhelové? Inteligentní děti nedotčené výchovou, sociální případy. - Měls mě varovat. - Říkala jsi, že chceš učit. - Byly to jen řeči? - Ne! - Tak uč! - To nejde! - Proč? - Nemůžu je učit. Ale můžeš. Musíš je něčím zaujmout. Nebo odejít. Už jsem tady! JAK UKÁZNIT ADOLESCENTA ASERTIVNÍ KÁZEŇ "Po prvním kázeňském přestupku napsala jeho jméno na tabuli." Těšte se, haranti. Včera vám to nestačilo? Koukněte se! Přišel k nám kovboj! BYLA JSEM U NÁMOŘNICTVA KDO Z VÁS UMÍ KARATE? - Co je to karte? - Karate, ty debile! - Byla jste fakt u námořnictva? - Teď jsem v záloze, ale byla. Zkusím s vámi to karate, paní Johnsonová. Nesmím se dotknout žádného studenta. - Ale pojďte dopředu. - Asi chce bojovat. To nemá cenu, když se mě nedotkne. Kdo umí karate? Vy? - Durrell Chang Chang. - Umím karate. - A co vy, taky umíte karate? - Jsem Raul. Umím to. Dobře, Raule, pojďte sem. Jdeme na věc! Tak dost, pánové. Umíte starou belu. Neznáte ani základní chvaty. Námořník prej dokáže zabít holejma rukama. Je to pravda? Jistě. To by bylo pro začátek. Můžete odšoupnout lavici? Zkusíme to nejdřív zpomaleně. Durrelle... - Naznačíte úder proti Raulovi. - To můžu. Vy se přiblížíte k Durrellovi a uchopíte ho za zápěstí. Musíte vytočit tělo do strany, zadek proti jeho břichu. Nedotýkej se mě, ty prase! Nesahej na mě, ty buzíku! Provedete přehození soupeře. Zaujměte znova základní postoj. Teď ho uchopíte za zápěstí, druhou rukou si ho přidržíte za rameno... Připraveni? Díky! To jsem mu natrh prdel, co? Zasloužíte si jedničku! Byli by z vás skvělí námořníci! Jste tu všichni jako branci. - Jaký posranci? - Máte čistý rejstřík. Když budete chtít postoupit, budete muset makat. Do začátku vám všem dávám výbornou. Záleží jen na vás, jestli si ji udržíte. - Pěkná blbost! - Drž hubu, vole! Žádná blbost. Já nikdy jedničku nedostal. Dobrý den. - Budeme hledat příbuzná slovesa. - Dneska nebude karate? Neučíme se jen karate. Až zase za týden. K VEČEŘI... FAZOLOVÉ LUSKY Žerem, co jinýho s nima? CHCEME ZEMŘÍT - Je to pravda? - Jestli chceme zemřít? Jasně že ne. Chceme, abyste vy zemřela. - Je to pravda? - Radši vy než my. - HODLÁME ZEMŘÍT - A co takhle? - To nám přejete smrt? - Přeju vám jedničky. Zkuste mi říct sloveso, které se do téhle věty hodí. Hodláme dělat karate. - Nahraďte sloveso "hodláme". - Chystáme se... - Musíme umřít. Je "musíme" sloveso? Můžete... - Něco "muset"? - Já musím zrovna teď čůrat. - Které sloveso je nejdůraznější? - Zemřít. - Čůrat! - Ty seš ale blbec! - Hodlat. - Ano. Jak se jmenujete? - Callie. - A proč je to tak? Je v něm volba. Když "hodláte", rozhodla jste o sobě. Když na tebe mířej bouchačkou, máš volbu žít, nebo zemřít? Tuhle volbu nemáš, ale můžeš zemřít bez křiku. - Vždycky si můžeš vybrat. - Nevyberu si, kde musím žít. Vy jste si o tom ve škole už četli? Ne. Ve škole čteme "Můj drahoušek hamburger". - Prosím? - "Můj drahoušek hamburger." Na začátku je přivlastňovací zájmeno... - Promiňte, paní Johnsonová. - Prosím. Zastavte se v ředitelně. Pan Grandey s vámi chce mluvit. Bílá buchta má průšvih! Ano, zavolám za chvíli. Tohle je ředitelna. Před vstupem klepáme. Promiňte. Prosím. Jste tu nová a nevíte, že výuka karate u nás neprobíhá. V případě úrazu by to skončilo u soudu. Podobných chyb se vyvarujete, když se budete držet osnov. To půjde těžko, studenti ani netuší, co je to sloveso. Existují vhodnější věty než "hodláme zemřít". Ale potřebovala jsem je upoutat a bylo to lepší než tohle. Tato kniha je v osnovách pro váš ročník. Nové koště prý dobře mete, ale přizpůsobíte se našim metodám, i když s nimi nesouhlasíte. Rozumíte? To je ale vůl! - Griffithi! - Nenech se otrávit! Chci si okopírovat osnovy a nemůžu najít xeroxový papír. Žádný nemáme. - Jak to? - Prostě nemáme. Došly nám papíry a čtvrtky, nemáme tužky, ale zato máme mraky studentů, takže se to vyrovná. Díky. Další vůl. Co budeš dneska vyučovat? Zápas ve volném stylu, střelbu? Ne. Nesu si na ně svou tajnou zbraň. - NIKDY NESTŘELIL PARŤÁKA - "Nikdy" je... - Příslovce. Ano. Výborně. Brzy budete číst poezii. Jste chytré hlavičky. - Parťák! - Král ulice! - Sedněte si! Vážená "sensei"! "Parťák" musí bejt podstatný jméno. - Ano, správně! - Prosil bych taky tyčinku. Poezie pro vás bude úplná hračka. Furt poezie, ale nač nám ty kecy budou? Kdo si troufne na poezii, může číst všechno. - My si troufnem i na medvěda! - Trouf bych si i na vás. Drž hubu. Můžete si troufnout! Co je to? Čirou náhodou tu mám jednu básničku, kterou napsal velký básník. Domluvíme se. Jen co ji probereme, vezmu vás... ...všechny někam, kde mají seskoky s padákem, obrovský tobogán a atrakce, senzační horké párky, fantastické hry a největší výhry na světě. - Musíme to zacvakat? - Prosím? - Jestli si to budem platit. - Ani cent. - Kdo to zaplatí? Školní rada. Chcete? To jsou kecy! Co jste říkal? - Školní rada nám nepomůže. - Ani oběd nám nechtěli dát. Mrzí mě, že máte tenhle názor, Emilio. Dobrá. - Durrelle, přečtete čtyři řádky! - Šílíte? Tohle číst nebudu. Tak aspoň první verš. Paní Johnsonová, sliby jsou chyby. - Paní Johnsonová. - Ano, Callie? Jestli vás mají poslouchat, musíte si získat Emilia. Jen počkej, prevíte! - Poezii? - No ano. - S těmahle dětma? - A proč ne? - Můžeš to zkusit. - Musím najít nějaký tahák. Něco, co by je chytlo. Jaký je tvůj oblíbený básník? - Já jich mám spoustu. - Myslím to vážně. - Tak vážně: Velký déčko. Dylan. - Fakticky? - Proč ne? Nedá se číst jen tak, je trochu složitý. - Asi proto, že byl věčně opilý. - On taky chlastal? - Byl to Velšan, co tam jiného? - Já myslel, že je z Minnesoty. Máš si o něm něco přečíst. - Byl Velšan a upil se k smrti. - Zrovna včera byl v televizi. Dylan Thomas byl v televizi? Ne, Bob Dylan! - Aha, Bob Dylan! - Ale vypadal jako mrtvola. "Hej, vy s tou tamburínou, zahrajte svůj song..." - Hej, vy s tou taburínou... - Tamburínou. - Tamburínou. Zahrajte svůj song, nechci spát a nemám vlastně ani, kam bych šel. Děkuju. Taiwano? Další tři verše, čtěte. Hej, vy s tou tamburínou, zahrajte svůj song, za tím vaším ratatata ráno poběžím. - Prosím? - Co to znamená? - Co myslíte? Ten chlápek má tamburínu a druhej chce, aby mu hrál. Musej hrát na tamburínu? Nemaj rádio? Dobrý postřeh. Je to divné. Co když "ten s tou tamburínou" je krycí jméno? Pro koho? - Pro obchodníka s drogami. - Fakticky? Hodně lidí si to myslí. Je to píseň ze 60.let. O drogách se zpívalo jen v symbolech. Ale jaký song má ten s tou tamburínou hrát? - To znamená, že mu má dát šleha. - Celou noc chlastá a hulí trávu. Teď je v rauši, a pak se rozklepe. Musí se dopajcnout crackem nebo kokainem. Co myslíte, Emilio, má Raul pravdu? To je moc choulostivá věc. Vy se nehodláte zapojit do debaty? O choulostivejch věcech nechci mluvit. Rozlosujeme to. Když vytáhnete vyšší kartu, nemusíte mluvit. Na co losovat? Já stejně nic neřeknu. Poslechni si tohle. Nejvlivnější prezident 20.století. - Roosevelt. - Maličkost, ne? Omyl. Dějepisářův zlý sen. Odpověď zní: Snoop Doggy Dogg. Joe Montana, Winston Churchill. Ale tohle je nejlepší. Otázka je kulturním terorem proti svobodným jedincům. Musím mu dát částečně za pravdu. Jak ztratíš smysl pro humor, je konec. - Tady mám ty naše špunty. - Myslíš, že to chci vidět? Mlč! Jsou podobní spíš Maggii. Naštěstí. - Harry si cucá palec. Celej já. - Já myslela, že je to cigareta. - Jak se vede Maggii? - Dobře. Máš přijít na večeři. Užili jsme spolu spoustu legrace. Kdo byl ten čtvrtý? Na to nezapomenu. Já taky ne. Proto k vám nemůžu přijít. - Máš už někoho? - Ne. Jak to? Ty se snad schválně schováváš. - Je to víc jak půl roku. - Ještě to nejde. Chlapi drží při sobě, proč tu sedíš se mnou? Býval to můj nejlepší kamarád. To první slovo bych zdůraznil. Nesahá ti po kotníky. Co to děláš? Vyřiď Maggii, že měla v životě kliku. Když mě tvořili, praskla jim forma. Obě půlky. Dobrý den, děvčata. Nesmíme se spolu takhle ukazovat. Příšerně kašleš. Kdo snídá v osm slané křupky, ať mi neradí. Neměl bys kouřit. Poslechni si ten kašel! Jdi napřed. - Já tě dohoním. - Musíš nejdřív dokouřit, viď? Ne, čestné slovo. - Cos to řek? Já že jsem lhář? - Myslíš, že jsem blbej? Nesahej na mě, ty ksindle! Jděte od sebe, nebo zavolám policejní dozor! Hovno! Vraťte se do třídy. Už je po všem. Hybaj! - Máte víc síly než oni dva... - Houby! To by se mu líbilo! Když to nahlásím, dostanete kázeňský trest. Když slíbíte, že toho necháte, neudělám to. - Slibujete? - Tak jo. - A co vy? - No jo. - Bez obav. Dobře. Věřím vám, jděte do třídy. Ještě se uvidíme, ty srabe. Já si vás najdu. Jestli na ty kluky sáhneš, bude tě to mrzet. Vraťte se do třídy a chovejte se slušně. Tohle jste neměla. - Proč ne? - Neměla jste mu vyhrožovat. Raul ví, že kdo Emilia podrazí, skončí s rozmlácenou hubou. To ví každej. Možná si to rozmyslí, než se začnou mlá***. Stejně se porvou, na nějaký sliby kašlou. Jak to myslíte? Kdy? Teď? Kde? Angelo, kde? Od sebe! Nechte toho! Počkejte ještě! Jenom chvilku! - Něco jste slíbili! - Ztratili bysme svou hrdost. Máme svou čest! To musej námořníci znát! Amerika se taky brání. My bysme nemohli vylézt na ulici! - Šmejde! - Rozbijem mu držku! - Jen co ho potkáme! Chápu. To jsem tomu dala. Řekla jsem, že Emilio je silnější než vy. Myslela jste to dobře. Promiňte, ale musíme je odvézt domů. Ošklivá rána. Necháte si pro sebe, proč jste se rvali? Jo, nechám. Ráda bych věděla, co se stalo. Nechci z toho nic vyvozovat. - Bylo to důležité? - Jasně že bylo. - Proč? Protože se mi chtělo ho praš***! - Rád bijete lidi? - Jo, rád. Proč? Máte na ně zlost? Přišla jste mě rozebírat? Pochopit mě? Pomůžu vám. Jsem z rozvrácený, chudý rodiny. Viděl jsem o tom stejný filmy jako vy. - Ráda bych vám pomohla, Emilio. - Mockrát děkuju. Jak to chcete udělat? Doporučit mi antidrogovej program? Nepustit mě na ulici? Jak mě zachráníte před mým životem? Karen, mám tu tři osobní listy studentů a nemohu najít jejich telefonní čísla. Někdy nám číslo nedají a někdy ani nemají telefon. Nevíte, kde bydlí Sancherovi? - Dovnitř a doleva. - Děkuju. Děkuju. Jděte si dělat úkoly. A buďte tam zticha. - Máte hezké děti. - Děkuju. My víme, proč jste přišla. Já Raulovi říkám, ať se do ničeho neplete. Byl by první z rodiny, kdo by měl maturitu. Za tu rošťárnu ho potrestám. - To se nebojte. - Ale on neudělal nic špatného. - Na tři dny ho vyloučili. - Já vím. On si nezačal Bránil se proti silnějšímu. Musel se bránit. - Tak proč ho poslali domů? - Předpis. Aspoň vychladnou. Ale proč jsem přišla: Chtěla jsem vám říct, že pro mě osobně je radost mít Raula ve své třídě. Musíte být na něj pyšní. To ano. On je velice bystrý, veselý, pohotový. Musím se přiznat, že patří k mým oblíbencům. Opravdu? - Kdo je? - Louanne Johnsonová. Dobrý den. Jsem Emiliova profesorka. "Já se nezavrtám do země, až smrt začne chodit kolem mě." To je taky z Dylanovy básně. Je to zašifrované sdělení, nebo ne? "Nechci se plazit po kolenou, já zemřu s hlavou vzpřímenou." "S hlavou vzpřímenou" - co to znamená? Kdo se hlásí? Nikdo. Nechcete mi něco říct? Já vám to řeknu. Práskla jste Raula, Gusmara a Emilia. - Emilio dostal zaracha. - Neměla jste se do toho plést. Raul a Gusmaro nesměj do školy... - Já jsem nikoho nepráskla. - Já to říkal, že kecá. - Práskač bude plakat... - Chcete o tom mluvit? Jestli si to vážně myslíte, odejděte. Nikdo vás nedrží. Rozhodněte se, jestli zůstanete, nebo půjdete. Neoblbujte nás. Nemůžem se rozhodnout. Nemůžete sem přestat chodit? Buď neodmaturujem, nebo nás utejráte. To je svoboda volby. Nedostudujete, nebo vydržíte. To jsou dvě možnosti. Vy nevíte, jak žijeme, jak jezdíme do školy! Rozhodli jste se jezdit autobusem? Přijďte na tejden k nám a pak mluvte o volbě. Spousta lidí se rozhodla nejezdit autobusem do školy. Rozhodli se prodávat drogy nebo zabíjet lidi. Rozhodli se dělat spoustu věcí. Ale ne jezdit tím autobusem. Vy, kdo jste se rozhodli v něm jezdit, říkáte: "Nechci se plazit po kolenou, já zemřu s hlavou vzpřímenou!" Byla to vaše volba! Nejste žádní obětní beránci! - O co vám jde? O prachy? - Byla to má volba. - A těch peněz moc není. - To máte ***. - Ještě, paní Johnsonová. - Prosím? Přečtěte to ještě jednou. "Já se nezavrtám do země, až smrt začne chodit kolem mě." Budeme to chápat v přímém slova smyslu? Ne, znamená to něco jinýho. Protože... ...se nezavrtáte do země, když vám hrozí smrt. V zemi budete, až budete mrtvá. Vy ostatní s tím souhlasíte? Částečně jo, ale taky chtěl asi říct, že nebude smrti pomáhat. Že nebude čekat, až přijde. Že se chce rozhodnout... Ne, spíš si zvolit... ...důstojnou smrt. - S tím bych souhlasil. - Já taky. - Mně to taky tak připadá. - A co tý další verše? "Nechci se plazit po kolenou, já zemřu s hlavou vzpřímenou!" Chce si zachovat hrdost. Byla jste včera večer u Raula a Gusmara? Řekli mi to. To je fajn. Pusť to, na co čekáš? Přidej! Rychlejc! To je ono! Není ti blbě? Vylez ven! Vypadáš jako naše babča! Školní rada vám může navrhnout výpověď. - Nic jste nenahlásila... - Nemohla jsem. Děti se rozhodly jít a pozvaly mě s sebou. - Zaplatili za vás? - Ne, já za ně. Moc mě dojalo, že mě pozvali. A nebyla to náhodou... odměna za čtení poezie? V naší třídě, pane řediteli, je poezie tou největší odměnou. Angelo, přečtěte první řádek. Předkrmy. Grilované krevetky. To je přece jídelní lístek. Správně. Z nejlepší restaurace ve městě. - Slyšeli jste o ní? - Prej je tam příšerně draho. Tak co tomu říkáte? Protože ten, kdo vyhraje naši soutěž, - tam se mnou půjde na večeři. - Co to má bejt za soutěž? Je Bob Dylan, toho jsme četli. A pak je Dylan... ...Thomas, ten taky psal básně. Kdo najde báseň od Dylana Thomase, která se podobá básni Boba Dylana, bude vítězem naší soutěže. Hej, vy s tou tamburínou zahrajte svůj song, nechci spát a nemám vlastně ani, kam bych šel. Hej, vy s tou tamburínou, zahrajte svůj song, za tím vaším ratatata ráno poběžím. Všechno od toho Dylana Thomase je o smrti. Jak to máme najít? "Střelec vystřelil a hlava na kusy. Kdo by se ***ál, že rajské údolí bude krvácet z tolika ran..." - Jako Rambo nebo Schwarzenegger. - Má to bejt o zabíjení, ne? Jenže co s tím "nezavrtám se do země"? Ty seš hotovej kritik! Díky. Poslechněte si tohle: "Do dobré noci neodcházej v míru, konec dne má za soumraku v divém reji žhnout, křič, křič, když světlo ztrácí sílu..." - Který slovo znamená smrt? - Je to o noci. To je smrt. - Neodcházej do dobré smrti? - "Dobrá" je sarkasmus. "Neodcházej v míru" - nepoddávej se. - "Nechci se plazit po kolenou". - Vyhráli jsme kuře. Vyhlašuji výsledky naší soutěže. Zvítězili... Nezlobte se, paní Johnsonová. Raul, Durrell a Callie! Gratuluju, tady máte diplomy. Gratuluju. Gratuluju, Callie. Ale nikdo ze třídy neprohrál. Pojďte si vzít odměnu. Jakou odměnu, když to měli špatně? Musíme se mýlit, než najdeme pravdu. Všichni mít pravdu nemůžou. Jenom my! Tak pojďte! Chci se s vámi domluvit o té večeři. Nemůžu přijít. - Proč? - Večer dělám v supermarketu. - Nejde to pro jednou vynechat? - Kvůli škole tam chodím večer. - Ale děkuju vám. - To nevadí... Škoda. - Tak vám tu večeři přineseme. - Vážně? Račte si vybrat, slečno Robertsová. - Nemohla jsem zaparkovat. - Já zrovna přišel. - Moc vám to sluší. - Jak se vám líbí ta bunda? - Fantastická! - Sáhněte si! Pravé kůže! - Kde je Callie? - Musela do práce. - Kde je Durrell? - Taky měl nějakou práci. - Tak jdeme sami, mladíku. - Asi jo. - Dáma má přednost. - Děkuju. Určitě tu mají kuře? Doporučuji vám naše speciality. "Foie gras" s uzenou kachnou, fíky s praženým bulgurem, lososa s bramborovými lupínky, hříbky a fenyklovým salátem. Dále doporučuji pečenou rybu ve vlastní šťávě s oblohou a hovězí vývar s humrem. Výtečný! - Můžeme si to rozmyslet? - Ovšem. - Určitě tu mají kuře? - Tady. Říkají mu "poulet". A až ten číšník zas přijde, budete s ním mluvit vy. - Aspoň se pocvičíte. - Kouká na mě jako na cvoka. Kdepak! Zaujal jste ho svým šarmem. Dívejte se mu do očí a mluvte úplně normálně. Teď ho pěkně zavolejte. Nebojte se. Trochu na něj kývněte. - Vybráno? - Já si dám kuře. Celý. Já si dám totéž. A jedno s sebou, prosím. Jedno s sebou. K službám. Paní J., chci vám říct, že pár dní... - Všechno v pořádku? - Ano, děkuji. Pár dní budu teď chybět, ale k nám domů nechoďte. Je to důležitý. - Musíte mi říct důvod. - Mám nějakou fušku. Musím vrá*** jednomu chlápkovi prachy. - Kvůli tomu nemusíte chybět. - Čím bych zaplatil tu bundu? Koupil jsem ji na ulici za 200$. Do pátku je potřebuju. - Na ulici? Proč ne v obchodě? - Víte, kolik by tam stála? Potřeboval jsem ji rychle a on mi dal slevu. Asi ji ukrad. Seženete si práci, nebo peníze ukradnete? Já mu ji musím zaplatit. Jinak mě zabije. Neměl jsem co na sebe! Dobře. Půjčím vám. To nemůžu přijmout, učitelé jsou chudí. Nemáte na vybranou. Když mu nezaplatíte, zabije vás. Když řeknu vašemu otci, že jste za školou, taky vás zabije. - Jsem vaše jediná ***ěje. - Sakra! - Ale mám podmínku. - Velkou? - Strašnou. - Chcete úroky? - Něco víc. - Kristepane, co teda? - Přejete si moučník? - Ne! - Ještě sklenku vína? - Děkuji, to stačí. - Možná kávu? - Nevidíte, že si povídáme? Tak jaká je ta podmínka? Splatíte mi to, až odmaturujete. - A co když neodmaturuju? - Tak mi ty peníze nevrátíte. Já ale vím, že když něco slíbíte, dodržíte své slovo za každou cenu. Tak co mi povíte? Proč vám jde o to, abych odmaturoval? Jsem divná, co? Dobrá, vrátím vám to. Máte mé slovo. Je to ale nádherná bunda. Děkuju. - Dobrý večer. Zdravím vás. - Díky. Poprvé nesu jídlo do supermarketu. Voní to na dálku. Díky. - Raul ho prý klidně dorazí. - To teda nemá šanci. Callie, můžete pomoct ve třetí uličce? Hned. Kdybych tu nebyla, tak to tu spadne. Callie, čistě mezi námi... S vašimi známkami půjdete do pokročilých. Já ale odcházím do Clearview. To jste nevěděla? - Ne. - Neviděla jste mé papíry? Ne, já nic nevím. - V průběhu roku? Stěhujete se? - Ne, jsem těhotná. Už to začíná bejt vidět, tak je načase. - Kdo vám řekl, že je načase? - Ve škole. Těhotný tam nemůžou chodit. V Clearview je to moc pěkný. Učí se tam péče o dítě, vaření a tak, a to budu potřebovat. To ano. "Chcete-li zničit lidstvo, zničte umění." To je báseň ve spreji. - Které slovo má skrytý význam? - "Atrakce a velký výhry." A sliby jsou chyby... Nevíte, kde je dneska Durrell a Lionel? Durrell a Lionel... - Nebudou daleko. - Jaká je odměna za učení? Poznání. To je ta odměna. Umět si něco přečíst a rozumět tomu. - Umět myslet, to je odměna. - Mně to myslí už teď. Běhat taky umíte, ale hůř než když trénujete. Myšlení je jako svaly. Má-li být pevné, musí se posilovat. Každý nový poznatek vám otvírá novou možnost. Každá myšlenka utvoří sval. A s těmi svaly budete silní. Jsou to vaše zbraně. Chci vás vyzbrojit do nebezpečného světa. - K tomu nám pomůžou ty básně? - Ano! Zkuste to! Máte tu sedět jen tak? Když nebudete rychlejší a chytřejší, nic se nestane. Ale když ano, bude mnohem těžší vás udolat. Co znamená: Ať idioti malují studeným světlem, horkým stínem. To je sarkasmus. Světlo přece musí být teplé. - A jakej má být stín? - Studenej? - Jo. - Ale idiot to udělá obráceně. - To je fakt. Nemusíte hned dělat povyk. - Netušíte, jak je chytrá. - Ano, ale nedá se nic dělat. Já se z toho zblázním! Jak mohou pokrytci ze školní rady soudit Callie Robertsovou? - Vedle sedí rodiče. - Já proti tomu vystoupím. Napíšu o rozhodnutí rady do novin. - To nemůžete. - Proč? Školní rada s tím nemá nic společného. My radíme nastávajícím matkám, aby odešly. Tak moment. Není na to předpis? Je to jen vaše rada? No... ano. Callie může chodit do kterékoli školy? I do naší? Pokud nezamešká víc než 30 dní. Po porodu se může vrá***, ale málokterá z nich přijde zpátky do školy. Aha, takže vy je přesvědčíte, že musí odejít. Vykopnete je, aby to měly těžší. A byly bezradnější. Je nebezpečné nechat těhotnou ve třídě. Pro ostatní to není výstraha, ale hrdinství. Každá dívka neotěhotní náhodou. Je to nakažlivé. Kdo je? Louanne Johnsonová, Calliina profesorka. Chystá se do práce. - Pojďte dál. - Děkuju. - Dobrý den. - Co děláš? - Koukám na televizi. - Jak se jmenuješ? - Tyeisha. - Hezké jméno. - Ráda kouká na televizi. Proč nejsi v posteli? Pojď honem. Callie, máš tu paní profesorku. Dobrý den. Nezlobte se, že jsem přišla, ale nesu vám dobrou zprávu. Nemusíte chodit do Clearview. Není na to žádný předpis. - Ona se tam už přihlásila. - Ano, ale nemusí tam chodit. Kimboley říkal, že se tam naučím péči o dítě. Já to nechápu. Vy nechcete zůstat v Parkmontu? Ano, ale naučím se domácí práce. Budeme mít svůj byt, a tak... Callie, nezahazujte svoje schopnosti. Kimboley měl pravdu. Říkal, že mi to budete rozmlouvat. Říkal, že nenávidíte mužský. Že nejste vdaná, a tak všem mluvíte do života. - Neříkám, že s ním souhlasím. - Kimboley se plete. Byla jsem vdaná. A čekala jsem dítě. Co se stalo? Rozvedli jsme se. A já jsem potratila. Tloukl mě. Člověk to vezme za špatný konec, a už to jede. Nesahej na mě! - Přebrals mi holku. - Přišla s otevřenou náručí. Něco ti halt chybí. Zabiju tě. - Dobrý den, paní Johnsonová. - Už týden jsem vás neviděla. Zapomněli jste cestu do školy. Chtěla jsem vám ji ukázat. Mazejte domů! Ukliďte si ten bordel v pokoji. Já jsem učitelka vašich kluků. Já vím, kdo jste. Ta bílá svině, co jim blbne hlavu. - Prosím? - Kluci už do školy nepřijdou. - Vzala jste je ze školy? - To si pište! Já viděla, co nosili domů. Básně a takový hovadiny. Mají důležitější věci na práci. Když dostudují, mají před sebou budoucnost. Nebudou doktoři ani advokáti. Musej platit účty. Vypadněte. Zachraňujte si nějaký jiný chudý kluky. "Je lehčí odpustit nepříteli nežli příteli. Ten, kdo si nechá ubližovat, zaslouží si trest. A také se ho dočká." To napsal nějakej mafián? Necháme si to na zítřek. Procvičujte si slovní zásobu. - Já si nechci procvičovat. - No tak ne. Cože? Můžu se rozhodnout? Ale schytal bych to od vás, co? Správně. Musíte si to procvičit. Ve slovech myslíme, bez nich se neobejdeme. Takže... - Prosím? - Procvičuj, jinak si tě podá. To se mám svěřovat učitelce? Stejně mi nepomůže... Paní Johnsonová! Musíme s vámi mluvit! - Není o čem, Angelo! - Seš neprůstřelnej Superman? - Řekni jí, co chceš udělat! - Co? - Má bouchačku. - Drž hubu! To je má věc! - Chceš snad umřít? Ne! Jednoho feťáka pustili z basy. Vzteká se, že jsem utekla k Emiliovi. Chce ho oddělat. - Zavoláme policii. - S tím se nedá nic dělat. On mě chce zabít, takže já musím dřív zabít jeho. Tak to prostě chodí. Emilio, počkejte! Pojďte, promluvíme si. - U mě doma. - No jasně. Hrdost vám to nedovolí? Budete celou noc bloumat po ulici? Pojďte. Prosím tě, běž. - Nechcete svézt? - Už jeďte. Je stejně starý jako vy? - Jo. - Studuje v Parkmontu? Neřeknu vám, kdo to je. To nemusíte. Když o něm řeknete řediteli... Jen to, že bere drogy... Odsoudí ho za užívání drog ve škole. Až si odvykne, přestane vám vyhrožovat. - Nechci ho prásknout. - Zabijte ho! To je lepší! Proboha... Vy nic nechápete. Ptal jste se, jak vás chci zachránit. Tak tedy v téhle chvíli. Právě teď. Teď se rozhoduje o celém vašem životě. Emilio? Emilio? - Pane Grandey! - Co se děje? - Nemáte být ve třídě? - Jdu pozdě. Chci se zeptat, jestli za vámi byl Emilio Ramirez. - Ano. - Díkybohu. Mluvil jste s ním? - Ne, poslal jsem ho pryč. - Co říkáte? - Že jsem ho poslal pryč. - Proč? Protože nezaklepal. Protože nezaklepal? Ano. Učíme studenty slušnému chování. Nemohou jen tak vpadnout do něčí kanceláře. Protože nezaklepal? Krucinál! Pan Grandey šel na policii. Našli Emilia Ramireze, kus od školy. Postřelili ho. Je mrtvý? Je mrtvý. Bohužel. Řeknete jim to hned? Myslíte, že je to moudré? Vysvětlete jim, co je to smrt... Co jim mám říct? Že když nechtějí umřít, mají zaklepat? - To není fér. - A co je? Špatná zpráva. Emilia ráno postřelili. Je mrtvej? Ano, děti, je mrtvý. Ticho, paní Johnsonová chce něco říct! Děkuji. Chtěla jsem vám říct... že tady... Příští rok už nebudu. Nevrátím se sem. - Jak to? Provedli jsme něco? - To ne... Nikdy jsem nechtěla učit nastálo. Proč jste chtěla, abych vám dal ten slib? Myslela jsem, že zůstanu. Tak proč odcházíte? Mám pro to... ...svoje důvody, osobní. Jste smutná z toho, co se stalo Emiliovi? Možná. A Durrell, Lionel a Callie. Já prostě myslím... Chtěla jste nás dovést k maturitě, proč odcházíte? Trápí vás Durrell, Lionel, Emilio, ale co my? My jsme tady! Z nás nemáte radost? Makali jsme jak diví! Co my teď? Proč už balíte, když škola končí až zejtra? Budu to mít dřív hotové. Tak to jo. Jak jste mi půjčila těch 200 dolarů, to pro mě nikdy nikdo neudělal. Nikdo nedá prachy Mexikánovi na čestný slovo. Takže vám je musím vrá***. I když třeba neodmaturuju. Proč byste neodmaturoval? Žádná jiná profesorka mi nedá výbornou. Ale ano, když budete pracovat jako u mě. Vy jste mi ji dala hned, jen jsem si ji udržel. To je vtip? Udržet ji je mnohem těžší. Dostat ji může každý. - Udržet si ji, to je úspěch. - Myslíte? To vím jistě. Víte, kolik práce máte za sebou? Víte, že ty básničky se učí na vysoké? - Ty samý básničky? - Ano. - Vždyť ani nebyly tak těžký. - Ne. Tak vidíte. Učte se. Vy odmaturujete. Možná vás potkám na vysoké. Co myslíte? Je mi hrozně. Nemůžu dýchat. Já vím. Ale máš pravdu. Jen blázen by tu zůstal a učil ve speciálce. Prachy žádný, práce jak pro vraha. - Proč ty neodejdeš? - Proč kouřím? Jsem blázen. - Potřebuješ ještě něco? - Ne, díky. Ahoj zítra. Dobrý den. - Vítám vás zpátky. - Chyběla jsem 29 dní. - Můžu sem chodit i napřesrok? - Ano. To jste přišla, protože je to poslední den, nebo vás někdo požádal, abyste mě přemluvila, že mám zůstat? Vlastně obojí. Váhala jsem, co mám dělat, dokud mi neřekli, že odcházíte. Myslela jsem, že vás tu budu pořád mít. Až se zas vrátím. Raul mi řekl, že odcházíte. Jen tak. Uvědomila jsem si, že mám poslední šanci, a rozhodla jsem se... Všichni jsme se rozhodli, že vás nenecháme jen tak odejít. Jak to bylo v té básničce: Nemůžete se "zavrtat do země", nemůžete "odejít v míru". Musíte křičet, když světlo ztrácí sílu. Jít si za svým, chápete to? Já se nezavrtávám do země. Je to mé rozhodnutí. Nemám důvod křičet, když světlo ztrácí sílu. Vy ne, ale my budeme křičet. Protože vy jste naše světlo. - Prosím? - Jste ten s tou tamburínou. - Dávám vám snad drogy? - Dá se to tak říct. Jste kantorka, jakou potřebujem, to je totéž. V těch básničkách bylo: Nevzdávejte se, bojujte. - My se vás jen tak nevzdáme. - To teda ne! Přivážem vás k židli a dáme vám roubík, abyste tu zůstala. Copak byste chtěla? Tyčinku? A všichni: Louanne, Louanne... Ukažte se mi. - Podepíšete se mi? - No ovšem. Jak tě zlomili, abys zůstala? Dali mi tyčinku a řekli, že jsem jejich světlo. Tak to se nedivím. České titulky a postprodukce AW studio Praha, 2001