Tip:
Highlight text to annotate it
X
- Hej. Kde zase bloumáš?
- Nikde.
Je pozdě. Musím jít.
Oh, oh, oh.
- John a Susan potvrdili večeři.
- Ano.
Neusazuj ji vedle manželky Raye Poola. Zeptá
se ho, jestli přechází do Kidder Peabody.
- Dám jí vedle Gimbelsových.
- Paní Taitová! Jsme připraveny do školy.
Jsme celé nabalené. Pojďme.
Tamhle je máma.
Zamávej ji a pořádně ji obejmi.
- Máte jejich knihy z knihovny?
- Ano. A peníze na školní mléko. Pojďte.
- Chceš pozvat na hraní Lilu?
- Vyzvednu tě.
Ne, Moniko?
Ráda bych je dnes vyzvedla.
- Dobře.
- OK.
- Neviděla jsi mou tenisovou raketu?
- Ahoj! Neviděla.
- Pojeďme tento víkend na venkov.
- Ach.
Roger a já si chceme zahrát čtyřhru
s jeho právníkem a kamarádem.
Ale to je poslední víkend
pro tu přehlídku starožitností.
No tak. Budou další.
Nechám položit antuku a ještě jsem si jí neužil.
- Nemají už žádná ekologická kuřata.
- Pak, ne Hildo.
V těch ostatních je příliš mnoho
chemikálií. Nashledanou.
Objednejte nějaké papaje, Hildo.
Mají vysoký obsah vlákniny.
Chcete, abych objednala další
tělové mléko a šampón?
Ne. Dr. Kellar mi předepsal nové.
Můžete objednat můj zvlhčující krém.
A je tu můj trenér.
Hildo, zavolala byste mojí masérce a
zjistila, zda mohu přijít o hodinu dříve?
- Ta záda mě snad zabijí.
- Ahoj.
- Ahoj, Ethel. Ahoj, Bille.
- Potkali jsme se ve výtahu.
Byla jsem venku nakupovat pro dalšího
klienta a našla jsem tohle.
- Myslela jsem tebe a místo v Connecticutu.
- Opravdu?
- To je dekadentní past na úhoře.
- Past na úhoře?
Možná jako držák na lampu
nebo aranži ze suchých kytek?
- Zajímavé, to ano.
- Zkus s tím na chvíli žít.
- Velice těžko se shánějí.
- Opravdu?
A za 9.000 je to za hubičku.
Budu v dětském pokoji.
- Připravena sundat trochu celulitidy?
- Má záda mě snad zabijou. Nevím proč.
Byla jsem na rentgenu, u svého chiropraktika,
byla jsem i na shiatsu masáži...
- Zkusilas akupunkturu?
- Ne, bojím se jehel.
- Je tu ten Dr. Yang. Je dobrý.
- Možná, kdyby se mi po nich prošel Švéd...
- Ach. Slyšela jste o Nancy Brillové?
- Ne. Co?
Byla povýšena. Nyní má na starosti nákup
scénářů pro velkou kabelovku.
- Opravdu?
- Může zajistit dokončení projektu, který se jí zalíbí.
- Kdo by si to pomyslel?
- Každý k ní teď běží se scénářem.
Teda! Je to skvělé, když
dobrá kamarádka prorazí.
Slyšela jsem, že má románek s
manželem Bethy Winningerové.
Opravdu?
- Nino?
- Ano?
Mohli byste nás omluvit
na pár minut?
- Určitě.
- Jenom na minutku. Díky.
- Nino, potřebuji si s někým promluvit.
- O čem?
- Nesmíš to nikdy vyzradit. Slib mi.
- Slibuji.
Tak se stydím. Ty víš, že
nejsem typ na milostný románek.
Víš, že jsem vdaná za Douga
už 16 let.
- Není to ve mně.
- Vím. Jsi dobrá katolička.
S kým to tedy spíš?
Onehdy byla Monika nemocná,
takže jsem odvezla děti do školy já.
Promiňte. Slečno?
- Co?
- Myslím, že vám upadla...
- Ach, má kniha.
- Edna St Vincent Millay.
- Děkuji. Omlouvám se. Děkuji.
- Romantická záležitost.
Tak jděte.
- Nejsem schopná ho dostat z mysli.
- A to je vše?
- Ano.
- Mluvila jsi o románku.
- Vždyť víš, že bych nikdy nemohla...
- Jak se jmenuje? Je svobodný?
To ani... nevím.
Není to bláznivé?
Nejde ani o to, že by byl nějaký krasavec.
Je to spíš... v tom, jak
se na mě díval, víš?
- Byl tam, když ses tam vrátila?
- Nemohla jsem se přinutit vrá*** se.
Poslala jsem pro děti Hildu.
Ale dnes pojedu. Dnes ano.
Nevím proč.
Vždyť víš, že bych se ničeho neodvážila.
- Začni s konverzací.
- Promluvit s ním? Ale no tak, žertuješ.
Nemůžu se přinutit na něj podívat,
natož s ním pak mluvit.
Tedy, zkoušela jsem s ním promluvit i
ten den, ale nevydala jsem ani hlásku.
Jste s Dougem v pohodě?
Ano. Měla jsem vždy za to,
že je vše v pořádku.
Já se tak stydím za to, co cítím.
- Nesmíš to nikomu říct...
- Ahoj, Alice. Nino, ahoj.
- Jak jsi na tom se zády? Už je to lepší?
- Ne, je to horší. O moc horší.
Znám skvělého člověka, za kterým půjdeš.
Děla akupunkturu. Jmenuje se Dr. Yang.
To je dobré. Můj trenér
ho dnes ráno také zmínil.
Nedělá jen akupunkturu. Také stanovuje
diagnózy. Podává také bylinky.
Ten člověk je génius.
Udělá ti diagnózu z pulsu.
Změřil puls Jeaně Lewisové a řekl
jí, že se jí vyvine vřed.
Žádný tradiční doktor ho nenašel.
O šest měsíců později se bolestí zhroutila.
- Já slyšela, že Jean Lewisová si nechala odstranit podbradek.
- A dobře. Celé to krocaní vole je pryč.
- Budou mi to také dělat?
- Ach, ne.
Hele, nezapomeň - Dr. Yang.
Ty jeho bylinky jsou zázračné.
Žádná chemie. Jen čistá příroda.
Helen Dukesová měla vaginální nádory.
Každý doktor ji chtěl operovat.
Začala brát ty bylinky. Nádory
ustoupily. Už jsou to tři roky.
- Páni!
- Nemusíš už někam jít, Alice?
- Myslím, že?
- No jo. Musím běžet.
Jo.
Ach, Paní Taitová!
Kate a Dennis jsou skvělí.
Skvěle se začleňuje do kolektivu.
Má takovou radost. Ne?
Skutečně to je vidět při
hodince volné zábavy.
Jestli chcete, můžeme si jít
na chvíli popovídat o školce...
...která by mu poskytla ty nejlepší šance
dostat se na jednu z univerzit TOP 8.
Na co celou noc myslíš?
Zdáš se tak nedostupná.
Na nic. Stále mě trápí
ta ostrá bolest v zádech.
Jo, Lila volala před chvílí. Říkala, že
ten akupunturolog se jmenuje Dr. Yang.
Dr. Yang? Opravdu? To už je dnes
potřetí, co slyším jeho jméno.
Nenecháš snad někoho, aby do
tebe píchal jehlami?
- Myslím, že většinou používá bylinky.
- No, nejvíc potřebuješ zvolnit.
Necvičit tolik. Posnídat v posteli.
Kouknout se na Dobré ráno.
Doktora Yanga, prosím.
Sedněte si prosím.
Pan doktor vás přijme nyní.
Pojďte dál.
Sedněte si, prosím.
Sundejte si kabát.
Jaký máte problém?
Cítím... bolest a únavu.
Obzvláště v zádech.
Byla jsem u spousty doktorů,
ale na nic nepřišli.
Problém není v zádech.
Problém je tady, tady.
Opravdu? Protože, víte,
cítím svoje záda.
Někdy mi záda tak ztuhnou,
že je sotva můžu ohnout.
Přestaňte mluvit o zádech.
Se zády je vše v pořádku.
A myslíte, že by důvodem mohlo
být mé náročné cvičení?
Možná špatně zvedám děti?
Co to je?
Vypadá to opravdu divně.
- Soustřeďte pohled do středu kola.
- Co s tím zkoušíte dělat?
Koukejte prosím do středu a hluboce dýchejte.
Hluboce. Velice hluboce.
Jestli se mě pokoušíte hypnotizovat,
tak marníte bohužel svůj čas.
Prosím. Prosím, paní Taitová.
Upřete pohled na střed víru.
Ano, ale víte, věc se má tak, že
jsem velmi nevhodný objekt.
Opravdu. Bylo to ověřeno. Jednou se o
to pokoušel jeden velmi slavný bavič.
Vyšla jsem k němu na pódium.
Bylo tam tuším asi 12 dobrovolníků.
Já byla jediná, které se nepodařilo
upadnout do transu.
Sledujte rotující kolo.
- Určitě víte, pane doktore...
- Koncentrujte se.
..že existují dvě skupiny lidí.
Já...
Víte, ne každý může
být zhypnotizován.
Padám do...
A teď mi řekněte, co vidíte.
- Tučňáky.
- Tučňáky?
A co ti tučňáci dělají?
Páří se.
Opravdu? Myslíte si, že tučňáci jsou katolíci?
Ten muž... mě líbá.
Kdo je ten muž?
Chci ho lépe poznat...
..ale neodvažuji se.
Vysvětlete prosím.
Mé pocity jsou... příliš děsivé.
Nikdy předtím jsem tyto pocity neměla.
Nikdy?
Ach.
Jednou. Byl zde kdysi jeden mladík.
- Ne manžel?
- Ne.
Pocity k mému manželovi jsou odlišné.
Jaké máte nejhlubší pocity ke svému manželovi?
Miluji ho, ale...
Ale co, Paní Taitová?
Řekněte to prosím manželovi.
Manžel je tady v místnosti.
Vidíte ho? Řekněte mu to.
Ale co, paní Taitová?
Já jsem manželka, víš.
Starám se o děti,...
...pořádám večírky,
starám se o společenský program,...
...snažím se vypadat hezky,
aby tví známí obdivovali tvůj vkus.
Stala jsem se jednou z těch žen,
které celý den nakupují a chodí na pedikúru.
Ale já chci být víc.
Ve mně je víc.
- Musíš vychovávat děti.
- Stále můžu vychovávat děti.
Chci se svým životem udělat něco dřív,
než bude pozdě.
- Udělat co?
- Nevím co. Je to spousta, co dokážu.
Pokaždé, kdy tě požádám o něco
určitého, se ti zamotá jazyk.
Měla jsem svou kariéru.
Vzdala jsem se jí, abych si tě vzala.
Jakou kariéru? Byla jsi holka
z malého města s katolickou školou...
- Pracovala jsem.
- Bojovala jsi,...
- ...aby ses dostala do módního průmyslu.
- Bojovala jsem, protože jsem byla mladá.
Byla jsi tak pěkná.
A vyjeli jsme si do
zábavního parku.
- Nesmím být venku moc dlouho.
- Proč ne?
Ráno musím vypomáhat u návrháře kostýmů.
To představení začíná za šest týdnů.
- Je ten návrhář tvým přítelem?
- Ne. Já tak úplně přítele nemám.
Kdybych měla, tak nebudu tady.
Jsi překrásná.
- A ty jsi velmi bohatý.
- Ne, vlastně ani nejsem.
Moje rodina je, ale...
..já se chci postavit na vlastní nohy.
- A já se postavím.
- Tím jsem si jistá.
- A jaké máš ty plány?
- Oh, rozhodně něco s módou.
Návrhářka pro divadlo, nebo návrhy
kostýmů, taková obyčejná návrhářka.
Nevím. Je to pořád jen sen.
A kdybych tě požádal, aby sis mě vzala
a měla se mnou děti...
..a byla mi oporou a
stala se paní Taitovou?
Řekla bych, že trochu pospícháš.
Přeci jen jsme se sotva seznámili.
Ale musím přiznat, že se mi moc líbíš.
A teď, paní Taitová?
Teď... trávím hodiny...
...snahou navázat na své mládí.
A on si toho nevšímá.
Paní Taitová je naštvaná.
Jsem na křižovatce.
Jsem ztracená.
Jsem ztracená.
Spěte. Spěte.
Tvrději. Tvrději.
Až napočítám do tří,
probudíte se a nebudete si nic pamatovat.
Nebudete si vůbec vzpomínat
na pocity z transu. Na žádné.
Nebudete jimi pobouřena.
Jedna: vycházíte.
Dvě: už jste téměř při vědomí.
Tři...
Možná jsem si natáhla záda
při tenisu, víte?
Můj manžel se mě ho pokoušel naučit,
ale nejsem sportovní typ.
Odpočívejte, paní Taitová. Jen odpočívejte.
Začneme léčbu
s těmito bylinkami.
Jaký máte dnes program?
No, chtěla jsem jít trochu nakupovat.
A pak jsem chtěla jít...
Ano?
..vyzvednout děti ze školy.
Nebo spíš ne. Ne, myslím,
že to nechám na pečovatelku.
Paní Taitová, Dr. Yang po vás chce,
abyste neměnila plán dne.
- Náhlé změny jsou příliš impulzivní.
- Opravdu?
Paní Taitová by měla jít na oběd,
ale žádné škeble.
Pak ve 14:30 si vezme bylinky, ano?
- 14.30. Dobře.
- Poté může vyzvednout děti.
- Ale nejsou nebezpečné, že?
- Velmi jemné.
Rychle zaúčinkují.
Rychle odezní.
Jemné.
Paní Taitová, chtěla jste vodu?
Je už 14.30?
Zhruba ano.
Vaše oči opravdu... hoří.
Díky.
- Joe Rufallo.
- Joe Rufallo.
Rufallo.
Čím se živíte, Joe?
Jsem hudebník.
Saxofonista?
Jak to víte?
Sálá z vás taková pohoda.
Tak to jste trefila hřebíček na hlavičku.
- Vlastně nyní nacvičuji.
- Nacvičujete?
Ano, na poctu Dukovi Ellingtonovi.
- Duke? Můj oblíbenec, Joe.
- Opravdu?
Ach! Tak...
Jakou tvrdost jazýčku používáš?
- Jazýček?
- Jazýček, Joe.
- Mezi rty.
- Jo. Trojku.
- Hraješ na tenor?
- Ne.
Já jen... miluju saxofon.
Jo. No, je to skvělá trubka.
- Ach, ta nejlepší.
- Jo.
Trochu teď taky blbnu se sopránem.
Opravdu? Sopránem?
- Uh-huh.
- Joe.
To rozšíří tvůj repertoár.
To víš, ne?
- Jo.
- Takže...
Řekni mi, Joe.
Je tvoje žena taky muzikantka?
- Nejsem ženatý.
- Nejsi?
- Ne.
- Joe.
A miluješ Ednu Millayovou.
- Jo. Já...
- Jo. Moje oblíbená.
- To vím.
- Jo.
Takže... jsem tak myslela...
..že bychom se měli sejít
a popovídat si o ní, nemyslíš?
- To určitě.
- Ano.
Kdy?
- Kdy, Joe?
- Zítra.
V kolik?
Navrhni.
Ve tři. V pavilonu tučňáků.
V ZOO.
- Skvělé. Skvělé.
- Super.
Tak, ještě jedna věc.
Pamatuji se, jak jsem poprvé slyšela
Coltrana na soprano.
Do té doby to byl jenom tenor,
samozřejmě, ale...
Byl to tak silný moment, Joe.
Otevřel mi úplně nový svět harmonií.
- Opravdu?
- Opravdu.
A s tím tě opustím, Joe.
Uvidíme se zítra v ZOO.
Pavilon tučňáků. To jsem řekla.
- V ZOO?
- Ano.
- Tys to navrhla?
- Jo. Nemůžu uvěřit, že jsem to řekla.
- Myslela jsem, že to mluví někdo jiný.
- To je úžasný.
Ta slova ze mě padala.
Neměla jsem tušení, co říkám.
Neměla jsem vůbec tušení, co to znamená.
Mluvila jsem o jazýčcích.
- Coltrane. Kdo byl Coltrane?
- Co je to?
- To chci také vědět.
- Asi jsi to někde četla.
A byla jsem taky tak troufalá.
Nemohu tomu uvěřit.
Absolutní otrapa.
Jo, ale on reagoval.
To jo, ale říkám ti, bylo to
jako bych byla posedlá.
Fakt. Říkám "Otevřel se mi
úplně nový svět harmonií."
- Harmonií?
- Harmonií.
Vím já co o harmoniích?
No a je milý?
Co jsi o něm zjistila?
- No, že není ženatý.
- Dobře.
Nacvičuje na nějakém
místě jménem Park East.
- Uh-huh.
- Sound East.
A nacvičuje tam něco jako
poctu Duku Ellingtonovi.
Co jsem to udělala?
Nemůžu se setkat s cizím chlapem v ZOO.
- Proč ne?
- Nejsem jako Jane.
- Nehledám žádnou rychlovku na seně.
- A co hledáš?
Poslouchej, ani slovo na tohle téma.
Nesmíš muknout ani slovo.
- Samozřejmě že ne. Slibuji.
- Bože, nemám co na sebe.
- Tak jsem ztloustla. Tohle není pro mě.
- Ach, Micko.
- Ahoj miláčku. Maximálně jsme se snažili.
- Díky.
Ach, ahoj slaďoušku. Podívej se na ní.
Pojď, cukroušku. Pojďme domů.
Líbí se mi, jak jsi udělal jedno ucho
fialové a jedno zelené.
- V jaké barvě uděláš ocas?
- Nevím, asi v červené.
- To je dobrý nápad.
- Mohla bych ho udělat oranžový.
- Ahoj.
- Ahoj.
Nancy Brillová udělala velký
postup v TV.
Nakupuje teď scénáře.
Poslala jsem jí květiny.
Jsem za ní ráda, je to kamarádka,
ale musím připustit, že i trochu závidím.
Ach. Alice, to už jsme probrali.
A myslím, že jsme se dohodli.
Já vím. Co kdybych se přihlásila
do nějakého kurzu nebo něco takového?
- Myslíš ve škole?
- Jo.
- Jako co?
- Já nevím.
Teď lituji, že jsem nikdy nešla na vysokou.
Na katolické střední Sacred Heart
jsem byla dobrá v angličtině.
Ach, a když mluvíme o Sacred Heart,
byli jsme pozváni na příští měsíc...
...na počest Matky Terezy.
Opravdu? Matka Tereza?
Myslíš, že přijde osobně?
Spíš myslím, že se tam objeví
někteří její přátelé.
Chtěla bych vzít s sebou děti.
Tolik jim o Matce Tereze vyprávím.
- Tak to nevím.
- Matka Tereza! Ona je můj idol.
Musíme je vzít s sebou.
Bude to skvělý zážitek.
- Uvidíme.
- Jo.
Chceš sušenku?
Nemůžu to svému manželu udělat.
Celý ten večerní rozhovor o Matce
Tereze ve mě probudil vinu.
Věřím ve věrnost. Tak jsem vychována.
Nehodlám se dopustit nevěry.
Prostě to nemůžu udělat.
A kdo je koneckonců ten člověk, ne?
Nějaký trubač? Po rozvodu?
Je to naprostý cizinec.
Jsem vdaná 16 let, doktore Yangu.
Nemůžu jen tak jít a dopustit se nevěry.
Ani si nejsem jistá, že by mě chtěl,
víte? Stárnu.
A co by se stalo, kdybych se do
něj zamilovala? To je...
- Jsem tak zmatená.
- Pocity paní Taitové jsou v ohromném konfliktu.
Ale Dr. Yang má medicínu.
Ach, víte, po těch včerejších bylinkách
jsem se cítila poněkud divně.
Tyto bylinky jsou jiné. Velmi vzácné.
- Těžko se shánějí.
- Jsou všechny naprosto bezpečné?
Nejlepším způsobem, jak poznat člověka,
je pozorovat.
Jo...
Je to hořké. Co to způsobí?
Umožní paní Taitové pozorovat,
aniž by byla zpozorována.
Co... co to je?
- Kam mizím? Nemůžu tomu uvěřit.
- Nic se nebojte.
- Neviditelnost zanedlouho zmizí.
- Jsem neviditelná!
Úplně jsem zmizela. To nechápu.
Nikdy jsem nic takového neviděla.
Pane doktore, je to bezpečné?
Paní Taitová ví, kde toho muže nalezne.
- To je šílené.
- Jestli o něm chce více zjistit,...
...tak má příležitost.
Joe, za pár týdnu musím jet na Floridu
a chci vzít s sebou Shanu.
Jen na týden. Vím, že naše dohoda
zněla jinak, ale určitě se jí to bude líbit.
- Můžu jí ukázat Disneyworld.
- Jo.
Díky. Vynahradím ti to.
To je v pořádku. Užije si zábavu.
Doufám, že nejedeš...
- ...s jedním ze svých exotických průvodců.
- Jako s kým?
Jako s Petrem Wilksem, kterého baví
brát mou dceru na závody ve svém Ferrari.
- To bylo naprosto bezpečné a jí se to líbilo.
- Ale ne mně.
- Tys jí ukázal sportovní vozy.
- Mám lepší pocit, když řídím já,...
..ne nějaký chlápek od reklamy,
který má brýle jak dna od půllitrů.
Peter je v pohodě. Je velmi opatrovnický.
Teď poslouchej, chci ti něco ukázat.
Toto jsou klipy, na kterých
už několik týdnů pracuji.
Věřím tvému výtvarnému citu.
Myslím, že jsou výtečné.
- Všichni tady jsou trochu nerozhodní.
- Je to sexy.
- Jo.
- Jako ty.
Trochu evropské. Dělali jsme to v Paříži.
- Trochu perverzní.
- Perverzní...
Mám rád perverzní věci.
Vzpomínáš na ty časy, kdy jsme zamkli
ty dveře a milovali se na tom gauči?
- Joe, to bylo hodně dávno.
- Ne, ne. To bylo po našem rozvodu.
Za tvé sexuální výkony tě nikdo pomlouvat nemůže,
to je desítka na Richterově stupnici.
Jo, z čeho jsi mě obviňovala?
Že nemám IQ 180 jako ty?
Trochu jsi hrál, občas sázel.
- Flirtoval jsi se všemi mými kamarádkami.
- Víš, že jsi pořád hodně sexy?
Joe, nemysli si, že nejsem v pokušení,
ale mám náročný program.
- Kvůli starým časům.
- Ach, Joe.
Hele,...
..nemyslím si,...
..že bychom to měli dělat.
Ach, Joe.
Ach, Joe.
Ach, Joe.
Má bývalou manželku
a stále mívají sex v kanceláři,...
..s lidmi hned ve vedlejší místnosti.
A ona je génius a já jsem nula.
OK. OK, OK. Alice,
prosím nerozčiluj se tak.
Mm-hm.
Jak si tohle vše zjistila,
když jste se nesetkali?
Ach, víš, mám své způsoby.
Jsem ráda, že jsem tam nešla.
Nemůžu se rozhodnout, jestli vyzkoušet
nového Lincolna nebo zase zkusit Cadillac.
Co bych opravdu rád, je Bentley.
Víš, nebo pravý Rolls
nebo ten starý Phantom V.
Ale s dětmi bych se to nikdy
nemohl užít.
- Přemýšlím, že bych mohla psát.
- He?
Myslela jsem, že když teď Nancy Brillová
nakupuje TV scénáře, mám kontakt.
Ta byla vždy na správném místě.
Ženská se skvělou hlavou.
Pojďte sem, děti.
Pojďte. Že vás chytnu!
Tušíš, jak vysoké máš IQ?
Já?
Vysoké. Musí být. Stačí se rozhlédnout.
Myslíš, že já mám také vysoké?
Určitě. Průměr, lehce ***.
Někdy cítím, že bych mohla psát, víš?
Uh-huh.
Obzvláště nějaký TV scénář ze starých dob.
Jsem stejně chytrá jako Nancy Brillová.
- No...
- Ty si to nemyslíš?
Ale jo. Nevím, víš?
Nemůžeš se jen tak rozhodnout
být spisovatelkou a začít psát.
- Proč ne?
- Potřebuješ zázemí.
No, psávala jsem jako malá.
Vždycky jsem milovala poezii a drama.
- Měli byste už jít spát, děti.
- Mám je připravit?
Připravte je.
Přijdu za nimi za dvě minuty.
- Pojďte, dětičky.
- Dvě minuty.
- Čas vyčistit zoubky.
- Dobrou noc.
Kdo bude první v koupelně?
Kdo bude první v koupelně?
- Nikdy mě nepovzbudíš, víš?
- Snažím se být... rozumný.
Nemůžeš jen tak říct,
že se staneš spisovatelkou.
To ale udělala Nancy Brillová. Byla
něčí asistentkou, komu jsem ji představila.
A rozhodla se, že chce psát a
teď nakupuje scénáře.
Co můžu říct? Ptala ses mě na názor.
Snažím se být praktický.
Halo?
Halo? Nerad vás otravuji.
Tady Joe Rufallo.
Chtěl jsem se jen ujistit, že jste OK,
nebo že jsem neměl špatné datum.
Ne, ne. Byla to moje chyba. Omlouvám se.
Já...
Něco mi do toho přišlo a já
neměla vaše... telefonní číslo.
Ne, to si nemyslím, ne.
Ne, to není tak dobrý nápad.
Oh. Já...
Ne, chápu.
Jistě.
Alice...
Alice.
Alice.
Paní Taitová věří na duchy.
- Nevím. Asi. Co já vím?
- A nevěří snad všichni katolíci?
Duchy. Katolíci věří na duchy.
V časech velkého stresu se někdy
zjeví duch.
Co budou dělat tyhle bylinky?
Doufám, že nic radikálního.
Nemyslíte, že by tyhle věci
mohly být špatné pro můj systém?
Tyto bylinky se nejí.
Ne...? A co potom?
Počkejte do půlnoci.
Potom spalte tyto bylinky v hrnku.
- Spálit je v hrnku?
- Máte čajový hrnek?
Ano, ano.
Mezitím, plánujete vyzvednout
děti ze školy?
Ne. Měla to zajistit chůva.
Mám setkání jinde.
- Ráda tě vidím.
- Já tebe taky.
- Jak se má Doug?
- Je v pohodě. Udělala jsi mi radost, Nancy.
- Díky.
- Tohle je skvělé.
- Dostala jsem od tebe kytky.
- Ach, dobře.
- Bylo to od tebe milé.
- Nic to nebylo.
Před pár měsíci jsme se procházeli
po pláži v Southamptonu.
Vzpomínáš, jak si snila o postupu.
A hle, jsi tady. Velký skok.
- No...
Řekni mu, že tu budu později.
Mám toho *** hlavu. Schůzky se scénáristy,
oběd v NBC a promítačky do osmi.
- Bože.
- No nic, Alice, co pro tebe můžu udělat?
OK. No, v průběhu let se ve mně
objevily různé nápady.
Vždy jsem tušila, že kdyby byly sepsány,
mohla by z nich být dobrá show nebo seriál.
- Uh-huh.
- Chtěla jsem slyšet tvůj názor na zápletku.
A když si budeš myslet, že je to
něco pro tvou show, napíšu to.
- Ty píšeš?
- Trochu jsem psala, jako malá.
- Víš, nic velkého, samozřejmě.
- Tak to jsi to držela jako tajemství.
No, ráda bych to zkusila.
Ráda bych to zkusila.
- Dělala jsem na pár hrách před léty.
- Nebylo to v kostymérně?
Jo, ale víš, aspoň jsem měla
kontakt s divadlem.
Uh-huh. Takže co máš za nápad?
Protože toho mám dneska *** hlavu.
Oh. OK. No, je to o dvou sestrách,
které si byly jako děti velmi blízké.
A teď si jsou jako dospělé
docela cizí.
- Jako ty a tvoje sestra.
- Já?
Nejste k sobě s Dorothy slušné,
ale ne příliš přátelské?
No, tedy, to mě nikdy ani nenapadlo.
Můžu tě zastavit? My chceme
krev a střeva, žádné citovky.
Aha. Mám další o mladé
dívce, která se chce stát jeptiškou.
Žádné jeptišky. V kurzu jsou sexy, bez skrupulí,
bohaté, dramatické, ale ne jeptišky.
Hele, až se ti něco z toho přihodí,
promluvíme si.
Zavolej mi a zajdeme do Le Cirque.
OK. Dobře. Díky.
- Nepálí se tam něco?
- Ne.
Ne, vše v pořádku.
- Pojď spát!
- Hnedka.
- Alice.
- Kdo je to?
Je tam někdo? Kdo je to?
Nevzpomínáš si?
Ach!
Ten hlas...
Alice.
Alice Jansenová.
Eddie? Je to Eddie?
Ahoj, zlatíčko.
Jsi to ty?
Bože, teď jsi ještě nádhernější.
Už je to téměř 20 let.
Řekni, nevypadám tak špatně,
na to, že jsem mrtvý.
Ne. Na to, že jsi mrtvý,
vypadáš skvěle.
Vidíš? I kdyby sis mě vzala,
stala by ses vdovou.
Eddie, cítila jsem se hrozně,
když jsem slyšela o té bouračce.
Ale nepřekvapilo mě to.
Vždy jsem říkala, že řídíš hazardně.
Ach!
Myslela sis, že dělám vše hazardně,
i milování.
Eddie... byly doby, kdy jsem
měla opravdu pocity viny.
Ale no tak. Jsem velký kluk.
Už jsem byl odmítnut předtím.
Ale ne že bych z toho nebyl smutný.
Ale řeknu ti, ta bouračka
byla totální náhoda.
Bum! Tu jedoucí dodávku jsem
ani vteřinu neviděl.
Nedávno jsem na tebe myslela.
Potkala jsem zajímavého muže,
který mi tě trochu připomínal.
Ach ne. Snad ne problémy v ráji?
Ne, ne, ne. Tady je vše v pořádku.
Jsem šťastná.
Tak mi řekni všechno o tom chlápkovi,
který ti připomíná mě.
No, je jako ty.
Je... nezodpovědný a temperamentní.
- Jo.
- Ale on...
Je roztomilý, víš?
"Nepožádáš manželky bližního svého."
To není z mé hlavy, četl jsem to.
Ale já nejsem nevěrná.
Právě jsme se seznámili.
Skleněný hrošík od Steubena.
Vždy mě zajímalo,
kdo tyhle věci kupuje.
Bože, tak rád tě vidím, Alice.
- Co se stalo s tvou kariérou?
- Ach, nevím.
Teď jsem přemýšlela, že začnu psát.
Myslíš, že to v sobě mám?
- S kým to mluvíš?
- Ach, já jen...
Právě jsem tě viděl, že se tu
s někým bavíš.
- Asi jsem jen přemýšlela nahlas.
- V tuto hodinu?
- Samý spodky a žádný svršek. To jsem si
mohl myslet!
- Jsi v pořádku?
- Jsem. Jen jsem měla nápad na příběh.
Takže jsem si asi přehrávala všechny postavy.
- Alice, to je šílené.
- To je šílené.
Půjdu spát.
Jdu do postele.
Já taky. Měl jsem dlouhý den. A přijdu
domů později. Jdu hrát vrhcáby.
- Ty vrhcáby jsou dnes v noci?
- Miláčku?
- Zkusíš si odpočinout?
- Zkusím to.
- V poslední době jsi strašně přepjatá.
- Opravdu?
Já vím, jak bych tě uklidnil, Alice.
Znám všechna ta správná místa
a není jich málo.
Vidíš, to je on, tamhle.
Chci vědět, co si o něm myslíš.
Po všech těch letech
chce teď znát můj názor?
- Ahoj.
- Ahoj.
Omlouvám se, jestli jsem tě tím
telefonátem domů obtěžoval.
- Měl jsem strach.
- Ne, já... To je v pořádku.
Asi jsem byla trochu úsečná. Bavila
jsem se zrovna s manželem.
To je v pořádku. Chápu.
Byl jsem zklamán, když ses
neukázala v ZOO.
Mají tam nádherného polárního medvěda,
kterého jsem ti chtěl ukázat.
Má ohromné ledově modré oči,
stejné barvy jako ty tvoje.
Tak to byla dobrá věta. Kdy naposledy
tvůj manžel nějakou takovou vypustil?
- No, já...
- Povzbuď ho trochu.
Omlouvám se, že jsem to nestihla.
Ráda bych to napravila.
Cirkus Big Apple je zrovna ve městě.
Beru tam zítra svou dceru.
Co kdybys přišla se svými dětmi.
- Určitě se jim to bude líbit.
- No, já myslím, že...
Ale no tak, za návštěvu cirkusu s
dětmi do pekla nepůjdeš.
Ale myslím, že si program upravím.
Skvělý. Budu se těšit.
No tak, děcka, usněte.
Už jsem vám přečetla tři pohádky.
Katie, zůstaň už v posteli. Dobrou noc.
Uvidíme se ráno. Dobrou noc.
Dobrou noc.
Zůstaň v posteli.
Sladké sny.
Co to dělám?
Myslím, že to musíš prozkoumat a zjistit,
kdo je on, a poznat tak i sebe.
Do čeho jsem se to namočila?
Alice, trochu optimismu.
Víš, nebudu už tady s tebou
moc dlouho.
Co bys řekla, kdybychom si vyšli
a naposledy se pobavili?
- Nemůžu.
- Dneska hraje vrhcáby.
Byl jsem u toho, když to říkal.
Ať se chůva postará o děti a
my půjdeme do kasina Moonlight.
Kasino Moonlight Casino
před deseti lety shořelo.
- Vem si kabát, Alice.
- A navíc je to daleko po pláži.
Vem si kabát a setkáme se na terase.
Paní Taitová?
Paní Taitová, budete mě tak
na hodinu potřebovat?
Paní Taitová?
Paní Taitová, vy jste odešla?
Paní Taitová?
Pamatuješ si na tu noc?
Naše poslední společná noc.
Řekla jsi mi, že vše skončilo.
Byla jsem jen dítě.
Představa života s tebou byla děsivá.
Máš nějaké výčitky?
Nevím.
Udělala bys všechno stejně,
kdybys měla druhou šanci?
Nevím.
Proto je důležité zjistit,
jaké máš k Joeovi pocity.
Myslím na tebe často.
Zlatíčko, jsem doma.
Prodal jsem obraz.
To je skvělé. Který?
- Ten tvůj akt.
- Opravdu?
Přestaň se mračit.
Jsi nádherná bez šatů.
S kolika ženami jsi se miloval?
S hodně. Ale ty jsi jediná, která
vážně zvažovala stát se jeptiškou.
Nemůžu si pomoct!
Nikdy jsem kachnu nevařila.
- Celej byt je plnej kouře.
- Omlouvám se.
Víš, opravdu tě miluji.
- Mou matku jsi urážet nemusel!
- Byla podprůměrná herečka...
..a své infantilní názory na
politiku by si měla nechat pro sebe.
Mohla být velkou hvězdou.
A je chytrá. A měla pravdu, když
nepochopila tvé obrazy.
A měla pravdu o tom, že jsi komunista.
Pojďme mít dítě.
I když se nechceš vdávat.
Jo, a z čeho bychom žili?
Teď nezaplatíš ani své účty.
- Dej mi pusu.
- Celou mě zamažeš od barev.
Pšt.
Co se děje?
Mám divný pocit.
Cítím se velmi velmi divně.
Bože.
To je ten nejdivnější pocit.
Cítím, že mizím.
Fakt mizím.
Děje se to. Tady to je.
Bylo skvělé tě zase vidět.
Jsi stále nádherná.
Dostaly jste cenu?
- Tak jak jdou zkoušky?
- Jo, skvěle.
- Skvělé aranže "The Mooche".
- The Mooche?
- "Mooche." Část od Ellingtona.
- Jo. "The Mooche." Ano.
Tušil jsem, že to budeš znát.
Vypadalas, že jazzu hodně rozumíš.
No, ne úplně, ale ráda bych se
to naučila.
No... nejsi vůbec taková,
jako jsi vypadala ten první den.
Šla jsi přímo na věc.
Já vím. Byla jsem... tak nesnesitelná.
Stydím se za to.
Myslím, že to mělo překonat mou
stydlivost či co. Nevím.
Takže tohle jsem opravdu já. Cítíš...
Jsi zklamán?
- Ne, ne.
- Ne?
- Vlastně jsi mě trochu vyděsila.
- Opravdu?
Ne, no... Ale vycítil jsem,
že to nejsi ty.
Jo.
Hele, můžu se na něco zeptat?
Určitě.
Co?
Máš šťastné manželství?
Nebo to není taktní?
Ne. Ano. Ano, já...
Páni, už jsem vdaná 16 let.
16 let.
Aha, no, to... je skvělé.
Jo.
Ne, opravdu.
- No, dobré manželství je vzácnost.
- Jo.
Proč jsi se rozvedl?
No, já i moje manželka
jsme byli příliš tvrdohlaví.
Ona je... fakt skvělá.
Aha. A atraktivní?
Ano.
- A velmi sexy.
- Aha.
A když s ní jsi, máš...
...máš stále chuť s ní být?
- Ne.
- Ne?
Ne? Nikdy nemáš nutkání...
se jí zmocnit?
Jako když jste sami v její
kanceláři nebo tak něco?
Nebo... tedy já nevím, jen... jí
položit na gauč či tak?
Kvůli starým časům?
Bože, ty jsi zajímavá.
Mám příběh. Žena, která
nikdy neudělala nic nečestného...
..zjistí, že si začíná
románek s hudebníkem.
- Je to trochu neurčité, Alice.
- Opravdu? Myslíš?
Podívej, přiznej si to. Co ty
víš o takové ženě?
- No, já...
- Kdo je ta žena?
Kdo je ten muž?
Kdo je ten chudák manžel?
Kam to spěje?
Proč by to mělo být zajímavé?
Má to šťávu? Je v tom sex? Perverze?
Je snad děvka?
Co se děje? Vypadáš bledě.
Vím, že umím psát.
Mám prostě jen blok.
Musíš odpočívat a netlačit na pilu.
Jestli v tobě něco je, objeví se to.
Jo. Jo, máš pravdu.
Se mnou je to stejné.
- Chtěl jsem být klasickým hudebníkem.
- Jo?
Ale nebylo to ve mně.
Takže se živím nahráváním ve studiích.
Show, reklamy.
Ale mám zatraceně dobrý cit na jazz.
A to je... tam, kde
jsi potkal svou ženu?
- V reklamce?
- Jo, přesně.
Dělali jsme spot na nějaký saponát.
- Saponát...
- Byla to láska na první pohled.
Za půl hodiny jsem se už
milovali na dámských záchodcích.
- Promiň.
- Ne, to je OK.
Máš roztomilý způsob, jak
sdělovat věci.
Hele, myslíš, že by ses mohla
zítra večer utrhnout?
Večer?
Můj kamarád nahrává desku.
Možná by se ti líbilo si to poslechnout.
- Je skvělý cellista.
- No, večer...
Zítra večer má Doug svou
noc vrhcábů, takže...
- V kolik hodin by to tak bylo?
- Osm, půl deváté.
- Osm?
- Jo, jestli chceš...
Můžu tě vyzvednout.
Co takhle před školou?
Před školou. Večer.
Jo, myslím, že by to šlo.
Vypadá to na zábavu.
OK. OK. Domluveno.
Manželka Loua Gimbela ho taky
mořila ohledně vlastní práce.
Takže on nakonec najmul
obchod na Lexington Avenue.
Zafinancuje jí a
ona si otevírá butik.
- Opravdu?
- Nebo obchod se svetry...
A já si pomyslel - to je něco.
Možná bys tam mohla na poloviční
úvazek pomáhat.
Jsi milá osoba
a vyznáš se ve svetrech.
Tohle jsem úplně nemyslela, víš?
Tak o tom uvažuj.
Neměl by ses začít chystat
na partičku vrhcábů?
- To bych měl.
- Jo.
- Tak si to dnes užij.
- Zkusím se nezdržet.
- Co budeš dělat ty?
- Nevím. Jako vždy. Nic moc.
Už je po půl osmé.
Sakryš, nechceš snad přijít pozdě.
- Nepřijdu pozdě.
- Asi se budu dívat na TV.
- Pane Taite, telefon.
- OK, Hildo. Díky.
To byla dobrá večeře.
Zrušili jsme hru.
- Co?
- Jo. Ken je nemocný.
Nemocný? A to nemůžeš hrát
s někým jiným?
Jay tvrdne v Bostonu.
Jeho let byl zrušen.
- Dougu?
- Jo?
Půjdu se na chvilku projít, jo?
- Kam?
- Právě jsem mluvila se sestrou.
- Chce mě vidět. Je rozčilená.
- Dorothy? Rozčilená? A z čeho?
Však víš. Vzpomínáš, jak jsme
měli před časem ten malý problém...
Cítí se špatně,
takže k ní jenom zaskočím.
- Co chce?
- Nevím. Promluvit si.
- Musíš jít teď?
- Jo. Jo.
- Nemůžeš si s ní promluvit telefonem?
- Znáš Dorothy. Je to právnička.
Milujou schůzky.
Takže půjdu. Uvidíme se brzy.
Jo. A ať ti vrátný objedná
na obě cesty taxi, jo?
- OK. Bez problému.
- Vrať se brzy.
- OK.
- Mám o tebe strach.
Georgi, můžete mi zavolat
taxi, prosím? OK.
Nechám si tady tuhle tašku.
Vyzvednu si ji při návratu.
- Ahoj.
- Ahoj.
Už jsem chtěl odjet.
Myslel jsem, že už nepřijedeš.
- Možná jsem neměla.
- Co se děje?
Nemůžu takhle, OK? Nemůžu.
Nemůžu takhle lhát.
Podívej, já... Nechtěl jsem tě
dostat do tak složité situace.
Ale dostal jsi mě do složité situace.
- Víš?
- Bože...
- Vždycky na mě zapůsobí to tvé kouzlo.
- Alice...
Nemůžu takhle dál.
Já...
- Nechtěl jsem ti dělat problémy.
- Mám důvěřivého manžela.
Koukala jsem se mu přímo do očí
a vymýšlela si pitomou výmluvu.
No...
Možná tě naštvalo zjištění, že
jsi schopná tohle udělat.
Hele, nesnaž se mě tu analyzovat.
Jsem naštvaná, protože jsem
udělala odpornou věc.
OK.
Chceš odvézt domů?
- Ne, to je v pořádku. Vezmu si taxi.
- Ne. Alice, odvezu tě domu.
- Hele, Alice, prší. Vezmu tě...
- To je v pořádku.
Halo?
Doktore Yangu.
Doktore Yangu.
Tady Alice Taitová, doktore Yangu.
Doktore Yangu. Tady Alice Taitová.
- Paní Taitová. Pojďte dál.
- Ale já netušila...
- Můžu přijít jindy...
- To je v pořádku.
Slyšela jsem, že ordinace je vám
domovem. Myslela jsem, že vás najdu...
- Paní Taitová vypadá přepjatě.
- Ano, jsem. Trochu přepjatá.
Potřebuji něco na uklidnění. Myslela
jsem, že byste mi mohl něco dát.
Nechci si do těla dávat nějaké
cizí látky, tak...
- Ne, děkuji. Nekouřím.
- Ale. To je přírodní látka.
Samozřejmě jsem kouřila jako malá.
Jen cigarety s filtrem, s korkovou
špičkou a s mentolovou příchutí.
Prosím. Paní Taitová je mezi přáteli.
Jo.
Prosím.
Je to štiplavé.
Nemůžu se zdržet moc dlouho.
Mám být na návštěvě u sestry.
- Aha. Intriky?
- Ne, ne, víte. Já jen...
Je to hloupá lež, protože si
se sestrou nejsme vůbec blízké.
I když bych chtěla být. Přistěhovala
se sem nedávno s manželem z Philadelphie.
Je výtečnou advokátkou.
Mohl byste mi to přidržet
trochu blíže, prosím?
Jé, to je pohoda.
Před chvílí jsem se chovala velmi
nevlídně k jednomu kamarádovi.
Chovala jsem se jako pěkná potvora.
Promiňte mou francouzštinu.
Paní Taitová se cítí klidněji?
Vlastně ano, cítím.
Je to...
Všechno... se jakoby vznáší.
Myslím, že si na chvíli lehnu,
jestli vám to nebude vadit.
Teda. Dorothy,
co se stalo s naším domem?
Je tak zchátralý.
Slyšela jsem, že jsi mě dnes použila jako
alibi, aby ses dostala z domu.
Co se pokazilo?
Byly jsme si tak blízké.
- Vybraly jsme si rozdílné cesty.
- A ty si myslíš, že ta moje je snadná.
Kdokoliv utratí tolik peněz za vycpaná
zvířátka pro své děti...
Vím, co cítíš.
Naposled jsi mi to dala pěkně najevo.
Lidi hladoví a ty plníš dětský pokoj
všemi myslitelnými hračkami.
Není nějaký způsob, jak...
jak bys mě mohla respektovat?
Jsi přesně jako máma.
Ano. Poslední dobou jsem dost
na mámu a tátu vzpomínala.
Vzpomínáš, jak táta řezal náš
narozeninový dort mečem?
- Tys mu to žrala?
- Byl to námořní hrdina.
Ale no tak. Byl
nudný a máma alkoholička.
Nech toho. To neříkej.
Takže, s kým to podvádíš?
Nepodvádím. Tedy fyzicky.
Tedy, ne ještě, víš.
Asi pořád věříš tomu, co nám
říkaly jeptišky v internátu.
Moje dny coby katoličky skončily,
když mi bylo asi 16.
Moje dny coby katoličky skončily,
když mi máma našla pesar.
Ale ta hudba byla nádherná, ne?
A ty rituály.
Tak do toho.
Dej si ještě jednu zpověď. Je zdarma.
Moje sestra má pravdu
ve spoustě věcí.
Příliš jsem podobná mámě.
Někdy si myslím, že nevychovávám
své děti pro správné hodnoty.
Že je rozmazluji.
Nevystavuji je věcem,
na kterých záleží nejvíce.
Když jsem byla malá,
chtěla jsem být svatou.
Modlívala jsem se s napnutými
rukama, protože to více bolelo...
...a já se cítila blíže Bohu.
Chtěla jsem strávit život
pomáháním lidem,
..péčí o nemocné a staré.
Nebyla jsem nikdy šťastnější, než když
jsem mohla takto pomáhat.
Co se stalo?
Kdy jsem tuhle část sebe ztratila?
A teď navíc i mé manželství.
Jsem tím tak zmatená.
A cítím vinu kvůli Joeovi.
Bože, jsem vyčerpaná.
- Ty máš kadeře.
- Já mám jednu. Ty jich máš spoustu.
Úplně z nich šílím.
Jsou prostě absolutně...
- Ach, Alice. Ahoj.
- Ahoj.
- Tohle je Joanne, tohle je Kimberly.
- Ahoj. Ahoj.
Uvidíme se. Jak se má Dennis
a Kate? Už si zvykli?
- Mají se skvěle.
- Mám strašné problémy s Perrym.
Vždy, když odejdu, brečí.
Zvlášť když nevysílají Sesame Street.
- Asi potřebuje další sezení u psychiatra.
- Asi jo.
Měla jsi mi zavolat ohledně
party u Jessiky.
- Rádi přijdou.
- Bude tam kouzelník. Mám nápad.
Chci, aby si příští víkend šli
Kate a Perry společně hrát.
Nechám svého šoféra, aby je
vyzvedl hnedka po škole.
- Můžu ti ohledně toho ještě zavolat?
- Prosím. Tak se na to těší.
- Ahoj. Jak se máš?
- Skvěle.
Perry by rád pozval Shana na filmy
k tátovi do promítací místnosti.
- Bude se promítat Malá mořská víla.
- Určitě.
Opravdu se omlouvá za minule.
Vážně jí nechtěl pozvracet koláž.
- Musím běžet. Zavolej mi.
- Zavolám.
Ahoj.
Hele, fakt se za včerejšek omlouvám.
Ne, to je v pořádku.
Můžem si někde stranou promluvit?
Jo. Jo.
Myslel jsem, že bych se měl možná
na nějaký čas stáhnout.
- Opravdu?
- No...
- Nesnesu být zdrojem problémů.
- Ach ne. O tebe vůbec nejde.
To já. Je to tím... kdo jsem,
kdo jsem byla.
Já se jen snažím zjistit, kdo to je.
Proto nechci být překážkou.
Fakt? Takže si myslíš,
že bychom se už neměli scházet?
Možná to tak bude nejlepší.
Teda, já tě zrovna chtěla zítra
pozvat někam do restaurace na oběd.
- Chtěla?
- Ne když... ne když...
Hele, měli bychom vyzvednout děti.
- Ahoj.
- Alice, ahoj. Bože, pojď dál.
- Určitě tě nijak neruším?
- Pracovala jsem na případu, ale...
- jsem ráda, když mě od toho někdo odtáhne.
- Byla jsem za rohem, tak...
Dorothy, já... víš... jen jsem ti
chtěla říct, že z toho mám špatný pocit.
- Přemýšlela jsem o tom a omlouvám se.
- Ale zlato, já vím.
Hele, já jsem ta velká sestra.
Měla bych být milá a taky se omlouvám.
- Dáš si čaj?
- Ne, díky.
- Nezvládla jsem to. Omlouvám se.
- Měla jsi pravdu.
- Kdo jsem, abych soudila tvůj život?
- Hele, buď jen na chvilku zticha.
Neměla jsem... pravdu. Víš, byla jsem...
Je něco nechutného na těch věcech,
které kupuji dětem a sobě.
- Všechno. Měla jsi pravdu.
- Ale je to tvůj život, víš? Kdo jsem já?
Jsi má sestra a
mě zajímá, co si myslíš.
- Jo?
- A chybí mi, že si nejsme blízké.
Když jste se přistěhovali do města,
doufala jsem, že se tak stane.
Doufala jsem v to samé, víš to?
Omlouvám se, ale opravdu mě překvapilo,
jak jsi se změnila.
- Nevěděla jsem, co s tím.
- Věděla jsi, že Doug je velmi bohatý.
Jo, samozřejmě jsem to věděla,
ale když jsem vešla, víš, že...
Ach, bože, tvůj šatník. Šaty
a stovky bot a dalších věcí.
- Bylo to pro mě těžké. Omlouvám se.
- Jo.
Víš, jsi prostě velmi...
Jsi jiná. Máš jiné nápady,
než když jsme byly malé.
Já vím. Já vím.
Máš pravdu.
Ale copak si myslíš,
že ti nechci být blíž?
Chci.
Bože.
Je to vše o její práce v Kalkatě.
Je to tam tak strašně tragické.
Všichni hlavouni tam sedí
a slzy se jim koulí po tvářích.
Bylo to neskutečně dojímavé. Byla
tak... tak jednoduchá a skromná.
Víš? Bylo to úžasné.
Já jsem... brečela.
I děti byly roztomilé. Dennis
byl ***šený, že je tak dlouho vzhůru.
Opravdu si myslím, že Katie
cítila, co se dělo.
- Proč jsi tak nervózní?
- Nejsem. Proč říkáš nervózní?
Pořád mluvíš.
Už jsem to slyšel třikrát.
Opravdu? No, víš,
tohle je pro mě velký krok.
Jen cítím... Nemělo by se to dít
postupně nebo tak něco?
- Nebylo to zrovna uspěchané.
- Uspěchané? Nevím.
Zdá se to uspěchané. Zdá.
Jsem vdaná 15 let.
Asi jsem už vyšla ze cviku.
To není jak žonglování.
Nemusíš trénovat.
Doug se se mnou miluje, ale...
ale ne tak jako dříve.
Což je asi moje chyba. V určité
chvíli jsem nějak ztratila zájem.
A pak i on.
Ale asi kvůli mně.
Ale nevím, proč jsem přestala.
No nic, děláme to málokdy.
- Možná on ztratil zájem jako první.
- Pšt. Pšt.
- Co?
- Uklidni se.
Uklidnit se? Není ani tma.
Bože, dávám přednost tmě.
- Ale to pak nic nevidíš.
- Vidět?
Plánuji zahájit dietu.
Byla jsem špatná?
Byla jsi nejlepší.
Byl jsem OK?
Ano.
Dialog má v příběhu dvě funkce.
V románu si jej člověk čte
pro sebe jako hlasy v hlavě.
A ve scénářích a hrách se má
číst nahlas.
Takže to, o čem tu opravdu
mluvíme, jsou...
..tyto dva aspekty významu slov.
Interní a meditativní v románu...
..a externí a výrazový
v dramatu a filmu.
Veškerá kreativní energie
vychází z nervu vzadu na krku.
Paní Taitová má problém psát,
protože nerv je skřípnutý.
Nyní je oběh velmi velmi slabý.
Musíte vypít spoustu speciálního
bylinkového čaje doktora Yanga.
Tvůrčí duch přijde.
Další čaj si paní Taitová
vypije, až si sedne ke psaní.
- Kdo jsi?
- Jsem tvá múza.
Moje múza?
Jo. Vypadáš překvapeně.
Jsem tvá múza. Jsem tu, abych ti pomohla.
- Máš problémy s psaním.
- Problém mám, to je fakt.
Cítím, že bych nějaký přiblblý
scénář pro TV měla zvládnout.
- No, psaní je těžké.
- Obzvláště s kamarádkou v nákupním.
- Snad si nemyslíš, že je Nancy kamarádka?
- Určitě. Známe se roky.
Seznámila jsem jí s jejím šéfem
i mužem, se kterým žije.
Ty vůbec nejsi psycholožka.
Jak bys mohla být spisovatelkou?
- Jak to myslíš?
- Jak to myslím?
Myslím to, že na Nancy
Brillovou vůbec nespoléhej.
- Ona ti nepomůže.
- Ne?
Představuješ pro ni to,
odkud se jí podařilo odrazit.
- Jsi pro ni historií.
- Pro Nancy?
To sis nevšimla, že se dívá na
hodinky, když s tebou hovoří?
- To přece ne. Představila jsem jí...
- Já vím. Milenci a šéfovi.
Další důvod tě odkopnout.
Lidi, kteří uspěli, nestojí
o lidi ze své minulosti.
- Co se to pokoušíš napsat?
- Scénář.
- Také chodím do kurzu.
- Jo, technika.
Důležitou část tě nikdo nenaučí:
inspiraci. Odtud já pocházím.
Myslím, že si profesor myslí,
že jsem docela slibná.
- Hodně mě podporuje.
- Znám profesora Davise.
- Snaží se tě dostat pod peřinu.
- Ne.
To je důvod, proč vyučuje.
Samé žačky.
Ne. Jde hodně do hloubky. Takový není.
Jo. Hodně do hloubky - přesně
tam by ho chtěl vrazit.
- A co takhle o tvé matce?
- Co, o matce?
O tvé matce. Chvíli byla filmová
hvězda. To by mohl být zajímavý příběh.
Byla u filmu jen velmi,
velmi krátce.
A nikdy neprorazila.
Žabaři jsou daleko zajímavější.
- Mamka není žabař.
- Podívej, jak se bráníš.
Je to dobrý příběh. Idealizovala sis jí,
ale buď věcná. Tohle je důležité.
Byla u filmu. Natočila jeden nebo
dva filmy a pak potkala tátu.
A... táta jí přesvědčil,
aby skončila.
Ne, Alice. Nikdy jsem
nebyla víc než pěkná tvářička.
A když se objevily vrásky,
přestalo studio volat.
Ne, v tobě bylo víc
než jen zevnějšek.
- Mohla jsi udělat se svým životem víc.
- Lichotíš mi.
Když mě studio přestalo chtít,
měla jsem štěstí, že se objevil tvůj otec.
Byla jsem tak zvyklá, že se
o mě někdo pořád stará.
Zabila bych se,
kdyby se neobjevil.
Proto je tak důležité vzít
si zajištěného muže...
..a ne nějakého levicového
umělce z Greenwich Village.
Ale pak, když táta umřel, ses
margaritami upila k smrti.
Nemohla jsem si pomoct, drahá.
Nikdy jsem nedokázala odolat slané
chuti na okraji sklenky.
Ach, mami.
Byla jsi tak okouzlující.
Ale tak zmatená.
Proč jsem to neviděla?
Co se týkalo mě a tvého táty,
měla jsi v očích hvězdy.
Což nelze říct o tvé sestře.
To víno je opravdu skvělé.
No, je to Chambertin 1961.
Mm.
Víš toho i spoustu o víně.
Nevím nic.
Objednal jsem to nejdražší s tím,
že bude nejlepší.
Ty poslední týdny jsem se...
opravdu bavila.
Byla jsi tak uvolněná,
u mě doma.
Silně bez zábran.
Svedená katolička je pořádnej rajc.
Jo. O něco bych se s
tebou chtěla podělit.
Musím být opilá, jinak
bych to nedělala.
Drogy? Vidím dobře?
Musím je zapít vodou.
S vínem je brát nelze.
To nejsou drogy.Jsou to bylinky.
Jsou vzácné. Už je nejde sehnat.
- Co je to za byliny?
- Udělají tě neviditelným.
Máš pravdu. Jsi trochu opilá.
Ach, můj bože. Ach můj bože!
Alice? Kam ses sakra poděla?
- Jsem tady. Jsem přímo před tebou.
- Alice, tady končí sranda!
Vidíš?
Ach, můj bože! Mám husí kůži na husí kůži.
Tak pojď. Napij se.
- Co je to?
- Ale jdi. Nevím. Jen si dej.
Vem si.
- Co mi to udělá? Jsem otec.
- Věř mi.
- Necítím žádný rozdíl.
- Chvíli počkej.
- Vidíš něco?
- Počkej chvíli.
Ach. Ach můj bože.
Ach, můj bože! Nemůžu tomu uvěřit.
- Není to skvělé?
- Já se... Kdes k tomu přišla?
Chceš se projít nebo
tak něco, jen pro zábavu?
Tý jo! Newyorské taxikáře
nic nevyděsí.
- Cítíš se teď víc v pohodě?
- Jo. Cítím se skvěle.
- Není tohle jiný způsob trávení dne?
- Jako když se splní sen.
Kolikrát jsem si tohle přál!
Zvlášť když jsem žil vedle ženské tělocvičny.
Tady jsme, procházíme se po
Madison Avenue a nikdo nás nevidí.!
- Pojď sem. Dej mi pusu.
- Joe, ne sem.
Jsme neviditelní.
Pojďme se pomilovat na téhle poštovní budce.
- Nech toho!
- Ale no tak.
Tamhle je Nina a Jane Taylorovi.
Vsadím se o cokoliv, že jdou k Ralphu
Laurenovi. Musím je sledovat.
To je tak nečestné.
Toužím potají naslouchat.
Půjdu rovnou do pekla.
Ale no tak. Jestli chceš, udělej to.
Žiješ jen jednou.
Ach. Podívej se na tohle.
- Ach, to je pěkné.
- Nedělej to. Způsobíš paniku.
Tamhle jsou. Cítím se jako zvrhlík,
využívat tuhle výhodu, ale...
Ach můj bože!
To... je ta slavná modelka.
Už jsem ji viděl.
Byla na miliónech časopisů.
Podívej se na to tělo. K neuvěření.
- Uklidni se.
- Jde do převlékárny?
- Nevím.
- Převléknout se?
Tak do toho. Jdi se pobavit, OK?
Já jdu sledovat Jane a Ninu.
Nemohu tomu sama uvěřit,
ale je to pravda. Má milence.
Alice Taitová? Naše Alice Taitová?
Slečna Matka-Představená-Z-Katolické-Školy?
Potkala jsem jí nedávno.
Kupovala si desky s klasikou.
On hraje na saxofon. Celá zčervenala.
Zapadá to, protože Anny Phyfe říkala,
že jí viděla s nějakým mužem
- ne manželem - ve
Whitney a tvářila se blaženě.
Líbí se mi tyhle kalhoty. Umíš si
jí představit v posteli s jiným mužem?
Jsem si jistá, že musí být zhasnuto.
Ale bylo to ve vzduchu. Doug jí
zahýbá už celé roky.
To říkáš ty, ale já neznám
žádnou, se kterou by měl aférku.
Je opatrný, ale slyšela jsem spoustu
příběhů. Dobře vypadá, je bohatý, sportovec.
Copak myslíš, že by mohl být
s paní Myškou spokojený?
Když to tak Jane zmiňuješ,
myslím, že si na jednu vzpomínám.
Slyšela jsem, že má neustále
nějaké želízko v ohni.
Promiňte. V převlékárně je slyšet
nějaké těžké oddechování.
Možná se zítra zdržím. V kanceláři
se chystá vánoční večírek.
- Měla bych se připojit?
- Ach, ne ne...
Není to pro manželky.
Víš, jen lidé z kanclu.
Víš, že tenhle leden budeme
už 16 let manželé.
To je už dlouho.
Myslím, když se podíváš na ostatní.
Byl jsi mi někdy nevěrný?
- Co to má být za otázku?
- Ty víš. Každá žena o tom spekuluje.
- Ne.
- OK. To byla jen taková běžná otázka.
A ty?
- Ne.
- Dělal jsem si srandu.
Dorothy, potřebuju sesterskou radu.
Myslím, že má Doug milenku.
- Proč?
- Nějací lidé se o tom bavili.
- Říkali to o něm?
- Jo. A asi to nemusí být poprvé.
- Co si myslíš ty?
- Nevím.
Zeptala jsem se ho, jestli někdy byl
nevěrný, a samozřejmě to popřel.
- Samozřejmě.
- Ale vybavují se mi různé události.
No, jestli dávají smysl,
tak bych jim věřila.
Myslím, že jsem byla tak důvěřivá,
že mě to nikdy nenapadlo.
Je rozdíl mezi tím být důvěřivá a
nosit na očích klapky.
- Vím. No...
- Jsi v pořádku?
Ale asi nemám právo si stěžovat,
když mám také milence.
- Co?
- Jo.
Radši si sednu.
Tohle začíná být opravdu zajímavé.
Hraje na saxofon
a já ho mám moc ráda.
Dokonce jsem si představovala, že
kvůli němu možná opustím Douga.
- Ach, můj bože.
- Jo.
No... potěš pánbů.
Dougu, pojď.
Párty začala ve čtvrtém.
- Hned tam budu. Ještě něco mám.
- Pojďme, záletníku.
- Šťastné a veselé, Dougu.
- Šťastné a veselé.
Viděl jsi Howardovu tvář,
když jsi ho setřela?
Spadl mu hřebínek.
- Jak jsi se měla?
- Skvěle.
- Šťastné a veselé.
- Šťastné a veselé.
- Viděl jsem tě jít pod jmelím.
- Škoda, že jsi nebyl se mnou.
Jsem s tebou.
- Můžeš se zase utrhnout tenhle pátek?
- Tento pátek?
Chystal jsem se říct Alice, že je na trhu
krize a budu muset být dlouho v práci.
Mám zase to zasedání v pátek.
Ve Philadelphii.
- Nevím, jestli se stihnu vrá*** včas.
- Ale, no tak. Zkus to a vyjde to.
Jay Teller nám zase půjčí byt.
Stále mám tak nemravné vzpomínky.
- Jsi perverzní.
- Ano.
Pátek je skvělý.
Vezmeš si na sebe to prádlo,
které jsem ti koupil?
Nemůžu se zbavit pocitu,
že nejsme sami.
Jsme sami, miláčku.
A nikomu nechybíme.
Ach, můj...
Měl jsi taky aférku s
Veronikou Reynoldsovou?
A možná i Cynthií Scottovou?
Obě jsou téhle podobné.
- Co tu děláš?
- Otázkou je, proč sis mě bral?
Jak si se sem dostala? Alice? Alice?
Alice? Hele, Alice, tohle nic neznamená.
Oba jsme jen moc pili.
Jak ses dostala přímo do kanceláře?
Alice? Alice!
Joe?
- Ahoj.
- Ahoj.
OK, poslouchej. Má se to takhle.
Opouštím svého manžela.
Honilo se mi to hlavou už delší čas.
Nicméně jsem se opravdu rozhodla.
- Tak jen že bys to možná chtěl vědět.
- Um... Alice...
Ano?
Když jsi volala...
..chodil jsem před zrcadlem a
nacvičoval si proslov.
Protože jsem si chtěl s tebou promluvit.
- Ano?
- Tenkrát,...
..víš, když jsme se rozešli
na Madison Avenue,...
..poté, co jsme oba byli neviditelní.
Asi jsem byl trochu opilý a...
...udělal jsem něco,
co jsem chtěl vždy udělat.
Šel jsem na 96. ulici.
A ve 4 hodiny jsem vešel do ordinace
Vickiina psychoanalytika.
No, a skoro hodinu jsem poslouchal
její soukromé myšlenky.
A zjistil jsem, že hluboce v srdci
mě stále miluje.
A že lituje, že způsobila
náš rozchod.
To, co chci celou dobu říct, je...
..že bych tomu s ní měl
dát ještě jednu šanci.
Byli jsme svoji šest let.
A máme spolu dítě, které oba milujeme.
Nevím, co jiného říct, kromě toho,...
..že po tom všem...
mi na ní ještě stále záleží.
No.
Ano.
No.
Paní Taitová, pojďte dál.
Omluvte, prosím, jak vypadám.
- Dr. Yang odjíždí.
- Vy odjíždíte?
Ano. Musím odjet na čas do Tibetu.
Objeveny starověké svitky.
Nové léky.
Dr. Yang se musí stále vzdělávat.
Dobré pro mé pacienty
a Dr. Yanga to udržuje mladým.
Ale řekněte doktorovi,
v čem je problém.
No, zažila jsem dvojitou
ránu osudu.
Manžel, který mě kdysi miloval,
mě už nemiluje.
A muž, kterého jsem nedávno potkala
a pocítila k němu silné city...
... mě už asi nechce.
Láska. Láska je nejsložitější emoce.
Nepředvídatelné lidské bytosti.
City nemají logiku.
A kde není logika,
není ani racionální myšlenka.
A kde není racionální myšlenka,
tam může být spousty romantiky,...
..ale také spousta utrpení.
Mám pocit, jako že se vznáším,
jako bych byla uvolněna.
Ještě nedávno jsem měla zaběhlý život
plný pocitů, které jsem chápala.
Manžel, domov.
Paní Taitová měla iluzi o štěstí.
Při bližším pohledu se k ní čestně nechoval
ani její manžel, ani ona sama.
- Mám strach.
- Svoboda je děsivý pocit.
Můžete mi pomoct, než odjedete?
Tady, paní Taitová.
Speciální bylinky, velmi speciální.
K nalezení pouze v Himalájích.
- Co způsobují?
- Je to silný nápoj lásky.
Rozpouští se v nápoji.
Ten, kdo ho vypije, se do paní Taitové zamiluje.
Takže... tohle způsobí, že
mě Joe bude zase milovat?
Nebo váš manžel vás bude milovat
zase tak jako kdysi.
- Opravdu?
- Bylinky mají tu sílu. Volba je na vás.
Použijte je moudře.
Volba?
Paní Taitová má teď o sobě lepší představu,
než když k Dr. Yangovi přišla.
Kdo jsou její přátelé, kdo nejsou.
Kdo je manžel, milenec, sestra, matka.
Jaké jsou její potřeby, limity, ***ání.
Jaké jsou její nejniternější pocity.
Možná nezná všechny odpovědi,
ale už má lepší představu. Ne?
Ano, to je pravda.
Nyní se musí rozhodnout,
kterou cestou se v životě vydá.
Teda! Promiň.
Alice. Nevěřila jsem, že to stihneš.
- Uh-oh. Co se děje?
- Vrátím se.
Nebuď hloupá. Vejdi.
Vevnitř je spousta lidí, které znáš.
- Je to Alice?
- Ahoj.
- Kde je Doug?
- Má... moc práce.
- Šťastné a veselé.
- Díky. Šťastné a veselé.
- Jsem lehce otřesena.
- Jo, to vidím. Pojďme do kuchyně.
Co to je? Co?
OK. Musím se rozhodnout mezi
Dougem a Joem.
Ach, bože. No...
- Dobře. Kde jsou tvé city?
- Nevím.
Mám city ke každému z nich.
Alice, je to tak jednoduché?
Jen si vybereš toho, kterého chceš?
Je to dlouhý příběh,
ale ano, můžu.
- Ty jsi ta, co se musí rozhodnout.
- Pojďte už, vy dvě, přidejte se k nám.
Je nejvyšší čas.
Lidé začnou brzy odcházet.
To je skvělé. Podívejte, jak mizí.
- Nic nám nezbude.
- Večírek je skvělý. I vaječňák.
Jednohubky a jedlá soda.
Co je s Alice?
Vypadala tak naštvaně, když vešla.
- Seženu nějaké koláčky.
- No tak, řekni mi.
Dorothy?
Promiň. Alice?
Mohl bych si s tebou promluvit?
- Ano. Omluvte mě.
- Omluvte nás.
Díky. Začal se trochu opakovat.
Co je to?
Jsem tak šťastný, že se ty a
Dorothy více vídáte.
Díky. Jsem také ráda.
Co to tam mám?
Jsem ráda, že jste se přestěhovali do New Yorku.
- Vždycky jsem tě měl rád.
- Díky. Já měla vždy ráda...
Ne, já tě mám opravdu rád.
Díky. Já tě mám také opravdu ráda.
- Teď vím, že jsem udělal chybu.
- Cože to? Chybu?
Jo. Vzít si Dorothy. Ty jsi ta,
kterou miluji. Vždy jsem miloval i budu.
Co to říkáš?
Děláš si srandu?
Nevím. Možná jsem opilý.
Možná jsi opilý. Myslím, že bys
takové věci neměl vůbec říkat.
- Ach, Alice, lásko.
- Kene, ale no tak.
No tak, Kene.
Rád tě vidím. Kdo je to?
Na tom stejně nezáleží.
- Ahoj. Čau.
- Ahoj.
- Neznáme se. Jsem Sid Moscowitz.
- Promiňte. Já jsem Alice Taitová.
Budete si myslet, že jdu rovnou na věc, ale
jste to nejmilejší stvoření, co znám.
Díky. To je velmi sladké.
- Neberte to jako urážku.
- To je moje noc. Necítím se uražena.
- Zírám na vás už půl hodiny.
- Opravdu?
- Bože!
- Omluv mě. Ahoj Side. Jak se máš?
- Jsem v pohodě.
- Každý měl asi příliš vaječňáku!
Chci, abys věděla, že já...
- Strašně pro mě znamenáš.
- Vždyť mě ani neznáš.
Vím dost abych poznal, že bez
tebe jsem úplně ztracený.
- Byl bys beze mě ztracený?
- Okamžitě, opravdu...
- Jsi můj svět, Alice.
- Já jen hledala svou sestru Dorothy.
- Promiň.
- Musím to říci.
- Kdo jste?
- Jmenuji se Alice Taitová.
- Promiň.
- Sestra Dorothy. Hledám jí.
- Jsi ta nejpodmanivější...
- Alice.
- Co si to každý dal?
- Alice? Já jen že... vás miluji.
- To je nádherné jméno.
- Promiňte.
- Ty bylinky. Ty bylinky.
- Alice. Promiň.
Ty bylinky. Pytlík,
neviděla jste tu někde hnědý pytlík?
- Muškát. Dal jsem ho do vaječného koňaku.
- Muškát? Nezbylo ještě trochu?
- Byl to malý pytlík.
- To není muškát. Vemte ten vaječňák, prosím.
- Myslela jsem, že je.
- Vylejte celou tu věc pryč.
- Jsem Nat. Pozoruji vás...
- Stala se chyba.
- Dejte mi to. Už to nepijte.
- Jsi tak nádherná.
- Kene, promluvím si s tebou zítra.
- Miluji tě.
Promiň. Asi si myslíte, že to je příliš
náhlé. Miluji vás. Pojďme se vzít.
- Opravdu bychom měli. Mám spoustu peněz.
- Alice. Můj bože.
- Stala se nehoda.
- Joseph Banks. Cítíte to?
- Alice?
- Cítíte to? Můžete...?
Proč na chvíli nezmizíš, OK?
Nech mě s ní promluvit. Jen chvilku.
- Claire si nechala odsát tolik tuku.
- Ano?
Narazila jsem na ní v Palm Beach
a ještě u kinesiologisty.
Myslím, že si chce začít románek
s venčitelem svého psa.
- Taxi!
- Má to ona pět nebo šest pekinézů?
- Šest, myslím. Je hezký?
- Mm... Středně, středně.
- Jsi to ty?
- Jo.
- Musíme si promluvit.
- Jo. Myslím, že musíme.
Dobře. Tak trochu jsem ti ty léta
zahýbal. Nejsem dokonalý.
- Ani já ne.
- Ne, ty jsi.
Ne, Dougu. Lhala jsem. Podvedla jsem tě.
- Udělala jsem věci, o kterých jsem
nevěděla, že jsem schopna. - Ty?
Já, já. Neměli jsme už dlouhou
dobu skutečné manželství.
Jak jsi lhala a podváděla?
Teď jen vím, že se z toho necítím příjemně.
Myslím, že je čas to změnit.
Hele, nechci tu dělat z komára velblouda.
Co se stalo, stalo se.
Nic se nemusí měnit. Můžeme věci
věci vrá*** tam, co byly.
Já vím, že můžu. Já ano.
- Ale neudělám to.
- Co to znamená?
Omluvíte nás, prosím, Hildo?
Jen na chvíli, prosím.
Řeknu ti, co to znamená. Jsem z toho
celá unavená. Unavená z pedikúr,...
..a kosmetik a nákupů a
pomluv, kdo s kým skončil v posteli.
- Jsem ze všeho unavená.
- Ale je tu víc než to. Děti.
Ano, přesně. Chci, aby vyrůstaly s
hlubšími hodnotami, s něčím jiným.
- Nedávej mi tu přednášku.
- To je něco, co už nemám za potřebí.
- Co to je?
- Pro tvůj vlastní zájem.
Chtěla jsi chodit na kurz psaní.
Já s tím souhlasil.
Měl jsi románek i s Nancy Brillovou?
Moc by mě to nepřekvapilo.
- Takováhle se mi nelíbíš.
- Neumím psát. A kdybych uměla...
- Je dobré to vědět.
- ...nejsem schopná víc než zápletky pro TV.
- Musíme jet na Bahamy.
- To je ubohé.
- Uvolnit se, opálit, pryč od všeho.
- Já pojedu dál než na Bahamy.
- OK. Co? Kam pojedeš?
- Pojedu do Kalkaty.
- Kamže jedeš?
- Kalkata.
- Zkusím pracovat s matkou Terezou.
- Máš už lístek?
Chci, aby měly děti jiný způsob života.
- Poznaly něco jiného.
- Matka Tereza? To myslíš vážně?
- Vážně.
- Opravdu nežertuješ?
- Kdy tě tahle úžasná myšlenka napadla?
- Na tom nezáleží.
Mě ano.
Minutu bez kreditky a masérky
a budeš ztracená.
Jo, já vím. Asi máš pravdu.
- Ale takhle to už nebude.
- Opravdu? A jaké to bude? Kalkata?
Ty odjíždíš do Kalkaty?
Víš, že v Kalkatě mají 10.000
nepopsaných nemocí?
Tomu nevěřím... Co to říkáš?
Tu vteřinu, kdy zahlédneš
reklamu na diamantovou náušnici...
..nebo zatoužíš po kaviárové palačince,
budeš zpět, jestli vůbec odjedeš.
S mými dětmi neodjedeš.
Slyšela jsi o Alice Taitové?
Opustila svého manžela.
- Ne!
- To je stará zpráva.
- Co myslíš?
- Největší zprávou je, že odjela do Indie.
- Opravdu?
- Je to neuvěřitelné. Setkala se s Matkou Terezou.
Ale teď je zpět a slyšela jsem,
že dělá nějakou dobrovolnickou práci.
- Vždycky měla tyhle katolické sklony.
- To je pravda.
Opustila nejenom svého manžela, ale také
svého kuchaře, řidiče a chůvu.
Žije s dětmi někde v centru.
Tomuhle nebudete věřit.
Všechnu práci si dělá sama.
Penny Gates říkala, že tráví všechen
volný čas s dětmi a vypadá skvěle.
Žádného kuchaře ani chůvu?
To se nějak duševně zhroutila?
- To je moje domněnka.
- Někdo říkal, že je jak vyměněná.
Když mluvíme o vyměněné ženě,
Gloria Phillips má plastiku obličeje.
Má románek se svým astrologem, ne?
Ale je jak vyměněná žena,
protože vůbec nepoznáte, že je to Gloria.
Hele...
Visiontext Subtitles: Yasmeen Khan
Český překlad:
mouchodlab@post.cz