Tip:
Highlight text to annotate it
X
JAKUBŮV ŽEBŘÍK
Delta Mekongu - 6. říjen 1971
Pěkný svinstvo, člověče.
Do prdele, kde ty zatracený
hajzlové můžou bejt?
Podle mě tam ty srabi vůbec nejsou.
Ježíši, už toho mám dost.
Hele, profesore?
Jakej máš rekord ve sraní za sebou?
Profesor má velkou proháněčku.
Proč si ty kalhoty vůbec natahuješ?
Zase sis ho honil, co Jakeu?
Pojď sem a zkus tohle.
Vyhoň mýho černýho ptáka.
Prosím.
No, poprosil tě pěkně.
To abych si zběhnul pro pinzetu.
Kurva! Máme pohyb za stromama!
- Kurva!
- Pohyb za stromama!
Jedna, tři, dva, nula!
- Do hajzlu, něco je špatně.
- Co s tebou skara je?
Prdele.
Moje hlava!
Pomozte mi! Pomozte mi někdo!
Vstávej!
- Paule, pomoz mi!
- Vstávej!
Vzpamatuj se!
Co je ti, sakra?
Dělej vstávej!
Doktore!
- Co je to se mnou!
- Doktore!
Přestaň!
- Doktore ! Potřebujeme doktora!
- Co to kurva vyvádíš?
Uklidni se!
Doktore!
Jedna, dva, tři, nula!
Moje ruka!
Zatracená svině!
Sakra! Kurva!
New York je možná šílené město,
ale zato nikdy nezemřete nudou.
Peklo. Tak může vypadat život s drogami.
Ale můžete to změnit. Pomoc nepřetržitě.
Nevíte, jestli jsme
už přejeli Bergen Street?
Bergen?
Usnul jsem.
Jasně. Ok.
Sakra.
Do hajzlu.
Nazdárek, Chestere.
Běž zase spát.
Nebo trpíš nespavostí?
Jakeu, to jsi ty?
Co tady sakra dělá ten nábytek?
Jen jsem přesunula židle.
Je to tak lepší?
Jo. Díky.
- Tak co tomu říkáš?
- Čemu?
Jak to tady vypadá.
- Zeptej se mě zítra.
- Už je zítra.
Jak to, že jdeš tak pozdě?
Bud Nash zase nepřišel.
Říkal, že je nemocný.
To on je pořád.
Takže jsem pracoval za něj.
***ělal jsem trochu přesčasů.
Co se ti to stalo s kalhotama?
Ani se neptej.
- Vypadáš strašně.
- Děkuju.
Pomoc.
Zatraceně.
- Jsi vzhůru?
- Sakra.
- Co to je?
- Přinesl to tvůj kluk.
- Jed?
- Ne, ten malej.
Elie. Proč si nemůžeš
zapamatovat jejich jména?
Jsou to divný jména.
Jsou biblický.
Byli to proroci.
Mě křesťanský jména nikdy moc nebraly.
- Co je?
- Odkud si myslíš, že je Jezabel?
Tak mi nikdo neříká.
Ty jsi hroznej pohan, Jezzie.
Jak jsem se jen s tebou
mohl dát dohromady?
Dal jsi svou duši ďáblu.
Pamatuješ? Tak jsi mi to říkal.
- A za co?
- Za ženskou.
A jakou jsem dostal?
Tu nejlepší.
- Co je v tom sáčku?
- Fotky.
Tvoje bývalá je chtěla vyhodit,
tak se... ten s divným jménem...
tady zastavil cestou do školy
a nechal je tu.
To je báječný.
Můj otec.
To je ale krásný děťátko.
- Kdo to je?
- Není to nádherný dítě?
Takovej špekoun.
- To jsem já.
- Ty?
Ukaž.
Řeklas, že to je špekoun.
Už ti to neukážu.
Kdo je tohle?
Sarah.
Teď už to chápu.
- Co?
- Proč jsi od ní odešel.
- Jak to myslíš?
- Jakeu, vypadá jako hrozná děvka.
No, tehdy vypadala dobře.
- Mě teda nepřipadá.
- Ty sis jí taky nevzala.
Ahoj, zlatíčko.
Jak se máš?
Co se děje?
To je ten, co zemřel,
než jsi šel de Vietnamu?
Jo. To je Gabe.
Pane Bože.
Promiň.
Tohle mě samotnýho překvapilo.
Nečekal jsem, že se to vrátí.
Co to děláš?
Přestaň.
Nemám ráda věci,
ze kterých ti je do breku.
Nebrečel jsem.
Čauky, zlato.
A pán se uráčil přijít.
Víš, že jsi línej parchant?
Jak to jde?
- Teď už líp.
- Vážně?
- Už půjdu domů.
- Copak, děje se něco?
Ale zase jeden z těch dní...
Záda mě zabíjej, asi půjdu za Louim.
Ale ne, už zase? Šéf tě přerazí.
No, co se dá dělat?
Ale mrzí mě že nepojedem spolu domů.
- Těšila jsem se na to.
- Opatrně. Moje záda.
Ale no tak, Jakeu.
To přece nebolelo.
Jak to můžeš vědět?
Znám tě. Čím to,
že jsi dneska takový napnutý?
To vážně nevím.
Nedávno jsem viděl Sarah.
Vážně? Mluvili jste spolu?
Trochu.
Co říkala?
Otoč se na pravý bok.
Co takhle ten druhý pravý bok.
Já vás filozofy vážně nechápu.
Máte celej svět v malíku,
ale nedokážete rozeznat pravou a levou.
- Tak co říkala?
- Moc toho nebylo.
Je jako ty - moc uzavřená. Není divu,
že vám to spolu nevydrželo. Ruku na bok.
Zhluboka nadechnout.
Pomalu vydechnout.
To je dobré. Teď na levý bok.
Mluvila o klucích?
Říkala, že jsi zkurvysyn a že
lituje dne, kdy se na tebe podívala.
Myslel jsem, že toho moc něříkla.
To je taky všechno, co říkala.
Dej ruku na bok.
Nádech.
V klidu.
Na záda.
- Myslím, že tě stále miluje.
- To si nemyslím.
Pořád o tobě mluví.
To je láska, Jakeu.
- Myslím, že by ses měl vrá***.
- Vyhodila mě, vzpomínáš?
Problém je v tom,...
že jsi šest let šprtal na doktorát
a teď děláš pošťáka.
Co ti na to mám říct?
Po Vietnamu jsem už
prostě nechtěl přemýšlet.
Kdyby šlo o kohokoli jiného,
tak bych s tím souhlasil.
Teď se ale uvolni.
Uvolni se. Tohle bude docela síla.
To je pašák.
Jednoho jsem našel.
Myslím, že je živej.
Co... Co jsi se mnou provedl?
Musel jsem se tomu dostat na kořínek.
Pořádně jsem to srovnal.
Klidně lež. Ať se to usadí.
- Ten divnej záblesk...
- Cože?
Nevím. Poslední dobou se mi to stává.
Teď vypadáš jako anděl, Louisi.
Jako přerostlej cherubín.
- Už ti to někdo říkal?
- Ano.
Ty. Pokaždé když tě vidím.
- Jsi můj zachránce, Louisi.
- Já vim.
Podívejte, pan pošťák!
Kde máš psaníčka, baby?
Kde máš brašnu?
Zazpívej mu. Pozor!
Kam jdeš?
Pozor!
Singer?
No tak, Elizabeth, posaďte se!
Dobrý den, přišel jsem za Dr. Carlsonem.
Carlson? Ten je tu nový?
Ne, je tu už několik let.
Podle mých zápisů teda rozhodně ne.
Jste obědnaný?
Ne. Podívejte, musím s ním mluvit.
Vím, kde má kancelář.
Dejte mi propustku. Nebude to
na dlouho, jen deset minut.
Sem se chodí jen na obědnání.
Sakra.
Byl jsem v jeho skupině
pro veterány. Zná mě.
Jak jste říkal, že se jmenujete?
Singer. Jacob Singer.
To je mi pěkné.
Už jsem měla dávno jít na oběd...
Je mi líto, ale...
nemáme tady žádný záznam
na jméno Jacob Singer.
Jak to myslíte?
To to chcete vyhláskovat?
Nic tady není.
To je hloupost, chodím sem už roky!
Poslouchejte. Já...
Já... musím mluvit s Dr. Carlsonem.
Jestli to je akutní, máme
tu psychiatrickou pohotovost.
Je tam asi hodinová fronta.
- Můžete vyplnit tento formulář.
- Já nechci mluvit s někým ze sociálky!
Chci mluvit s Dr. Carlsonem. On mě zná.
Hej! Vraťte se!
Hej! Vraťte se!
Pozor. Zatraceně!
No tak! Pusť mě!
Můžu vám pomoct?
Kde je Dr. Carlson?
Tohle není jeho kancelář?
Omluvte mě na chvilku.
Nepůjdeme na chodbu?
Pojďte.
Je mi to líto. Dr. Carlson zemřel.
- Zemřel?
- Byla to autonehoda.
Ježíši.
Kdy?
Asi před měsícem,
těsně před dnem Díkůvzdání.
Jak se to stalo?
To nikdo neví.
Říká se, že to byla exploze.
Exploze? Jak to myslíte, exploze?
Já vážně nevím.
Můžu pro vás něco udělat?
Chcete se něčeho napít?
Jsem... jsem vpořádku.
Možná je to ze stresu, Jakeu.
Kvůli penězům a tak.
Nebo kvůli tvý ženě.
Proč ji zmiňuješ?
Pořád na ni myslíš.
Nikdy o ní nemluvím.
To s tím, jestli o ní mluvíš,
nemá nic společného.
Nebo to je kvůli válce.
Nemůžeš strávit dva roky
ve Vietnamu a čekat, že...
Jezzie, no tak.
Jak to vysvětluje zavřený stanice metra
a ty zatracený kreatury?
Kreatury?
New York je plnej kreatur...
a spousta stanic je zavrená.
Jsou jako démoni, Jezz.
Démoni?
Jakeu, zlato...
Jsou to jen pobudové a štětky.
Jsou to jen ubožáci.
Ulice jsou jich plné.
Nedělej z nich, víc než jsou?
Bylo to jako by mě chtěli zabít,
mířili přímo na mě.
Frackové na projížďce.
To je naprosto normální.
Nebyli to lidé.
No tak.
A co teda byli, Jakeu?
Ještě mě miluješ?
- Cože?
- Miluješ mě?
Ano.
Hej, kam jdeš? Pojď se mnou.
Máš přítelkyni? A jsi s ní spokojenej?
Nechceš novou přítelkyni?
Víš, bydlím docela blízko.
A jsem velice osamělá.
- Ukaž mi svoje ruce.
- Ne, díky.
No tak, Jakeu. Jdi do toho.
Je vážně dobrá.
No tak.
- Je to sranda.
- Jsi pravák nebo levák?
- Pravák.
- Ukaž mi ji.
Jsi ženatý. No tak.
Ale ne.
Rozvod. To se mi líbí.
- Vidíš tohle?
- Co?
Tady.
To jsem se říznul o papír.
Máš smysl pro humor. To miluju.
No uvidíme.
Zatancuj si se mnou, zlato.
Jen jednou.
- Flirtuješ?
- Ahoj.
Tak se podíváme.
Tohle je tvoje čára srdce...
a čára rozumu.
A tvoje čára života.
Máš moc divnou čáru života.
To není sranda.
Podle tohohle jsi už mrtvý.
- Je to tak, zlato.
- No, co ***ělám?
Než půjdeš, ukaž mi ještě
ty svý modrý oči.
Počkej. Jakeu.
No tak. Pojď sem.
Vím, že umíš tancovat.
Kruť se. No tak, zlato.
Hej, Hejbej trochu těma nohama!
Copak je máš ze dřeva?
Takový silný nohy! Sakra!
Ježíši, koukej na to.
Střeva mu lezou z břicha.
Musíš mu je nacpat zpátky.
Ještě nikdy...
jsem nebyla tak vyděšená.
Takovej řev.
Nechápu, co to do tebe vjelo, Jakeu.
Nechováš se normálně.
Užila jsem si v životě dost šíleností
a už žádný další nechci.
Už mám dost bláznů,
o který bych se měla starat.
Jestli cvokatíš, tak se zcvokni sám.
Rozumíš?
Kolik mám?
Volám doktora.
- Kolik to ukazuje?
- Vylítlo to až nahoru.
Báječný.
Dr. Forreste, promiňte že vás obtěžuji.
Tady Jezzie Pipkin, z 14-G.
Právě jsem změřila Jakeovi teplotu
a ukazuje to 41,5. Je to možné?
Můj bože.
Vylez z postele.
Nemůžu. Mrznu.
Jakeu, pro Krista, vylez z postele!
- Co říkal doktor?
- Že cestou do nemocnice bys zemřel.
Tak dělej. Vstávat.
Vydrž. Tady ti bude líp, Jakeu.
Co to provádíš?
- Vlez tam, musím donést víc ledu.
- Mrznu!
Co se děje?
Potřebuju okamžitě led.
Má ***čku 41,5.
Je to naléhavé. Led.
Díky.
Pojď, Same.
Oh, můj Bože.
Jakeu, opovaž se mi zemřít.
Dělej. Same, pomoz mi.
- Opatrně.
- Oh, můj Bože!
- Pomoz mi.
- No tak, Jakeu.
Hoďte ho tam.
- Led!
- Zvládneš to.
Držte ho!
Bude vpořádku.
- Je vpořádku?
- Nelíbí se mu to.
To se mu nedivím.
Pomozte mi!
Přestaňte!
Bude ti líp, Jakeu.
Přestaňte! Zabíjíte mě!
- Co to bylo?
- Mrznu.
Taková zima není.
Tobě samozřejmě ne.
Ty máš všechny deky.
Teplota je tu na nule.
To ti teda povím, Sarah.
Jestli chceš čerstvý vzduch,
můžeš spát na požárním schodišti.
To okno zůstane zavřený.
Není zdravé spát se zavřeným oknem.
Zdravý? Tomuhle říkáš zdravý?
Zemřu na zánět plic. To je zdravý?
Měl jsem divnej sen.
Žil jsem s jinou ženou.
Víš, kdo to byl?
Nechci to vědět.
Jezabel z pošty.
Určitě si jí pamatuješ.
Potkali jsme jí na té vánoční party.
A já s ní žil.
Bože, taková noční můra.
Všude samí démoni a já jsem hořel.
Hořel jsem z ledu.
Provinilcovy myšlenky.
Vidíš, co se děje, když mi
zahýbáš, i když jen v mysli?
Byla fakt dobrá v posteli.
Tak jdi spát k ní.
Měla skvělý stehna.
Neříkals, že to byla noční můra?
To taky byla.
Hrozná, hrozná noční můra.
Tati, co to bylo za hluk?
Jak to že jsi vzhůru?
Je zima.
- To si stěžuj matce.
- Vrať se do postele, miláčku.
Půjdeš mě ukolíbat?
Kdo, ona?
Ne, tatínek.
- Sakra.
- To je pěkný.
Dobrou noc, drahoušku.
Dobře, zavři oči.
- Tati?
- Ano, Jede?
Zapomněl jsi moje kapesný.
Tvoje kapesný? Je pět ráno.
Promluvíme si o tom u snídaně.
Dobře, ale nezapomeň na to.
Mám tě rád, tati.
Co to má být? Spiknutí?
Taky tě mám rád.
Jdi spát.
Počkej.
Neodcházej.
Nikam neodcházím.
Jsem přímo tady.
Zavři oči.
Uvidíme se ráno.
Nezavírej.
Otevři to víc.
- Takhle?
- Ještě trochu.
- Tak?
- Dobrý.
Miluju tě, Sarah.
Pozor na hlavu.
Máme tu zraněné.
Je to naléhavé. Přepínám.
Jsi dítko štěstěny, Jakeu.
Musíš mít přátele pěkně vysoko.
Budeš vpořádku, Jakeu.
Budeš fajn.
Jsem doma?
Jsi přesně tady. Doma.
Doktor říkal, že máš štěstí,
že se ti neuvařil mozek.
To byla noc, co Jakeu?
Křičels a kopals...
a pořád jsi říkal: "Sarah, zavři okno"...
pořád dokola.
Mluvil jsi se svýma dětma...
dokonce i s tím mrtvým.
Zvláštní, co?
Víš, že jsi rozpustil 20 kilo ledu...
během osmi hodin.
Jsem mrtvý?
Oh, ne.
Jsi přesně tady.
Doktor říkal, že musíš odpočívat.
Že prý máš virus.
To říkají vždycky,
když nevědí, co to je.
Prostě jenom lež, dobrá?
Dneska už opravdu musíš jít ven.
Nemůžeš tu pořád jen tak posedávat, Jakeu.
Není to zdravé.
Už vůbec ne pro tvou mysl.
Jdi na procházku.
Dělej něco.
Jdi do kina.
Jdi se bavit.
Alespoň jeden z nás by se měl bavit.
Je tam někdo?
Je někdo doma?
Kdo jsi?
Jdi do hajzlu!
Všechno je to k hovnu!
Mám toho plný zuby.
Klidně si shnij, když chceš.
Přeju pěknej zkurvenej den.
Haló?
- Jakeu?
- Ano?
Tady Paul. Paul Gruniger.
Paul Gruniger. Ježíš, jak se máš?
Už to je pět nebo šest let.
Pěkně dlouhá doba.
Jak se vede?
Ni moc.
- Nápodobně.
- Musím tě vidět, Jakeu.
Taky bych tě rád viděl,
ale teď se to moc nehodí.
Byl jsem nemocný.
Musím tě vidět.
Dobře.
Něco tu nehraje, Jakeu.
Nevím, co to je.
Ale nemůžu o tom s nikým mluvit.
Myslel jsem, že bych to mohl říct tobě.
Vždycky jsi člověka poslouchal.
Řítím se do pekla.
Jinak se to nedá říct.
A neříkej mi, že blázním,
protože to není pravda.
Jdou po mně.
Kdo?
Sledujou mě.
Vylézají ze zdí.
Nikomu nemůžu věřit.
Ale s někým musím mluvit.
Musím s někým mluvit,
jinak se z toho pomátnu!
Hleďte si svýho.
Nevím, kdo jsou,
nebo co jsou...
ale dostanou mě a já mám strach, Jakeu.
Bojím se tak,
že ani nemůžu nic dělat.
Nemůžu ani za svojí sestrou.
Nemůžu ani...
ani jít domů.
Nevím, co mám dělat.
Paule, vím o čem mluvíš.
Co tím myslíš?
Taky jsem je viděl.
Tys je viděl?
Taky jsem je viděl. Všude, jako mor.
Můj Bože, Myslel jsem, že jen já.
Jo já taky. Myslel jsem,
že jsem se zbláznil.
Přesně.
Podívej. Pořád s sebou nosím tohle...
ale nepomáhá to.
Nic nepomáhá.
Co se stalo?
Co se to tehdy stalo?
- Co to s náma udělali?
- Nevím.
Asi mám šťastný den.
Pozor. Jsme pod nepřátelskou palbou.
Mayday! Mayday! Mayday!
Pět minut k moři!
Zkusíme doletět k moři. Přepínám.
Musíte být silná, už kvůli dětem.
No tak, už neplačte.
Viděl někdo policejní zprávu?
- Podle mě to byla bomba.
- Podle zprávy to byla elektrika.
- Byla to nehoda.
- To je blbost.
Někdo něco kryje.
To nebyla nehoda.
Bylo to přichytaný.
Proč? Paul neměl žádný nepřátele.
Co ti vlastně říkal, když jste se sešli?
Byl na tom špatně.
Myslel, že ho někdo ***ásleduje.
Jo? Kdo?
To nevěděl. Démoni.
Démoni? Co to plácáš?
Myslel, že se řítí do pekla.
Proč by tohle říkal?
To je přeci divný.
Co ještě říkal, Jakeu?
Měl strach. Viděl věci,
jak vystupujou ze zdí.
"Jdou po mně", to říkal.
Neříkal jak vypadaly?
- Omluvte mě.
- Jedním koncem tam a hned zase ven?
Pořád jsi stejnej blb.
Doufám, že svý péro udrží
líp než tuhle flašku.
Co je?
Děje se něco divnýho.
Paul nebyl první, kdo zemřel.
Pamatujete na Dr. Carlsona z Bellevue ?
- Jeho auto taky vybouchlo.
- Dr. Carlson je mrtvej?
Jo. Exploze, stejně jako u Paula.
Máme tu šest chlapů,
ze kterejch se stávaj blázni!
- Já ne, kámo.
- Dobře, Robe. Ty ne.
Ale my ostatní cvokatíme!
Myslíš že to má něco společnýho
s tou nocí tehdy?
Určitě to má s něčím něco společnýho.
Myslím, že bysme měli jít za armádou.
Jestli nám něco zamlčujou,
musíme zjistit co.
Ale no tak, profesore!
Myslíš si, že ti armáda na něco odpoví?
Budeš mlá*** hlavou proti zdi.
Musíme si sehnat advokáta.
Najdi si cvokaře.
Všichni jste paranoidní. Byla to
jen nějaká špatná travka, to je celý!
Nejsou takový věci jako démoni! No tak!
Carol, budu tě potřebovat
asi za 15 minut s notesem.
Dobře.
Omlouvám se, pane Singer.
Víte, kolik lidí za mnou
chodí kvůli nespravedlnostem světa?
To by vám zlomilo srdce.
Pane Geary, toto je pro nás velmi důležité.
Armáda s námi něco provedla
a my chceme zjistit co.
Armáda? Bože můj. Co je to s vámi?
Tohle není jako procházka po knihovně.
Tohle je americká vláda, pro Krista!
Byrokrati se vám povalej
přímo ze zadku, chápete?
Vím, co máte na mysli. Proto jsme tady.
Protože myslíme, že nám můžete pomoct.
Jsem snad Perry Mason?
Ok. Koukneme se na to.
Myslíte, že máme šanci?
Budu potřebovat výpovědi od každého
z vás a seznam všech členů čety.
- Super.
- Jo.
Jedno vám povím. Jestli zjistíme,
že v tomhle jede armáda...
mohli byste z toho vytřískat pořádný prachy.
Ne že bych chtěl předvídat,
ale v případě úspěchu takovéto žaloby soud
většinou přistupuje ke štědrým odměnám.
To by nebylo tak špatné,
co říkáte pane Singer?
- Neděláme to kvůli penězům.
- Přesně tak.
Dobře, pánové.
Kdo chce jít první?
Jakeu, hodila jsem ti jídlo do trouby.
- Bude to za čtvrt hodiny.
- Ok.
- Taky jsem ti udělala salát. Je v lednici.
- Ok, zlato.
Taky jsem koupila jablkový džus.
- Ne. Jen ne Red Cheek.
- Je to Red Cheek.
- Sakryš.
- Ne abys ho všechen vypil.
Dobře.
- Jo, volal tvůj advokát.
- Kdy?
- Když jsi byl ve sprše.
- Proč jsi mě nezavolala?
Ani jsem nemohla.
Hned zavěsil.
Podívej. Nebuď z toho smutný, jo?
Nevezme váš případ.
Jak to myslíš?
Říkal, že žádný nemáte.
Co to povídá?
Nevím, byl velice hrubý.
Říkal, že tvý kámoši z toho vycouvali.
Tomu nemůžu uvěřit.
Oh zlato, je mi to líto.
Zůstala bych, ale už tak mám zpoždění.
- Popovídáme si až se vrátím, jo?
- Ok.
- Jsi vpořádku?
- Jo. Jsem vpohodě.
Opravdu?
Dej mi pusu.
- Uvidíme se později.
- Ahoj, zlato.
Haló?
Franku, tady Jake.
Právě mi volal Geary.
Říkal, že kluci z toho vycouvali.
O čem to mluví?
To je pravda, Jakeu. To jsme udělali.
Proč?
Nevím, těžko se to vysvětluje.
Tak to zkus.
Víš, Jakeu...
Válka je válka.
Stává se ledacos.
Stává se ledacos?
Co to má znamenat?
Myslel jsem, že s tím něco uděláme.
Nedá se nic dělat, Jakeu.
Kdo s tebou mluvil?
Co se děje?
- Dobře, zavolám ostatním.
- Nemají zájem, Jakeu.
- Co to znamená, že nemají zájem?
- Nemají zájem!
Mluvili jsme o tom spolu.
Všichni máme stejné příznaky.
Armáda před náma něco schovává
a my musíme zjistit, co to je.
Jakeu, už musím jít.
Ne, zadrž. Počkej. Nezavěšuj.
- Jakeu, už mi nevolej.
- Počkej!
Sám to nezvládnu. Franku.
Jděte si dát nějakej dobrej oběd.
Promiňte.
Kdo s vámi mluvil? Armáda?
- Mluvili s vámi?
- Nikdo s nikým nemluvil.
Nejde o žádný případ. Jasný?
Dejte ty ruce pryč. Dejte mi pokoj.
Nemůžete jen tak odejít!
Potřebujeme vaší pomoc.
- Potřebujete doktora.
- Nepotřebuju doktora!
Armáda se mnou něco provedla
a já to musím dokázat!
Nemůžu nic udělat! Nechte mě být.
Něco se děje! Něco zatajujete!
Co je to s váma?
Řeknu vám, co je se mnou.
Doteď jsme se neznali
a vy vlítnete do mý kanceláře
s nějakou bizarní historkou
a chcete, abych jí prověřil!
Dobře! Fajn! To jsem udělal!
Nevím za jakýho blbce mě máte, ale vím,
že jste mě využíval, a to se mi nelíbí.
- Využíval?
- Přesně tak. Prověřil jsem si vás u armády.
- Nikdy jste nebyl ve Vietnamu.
- Co to má znamenat?
Znamená to, že vy i vaši
přátelé jste cvoci!
Byli jste propuštěni na základě
vyšetřování po válečných hříčkách...
v Thajsku!
Copak nevidíte, co dělají?
To je lež!
Byli jsme, sakra, v Da Nangu!
Musíte mi věřit!
Jděte do hajzlu, Singere!
Co to má být? Pomoc!
Padej dovniř!
Jeď!
Hajzle!
Pan Singer.
Docela příhodné jméno
pro někoho, kdo neumí mlčet.
Kdo jste? Co chcete?
Už vás dlouhou dobu sledujeme,
vás a vaše přátele.
Strašíte lidi hloupýma řečma
o armádě a experimentech.
Jste v tom až po uši, pane Singer.
A utápíte se v tom.
Armáda byla částí jiného života.
Nechte jí na pokoji.
Doufám, že jsme si to vyjasnili,
pane Singer.
Slož toho zmrda!
Pomoc!
Prosím, pomozte chudým rodinám.
Chudáčku, nebožáčku.
Ho! Ho! Ho!
Veselé Vánoce!
Bolí ho v kříži.
Asi má něco zlomené.
Já jsem Dr. Stewart.
Můžete mi říci, co se stalo?
Moje záda.
Nemůžu se hnout.
- Zavolejte mého chiropraktika.
- Vaše záda?
Upadl jste?
Říkal, že uklouzl na chodníku
a praštil se do hlavy.
Má nějaké doklady?
- Žádná peněženka, nic.
- Ukradl mi jí.
- Kdo?
- Santa Claus.
Musím toho hajzla chytit.
Měl jsem tam fotku svýho syna.
Fotku Gabea.
Jedinou, kterou jsem měl.
Budeme potřebovat traumatologa.
Je tady Dr. Davis?
Zavolám mu.
- Zavolejte mého chiropraktika.
- Uděláme všechno, co budeme moct.
Louis Denardo. Nostren Avenue.
Trochu s vámi pohnu,
abych se podíval po zraněních.
- Ne, nedělejte to.
- Bude to trochu bolet.
- Aspoň se nemusím ptát, jestli to cítíte.
- Můj Bože.
- Sežeňte Louise.
- Kdo je Louis?
Je mimo. Vezmeme ho na rentgen.
Gabe!
Jezzie.
- Dostaň mě odtud.
- Kam byste chtěl jít?
- Domů.
- Tady jste doma. Jste mrtvý.
Mrtvý? Ne.
Jenom mě bolí záda.
- Nejsem mrtvý.
- A co tedy jste?
- Jsem živý!
- Tak co tady děláte?
To nevím. Tohle není doopravdy!
- Co je doopravdy?
- Dostaň mě odtud!
Odtud není cesta.
Byl jste zabit. Copak si nevzpomínáte?
Opatrně. Pohněte, chlapi. Ztrácíme ho.
- Pozor!
- Kurva! Pohněte, sakra!
Ještě je pořádně napráškovanej,
asi nebude moct mluvit.
A pochybuju, že vás pozná.
- Chci ho jen vidět.
- Budu venku, kdybyste mě potřebovala.
Tati? Ahoj.
To jsme my.
- Jsi ok?
- Jakeu, to jsem já.
Slyšeli jsme, co se stalo.
- Nejsem mrtvý.
- Cože?
Jsem živý.
Nejsem mrtvý.
Oh, ne. Samozřejmě, že nejsi.
Jen sis poranil záda. Budeš
vpořádku. Jen to chvíli potrvá.
Říkali, že měsíc.
Musíš to tu přestát, tati.
To není vtipné.
Pane Bože. Pěknej zmatek, co?
Ach, Jacobe. Stále tě miluju.
I když to nemá smysl.
- Jen sni dál.
- Můj Bože. Ne!
Co je?
Řekni mi to. Co můžu udělat?
Pomoz mi.
Pane! Ztište svůj hlas!
Kde je Jacob Singer?
Louisi, tady jsem!
Kde jsi, Jakeu?
- Tam jen tak nemůžete!
- Mohu vám pomoct, pane?
Dobrý Bože, Jacobe! Co ti to provedli?
Mohu vám pomoct, pane?
- Co to má být? Středověk?
- Nesahejte na něj!
Tomuhle říkáte moderní medicína?
- Tohle je barbarství!
- Uklidněte se.
Proč ho rovnou neupálíte na hranici
a nezbavíte ho tím utrpení?
- Pane, musíte odejít.
- Držte se zpátky!
- Nepřibližujte se.
- Zavolám ochranku.
Ještě krok a tohle
vám obtočím okolo krku.
- Klid.
- Zpátky!
Klid.
Pojď.
Tohle nemůžete.
- Pane, tohle nemůžete!
- Z cesty!
Jsem rozčílený. Jsem opravdu rozčílený.
Je to blázen!
- Blázen!
- Pozor na palce, Jakeu!
No, tentokrát jsi se
teda pořádně zřídil.
Umírám, Louisi?
Na pochroumaný záda?
To bys byl první.
Byl jsem v pekle.
Já nechci umřít.
No, uvidím, co pro to můžu udělat.
Je to plné bolesti.
Dej hlavu rovně.
Uvolni se.
- Četl jsi někdy Mistra Eckharta?
- Ne.
Jak jsi dostal doktorát, aniž bys
četl Eckharta? Uvolni se.
Dobře. Teď se pomalu přetoč.
Na pravý bok.
Co takhle ten druhý pravý?
Jsi zralej na odpis, víš to?
Eckhart taky viděl peklo.
Víš, co říkal?
Říkal, že jediná část člověka,
která hoří v pekle...
je ta, která se nechce pustit života.
Vzpomínky, závazky...
to tam spalují.
Ale netrestají tě.
Osvobozují tvou duši.
Uvolni se.
Dobře.
On to vidí tak, že...
když se bojíš zemřít a držíš se života,...
uvidíš jak ti ďáblové budou odtrhávat život.
Ale pokud jsi došel klidu...
pak jsou ďáblové vlastně anděly
osvobozujícími tě od Země.
Je to jen otázka úhlu pohledu.
Takže se neboj, dobrá?
Dobrá. Uvolni se.
Uvolni se a hýbej prsty u nohou.
No tak. Hýbej prsty u nohou.
Perfektní. Máme to.
Polož se na záda. Pojď.
Pomalu. Ok.
Ještě něco zkusíme.
Chci vidět, jestli můžeš stát.
Bez pomoci?
Zvládneš to.
Tak pojď.
Prostě to zkus, Jakeu.
Pojď.
To je pašák.
Pokračuj.
Haleluja.
Armáda Spojených států
Fakulta Brooklyn. Doktorát
Čestné propuštění ze služby
Drahý tatínku, mám tě rád.
Prosím vrať se domů.
Jed dostal žábu.
Eli ztratil můj klíč.
Máma chce, abys jí poslal peníze.
S láskou, Gabe.
Co je ti? To jsem já!
Jsi vpořádku?
Ježíši Kriste! Kde jsi byl?
Byla jsem starostí bez sebe!
Dva dny a ani jsi nezavolal?
Byl jsem v nemocnici.
Ježíši. V nemocnici?
Jakeu, v jaké nemocnici? Obvolala
jsem všechny nemocnice ve městě.
- Ne!
- Co se děje?
Nejsem tady. Neviděla jsi mě.
- Haló?
- Je tam Jacob Singer, prosím?
- Ne. Celou noc jsem ho neviděla.
- Kdy čekáte, že se vrátí?
- Já nevím.
- Mohla byste mu něco vřídit?
- Byl jsem ve Vietnamu.
- Ve Vietnamu?
- A prováděl jsem tajné experimenty...
- Jaké experimenty?
Musím ho co nejdříve vidět.
- Tady Jacob Singer.
- Byl jsem tam v 68..
Byl jsem členem jednotky
chemických zbraní v Saigonu.
Prováděli jsme tajné experimenty
na příkaz vlády.
- Můj Bože.
- Chtěl bych tě vidět. Jsi tam?
- Ano.
- Chceš vědět víc?
- Jo, kde se můžeme sejít?
- Sejdeme se na rohu 128. a West Side.
Před stánkem s kávou.
- Jak tě poznám?
- Už jsi mě viděl.
- Opravdu?
- Jo. Ujisti se, že nejsi sledován, ok?
Dobře.
Já to věděl.
- Kdo to byl?
- Nějaký chemik.
Člen jednotky chemických zbraní v Saigonu.
- Věděl jsem, že něco nehraje.
- Jakeu. Prosím, nechoď.
Promiň.
Ahoj. Já jsem Michael Newman.
Říkal jsem ti, že jsi mě už viděl.
Hledám tě už dlouho. Přál bych si,
abych s tebou mohl mluvit před tou nocí.
Proč mě sleduješ?
Jsi jeden z přeživších.
Pojď. Nemůžeme se tady bavit.
Není to tady bezpečné. Pojď.
Takže, napřed mě sebrali, rozumíš?
Nejlepší LSD, co jsem kdy udělal,
šlo přímo do kanálu.
Říkal jsem si, že je po všem...
20 let v base, když budu mít štěstí.
To byl rok 1968.
- Pěkně dávno.
- Nepovídej.
Než jsem se ***ál, byl jsem na Riker Islandu.
Byls tam někdy?
Z ničeho nic mě vytáhli z cely
a hodili mě do čekárny se
zabarikádovanejma oknama.
U protější zdi stáli čtyři
plukovníci volepený metálama.
Říkali, že když půjdu
na dva roky do Vietnamu,
žádná akce, jen pracovat do laborky,
zruší žalobu a vymažou mi rejstřík.
Byl jsem ve vězení jen 13 hodin, ale už
jsem věděl, že Vietnam nemůže být horší.
- Je vidět, žes toho věděl málo.
- To je pravda.
Drželi mě za koule.
Než jsem se ***ál byl jsem v Saigonu.
Seděl jsem v laborce a syntetizoval
drogy na změnu mysli.
Žádný poulční sjížděčky.
Měli jsme izolovat určitý účinky.
Temnou stránku mysli.
Chtěli drogu,
která by zvíšila agresivitu.
Měli strach. Obávali se,
že jste moc měkký...
že nebojujete s plným nasazením.
Chtěli něco, co vás nakopne,...
co ve vás rozpoutá zuřivost.
A mi to udělali.
Nejsilnější věc, co jsem kdy viděl.
Ani špatnej trip
-a jsem si jich pár zkusil-
není nic v provnání se zběsilostí Žebříku.
- Žebříku?
- Jo. Tak tomu říkali.
Rychlá jízda přímo dolů po žebříku.
Přímo k prvotnímu strachu.
Přímo k základnímu hněvu.
Říkám ti, člověče, to byla síla.
To ti ostatně nemusím říkat.
To už sám dobře víš.
Dělali jsme pokusy na opicích.
Fungovalo to. Roztřískávaly si hlavy,
vyškrábávaly si oči,
ukusovaly ocasy.
Vedení se to líbilo.
Tak řekli, ať to
vyzkoušíme na Vietnamcích.
Víš,...
vzali jsme pár válečných zajatců.
Skoro ještě děti.
A...
dali jsme je na takovej dvorek.
A napumpovali je obříma
dávkama toho svinstva.
Byli hoší než ty opice.
Netušil jsem, že by takovejch
věcí byli lidi schopný.
Tak či tak, blížila se ta velká
ofenzíva. Všichni to věděli.
Time Magazine, Huntley, Brinkley.
A na velitelství se báli, protože
věděli, že nemůžeme vyhrát.
Morálka byla mizerná, ve Státech to
vypadalo špatně - vždyť si to pamatuješ?
Jo.
Takže o pár dní později...
rozhodli, že se Žebřík použije...
jako test na jednom praporu - na vašem.
Říkali, jen kojeneckou dávku do jídla.
Jen aby se ověřila jeho efektivita v poli.
Byli přesvědčený, že budete jednotka s
největší efektivitou v zabíjení...
ze všech v obrané lini - a měli pravdu.
Ale ne tak jak si mysleli.
Nikdo si na tu noc nepamatuje.
Mám záblesky, ale nedávají smysl.
Co se stalo?
Byla tam ofenzíva?
Jasně. Pár dní poté.
A pořádně zuřivá.
Ale vy jste ji nikdy neviděli.
Ale byl tam útok.
Byla tam bitva, že jo?
Jo. Ale ne s Vietcongem.
Tak s kým?
Pozabíjeli jste se navzájem.
Cože?
Prostě bratr proti bratrovi.
Bez rozdílu.
Roztrhali jste se na kusy.
Můj Bože.
Já věděl, že se to stane.
Já je varoval! Já je kurva varoval!
Do hajzlu.
Kdo jsem byl? Jen nějakej hippíckej
chemik. Jasně, že mě neposlouchali.
Sakra.
Mluvil jsem s klukama,
co dávali těla do pytlů.
Jsou na tom hůř než ty, to mi věř.
Viděli, co tam zbylo.
Věděl jsem, že tě musím naít, chápeš?
Cítil jsem se za to zodpovědný.
Žebřík byl můj výtvor.
- Jedeme do Brooklynu.
- Se mnou teda ne.
Já se v Brooklynu ztrácím.
Znám cestu.
Poslouchejte. Tohle je všechno, co mám.
Vemte mě domů, prosím.
Kde máš ten domov?
Dr. Singer.
Už je to dávno.
- Nazdárek, Same.
- Jste vpořádku?
Ano. Jsem ok.
Chcete pomoct? Můžu nahoru zavolat.
Ne, to je dobrý. Díky, Same.
Sarah?
Jede?
Elie?
Když se bojíš zemřít a držíš se života,...
uvidíš jak ti ďáblové budou odtrhávat život.
Ale pokud jsi došel klidu,
pak jsou ďáblové vlastně anděly...
osvobozujícími tě od Země.
Gabe?
Ahoj, tati.
Už je to dobrý.
Pojď. Půjdeme nahoru.
Pojď.
Je mrtvý.
Vypadá uplně klidný.
Ale bojoval urputně.
Jak se jmenoval?
Bylo hlášeno, že
za války ve Vietnamu
byla na vojácích testována
halucinogenní droga BZ.
Pentagon tuto zprávu popírá.
přeložil ***
mofoker@seznam.cz