An Affair to Remember - Čeština Transcript

Zatímco na newyorské burze se projevovaly známky nervozity, optimisty to znepokojilo jen nepatrně nebo vůbec ne. Jedna dobrá zpráva pro staré mládence. Soupeření o hezké dívky bude tedˇ jistě snadnější, neboť Nickie Ferrante, velký lovec žen, již bude zanedlouho mimo soutěž. Brzy mu totiž konečně zazní svatební zvony. Pan Ferrante dnes vyplouvá z Evropy a v New Yorku na něj bude čekat slečna Lois Clarková - Lois ajejích roztomilých 600 miliónů dolarů! To je ale terno! Nejen všechno to zelené listí, ale navíc rajče k nakousnutí. Noné! Aještě jedna vybraná pikantnost. Nickie Ferrante dnes vyplouvá na cestu do manželství s jednou příslušnicí americké průmyslové šlechty. Zřejmě kámen a štěrk. Je to slečna Lois... Clarková. Ano. Takže. Takže... to bychom měli. Signor Ferrante? On je na palubě? Chlapče. Tady jsem. Signor Ferrante? Mám pro vás telefonát z Paříže. Pane Ferrante, podepíšete mi tuhle fotografii? Mám telefon. Děkuji. Haló. Ano, u telefonu Ferrante. Kdo volá? - Spojte mě. - Ty mizero. Ahoj, Gabriello. - Nic mi neříkej. - Tak proč mi tedy voláš? Jakjsi mi mohl vykládat o lásce, říkat mi takové věci, a teď se budeš ženit. Pamatuješ, cos šeptal, když jsem ti dávala pouzdro na cigarety? Samozřejmě, miláčku. Řekl jsem... Řekl jsem... Haló! Slyšíš mě? Asi nás přerušili. - Nikdo nás nepřerušil. - Spojovatelko! Ale to je smůla. Pokrytče! Mám v ruce nůž. A lituji, že ho nemáš v zádech. Ale, pan Ferrante! Jmenuji se Hathaway. Ned Hathaway. - Vážně? - Vítám vás na palubě. Nechtěl byste si s mou ženou, mou sestrou a se mnou dát partičku bridže? Nezlobte se, pane Hathawayi, já podvádím. Je to návyk. Promiňte. Myslím, že máte moje pouzdro na cigarety. Raději se vám přiznám. Jsem zlodějka šperků. - Tomu nevěřím. - Šla jsem ji vrá*** lodnímu hospodáři. Našla jsem ji v... Počkat -jak vím, že je vaše? No, uvnitřje pro mě věnování. ''Nicolovi...'' Neříkejte, že vy jste ten slavný... Ach, tolik jsem o vás četla v Lifu a Looku a... Možná i ve Vzorné domácnosti? - Můžete mi teď dát to pouzdro? - Ještě moment. Je to strašlivě intimní. Umím francouzsky natolik, že jsem v rozpacích. Mohl byste mé znalosti trochu vybrousit a říct mi, co se tam vlastně píše? No, vlastně se tam píše... ''Památka na tři nezapomenutelné noci na palubě La Gabrielly.'' To je jejíjachta. Takjste to asi opravdu vy. Řekněte mi, to vy jste napsala tu píseň ''Už se nikdy neusměji''? Ne. Ale přemýšlím, že napíšu jinou s názvem ''Měsíc *** La Gabriellou''. Myslíte, že to někdy nahradí baseball? Počkejte prosím. Mám průšvih. To jsem vám mohla říct - zahrávat si najachtách. Chudáčku. - Musím s někým mluvit. - V tomhle směru nejsem moc dobrá. - Moc mluvím. Snažila jsem se změnit... - Ale máte tak upřímný obličej. - Opravdu? - Můžu vám důvěřovat, že? - Myslím, že ano. - Tak pojďte se mnou. Kapitán má taky poctivý obličej. Proč o svých problémech neřeknete jemu? - Půjdeme do vaší kabiny nebo do mé? - Ne. Do mé. - Moje je hned za rohem. - Moje je tady. Ne že bych byla prudérní. Ale matka říkala, abych nechodila k mužům do pokoje v měsíci, který končí na N. Vážně? Takže vaše matkaje nejen krásná, ale i moudrá. - Jak se jmenujete? - Terry McKayová. Terry McKayová, a cestuji sama. - To vám dělalo těžkou hlavu? - Ano. - Smím? - Smíte. Děkuji vám. Myslím, že to můžete nechat tady. Nic lepšího se nemohlo stát. Zachránilajste mi život. K smrti jsem se nudil. Na lodi jsem neviděl jedinou přitažlivou ženu. Není to strašné? Vyděsilo mě to. Říkal jsem si: ''To už krásné ženy necestují?'' Pak jsem spatřil vás a byl jsem zachráněn... Tedy aspoň doufám. Povězte mi, dosahujete s podobnými větičkami úspěchu? Nebo bych byla překvapená? Překvapilo by mě, kdyby vás něco překvapilo. To zníjako nechutný špílec. - Taky bych vám jich pár mohla přednést. - O tom nepochybuji. - Dobře. Myslím, že to udělám. - Poslouchám. Zná vaše snoubenka tu dámu s jachtou, tu Gabriellu? Ovšem. Je to její nejlepší přítelkyně. Partička kamarádů. Víte, tahle loď pluje příliš rychle. Měli bychom využít každičké chvíle. Nemyslíte, že by měl být život veselý, rozzářený a perlivý -jako šampaňské? - Mám ráda růžové šampaňské. - Právě to myslím. Je tu snad nějaký důvod, proč by tenhle výlet neměl býtjako růžové šampaňské? Co? Ach Bože. - Jemu by se to nelíbilo? - Ne. - Manžel? - Ne. - Ale i tak by se mu to nelíbilo? - Ne. Proč necestuje s vámi? Protože musel jet do Texasu kvůli obrovské fúzi. Myslel si, že by nebylo špatné, kdybych si udělala výlet než uzavře ten obchod, protože já nemám na byznys hlavu. Nechápu, jakje možné, že čím víc peněz korporace ztrácí, tím víc vydělává díky převodům s odpisy. Tajemství zřejmě spočívá ve sloučení upadající firmy s velkou a prosperující - a všem se pak vede dobře. - Hloupé, že? Nemyslí si ani že jsem hloupá, ani moc chytrá, když jde o podobné věci. - To přece není nutné, že? - Děkuji vám. To je v pořádku. - Takže vám věří? - Absolutně. - Žádné omyly? Žádné chyby? - Pět věrných let. Zní to hrozně, že? Ale je to pravda. Ano. Tak to chodí. - Cigaretu? - Ne, díky. Nemám... Mohl byste si ji přece zapálit od toho věnování, ne? To se mi líbí. Musím na vás zůstat naladěný. Ten člověkje velice šťastný. Musí to být pozoruhodný muž. Umíte si představit, jakje přitažlivý, když dokážu odolávat tak šarmantnímu... Ano, ano. To chápu. No, bylo to příjemné, že? Takže, no, pořád je tu palubní tenis, shuffleboard, bingo. - Neříkejte, že jste v rozpacích? - Ano. Mám-li říct pravdu, tak jsem. - Ale to mě mrzí. - To je v pořádku. Neomlouvejte se. Snad to nijak nezapůsobí na vaše ego. Ne, prosím vás, nemyslete na to. Prostě vezmu své ego na procházku. - Pokud ovšem nechcete... - Povečeřet s vámi? Hrozně ráda. Tady přichází můj přítel Ferrante. Pane Ferrante, chci vám představit svou sestru, slečnu Hathawayovou, a ženu... A když jste byl maličký, co vám četla chůva před spaním? - Nechte mě přemýšlet... - Paměti Casanovy? Každý večer. A pak jsme zhasli světlo. - ''Zhasli''? - Byl jsem takhle maličký. Musel jste mít šťastné dětství. To ano. - A ženy... - Ach, ženy. - Párjste jich poznal, ne? - Nevím. - Možná, že ''pár'' není to správné slovo. - Řekněme, že není přesné. Promiňte, Signore Ferrante. Mám vám tenhle stůl zajistit na každý večer? - Proč ne? - Děkuji vám. - Tak kde jsme to přestali? - Asi do vás byly všechny zblázněné. - To pochybuji. - Ale vy jste si jich příliš nevážil. - Naopak. - Váš úsudek byl vždy spravedlivý. Víc než spravedlivý. Já si je idealizuji. Každou stavím nahoru na podstavec. Samozřejmě, čím déle ji znám, čím lépe ji poznávám... Tím je těžšíje tam udržet, že? Zakrátko se sokl začne kymácet a pak se skácí. C'est la vie. A tak dále. Ale už dost. Pojďme si povídat o vás. Ne. Dnes večer ne. O mně si budeme povídat někdy jindy. - Na zítřek nemáme nic v plánu. - Ale já mám. Ach ne. Zítra si budeme povídat o mně. Nakonec se udělal překrásný den, že? Je opravdu teplo. Děkuji. Kde jsme byli? Chystalajste se mi říct, kde jste se narodila. - To je pravda. Takže... - Pan Ferrante? Telegram. Děkuji vám. Promiňte, slečno McKayová. - Slečna McKayová? - Ano? Mám tu jeden i pro vás. - Děkuji vám. - Není zač. Promiňte, pane Ferrante. - Od něj? - Od ní? Tak kde jsme byli? No, chystala jsem se vám říct, kde jsem se narodila. A narodila jsem se v Bostonu. Už se nemůžu dočkat, až vyrostete. Nebuďte netrpělivý. Vyrůstala jsem... rychle. Odjela jsem do New Yorku a od deseti do tří jsem zpívala v jednom nočním klubu. Pak mě občas honil majitel do čtyř hodin kolem kanceláře, a pak... jsem šla domů. - A někdy vás... - Ne, nikdy. No a pakjednoho večera... přišel on. Aha, to je ten chlapík. A řekl mi: ''Vy přece do takového místa nepatříte.'' - Opravdu? - Ajá na to: ''Nepatřím?'' A pak... co? - Co co? - Myslela jsem, že jste něco říkal. - Ne, nic jsem neřekl. - Promiňte, Ale máte pravdu. Řekl, že patřím do střešního bytu na Park Avenue s úžasným výhledem na East River. - ldeální místo na sebezdokonalování. - Ano. A tak jsem pilně studovala. - Zpěv? - A hudbu a umění. A literaturu. Aby z vás jednoho dne byla dokonalá šarmantní manželka. Ano, to byla obecná představa. - Je na tom něco špatného? - Ne, ne, nic. To jsem si taky myslela. No a tím se dostáváme do současnosti. Můj životje teď jako otevřená kniha. Ale to je jen jedna stránka. Ano, jedna ajediná stránka. Dovolíte. Děkuji vám. - Ne, ne. To není dobré. - Okamžik. - Zajímavý fotoaparát - můžu se podívat? - Ale ano. Je nový, že? Prosím vás! Nechte toho! To je ale smůla, co? To od vás nebylo moc hezké. - To jste neměla dělat. - Já vím. Víte, zřejmě není dobré, aby nás viděli pohromadě. Ať je to správné nebo ne, lidé začnou povídat a tak... si raději dáme sbohem. - Podle mě je to škoda. - Sbohem. Co je? Vy se bojíte? - Vás? - Jo. Ne. Víte, tahle cesta potrváještě pár dní ajá nesnáším monotónnost. Můžete přece podnikat dlouhé procházky na slunci. A co budu dělat, když začne pršet? Ne. To není dobré. - Chcete říct, že obzvláště pro vás. - Ano. Nechat se s vámi vidětje senzace, ajá nechci, aby byla moje fotka v novinách. A tak se vydám svou cestou a vy se vydáte svou. Pomoc! Tady. Dovolíš... Jsi těžký. - Máte nějaké problémy? - Ano. Můžete mi pomoct? Je těžký. No tak, kamaráde. A teď se pusť. - Zkuste to na druhou stranu, tatínku. - Děkuji vám. Jste úžasně nápomocná. Ajak se ti to vlastně povedlo? Zamotal jsem se tam. Nemohl ses dostat dolů? - Jsi docela pašák. - Vy jste taky docela pašák. - Ano? A proč? - Všichni na lodi si o vás povídají. - Opravdu! A co říkají? - To nevím. Vždycky, když o vás začnou povídat, musím odejít z místnosti. - Já tomu nerozumím. - Převezměte to. Měl bys dávat pozor, kamaráde. Mohl by sis ublížit. Když jsem byla malá, spadla jsem a zlomila si nohu. Jak to s ní vypadá teď? - No, myslím, že je v pořádku. - Tak proč si teda stěžujete? Já si nestěž... Promiň. Koktejl se šampaňským, prosím. - Máte nějaké cigarety? - Steward v kuřárně, pane. - Máte růžové šampaňské? - Ovšem. Ochutnám ho. Dobrý večer. Mohl byste mi dát koktejl se šampaňským, prosím? - Máte růžové šampaňské? - Ovšem. Děkuji. Zdravíčko. Změnil jsem si stůl na stůl pro jednoho. Já taky. No není to škoda po té báječné večeři, kterou jsme včera spolu strávili? - Mluvíte gaelsky? - Plynně. Jak se řekne ''Vypadneme odsud''? Ale, ale, ale! Ale! Ale, ale, ale! To je dobré, že? Tak tomuhle se říká oklamat svět. - Co jste povídala? - Že tomuhle se říká oklamat svět. Neslyším, co říkáte. Před kým si myslíte, že se tu schováváte? Všichni se na nás dívají. To je strašné. - To je strašné. Já odcházím. - Ne, ne. Já odejdu. Sedněte si. - Promiňte, pane. To je dámská kabelka. - Já vím. Já jsem jen... Ne, počkejte. To je moje... Ach bože, jakje ten bazén malý, že? - Vy máte mé pouzdro na cigarety. - Ne tady u sebe. Stavíme na pět hodin ve Villefranche. - Ano. Pojedete na pevninu? - Ano. Chci navštívitjednu dámu. - V každém přístavu, co? - Tohle je náhodou moje babička. - Vy mi nevěříte? - Ne! - Chtěla byste ji vidět? - Ano, toužím vidět vaši babičku. Tak tedy s ní máte schůzku. - Jste překvapená? - Dobře. - To je dárek pro vaši starou babičku? - Ano. Ano, je. No není tam dole krásně? - Ano, ale znáte ten starý vtip? - Jaký?. - Když je dole tak krásně, proč... - Mě vodíte sem nahoru? To je opravdu starý vtip. Víte jistě, že vaše babička není taky jen starý vtip? Škoda, že mi nevěříte. To je úchvatné místo. Prostě dokonalé. Už začínám věřit, že máte babičku. To je překvapení. Zkusím ji najít a dokázat vám to. Není tady. Podívejte. Určitě je v kapli. Jak se máš, chlape? Co to má tohle místo? Něco, co člověka nutí mluvit šeptem. Je tady takový klid. Jak v jiném světě. Taky že ano. Je to svět mé babičky. Řekněte mi o ní něco víc. Dědeček byl v diplomatických službách. Zcestovali spolu celý svět. Když odešel do penze, odstěhovali se sem. Je pohřbený tamhle za kaplí. Babička tu zůstala, chce být u něj. Určitě čeká - a podle mě netrpělivě - na den, kdy se s ním znovu sejde. - To je to děvče? - Ne. Drahoušku, tohle je Terry McKayová. Těší mě. Janou si myslela, že jste děvče, které si budu brát. Pardon. Jen jsem říkala, že se mi moc líbíte. Děkuji. To jsem ráda. Když dovolíte, musím se posadit. Trávím teď na modlitbách víc času. Ach, moje kolena! Jsou stejně starájako já. Máte to tady překrásné. Děkuji. - Asi že bych tu dokázala žít napořád. - Oh, non! Na to jste příliš mladá. Dobře se tu sedí a vzpomíná, ale vy si teprve musíte utvářet své vzpomínky. A ta kaple je tak okouzlující. - Chcete se podívat dovnitř? - Ach, smím? - Je vous en prie. - Děkuji vám. Ach, Nicolo! A co ty, Nicolo, jak dlouho už jsi nebyl v kapli? No, já... - Naposledy když jsi ministroval. - Já vím. - Zajdi si tam. To ti neublíží. - Tak dobře. - Já zatím připravím čaj. - Pomůžu ti. - Tohle je Marie. - Ahoj! Tohle je můj přítel Marius. Marius má tři nové děti, co jsem ho viděl naposledy. Marius říká, že Francie potřebuje muže. Proto má sedm dcer. - Pojď se podívat na zbytek rodiny. - Ano, jen běž. - Určitě? - Chci si popovídat se slečnou McKayovou. Janou, prosím tě, buď na ni hodná. Já tě nezradím. - Můžu vám pomoct? - Děkuji, drahoušku. Jsem ráda, že nejste jako ti mladí lidé, kteříjsou povzneseni *** domácí práci. Bylo nás doma deset. Všichni jsme museli pomáhat, jinakjsme šli spát o hladu. Ach, to je nádherný pokoj. Ach ano. Můj manžel byl velký sběratel. Miloval krásné věci. Já také. Měla bych mít hospodyni, ale už jsem dvě přežila. A už jsem moc stará na to, abych zacvičovala další. Navíc se vám můžu přiznat, že jsem si naplánovala, že budu žítjen do 80. Teď mi je 82. Jestli neumřu, budu muset začít šetřit na stáří. To je od vás velice moudré. - Líbí se vám? - Ano. Je kouzelný. - Nickie? - Ano. Maloval to před spoustou let. Ale to je velice pěkné! Je velmi talentovaný. Promiňte. To víte, neměla jsem se to jak dozvědět. Bohužel je i velice sebekritický. Umělec, kterýje v něm, tvoří. Kritik to pak zničí. - A díky tomu už od té doby nic neudělal. - To je ale škoda. A navíc se ze všech sil snažil ''žít'', jak tomu říkají. - Smím? - Ach, děkuji vám, drahoušku. Tady máte. Je to pro mě úžasné vzrušení, ta vaše návštěva. Snažím se vypadat vyrovnaně. - Nemyslíte, že se mi to celkem daří? - Daří se vám to báječně. - To je pro vás. - Děkuji vám. Mám Nicola moc ráda. Když byl malý, okouzloval nás hrou na klavír. Pak studoval malířství. A nejhoršíje, že je ve všem tak dobrý. Prostě všeuměl? Všechno mu jde příliš hravě. Vždycky ho láká umění, které neprovozuje, místo, kde ještě nebyl, dívka, kterou dosud nepotkal. Možná jsem ho neměla potkat. Ne, drahoušku. Vy jste jiná. Nebojím se vám to přiznat - dělá mi starosti. - Někdy mám až strach. - Z čeho? Že mu životjednoho dne předloží účet a pro něj bude těžké ho zaplatit. Ale když vás vidím vedle něj, cítím se lépe. Mě? Opravdu? Ano, vás. Kéž bych mohla sdílet vaši důvěru. Budete ji mít, až ji budete potřebovat. Máte to v povaze. Na Nicolovi není nic špatného, co by dobrá žena nedokázala napravit. Viděl jsem celou Mariusovu rodinu. Sedm dcer! - Dobře jsem si popovídal s jeho ženou. - Měl jste si spíš popovídat s ním. A nesedejte mi na klobouk. Řekněte mi, o čem jste si tu vy dvě vykládaly? - To byste se divil. - To se vsadím, že ano. A vsadím se, že pořád mluvilajen Janou. Vyprávěla mi, že když jste byl malý a neprosadil jste svou, lehl jste si na zem a kopal jste, až vám zrudl obličej. Vážně? Mělajste zamrkat druhým okem. - A co jste na to řekla? - Řekla jsem, že už vás to přešlo. Ne. Teď když neprosadíte svou, tak už jen upadnete do rozpaků. Chcete trochu čaje? Připomeň mi, abych ti to pak nevysvětloval. Ano, chci trochu čaje. Janou, mám pro tebe dárek. Pojď se podívat. - Na dárky jsem už moc stará. - Nikdo není starý na dárky. - Neměl bys tak rozhazovat peníze. - Moc to nestálo. Dovol, já ti pomůžu. - Jakjsi to dokázal? - Maloval jsem to z paměti. Děkuji ti. To je André! Můj manžel. Je to tak skutečné. Ta podoba. Pozoruhodný obličej. - To jste dělal z paměti? - Ano. Líbí se ti to? Je to nádherné. Víš, namaloval jsem to už dávno, ale váhal jsem, jestli ti to mám dát. Říkala jsem vám, že má talent. - Takže - to je pro vás. - Pro mě? Děkuji. Děkuji ti. Pro mě. Takže... Ráda bych přednesla malý přípitek. Nevím ani, jak bych to měla říct. Mělo by to mít něco společného s jeho šťastným manželstvím? Řekněme... Ať je vaše cesta domů příjemná. Díky. No, obávám se, že už budeme muset brzy odejít. Byl to příjemný den. Ale než půjdeme, musíš nám zahrát na klavír. - No tak. - Prosím pěkně. - Podívejte na moje ruce. - Žádné výmluvy. Jdeme. Janou je koncertní klavíristka. Bývalá. Pamatuj si, že jsi mě přemluvil. Nemám ráda lodní sirény. Neměla byste si to dát přes ramena? Děkuji vám, drahoušku. - Je překrásná, že? - Líbí se vám? Ano, líbí. Jednoho dne vám ji pošlu. Ach, to ne. Potěšilo by mě to. Dál už s vámi nepůjdu. Tady jsou hranice mého malého světa. Je to dokonalý svět. Děkuji vám, že jste mě sem pustila. Sbohem. Bůh vám žehnej. Tak au revoir, milá Janou. Brzy se na tebe přijedu zase podívat, a budu ti často psát. - Buď tak hodný. - Budu. Šťastné myšlenky, drahoušku. Sbohem. Všude jsem vás hledal. Několikrát jsem vám telefono... Vy jste plakala. To se mnou krása vždycky udělá. Nickie, já... já ti chci poděkovat za... nejkrásnější a nejpozoruhodnější den, jaký jsem kdy prožila. Bylajsi k mé babičce velice milá. - Napíšu jí dopis. - To bude od tebe hezké. Pojďme se projít. A už žádné slzy. Už jsem ti to povídala. To se mnou dělá krása. Pouštíme se na rozbouřené moře, Nickie. Já vím. Dnes jsme změnili kurs. Mám tě doprovodit do kajuty? Raději ne. Dobrou noc. Okamžik. - Proč jsi sem přišel? Je to nebezpečné. - Musíme si promluvit. Já vím, ale když nás někdo spolu uvidí, může to být katastrofa pro oba. Musíme rychle uvažovat. Vytvořili jsme si problém. Ano, já vím, tak ho nebudeme ještě víc komplikovat. Jako žena jsem opatrnější a mohu přemýšletjasněji, když nejsi vedle mě. Tak si běž přemýšlet do svého pokoje, ajá budu přemýšlet ve svém... - Dobře. - l když si budeme navzájem chybět. To bylo moc milé. To, co jsi teď řekla. - Přeji ti krásné jitro. - A tobě celý zbytek dne. Poslyš... - Nezastavuj se. - Ach bože. Počkej chvilku. Nikam nechoď. - Dospělajsi k nějakému závěru? - Ne. Nezastavuj se. - Chybíš mi. - l ty mi chybíš. - Proč mi nevoláš častěji? - Zkusím to, ale víš, že... - Chtělajsi něco říct? - Ne, nechtěla jsem nic říct. Nemohli bychom aspoň spolu jíst? U tebe nebo u mě v pokoji? Ne. Celá loď by to věděla dřív, než bychom načali salát. - Já vím. - Posádka taky nemlčí. - Běž opačným směrem. Motá se mi hlava. - Pro mě by to bylo taky lepší. Počkej chvilku. Miláčku! Poslyš, miláčku, já... To je zvláštní. - Dobrý večer. - Dobrý večer. Slečna McKayovájí? - Ano, pane. Chcete si k ní přisednout? - Ne, raději večeří sama. Už skoro dojedla. - Dej si bujabézu. Je skvělá. - Merci mille fois. - Pas de quoi. - Ach, zmlkni. Dále. - Zdravíčko! - Vítejte, pane Hathawayi. Slečno McKayová. Kde je Ferrante? Jak to mám vědět? Ale no tak! Ptáček mi pošeptal, že by mohl být u vás. Vážně? Nejste trochu drzý?. Pana Ferranteho jsem neviděla... Ahoj, Terry. - Napadlo mě, že by se ti to mohlo líbit. - Už jsem to četla. Neviděl jsem tě věčnost. Myslel jsem, že jsi musela vystoupit. To snad ne. Vždyť jsme nikde nekotvili. Pro případ, že bych vás už neviděl, slečno McKayová, šťastné přistání. Děkuji vám, pane Ferrante. A nemyslete si, že to nebylo absolutně... Přibrzděte, prosím. Rád bych vás oba poprosil o velkou laskavost. - Co je to? - Mohli byste mi to laskavě podepsat? Žena, sestra ajá jsme si koupili každýjinou. - Vy jste je koupili? - Od koho? Od lodního fotografa. Na promenádní palubě má velkou výstavu. Prodáváje ve velkém. Pane Hathawayi, my si to musíme promyslet. Kde vás najdu? No, buďto v koktejlovém baru nebo samozřejmě v jídelně. Ano, samozřejmě. - Tahle mi nevadí. Jo docela dobrá. - Mluv vážně. To je hrozné! A po takovém úsilí, abychom všechny oklamali. Ano. Obzvláště mi je líto tebe. Víš, mě to ani není tak líto, jak jsem původně myslela. - Hloupě jsme se skrývali jak uprchlíci. - Ano, já vím. Takže, abychom použili nové klišé, nepřidáme se k ostatním? Tak dobře. Nakonec, proč ne? Co můžeme ztratit? Je to poslední noc. Takji musíme naplno využít. Ahoj, Hathawayi. Udělejte mi radost. Vyměníme si partnery. Je to poslední noc. Dělají to všichni. Vážně? To je roztomilé. Ale ve vašem případě uděláme výjimku. Já toho chlapa nechápu. Příjemnou plavbu. Zdravíčko. - Pojďme na vzduch. - Jdeme. Ukážu ti kormidlo. Vezmu si kabát. Proč takhle nemůžeme plout donekonečna? - Ptal jsem se kapitána. Nejde to. - Ne? Prý by musel otočit loď. Byl příjemný, ale povídal, že většina lidí chce domů. Není to hloupé? Jájeho problém chápu. Plavit se dokolečka po oceáně jen s námi dvěma. Jestli se zeptáš ''Na co myslíš?'', tak skočím přes palubu. Takže. Zítra ráno, New York. Ano. Bude tě čekat? Tebe ano? Ach ano. Proč je život tak složitý?. Kvůli lidem? Miluješ ho? Teď právě ne. Víš, celý svůj život jsem ani jediný den nepracoval. Já vím. Přemýšlela jsem o tom. - Co jsi povídal? - Nic jsem neřekl. - Ale ano. - A co? Říkal jsi, že mám moc ráda drahé věci, kožešiny, diamanty a podobné věci. - To jsem říkal? - Růžové šampaňské. Na takovýhle život jsme si oba zvykli. Asi by bylo dost těžké... Máš rád pivo? Je to něco jiného. Můj otec pil pivo. Ráno. On byl pivař? Ke konci dne už pil cokoli. Zima musí být chladná pro lidi bez vřelých vzpomínek. Jaro už jsme propásli. Ano. Tohle je pro mě možná poslední šance. Pro mě taky. Je to buď teď anebo nikdy. Nikdy je děsivé slovo. Byli bychom blázni, kdybychom nechali štěstíjít kolem. - Ajenom proto, že jsi nikdy... - Nepracoval? To neznamená, že nemůžu. Ne, ovšemže ne. Předpokládejme, že... Nějaký čas, asi šest měsíců, potrvá, než zjistím, jestli... - Jestli? Jestli co? - No, jenom předpokládejme... - Ne, buď realista. - Dobře. Kdybych dost tvrdě a dost dlouho pracoval, dejme tomu šest měsíců, kde bys byla ty? Co se pokoušíš říct, Nickie? Chci jenom, abych... si zasloužil požádat tě o ruku. Nickie, to je prostě to nejkrásnější... Selhal ti hlas. - To proto, že... - Ano, já vím. Jdu si teď lehnout. Budu se znovu převalovat a házet sebou a přemýšlet o tom. Ráno ti to řeknu. Bude to dlouhá noc. l pro mě. Manželstvíje pro dívku jako já velice vážný krok. Ano, já vím. - Máš rád děti? - Ano, mám. - Měl jsem takový strach, že... - Nebyl ani čas se obléknout. - Usnula jsem až v pět hodin! - Já jsem vůbec nespal. Teď poslouchej. Půjde-li všechno dobře, a tím myslím pro oba, tak za šest měsíců... Tady. Začala jsem to sepisovat. Mám si to přečíst teď hned? ''Miláčku.'' To mám býtjá? ''Máš rande, můj milovaný. 1. července v 5 hodin.'' Ale nepíšeš tu, kde. - Řekni místo a poslechnu. - Nevím. Nedokážu uvažovat. Vrcholek Empire State Building? Ach ano! To je perfektní. V New Yorku je to místo nejblíže nebi. 102. patro. A nezapomeň jet výtahem. Ne, nezapomenu. - Když všechno nepůjde dobře... - Takhle nemluv. - Mysli na mě. - Dávej na sebe pozor. Nickie, miláčku! Jsem tak rád, že tě zase vidím. - Já jsem taky ráda. Cesta byla dobrá? - Ušlo to. Místy bouřlivá, ale příjemná. Udělejte mi skupinku, prosím. - Můžu si vás taky vyfotit, prosím? - Ano. Co takhle? Můžu ještě jednou, prosím? To je fajn. Děkuji vám. Promiňte, mám důležitou schůzku. To je báječné, že jsi zase nazpět. Je to báječné, že jsem nazpět, Kene. Miláčku, tamhle máme auto. - Co je? Půjdeme? - Ano. - Auto je tamhle. - Dobře. Musíme si o něčem promluvit. Pojďme sem, tady budeme sami. - Co je proboha tohle? - Já jsem ti o tom neříkala? Lidi z TV ode mě chtěli rozhovor. Řekla jsem, že ano, když přispějí na mou nejoblíbenější charitu. - Vadí ti to? Je to pro dobrou věc. - Mělajsi mi o tom říct. Já tě znám! Kdybych ti to řekla, tak bych tě z té lodi vůbec nedostala. - Kamerajedna, detaily. - Nickie, rozhovor povede tady pan Lewis. - Pan Fulton Q. Lewis. - Robert. - Robert Fulton? Těší mě. - Ne, Robert Q. Lewis. To dělají všichni. Trochu jste se opozdil, pane Ferrante, a za chvilku jdeme do éteru. Posaďte se tady. Položím vám pár otázek a pak... Co jeho obličej? Leskne se. Nevadilo by vám trochu líčidla? Harry, jenom to zakryj. - Promiň. Brzy to bude za námi. - To doufám. Mimochodem, co ta bílá košile? Jak vypadá? Přímo svítí. - Nemáte náhodou modrou košili? - Ne, u sebe ne. No, tak žádné strachy, my to zvládneme. Chci vám položitjenom několik otázek - jakjste se setkali, jaké máte plány a podobně. A uvolněte se. Pět sekund, pane Lewisi. Ještě něco. Sledujte kameru. Jakmile se rozsvítí červená, jste v obraze. Jo? Tak už se rozsvítila. Zdravím vás všechny a vítám vás při sledování pořadu Od domu k domu, který vám přináší výrobce dětské výživy Benton. Pamatujte, Benton buduje buclatá batolata. Dnes jsou naše kamery v domě slečny Lois Clarkové, dědičky jedné z nejbohatších rodin v Americe. Za chvíli se setkáme se slečnou Clarkovou a jejím snoubencem Nickiem Ferrantem a budeme s nimi mluvit o jejich nádherném milostném vztahu, o kterém píší pod palcovými titulky noviny po celé zemi, vztahu, který uchvátil představivost celého světa. Ale nejprve... Myslíte, že jsou do sebe zamilovaní? Těžko říct, Gladys. Nemůžu se dočkat toho Nickieho Ferranteho. Nevím sice, jak zněla ta otázka za 64 miliónů dolarů, ale on zná odpověď. Morous. Terry, miláčku. Připomeň mi, abych se tě pak zeptal, proč už tvé polibky nejsou jako dřív. Možnájsi jenom vyšla ze cviku... doufám. Musí běžet ta zatracená televize? Ještě ses nepřevlékla. Myslel jsem, že jsem ti dal dost času... Kene, musíme si promluvit o spoustě věcí. A v tomhle oblečení se mi lépe přemýšlí. Já vím, miláčku, doufal jsem, že ti ten výlet prospěje, ale... Obávám se, že nevypadáš moc dobře. Co s tebou je? Měli jste bouřlivou plavbu? Ano. Trochu ano. Víš, Kene, ten program je možná zábavný. Právě se měli objevit Lois Clarková a Nickie Ferrante. - Mě zajímáš jen ty, ale když tě to baví... - Ano, baví. OK. Musel jste mít v Evropě určitě nádherné prožitky. Ano. Mohl byste nám k tomu říct něco víc? Ne. Já jsem zapomněl, že Ferrante se plavil na stejné lodíjako ty, že? - Ano, plavil. - Setkala ses s ním? Byl okouzlující? Úchvatný?. Neodolatelný?. Promiň. To jsem nechtěl. Odvolávám tu poznámku. Řekněte mi, pane Ferrante, tohle je vaše první zkušenost s manželským štěstím? Mohl byste prosím přeformulovat otázku? Chce tím říct, jestli to je tvoje první zkušenost s manželstvím? Ano. Dobře. Hodláte podporovat svou ženu způsobem, který... Ano. - To je vážně legrační. - Co budete dělat? Začnu znovu malovat. Tak hodlám podporovat svou ženu. To bude určitě znamenat obrovské množství barev. Váš dům je již plný mistrovských děl. To ano. Nevěděla jsem, že chceš... - Stejně začnu malovat. - Vážně? - Myslela jsem, že už jsi toho nechal. - Já vím, ale neměl jsem to dělat. - Vím jistě, že Nickie má různé plány. - Ano, to mám. Tak dobře. Kdy se budete brát? - Budeme se brát hned, jak... - Okamžik, miláčku. Za šest měsíců. ''Šest měsíců''! Vsadím se, že ho nikdy nedostane k oltáři. Šest měsíců? No, dobře. Mockrát vám děkuji, slečno Clarková, i vám, pane Ferrante. Takže lidičky, tím končí náš rozhovor... Terry. Rád bych ti znovu položil tu otázku. Zdál se ti Ferrante neodolatelný?. Ach, Kene, odpusť mi to. Tyhle věci člověk neplánuje. Prostě se stanou. Miláčku, ale to přece vůbec nedává smysl. Já vím. Já vím, že ne. - Musíš být realistická. - V lásce? - Víš sama, co se o něm povídá. - Ano, vím. Co budeš dělat? Já nevím, Kene. Myslím, že se vrátím do Bostonu a zkusím si najít nějakou práci, budu zase zpívat, dokud on... Dokud on co? Miláčku, on tě nikdy nedokáže uživit. Terry, poslouchej mě. Chci si tě vzít. Měl jsem tě požádat o ruku už dávno. Je to moje chyba, ale snad není ještě příliš pozdě? Nemůže být příliš pozdě. Terry, podívej se na mě. Copak nevidíš, že jsem zamilovaný?. Já taky. Myslíš, že to dokážeš prodat? Samozřejmě to zkusím. - Tohle jsi dělal bez modelky? - Jo, nemůžu si žádnou dovolit. Co má být? Už mi snad neslouží paměť? Začíná být trochu zakalená. Ne! - A tohle? - To je z paměti. Byl to můj oběd. - Víš, to je žena. - Ano. Chceš říct, že by ses s ní nechtěl nikde ukazovat? Asi ne. Víš, Nickie, kdybys mi dovolil, abych řekl lidem - a tím myslím ženy - kdo to maloval, tak bych ho prodal aještě spoustu dalších. Ne, ne. Starý Ferrante je mrtev. Ale podpis ''Rossi'' nic neznamená. Kdybys použil své vlastníjméno... Starý Ferrante je mrtev a nový Rossi hladoví. Co taky čekáš za tři měsíce? Nezapomeň, že štětec poslouchá tvou ruku. Neví, že sis zvykl prosazovat svou. Jsi zhýčkaný. Ale štětec to neví. Nedokáže se ti přizpůsobit. Já vím. Ale doufal jsem, že něco prodáš. Chci vzrušení z prvního vydělaného dolaru. Dobře. Musím si najít práci. Cože? A nechat malování? Nenechám toho. Je to to jediné, co umím. Ale musím vydělat spoustu peněz - rychle. Ovšem! A mezitím tě pozvu na oběd. Vrátíš mi to, až budeš slavný. To jsou od tebe první slova povzbuzení. Není to zvláštní? Neřekl bys, že tohle je to jediné, co si budu pamatovat? No dobře. NEJLEPŠÍ NOČNÍ KLUB V BOSTONU S HRDOSTÍ UVÁDÍ TERRY McKAYOVOU VYSTUPUJE KAŽDÝ VEČER Mám dobrou zprávu. Prodal jsem jednu tvoji ženskou. Víš, tu s tím... Dostal jsem za ni 200 dolarů. Tvůj první dolar. - Co se ti stalo? - Kamaráde, jsem šťastný. Je ze mě malíř. No a co? Já maluju roky, ale nejsem z toho šťastný. Děkuji vám, dámy a pánové. Tohle je můj poslední večer, a proto bych vám ráda zazpívala píseň, kteráje mému srdci velice blízká. - Připoutalajste se? - Ano, připoutala. Tamhle je Empire State Building. Děkuji vám. Slečna McKayová, můj bože. Moje oblíbená zákaznice. Vítám vás zpátky. - Děkuji. - Slečno Webbová, podívejte, kdo přišel. Právě jsme si říkaly: ''Copak se stalo se slečnou McKayovou?'', a najednou jste tu. - Vypadáte dobře. - Ano, já vím. Nekoupila jsem to tady. - Kde jste byla celé ty měsíce? - V Bostonu. - Chybělajste nám. - Děkuji. Vy mě taky, slečno... - Lanová. - Ano, slečno Lanová. Chci něco velmi, velmi speciálního pro... Slečna Webbová se vás s radostí ujme, slečno McKayová. Promiňte, mám nějakou práci v kanceláři. Samozřejmě se o vás s potěšením postarám. - Tak co jste to měla na mysli? - Něco neodolatelné, nepříliš drahé - a růžové. - Ale ovšem. To máme. Je to to nejkrásnější. Schovávaly jsme to jen pro vás. Dejte slečně McKayové cokoli chce, ale povídejte si s ní, dokud nepřijedu. - To jsme potřebovaly vědět. - Fajn. Neměly jste obavy o její účet? To mě překvapuje! Sbohem. - Tohle je rozkošné. - Je to poněkud krátké, ne? - S tímhle. - Ach ne. Podívejte se. Tohle musíte vidět. Ano, je to hezké, ale já chci jen to, co jsem si vybrala. - Dobře, tak vám to pošleme. - Musím vám oznámit kam, protože to nevím jistě. - Doufám, že je to správně. - Ne na účet? Ne. Já vím, já vím, ale... ne. - Kene! - Terry, jak se máš? Co tady děláš? Jakjsi věděl, že... Už chápu. Dobře se s vámi obchoduje. Promiň, Kene. Mám strašné zpoždění. - Kolikje hodin? - Za pět minut pět. - Ráda jsem tě viděla, Kene. - Já taky. Mám toho tolik na srdci. - Promiň. Hrozně spěchám. - Nezajdeme si na koktejl? - Já vážně spěchám. - Tolik ti toho chci říct. Tak mi někdy zavolej... To taky nemůžeš, protože se budu vdáv... - Ty se budeš vdávat? - Ano, a mám strašné zpoždění. - Kolik že je hodin? - Za čtyři minuty pět. Sbohem, Kene. Opravdu doufám, že najdeš štěstí, a kdybys někdy cokoli potřebovala, třeba někoho, koho bys mohla milovat, určitě mi zavolej. Ne. Ne, nezavolám. - Sbohem, Kene. - Sbohem. Hodně štěstí. Ta nervozita! Řekla bych, že Empire State Building je tamhle, a on je zatím tamhle. Asi vystoupím tady, protože spěchám. - Tady máte. Nechte si drobné. - Kam ten spěch, paní? Budu se vdávat. A chci, abyste mi popřál jako první. Děkuji vám. Copak do manželství se spěchá? 102. patro. - Jedete dolů? - Ne, děkuji. Věž. - Jedete dolů? - Ne. Kolikje hodin? Pět deset. Vím, co dělám. Chci, aby bylo po mém. Otočte ten člun. Chci, abyste ten člun otočili. Nickie, pomoz mi ten člun obrá***. Jsi mnohem silnější než já. Sama to nedokážu. Nedokážu. - Teď musíte být zticha. - Ale já ho potřebuji. Ach, Nickie, potřebuji tě. Pomoz mi! Pomoz mi obrá*** ten člun. Musím... Jedete dolů? Rentgeny nejsou povzbudivé. Těžko říct, jestli bude chodit. Chvilku potrvá, než to zjistíme. To je zlé. Myslím, že jste pochopil, že nejsem ten muž, kterého volala. Cestovala na svatbu s ním. - Ví o jejím stavu? - Ne. Říká, že dokud nebudete vědět to, co jak říkáte bude nějakou dobu trvat, bude radši, když to nebude vědět. Zdá se milá. Myslím, že ano. Chce vás vidět. Jen běžte. Já přijdu za chvilku. - Ahoj, Kene. - Ahoj, Terry. Řekl jsem jí, že jsem nevěděl, jestli dnes vůbec zůstane mezi námi. Převezla jsem vás, Otče. Kene, řekla jsem o nás Otci McGrathovi. Najde mi nějakou práci. Že, Otče? - Nejprve se musíš uzdravit, Terry. - Má pravdu. Pak vám zkusím něco najít. Jen klid. - Slečno McKayová. - Ano? Chci vám poděkovat za to, co děláte pro mýho syna Tyrona. Aspoň z něj nebude takovej troubajako já. Jste příliš skromný, pane Bugsy. Ne, nejsem. Jsem tak pitomej, že ani ne jsem ignorant. - Ještě jednou díky. - To Otec McGrath mi sehnal tuhle práci. Díky, Otče. Všichni se dívejte na mě. Víte, že chudák Molly má spalničky, tak zpívám její part. Jsme připraveni? Tak teď jsme připraveni. Oči na mně. Dnes to nesmíme zkazit. Noné! Pojď dál. Nickie! Tak rád tě vidím. Pojď dál. - Jak se má můj nejpřísnější kritik? - No, uvidíme. Vidím, že už jsi je všechny uspořádal. Řekni mi to nejhorší. Šestiměsíční práce. Opravdu jsi nezahálel, Nickie. Díky. Přál bych ti vidět těch padesát, co jsem shodil z útesu. - Možnájsi měl shodit i tenhle. - Mám chuť s tebou souhlasit. Víš, dokážu přečíst stav tvé mysli v době, když jsi to maloval. Velice ses litoval, když jsi maloval tenhle obraz. Tady ten jsem dělal v srpnu. Tady jsi byl rozezlený. Tehdy sis léčil své zlomené srdce. Zlomené srdce? To není nic pro mě. - To rád slyším. - Pojďme na tenhle konec. Už se tam blížím. Už se tam blížím. Tady, Nickie, se z tebe stal malíř. Děkuji ti. Za tenhle se vlastně ani sám nestydím. Chtěl jsem toho hrozně moc říct, tak jsem to namaloval. To, že jsi byl dlouho pryč, a sám, ti dalo schopnost... Já to vezmu. Pamatuj si, kde jsi přestal. Chci slyšet víc. Haló. Courbetův obchod s barvami a laky. Nickie? Četla jsem, že jsi dnes přijel. Lois! To je od tebe hezké. Jak ses dozvěděla, že jsem tady? Volala jsem ti do hotelu. Dali mi tohle číslo. Nickie, myslela jsem na tebe ráno, v poledne i večer, a taky mezitím. Napadlo mě, že bychom třeba mohli... No... Ne, ten nápad se mi líbí -je to lákavá nabídka. Ale dnes odpoledne nemůžu. No, když nemůžeš... Mrzí mě to. l tak ti děkuji. Je to dnes můj nejhezčí zážitek. Ale mohl bys přijít dnes večer na show. Pro každý případ ti nechám lístek v pokladně. Pokus se tam dostat. A Nickie... Ať už děláš cokoliv, neplánuj si nic po té show, hm? - Máme dobrá sedadla. - Cože? Říkám, že máme dobrá sedadla. - Bylo to moc pěkné. - Díky, že jste nás pozvala. Bylo mi potěšením. Když dovolíte, pan Ferrante mě doprovodí domů. Dobrou noc. - Kam bys ráda šla? - Nechám to na tobě. Je to tvůj večer. Byl jsem tak dlouho pryč, že už ani nevím, kam lidi chodívají. Můj kabát. Ahoj. Terry. Dovol mi, abych mu to řekl. Ne. - Skočím pro něj. - Ne, ne, prosím tě. Je to tvrdé. Poprvé konečně můžeš vyrazit ven, a musíš narazit právě na něj. A neřekla jsem mu nic než... ''Ahoj''. No, show je u konce. Chlapec získal dívku. Půjdeme? Hned jsem tady. Dobrou noc, Lois, a děkuji ti. Ta dnešní show nebyl moc dobrý nápad, že? - Veselé Vánoce, Lois. - Veselé Vánoce, Nickie, a... auf Wiedersehen. Myslím, že je to hrozné vézt tě domů právě když všichni ostatní razí ven. C'est la vie. A tak dále. Terry, dovol, abych se tě znovu zeptal. Proč nechceš, abych ti pomohl? Dobře, takjá ti to zopakuji. Kdybys platil, abych se vyléčila, nelíbilo by se mu to, takže mně taky ne. Kdybych se díky tobě vyléčila a odešla k němu, nelíbilo by se to tobě. - Ale on by se to určitě měl dozvědět. - Ne! Kdyby to zjistil, trval by na tom, že to udělá sám - kdyby na to měl peníze, což pochybuji. A kdybych se pak nevyléčila... bylo by to strašné. Ne. Dokud za ním nebudu moctjít, a tím myslím ''běžet'', nikdy se to nedozví. Je mi vlastně fajn. Mám svou práci a úsporný rozpočet. A když všechno vyjde, a když budu moc hodná holka, tak příští Vánoce dostanu to, co chci. Rozumíš? Veselé Vánoce. Jakje vám, slečno McKayová? Děti, mám pro vás špatnou novinu. Doktor mi nedovolí, abych šla s vámi. Doktore, mohla bych se vrá*** za pár hodin. Tohle je vánoční benefice. Je to jejich první veřejné vystoupení. Je to moje parta. - Je to náš trenér, doktore. - Normane! ''Pane doktore.'' Je to náš trenér, pane doktore. Kdyby jí to uškodilo, chtěli byste, aby šla s vámi? Ne. Tak podívejte. Proč to tedy nezkusíte beze mě, hm? No tak. Jediné, co by vás mohlo trápit, je začátek. - Slečno McKayová? - Ano, Tyrone? Až budeme zpívat, budeme na vás myslet a doufat, že budete brzy s námi. Děkuji ti, Tyrone. Počkat. Kde je Sally? Dnes tu není s námi? - Vyřadili jsme ji. Zpívá moc nahlas. - Je to vejtaha. Sally si myslela, že je to vtip, a přitom tak hrozně chtěla stát najevišti. Pojď sem, miláčku. Půjdeš najeviště s ostatními. Vezmu tě nazpět do týmu, ale musíš mi slíbit, že nebudeš přehlušovat ostatní. Dobře, slečno McKayová. - Jsme připraveni? - Ano. Tak dobře. - l beze mě to dopadne dobře. - Tak, děti. Už musíme jít. - Veselé Vánoce. - Bůh vám žehnej. Buďte hodní. - Veselé Vánoce. - Veselé Vánoce, zlato. Pro vás to nebudou moc veselé Vánoce. - To bude v pořádku. - Tak tady to máte. - Můžete mi podat... - Ale ovšem. Mockrát děkuji. Manžel i já vás zveme na krůtu. - Schovejte mi stehýnko. - Dobře, schovám. A kdybyste ještě něco potřebovala, tak zavolejte. Mockrát děkuji. Zavolám. Je to od vás moc milé. - Veselé Vánoce. - Vám taky veselé Vánoce. Je slečna McKayová... Ahoj, Terry. Ráda... ráda tě vidím. Já tě taky rád vidím. - Je ti dobře? - Ano, ano. Je mi fajn. Jen odpočívám. Dobře. - Dlouho jsme se neviděli. - Ano, že? No, ráda tě vidím. To už jsi říkala. - Můžu... - Ale ano. Jen se posaď. - Zdržím se jen na chvilku. Nevadí ti to? - Ne, ovšemže ne. Ach, tak tohle je ten úchvatný výhled? No, vadila mi ta výška. Vsadil bych se, že si říkáš, jak jsem se sem dostal. Vlastně ano. Ano, máš pravdu. Hledal jsem v telefonním seznamu muže jménem McBride a narazil jsem najméno ''T. McKayová''. A tak mě napadlo: ''Že by to byla Terry McKayová, moje stará přítelkyně?'' - A byla to ona. - Ano. A pak jsem si řekl: ''Vlastně jsem se vůči slečně McKayové nezachoval moc dobře.'' ''Koneckonců jsem s níjednoho dne měl rande, na které jsem nepřišel.'' Ty jsi nepřišel... Ne. A tak jsem si řekl - v téhle době si hodně povídám sám se sebou - ''To není pěkné, takhle se chovat ke staré přítelkyni, slečně McKayové.'' ''Musím se slečně McKayové omluvit.'' Jistě souhlasíš, že když někdo nepřijde na schůzku, tak by se měl omluvit? Ano. Myslím, že máš naprostou pravdu. Myslím, že to nejmenší, co může člověk udělat, je omluvit se, nebo... tak něco. A tak jsem tady. - To je od tebe velice milé. - Myslel jsem si to. Často jsem na tebe myslela. Na to, jak se máš. Vážně? Ano, vážně. No, já jsem na tebe taky často myslel. Takže ty ses na mě nezlobila za to, že jsem tam nebyl? Zpočátku ses přece musela hněvat. No... Ano, to jsem byla. Zpočátku jsem zuřila. Říkala jsem si: ''To mi nemohl udělat. Co si o sobě myslí?'' Jak dlouho jsi čekala? Chci říct, čekalajsi dlouho? No, řekněme... ano. Ano, čekala jsem asi až do... Půlnoci. A co jsi udělala pak? No pak jsem se opravdu rozčílila. - Jen si to představ, stát tam nahoře... - Ano, v bouři. V bouři? Co sis řekla potom? Potom jsem si řekla: ''Půjdu domů a opiju se.'' - Ale neudělalajsi to. - Ne? Ne. No, možnájeden malý drink, každou hodinu, tak asi měsíc. - Můžeš mi to vyčítat? - Řekl bych, že ne. To nejmenší, co jsem mohl udělat, bylo poslat ti vzkaz. Možná, že v době, kdy jsi o tom uvažoval, jsi nevěděl, kde mě máš hledat? Ale ty jsi přísahala, že jestli mě ještě kdy uvidíš, tak se mě zeptáš. Ne. Vzpomínám si, že jsme si řekli, že když budeme moct, tak tam přijdeme. A když se jeden z nás neukáže, tak k tomu bude mít zatraceně dobrý důvod. - To že jsme si řekli? - Ano, přesně to jsme si řekli. - Jako například co? - Takže už žádné otázky, doufám. Chceš cigaretu? Díky. Děkuji ti, Nickie. Není to báječné? Jdu sem celou tu dálku, jen abych... A teď se tě ani nemůžu zeptat, proč jsi tam nebyla. Není to zvláštní? Kdysi jsme si vzájemně četli myšlenky. Už to není totéž, co? Ne tak docela. - Zdá se, že ne... - Já vím. Nevím, co se to se mnou děje, kdykoliv... Žádný snubní prsten, jak vidím. Ne. - Myslel jsem... - Včera večer, při té show? Ne, ne. Jenom mě... Ne. Nechtěl jsem se tě dotknout. Ajak se daří tobě, Nickie? Á, tak ty mi smíš klást otázky! Myslel jsem, že je všecko v pořádku, dokud jsem tě včera neuviděl. To jsem poznal, že mezi námi něco musí být, i kdyby to měl býtjen oceán. A tak jsem si koupil jízdenku. Ach, ty odplouváš? Dnes v noci. - A ty jsi šťastná, že? - Ano. - A ty? - Nevím. Mám strach z budoucnosti a z toho, co si pomyslí lidé. Řeknou si: ''To je ten potrhlý malíř. Co to s ním je? On nemá rád ženy.'' - Proč by to měli říkat? - Protože se plaví po sedmi mořích, a každé ženy, kterou potká, se ptá: ''Kde budete za šest měsíců?'' - Ajsou tam? - Všude. Na vrcholku pyramid, kupolích katedrál, Eiffelovce. Snaží se je držet ve výšce. Necháváje tam čekat. A kde je on sám celou tu dobu? Čeká. Ale takhle nemůžeš pokračovat. To není pro tebe správné. Kéž bych mohla říct, že se mýlíš. Jednou jsem se zmýlil. - Nechtěla bys změnit téma? - Ano, s radostí. - Veselé Vánoce. - Málem bych zapomněl. Kdo by si to před šesti měsíci pomyslel, že spolu budeme trávit Vánoce u krbu? Přinesl jsem ti dárek. Děkuji ti. Já pro tebe bohužel žádný nemám. Nevěděla jsem, že se s tebou setkám. To nevadí, žádný jsem neočekával. On to vlastně ani vánoční dárek není. Tak proto mi mé dopisy chodily nazpět. Byl bych ti je vrátil, ale až do dneška jsem neznal tvoji adresu. Chtěla ti ji dát, vzpomínáš? To... je taky důvod, proč jsem... Sbohem, Terry. Sbohem, Nickie. Víš, já jsem tě takhle namaloval, s tou šálou. Škoda, žes to neviděla. Courbet tvrdí, že patří k mým nejlepším obrazům. Myslel jsem, že se ho nikdy nevzdám, ale pak už jsem neměl důvod si ho nechat. Nemohl jsem za něj vzít peníze, protože, no, však víš... A Courbet mi řekl, že do galerie přišla nějaká mladá žena a... líbil se jí. Viděla v něm to, co jsem věřil, že uvidíš ty, tak... jsem mu řekl, ať jí ho dá. Protože říkal, že neměla žádné peníze, a navíc byla... Byla... Prostě jsem mu řekl, ať jí ho dá. Courbet řekl, že ho zoufale chtěla a... Tak jsem mu řekl, ať jí ho dá. Vždyť jsou Vánoce a tak dále. A znáš mě, jmelí v srdci. Miláčku, nedívej se na mě tak. Proč jsi mi to neřekla? Když se to mělo státjednomu z nás, proč právě tobě? Byla to jen moje vlastní vina. Dívala jsem se nahoru. Bylo to místo nejblíže k nebi. A byl jsi tam ty. Ach, miláčku. Žádné strachy, miláčku. Když ty dokážeš malovat, takjá dokážu chodit. Stát se může cokoli, nemyslíš? Ano, miláčku.