Tip:
Highlight text to annotate it
X
Ano, tohle je Sunset Boulevard
v kalifornském Los Angeles.
Je asi pet hodin ráno.
Prijíždejí lidé z oddelení vražd,
detektivové i novinári.
Z jednoho domu v bloku 10000
byla hlášena vražda.
Bude se o ní psát ve vecerních
vydáních novin.
Bude se o ní mluvit v rádiu
i v televizi,
protože je do ní zapletena
jedna z nejvetších hvezd minulosti.
Ale než to všechno uslyšíte,
prekroucené a nafouknuté,
než se toho chopí hollywoodští
žurnalisté,
možná byste si rádi poslechli fakta,
celou pravdu.
Jestli ano,
pak jste na správné adrese.
V bazénu její rezidence
se našla mrtvola mladého muže
se dvema strelnými ranami v zádech
a jednou v briše. Nikdo důležitý.
Scénárista s nekolika druhoradými
filmy na konte.
Ubožák!
Bazén si vždycky prál.
Nakonec ho dostal,
ale za príliš vysokou cenu.
Vratme se asi o šest mesíců zpátky,
do dne, kdy to všechno zacalo.
Bydlel jsem v cinžáku *** firmou
Franklin and lvar.
Tehdy se mi zrovna moc nevedlo.
Ateliéry mi už hodne dlouho
nedaly žádnou práci.
A tak jsem tam sedel a chrlil
originální príbehy, dva týdne.
Ale asi už to nebylo ono.
Možná, že nebyly dost originální,
možná byly príliš originální.
Vím jen, že nešly na odbyt.
Jo?
- Joseph C. Gillis?
- Správne.
- Prišli jsme si pro to auto.
- Jaké auto?
Plymouth kabriolet, rocník 46,
kalifornská znacka 40R116.
- Kde máte klíce?
- Proc bych vám je dával?
Firme došla trpelivost,
dlužíte už tri platby.
A máme soudní príkaz.
Klíce.
- Nebo ho máme odtáhnout?
- To auto tu není.
- Opravdu?
- Pujcil jsem ho kamarádovi.
- Odjel s ním do Palm Springs.
- Na zdravotní dovolenou?
- Jestli mi neveríte, podívejte se.
- Veríme, ale ted' verte vy nám.
Do zítrejšího poledne tady to auto
bude, jinak spustíme ohnostroj.
Ríkáte samé roztomilé veci.
Potreboval jsem rychle asi 290
dolarů, jinak jsem mohl o auto prijít.
Nebylo ani v Palm Springs
ani v garáži.
Na me si veritelská firma neprišla.
Cekal jsem je
a nechtel jsem riskovat.
A tak jsem ho schoval naproti v ulici
za krámkem, kde Rudy cistil boty.
Rudy se nikdy neptal, jak jste na tom
s financemi,
stacilo mu podívat se vám
na podpatky a hned to vedel.
Jeden z mých originálních
námetů obíhal v Paramountu.
Můj agent tvrdil, že z toho nebude
nic, ale mel jsem vlivnou známost.
Nadešel cas využít ji.
Jmenoval se Sheldrake.
Byl to fikaný producent, jak
potvrzovaly jeho žaludecní vredy.
Máte pet minut.
O cem to je?
Baseballový hrác, polar zelenác,
má na triku prepadení
a snaží se sekat dobrotu, ale
podvodní sázkari mu nedají pokoj.
Chtejí, aby prodal Svetový pohár?
Tak nejak. Ale na konci mám
prekvapení.
- Máte titul?
- "Mety obsazeny". Je tam osnova.
Zavolejte lektorum, zjistete, co mají
pod "Mety obsazeny".
V Twentieth jsou docela žhaví,
ale Zanuck je celý podelaný.
Umíte si v roli
polare predstavit Tye Powera?
Máte toho nejlepšího, Alana Ladda.
Pro Ladda to bude zmena rytmu.
A dá se to lehko natocit.
Spousta exteriéru. Vsadím se,
že se to dá udelat za necelý milion.
- Prominte.
- Je tam role pro Billa Demaresta.
Starý trenér dostane po hlave,
takže je obcas trochu mimo.
Dobrý den, pane Sheldraku. "Mety
obsazeny" s dvoustránkovým shrnutím.
- Díky.
- Nenamáhala bych se.
- Není to dobré?
- Napsáno z nouze.
Nic pro Ladda?
Je to prežvýkaná
verze už tak špatné predlohy.
Jiste se ráda seznámíte s autorem,
panem Gillisem. Slecna Kramerová.
Schaeferová, Betty Schaeferová.
Nejradši bych se propadla do zeme.
- Milerád vám pomužu.
- Je mi líto, ale není to dobré.
Pripadalo mi to melké a banální.
Co normálne doporucujete?
Joyce, Dostojevského?
Myslím, že film musí neco ríkat.
Príbeh vám nestací. Vy byste
odmítla i "Jih proti Severu".
Ne, to já. Ríkal jsem: "Kdo je
zvedavý na film o obcanské válce?"
"Mety obsazeny" se mi nelíbí,
znám totiž vaše jméno. Máte prý talent.
Letos se snažím
vydelat si na živobytí.
A proto si vezmete zápletku 27 A,
oprášíte a nablýskáte ji?
To není fér.
Zníte jako newyorští kritici.
- Mužete jít slecno... Schaeferová.
- Sbohem, pane Gillisi.
Príšte vám napíšu "Nazí a mrtví".
Tak se mi zdá,
že Zanuck dostane film o baseballu.
Nepocítal jsem,
že to vyhraje Cenu Akademie.
Hledáme neco typu Betty Huttonová.
Vidíte to jako Betty Huttonovou?
- Popravde receno, ne.
- Pockejte moment.
Co udelat z toho dívcí softbalový
tým a proložit to písnickami,
mohl by to být muzikál: "Stalo se
na hrišti: Príbeh ženy".
Jestli to má být vtip, tak mi došel
smích. Potrebuji práci.
- Nemám vubec nic.
- Cokoli, vedlejší dialog.
Nic, prísahám.
Pane Sheldraku, mohl byste mi
dát 300 babek jako osobní pujcku?
Cože? Gillisi...
Loni me nekdo premluvil, abych
si koupil ranc,
a tak jsem si pujcil.
Letos jsem si musel vzít hypotéku,
abych si mohl nechat pojistku...
Potom jsem jel do ústredí.
Spousta z nás
tak vidí Schwabův krám.
Je to jakási kancelár, drbárna
a cekárna dohromady.
Cekání... Cekání na to,
až se zacnou sypat peníze.
Sehnal jsem si deset nikláků a zacal
vysílat SOS na všechny strany.
Svého agenta
jsem prirozene nezastihl.
A tak jsem zavolal jednomu
kamarádovi, Artiemu Greenovi.
Strašne milý kluk, asistent režie.
Mohl mi dát
dvacku, ale dvacka nestacila.
Pak jsem mluvil s pár pritakávaci
z Metra. Mne ale rekli ne.
Nakonec jsem svého agenta zastihl.
Podvodník jeden!
Myslíte, že se snažil najít práci
chudáku Joeu Gillisovi?
Tvrde se cinil, ale v Bel Air
a s golfovými holemi.
Potrebuješ 300 dolaru? Ovšem,
že bych ti je mohl dát, ale nedám.
- Nedáš?
- Nejsem jen tvuj agent.
- O úroky nejde. Jsem kámoš.
- Opravdu?
To nejlepší
bylo napsáno s prázdným žaludkem.
Jestli tvuj talent sklouzne
ke stereotypu, tak jsi skoncil.
Zapomen na to! Jde mi o auto. Když
o ne prijdu, jako bych prišel o nohy.
Nic lepšího by se nemohlo stát.
Aspon si pak sedneš a budeš psát.
Co myslíš,
že delám? Potrebuju 300 dolaru.
Milý zlatý,
možná potrebuješ jiného agenta.
Po ceste zpátky
do mesta jsem probral své vyhlídky.
Rovnaly se nule.
Bylo jasné,
že na to proste nemám.
Prišel cas zabalit hollywoodské
plány a jet domů.
Když dám do frcu své krámy, možná
to vydá na jízdenku zpátky do Ohia,
k místu redaktora; ; Dayton Evening
Post; ; za 35 dolarů týdne,
pokud ovšem bylo stále volné,
za zlomyslného veselí celé redakce.
Proc to nezkusíš v Hollywoodu?
Možná si myslíš, že vydeláš...
A jéje!
Skoncil jsem na príjezdové
ceste k nejaké velké rezidenci,
která vypadala sešle a opuštene.
Na konci cesty
se mi skýtal prekrásný pohled.
Stála tam bájecná velká prázdná
garáž, úplne nevyužitá.
Ta nejlepší skrýš pro auto
s hledanou poznávací znackou.
V té garáži
byl ješte jeden obyvatel.
Obrovský automobil cizí výroby.
Musel polykat štávu po hektolitrech.
Znacka z roku 1932. Rekl jsem si, že
tehdy se asi odstehoval jeho majitel.
Do svého bytu jsem se nemohl vrá***,
když po mne šli ti policejní psi.
Chtel jsem zůstat u Artieho Greena,
než se dostanu na autobus do Ohia.
Plánoval jsem si, že až budu
v Daytonu, pošlu veritelům kartu
a napíšu jim, kde
si můžou tu káru vyzvednout.
Ten velký barák byl jako z jiného
sveta.
Takové si staveli blázni od filmu
v tech bláznivých 20. letech.
Zanedbaný dům
dostane neštastný výraz.
Z tohohle prímo cišel.
Byl jako ta
stará žena ve; ; Velkých nadejích; ;,
slecna Havershamová, v ošumelé
svatební róbe s deravou vleckou,
která se mstila svetu za to,
že zůstala na ocet.
Vy tam, proc jdete tak pozde?
Proc jste me
nechal tak dlouho cekat?
Tudy.
Dal jsem si vuz do garáže. Píchl
jsem. Myslel jsem...
- Jdete dál.
- Možná bych spíš mel vzít auto...
Ocistete si boty.
Jdete.
Nejste na tu událost
vhodne oblecený.
- Jakou událost?
- Rekni mu, at jde nahoru, ***.
- Nahoru po schodech.
- Poslouchejte me chvíli...
- Madam ceká.
- Na me?
Tak dobre.
Když budete potrebovat pomoc
s tou rakví, zavolejte me.
Tudy.
Tady je.
Položila jsem ho na svuj
masážní stul u krbu.
Vždycky rád strkal do ohne klacíky.
Pohrbíme ho v zahrade.
Má na to mesto nejaké zákony?
- To nevím.
- Stejne je mi to jedno.
Chci, aby ta rakev byla bílá
a vystlaná saténem,
bílým nebo tmavoružovým.
Možná cerveným, ostre cerveným.
At je to veselé.
Kolik? Nechci žádnou premrštenou
cenu jen proto, že jsem bohatá.
Dámo, vy si me s nekým pletete.
Mám problém s píchlou gumou.
Zastavil jsem, než seženu rezervu.
Myslel jsem, že dum je prázdný.
- Není. Vypadnete.
- Omlouvám se.
Je mi líto, že jste ztratila kamaráda.
Cervená není dobrá barva.
- Nevidel jsem vás už?
- Vypadnete, nebo zavolám sluhu.
Vy jste Norma Desmondová.
Byla jste velká hvezda nemého filmu.
Jsem velká hvezda.
Jen filmy jsou ted' nejak malé.
Vedela jsem,
že s nimi není neco v porádku.
Jsou mrtvé, je jim konec.
Kdysi jim patrily oci celého sveta.
Ale to nestacilo.
Musely jim patrit i uši.
Tak otevrely svá velká ústa
a zacaly mluvit, mluvit, mluvit!
Na to je dobrá pražená kukurice.
Kupte si ji a nacpete si ji do uší.
Podívejte se na ty lidi v tech
velkých kancelárích, ty velké šéfy!
Znicili všechny idoly!
Fairbanksy, Gilberty, Valentiny!
Koho máme ted'? Nejaké nuly.
Mne to nevycítejte. Já jenom píšu.
Píšete? Píšete slova, slova
a zase slova.
Z tech slov jste vyrobil provaz,
který zardousil tenhle byznys.
Ale máme tu mikrofon,
který zachytí poslední chroptení,
a Technicolor,
který zobrazí zdurelý jazyk.
- Pst! Probudíte opici.
- Vypadnete! ***.
Príšte si prinesu
svuj památnícek na autogramy.
Nebo možná nejaký beton
a požádám vás o otisk chodidla.
Nebojte se. Už jdu.
Pockejte.
Ríkal jste, že jste scénárista.
- Proc?
- Jste nebo ne?
- Stojí to na mé clenské prukazce.
- A napsal jste nejaké filmy?
Jiste. Chcete jejich seznam?
Chci se vás na neco zeptat.
Pojd'te se mnou.
Ten poslední
byl o suchu v Oklahome.
Vubec byste to nepoznala,
protože na plátne
se to nakonec celé odehrávalo
na torpédové lodi.
Docela útulné, že?
Do tech varhan fouká vítr.
Mela bych je odvézt.
Spíš bych je naucil lepší melodii.
Reknete mi neco, mladý muži.
Jak dlouhý bývá dnes
filmový scénár? Kolik mívá stran?
Záleží na tom, jestli jde o "Kacera
Donalda" nebo "Johanku z Arcu".
Má to být velmi duležitý film. Sama
jsem ho psala. Trvalo mi to léta.
Tohle by stacilo
na šest duležitých filmu.
Je to príbeh Salomé.
Nechám to režírovat DeMillea.
- DeMillea?
- Natocili jsme spolu hodne filmu.
- A vy budete hrát Salomé.
- Kdo jiný?
Nevedel jsem, že chcete
znovu dobýt svet.
Nenávidím slovo dobýt. Je to návrat.
Návrat k milionum, které mi nikdy
neprominuly, že jsem opustila plátno.
- To je v porádku.
- Salomé. To byla žena.
To je role. Princezna
zamilovaná do svatého muže.
Tancí tanec sedmi závoju.
On ji odmítne a ona žádá
jeho hlavu na zlatém podnose.
Líbá jeho studené, mrtvé rty.
- V Pomone se to bude strašne líbit.
- Všude se to bude strašne líbit.
Prectete si tu scénu
tesne pred tím, než ho nechá zabít.
Jako konkurence
bych vám mohl ukrást námet.
Nebojím se. Prectete si to.
Prineste neco k pití.
Sednete si. Je tu dost svetla?
- Mám perfektní zrak.
- Rekla jsem, abyste si sedl.
Vlastne jsem nic tak naléhavého
k vyrizování nemel.
Krome tech
hochů z penežního ústavu.
Navíc se zmínila
o nejakém pití. Tak proc ne?
Nekdy je zajímavé videt,
jak hrozný může být špatný scénár.
Tohle slibovalo
splnit ta nejhorší ocekávání.
Co by asi jejím
detským klikyhákům rekl grafolog?
Max privezl šampanské a kaviár.
Pozdeji jsem zjistil, že krome Maxe
už v tom ponurém zámku nikdo není.
A zjistil jsem
o nem pár dalších vecí.
Pokud jde o ni, sedela
svinutá jako hodinové péro,
s cigaretou
zastrcenou ve zvláštní špicce.
Cítil jsem, jak me sleduje
skrz ta svá tmavá skla,
jako by me vyzývala, abych
si zkusil opovrhnout tím, co ctu,
nebo tak svým hrdým způsobem
žadonila, abych to pochválil.
Tolik to pro ni znamenalo.
To ale byla sestava.
Ona, ten uzlícek nervů,
Max a jedna mrtvá opice nahore,
a vítr, který
obcas hvízdal ve varhanech.
Pozdeji se jako v komické scéne
uprostred dramatu
dostavil ten správný chlápek
s detskou rakví.
Probehlo to všechno velmi důstojne.
Musel to být moc důležitý šimpanz.
Možná King Kongův pravnuk.
Muselo být asi jedenáct
a bylo mi trochu špatne od žaludku
díky tomu sladkému šampanskému
a tomu šmejdu, který jsem cetl,
hloupému mišmaši
melodramatických zápletek.
To už jsem ale zacal
konstruovat vlastní malé spiknutí.
- No?
- Je to fascinující.
Ovšem, že ano.
Snad trochu dlouhé, ale vy
nejste profesionální scénárista.
- Psala jsem to svým srdcem.
- To jiste ano.
To tomu dodává velkolepost.
- Ale chce to trochu víc dialogu.
- Nac?
- Co bude treba, reknu svýma ocima.
- Potrebovalo by to trochu osekat.
- Nedovolím žádnou reznicinu.
- Ovšem, že ne.
Ale chce to usporádat, zredigovat.
Na to si mužete nekoho najít.
Koho? Musel by to být nekdo,
komu bych mohla verit.
Kdy jste se narodil?
V jakém znamení?
- Nevím.
- V jakém mesíci?
V prosinci, 21tého.
Strelec. Strelce mám ráda,
dá se jim verit.
- Dekuji.
- Chci, abyste to delal vy.
Já? Nemám cas. Práve jsem dokoncil
scénár a beru si další práci.
To je mi jedno.
Jsem pekne drahý.
Dostávám 500 dolaru týdne.
O peníze se nestarejte.
Zarídím, aby se vám to vyplatilo.
- Doctu to doma.
- Nesmí to opustit muj dum.
- Doctete to tady.
- Už se trochu pripozdívá.
- Jste ženatý, pane?
- Gillis. Svobodný.
- Kde bydlíte?
- V Hollywoodu. Byty v Alto Nido.
- Máte neco s autem?
- To bych rekl.
- Co kdybyste zustal tady?
- Vrátím se zítra brzy ráno.
Nesmysl.
*** garáží je pokoj.
Max vás tam zavede.
***!
Mel jsem dobrý pocit z toho,
jak dobre jsem to sehrál.
Vyhodil jsem návnadu
a ona ji spolkla.
Mé auto bude dole pekne v bezpecí,
dokud nezáplatuju ten její scénár.
A kouká z toho spousta penez.
Tenhle pokoj se hodne dlouho
neužíval.
Do casopisu "House Beautiful" se
nedostane, ale na jednu noc stací.
- Postel jsem pripravil už odpoledne.
- Jak jste vedel, že tu zustanu?
Koupelna je tam. Dal jsem vám tam
rucníky, mýdlo a kartácek na zuby.
Reknu vám, ta Norma Desmondová
je docela zvláštní clovek.
Byla nejlepší ze všech.
To nemužete vedet, jste moc mladý.
V jediném týdnu dostala od svých
obdivovatelu 17 tisíc dopisu.
Muži upláceli kaderníka, aby jim
dal pramínek jejích vlasu.
Jeden indický maharádža žebral
o její puncochu.
Pozdeji se s ní uškrtil.
To jsem tedy opravdu zaparkoval
na zajímavém míste.
Ano, pane. Dobrou noc, pane.
Tenhle byl
podle mého taky trochu cvok.
Možná to byla mrtvice.
Celý dům jako by byl
zasažen pomalou paralýzou,
jako by se v kontrastu s vnejším
svetem zpomalene rozpadal.
Byl tam tenisový kurt,
nebo spíš jeho duch,
s vybledlými
cárami a provešenou sítí.
Mela samozrejme také bazén.
Kdo ho tehdy nemel?
Pred tisíci půlnocemi v nem plavali
Mabel Normandová a John Gilbert.
A Vilma Bankyová a Rod La Rocque.
Ted'byl prázdný. Nebo ne?
Ješte neco se dole delo: rozloucení
s chlupatým starým šimpanzem,
které se odbývalo v nejvetší vážnosti,
jako by pohrbívala své jediné díte.
To mela skutecne tak prázdný život?
Bylo to všechno hrozne podivné,
ale cekaly me ješte podivnejší veci.
Tu noc jsem mel zmatený sen.
Zdálo se mi o flašinetári.
Nevidel jsem jeho tvár,
ale flašinet byl zahalený v cerném.
A šimpanz
tam tancoval za pár drobných.
Když jsem otevrel oci,
ješte jsem tu hudbu slyšel.
Kde to jsem?
Aha, v tom prázdném pokoji
*** její garáží.
Jenže už nebyl prázdný.
Byla u me návšteva.
Nekdo prinesl mé veci,
mé knížky, psací stroj a oblecení.
Co se to deje?
Hej, vy! ***, nebo jak se jmenujete,
co tu delají mé veci?
Mluvím s vámi. Moje oblecení
a veci jsou nahore v tom pokoji.
Prirozene. Sám jsem je prinesl.
- Opravdu?
- Co se stalo? Chybí neco?
- Kdo vás o to požádal?
- Já.
Nevím, proc se tak zlobíte.
Prestan hrát, ***.
Myslela jsem, že je to dobrý nápad,
když spolu budeme pracovat.
Mám predelat váš scénár.
Nedohodli jsme se, že tu zustanu.
- Bude se vám tu líbit.
- Mám vlastní byt.
Dlužíte nájemné za tri mesíce.
- O to se postarám.
- Už je postaráno, je to zaplaceno.
Odecteme to z mého platu.
V tom prece nebudeme malicherní.
Žádné úcty si nepovedeme.
- Vybalte panu Gillisovi veci.
- Už se stalo, madam.
- Tak je zas zabalte. Nezustanu tu!
- Tak se rozhodnete.
Chcete tu práci nebo ne?
Chtel jsem tu práci, ty prachy
a pak zas rychle pryc.
Ríkal jsem si, že když se do toho
dám, zvládnu to za pár týdnů.
Nebylo ale jednoduché dát smysl
tem jejím divokým halucinacím.
Komplikovala mi to její neustálá
prítomnost, byla mi porád nablízku
v obave, že ublížím tomu vzácnému
výplodu její fantazie.
Co je to?
- Scéna, kterou jsem vyhodil.
- Která scéna?
Trh s otroky.
Lepší je, preskocit prímo k...
Preskocit me?
Je vás tam moc.
Nechtejí vás v každé scéne.
Tak proc mi píší obdivné dopisy
a žebrají o mé fotografie?
Protože me chtejí videt,
me, Normu Desmondovou.
Vratte to tam.
OK.
Neprel jsem se s ní.
Na námesícníka se nekricí.
Mohl by spadnout a zlomit si vaz.
To je ono. Námesícne se procházela
v závratné výšce ztracené kariéry.
Úplný blázen, když šlo o to jediné:
její celuloidovou podobu.
Velká Norma Desmondová.
Jak v tom dome preplneném
Normami Desmondovými může žít?
Další Normy Desmondové
a ješte další Normy Desmondové.
Ale nepracoval jsem porád.
Trikrát týdne
vytáhl Max nahoru ten obraz,
který jí darovala nejaká
nevadská obchodní komora.
A promítali jsme si film,
prímo v jejím obývacím pokoji.
Mnohem príjemnejší
než chodit ven, ríkávala.
Tvrdou skutecností bylo,
že se toho sveta venku bála,
bála se, že jí pripomene,
kolik casu uplynulo.
Byly to nemé filmy a Max
obsluhoval promítacku.
Ješte že tak.
Aspon nás ušetril
svého doprovodu na varhany.
Sedávala tesne
vedle me a vonela po tuberózách.
Můj oblíbený parfém to nebyl,
ani zdaleka.
Nekdy mi pri sledování filmu
tiskla ruku nebo dlan,
zapomínala,
že je mou zamestnavatelkou
a stávala se fanouškem, ***šeným
tou hereckou tam na plátne.
Nemusím vám ríkat,
kdo byla ta hvezda.
Byly to vždycky její filmy.
Nic jiného videt nechtela.
...ZBAV ME TOHO HRÍŠNÉHO SNU,
KTERÝ SE ZMOCNIL MÉHO SRDCE...
Porád prekrásné, že?
I bez dialogu.
Nepotrebovali jsme dialog.
Meli jsme tvár.
Takové tváre už dnes nejsou.
Možná jedna, Garbo.
Ti idiotští producenti, imbecilové!
Copak nemají oci?
Zapomneli, jak vypadá hvezda?
Zase se tam vrátím,
tak mi pomozte!
Obcas si zahrála particku bridže.
Bod za dvacetinu centu.
Dostával jsem polovinu její výhry.
Jednou to vyšplhalo až na 70 centů,
snad jediné peníze, co jsem dostal.
Ostatními hráci byli
prátelé z hereckých kruhů,
vzdálené postavy, které si možná
pamatujete z dob nemého filmu.
Pripadali mi jako její
muzeum voskových figurín.
- Jedna kárová.
- Jedna srdcová.
- Piky.
- Nemám.
- Tri, žádná barva.
- Nemám.
- Nemám.
- Vysypte popelník, Joe, drahoušku.
- Nejací lidé venku se po vás ptají.
- Nejsem tu.
- To jsem rekl.
- Správne.
Ale oni našli vaše auto
a chystají se ho odtáhnout.
Co je s tím popelníkem?
Joe, mužeme si vzít ten popelník?
- Chci s vámi mluvit.
- Ted' ne, hraji tri bez barvy.
Prišli si pro moje auto.
Zapomnela jsem, kolik pikových
je ve hre!
- Potrebuji ty peníze ted'.
- Nepocká to, až budu tichý hrác?
- Ne.
- Prosím.
- Co je? Horí nekde?
- Prišel jsem o své auto.
Myslela jsem,
že je to otázka života nebo smrti.
Pro me ano. Proto jsem sem prišel
a souhlasil, že to za vás napíšu.
Chováte se pošetile. Nepotrebujeme
dve auta, jedno máme.
Ne nejakou chrómovou lacinotu,
ale lsottu Fraschini.
Slyšel jste nekdy o lsottách Fraschini?
Komplet rucní výroba.
Stála me 28 tisíc dolaru.
A tak Max sundal ten starý autobus
ze špalků a napulíroval ho.
Brávala me na projížd'ky
do kopců *** ulicí.
Celý ten krám
byl ocalounený leopardí kůží
a mel automobilový telefon,
celý pozlacený.
- To je príšerná košile.
- Co je na ní špatného?
Pro práci u benzínky nic.
To sako a ty kalhoty me už nudí.
***, kde je nejlepší obchod
s pánskými odevy ve meste?
Žádné oblecení nepotrebuju
a nechci, abyste mi ho kupovala.
Proc byste mi upíral trochu zábavy?
Chci, abyste dobre vypadal.
A musíte mít tu žvýkacku?
Pro muže je nejlepší modrý flanel.
Tenhle, jednoradový.
Ted' potrebujeme plášt.
Ukažte mi, co máte z velbloudí srsti.
- Co vecerní šaty?
- Já nepotrebuju smoking.
Ovšem, že ano. Smoking, frak a když
nebudete dávat pozor, taky žaket.
- Frak, to je absurdní!
- Na vecírky a na silvestra.
- Kde máte vecerní šaty?
- Pojd'te se mnou, madam.
Tady jsou z velbloudí srsti,
ale sáhnete si na tohle, vikuní vlna.
- Je to trochu dražší.
- Velbloudí srst stací.
Pokud za to platí dáma,
proc si radeji nevzít tu vikuni?
V posledním prosincovém týdnu
prišel déšt.
Velký balík dešte. Prehnane velký,
jako všechno ostatní v Kalifornii.
Probojoval se skrz starou strechu
mého pokoje *** garáží.
Poslala Maxe, aby me prestehoval
do hlavní budovy.
Moc se mi to nezamlouvalo.
Jedine v tom
pokoji jsem mohl být sám.
Ale bylo to lepší než spát
v pláštence a galoších.
- Cí byl tohle pokoj?
- Pokoj manžela.
Mel bych ríct manželu.
Madam byla provdána trikrát.
Práve odsud je asi videt
Catalinu, ale dnes na to není den.
Co mají znamenat tyhle dvere?
Není tu zámek.
Nikde v tomhle dome nejsou zámky,
pane.
Jakto? Musí to mít nejaký duvod.
- Navrhl to lékar.
- Jaký lékar?
Lékar madam. Madam
obcas popadne melancholie.
Meli jsme pokusy o sebevraždu.
Musíme být velmi opatrní.
Žádné prášky na spaní ani žiletky.
V ložnici madam jsme zavreli plyn.
Proc? Kvuli kariére? Užila
si jí dost. Nezapomnelo se na ni.
- Porád dostává obdivné dopisy.
- Neprohlížejte si poštovní razítka.
To vy je posíláte. Je to tak, ***?
Mel bych vám vyžehlit
vecerní šaty, pane.
Nezapomnel pan Gillis
na silvestrovský vecírek madam?
Ne, nezapomnel. Prijde
i muzeum voskových figurín?
To nevím, pane.
Zarizovala to madam.
To je on.
Ten její pokoj.
Samý satén a volánky.
A ta postel jako pozlacený koráb.
Perfektní scéna
pro královnu nemého filmu. Chudák.
Porád ješte pyšne mává průvodu,
který už kolem ní dávno prošel.
Na jejím silvestrovském vecírku
jsem zjistil, co ke mne cítí.
Možná jsem byl hlupák,
že jsem nevytušil, co prijde.
To smutné, trapné priznání.
Joe!
Vypadáte naprosto božsky.
Otocte se.
- Prosím vás!
- No tak.
Perfektní! Nádherná ramena
a ta linie se mi strašne líbí.
- To jsou prece ty vycpávky.
- Pockejte.
Slavnostním oblecením byl pro me
vždycky muj tmavomodrý oblek.
Nelíbí se mi ta jehlice.
Chci, abyste mel skvostnou perlu.
Náušnice si ale nevezmu.
- Napijme se.
- Nemeli bychom pockat na ostatní?
***, šampanské.
Opatrne, klouže to.
Nechala jsem to navoskovat.
Tak na nás! Tahle podlaha bývala
drevená, ale vymenila jsem ji.
Valentino ríkal: "Na tango jsou
nejlepší dlaždice." Pojd'te.
- Ne tam, kde tancil Valentino.
- Delejte to, co já.
- Nezaklánejte se takhle.
- To ta vec, lechtá me to.
Vážne?
- Je 10.15. Kdy prijdou?
- Kdo?
- Ostatní hosté.
- Žádní nejsou.
O tuhle noc se s nikým
nebudeme delit. Ta je jen pro nás.
- Ano?
- Stisknete me víc.
OK.
Až prijde pulnoc, co kdybychom
rozbíjeli sklenice o Maxovu hlavu?
- Vám to pripadá legracní.
- Trochu.
Uplynula nekonecná hodina.
Cítil jsem se v pasti jako ta cigareta
v tom udelátku na jejím prste.
Príští rok bude nádherný.
Budeme si užívat.
Napustím bazén nebo otevru dum
v Malibu a budete mít celý oceán.
Až dokoncíme náš film, koupím
vám lod' a poplavíme se na Havaj...
Už mi nic nekoupíte.
Nebud'te hlupácek. Tu máte.
Chtela jsem vám to dát o pulnoci.
Nemužu si to vzít.
Už jste mi toho koupila dost.
Mlcte! Jsem bohatá, bohatší než
celá ta nová hollywoodská sebranka.
Mám milion dolaru.
Mám ve meste tri bloky, mám ropu
v Bakersfieldu, která porád tece.
Peníze jsou na to,
abychom si koupili, co chceme.
- Prestante porád ríkat "my".
- Co je s vámi?
Jaké máte právo,
být si mnou tak jistá?
Jaké právo?
Chcete, abych vám to rekla?
Napadlo vás, že bych mohl mít svuj
život, dívku, do které jsem blázen?
Koho?
Nejakou cíšnici nebo statistku?
Vubec se k vám nehodím.
Vy chcete Valentina, muže, co má
kone na pólo, nekoho slavného.
Snažíte se ríct, že nechcete,
abych vás milovala. Reknete to.
Nevedel jsem, kam půjdu.
Musel jsem proste vypadnout.
Potreboval jsem být s lidmi mého
veku. Musel jsem zase slyšet smích.
Myslel jsem na Artieho Greena.
Vjeho byte se urcite porádal
silvestrovský mejdan.
Spisovatelé bez práce,
skladatelé bez nakladatele,
herecky tak mladé, že ješte verí
chlápkům, co obsazují role.
Parta lidí, kterým je všechno
***, pokud se spolu mohou napít.
Hollywood nám moc nepreje
Bazén nemáme
Šatů jenom málo
Knoflíky a pentle místo platu
- Nazdar, Joe.
- Tome.
- Jak se máš?
- Ahoj, Joe.
- To me podrž, Joe Gillis!
- Ahoj, Artie.
Kde se schováváš, krasavce? Chtel
jsem te hlásit jako pohrešovaného.
Lidicky, znáte prece Joea Gillise,
slavného scénáristu, pašeráka uranu
a podezrelého z clenství v Cerné ruce.
- Dej mi kabát.
- Nechám ho uschnout.
- Zustaneš?
- Ano.
Tak pojd'. Co je to, norek?
Od koho sis to pujcil?
Od Adolpha Menjoua?
- Skoro jsi uhád, doutník nemám.
- Snad opravdu nejsi pašerák?
- Kde je bar?
- Pojd'.
- Dobrý mejdan.
- Nejlepší.
Ríkají mi Elsa Maxwellová
asistentu režie.
S tím puncem pomalu.
Na každého jsou jen tri sklenky.
- Ty další predstírejte.
- Mužu se tu chvíli zdržet?
- Jasne. Tohle pojede celou noc.
- Ne, myslel jsem pár týdnu?
- Máme volné místo na gauci.
- Beru to.
Reknu pikolíkovi, aby se postaral
o tvoje zavazadla. Jen to zapiš tady.
- Dobrý den, pane Gillisi.
- Dobrý den.
- Vy se znáte?
- Betty Schaeferová, od Sheldrakea.
- Jasne: "Mety obsazeny".
- Pockej.
Tohle je žena, kterou miluju.
Co to má znamenat?
Je obdivovatelkou
mých literárních výplodu.
- Promluvily zranené city.
- Kde je telefon?
Támhle, u duhového pokoje.
Až s tím skoncíte, mužu si to vzít?
- Hej, tohle jste zapomnel.
- Díky.
- Doufala jsem, že vás potkám.
- Abyste mi ze zad vytáhla svuj nuž?
Cítila jsem se provinile, tak
jsem si našla vaše starší námety.
- Jak milé.
- Jeden se jmenuje nejak "Okno".
- "Temná okna". Líbilo se vám to?
- Ne, až na nejakých šest stran.
Máte tam retrospektivu...
Dá se tu nekam jít,
kde bychom si promluvili?
Co duhový pokoj?
Joe, ríkal jsem, že ti pujcím gauc,
ne svou dívku.
Bavíme se o práci.
Podle vás tedy kousek mé
predlohy stál za povšimnutí?
Ta retrospektivní scéna,
kde mu rekne, že je ucitelka.
- Mel jsem takovou ucitelku.
- Možná proto je to dobré.
- Pravdivé a dojemné. Proc ne?
- Kdo je zvedavý na pravdivost?
Zbavte se tohohle prístupu.
Stojí to za pokus.
- Mám hned zacít?
- Vážne. Mám nápady.
Taky nejaké mám.
Dnes je silvestr, tak si ho užijme.
Napríklad? Mohli bychom vyrobit
papírové lode a usporádat regattu.
- Nebo si pustit naplno sprchu.
- Nebo obsadit kuchyn.
- Máte hlad?
- Hlad?
Po dvanácti letech v barmské džungli
jsem vyhladovelý, Lady Agatho...
...hladovím po bílém rameni.
- Phillipe, jste blázen.
Žízním po chladu vašich rtu.
Už si mužete zatelefonovat.
Ne, Phillipe, musíme být silní.
Porád máte na sobe
tu uniformu elitní gardy
a navíc,
už si mužete vzít ten telefon.
OK.
Najednou
se strašne bojím, že vás ztratím.
Neztratíte. Požádám, aby nám
dolili tohle príšerné pití.
- Budete na me cekat?
- S divoce bušícím srdcem.
Život muže být krásný.
Zdravím vás, ***.
Potrebuji od vás laskavost.
Prominte, ted' nemohu mluvit.
Ale mužete. Dejte mi do kufru
mé staré oblecení a psací stroj.
- Pošlu si pro to nekoho.
- Nemám cas. Je tu doktor.
Jaký doktor? Co se deje?
Madam si vzala ve vašem pokoji
žiletku a prerezala si žíly.
Cože? ***! ***!
Dostala jsem recept.
Dve balení kapek proti kašli se
rozpustí v teplé hroznové štáve...
Hej, Joe!
Štastný nový rok!
- Jak je jí?
- Je ve svém pokoji.
Opatrne, neutíkejte po schodech.
Ti hudebníci to nesmí vedet.
Jdete pryc.
Co jste to provedla za hloupost?
Idiotské bylo zamilovat se do vás.
Už vidím ty
poutavé titulky v novinách.
"Velká hvezda spáchá sebevraždu
kvuli neznámému scénáristovi."
Velké hvezdy mají velkou hrdost.
Jdete pryc.
Jdete si za tím svým devcetem.
Podívejte, já jsem si to vymyslel,
protože to
všechno považuji za chybu.
Nechtel jsem vás zranit.
Byla jste na me hodná.
Jste jediný takový clovek
v celém tomhle podelaném meste.
Tak podekujte a jdete.
Jdete, jdete!
Ne, dokud mi neslíbíte, že se
budete chovat jako rozumný clovek.
Udelám to zas. Udelám to zas!
Udelám to zas.
Štastný nový rok, Normo.
Štastný nový rok, milácku.
- Haló.
- Je to Crest View 51733?
Prominte, že zase obtežuji,
ale musím mluvit s panem Gillisem.
- Není tu.
- Kde bych ho zastihla?
- Možná by to vedel nekdo jiný.
- Nikdo vám nedá žádné informace.
A nevolejte už, prosím.
***!
Kdo to byl, ***? Co je to?
Nic, madam. Nekdo se vyptával
na nejakého ztraceného psa.
Naše císlo musí být podobné
císlu útulku.
Pockejte. Vezmete si auto
a odvezte ten scénár do Paramountu.
- Dejte ho osobne panu DeMilleovi.
- Jak si prejete.
- Opravdu to posíláš DeMilleovi?
- Ano. Dnes je ten správný den.
Muj astrolog mi precetl
DeMilleuv a muj horoskop.
- Cetl ten scénár?
- DeMille je Lev, já jsem Štír.
Mars prochází kolem Jupitera
už nekolik týdnu.
Dnes se obe planety stýkají.
Otoc se, milácku. Osuším te.
Uvedomuješ si ale, že scénáre se
neprodávají podle astrologu.
O scénár nejde, prodávám sebe.
DeMille vždycky ríkal,
že jsem jeho nejvetší hvezda.
Kdy to ríkal, Normo?
No jo, je to už dost let.
Ale nikdy jsem nevypadala líp.
Víš proc? Protože
jsem nikdy nebyla tak štastná.
O pár dní pozdeji jsme šli na bridž
k jedné z tech voskových figurín.
Naucila me hrát bridž a taky
nekolik elegantních kroků tanga
a jaké víno se hodí ke které rybe.
Ten idiot!
Zapomnel mi doplnit tabaterku.
- Vezmi si jednu z mých.
- Ty jsou strašné a kašlu po nich.
Zastavte u toho obchodu.
Koupím nejaké.
Jsi zlato.
SCHWABOVA LÉKÁRNA
Dejte mi krabicku tech
tureckých cigaret... Abdullas.
Ruce vzhuru,
Gillisi, nebo to dostaneš.
Ahoj, Artie. Dobrý vecer,
slecno Schaeferová.
- To jsem ráda, že vás vidím.
- Už jsi opustil podsvetí?
Promin mi toho silvestra. Veril bys,
že jsem byl s nemocným známým?
Z vyšší spolecnosti a
s 10karátovým ledvinovým kamenem?
Nech toho. Kde jste byl?
- Mám pro vás skvelé zprávy.
- Nikde jsem nebyl.
Volala jsem vašemu agentovi
ve Sdružení scénáristu.
Ve vašem byte mi dali
císlo nekde v Crest View.
Byl tam nekdo s drncivým
prízvukem: vy jste tam nebyl,
nikdy o vás neslyšeli.
Opravdu?
Jaké skvelé zprávy máte?
- Sheldrakeovi se líbí ta ucitelka.
- Jaká ucitelka?
V "Temných oknech". Myslí si,
že by se z toho dalo neco udelat.
- Kde jsou prachy?
- Kde je scénár?
Blafovala jsem a použila pár
vlastních nápadu.
- Ale chce na tom zapracovat.
- To jsem se bál.
Mám 20 stránek
a dobrou mužskou postavu.
Dejte tam hodne podrobností,
aby potrebovali dalšího režiséra.
Neruš.
Kdybychom napsali príbeh...
Psaní na objednávku jsem už nechal.
- Ale tohle je už napul prodané.
- Vlastne jsem nechal psaní vubec.
- Pane Gillisi, mužeme?
- Hned jsem tam.
Ten prízvuk! Tohohle chlápka platí
nejaká cizí vláda.
- Všimni si manžetových knoflícku.
- Musím jít.
- Díky za váš zájem o mou kariéru.
- O vaši nejde, jde o mou.
Doufala jsem,
že se na tom budu podílet.
Nechci lektorovat.
Chci psát.
- Lituji, že jsem vám zkrížil plány.
- To tedy ano.
Sbohem.
- Byls tam celé hodiny.
- Narazil jsem na pár známých.
- Kde jsou moje cigarety?
- Kde jsou tvé?
Moc kouríš, Normo.
Kdykoli mela pocit,
že se zacínám nudit,
usporádala
pro me živé predstavení.
Blázniviny Normy Desmondové.
Jejím prvním císlem byla vždy
Koupající se kráska.
Ješte se porád vidím v té sestave:
Marie Prevost, Mabel Normand.
Mabel mi porád šlapala na nohu.
Co se deje?
Proc jsi tak zamaracený?
Nic se nedeje. Bavím se skvele.
Predved' ješte neco.
Tak dobre. Dej mi to. Potrebuju to
na knírek. A ted' zavri oci.
Samozrejme, že se neco delo.
Myslel jsem na tu Artieho dívku,
na slecnu Schaeferovou.
Byla jako všichni autori,
kterí prijdou do Hollywoodu,
plní ctižádosti a plánů
dostat se tam nahoru na plátno:
; ; Scénár napsal; ;, ; ; Autorem predlohy je;; .
Diváci nevedí,
že nekdo musí film napsat.
Myslí si, že si ho herci vymýšlejí
behem natácení.
Otevri oci.
- Madam má telefon.
- Neprerušuj me.
- Volá Paramount.
- Kdo?
Ateliéry Paramount.
Už mi veríš? Ríkala jsem ti,
že po tom DeMille skocí.
Není to DeMille osobne,
je to nejaký Gordon Cole.
- Ríká, že je to velmi duležité.
- Jiste, že je.
Dost duležité na to,
aby mi pan DeMille zavolal osobne.
Nechá volat nejakého asistenta!
Rekni, že mám práci a zaves.
Jak si prejete, madam.
Co tomu ríkáš?
Natocili jsme spolu 12 filmu.
Byly to jeho nejvetší úspechy!
- Možná nemá cas, možná tocí.
- Vím co má za lubem!
Snaží se me znevážit,
abych snížila honorár.
Cekala jsem 20 let. DeMille muže
pockat, až budu rádne pripravena.
Rádne pripravena byla
asi o tri dny pozdeji.
Bylo neuveritelné,
že ty naléhavé telefonáty
z Paramountu pokracovaly.
A tak se nalícila asi ctvrt kilem
makeupu, doplnila to závojem
a vydala se
navštívit DeMillea osobne.
Když Madam promine, ten stín
*** levým okem není rovnomerný.
Dekuji ti, ***.
Prestante s tím rámusem!
- Hej!
- Jedeme za panem DeMillem.
Práve natácí. Jste objednáni?
Žádné objednání nepotrebujeme.
- Vezu Normu Desmondovou.
- Normu jak?
- Normu Desmondovou.
- Jonesy, hej, Jonesy.
Jo? To je slecna Desmondová!
- Jak se máte, slecno Desmondová?
- Otevrte bránu.
- Jiste, slecno Desmondová. Jed'te.
- Nemohou jet bez propustky.
Slecna Desmondová muže. Jed'te.
- Kde natácí pan DeMille?
- Scéna 18.
Dekuji, Jonesy. A nauc
svého prítele slušnému chování.
Beze me by nemel práci,
protože by žádný Paramount nebyl.
- Máte pravdu, slecno Desmondová.
- Jed'te, ***.
Scéna 18.
Upozorni Henryho Wilcoxona.
Roztáhni to, at to vidím.
Ticho, vy tam vzadu!
Norma Desmondová
jede za panem DeMillem.
Posvitte na to nekdo,
at se podívám na tu scénu.
Trochu zpátky. Jdete z cesty!
Ty tam vzadu.
Norma Desmondová
prijela za panem DeMillem.
Norma Desmondová?
- Pockej moment.
- Harry Wilcoxon?
Tas mec a zvedni jím ten plášt.
Samson leží tady.
Prijela za vámi Norma Desmondová,
pane DeMille.
- Norma Desmondová?
- Té musí být tak milion let.
Kolik by pak bylo mne?
Mohl bych být jejím otcem.
- Prominte, pane DeMille.
- Je tu kvuli tomu hroznému scénári.
Co jí mám ríct?
Mužu jí ríct, že jste v projekci,
odbýt ji.
Tricet milionu fanoušku ji odbylo.
Nestací to?
- Nechtel jsem...
- Ovšem.
Vy jste Normu Desmondovou neznal
jako puvabnou 17letou dívku,
která mela víc odvahy, rozumu a citu
než jiní mladí lidé.
- Byla prý hruza s ní pracovat.
- Jen ke konci.
Desítka tiskových agentu,
kterí se ciní prescas,
muže lidské duši strašne ublížit.
Pockejte.
- Ty nechceš jít se mnou?
- Je to tvuj scénár, tvoje show.
- Hodne štestí.
- Dekuju, drahý.
Dobrý den, mladá kolegynko.
- Dobrý den, pane DeMille.
- Rád vás vidím.
Naposled jsem vás videla nekde,
kde bylo hodne veselo.
Vzpomínám si,
že jsem tancovala na stole.
To spousta lidí. Lindbergh práve
pristál v Paríži. Tak pojd'te dovnitr.
Normo, musím se omluvit,
že jsem vám nezavolal.
To bych prosila, hrozne se zlobím.
- Jak vidíte, mám moc práce.
- To vás neomlouvá.
- Cetl jste samozrejme ten scénár?
- Ano.
Mohl jste zavolat sám a nenechávat
to na nejakém asistentovi.
- Jakém asistentovi?
- Netvarte se nevinne. Gordon Cole.
Gordon Cole?
Kdybyste nemel velký zájem,
nesnažil by se me desetkrát zavolat.
Práve zkoušíme.
Co kdyby sis sedla na mou židli
a udelala si pohodlí?
- Dekuji.
- Hodná holka. Jsem tu za chvilku.
Doneste mi telefon
a sežente Gordona Colea.
Hej, slecno Desmondová.
- Slecno, to jsem já, Hog-eye.
- Ahoj, Hog-eyei.
Chci vás porádne videt.
Podívejte, je tu Norma Desmondová.
Norma Desmondová!
- Norma Desmondová!
- Myslel jsem, že už umrela.
- Hrozne ráda vás vidím!
- Vítejte. Pamatujete se na me?
Ovšem, že ano. Ahoj, Patsy.
- Znáte se se slecnou Desmondovou?
- Moc me teší.
Gordone, tady je C. B. DeMille.
Tys volal Norme Desmondové?
Ano, pane DeMille. Šlo o to její
auto, starou lsottu Fraschini.
Její šofér ji sem onehdy privezl.
Hodí se pro film o Crosbym.
- Chceme si ho na pár dnu najmout.
- Aha, rozumím.
Tak mockrát dekuji, dekuji.
Hog-eyei,
otoc to svetlo zase zpátky.
Tak jsem mluvil s Gordonem Colem.
Videl jste, jak se sebehli?
Víte, v tomhle byznysu se stávají
šílené veci, Normo.
Doufám, že jste neztratila
svuj smysl pro humor.
- Co se stalo?
- Nic.
Neuvedomila jsem si, jaké to bude
vrá*** se zase do ateliéru.
- Nevedela jsem, jak mi to chybelo.
- Nám jste taky chybela.
Zase budeme spolupracovat.
Natocíme svuj nejlepší film.
- O tom s vámi chci mluvit.
- Není to dobrý scénár?
Je v tom pár dobrých momentu, ale
byl by to velmi nákladný film.
To je mi jedno.
Chci zas pracovat. Nevíte, co pro me
znamená vedet, že me chcete.
Nic by me nepotešilo víc,
než kdyby to bylo možné.
Pamatujte si, nepracuji ráno pred
desátou a odpoledne po 4.30.
- Jsme pripraveni, pane DeMille.
- Dobre.
Co kdybyste tu sedela a dívala se?
Filmy se hodne zmenily.
Dobrá, jedeme.
Prásknete do toho.
Roztocte to. Jedem.
Vidíte tam ty kanceláre,
pane Gillisi?
To bývala šatna madam.
Celá ta rada.
To na Wallace Reida moc
místa nezbylo.
Mel velký bungalow na kolech.
Já jsem mel horní patro. Vidíte
ten nápis "Lektorské oddelení"?
Pamatuji si, že mé steny byly
potaženy cernou lakovou kuží.
Hned se vrátím.
To je to legracní auto, o kterém
mluvil Cole. Mužeme se podívat?
Co je na nem tak legracního?
Je-li v "Temných oknech" neco
dobrého, použijte to, je to vaše.
Proboha!
Pojd'te dál, vezmete si židli.
- Myslím to vážne. Poslužte si.
- Proc to deláte?
Dostanete 100 tisíc, já cokoládu.
Z Oscara dostanu levou nohu.
Udelala bych to, ale nejsem tak
dobrá, abych to zvládla sama.
- Co ty nápady, které jste mela?
- Treba to k necemu bude.
Predne, vyhod'te tu psychologii,
zkoumání vrahovy zvrhlosti.
Psychopati jdou na dracku.
Tohle je príbeh o ucitelích,
o jejich ubohém živote.
Ona ucí ve dne,
on ucí ve vecerní škole.
Když se poprvé potkají...
- Nemám cas poslouchat.
- Zkrátím to.
- Je to vaše díte.
- Nemužeme pracovat po vecerech?
V šest ráno? Tento mesíc jsem vám
úplne k dispozici.
- Artie odjel.
- Co s tím má Artie spolecného?
- Jsme zasnoubeni.
- To vám preji.
- Lepšího kluka byste nenašla.
- Souhlasím.
Jsou na exteriérech v Arizone,
tocí western.
Mám volno po vecerech a o víkendu.
Mohli bychom pracovat u vás.
Nejde to. Nebud'te srab
a napište ten príbeh.
- Nenávidím vás.
- At to není moc bezútešné.
Co tohle? Ona ucí pres den,
on ucí po vecerech.
Neznají se, ale bydlí v jednom
pokoji. Je to levnejší.
Spí ve stejné posteli.
Samozrejme na strídacku.
Žertujete? Myslím, že je to dobré.
- Já taky.
- Ukážu vám, kam to zapadá.
- Tak nashle.
- Vy jeden...
Co je?
Zjistil jsem, proc
porád telefonovali z Paramountu.
Oni nechtejí madam,
chtejí si najmout její auto.
Cože?
Sbohem, Normo.
Uvidíme, co se dá delat.
Nebojím se. Starý tým bude
zase pohromade. Nic nás nezastaví.
Starý tým? Jo.
- Sbohem, má drahá.
- Sbohem, pane DeMille.
- Jak to šlo?
- Nemohlo to být lepší.
Musí nejdrív dokoncit tenhle film.
Muj prijde na radu pak.
Sežente Gordona Colea.
Reknete mu, at na to auto zapomene.
Reknete, že si muže nekde sehnat
jiné staré auto.
Koupím mu pet starých aut,
když to bude nutné.
Celá armáda odbornic
na ženskou krásu
pak narukovala do jejího domu
na Sunset Boulevardu.
Absolvovala
nelítostnou sérii ošetrení.
Jako sportovec pri tréninku na
olympiádu, pocítala každou kalorii,
každý vecer chodila spát
v devet hodin.
Byla naprosto odhodlána
být pripravena,
pripravena na kamery, které se
nikdy nerozbehnou.
- Milácku, jsi tam?
- Ano.
Neotácej se.
Dívej se stále do knihy.
Jen jsem ti prišla dát dobrou noc.
Nesmíš me videt.
- Nevypadám moc pritažlive.
- Dobrou noc.
- Shodila jsem ctvrt kila.
- Fajn.
Mela jsem starosti o svuj krk.
Je to div, co ta žena dokázala.
- Fajn.
- Taky bys mel jít do postele.
- Myslím, že si ješte budu císt.
- Tys šel vcera vecer ven, že?
- Proc to ríkáš?
- Vím to.
Mela jsem zlý sen a kricela jsem,
abys prišel. Kdes byl?
- Šel jsem se projít.
- Ne, nešel. Vzal sis auto.
Jel jsem k pláži. Nechceš snad,
abych se tu cítil jako ve vezení?
Ovšem, že ne.
Jen nechci zustávat sama.
Aspon ted', když jsem pod takovým
tlakem. Mám nervy nadranc.
Chci po tobe jen, abys byl
trochu trpelivý a trochu laskavý.
- Nic jsem neprovedl.
- Jiste, že ne.
To bych nedopustila. Dobrou noc,
milácku.
Ano, vytrácel jsem se z domu
kaž***ý vecer.
Pripomínalo mi to, jak jsem ve 12
tajne chodil na gangsterské filmy.
Tentokrát to nebylo kvůli filmu,
ale abych se pokusil film napsat.
Príbeh,
který Betty Schaeferová vyhrabala,
se mi stále honil hlavou,
jako tucet lokomotiv.
A tak jsme na nem zacali pracovat,
v noci, kdy byly ateliéry opuštené,
nahore v tom jejím kumbálku.
Dostala jsem
od Artieho strašne legracní dopis.
Od jejich príjezdu každý den prší.
Prepsali celý film tak, aby v nem
pršelo, a polovinu natocili.
Ted' svítí slunko
a nikdo neví, kdy se vrátí.
- To je dobré.
- Dobré? Strašne mi chybí.
- Myslel jsem ten dialog.
- Opravdu?
Jasne, zvlášt se spoustou hudby,
která ho prekryje.
- Nestává se ti, že se nesnašíš?
- V jednom kuse.
Ted' vážne, tohle je opravdu dobré.
- Baví me psát s tebou.
- Díky.
JSEM DO TEBE BLÁZEN, NORMA
- Kdo je ta Norma?
- Kdo je kdo?
Promin, obvykle nectu, co mají lidé
napsáno v tabaterce.
Á to. To je od jedné známé.
Ženy stredního veku,
velmi pošetilé a velmi velkorysé.
To bych rekla. Je to ze zlata!
Radil jsem jí ohledne jednoho
idiotského scénáre.
Známá historie. Prevedeš nejakou
ustrašenou chudinu pres ulici.
Zjistíš, že je to multimilionárka a
že ti odkázala všechny své peníze.
To je problém s vámi lektory.
Znáte všechny zápletky.
Co kdybys ted' zkorigovala stranu
deset, než zacne vrít voda?
OK.
Nekdy, když nám to nešlo,
jsme si udelali procházku spícím
areálem.
Moc jsme nemluvili, jen se procházeli
po ulickách mezi scénami,
nebo mezi kulisami, které
pripravovali pro príští den.
Práve na jedné z techto procházek
mi rekla o svém nose.
Podívej se na tuhle ulici.
Celá z lepenky, celá dutá,
falešná a vytvorená pomocí zrcadel.
Líbí se mi víc
než kterákoli ulice na svete.
Možná proto, že jsem si tu
jako díte hrávala.
Tys byla detská herecka?
Ne, narodila jsem se o dva bloky dál,
v Lemon Grove Avenue.
Otec tu byl hlavním elektrikárem.
Matka stále pracuje v kostymérne.
- Druhá generace, co?
- Tretí.
Babicka delala zástupy za Pearl
Whiteovou. Jsem z filmové rodiny.
Cekali, že se stanu hvezdou.
A tak jsem deset let studovala
herectví, dikci, tanec.
Pak me ateliéry pozvaly na zkoušku.
Nelíbil se jim muj nos.
Trochu se stácel na tuhle stranu.
Tak jsem si ho nechala spravit.
Pak se jim zas strašne líbil muj
nos, ale nelíbil se jim muj výkon.
- Dobrá práce.
- To bych prosila, stálo to 300 dolaru.
- To je smutné.
- Vubec ne.
Poucila jsem se. Vypracovala jsem se
z roznašecky pošty na lektorku.
Priznej se. Po nocích pláceš kvuli
ztracené kariére a gala premiérám.
Vubec ne. Co je na tom špatného,
když jsi na druhé strane kamer?
- Je to vlastne ješte lepší.
- Trikrát hurá Betty Schaeferové.
- Ted' ten tvuj nos políbím.
- Bud' tak hodný.
Smím ríct,
že opravdu pekne voníš?
- To musí být muj nový šampón.
- To není šampón.
Spíš jako cerstve vyprané
plátené kapesníky,
jako zbrusu nový automobil.
- Kolik je ti let?
- 22.
Chytrá holka. Není *** to,
když je cloveku 22.
Jestli máme dokoncit tenhle scénár,
zustaneš aspon dva kroky ode me.
Jakmile uvidíš,
že se k tobe približuji,
vezmeš me po hlave botou.
A ted' pres Washington Square
zpátky k psacím strojum.
Co je, ***?
Chcete umýt auto?
Nebo ve svém volnu špehujete?
Bud'te opatrný, až pujdete patiem.
Madam se možná bude dívat.
Co kdybych šel zadem a svlékal
se potme?
Nevyptávám se,
kam pan Gillis každý vecer chodí.
Proc ne? Píšu scénár a taky
ho chci dokoncit!
Jen mi delá velké starosti madam.
Nedivím se.
A my jí nijak nepomáháme.
Porád jí lžeme a necháme ji,
aby se pripravovala na natácení.
- Co se stane, až se to dozví?
- Nedozví se to.
To je muj úkol
a je to tak už dlouho.
Objevil jsem ji, když jí bylo 16.
To já jsem z ní udelal hvezdu.
Nemohu pripustit, aby ji znicili.
- Vy jste z ní udelal hvezdu?
- Režíroval jsem její první filmy.
Tri mladí režiséri tenkrát
vypadali velmi slibne.
D. W. Griffith, Cecil B. DeMille
a Max Von Mayerling.
A ona z vás udelala sluhu.
To já jsem ji požádal, abych se mohl
vrá***, i když je to ponižující.
Mohl jsem pokracovat
ve své kariére,
jenže když me opustila, pripadalo
mi všechno nesnesitelné.
Víte, byl jsem její první manžel.
Ty jsi tady, Joe.
Kdy jsi prišel domu?
Ach, Joe, kde jsi byl?
Je v tom nejaká žena?
Vím, že je v tom žena. Kdo je to?
Proc se te nemužu zeptat?
Musím to vedet.
MILOSTNÝ PRÍBEH BEZ NÁZVU
NAPSALI JOSEPH C. GILLIS
A BETTY SCHAEFEROVÁ
Co se deje?
Betty, probud' se.
Proc na me tak civíš?
Civím? Promin.
Co s tebou dnes je?
- Co se deje?
- Neco se stalo.
- Nechci o tom mluvit.
- Proc ne?
Proste nechci.
Co jsi slyšela?
No tak, ven s tím.
Je to o mne?
Betty, nemá smysl se tomu vyhýbat.
Rekneme si to, at je to cokoli.
- Dostala jsem telegram od Artieho.
- Od Artieho? Co se stalo?
Chce, abych prijela do Arizony.
Ríká, že tam bude svatba stát jen
dva dolary.
Ušetrili bychom na líbánky.
Proc nejedeš? Mužeme ten scénár
do ctvrtka dokoncit.
Prestan plakat. Vždyt se vdáváš.
Prála sis to prece.
Ale už si to nepreju.
- Proc ne, ty nemáš Artieho ráda?
- Ovšem, že ano. A vždycky budu.
Ale už ho nemiluji, to je všechno.
Co se stalo?
Ty ses stal.
Teprve když jsem se vrátil
do svého zvláštního vezení,
jsem si zacal uvedomovat skutecnost.
Bylo to tak. Mel jsem v rukou
budoucnost Betty Schaeferové.
Betty Schaeferová byla zasnoubena
s Artiem, nejlepším klukem na svete,
a pritom se zamilovala do me,
do me.
Byla naivní, když v mé situaci
nevycítila nic falešného.
A já jsem byl mizera, že jsem
jí to nerekl.
Takové veci se ale težko ríkají lidem,
do kterých se zamilujete.
Možná by mi to prošlo,
možná bych se odpoutal od Normy.
Možná bych svůj život mohl
zbavit celé té ošklivé záležitosti.
Haló, je to Gladstone 9281?
Mohu mluvit se slecnou Betty
Schaeferovou? Už musí být doma.
Hej, Betty, volá zase ta
ženská, co tak divne zní.
O co tu vlastne jde?
Tady Betty Schaeferová.
Prominte, že volám tak pozde,
ale cítím, že je to má povinnost.
Jde o pana Gillise.
Znáte prece pana Gillise?
Kolik toho o nem vlastne víte?
Víte, kde žije, jak žije, z ceho žije?
Kdo jste? Co chcete?
Co s tím máte spolecného?
Slecno Schaeferová,
snažím se vám prokázat laskavost
a ušetrit vás velkého trápení.
Možná jste príliš mladá, abyste jen
tušila, že takoví muži existují.
Nevím, co ríká,
ale nežije u príbuzných,
ani u prátel
v obvyklém slova smyslu.
Zeptejte se ho. Zeptejte se ho znovu.
Tak je to, Betty,
zeptej se me znovu. Tady Joe.
Joe, kde jsi?
Co má tohle znamenat?
Bude lepší,
když prijdeš a presvedcíš se sama.
Adresa je
Sunset Boulevard císlo 10086.
Nezlob se na me, Joe. Udelala jsem
to, protože te potrebuji.
Potrebuji te, jako ješte nikdy.
Podívej se na me.
Podívej se na mé ruce,
muj oblicej, co mám pod ocima.
Jak mužu pracovat, když
celá chradnu kvuli tomu trápení?
Nevíš, co jsem za poslední týdny
zkusila.
Koupila jsem si revolver. Stála jsem
pred zrcadlem, ale nemohla jsem.
Nestuj tam tak, plný nenávisti.
Kric na me, uhod' me,
jen nechci, abys me nenávidel.
Rekni, že to není nenávist, Joe.
Tady je 10079, Connie.
Musí to být támhle.
- Betty, chci jít s tebou.
- Ne, zvládnu to sama.
Miluji te, Joe.
Miluji te, Joe.
Miluji te.
Co budeš delat, Joe?
Co budeš delat?
To je v porádku, ***. Vyrídím to.
Ahoj, Betty.
Mám strašný strach.
Je to neco hrozného?
Pojd' dál.
Byla jsi už nekdy v jednom z tech
hollywoodských palácu?
To je z dob, kdy se vydelávalo
18 tisíc týdne, nezdanených.
Opatrne po tech dlaždicích,
klouže to. Tady tancíval Valentino.
- Tady bydlíš?
- To si piš.
- Cí je to dum?
- Její.
- Cí?
- Rozhlédni se, je jí tu plno.
Jestli si nepamatuješ oblicej, urcite
znáš jméno. Norma Desmondová?
- To byla ona v tom telefonu?
- Neco k pití?
Je tu porád šampanské, spousta kaviáru.
- Proc mi volala?
- Žárlí.
Videlas už nekdy tolik krámu? Strop
si nechala privézt z Portugalska.
A podívej se na tohle.
Její vlastní kino.
Neprišla jsem si prohlédnout dum.
Co Norma Desmondová?
To se ti práve snažím ríct.
Tohle je obrovský dum.
Osm velkých ložnic.
Zapuštená vana v každé koupelne.
Ve sklepe je dráha na kuželky.
Je to tu opuštené,
a tak si obstarala spolecníka.
Je to jednoduché.
Starší žena, která je zámožná.
Mladší muž,
který na tom moc dobre není.
- Dokážeš si to domyslet?
- Ne.
- Ješte ti trochu napovím.
- Ne, jako bych nic neslyšela.
Nikdy mi nikdo netelefonoval
a nikdy jsem v tomhle dome nebyla.
Seber si své veci a pojd'me.
Všechny své veci?
Svých 18 obleku, své boty na míru,
svých šest tuctu košil,
manžetové knoflícky, platinové
retezy na klíc a tabaterky?
- Pojd', Joe.
- Kam mám jít?
Do své garsonky,
kterou nemohu zaplatit,
ke scénári, který se možná
prodá, a dost možná ne?
- Jestli me miluješ, Joe.
- Podívej, drahoušku, bud' praktická.
Mám to tady dobré.
Dlouhodobý kontrakt bez výjimek.
Líbí se mi to tak.
Možná si to nezaslouží velký obdiv.
Ty a Artie si obdiv zasloužíte.
Už se na tebe nemužu podívat, Joe.
Co tedy podívat se po východu?
Tudy, Betty.
Hodne štestí, Betty. Ten scénár
mužeš dokoncit na ceste do Arizony.
Až se s Artiem vrátíte
a budete si chtít zaplavat...
...je tu bazén.
Dekuju, milácku. Dekuju, Joe.
Joe.
Mohu dál, Joe?
Už jsem prestala plakat.
Už jsem se uklidnila.
Rekni mi, že se nezlobíš.
Rekni mi, že je všechno
jako drív, Joe.
Joe.
Co deláš, Joe?
- Co to deláš?
- Balím.
- Ty me opouštíš?
- Ano, Normo.
Ne, to ne. ***! ***!
Díky za pekný šatník a za to,
že jsem mohl používat ty cetky.
- Zbytek je v zásuvce.
- Je to tvoje.
Vzal bych si to, ale pro redakci
v Daytonu je to príliš slavnostní.
To nic není. Mužeš mít cokoli.
Co chceš?
Peníze?
Ty by byly vyhozené.
Tohle zamestnání už pro me není.
Nemužeš jít. ***!
Nesnesu život bez tebe.
- Víš, že se nebojím zemrít.
- To je jen a jen tvoje vec.
Myslíš, že jsem si ten revolver
vymyslela, že? Tak dobrá.
Vidíš? Neveril jsi mi.
Myslíš, že na to nemám odvahu?
- Jiste, pokud to bude dobrá scéna.
- Tobe je to jedno.
Statisí*** to jedno nebude!
Bylo by to jako zabít se v prázdném
divadle. Diváci odešli už pred lety.
- To je lež. Porád me chtejí.
- Ne, nechtejí.
- A co DeMille?
- Nechtel te zranit.
- Studia jen potrebovala tvé auto.
- Cože?
DeMille nemel to srdce ti to ríct.
Nikdo z nás ho nemel.
To je lež. Chtejí me.
Dostávám denne dopisy.
Reknete jí to, ***. Prokažte jí tu
laskavost. Film nebude.
Jediné obdivné dopisy ti píše on.
To není pravda. ***!
Madam je nejvetší hvezda všech dob.
Vezmu tašky pana Gillise do auta.
Slyšel jsi ho. Jsem hvezda.
Jsi padesátiletá žena. Uvedom si to.
Není to nic tragického, když je ti 50,
pokud nechceš, aby ti bylo 25.
Nejvetší hvezda všech dob.
Sbohem, Normo.
Hvezdu nikdo neopouští.
Tak se hvezda pozná.
Joe! Joe!
Joe!
Joe!
Hvezdy nestárnou, že?
A tady už to znáte.
Jsme zpátky u toho bazénu.
Jaký jsem si vždy prál.
Svítá a už me museli vyfotografovat
snad tisíckrát.
Pak vzali dva
zahradní háky a vytáhli me
velice opatrne z vody.
Zvláštní, jak s vámi lidé opatrne
zacházejí, když už jste mrtvý.
Vytáhli me na souš jako velrybí
mláde zasažené harpunou.
A zacali zjištovat
zranení, aby to mohli zapsat.
Celá ta díra se hemžila policajty,
reportéry, sousedy, okolojdoucími.
Byl tam cirkus jako
pri otevrení nového supermarketu.
Dokonce chlapci z týdeníku se prihnali.
Tohle byla událost,
kterou mohli všichni využít.
Bezcitní bezejmenní.
Co udelají s Normou?
I kdyby jí to u soudu prošlo jako zlocin
z vášne, momentální neprícetnost,
ty titulky ji zabijí.
; ; Zapomenutá hvezda vraždí. ; ;
; ; Stárnoucí herecka. ; ;
; ; Vcerejší královna slávy. ; ;
Koronerovu kancelár.
Chci s koronerem mluvit.
- Kdo je u telefonu?
- Já. Položte to!
Tohle je duležitejší.
Redakce "Times"?
U telefonu Hedda Hopperová.
Sedím v ložnici Normy Desmondové.
Nenamáhejte se s prepisováním.
Vezmete to rovnou. Pripraveni?
Jak se *** domem vraždy rozednívá,
Norma Desmondová,
slavná hvezda zašlých dob je ve
stavu naprostého šoku.
Obklopuje ji zed' mlcení
v budoáru jejího domu
na Sunset Boulevardu...
Byla to náhlá hádka? Meli jste už
predtím nejaké problémy?
Jak to, že tahle zbran byla tady?
Kde jste se s tím chlápkem
seznámila? Odkud se vzal?
Uvažovala jste o necem takovém
už drív?
Šlo o krádež? Pristihla jste ho,
jak se snaží neco ukrást?
- Zpravodajské kamery jsou tady.
- Reknete jim, at jdou.
Ted' není cas na kamery.
Tak, slecno Desmondová,
chcete nám neco ríct?
Kamery? Co je, ***?
- Dorazily kamery.
- Ano?
- Rekni panu DeMilleovi, že už jdu.
- Co je to?
Je to zpusob, jak ji dostat dolu.
At to auto stojí hned u vchodu. OK.
- Všechno bude pripraveno, madam.
- Dekuji, ***.
Omluvte me, pánové, ale musím se
pripravit na svou scénu.
- Co se deje?
- Nejaké prohlášení?
Co priznání?
- Všechno pripraveno?
- Skoro.
- Svetla pripravena?
- Všechno.
OK, chlapi, zpátky, zpátky!
Všichni ticho!
Svetla.
Pripravena, Normo?
Která je to scéna? Kde to jsem?
Tohle je palácové schodište.
Ach, ano, ano.
Ti tam dole cekají na princeznu.
Jsem pripravena.
Tak dobre. Kamery. Jedeme!
A tak se ty kamery prece jen roztocily.
Osud, zvláštne milosrdný, se
*** Normou Desmondovou slitoval.
Vstoupila do snu, k nemuž
se tak zoufale upínala.
Nemohu v té scéne pokracovat,
jsem príliš štastná.
Pane DeMille, mohla bych ríci
pár slov? Dekuji.
Chci ríci, že jsem velmi štastná,
že zase tocím film.
Ani nevíte, jak jste mi chybeli.
Už vás nikdy neopustím.
Protože po "Salomé" budeme tocit
další a další filmy.
Víte, je to muj život.
Vždycky bude. Nic jiného neexistuje.
Jen my a ty kamery
a ti bájecní lidé tam ve tme.
Tak, pane DeMille,
jsem pripravena k detailnímu záberu.