Tip:
Highlight text to annotate it
X
Podle skutečného příběhu
Vstáváme.
Asi bych si měl udělat seznam.
-Narozeninovejch dárků?
-Jo.
Ale víš, že dostaneš jen něco?
Vím. Prostuduju si ho,
abych si mohl líp vybrat.
To je chytrý. Tak si ho sepiš.
Umíš to všechno správně napsat?
-Myslím, že jo.
-To je dobře.
-Jak se ti tu líbí?
-Jde to.
Půjdeme dneska do parku? Potom?
Musím jet do Oaklandu.
Možná. Uvidíme.
Dej mi pusu.
Tak se zatím měj.
Promiňte,
kdy to někdo vyčistí?
A co to Y? Už jsme o tom mluvili.
Anglicky se ve slově štěstí píše l.
Jsem Chris Gardner.
Svého otce jsem poprvé viděl,
když mi bylo 28 let.
Jako malý jsem se rozhodl,
že až budu mít děti,
budou vědět, kdo je jejich otec.
Tohle je část mého životního příběhu.
Tahle část se jmenuje.:
Jak jsem jezdil autobusem.
Co to je?
Stroj času, co?
Vypadá to jako stroj času.
Vypadá to jako stroj času.
Je to stroj času. Vezměte mě s sebou.
Tenhle stroj u mě na klíně?
Ten chlap má stroj času.
Cestuje s ním v čase.
To není stroj času.
Je to přenosný přístroj
na měření hustoty kostí.
Zdravotnický přístroj, který prodávám.
Díky, že jsme si mohli promluvit.
-Oceňuju to.
-Nepotřebujeme to, Chrisi.
Je to zbytečné a drahé.
-Možná příště.
-Děkuju.
Byl z toho o něco lepší obraz
než z rentgenu. Za dvakrát tolik peněz.
-Ahoj.
-Ahoj, miláčku.
Co se stalo?
Nemůžu dneska
vyzvednout Christophera.
Ne, Chrisi. Jsem tu zas od sedmi.
Já vím. Musím jet do Oaklandu.
Takže ho mám odvést domů,
nakrmit, umýt,
uložit a vrá*** se sem v sedm?
-Jo.
-Dostali jsme upomínku z berňáku.
-Co s tím provedeš?
-Jinak to nejde.
Vidíte to hezké auto? To s botičkou?
To je moje.
U nemocnic se nedá zaparkovat.
To se stává, když jste pořád v poklusu.
Stejně děkuju.
-Možná v příštím kvartálu.
-Možná jo.
Musel jsem prodat dva přístroje
měsíčně, aby bylo na nájem a školku.
Teď jsem musel prodat jeden navíc,
abych měl na pokuty pod stěračem.
Problém je,
že už jsem nějakou dobu
neprodal ani jeden.
Odkdy nemáš rád makaróny se sýrem?
Odjakživa.
Co to je?
-Co je to?
-Dárek pro Christophera.
-Od koho?
-Od Cynthie z práce.
Je to pro dospělý.
Neumí to s tím. Ona to nevěděla.
Co se s tím má dělat?
Každá strana musí mít jednu barvu.
Zaplatil jsi ty daně?
Ne, musím požádat o odklad.
-Už jsi o odklad žádal.
-Tak požádám ještě jednou.
Je to 650 dolarů.
Příští měsíc je budu mít.
To znamená úroky
-a penále, co?
-Tak trochu.
Proč mě nenecháš, ať to vyřídím?
Prostě se uklidni.
-Klid.
-Musím zpátky do práce.
Půjdeme do postele. Dej talíř do dřezu.
Před několika dny mi předložili
zprávu, o kterou jsem požádal.
Celkový audit naší ekonomické situace.
Nebude se vám líbit.
Mně se také nelíbil.
Ale musíme se podívat pravdě do očí,
dát se do práce a situaci zlepšit.
A buďte si jisti, že ji můžeme zlepšit.
Federální rozpočet je mimo kontrolu.
V tomto rozpočtovém roce,
který končí 30. září,
dosáhne schodek
neuvěřitelných 80 miliard dolarů.
Tento deficit je vyšší než celý
federální rozpočet v roce 1957.
80 miliard dolarů budou
činit úroky ze státního dluhu.
Před 20 lety, v roce 1960,
tvořily mzdy federální vlády
méně než 13 miliard dolarů.
Dnes je to 75 miliard.
Za těchto 20 let se počet našeho
obyvatelstva zvýšil o 23,3 procent.
Federální rozpočet vzrostl
o 528 procent.
Ty bláho! Mám na vás dvě otázky.
Co děláte a jak to děláte?
-Jsem burzovní makléř.
-Burzovní makléř?
Na to se musí studovat, co?
Nemusí. Musíte to umět s čísly a lidmi.
To je všechno? Tak se mějte.
Nechám vám to auto na víkend,
-ale v pondělí ho potřebuju.
-Zaplaťte za parkování!
Pořád si tu chvíli pamatuju.
Všichni vypadali tak zatraceně šťastně.
Proč jsem tak nemohl vypadat já?
Pokusím se bejt doma v šest.
Stavím se po cestě u makléřský firmy.
-Proč?
-Kvůli práci.
Jo? Kvůli jaký práci?
Když jsem byl malej,
šla mi děsně dobře matika,
tak se tam zkusím zeptat na práci.
Jakou práci?
Burzovní makléř.
-Burzovní makléř.
-Jo.
Ne astronaut?
Lindo, nemluv se mnou takhle.
Zajdu se tam podívat
a udělám to během dne.
Radši bys měl jít prodávat.
Neraď mi, co mám dělat.
Mám tři schůzky, ještě než
ty zatracený ordinace otevřou.
Víš, že příští tejden musíme
zaplatit nájem?
Asi ne.
Už dlužíme za dva měsíce.
Příští tejden to budou tři.
Už dělám dvě šichty denně
čtyři měsíce.
Prodej to, co máš ve smlouvě,
a zbav nás toho.
To se právě snažím udělat.
Snažím se to udělat pro svou rodinu,
pro tebe a pro Christophera.
Co to s tebou je?
Lindo.
Lindo.
Personální oddělení
Makléřský kurz
Přijímáme přihlášky
Tahle část mého života se jmenuje.:
Jak jsem byl blbý.
Můžu vás o něco poprosit?
Pohlídáte mi to? Jen na pět minut.
Mám tu schůzku a nechci vypadat
jako břídil.
Tady je dolar, a až se vrátím,
dám vám další peníze.
Nemá to žádnou cenu.
Nikde to neprodáte.
Mně se to taky nedaří
a je to moje práce.
-Chris? Tim Brophy, personální.
-Ano.
-Pojďte se mnou.
-Ano.
Najdu přihlášku k nám na kurz.
To je asi vše, co pro vás můžu udělat.
Tohle je vedlejší úřadovna.
Jinak to řídí Jay Twistle
z hlavní kanceláře.
Já se starám jen o tuhle kancelář.
Máme tu děsné množství přihlášek.
Obvykle tu mám i další formuláře,
ale teď je nemůžu najít.
Děkuju mockrát.
Musím běžet.
Přinesu vám to.
-Díky.
-Dobře.
Důvěřoval jsem hipísačce
a nechal si u ní svůj přístroj.
Proč jsem to udělal?
Jak jsem říkal, tahle část mého života
se jmenuje.: Jak jsem byl blbý.
Hej! Zůstaň stát! Stůj!
Ne!
Ne! Zastavte ten vlak!
Stůj!
Kurzu se mohlo zúčastnit
každého půl roku jen 20 lidí.
Jen jeden tu práci dostane.
Po střední škole tam byly tři řádky
na další vzdělání.
Tolik řádek jsem nepotřeboval.
Zkus spát. Je pozdě.
Je to hlavolam o velikosti
jen tři na tři palce,
má několik barev a vy jím kroutíte,
aby měla každá strana jednu barvu.
Tato kostka je dárkový hit roku 1981.
Nepůjde vám to snadno,
i když jistý
univerzitní profesor matematiky
složil kostku za 30 minut.
Já se dostal takhle daleko
a vidíte, že to ještě zdaleka nemám.
Jim Finnerty, KJSF, Richmond.
Probuď se.
Jez.
-Ahoj, mami.
-Pa, kotě.
-Vrať se bez toho, prosím tě.
-Budu se snažit.
Rozluč se s tím nadobro.
Chválabohu, že bude pryč.
Tos nemusela dodávat.
Ahoj, mami!
Ahoj.
Je tam napsáno Y, ale ve slově štěstí
se anglicky píše I.
-Je to přídavný jméno?
-Ne, podstatný,
ale špatně napsaný.
A kurva je napsaný dobře?
Jo, ale to není součást motta,
takže to by ses neměl učit.
Je to dospělácký slovo, když chce
člověk vyjádřit zlost a jiný věci.
-Nepoužívej ho, jo?
-Tak jo.
Co to máš napsaný na batohu?
Přezdívku.
Vybíráme si přezdívky.
-Co tam máš napsaný?
-Bourák.
-Měl jsi taky přezdívku?
-Jo.
-Jakou?
-Desetigalonová hlava.
-Co to znamená?
-Vyrůstal jsem v Louisianě.
Nosej se tam kovbojský klobouky
a desetigalon je velkej klobouk.
Byl jsem chytrej, tak mi tak říkali.
Takovej klobouk
nosí Hoss Cartwright
ze seriálu Zlatej důl.
-Jak to, že to znáš?
-Díváme se na to u paní Chuový.
-Ve školce se díváte na Zlatej důl?
-Jo.
Kdy se na to díváte?
-Po svačině nebo po spaní?
-Po seriálu Loď lásky.
Mám ten narozeninovej seznam.
-Cos tam napsal?
-Míč na basketbal. A mravenčí farmu.
-Řekl mi, že se dívá na televizi.
-Trochu televize kvůli historii.
-Loď lásky?
-Historie. Námořnictvo.
To není námořnictvo.
Na televizi se může dívat doma.
Platíme vám 150 dolarů měsíčně.
Když tu bude jen koukat na telku,
vezmeme ho pryč.
Zaplaťte si dražší školka, když
se vám nelíbit námořnická televize.
Vy platit pozdě a stěžovat si.
Já si stěžovat.
Dala byste aspoň toho psa
nahoru do pokoje?
Na shledanou.
Čekal jsem na personálního šéfa
u Wittera, Jaye Twistlea.
To jméno znělo nádherně, jako by mě
měl obejmout a hned zaměstnat.
Jen jsem mu musel předvést,
že to umím s čísly a lidmi.
Dobré ráno, pane Twistle.
Pan Twistle? Chris Gardner.
Chtěl jsem vám to dát osobně
a seznámit se s vámi.
Neposadíme se
a neprobereme to?
Zavoláme,
když se budeme chtít posadit.
-Hezký den přeju.
-Vám taky.
Dobrý den,
tady Chris Gardner.
Volám doktoru Delseymu.
Jedu k vám trochu pozdě
na obchodní návštěvu.
Ano, firma Osteo National.
Možná bychom... Půl hodiny?
Skvěle. Děkuju.
Tahle část mého života,
tahle část
se jmenuje.: Jak jsem běžel.
Počkejte!
Počkejte!
To byl můj ukradený přístroj.
Pokud nebyla s chlápkem,
co je taky prodával,
což bylo nepravděpodobné,
protože tady jsem je prodával jen já.
Utratil jsem za ty věci
naše životní úspory.
Obchodní zástupce
Byl to revoluční přístroj.
Cejtíš to taky, drahoušku?
Všechno to za tebe odřu.
Až na to, že lékaři a nemocnice
ho považovali za zbytečný luxus.
Dokonce jsem domácího poprosil,
aby nás vyfotil.
Kdybych jeden ztratil, jako bych
přišel o měsíční nákup potravin.
Počkejte!
Pojďte zpátky!
Hele, já...
-Tys zapomněl?
-Na co?
Nemáš žádnej nosit domů.
-Já vím.
-Teď máš dva.
Ahoj, mami.
Raz, dva, tři.
To je basketbalovej míč.
Jak to víš?
Třeba je to mravenčí farma.
Nebo mikroskop nebo něco jinýho.
Není.
Tak ho rozbal.
-Ten papír je trochu těžkej.
-Jo, ale jde mi to.
Mělas mě dneska vidět.
Někdo mi ukradl jeden přístroj.
Musel jsem za nima běžet...
Nezájem.
-Cože?
-Je mi to jedno, Chrisi.
Jak se to sakra chováš?
Jak nezájem?
Každej den přijdeš
s nějakou zatracenou historkou.
Vybouchej si ten kobereček jindy.
Je tady z toho všude prach a bordel.
-Snažím se mít doma čisto.
-Počkej, Lindo.
Uklidni se.
Dostaneme se z toho.
Všechno bude zase v pořádku.
Tos říkal předtím taky.
Když jsem otěhotněla.
-Takže mi teď nevěříš.
-Nezájem. Je mi to jedno.
-Taxi!
-Pane Twistle!
-Ano?
-Chris Gardner.
Co pro vás můžu udělat?
Podal jsem si k vám před měsícem
přihlášku do kurzu a rád bych...
Jedu do Noe Valley.
-Mějte se.
-Pane Twistle...
Já jedu taky do Noe Valley.
Co kdybychom jeli společně?
Dobře. Nastupte si.
U námořnictva
jsem pracoval pro doktora,
co hrál denně hodiny golf.
Vlastně jsem za něj ordinoval,
když mě tam nechal samotného,
takže jsem zvyklý dělat rozhodnutí.
Tohle je pro mě moc důležité.
Promiňte. Tohle je hrozná věc.
-Já to složím.
-Nesložíte. To neumí nikdo.
Blbost.
-Nedokážete.
-Já to ale dokážu.
Půjčte mi to.
Dejte to sem. To jste fakt zpackal.
Pardon.
Asi to funguje na principu čepu.
Prostřední kostička se nehýbe.
Když je uprostřed žlutá,
tak je to žlutá strana.
Když je tam červená,
je to červená strana.
Můžete jet pomaleji.
Můžeme jezdit celý den.
Nevěřím, že se vám to podaří.
-Ale jo.
-Kdepak.
-Ale jo.
-Ne.
Nikdo to nedokáže.
Tohle umím taky.
Už máte skoro jednu stranu.
Ježkovy voči!
-Teď už máte skoro i tuhle.
-Už to budu mít.
To se podívejme.
Už to skoro máte.
-17, 10.
-Už jsem tady.
Dobrá práce.
-Na shledanou.
-Brzo na viděnou.
Kam to bude, pane?
Promiňte. Kam to bude?
Jen dva bloky odsud.
-Jen to otočte.
-Dobře.
Co to děláte?
Kam běžíte? Vraťte se!
-Ne!
-Dej mi peníze!
Prosím vás, přestaňte.
Hajzle!
Měl vám zaplatit on! Promiňte!
Promiňte!
-Nakopu ti prdel!
-Promiňte!
-Promiňte!
-Idiote!
Zabiju tě!
Zabiju! Zabiju tě!
Stůj, ty hajzle!
Zastavte ho!
Zastavte ho!
Ukončete výstup a nástup.
Dveře se zavírají.
Ne! Ne!
Ne!
-Haló?
-Ahoj,
promiň, nestihl jsem to.
-Chrisi, prošvihla jsem šichtu.
-Já vím, promiň.
Už jedu domů.
Zvládneš to s Christopherem?
Odcházím, Chrisi.
-Cože?
-Slyšel jsi mě?
Mám sbaleno, beru našeho syna
a odcházíme.
Položím telefon a odcházíme.
Lindo, počkej!
V tu chvíli jsem začal přemýšlet
o Thomasi Jeffersonovi,
o Deklaraci nezávislosti
a o části, kde se mluví o právu
na život, svobodu a hledání štěstí.
Přemýšlel jsem,
jak ho napadlo
dát tam to o tom hledání.
Možná, že štěstí můžeme jenom hledat,
ale nikdy se nám nepodaří
ho najít.
Jak to jenom věděl?
Lindo!
-Haló?
-Chrisi?
-Kdo je to?
-Jay Twistle.
Od Deana Wittera.
Jistě. Dobrý večer.
Ještě si chcete přijít promluvit?
Ano, určitě.
Dobře, přijďte pozítří ráno.
Budeme dělat pohovory na kurzy.
Máte tužku a papír?
Ano, mám.
Moment.
Haló?
-Chrisi?
-Můžete, už mám tužku.
Zavolejte na tohle číslo mojí sekretářce
a ona vám to upřesní.
415
864
0256.
-Linka 4796.
-4796.
-Zítra zavolejte.
-Ano. 415 864 0256.
-Tak zatím.
-Děkuju mockrát.
Mějte se.
864 256
4796. Janice.
Chrisi.
Neviděls Lindu a Christophera?
-Ne. Viděls včera basket?
-Ne.
Tys to neviděl. 118...
Nebyla tu Linda a Christopher?
-Neviděl jsem je.
-119, 120... Dvě prodloužení.
Moons střelil trojku, zbejvalo 17 vteřin.
Wayne!
Nemůžu teď s tebou mluvit o číslech.
-Co máš za problém s číslama?
-864 02...
Dlužíš mi prachy.
14 dolarů.
Zaplatím ti to.
Potřebuju peníze.
14 je taky číslo.
Už nikdy mi neber syna!
-Slyšelas?
-Nech mě na pokoji!
Už mi nikdy neber syna!
Rozumíš tomu, co ti říkám?
Nechoď pryč, když s tebou mluvím.
Slyšíš mě?
-Chceš odejít?
-Jo.
-Chceš odejít?
-Ano, chci!
Tak vypadni!
Vypadni,
ale Christopher zůstane se mnou.
Tys nás do toho zatáhnul.
-Ty jsi tak zbabělá.
-Ne, nejsem prostě šťastná.
Tak běž a buď šťastná,
běž a buď šťastná.
Ale Christopher bude bydlet se mnou.
Slyšelas mě?
Christopher bude bydlet se mnou.
Pojď, jdeme.
-Dobrý den, paní Chuová.
-Zdravím.
-Kde je máma?
-Vem si věci.
Říkala, že mě dneska vyzvedne.
Já vím.
Už jsem s mámou mluvil.
Všechno je v pohodě.
Kde budu dneska spát?
Řekni mi, jsi šťastnej?
-Jo.
-Protože já jsem šťastnej.
Když ty jsi šťastnej a já taky,
je to dobře.
-Jo.
-Dobře.
Budeš spát u mě.
Budeš doma, kam patříš. Tak pojď.
Christophere.
Potřebuju zaplatit nájem.
Už nemůžu čekat.
Já ti to zaplatím, Charlie.
Proč nejdeš o dva bloky dál
do Mission Inn Motelu?
Tam se platí dvakrát míň.
Potřebuju,
abys odsud zejtra ráno vypadnul.
Jak mám zítra ráno vypadnout?
Přijdou sem malíři.
-Potřebuju víc času.
-Ne.
Vymaluju to sám.
Potřebuju prostě víc času.
Mám tady syna.
Dobře. Tejden. A vymaluješ to.
Milý Chrisi, jsi v prdeli.
Chris Gardner?
Jo. Co se stalo?
-Je to splatné městu San Francisco.
-Musím zaplatit celou částku?
Všechny parkovací lístky,
jinak si vás tu necháme.
To je všechno, co mám.
Prověříme si to zítra ráno v 9.30.
-Cože?
-Musíte tu zůstat,
dokud se to nevyjasní.
Nemůžu tu zůstat přes noc.
-Musím vyzvednout syna.
-Prověříme to zítra v 9.30.
V 10.15 mám pohovor kvůli práci.
-Nemůžu tu zůstat.
-Zítra v 9.30.
Co mám dělat se synem?
-Má ještě někoho?
-Má mě.
Možná by ho mohla
vyzvednout sociálka.
Dobře. Můžu si zavolat?
Haló?
-Ahoj.
Co chceš?
Budeš muset vyzvednout Christophera
ze školky. Já nemůžu...
Nech ho u sebe přes noc a já...
Jen jednu noc.
Co se stalo?
Já ho tam zejtra vyzvednu.
Ráno ho tam hoď a já pro něj dojdu.
-Ne.
-No tak, Lindo.
-Proč to děláš?
-Chci ho vzít po školce do parku
ke Golden Gate.
-Jak se má?
-Dobře.
Dobře. Vem ho do parku
a přiveď mi ho zpátky.
Přiveď mi kluka zpátky.
Jo?
Lindo?
Přivedu ho zejtra kolem šestý.
Dobře.
Díky.
Ahoj.
V pořádku?
S dovolením.
Pan Gardner?
Tudy.
Už na vás čekají.
Chris Gardner.
Chris Gardner.
Dobré ráno.
Chris Gardner. Rád vás zase vidím.
Chris Gardner. Těší mě.
Seděl jsem venku půl hodiny
a snažil se vymyslet historku,
proč jsem se tu objevil v tomhle oděvu.
Chtěl jsem přijít s příběhem
svědčícím o kvalitách,
které tu jistě všichni obdivujete.
Serióznost, píle,
týmová spolupráce.
Ale nic jsem nevymyslel.
Věc se má tak,
že jsem byl zatčen
kvůli nezaplacení parkovného.
Parkovného? Cože?
Běžel jsem celou cestu
z policejní stanice až sem.
Co jste dělal před zatčením?
Maloval jsem byt.
Už to uschlo?
Doufám.
Jay říkal, že jste odhodlaný.
Přes měsíc čekal venku
s nějakým dvacetikilovým krámem.
-Prý vám to pálí.
-Doufám že jo.
-A chcete se naučit tuhle práci.
-Ano. Chci.
Už jste se začal učit sám?
Samozřejmě.
-Jayi.
-Ano?
Kolikrát už jsi Chrise viděl?
Nevím. Asi víckrát, než je zdrávo.
-Byl vždycky takhle oblečený?
-Ne.
Měl sako a kravatu.
Byl jste nejlepší ve třídě.
Na střední škole.
-Kolik vás bylo ve třídě?
-12.
Bylo to malé město.
-Aha.
-Byl jsem první i v radarovém kurzu
u námořnictva. Tam nás bylo 20.
Můžu něco říct?
Jsem typ člověka,
že když se mě zeptáte
a nebudu vědět odpověď,
řeknu vám, že nevím.
Ale vsaďte se,
že budu vědět jak odpověď najít,
a najdu ji.
Stačí to?
Chrisi,
co byste řekl,
kdyby na pohovor přišel člověk
bez košile
a já bych ho vzal? Co byste na to řekl?
Musel na sobě mít
opravdu moc hezké kalhoty.
Chrisi! Vypadáte sice jako popelář,
-ale dostal jste je.
-Děkuju, pane Twistle.
Říkej mi Jayi. Brzo se uvidíme.
Dám ti vědět, Jayi.
Dáš mi vědět? Co tím myslíš?
Během zítřka ti zavolám.
***ásledoval jsi mě kvůli tomu...
Není to placené.
-Ne.
-To jsem nevěděl.
Moje situace se změnila
-a já musím mít jistotu, že...
-Dobře.
Dneska večer.
Jinak to místo obsadím, to ti garantuju.
Víš, jak budu před partnery
vypadat, když z toho vycouváš?
Jako blbec.
Přesně. Jako blbec.
Ty jsi teda dílo.
Dneska večer.
Nebylo to placené.
Ani mi nezaručovali práci.
Z 20 účastníků zaměstnají
na konci kurzu jen jednoho.
Kdybych to nebyl já,
nepomohl by mi kurz
ani u jiné makléřské firmy.
Jediný příjem na těch šest měsíců
by bylo mých šest přístrojů.
Ještě pořád jsem je mohl prodat.
Kdybych je prodal všechny,
možná bychom se nějak protloukli.
-Já ho vezmu.
-Spí.
Tak jo, drahoušku.
Ukaž.
Odjíždím do New Yorku.
Sestřin chlap
si otevřel restauraci
a měli by tam pro mě práci,
takže jedu do New Yorku, Chrisi.
Christopher zůstane u mě.
Jsem jeho máma.
Měl by bejt s mámou.
Měl by bejt u mě.
Nedokážeš se o něj postarat.
Jak to uděláš s penězma?
Byl jsem na pohovoru u Deana Wittera
a dostal jsem místo v kurzu.
Takže tam musím vyniknout.
To je z bláta do louže.
Ne, není.
Už musím.
Řekni mu, že ho mám ráda.
Vím, že se o něj postaráš.
Já to vím.
-Dean Witter.
-Dobrý den.
Rád bych nechal vzkaz
pro pana Jaye Twistlea.
-Vaše jméno?
-Chris Gardner.
Vyřiďte mu:
Moc děkuju, že jste mě vzali do kurzu.
Vážím si toho a velice rád přijímám.
To je všechno?
Ano, to je všechno.
-Dobře.
-Děkuju.
Na shledanou.
-S tím opatrně.
-Cože?
Jedem.
-Už jsme tady?
-Jo.
-Víš, co je dneska za den?
-Jo.
-Co?
-Sobota.
-Víš, co znamená sobota?
-Jo.
-Co?
-Basketbal.
-Chceš jít hrát basket?
-Jo.
Tak jo. Půjdeme prodávat
přístroj na měření hustoty kostí.
-Co ty na to? Chceš?
-Ne.
Tati, bude ze mě profík.
Budu profík.
Dobře.
To nevím.
Nejspíš budeš asi tak dobrej jako já.
Tak to většinou chodí.
A já byl podprůměrnej.
Takže na tom nejspíš
budeš podobně.
Určitě vynikneš ve spoustě věcí,
ale ne v tomhle.
Takže nechci,
abys tady hrál celý dny a noci.
-Jo?
-Dobře.
Dobře.
Tak do toho.
Nikdy nikomu nedovol,
aby ti říkal, že něco nedokážeš.
Ani mně ne.
-Jasný?
-Jasný.
Když máš sen,
musíš ho chránit.
Když lidem něco nejde,
tak ti řeknou, že to taky nedokážeš.
Když něco chceš, jdi do toho. Tečka.
Jdeme.
Tati, proč jsme se odstěhovali
do motelu?
Už jsem ti to říkal.
Budu mít lepší práci.
-Musíš mi věřit.
-Já ti věřím.
Dobře, tak pojď.
Tati, kdy se vrátí máma?
Tati! Kdy se máma vrátí?
Nevím, Christophere.
Tati, poslechni si tohle.
Jednou se topil jeden muž
a kolem jela loď a zeptala se:
'' Potřebuješ pomoct?''
A on na to:
'' Ne, díky, zachrání mě Bůh.''
Pak jela kolem další loď:
'' Potřebuješ pomoct?''
A on na to:
'' Ne, díky, zachrání mě Bůh.''
Pak se utopil a přišel do nebe.
Zeptal se:
'' Bože, proč jsi mě nezachránil?''
A Bůh řekl: '' Poslal jsem ti
dvě velké lodě, hlupáku.''
Líbí se ti to?
Je to moc legrační. Dej mi ruku.
Moc vám děkuju.
Tady máte kupní smlouvu
a veškeré informace.
Děkuju vám za vaši práci.
Děkuju.
100, 200, 250...
Děkuju.
-Chceš?
-Ne, to je dobrý.
Jednu si dát můžeš. Kterou?
-Tuhle? Kolik?
-25 centů.
Tahle část mého života se jmenuje.:
Jak jsem chodil do kurzu.
Tady je Medley Industrial a Sanko Oil,
přes ulici je Lee-Ray Shipping.
Za pár týdnů dostanete seznamy
telefonních čísel zaměstnanců
všech firem ze seznamu Fortune 500
z finanční čtvrti.
Kontakt na 60 firem.
Budete provádět hlavně vstupní
telefonáty potenciálním klientům.
Jděte s nimi na oběd, na snídani
nebo jim i pohlídejte děti.
Jen aby se seznámili
s našimi službami.
Potřebujeme, abyste jejich potřeby
sladili s našimi finančními plány.
Vy tu rybu zkrátka chytíte
a my ji uvaříme.
Někdo z vás tu je, že někoho zná.
Někdo, protože si myslí, že je někdo.
Ale je tu jen jeden člověk,
ze kterého bude někdo.
To bude ten,
kdo dokáže z tohohle udělat tohle.
Provize 800 tisíc dolarů.
Vy dva, pomozte mi to rozdat.
Tohle bude vaše bible.
Budete s ní jíst,
-pít...
-Bylo to jednoduché.
X volání se rovná
X potenciálních klientů.
X potenciálních klientů
se rovná X zákazníků.
X zákazníků se rovná X dolarů
-v kapse společnosti.
-Závěrečná zkouška.
Minulý rok získal jeden účastník kurzu
v písemné zkoušce 96,4 procent.
Nevybrali jsme ho.
Nejde jen o to v testu projít.
Je to způsob
jak účastníky ohodnotit a rozřadit.
Abyste měli jistotu,
získejte 100 procent.
Dobrá. Dáme si přestávku.
Přijďte za deset minut.
Pane Frohme. Chris.
-Chrisi, jak se máte?
-Dobře. A co vy?
-Fajn. Děkuju za optání.
-Jsem tu první den. Je to úžasné.
Ale ještě nás neopouštíte?
Ne. Máme deset minut přestávku.
Jen něco zakousnu a hned jsem zpátky.
Pamatuju na svoji přípravku.
Nedělali jsme světové trhy ani daně,
a stejně to byla otrava. Je legrační,
co si člověk pamatuje.
Ve třídě seděla krásná holka...
Zahlédl jsem tamhle starého známého.
Omluvíte mě?
-Ovšem.
-Rád jsem si s vámi popovídal.
Ty debile! Jsi v pořádku?
Co blbneš?
Mohl jsem tě zabít.
Snažil jsem se přejít.
-Jsi v pohodě?
-Jo.
Kde mám botu?
-Sundal jsi mi botu!
-Nevím, kde máš botu.
-Kde mám tu zatracenou botu?
-Nevím.
-Neviděl jste ji? Nemám botu.
-Ne, bohužel.
Kam jdeš?
-Musíme počkat na policii.
-Musím jít do práce.
Právě tě srazilo auto.
Jeď do nemocnice.
Jsem v kurzu u Deana Wittera.
Člověče, nemáte botu.
No jo. Díky.
Tati,
-ty nemáš botu.
-Jo. Já vím.
-Chceš vědět, co se stalo?
-Jo.
Srazilo mě auto.
-Srazilo tě auto?
-Jo.
-Kde?
-Hned vedle kanceláře.
-Kde na těle?
-Zezadu do nohou.
Na shledanou, paní Chuová.
-Tys byl na ulici?
-Jo, běžel jsem po ulici.
To nedělej, ať se ti něco nestane.
Jo, díky.
Příště si to budu pamatovat.
A byl jsem tu zase.
Dorazil jsem brzo.
Vyberte si vhodné osoby, které
chtějí investovat a mají peníze.
Chrisi.
Donesl byste mi kávu, prosím?
Laskavosti pro Frakeshe,
našeho vedoucího. Po celý den.
Tady Chris Gardner.
Volám panu Andersonovi.
Tento čtvrtek pořádáme oběd.
Dobře, příště. Beru vás za slovo.
Dobře. Děkuju.
Kdo mi dojde pro koblihu?
-Chrisi?
-Ano.
Připadal jsem si nedoceněný.
Pan Fryer?
Dobré ráno, tady je Chris Gardner
od Deana Wittera.
Mám pro vás
velice cenné informace o...
Děkuju vám.
Kolem čtvrté jedu autobusem tam,
kde neumějí napsat slovo štěstí.
Vláčíme se přes město
a autobusem 22 jedeme domů.
-Chrisi!
-Ahoj, Ralphe.
-Čekám.
-Mám to pro tebe. Dám ti to.
Dám ti to.
Kdo za šest měsíců získá nejvíc peněz,
toho obvykle zaměstnají.
Všichni jsme pracovali na seznamech,
abychom získali klienty.
Odspoda nahoru.
Od portýra po výkonného ředitele.
Ostatní zůstávali do sedmi,
ale já měl Christophera.
Musel jsem zvládnout za šest hodin to,
co oni za devět.
Abych neztrácel čas,
nepokládal jsem
mezi hovory sluchátko.
Dobrá, mockrát děkuju.
Když jsem nezavěšoval,
získal jsem denně osm minut.
Dobré ráno, tady Chris Gardner.
Taky jsem nepil vodu,
takže jsem neztrácel čas na WC.
Ano, rád bych vám...
Dobře. V pořádku. Děkuju mnohokrát.
Ale i tak jsem za dva měsíce
pořád nestihl zpracovat svůj seznam.
Výkonný ředitel penzijního fondu
Walter Ribbon
Kancelář Waltera Ribbona.
Tady Chris Gardner.
Volám panu Walteru Ribbonovi.
Ohledně čeho?
Volám od Deana Wittera.
Moment.
-Haló?
-Pan Ribbon?
Dobrý den. Tady Chris Gardner.
Volám od Deana Wittera.
Rád bych se s vámi sešel
a probral některé naše produkty.
Jsem si jist, že to uvítáte.
Můžete tu být za dvacet minut?
-Za dvacet minut? Určitě.
-Něco mi tu odpadlo.
Mám pár minut před fotbalem.
-Dneska jede fotbal, hochu.
-Ano. Děkuju vám.
-Tak za chvíli.
-Na shledanou.
Pardon.
-Co se děje, Chrisi?
-Pane Frakeshi.
Máte pět minut?
Teď jsem dostal zelenou z Pacific Bell.
Mohl bys mi přeparkovat auto?
Je v Samsonově ulici. Stříbrný caprice.
Jen ho přeparkuj, uklízí se tam.
Tyhle si nech. Já mám ve stole záložní.
Musíš pořádně zabrat.
-Čím?
-Klíčem.
Druhé dveře nejdou odemknout.
Musíš zabrat.
No tak. Zabírám.
Ne!
No tak.
Prosím, pane Ribbone.
-Díky moc.
-Díky za skvělý nápad.
Ne, ne, ne!
Rachel, zavolejte mi Ristuccia.
Jsem Chris Gardner.
Mám schůzku s panem Ribbonem.
Právě odešel.
Děkuju.
-Co to je?
-Vyplňuju šek.
Platím účet.
Za špatný parkování.
Vždyť už nemáme auto.
Já vím.
Tenhle víkend budeme muset navštívit
nějaký ordinace.
-Mám prodejní schůzky. Jo?
-Tak jo.
Pak půjdem možná na fotbal.
-Fakt?
-Možná.
-Jo?
-Jo.
No tak, dojez to.
-Určitě?
-Možná.
Fakt?
-Bereš to s sebou na zápas?
-Jo, nechci to nikde nechávat.
A na zápas jdeme jen možná.
-Kam jdem teď?
-Za někým kvůli mý práci.
Já tomu nerozumím.
-Čemu nerozumíš?
-Jdeme na ten zápas?
Řekl jsem, že možná jdeme na zápas.
-Víš, co znamená slovo možná?
-Pravděpodobně?
Pravděpodobně znamená,
že je velká šance.
Možná je možná jo, možná ne.
-Co znamená pravděpodobně?
-Že máme šanci.
A co znamená možná?
-Já vím, co to znamená.
-Co?
Že na zápas nejdem.
-Jak to, že jseš tak chytrej?
-Protože ty jsi chytrej.
-Už jsme tady?
-Jo.
Pan Ribbon? Dobrý den.
Chris Gardner. Od Deana Wittera.
-Zdravím.
-Tohle je můj syn Christopher.
Ahoj, Christophere.
-Co tady děláte?
-Přišel jsem se omluvit,
že jsem zmeškal tu schůzku.
Byli jsme tady v sousedství
u našeho blízkého kamaráda,
a tak jsem toho chtěl využít
a poděkovat vám.
-Určitě jste na mě čekal.
-Chvilku.
Nepovažuju to za samozřejmost.
To je v pořádku. Co je tohle?
Přístroj na měření hustoty kostí.
Investoval jsem do toho,
než jsem nastoupil k Witterovi.
-Mám schůzku po zápase.
-Vy jdete na zápas?
-Možná.
-Možná.
-My jdeme taky.
S mým synem Timem.
Je mu 12. Time!
Nebudeme vás obtěžovat.
Ještě jednou moc děkuju. Mrzí mě to
a doufám, že bychom to mohli
přesunout na příští týden.
-Určitě.
-Děkuju moc. Mějte se.
Jdeme.
-Rozluč se.
-Na shledanou.
Ahoj.
Nechcete jet s námi?
-Na stadion?
-Jedeme teď. Pojeďte s námi.
-Kde sedíte?
-My až na horní tribuně.
My máme box.
-Chceš sedět v boxu?
-Ne.
To není box, co myslíš. Je to lóže.
Je to pohodlnější. Chceš jet?
-Tak jo.
-Dobře, děti dozadu.
Proč si to nedáte do auta?
-Jasně.
-My nemáme auto.
-Panebože!
-Co se stalo?
Myslím, že mě píchla včela.
-Jste v pořádku?
-Myslím, že jo.
-Nemáte alergii?
-Ne.
-Kam jste to dostal?
-Dozadu do hlavy.
-Jsi v pořádku?
-Nic mi není.
-Bolí to?
-Jsem v pohodě, Christophere.
-Ukaž mi to.
-Sedni si pořádně.
Thomas Jefferson zmiňuje štěstí
v Deklaraci nezávislosti několikrát.
V takovém dokumentu to slovo
může působit divně,
ale on byl vlastně umělec.
Angličanům říkal
narušitelé naší harmonie.
Vzpomínám, že jsem tam tehdy stál
a myslel na svoje narušitele.
Přemítal jsem,
jestli to všechno stojí za to.
Jestli to zvládnu.
A jestli zvládnu Waltera Ribbona
a jeho miliony z penzijního fondu.
To byla cesta někam jinam.
Takhle se má člověk dívat na fotbal.
-Opravdu moc děkuju.
-Rádo se stalo.
Taky vám chci poděkovat,
že mi umožníte probrat s vámi,
jak vypadá správa aktiv
u Deana Wittera.
Jsem si jist, že je o mnoho lepší než to,
co vám poskytují u Morgana Stanleyho.
Myslím, že vás to dostane.
Upřímně řečeno, potřebujeme
spravovat vaše penzijní portfolio.
Chrisi, neměl jsem tušení,
že tam děláte,
a líbíte se mi, ale v žádném případě
vás nenechám spravovat náš fond.
Takže si užívejte zápas. Běž! Běž! Běž!
Tady.
Už mám pár nápadů.
-Mějte se hezky, Chrisi.
-Mockrát děkuju.
Těšilo mě. Zavolej mi.
Určitě.
-Ahoj!
-Ahoj, Christophere!
Za čtyři měsíce
jsme prodali všechny přístroje.
Vypadalo to dobře.
Nejrychlejší
-zvíře na světě?
-Zajíc.
Vypadalo to, že se nám daří.
Až do jednoho dne.
Toho dne.
Ten dopis mě vrátil zpátky na zem.
Tahle část mého života se jmenuje.:
Jak jsem platil daně.
Když nezaplatíte,
může vám vláda vlézt na bankovní účet
a vzít vám peníze.
Tati!
Bez varování. Jen tak.
Nemůže být pozdě.
Jsou to moje peníze.
Jak mi někdo může jen tak vzít peníze?
To jsou všechny peníze, co mám.
Nemůžou mi vlézt na účet a...
Bylo 25. září.
Pamatuju si to datum.
Toho dne jsem zjistil, že mi na účtu
zbývá jen 21 dolarů a 33 centů.
Byl jsem na mizině.
-Už jsi oblečenej?
-Ne.
Chrisi, přestaň se mnou vyjebávat!
Nevyjebávám s tebou. Dám ti to.
-Potřebuju ty prachy teď.
-Až je budu mít, dám ti je.
Teď!
Jak se vede?
Wayne, potřebuju těch 14 dolarů.
Myslel jsem, že už ti je nedlužím.
-Cože? Proč?
-Jak proč?
Proč myslíš, že už mi je nedlužíš?
Pomohl jsem ti se stěhováním.
Odvezl jsi mě dva bloky.
To je necelejch 200 metrů.
Už jsou to čtyři měsíce.
Potřebuju ty prachy. Teď.
-Nemám je. Promiň.
-Dojdi mi pro ty prachy.
Fakt je nemám. Je to jen 14 dolarů.
Ale mejch 14 dolarů! Dojdi pro ně!
-Neřvi na mě kvůli 14 doláčům.
-Dej mi ty prachy!
Tati, podívej se na mě!
Tati!
-Mám jet?
-Jasně. Proč ne.
-Počkej tady, Christophere.
-Tati, podívej.
Slyšel jsi?
Slyšel jsi mě?
-Kam jdeš, tati?
-Co jsem řekl?
Tati!
Počkej na mě, tati!
Tati!
Potřebuju se dostat zpátky do 60. let,
kdy jsem byl mladší.
Chci vidět Jimyho Hendrixe,
jak zapaluje kytaru.
Přines mi stroj času zpátky!
Vrať mi můj stroj času!
-Kam jdeme, tati?
-Buď zticha.
Vem si věci. Běž.
-Chrisi?
-Ano?
Doktor Telm už bohužel
nepřijde. Je mi líto.
Kam jedeme teď?
Musíme ještě za někým jiným.
Jsem unavenej.
Já vím.
Vypadá to, že to teď nefunguje.
-Už musím jít.
-Ne!
Počkejte, určitě na to přijdu.
Přijďte, až to bude fungovat.
Ne, musím to opravit teď.
Budu do ordinace investovat i potom.
Už opravdu musím.
Děkuju,
že jste si udělal čas.
Brzy na shledanou.
Proč tu máme věci?
Tati!
-Jdeme.
-Kam?
-Pryč odsud.
-Proč?
-Nemůžeme tu zůstat.
-Můžeme. Otevři.
-Tys mě neslyšel? Pojď.
-Otevři dveře!
Neslyšel jsi mě? Nech toho!
Přestaň!
Pojď.
Pojď.
Wayne!
Wayne!
Wayne!
Vstaň. Stoupni si. No tak.
Kam jedeme?
-Tati, kam jedeme?
-Nevím.
To není stroj času.
Tati!
Není to stroj času.
Ten pán to říkal, ale spletl se.
-Jakej pán?
-Ten z parku.
Říkal, že je to stroj času.
Ale je.
Ne, není.
-Je.
-Není.
Stačí zmáčknout tady to černý tlačítko.
Chceš ho zmáčknout?
Jo.
Tak pojď.
Pojď.
Tady.
Počkej. Kam chceš jet?
Někam z dřívějška.
Zavři oči.
Zavři je sám. Já chci vidět.
Pojď, zmáčkneme to spolu.
Musíš zavřít oči. Zavři je.
Trvá to pár vteřin.
Proboha!
Otevři oči!
-Co vidíš?
-Dinosaury.
-Kde?
-Ty je nevidíš?
Rozhlídni se.
Podívej se na všechny ty dinosaury.
-Vidíš je?
-Jo.
Pojď.
-Počkej, pozor!
-Co je to?
Nešlápni do ohně. Jsme jeskynní lidé
a potřebujeme oheň,
protože není elektřina
a je zima.
-Pozor!
-Proboha, to je tyranosaurus.
Vem si věci. Dělej.
-Musíme najít bezpečný místo.
-Jaký?
Potřebujeme jeskyni.
Jeskyni?
-Musíme najít jeskyni, pojď.
-Dobře.
Jdeme.
Dávej bacha zezadu.
Tady je jeskyně, pojď.
Tady. Běž.
Jdi dovnitř. Rychle.
Rychle.
-Jsme v bezpečí?
-Myslím, že jo.
Jak se máš, Jayi?
Dobře. Jak se daří tobě?
-Dobře.
-Dobře?
-A tobě?
-Mně skvěle.
Kam jedeš?
Do Sacramenta,
protože... Snažím se k nám přetáhnout
pár chlápků z Pacific Bell,
takže jedeme na golf.
Paráda.
Nech je jedno kolo vyhrát.
Deboro, někdo tě hledá.
-Kde?
-Je venku. Pojďte se mnou.
Dobrý den.
-Můžu se na něco zeptat?
-Jistě.
Potřebujeme pokoj.
Jen dokud to neopravím a neprodám,
něco se stalo se sklem...
-Ráda bych vám pomohla...
-Tohle je můj syn.
-Je mu pět let.
-Ahoj.
-Potřebujeme střechu *** hlavou.
-Ráda bych vám pomohla,
ale my bereme jen ženy s dětmi.
On tu může zůstat,
ale vy si musíte najít něco jiného.
Musíme zůstat spolu.
Zkuste Glide Memorial.
Zamlouvá se to tam od pěti,
tak si pospěšte, bude tam fronta.
-Kde to je?
-Na rohu Ellisovy a Jonesovy ulice.
Vážení, máme už jen čtyři volná místa.
Máme plno. Končíme.
Hele, nech toho.
-To je moje místo.
-Odpal.
Nedělej mi to.
Tati! Tati!
Nechte toho!
Přestaňte!
Oba si vystupte z řady.
Byl jsem tu první.
Řekli mi, že tu musíme bejt včas.
Stál jsem včas ve frontě.
Přišel jsem z práce. Mám syna.
Byl jsem tu. Byli jsme tu včas.
Předběhl ho.
-Kdo?
-On.
No tak, Rodney, vystup si z řady.
Konec. Už nikoho nebereme.
-Jakou máš nejradši barvu?
-Zelenou.
Zelenou?
-Co máš rád zelenýho?
-Stromy.
-Stromy?
-Co ještě?
Cesmínu.
-Cesmínu? Co to je?
-Ta vánoční věc.
Jo, ta vánoční věc.
Co to je?
Asi chtěj, abychom šli spát.
Hlavně aby bylo
Kapitánovi Amerikovi teplo.
Může dýchat?
-Je v pohodě?
-Jo.
-Musím jít opravit ten přístroj.
-Nechoď nikam.
Budu hned za dveřma. Jo?
Budu hned tady.
Nechám pootevřený dveře.
Uslyším tě, když mě zavoláš.
Já chci jít domů.
Proto musím opravit ten přístroj.
Jo?
Půjdu ven
a nechám otevřený dveře.
Budu hned *** schodama.
Uslyším tě, když mě zavoláš.
-Jo?
-Jo.
Musíš mi věřit.
Musíš mi věřit.
Já ti věřím, tati.
Já ti věřím, tati.
-Neslyším tě.
-Věřím ti.
Dej mi pusu.
-Budu tam jen chvíli.
-Dobře.
-Budu hned tady.
-Dobře.
-Slyšíš mě?
-Jo.
-Pořád mě slyšíš?
-Jo.
-Věříš mi?
-Jo.
Takhle.
-Jo, dolů.
-Teď sem.
-Je to dobře?
-Nevím. Co myslíš?
Tak dobrý.
Jdeme. Vem si věci.
-Proč to tu nenecháš?
-To nejde.
Budeme mít jinej pokoj.
Jdeme.
Nazdar, Chrisi.
-Dobré ráno, pane Frakeshi.
-Co se děje?
Služební cesta.
Vaše žena Martha
taky pracuje pro Pacific Bell, že?
Do penze chcete jít zhruba
ve stejnou dobu?
Chceme si zachovat stejný životní styl
a neplatit moc vysoké daně.
Takže nechcete, aby vám někdo cizí
strkal ruce do kapes.
Znáte nezdanitelné obecní obligace?
Naučil jsem se pracovat rychle.
Musel jsem pracovat rychle.
Abych se v pět mohl postavit
do fronty v Glide.
Poběž!
Poběž!
Zastavte ten autobus!
Tati, Kapitán Amerika!
Tati, počkej!
-Počkej!
-Přestaň! Zmlkni!
-S dovolením.
-Proč nenecháte nastoupit tu paní?
-To od vás není hezký.
-Odpal!
Pojď.
Tati, musíme pro něj!
Důležité na vlaku svobody je,
že musí překonat hory.
Všichni se musíme vypořádat s horami.
Jsou hory, co se tyčí vysoko,
a hory, co vedou dolů hluboko.
Tady v Glide víme,
co tyto hory znamenají.
Zpíváme o nich.
Pane, nehýbej tou horou.
Dej mi sílu ji překonat.
Neuhýbej tím úskalím,
ale proveď mě kolem něho.
Mé břímě je tak těžké,
že ho sotva unesu.
Ale já to nevzdám, kdepak,
protože jsi mi slíbil,
že se setkáme při modlitbě.
-Pane, nehýbej tou horou.
-Nehýbej tou horou.
Dej mi sílu ji překonat.
Kdy máš ten test?
Zejtra.
Jseš připravenej?
Jasně.
Děkuju.
Napsals to celý, nebo musíš někam jít?
Musím někam jít.
-Ale napsal jsem to celý.
-Dobrý.
-A ty?
-Taky.
-Cos říkal těm grafům?
-Lehký.
Já bojoval s esejem na druhý straně.
Cos tam napsal?
-Esej?
-Jo, vzadu.
Chrisi!
Jeff, že jo? Z fotbalu.
-Měl jste mi zavolat.
-Neměl jsem vaše číslo.
Tady je moje číslo. Zavolejte mi.
Určitě. Díky moc.
Chrisi, nemáte pět dolarů?
Nechal jsem si nahoře peněženku.
Doběhnu vám pro ni nahoru.
Ne, musím být ve čtyři
v California Bank a mám zpoždění.
-Čestně vám to vrátím.
-Stačí pět?
Pět bohatě stačí.
Všechny pokoje jsou obsazený.
Už nemáme místo. Musíte jinam.
Pro dnešek končíme.
Přijďte zítra. Máme plno.
Máme úplně narváno.
Pro dnešek končíme.
Přijďte to zkusit zase zítra.
Chutná ti to?
Nová jízdenka
Dvacet, jedna, dva, tři, čtyři.
Tady je žárovka
a cívka s feritovým jádrem.
-Kolik to stojí?
-Osm dolarů.
-Co to je?
-To je na opravení světla.
Můžu se na to podívat?
Jasně, ale nerozbij to.
Pokud teda nechceš spát
zbytek života se mnou v pokoji.
Mně to nevadí.
Ale bude.
Chci, aby ses trochu vyspal.
Dobře.
-Je ti teplo?
-Jo.
Dobře.
Odjela máma kvůli mně?
-Cože?
-Odjela máma kvůli mně?
To si nesmíš ani pomyslet.
Máma odjela kvůli sobě.
Ty s tím nemáš nic společnýho. Jasný?
Jasný.
Jsi dobrej táta.
Už spi.
-Mám tě rád.
-Já tebe taky.
Zatím to vypadá dobře, Chrisi.
-Funguje to.
-Mockrát děkuju.
250 dolarů.
Mohl jsem dýchat další čtyři týdny.
100, 200...
250.
-Ještě něco?
-To je dobrý. Díky.
Díky.
-Můžeme?
-Jo.
-Jdeme do charity?
-Ne.
Tak kam?
-Mohli bychom jít do hotelu.
-Do hotelu?
Ale jen dneska.
Můžem jít do jeskyně, jestli chceš.
Ne, díky.
-Už nikdy?
-Doufám, že ne.
Proč ne?
Některý věci jsou prima napoprvý,
ale už ne tolik napodruhý.
-Jako autobus?
-Jo, jako autobus.
Promiň, asi jsem se neměl smát.
Je to psáno v Bibli. Tatínek
tvrdí, že to jednoho dne najdeme.
Neví, kde to je, že?
Tos nikdy nechtěla mít domov
jako ostatní?
Chtěla.
Někdy večer chodíme kolem domů
plných světla a lidí.
Někdy je slyšíme se smát
nebo dokonce zpívat.
Dalšího dne po práci
jsme šli na pláž.
Pan Johnson?
Tady Chris Gardner, Dean Witter.
Daleko od všeho.
Jen vám chci poděkovat
Jen já a Christopher.
za pomoc při semináři minulý měsíc.
-Viděls mě?
-Jo.
Ano, určitě.
Daleko od autobusů a hluku,
Ano.
Ne, to je vše.
od mé permanentně zklamané
Desetigalonové hlavy.
Děkuju a na shledanou.
Chrisi, pojď.
A ode mě.
-Děkuju, Chrisi.
-Já děkuju vám.
Udělal jste dobrou věc.
Díky.
Protože, když jsem byl malý
a dostal jsem
jedničku z dějepisu nebo tak,
měl jsem dobrý pocit,
že se můžu stát čímkoli,
ale pak jsem se nestal ničím.
-Zdravím, Chrisi.
-Rád vás vidím, pane Frohme.
-Pěkná košile.
-Děkuju.
Ahoj, Chrisi.
-Chrisi.
-Ahoj, Jayi.
-Jak se máš, Jayi?
-Dobře.
Posaďte se, prosím.
Říká se, žes pro nás podepsal
31 smluv s Pacific Bell.
Říkal jsem si, že si vezmu košili,
Potkal jsem pár chlápků na fotbale.
Dali mi vizitky. Zpracoval jsem je.
když je to poslední den.
To bych řekl.
Děkujeme. Toho si ceníme.
Ještě jeden den.
Ale
Jsi nervózní?
zítra si ji vezměte taky, ano?
Ne, jsem v pohodě.
Protože zítra to bude váš první den,
Ať to dopadne jakkoli,
odvedl jsi úžasnou práci.
pokud tu chcete pracovat jako makléř.
Myslím to vážně.
Chtěl byste, Chrisi?
Měj se dobře.
Ano.
Dobrá. To jsme moc rádi.
Takže vítejte.
-Bylo to tak lehké, jak to vypadalo?
-Ne, to nebylo.
-Hodně štěstí, Chrisi.
-Děkuju.
Chrisi.
Málem jsem zapomněl.
Děkuju.
Tahle část mého života,
tahle malá část,
se jmenuje.: Jak jsem byl šťastný.
Christophere! Pojď ke mně.
Chris Gardner začal kariéru
u Deana Wittera
a v roce 1987 si založil
investiční firmu Gardner Rich
Kolik je
planet?
-Sedm.
-Sedm?
Devět.
Kdo je král džungle?
-Gorila.
-Gorila?
Gorila?
Ne, lev.
No jo, lev.
Tati, poslechni si tohle. Ťuky ťuk.
-Kdo je tam?
-Budetam.
Bude tam kdo?
Bude tam, až obejde horu.
-Ťuky ťuk.
-Kdo je tam?
-Nikdo.
-Kdo nikdo?
Kdo nikdo?
To je legrační. To se mi líbí.
V roce 2006 prodal Chris Gardner
minoritní podíl
ve své makléřské firmě
za několik milionů dolarů.