Tip:
Highlight text to annotate it
X
A co ostatní?
Škaredě bych je tím podrazil.
Budou št'astnější, když odejdete.
Musí vyhrát tuhle válku.
K čertu s tím.
Kdo už nebude chtít další bojové
lety, může vstát a říct to.
- Správně.
- Přesně tak.
Pomoc! Pomoc!
Tak mu pomoz!
- Cože?
- Pomoz mu! Pomoz mu!
- Komu mám pomoct?
- Pomoz pumometčíkovi!
- Já jsem pumometčík a jsem OK.
- Tak mu pomoz. Pomoz mu!
- Snowden.
- Co to říkal?
- Řekl: ''Snowden.''
- Snowden je mrtvej.
- Proč mluví s mrtvým člověkem?
- Kapitán Yossarian je cvok.
- Kdo to řekl?
- Já.
- Protože toho hajzla nenávidím?
- Koho?
- Plukovníka Cathcarta.
- Tebe jsem se neptal, Orre.
- Plukovník Cathcart tu není.
- Kdo se o něm zmiňoval?
- Plukovník Korn tu není.
- Kdo se o něm zmiňoval?
- Kterýho hajzla nenávidíš?
- Kterej hajzl je tady?
- Mluvíš úplně z cesty.
- Trpíš stihomamem.
- Zatraceně správně.
- Takže to přiznáváš!
Přiznávám, že mě ***ásledujou.
Oni!
- Kdo jsou to konkrétně ti ''oni''?
- Všichni! Kdo myslíš?
- Nemám potuchy!
- Jak teda víš, že to nejsou oni?
- To je vyložená - jak se tomu říká?
- Sofistika.
Kčertu, to určitě.
Snažej se mě zabít!
Nikdo se tě nesnaží zabít.
Bud' hodnej a sněz si ten zákusek.
- Tak proč na mě teda střílej?
- Střílej přece na každýho.
- Jakej v tom je rozdíl?
- Co kdyby každej myslel jako ty?
- Jenom cvok by myslel jinak.
- Měl by sis dát prohlídnout hlavu.
Ta je v naprostým pořádku.
- Moh by ses na ni jednou podívat?
- Yossariane, hlavu máš v pořádku.
Prosím tě, nedělej to.
- Doktore?
- Co je?
- Chci, abys mi zakázal lítat.
- Nezačínej s tím zase.
Doktore, já už nechci lítat.
Je to nebezpečný.
Poslyš, už jsem ti povídal...
Pojd' odsud.
Mám za sebou už 35 letů. A ted'
ten blázen zvýšil kvótu na 50.
V každý jiný jednotce by mě
po 25 vystřídali. Dostaň mě ven.
Mě samotnýho maj
za pár měsíců vystřídat,
když neudělám žádnej průšvih
ani neporuším žádný předpisy.
Podle jednoho z nich nemůžu někomu
zakázat lítat, když o to sám požádá.
Můžeš to zakázat někomu,
kdo je blázen?
Jasně. Podle předpisů musím zakázat
lítat každýmu, kdo je blázen.
Já jsem blázen! Zeptej se, koho chceš
- Natelyho, Dobbse, McWatta...
- Orre, řekni mu to!
- Co mu mám říct?
- Jsem blázen?
- Je to blázen. Nechce se mnou lítat.
Já bych na něj dával pozor,
ale on nechce. Je to blázen, to jo.
- Vidíš? Říkaj, že jsem blázen.
- Sami jsou blázni.
- Tak jim zakaž lítat.
- Proč mě o to nepožádaj?
- Protože jsou to blázni!
- Jasně že jsou to blázni.
Blázny nemůžeš nechat rozhodovat,
jestli seš blázen nebo ne.
- Je Orr blázen?
- Samozřejmě.
Jenom blázen lítá dál,
když tolikrát unikl jen o vlásek.
- Tak proč mu nezakážeš lítat?
- Musí mě o to požádat.
- Nic víc nemusí udělat?
- Ano.
- A pak mu zakážeš lítat?
- Ne. Pak mu to nemůžu zakázat.
- Má to jeden háček.
- Háček?
Jasně, říká se mu Hlava 22. Ten,
kdo se chce dostat z bitevních akcí,
není vlastně blázen,
takže mu nemůžu zakázat lítat.
Moment, musím si to srovnat v hlavě.
Abych dostal zákaz lítat,
musím bejt blázen,
a musím bejt blázen, abych lítal dál.
Ale když požádám o zákaz lítání,
znamená to, že už nejsem blázen
- a musím lítat dál.
- Pochopils to! To je Hlava 22.
- To je teda chyták, ta Hlava 22.
- Nejlepší ze všech!
Dobré odpoledne, jsem major Danby,
váš velitel leteckých operací,
a vítám vás na dnešní akci.
Všichni jste už byli seznámeni
s průběhem dnešního dopoledne,
takže už to nebudu znovu probírat.
Nemá cenu uvádět nějaká jména,
protože nepřítel možná naslouchá,
a nenapadá mě žádný důvod,
proč bychom mu měli říkat,
kam se chystáme udeřit.
Tohle je ksakru ta největší pitomost,
jakou jsem kdy od něj slyšel.
Povětrnostní podmínky *** pevninou
se pronikavě zlepšily,
takže bez problémů
uvidíte svůj cíl.
Nesmíte však zapomenout,
že to znamená, že nepřítel
bez sebemenších problémů uvidí vás.
Plukovník Cathcart by vám
chtěl před startem říct pár slov.
- A tak bez dalších okolků...
- Dejte mi to!
Chlapi, nebudu plýtvat
vaším časem víc, než je nutné.
Přeji vám při dnešní akci
hodně štěstí.
Těm, kteří se z ní nevrátí,
bych chtěl říct,
že se co nejlíp postaráme
o vaše ženy anebo milenky.
A mějte na paměti,
že generál Dreedle chce
na leteckých fotografiích vidět
kompaktní obrazec zásahů.
Všichni připraveni ke startu?
Plukovníku Korne, chci,
abyste zůstal na řídicí věži.
Zůstaňte nahoře. Chci vědět,
kdy moji chlapci zasáhnou cíl.
Ano, pane!
Co je to, poručíku Minderbindere?
- Vejce, pane.
- To poznám, poručíku.
- Čerstvé vejce, pane.
- Kde jste to vejce sehnal?
Na Maltě, pane, kde je dost slepic
na to, aby snášely čerstvá vejce
pro každého důstojníka letky,
po pěti centech za kus
z fondů důstojnické kantýny.
S čistým ziskem
dvou centů za jedno vejce.
Pro koho?
Pro toho, kdo bude ta vejce
do kantýny prodávat.
A kdo by to mohl být, Milo?
- Pomeranče z Marrákeše, pekany...
- Pekany?
A v Palermu čtyřicet tisíc litrů
nejjemnějšího olivového oleje.
Sicilané potřebují přikrývky.
Byl by to poctivý obchod.
Na Sardinii je organizace,
která by se chtěla podílet.
Potřebujeme jen spolupráci zemí,
se kterými jednáme.
- Kterých zemí?
- Afrických, pane,
v celé oblasti Středozemního moře.
Potřebujeme další
vyčleněný personál,
trochu času a letadlo.
- Jaké letadlo?
- Jedno z vašich. Kdybych ho měl,
mohl bych dopravit benzín na Maltu
a zpátky přivézt vejce.
Dobře.
A kdybych byl zbaven bojové služby,
než tohle uvedu do provozu...
Ale...
Já vím, že jsem jen zastupující
velitel kantýny, plukovníku,
ale tohle si žádá plnou pozornost.
Prospěch z toho budou mít všichni.
- Vezměte si, co potřebujete.
- Děkuji vám.
Doufám, že se mi podaří dát vojákům
tu nejlepší kuchyni na světě.
- To snad stojí za pokus, ne?
- Ano, Milo, to určitě.
S vaším dovolením bych vám chtěl
ukázat něco, co jsem vytiskl.
- Co je to?
- Jen takový nápad, pane. Akcie.
- Akcie?
- Ve firmě M&M Enterprises.
Jestli uvedeme mé nápady do praxe,
mělo by se to organizovat jako aukce.
- Aukce?
- Syndikát.
Podnik. Dá se na tom dosáhnout
obrovských zisků, plukovníku.
- Pro nás?
- Pro každého.
Co je dobré pro M&M Enterprises,
bude dobré i pro naši zemi.
- Budeme s vámi plně spolupracovat.
- Děkuju vám.
Když odletím dnes odpoledne, dostanu
tenhle materiál do Alexandrie.
Letos je úžasná sklizeň bavlny.
- Bavlna je velice likvidní komodita.
- Za kolik?
- Budeme ji měnit.
- Za co?
Hedvábí! Čtyři tisíce metrů hedvábí.
Jak jste se dostal
k takovému množství hedvábí?
Ksakru, kde mám padák?
Tak dobře,
kterej parchant mi čmajznul padák?
Haló, tady pumometčík.
Musíme to otočit nazpět.
Nately, ihned to musíme otočit.
Nately! Slyšíš mě tam nahoře?
Musíme to otočit nazpět.
Musíme letět nazpátek.
Nately, otoč to zpátky.
Musíme se vrá***!
- Co máš zase ted', Yossariane?
- Nějakej hajzl mi ukrad padák!
- Stalo se něco?
- Můj padák. Je pryč!
- Žádný strachy.
- Co tím chceš říct?
Co budu dělat, když budu muset
vyskočit? To snad použiju kapesník?
Tenhle typ humoru při nepřízni osudu
dodává Americe sílu.
Líbíš se mi.
Aardvarku, zabil bych tě,
ale nemám na to čas.
Dal bych ti svůj padák,
ale už jsem ho dal Milovi.
- Tys ho dal Milovi?
- Má všecky padáky.
Uzavřel pekelně dobrou dohodu
o prodeji hedvábí v Alexandrii.
Možná mám ještě čas někoho zabít...
- Asi nás viděli, jak se blížíme.
- Uviděli nás!
- Proboha, oni nás viděli!
- Připrav se vyhodit bomby.
Oni po mně střílej!
Kde to jsme?
Aardvarku, kde to jsme?
- Myslím, že už jsme tam.
- Jsme tam?
Jsme tam? Jsme tam!
Připravte se obrá***!
Čtyři, tři...
dva, jedna, spustit! Jedem!
Otoč to prudce doprava! Otoč to!
Otoč to, ty hajzle! Otoč to doprava!
- Otoč to, otoč to doprava!
- Koukni na to.
Myslím, že tentokrát jsme jim dali
co proto. Já tě neslyším.
- Vrat' se na palubu!
- Co je tohle?
Šplhej nahoru, ty hajzle!
Nahoru!
- Hoří! Na palubě hoří!
- Kde hoří?
- Vypadni z přídě!
- Já nejsem na přídi.
Mluv nahlas. Pořád tě neslyším.
Chtěj nás pozabíjet.
Vypadni odsud!
- Kudy mám letět?
- Vem to doleva, ty parchante!
Koukni, tamhle padá Orr.
Ten pitomej hajzlík.
Mazej odsud!
Myslím, žes tam
něco malýho chytil.
Je to moje noha?
Je to noha?
- Co mám s nohou?
- Jen klid.
Moje noha!
Yossarian to koupil.
- Cože? Nerozumím ti.
- Pomoz mu!
- Cože?
- Pomoz mu! Pomoz mu!
- Komu mám pomoct?
- Pomoz pumometčíkovi!
- Já jsem pumometčík a jsem OK.
- Tak mu pomoz! Pomoz mu!
To je...
- Jak se jmenuje ten novej střelec?
- Snowden.
- Je mi zima.
- To je OK. Budeš v pořádku.
Je mi zima. Je mi zima.
Pojd' sem! Spěchej!
- Cože?
- Ptal jsem se, jak se cítíte.
Díky, už je to lepší. A co vy?
- Já? Celkem dobře, díky za optání.
- Není zač.
Kromě toho, že mám trochu rýmu.
Už ji mám skoro týden.
Nemůžu se jí zbavit.
Víte, jak to s rýmou chodí.
Ne, to nevím.
Nikdy jsem vlastně rýmu neměl.
Zkoušel jsem to, ale...
- Zdá se, že ji nemůžu chytnout.
- To máte velkou kliku.
Myslím, že ano.
Kromě toho kusu střepiny,
co jsem dostal do nohy.
Já jsem nikdy nedostal
žádný kus střepiny.
- Vy jste kaplan!
- Ano. Copak jste to nevěděl?
Ne, nevěděl. Nikdy jsem
vlastně žádnýho kaplana neviděl.
Netušil jsem,
že vypadaj takhle.
Jestli vám můžu nějak pomoct,
udělat pro vás cokoli, tak...
Cokoli?
Jako knihy nebo cigarety.
Hračky?
Ne, mám co potřebuju,
děkuju mockrát.
- Něco byste pro mě moh udělat.
- Co?
- Promluvit s majorem Duluthem.
- Velitelem letky?
Řekněte mu,
že už nechci lítat.
Cathcart zvýšil počet letů!
Chce nás všecky pozabíjet!
- Já už nemůžu, jsem na dně!
- Tohle není moje věc...
- Jsem na dně!
- Uvidím, co se dá dělat. Zkusím to.
Udělám, co je v mých silách.
Trvá mi to 45 minut.
Nejprve rychle opeču kousky kuřete
a pak do toho přidám rozinky
a cibuli.
To jak tam zařval.
Hrozně se omlouvám, pane.
- Jak se jmenujete?
- Major, pane.
Neptám se na hodnost, ale na jméno.
Ne, pane. Jsem kapitán.
Jmenuji se Major. Kapitán Major.
To je jasné jak bahno, co?
Takhle nějak je to asi jasné.
Poslyšte, kapitáne.
Znáte velitele letky, majora Dulutha?
- Je to výborný člověk, pane.
- Byl. Major Duluth je po smrti.
To mě velmi rozrušilo.
Možná vás to rozrušilo, ale je
po smrti. Sestřelili ho *** Perugií.
To ho naučí, aby nikam nelítal,
když má být v kanceláři.
- Nechápu...
- Potřebujeme nového velitele letky.
A vy jste jediný major
mezi důstojníky našeho štábu.
Ne, Major je moje jméno a ne hodnost.
To je pro mě dost blízko, Majore.
Považujte se za majora.
Ale já o velení nic nevím.
Všichni musíme přinášet
nějaké oběti, Majore.
Pane, já dělám ubytování a praní!
Já vím, pane, ale myslím,
že každý z nás musí sehrát svou roli.
Ale mně se ta role nelíbí.
Seržante, beru si na zbytek
odpoledne volno
a jdu si lehnout do stanu,
kde budu přemýšlet.
Pane, je tady někdo,
kdo si chce s vámi promluvit.
- Ted'?
- Ano, pane.
- Kdo je to?
- Kapitán Tappman, kaplan letky.
Co chce?
Něco kvůli kapitánu Yossarianovi.
Koukněte, seržante...
Moje povolání je dost náročné
i bez toho, abych se musel pořád
zabývat lidmi, co něco chtějí.
- Řekl jsem to dost jasně?
- Ano, pane.
Předpokládám,
že si s tím lámete hlavu.
Ne, pane.
Mým úkolem není lámat si hlavu.
- Víte, že lidé na mě upřeně zírají?
- Ne, pane.
A myslí si:
''Kdo to je, ten major Major,
že se stal velitelem
a přitom nikdy nelítal?''
- Neřekl bych, že si to lidi myslí.
- Ale ano.
Když mám tohle na sobě,
tak nevědí, kdo jsem.
Víte, že ve středověku
se knížata a králové
oblékali do převleku
a chodili mezi své poddané?
- To jsem nevěděl.
- Asi nevíte všecko na světě, co?
- Ne, pane. Proč to dělali?
- Proč dělali co?
Proč chodili v převleku?
Jak to mám kčertu vědět?
Nejsem žádný historik či co.
Jsem jen chlap, který dělá svou
práci. Dobré odpoledne, seržante.
- Co je zase?
- Co mám udělat s kaplanem?
Nechci, aby za mnou někdo chodil,
když budu v kanceláři.
Co mám říct lidem,
kteří s vámi chtějí mluvit?
- Řekněte, at' počkají.
- Jak dlouho?
- Dokud neodejdu.
- A co potom?
- To je mi jedno.
- Mám je poslat dovnitř, až odejdete?
Ale vy tu přece nebudete, že?
Taky nechci, abyste chodil dovnitř,
když tu jsem,
a ptal se mě,
jestli máte něco udělat.
A kdy se mám ptát,
jestli mám něco udělat?
Až tady nebudu!
- Co mám pak dělat?
- To, co je potřeba.
Omlouvám se, že s vámi musím
takhle mluvit, ale prostě musím.
- Sbohem.
- Sbohem, pane.
- Děkuju vám za všecko.
- Děkuju vám, pane.
- Major vás ted' přijme, Otče.
- Děkuju vám.
- Nemusíte mi říkat Otče.
- U telefonu seržant Towser.
Půjdete dál?
Ano, pane. Mám to tady, pane.
- Nikdo tu není.
- Kde?
V kanceláři majora Majora.
- Kdy?
- Když ho jdete navštívit.
Chci říct, že ho neuvidíte,
když je tam,
když je ve své kanceláři.
Zkoušel jsem to, několikrát.
Kdy ho teda vůbec můžu navštívit?
Ano, vlastně ho můžete navštívit,
když tam není.
To znamená, že on vás přijme,
ale pouze ve své kanceláři,
a jen tehdy, když tam není.
V jinou dobu, když je uvnitř...
tak ho tam není
vidět.
Kromě toho, když je pryč.
O čem to kčertu vykládáte, Otče?
Pohněte sem tou zadnicí, pátere.
To popisujete nějaký
mystický prožitek?
Dějí se tu zvláštní věci.
Neměl jste snad
nějaké extatické vize, nebo měl?
Neviděl jste hořící keř, neslyšel
jste hlasy nebo něco podobného?
- Nic tak mimořádného to nebylo.
- To doufám.
Své nadpřirozené historky
musíme udržovat na minimu.
- Musíme vyhrát válku.
- To rozhodně, pane.
- Můžu se zeptat, kam jedeme?
- Kam jedeme?
Vy jedete do kanceláře
plukovníka Cathcarta.
- Ted'?
- Taková je obecná představa, pátere.
Stalo se snad něco?
Něco jsem provedl?
Já nevím. Máte snad s kapitánem
Yossarianem něco za lubem?
- Nevím, co tím myslíte.
- A kdo to ví?
- Já nevím, pane.
- Vy toho moc nevíte, co?
- Ne, pane. Pane?
- Co je?
Není třeba říkat mi Otče.
Já jsem novokřtěnec.
Děkuju, že jste mě opravil. Děkuju,
že jste mě uvedl na pravou míru.
- Myslel jsem, že by vás to zajímalo.
- Vy jste kapitán, že?
- Já jsem podplukovník. Správně?
- Ano, pane, správně.
Takže vám můžu říkat, jak chci,
pokud ovšem nemáte nějaké námitky.
- Ven!
- Děkuju vám, pane.
Pane, myslíte, že ted'...?
- Dobré ráno. Chcete něco sehnat?
- Dobré ráno, poručíku. Cože?
- Potřebujete nějaké zásoby?
- Ne.
Whisky, hedvábné punčochy,
stavební materiál, čerstvé ovoce?
Plukovník miluje čerstvé ovoce.
A co náboženské potřeby?
Můžu sehnat celou zásilku
náboženských relikvií.
Požehnaných samotným papežem.
Jsou mezi nimi i kosti
vašich nejpřednějších svatých.
- To je od vás velice laskavé.
- Až budete něco chtít, já jsem Milo.
- Nikdy jsem nedostal přikrývku.
- Cokoliv, a ted' hned!
Plukovník chce prý se mnou mluvit.
- Vážně?
- Myslím, že ano. Já jsem...
- Kaplan Tappman.
- Vy jste kaplan Tappman?
Posad'te se. Řeknu plukovníkovi,
že jste tady, Otče.
To není...
Měl byste se převléknout do suchého.
Ano, až se mnou
plukovník skončí.
Právě mě vytáhli z moře.
- Unášelo mě to skoro tři dny.
- Měl byste se přihlásit v nemocnici.
- Mohl byste dostat zápal plic.
- To ne.
- Tohle už je po čtvrtý.
- Jak to myslíte?
Jednou mě sundali ve Středomoří,
jednou na Jadranu,
pak jsem jednou nouzově přistál
a jednou jsem vyskočil z letadla.
- To máte opravdu štěstí.
- Některý lidi to taky říkaj.
Yossarian řekl,
že mi to začnou strhávat z platu.
To je můj kamarád.
Vy ho znáte?
- Vlastně...
- Kapitáne Tappmane!
- Možná, že byste měl přestat lítat.
- Je to dobrej trénink.
- Tappmane, plukovník má plno práce.
- Ano, samozřejmě.
V poslední době jsme vás tu
neviděli příliš často.
Víte, pane, snažím se být
co nejmíň na očích.
- Někteří muži se nemusí cí*** dobře.
- Nesmysl!
Neumím si představit, že by někdo
nevyužíval výhod z vaší přítomnosti.
Pokud to není ateista.
- Ale to je jen nepatrná šance.
- Já nevím, pane.
- Copak není ateismus protizákonný?
- Ne.
Vážně?
Pak je tedy neamerický, ne?
- Nejsem si tak jistý.
- Já tedy ano.
Jestli na základně najdu ateisty,
tak se vsad'te,
že brzy začnou v něco věřit.
Ale proto jsem vás
nezavolal, kaplane.
Chci, abyste se podíval na tohle.
Strana 48.
Nečtěte to celé.
Pochopíte to i z fotografií.
Je tam celostránkový snímek
jistého plukovníka v Anglii,
jehož kaplan před každou akcí
vede modlitby.
Nevidím žádný důvod,
proč by Saturday Evening Post
neměl mít zájem
o vyprávění o mé jednotce.
Vymyslete nějaké pěkné živé modlitby,
aby vojáci odlétali s dobrým pocitem.
Dokážete to?
- Pokusím se.
- Výborně! Tak se do toho dáme!
Máte ještě něco?
Pane, možná mi do toho nic není,
ale někteří vojáci jsou obzvláště
zneklidnění skutečností,
že neustále zvyšujete počet letů,
které musí absolvovat.
- Máte pravdu, kaplane.
- Opravdu, pane?
Že vám do toho nic není.
A jim do toho taky nic není.
Jejich úkolem jsou bojové akce.
Vaším úkolem je vymyslet
nějaké chytlavé modlitby,
které mě dostanou do Saturday
Evening Post. Dobré odpoledne!
- Omluvte mě.
- Omluvte mě, pátere.
Říká, že vojáci jsou znepokojeni,
protože neustále zvyšuji počet letů.
To ten kapitán Yossarian.
Pořád si stěžuje a vyvolává problémy.
- Co s tím můžeme dělat?
- Co by udělal generál Dreedle?
- Rozmáčkl by ho.
- Roztrhal ho na cucky!
- Praštil ho do ksichtu!
- Dloubnul ho do ledvin!
Nakopal mu do kulí!
Držte hlavu dole mezi nohama.
Dýchejte zhluboka a pravidelně.
To mě mrzí, kapitáne.
Vím, jak to musí bolet.
- To těžko.
- Snažte se nemluvit.
Myslete na samé hezké věci.
Myslete na to, jak je tu pěkně,
jak by tu bylo pěkně, kdyby se to
pořád někdo nepokoušel zkazit.
- Proč se to pořád pokoušíte zkazit?
- Protože vás miluju.
Já vím, kapitáne. Já to vím.
Ale ted' je válka.
Musíme konat svou práci, vojáku.
Nesmíme se poddávat sami sobě.
Jen pomyslete, jaké to je pro mě.
Jedna z hrstky žen
na ostrově s tisíci mužů.
Mužů, kteří pokládají své životy
za mou zemi, za mě.
Pomyslete na... Kapitáne Yossariane!
- Co to děláte?
- Poslyšte, já umřu.
Co je?
Co se děje?
To město se jmenuje Ferrara
a je nedaleko odtud.
Je to moc hezké město na pobřeží.
- Není ti něco?
- To je ona, to je ona!
- Kdo?
- Dreedleova vojanda!
Když odvedete dobrou práci,
nic z něj stejně nezůstane.
Podle zpravodajských hlášení se
nemusíte obávat protiletadlové palby.
Doufali jsme, že dostaneme nové
průzkumné snímky této oblasti.
Bohužel dosud nedorazily,
ale žádná zpráva je dobrá zpráva.
Možná se ptáte, proč se chystáme
zničit město, které nemá průmysl,
nemá nepřátelské základny,
nemá žádný strategický význam.
Pohov. Dobré ráno, pánové.
Máme tu čest, že se dnešní
instruktáže zúčastní generál Dreedle.
Vůbec si mě nevšímejte.
Klidně pokračujte.
- Vůbec si mého táty nevšímejte.
- Můžeš držet klapačku?
A neříkej mi táto.
- Pokračujte v instruktáži, majore.
- Ano, ovšem... Děkuji vám, pane.
Právě jsem říkal
tady našim vojákům, že...
- Mně to neříkejte. Říkejte to jim!
- Říkejte to jim, Danby.
Ano. Právě jsem jim vysvětloval,
proč se chystáme zlikvidovat...
- Co takhle židle?
- Pane?
- Židle.
- Promiňte, generále?
Židle!
Copak nikdo neví, co je to židle?!
Nevidíte, že dáma stojí?
Židli pro tátovu mil... pro dámu!
Pokračujte.
Nyní si seřídíme hodinky.
Už jsme to dělali předtím, tak si
myslím, že s tím nebudou problémy.
Kdyby se všichni laskavě podívali
na své hodinky, abychom mohli začít.
Ted' je 1 1 :1 5 mínus 50...
49, 48, 47...
Někdo to tady schytá!
Tak dobře, pohov!
V téhle jednotce už nebude
žádné vzdychání.
Kdo příště zavzdychá,
bude toho velice litovat.
Kdo je ten člověk?
- Major Danby, pane.
- Danby. D-A-N-B-Y.
- Odved'te ho a zastřelte ho.
- Pane?
- Řekl jsem odvést a zastřelit.
- Odved'te ho a zastřelte.
Asi bys měl raději počkat, tati.
Myslím, že ho nemůžeš zastřelit.
Proč ne, kčertu? Proč ne?
Chceš snad říct,
že nemůžu zastřelit koho chci?
- Opravdu?
- Obávám se, že ano, tati.
Ty si myslíš,
že jsi hrozně chytrý, co?
Jen proto, že si tě má dcera vzala
z bůhvíjakého bizarního důvodu...
Ne, tati, to prostě...
Nechte toho vzpurného mizeru být,
ale vyved'te ho ven.
- Raději něco dělejte.
- Tak dobře, vojáci. Myslím, že...
dlužíme generálovi poděkování za to,
že nás navštívil a povzbudil.
Na jeho počest bych vám rád
oznámil něco, co vás může zajímat.
Vím, že všichni dychtíte po tom,
abyste splnili svou úlohu...
Ted' to přijde.
Od této chvíle
se počet požadovaných letů,
než budete mít nárok na vystřídání,
zvyšuje na 75.
Vím, že se budeme plně snažit.
Proč se směješ,
ty pitomej parchante?
- Ted' nebudu muset jet domů.
- Cože?
Můžu tu zůstat.
Nemusím ji opustit.
- Co to vykládáš?
- Já ji miluju.
Vážně. Doopravdy. Nikdy jsem nic
takovýho necítil, ani k vlastní mámě.
Muži se nezamilovávaj
do takovejch holek.
Muži se vždycky zamilovávaj
právě do takovejch holek.
To je jedno.
Vezmu ji s sebou zpátky
na Long lsland.
Ty ji ve skutečnosti nemiluješ.
Ty si to jen myslíš.
Jak rozeznáš rozdíl
mezi tím, že ji miluje, a tím,
že si jen myslí, že ji miluje?
- Na to musíš být objektivní.
- Kdo je tady objektivní?
- Já, protože ji nemiluju.
- Chceš říct, že si to myslíš.
- Správně.
- Jak teda rozeznáš ten rozdíl?
- Moment...
- Koukni!
- Podívej, co Aarfy sehnal.
- Řekni sbohem, McWatte. No tak!
Má drahá...
Má drahá, prožili jsme krásný den.
Viděls to, co já?
At' ti řekne, co udělal.
- Cos udělal, Aarfy?
- Nic. Prima děvče. Moc prima děvče.
Chtěla nás vzít domů.
Chtěla, abysme se dobře pobavili.
My jsme se dobře bavili. Viděli jsme
Koloseum a další báječný památky.
- Pročs ji nevzal domů?
- Nemůžu využívat takové dítě.
- Starej Aarfy má svý zásady.
- Máš morbidní myšlenky.
Prostě chtěla
s někým vlízt do postele.
Je zmatená.
Promluvil jsem jí pořádně do duše.
To teda jo!
Vysvětlil jsem jí to
a poslal jsem ji domů.
- Ty praštěnej hajzle!
- Chováš se pod psa.
- Má v hlavě samý prasárny.
- Já to tak nevidím.
- Chtěj, abysme šli s nima domů.
- Za kolik?
- Za 30 dolarů!
- Kdo je ten prcek?
Mladší ségra Natelyho kurvy.
Chci se svou dívkou strávit
trochu času. Zaplatím za všecky.
Dej jí 30 doláčů
a pošli ty druhý dvě pryč.
Bude se na mě zlobit,
že ji nutím pracovat.
Řekla, že jestli ji vážně miluju,
tak se mám vyspat i s těma dvěma.
Přísahám, chlapi...!
Pojd', Yossariane, tak jdem!
Jen běžte sami.
- Co se stalo?
- Co se nestalo?
- Ještě dvě akce a jedem domů.
- Však víš, co se stane.
Ne. Včera přijela do Neapole
celá banda pilotů na vystřídání.
- Kdo to povídal?
- Milo.
Právě se odtamtud vrátil
s nákladem kokosových ořechů.
Ty střídající piloty nikdy neuvidíme,
stejně jako ty ořechy.
Cathcart by se neodvážil
znovu zvýšit počet letů.
Kdo mu v tom zabrání?
Někdo to udělá.
Tak pojd' !
Počkej na mě!
Tak dobře. Chci, aby bylo jasno.
Pokud tomu dobře rozumím,
dáváme těm chlapům medaile za to,
že odvádějí špatnou práci. Je to tak?
Úplně tak to není.
Až od tebe budu chtít odpověd', tak
se na tebe podívám - ale ne často.
- Myslím, že to dokážu vysvětlit.
- To doufám.
Při včerejší akci se mělo
bombardovat město s názvem Ferrara.
- Proč Ferrara?
- Co tím chceš říct: ''Proč Ferrara?''
- Víš, co to je Ferrara?
- Městečko na kopci.
- A víš, co je v tom městě?
- Pět minut do cíle.
- Co je tam?
- Nic.
Nic tam není.
Žádný Němci, žádná munice,
žádná železniční křižovatka,
žádnej přístav, nic.
- Vůbec nic?
- Ne. Kromě lidí. Kromě ltalů.
A kromě kláštera.
Yossariane, možná je to nějaká
strategická záležitost.
- Co tady kčertu děláme?
- Tahle otázka se nás netýká.
- A koho se teda týká?
- Čtyři minuty do cíle.
- Chceš nás nechat sbalit?
- Připravte se spustit bomby.
- Ještě tam nejsme!
- Zmiz odtamtud, Aardvarku!
No tak, vždyt' zkazíš
celou akci!
- Připravte se k obrátce!
- Co to děláš?
- Nech toho, Yossariane!
- Připravte se k obrátce!
Přímý zásah... do oceánu?
Ano, pane. Báječný obrazec zásahů.
Kdybyste se chtěl podívat,
tak máme i letecké snímky.
To budeme vyznamenávat muže,
kteří spustili 20 tun drahých bomb
- do Středozemního moře?
- Když zvážíte alternativu...
Alternativní řešení je vzít
celou posádku a zastřelit je.
- S tím by byl možná problém, pane.
- Dobře, však já vím.
Když ty mizery nemůžeme postřílet,
tak je můžeme dát před vojenský soud
a nechat je hnít v nějaké pevnosti.
Domníváme se, že válečný soud by
mohl přilákat nežádoucí publicitu.
Kdyby se rozkřiklo, že jsme použili
jednu z akcí k bombardování oceánu...
Nemusíte už nic
dodávat, plukovníku.
''Za vynikající zásluhy tváří v tvář
zdrcujícímu...'' něčemu...
- Nebezpečí.
- ''..nebezpečí,
se tato letecká medaile uděluje
kapitánu J.S....''
- McWattovi.
- ''..McWattovi.''
No tak, no tak.
No dobrá, McWatte.
Na co čekáte, na hubičku?
- Zařad'te se.
- A poklusem!
''Za záslužnou činnost
tváří v tvář soustředěné
nepřátelské palbě, kapitánu...''
- Co je tohle?
- No tak, hlupáku.
Pokud se nemýlím, kapitáne,
tak na sobě nemáte uniformu.
Na co koukáš?
Mazej do auta,
ty drzá děvko.
Proč nejste oblečený,
kapitáne?
- Protože nechci.
- Co to má znamenat? Proč nechcete?
Nevím. Prostě nechci.
- Proč je nahý?
- Mluví k vám.
- Proč je nahý, majore?
- Proč je nahý, seržante?
V jeho letadle zabili chlapa,
který na něj vykrvácel.
Proto má oblečení v prádelně.
- Kde má ostatní uniformy?
- V prádelně, pane.
- A kde má spodní prádlo?
- V prádelně, pane.
- To mi připadá jako naprostá blbost.
- Taky že to je blbost, pane.
Pane, ten muž
bude přísně potrestán.
Co mi na tom sakra záleží?
Když chce dostat medaili
bez oblečení,
co vám je po tom?
- To je přesně můj názor, pane.
- Tady máte tu medaili, kapitáne.
- Vy jste velice zvláštní člověk.
- Děkuju vám, pane.
- Ty mi to dáváš?
- Ano.
- Perché?
- Protože seš krásná
a jmenuješ se Luciana.
Tak se jmenovala moje matka.
Ale já se jmenuju Eleonora Rosanna.
Já si jen říkám Luciana.
Moje matka
si taky jen říkala Luciana.
A jmenovala se Eleonora Rosanna.
- To ti nevěřím.
- Ani se ti nedivím.
Za cos to dostal?
Budeš mi věřit,
když ti řeknu pravdu?
Tuhletu medaili jsem dostal
za zabíjení ryb.
- Tys zabil hodně ryb?
- Ano, jsem jeden z největších...
Jsem nejslavnější zabiják ryb
v celým americkým válečným letectvu.
Tancuju s tebou,
ale nebudeš se moct se mnou vyspat.
- Chtěl to snad někdo po tobě?
- Ty se se mnou nechceš vyspat?
- Nechci s tebou tancovat.
- Seš blázen?
- Dávej pozor, kam šaháš, vojáčku.
- Jmenuju se Yossarian.
Dávej pozor, kam šaháš,
Yossariane.
To je...
- Jak se jmenuje ten novej střelec?
- Snowden.
- Je mi zima.
- To je OK. Budeš v pořádku.
Je mi zima. Je mi zima.
- Tady máš.
- Začíná to bolet.
Vydrž. Seženu ti morfium.
- Ty čuráku!
- Ahoj! Co je?
Jsem rád, že tě vidím.
Kdy ses dostal ze špitálu?
Musíme spolu probrat pár věcí.
Jak ti je? Promiň, že jsem za tebou
nepřišel, ale byl jsem v Neapoli.
- Řekni mi, jak je to s tím padákem.
- Jakým padákem?
Tím, co bych použil,
kdybych musel vyskočit z letadla.
Jo tenhle padák!
Nesmíš zapomínat, že tvůj padák
byl pouze jedním z 50 nebo 60,
které převzal Syndikát.
Na Syndikát ti kašlu.
Já nechci tvoje rajčata!
To nejsou moje rajčata, to jsou
rajčata Syndikátu. Naše rajčata.
Stejně jako tohle jsou naše sochy.
Ty vlastně máme
za všechny ty padáky.
Tys vyhandloval můj padák za sochy?
Vlastně ne. Za ty sochy jsem
vyměnil naše dieselové motory.
- Já nemám žádný motory!
- Řekl jsem ''naše'', ne ''tvoje''.
Ty motory jsem dostal
za dvě letadla se stavebním dřívím,
100 párů bot a padáky.
Vojáci nebudou mít radost z toho,
co děláš.
Copak to nechápou? Na konci
téhle války z nás budou boháči.
Z tebe bude boháč.
Z nás budou mrtvoly!
- Co chce?
- Kdo?
Hladovej Joe.
- Co se děje?
- Mám zvláštní pocit.
- Myslím, že to je pravda.
- Cože?
- Tak pojd'.
- Co je?
Já nevím,
ale jestli to je to, co myslím...
To je jen McWatt.
Ten hajzlík mi to dělá už pár měsíců.
Žárlí na ni.
- Protože má radši tebe?
- Ona má radši jeho.
- Tak proč nechodí s ním?
- Protože ho nemůže vystát!
- Starej dobrej McWatt.
- Proč?
Zapisuje mě do seznamu pasažérů.
Pokaždý, když startuje,
zapíše mý jméno mezi cestující.
Já dostanu zaplaceno za let,
a přitom nikam nemusím letět.
- Koukněte!
- Co to povídá?
Vrací se zpátky!
- Kdo to byl?
- Hladovej Joe.
Budem si muset od skupiny
vyžádat novýho fotografa.
Můžu
něco udělat?
McWatt je ještě pořád nahoře.
- Doktor Daneeka je tam taky.
- Já jsem tady.
Pojd' dolů, McWatte.
Možná se bojí přistát.
Ví, v jakým je průšvihu.
Vypnul motor.
Proč Daneeka nevyskočí?
Vždyt' má padák.
Já jsem tady, seržante.
Nejsem v letadle.
Vyskočte, doktore, vyskočte!
Vyskočte. Vyskočte, doktore...
Prosím vás, vyskočte.
Vyskočte. Vyskočte!
Chudák Hladovej Joe.
- Chudák McWatt.
- Chudák doktor.
Chudák doktor.
Potřebuji o tom kompletní hlášení,
kapitáne Yossariane.
Už jsem vás delší dobu neviděl.
Už od...
Snowdenova pohřbu.
- Chcete něco říct, pane?
- Cože?
Jen mě tak napadlo,
jestli chcete něco říct.
Ne, vlastně jsem
toho mladíka ani neznal.
Byla to jeho první akce.
Vy jste ho znal, Danby?
Myslím, že jsem to jméno
nikdy neslyšel. Jak se jmenoval?
Mám dojem, že Snowden.
Tak já jenom něco přečtu.
Ano, to udělejte.
- Něco se stalo?
- Zdálo se mi, že jsem něco zahlédl.
- Nahého muže na stromě?
- Ano, to je ono.
To je jen Yossarian.
No, v tom případě...
''Hospodin je můj pastýř,
nebudu mít nedostatek. Dopřává mi
odpočívat na travnatých nivách...''
- Všude jsem tě hledal.
- Měls mě hledat tady.
Nechci se vnucovat,
ale proč na sobě nemáš uniformu?
Protože nechci.
Chci, abys pro mě něco udělal.
Chci, abys tohle servíroval vojákům.
Ochutnej to a řekni mi,
co si o tom myslíš.
- Co to je?
- Bavlna s čokoládovou polevou.
- Zbláznil ses?
- Nechutná ti to?
- Nevybral jsi z toho semínka!
- Je to vážně tak zlé?
- Je to bavlna!
- Musí si na to zvyknout.
- Proč?
- Viděl jsem příležitost,
jak ovládnout trh s bavlnou.
Nevěděl jsem, že jí bude přebytek.
Po celé Evropě
mám sklady plné bavlny.
Lidé jedí cukrovou vatu. Tohle je
lepší, je to ze skutečné vaty.
- Lidi přece nemůžou jíst bavlnu!
- Budou muset, kvůli Syndikátu.
Bude jim z toho zle. Jen si to
vyzkoušej, když mi nevěříš.
Už jsem to zkusil a bylo mi zle.
Podívej se. Vypadá to jako pohřeb.
Pochovávaj kluka,
kterýho zabili v mým letadle.
- Co se mu stalo?
- Zabili ho.
- Cože?
- Říkám, že ho zabili.
To je mi líto.
- Byl to tvůj kamarád?
- Možná. Ani nevím.
- Byl moc starej.
- Ale vždyt' to byl kluk.
Zemřel.
Starší už nemůžeš bejt.
- Kde pracuješ?
- Já nejsem kurva.
To jsem taky neřek.
- Pracuju ve velké americké firmě.
- Já taky!
- Ty se chceš se mnou sejít? Proč?
- Proč ne?
Myslíš, že jsem krásná?
- Myslím, že seš dokonalá.
- To není pravda.
Je to pravda.
Vidíš tohle?
- Prokrista, jak se ti to...?
- Při náletu.
- Němci?
- Američani.
Ted' už mě nechceš?
Co to vykládáš?
Chci tě ted' hned.
- Chci si tě vzít.
- Ty blázne.
- Proč?
- Nemůžeš si mě chtít vzít.
- Proč ne?
- Nejsem panna.
- No a?
- Nikdo nechce dívku, co není panna.
- Já jo. Chci si tě vzít.
- Není možné.
- Proč ne?
- Protože jsi blázen.
- Proč jsem blázen?
- Protože si mě chceš vzít.
Nevezmeš si mě, protože jsem blázen.
Jsem snad blázen, že si tě chci vzít?
- Ty seš blázen.
- Proč?
Protože tě miluju.
Jak můžeš milovat dívku,
která není panna?
Protože si tě nemůžu vzít.
Proč si mě nemůžeš vzít?
Protože nejsem panna?
- Ne, protože seš blázen!
- Ty jsi blázen!
- Všichni jste blázni!
- Proč jsme blázni?
Protože nevíte,
jak zůstat naživu,
a v tom je tajemství života.
Ale my musíme vyhrát válku.
Ale Amerika tu válku prohraje.
ltálie ji vyhraje.
Amerika je nejmocnější stát
na světě.
Americký bojovníci
jsou nejlíp vycvičený,
nejlíp vyzbrojený, nejlíp živený...
Naproti tomu ltálie je jedním
z nejslabších států na světě
a italský bojovníci
nejsou skoro vůbec vyzbrojený.
Proto si moje země vede tak dobře,
zatímco tvoje si vede moc špatně.
To je hloupost! Nejprve ltálii
okupovali Němci a ted' my.
- Tomu říkáš, že si vedete dobře?
- Samozřejmě.
Němci jsou ted' na útěku
a my jsme pořád tady.
Za pár roků budete pryč i vy
a my tu pořád budeme.
ltálie je velmi chudá a slabá země,
a právě proto jsme tak silní,
natolik silní, abychom přežili
tuhle válku a existovali
ještě dlouho potom,
co bude tvá země zničená.
Co to vykládáš?
Ameriku nikdo nikdy nezničí.
- Nikdy?
- No...
Řím byl zničen.
Řecko bylo zničeno.
Persie byla zničena.
Španělsko bylo zničeno.
Všechny velké země byly zničené.
Proč ne ta tvoje?
Jak dlouho si myslíš,
že bude tvoje země trvat? Navždy?
- Navždy je asi dlouhá doba.
- Velice dlouhá.
- Prosím tě, my si tu povídáme.
- Jdeme ted' do postele?
Nemohla by se trochu obléknout?
Chodíš tu prakticky nahá.
Takhle by se tu
neměla producírovat.
To je její věc,
jestli se tu takhle producíruje.
- Ale není to hezký.
- Jasně, že to je hezké.
Je na ni hezká podívaná.
Tenhle život není hezkej.
Nechci, aby to dělala.
- Kdy jedeme do Ameriky, Nately?
- Kdy jedeme do Ameriky, Nately?
Ty ji vezmeš do Ameriky? Pryč od
zdravého a aktivního života?
Pryč od dobrých obchodních
příležitostí? Pryč od jejích přátel?
- Copak nemáš žádný zásady?
- Ovšem že ne.
- Žádnou morálku?
- Já jsem velice morální člověk.
A ltálie je velmi morální země.
Proto se určitě
znovu dostaneme na vrchol,
když se nám podaří nechat se porazit.
- Mluvíš jako šílenec.
- Ale žiju jako rozumný člověk.
Byl jsem fašista,
když byl v čele Mussolini.
A ted', když ho sesadili,
jsem antifašista.
Když tu byli Němci,
byl jsem fanaticky ***ěmecký.
Ted' jsem fanaticky proamerický!
V celé ltálii nenajdeš loajálnějšího
stoupence než jsem já.
Ty seš hanebnej oportunista!
Je lepší zemřít na nohou
než žít na kolenou.
Máš to obráceně.
Je lepší žít na nohou
než zemřít na kolenou. Já to vím.
- Jak to víš?
- Protože mi je 107 roků.
Tobě je kolik?
V lednu mi bude 20.
Jestli se toho dožiješ.
Jak se máš, jak se máš?
Musíme se vrá***.
Všecky opušt'áky byly zrušený.
Ahoj, miláčku.
Dáš mi dolar? Vrátím ti ho,
až se vrátíme do Ameriky.
Jen jeden... Jen jeden.
Jeden! Dej mi to.
Tak pojd', Dobbsi.
Milo nás tam vezme letadlem.
- Proč jsou zrušený opušt'áky?
- Nevím.
Milo říká, že na základně
je nějaká pohotovost.
Cathcart zvýšil
počet letů na 80.
Šílí, protože kapitán Orr
ztratil další letadlo.
- Kde?
- Nouzově přistál cestou z Bologni.
- Zřítil se do Středozemního moře.
- A co námořní záchranáři?
Vytáhli z moře všecky kromě Orra.
Mohli byste se dnes večer
zdržovat mimo letištní plochu?
- Proč?
- Udělejte, jak vám říkám.
- Zůstaňte ve stanech.
- Proč?
- Tamhle je.
- Cože?
Orrovo letadlo!
Najde si cestu zpátky.
Vždycky si ji našel.
Objeví se tady. Připlíží se sem
s tím svých krysím hihňáním.
Aarfy, jestli se mi něco stane,
postaráš se o mou dívku?
- Slyšíte ho, o jeho dívku!
- Žádný strachy.
Nestane se ti nic jinýho,
než se stane nám všem ostatním.
- Hned budu hotovej.
- Ne, nebudeš. To říkáš pokaždý,
a pak tě vidím, jak pasuješ nějakej
krám do toho vetešnickýho veledíla.
- Takže jsi to asi neviděl.
- Co jsem podle tebe neviděl?
Malý čtvercový těsnění,
asi takhle velký. Neviděls ho?
- Tak budu muset začít úplně znova.
- Prosím tě, nedělej to.
- Proč?
- Mám z toho strašný bolesti.
- Proč?
- Co proč?
Proč se mnou nechceš lítat?
Co to má společnýho s bolestma, který
mám z tebe a z těch tvejch šroubů?
Všecko to má s tím společný.
Snažíš se mi něco naznačit?
Jen to, že kdybys byl chytrej,
tak bys se mnou lítal.
- Už jsi roztřískal tři letadla.
- Čtyři. Já jsem dobrej pilot.
- Nechci skončit někde v moři.
- Ještě bys mi poděkoval.
- Za to, že bys mě utopil?
- Za to, že dokončím tyhle kamna.
Blíží se zima.
Budeš mít teplo, teplou vodu...
Budeš si moct vařit vejce
a tak vůbec.
- Já? A kde budeš ty?
- To nevím. Všude možně.
Nikdo s tebou nechce lítat. Seš
ohrožená oblast s jedním obyvatelem.
- Jsou to blázni.
- Já s nima souhlasím.
Ty seš taky blázen.
- Orr?
- Je mrtvej.
- Co je to zač?
- Prostě jeden kluk z našeho města.
Právě umřel. Přijeli se na něj
podívat až ze Států.
- Vlez si do postele, jo?
- Cože?
Jeho matka, otec a bratr přiletěli
za ním. Vědí, že umírá.
- A co mám dělat?
- Vydávej se za něj.
Jen na pár minut,
pak zase odejdou.
Uletěli 8 000 kilometrů,
aby tě viděli, než umřeš.
- Já neumírám!
- To víš, že umíráš. Všichni umíráme.
Poznaj to.
Přiletěli za svým synem.
Vezmou to, co dostanou.
Jeden umírající kluk je stejně dobrej
jako ti ostatní. Nebo špatnej!
- To nemůže fungovat.
- Tihle lidi sem přijeli zdaleka.
A já je nechci zklamat. Mezi
starejma lidma jsem sentimentální.
- Co když začnou brečet?
- Pravděpodobně začnou brečet.
Počkám venku a když začne přituhovat,
přijdu dovnitř a skončím to.
To nemůže fungovat.
Udělej to pro mě
a já zas udělám něco pro tebe.
- Zakážeš mi lítat?
- To nemůžu.
Můžeš vyplnit formulář, že jsem
na pokraji nervovýho zhroucení.
To samozřejmě můžu.
Ale má to jeden háček.
- Hlava 22.
- Skupina mou akci neschválí.
Tebe vrátí k bojový jednotce
a mě pošlou hnít do Pacifiku.
- Proboha, už jsou tady.
- Začni umírat.
Udělej to pro mě a já tě pošlu
do Říma na pětidenní zotavenou.
Vypadá hrozně.
- Však je nemocnej, táto.
- Harveyi.
- Jmenuju se Yossarian.
- Jmenuje se Yossarian, mámo.
Yossariane, ty mě nepoznáváš?
Já jsem tvůj bratr John.
Copak nevíš, kdo jsem?
- To víš, že jo. Seš můj bratr John.
- Táto, poznal mě.
Yossariane, hele, tady je táta.
Řekni tátovi ahoj.
- Ahoj, táto.
- Ahoj, Harveyi.
- Jmenuje se Yossarian, táto.
- Vypadá tak hrozně.
Je strašně nemocnej.
Doktor říká, že umře.
Mámo, jmenuje se Yossarian.
Už si moc nepamatuje.
To nic. Jestli chce,
tak mi může říkat Harveyi.
Žádný strachy.
Všecko dobře dopadne.
Já vím.
Přiletěli jsme z New Yorku. Měli jsme
strach, že se sem nedostanem včas.
- Proč včas?
- Abysme tě viděli, než umřeš.
Co by se tím změnilo?
Nechtěli jsme,
abys tu umíral sám.
Co by se tím změnilo?
Dostává se do deliria.
Opakuje pořád to samý.
To není Harvey, to je Yossarian.
Co by se tím změnilo?
Umírá.
Poslyš, chlapče, není to tak zlý.
Dám ti na to stahovací obvaz.
Tady to máš. To je dobrý.
To je dobrej obvaz.
Je mi zima.
Zima. Bože.
To bude v pořádku, mladej.
Brzy budem doma.
Ještě tě ta noha bolí?
Seš tu?
- To seš ty, Orre, ty mizero?
- To jsem já, Nately.
Nately. Co se děje?
Prokrista, je půl čtvrtý ráno.
Jde o Dobbse, musíme ho zadržet.
Chystá se zabít plukovníka.
Cathcarta? Dobbs chce
zabít plukovníka Cathcarta?
Co to do tebe vjelo?
Nic. Tohle je první rozumná věc,
jakou jsem kdy provedl.
- Zavřou tě za vraždu!
- Starej Cathcart je vrahoun!
- No tak, podej mi tu pistoli!
- Jen klid.
- Už máš před sebou jen pár letů.
- Ty seš blázen!
Zas nám zvýší kvótu
a ty to víš!
Bude nás nutit lítat tak dlouho,
až budem všichni mrtví.
Co na tom tobě záleží?
Tobě se nechce domů,
seš zamilovanej do tý svý kurvy.
Mluvíš o mý snoubence.
O snoubence, kterou může mít každej,
kdo má v kapse deset doláčů
a kdo si klidně riskne nějakou nemoc
za 1 5 minut hranejch vzdechů
na špinavý matraci!
Asi jsem mu ublížil.
Ten bude v pořádku.
Už jde!
- Podej mi tu pistoli!
- Ne, poslouchej!
Jestli tu kvótu ještě jednou zvýší,
tak přísahám, že ti ho pomůžu zabít!
- Vážně?
- Přísahám.
To je od tebe velice rozumný.
- Něco se děje.
- Co tím myslíš?
Milo s plukovníkem
něco chystaj.
Něco tam nahoře plánovali.
- Co to dělá?
- Něco. Já nevím.
Proč nerozsvítili světla?
Co to kurva...!
Yossariane, poslouchej!
- Co to je?
- Koukni!
Prokrista!
Utíkej, utíkej!
Dobře, číslo 1 a 2,
to bylo výborné.
Děkuju. Co mám dělat ted'?
Odkloňte se doleva a čekejte
na pokyny. A ted' číslo 3.
Dejte pozor, abyste nezasáhli
naše sklady na konci letiště.
Přímý zásah na kantýnu,
bud'te tak hodní. A číslo 3...
Počkejte, číslo 3.
Yossariane,
vypadni z letištní plochy.
Kryj se, Yossariane. Ty také,
Dobbsi. Číslo 3, nechte je odejít.
Parchanti! Vypadněte odsud!
Přestaň s tím. Střílíš
na naše vojáky. Běž se schovat.
Tohle je operace
firmy M&M Enterprises.
Číslo 4 a 5, číslo 3
nezasáhlo sklady se zásobami.
Říkal jsem, abyste nalítávali nízko.
Tentokrát už ten cíl zasáhneme.
Šupácká práce je k ničemu.
Co to děláte, Yossariane?
Vypadněte z letištní plochy!
Uvidíme se později. Nesmíte opustit
základnu. Tohle vám nezapomenu.
Vojenský letectvo vám to nezapomene.
Nebud'te k smíchu! To, co je dobré
pro M&M, je dobré i pro letectvo.
- Ted' letí do vzduchu sklad bomb!
- Museli jsme se zbavit té bavlny.
Němci slíbili, že ji od nás vezmou,
když za ně provedeme tuhle akci.
- To je všecko součástí dohody.
- Ted' to dostal důstojnický klub!
Vy jste uzavřel dohodu, že budete
bombardovat naši vlastní základnu?
Smlouva je smlouva.
Za to přece bojujeme.
Mluví k vám poručík Minderbinder.
Mohli byste opustit letištní plochu?
- Brzy zahájíme kulometnou palbu.
- Kulometnou palbu?
- To je všecko ve smlouvě.
- Ted' to dostal štáb!
- Co to bylo?
- Řekl: ''Nately.''
- Nately je po smrti.
- Já vím.
- Kdo je po smrti?
- Ty ne.
Ale budeš, jestli se nedostanem
k tý ráně nožem.
- Co se děje?
- Operujeme.
Podíváme se, jak vypadáš zevnitř.
Vyčistíme tě
a zase tě zašijeme.
Máme tu tvýho kámoše.
Slyšels mě.
Máme tu tvýho kámoše.
Co to je za kámoše?
- Co říká?
- Něco o svým kámošovi.
- Kdo je jeho kámoš?
- Nevím, možná Nately.
Nately je po smrti.
Radši bych tam nechodil.
Asi se něco stalo.
Musím najít Natelyho kurvu.
Musím jí říct, že je mrtvej.
Chceš jít se mnou?
Ted' ne. Slíbil jsem jí
nějaký punčochy a cigarety.
Pro její rodinu. Já je znám.
Prvotřídní lidi.
- Tak nashle.
- Jasně.
Ano, už jdem. Do mýho pokoje.
Raději co nejdřív zmizni z ulice.
Už je skoro policejní hodina
a ty nemáš propustku.
- Co se stalo?
- Jsou pryč. Všechny jsou pryč.
- Kdo?
- Všechny ty ubohé dívky.
Všechny jsou pryč. Odvezli je.
- Kdo je odvezl?
- Bílé přílby.
- Bílé přílby... Vojenská policie?
- Ano, vojenská policie.
- Kam je odvezli?
- Kdo ví? Všechny jsou pryč.
- Kde je ten stařík?
- Pryč.
- Kde pryč?
- Umřel.
Cože?
Jednu chvíli ještě žil
a pak umřel.
- To není možný.
- Proč ne?
Kam odvezli ta děvčata?
Zatkli je?
Já nevím.
Prostě přišli a odvezli je.
Museli k tomu mít důvod.
Přece je nemohli jen tak odtáhnout.
Žádný důvod.
- Jaký na to měli právo?
- Hlavu 22.
Cože? Cos to řekla?
Hlavu 22.
Jak víš, že to byla Hlava 22?
Děvčata se ptala:
''Proč nás odvážíte pryč?''
A vojáci odpovídali: ''Hlava 22.''
A děvčata se zeptala:
''Jaké na to máte právo?''
A oni odpověděli: ''Hlavu 22.''
A pořád opakovali jen:
''Hlava 22, Hlava 22.''
Co to znamená?
Copak ti to neukázali?
- Nám to nemusí ukazovat.
- Kdo to řekl?
- Zákon to říká.
- Jaký zákon?
Hlava 22.
Milo, já tě zabiju,
ty zasranej vrahoune!
Neubližuj mu. Chápu tvý pocity,
ale on za to nemůže.
- A kdo za to může?
- Nikdo.
Nately se stal obětí
jistých ekonomických tlaků,
- zákonů nabídky a poptávky.
- Ty seš neuvěřitelnej hajzl!
- Chceš, abych tě k ní zavedl?
- Ke komu?
K Natelyho kurvě.
Nebo ji nehledáš?
- Ty víš, kde je?
- Samozřejmě.
Jsi dezertér, Yossariane.
Myslel jsem, že jsi rozumnější.
- Nately by nebyl tak hloupý.
- Nately je mrtvej.
- To je velká škoda. Byl moc fajn.
- Dostal zásah od tvejch chlapů.
Ale zemřel jako boháč.
Měl v Syndikátu přes 60 akcií.
- Je mrtvej.
- Dostane to jeho rodina.
- Žádnou neměl.
- Tak jeho rodiče.
- Ti to nepotřebujou, jsou bohatý.
- Tak to pochopí.
Řekni si o číslo 33.
- To jsem nevěděl.
- Že pracuju pro Mila?
Všichni pracují pro Mila.
Povídal, abych si řek o číslo 33.
Deset dolarů, prosím.
Ručník nechceš?
- Ahoj, Yossariane.
- Ahoj, prcku.
- Kde máš sestru?
- Uvnitř.
- Dáš mi dolar?
- Jo.
- Pojedeme brzy do Ameriky?
- Jasně, prcku.
- Budeš se ted' milovat?
- Ne, ne. Poslouchej...
- Musím ti něco říct.
- Nately?
- Přijde sem?
- Ne, to zrovna ne.
- Pojedeme brzy do Ameriky?
- Jo. Poslouchej...
- Kdy pojedeme?
- Poslouchej...
Nately je po smrti.
Já to nebyl!
Já za to nemůžu!
Byl to můj kámoš, ty pitomá čubko!
Vojenské letectvo USA
Ubytování pro důstojníky
- Znásilnil jsem ji jen jednou.
- Tys ji zabil.
Musel jsem, když jsem ji znásilnil.
Nemohl jsem ji nechat, aby o mně
vykládala nějaké špatnosti.
Ty pitomej hajzle, proč jsi nesebral
nějakou holku na ulici?
To bych neudělal.
Nikdy v životě jsem za to neplatil.
- No tak, ustupte!
- Ustupte, lidičky.
Aarfy, ty ses zbláznil?
Za to tě zavřou do vězení.
Právě jsi zabil mladý děvče.
Leží venku na ulici!
Víš, že neměla právo tam chodit.
Je po policejní hodině.
Copak si neuvědomuješ, cos udělal?
Zavraždil jsi člověka!
Za to tě pověsej!
Myslím, že to neudělají,
určitě ne starýmu dobrýmu Aarfymu.
Nebudou se zabývat jednou holkou,
když denně umírají tisíce lidí.
Jdou si pro tebe.
Přicházej tě zatknout.
Přece ti nemůže projít,
žes vzal život jinýmu člověku!
Už si jdou pro tebe!
- Zatýkáme vás.
- Ale já jsem ne...
Jste dezertér.
- Posíláme vás domů.
- Cože?
Povídám, že vás posíláme domů.
Strašlivým způsobem jste ztěžoval
plukovníku Cathcartovi život.
Vojáci jsou nespokojení, morálka
klesá. A všecko je to vaše vina.
Je to jeho vina,
protože zvyšuje počty letů.
- Je to vaše vina, protože nelítáte.
- Copak nejste vlastenec?
Copak byste nepoložil život za svou
zemi? Za plukovníka Korna a za mě?
Co máte vy a plukovník Korn
společnýho s mou zemí?
Děláte své zemi hanbu!
Jak jste se mohl stát kapitánem?
- Vy jste mě povýšil.
- To s tím nemá co dělat!
S dovolením, s dovolením.
Kapitáne, chtěl bych znovu
apelovat na vaše svědomí.
Za chvíli začne nová akce.
Můžete nasednout do letadla
a všichni budeme dělat,
jako by se vůbec nic nestalo.
Copak nebudete hrdý na to,
že jste sloužil v jednotce,
která měla v průměru víc
bojových akcí než kterákoli jiná?
Copak už nechcete další pochvaly
a dubové ratolesti
na vaší letecké medaili?
Copak nechcete svými dalšími lety
přispět k překonání rekordu?
V tom případě
vás prostě musíme poslat domů.
Pochopitelně to má jeden háček.
Jo? Jakej?
Vydáme příkaz, aby vás
poslali nazpět do Spojených států,
ale je tu jedna věc, kterou pro nás
musíte na oplátku udělat.
Co to má bejt?
Mít nás rád.
Mít vás rád?
Mít nás rád.
To byste se divil, jak je to snadné,
když s tím jednou začnete.
Jak vidíte,
chceme vám ulehčit život.
- Povýšíme vás na majora.
- Dáme vám další medaili.
- Pošleme vás domů jako hrdinu.
- Na vaši počest budou přehlídky.
Budete moct řečnit,
získávat peníze na válečné obligace.
- Musíte se jen stát naším kamarádem.
- Říkat o nás samé pěkné věci.
Vykládat lidem doma,
jak dobrou práci tu odvádíme.
Přijměte naši nabídku.
Jinak vás čeká
válečný soud za dezerci.
A co ostatní?
Škaredě bych je tím podrazil.
Budou št'astnější, když odjedete.
Už po vás ani nevzdechnou.
Musí vyhrát tuhle válku.
Kdo už nebude chtít další bojové
lety, může vstát a říct to.
- Správně.
- Přesně tak.
Tak platí.
Pomoc! Pomoc!
Tak mu pomoz!
- Cože?
- Pomoz mu! Pomoz mu!
- Komu mám pomoct?
- Pomoz pumometčíkovi!
- Já jsem pumometčík a jsem OK.
- Tak mu pomoz. Pomoz mu!
Je mi zima.
Zima. Bože.
To bude v pořádku, mladej.
Brzy budem doma.
- Ještě tě ta noha bolí?
- Ne.
No tak, no tak.
No tak, no tak.
No tak, no tak.
- Můžem dál?
- Jasně.
Vidím, že jste tady sám.
Takže jedete domů.
- Vlastně ještě nevím.
- Mám už tady pro tebe příkaz.
Ta přehlídka, kterou nacvičují,
je na tvou počest. Jsi hrdina.
Dostaneš medaili, žes tomu náckovi
zabránil, když chtěl zabít Cathcarta.
To nebyl žádnej nácek.
To byla Natelyho kurva.
Chtěla zabít mě,
protože jsem jí řekl o Natelym.
- Ale plukovník povídal, že...
- Uzavřel jsem s nima dohodu.
Pošlou mě domů jako hrdinu
a já o nich ve Státech
budu vykládat samý báječný věci.
Pěkně svinská dohoda, co?
- Nebo ne?
- No...
Nebo ne?
Já nevím,
nejsem tady, abych vás soudil.
Tak proč jste tady?
To taky nevím moc jistě.
Co byste udělal, kdybyste byl já?
Nevím. Chci říct, že já nejsem vy.
Představte si, že jste já.
To je těžké. Někdy mám dokonce
problém představit si, že jsem já,
jestli víte, co tím myslím.
Já tu dohodu zruším.
At' mě pošlou domů za to,
že mám za sebou přes 50 letů.
To by potom museli
poslat domů všecky chlapy.
- To už je jejich problém.
- To je tvůj problém.
- Postavěj tě před válečnej soud.
- Co nejlíp využiju špatnou situaci.
- Ne.
- Co ne?
Ležím už v týhle posteli tři týdny
a uvažuju o tom,
a vím jen,
že nechci jít do vězení
a nemůžu hrát Cathcartovu hru.
- Co můžeš jinýho dělat?
- Můžu odsud utýct.
Dezertovat? Jak byste se dostal
ze základny? To je šílenství.
Proto je to taky
jediná rozumná věc.
Označej tě za zbabělce.
Je to tvoje vlast.
Mám za sebou 55 letů
a tři roky jsem bojoval,
takže ted' budu bojovat za sebe.
- Co kdyby takhle uvažovali všichni?
- Byl bych cvok, kdybych cítil jinak.
Co by tomu řekli vaši kamarádi?
Žádný nemám.
Natelyho to rozmetalo na kusy,
McWatt se zabil,
Hladovej Joe byl rozseknutej vejpůl,
Dobbs zmizel,
Aardvark je vrah,
doktor Daneeka je zombie.
Všichni jsou pryč.
Můj jedinej kamarád byl Snowden
a toho jsem ani pořádně neznal.
A co Orr?
- Orr je na mořským dně.
- Ne, není. Ty to nevíš?
- Co nevím?
- Orr je ve Švédsku.
Cože?
Po 16 týdnech na moři našla Orra
trojice švédských skautek.
- To je zázrak.
- Celou tu dobu vesloval.
- Vesloval?
- V tom malinkým záchranným člunu.
Jen si to představte, až do Švédska!
- Přečká tam až do konce války.
- To je zázrak!
Žádný zázrak.
Musel to mít naplánovaný.
- To odplul do Švédska úmyslně?
- Je to 5 nebo 6 tisíc kilometrů!
Vždycky říkal, že nouzový přistání
je dobrej trénink.
- Nechával se sestřelovat do moře.
- Při každým letu!
To je zázrak.
Trénovat sestřelování do moře!
On to dokázal?
On to dokázal?
On to dokázal!
Ten hajzlík to dokázal!
- Seš blázen? Je to blázen?
- Když to dokázal on, tak já taky!
- Musíme ho zadržet.
- Já to dokážu, Danby!
- Chytnou vás!
- Já to dokážu.
- To je šílenství!
- A co vaše oblečení?
Bez uniformy
mě nepoznaj.
Budeš na útěku, v neustálým
nebezpečí, že tě někdo zradí!
Takhle žiju i ted'.
- Proboha, pospěš si!
- Sbohem, kaplane.
- Jak se cítíte, Yossariane?
- Prima, jen jsem k smrti vyděšenej.
- Musíš se držet na nohou.
- Budu se držet na nohou.
- Budete muset skočit.
- Skočím.
Tak skočte!