Tip:
Highlight text to annotate it
X
Osamělá noc.
Zaprděnci řvou, vítr je ledovej.
Takovej vítr.
Plnej hlasů.
Předkové skučej.
Drmolej příběhy.
Všechny hlasy spojený v jeden.
Jeden hlas je jinej.
Jeden hlas.
Šeptá, špehuje z temnoty.
Ten zubatej ďábel.
Sám Starej Georgie.
Teď dobře poslouchejte.
Povím vám,
jak jsme se poprvý setkali.
Z očí do očí.
A tak jsem se seznámil
s doktorem Henrym Goosem.
Doufal jsem, že mě vyléčí.
Ztratil jste něco?
Otázka první.
Jaké tajemství v Sixsmithově zprávě
by stálo za jeho vraždu?
Otázka druhá.
Je rozumné věřit, že zabijí znovu,
aby to tajemství ochránili?
A pokud ano, otázka třetí.
Co tady sakra dělám?
Ačkoli kvůli rozsáhlým
zkušenostem šéfredaktora
nesnáším retrospektivu,
časové skoky a podobné fígle,
věřím, že když bude
laskavý čtenář chvíli trpělivý,
zjistí, že tento šílený příběh
dává na konci smysl.
Můj drahý Sixsmithi.
Dnes ráno jsem se zastřelil.
Pistolí Vyvyana Ayrse.
Skutečná sebevražda je
plánovaná, disciplinovaná jistota.
Lidé tvrdí,
že sebevražda je zbabělost.
Nemohou být dál od pravdy.
Sebevražda vyžaduje
obrovskou odvahu.
- Kdyby něco, stiskněte tlačítko.
- Děkuji.
Jménem ministerstva
a budoucnosti Svornosti
vám chci poděkovat
za tento poslední rozhovor.
- Dobrý den.
- Novinářský průkaz.
Čekáte potíže?
Byl jsem Hogginsův nakladatel,
ne jeho cvokař nebo astrolog.
A skutečná pravda je,
že netuším, co tu noc dělal.
Na téhle pláži
mívali kanibalové hostiny.
Silní tu požírali slabé.
Zuby plivali jako
my dva třešňové pecky.
Víte, kolik se na nich dá vydělat?
Toto není výslech ani soud.
Hlavní je tvá verze pravdy.
Pravda je jen jedna.
Její verze jsou nepravdy.
Nedovol jim říkat,
že jsem se zabil pro lásku.
Měl jsem románky,
ale oba dobře víme,
kdo je jediná láska
mého krátkého, slibného života.
ATLAS MRAKŮ
TICHOMOŘSKÉ OSTROVY 1849
Prosím, pane Ewingu.
Ta nejzávaznější smlouva
mezi lidmi.
Kromě Písma svatého.
Děkuji, reverende Horroxi.
Můj tchán je tím velmi ***šený.
Haskell Moore je skvělý muž.
Budoucí generace takové potřebují.
Muže schopné říci pravdu.
Jistě.
Když jsem poprvé četl
dílo Haskella Moora,
jeho jasnost mě zasáhla
jako Božské zjevení.
Doktor a já jsme mnoho večerů
probírali pojednání pana Moora.
Působivě vysvětluje,
proč tu sedíme
a vychutnáváme si jehněčí,
zatímco Kupaka tu stojí a slouží.
Vskutku. Nuže, Kupako.
Jsi tu s námi rád, je to tak?
Ano, reverende.
Kupaka tu být šťastný.
Vidíte?
To je Moorův civilizační žebř,
důvod přirozeného řádu.
Prosím, Gilesi, mlč.
Posloucháme to už týdny.
Ráda bych věděla,
co o tom soudí jeho zeť.
Nuže dobrá.
Je to pojednání o Boží vůli
a lidské přirozenosti.
A co říká o ženské přirozenosti?
Myslím, že toto téma
raději vynechává.
To není první.
Prosím, pokračujte.
Pokládá tuto otázku.
Pokud svět stvořil Bůh,
jak víme, co můžeme změnit,
a co má naopak zůstat
posvátné a nezměnitelné?
Reverend Horrox ví,
jak chce řídit plantáž.
Otrokářsky je to prý nejlepší.
To horko je nesnesitelné.
Jak to vydrží?
Reverend Horrox říká,
že otroci jsou jako velbloudi.
Necítí horko
jako civilizovaní lidé.
Měl byste jít z toho slunce.
Co...
Co je to za zvuky?
- Probral jste se.
- Co se stalo?
Jak jsem tušil.
Gusano coco cervello.
Známý jako polynéský červ.
Jednou jsem viděl mozek,
když s ním červ skončil.
Jako shnilý květák.
Ale nebojte se.
Já tohohle ďábla znám.
Prosím.
Ano, ano. Polykejte.
Nevím, co bych dělal,
kdybychom se nesetkali.
Rozhodně byste byl mrtvý.
Odvděčím se vám.
To není nutné.
Jsem lékař, Adame.
To se nikdy nezmění.
Sixsmithi, doufám,
že mi dokážeš odpustit.
Pane Frobishere!
Pane Roberte Frobishere!
Ředitel s vámi chce mluvit, pane!
Pane Frobishere, otevřete dveře!
Víme, že tam jste! Poslechněte!
Píšeme dopis vašemu otci!
Frobishere!
Nechtěl jsem tě tak opustit.
Takové rozloučení jsem si nepřál.
Až tohle budeš číst,
budu na cestě do Edinburghu.
Na cestě za slávou a bohatstvím.
Vím, žes o něm neslyšel,
ale věř mi.
Vyvyan Ayrs je hudební velikán.
Bohužel kvůli nemoci
už léta nic nevytvořil.
Přesvědčím ho,
aby mě přijal jako zapisovače.
Pomohu mu vytvořit
mistrovské dílo,
než se proslavím
v hudebním světě
a přiměju otce přiznat,
že syn, jehož vydědil,
je Robert Frobisher,
největší britský skladatel.
Vím, že kroutíš hlavou,
ale taky se usmíváš.
A proto tě miluji.
P. S.: Díky za vestu.
Potřeboval jsem mít něco tvého.
Svatý Jiří a drak.
Připomíná mi,
že skládání je boj.
Někdy zabijete draka vy,
jindy drak zabije vás.
Dobrá. Frobisher, že?
Mackerras vás snad naučil dost.
Už měsíce mám v hlavě
melodii pro violu.
Uvidíme, jestli ji dokážete zapsat.
Příraz před třetí notou.
Jemně a prostě, chápete?
Teď to bude zajímavé.
Dobře. Přehrajte to.
Moc rád, pane.
- V jaké jsme tónině?
- Prosím? Samozřejmě v g moll.
- A metrum?
- Copak jste to neslyšel?
- Jen potřebuji víc času.
- Vážně?
- Chlapče, kdo tu pro koho pracuje?
- Omlouvám se, pane.
Jste zapisovač, nebo omlouvač?
Dávejte pozor.
3/4 se mění na 4/4
ve čtvrtém taktu
a zpátky na 3/4 v pátém taktu,
jestli umíte do tolika počítat.
Čtvrtka g, pauza pro osminku,
zopakovat g osminku,
pak es na těžkou dobu.
A tak dále.
Tak mi to přehrajte.
Dost! To přímo bolí.
Asi jste mě neslyšel,
chtěl jsem hudbu, ne nudu!
Vyvyane?
Jocasto! Vysvoboď mě.
- Co se tu děje?
- Cvičení v marnosti.
- Představíš nás?
- Není třeba. Ten kluk je nanic.
Tím snáz se ho zbavíme.
Ať ho Henry vyprovodí ven.
Zajisté, drahoušku.
To je krásné.
Ano. To je ono.
To je moje melodie!
Vrať se, Luiso! Jsme si souzení!
Prosím, Luiso! Poslouchej mě!
Nesmíš mě opustit!
Tohle je osudové! My dva.
Celou hodinu jsem přemýšlela,
jak tě vyhodit z balkónu.
Co si o sobě myslíš?
Píšeš žvásty pro blbej plátek!
Výtah!
Děkuji vám.
Je hezké, že kavalíři nevymřeli.
Jste v pořádku?
Nic jsem si nezlomil.
Ne. Seďte. Zkusím to.
Paráda. Vypadl proud.
Skvělé zakončení skvělého dne.
Pořád jste ráda,
že kavalíři nevymřeli?
I tak jsem radši tady než nahoře.
Pan Capon asi každému nesedne.
Takoví chlapi jsou riziko povolání.
- Dělala jste s ním rozhovor?
- Ano, pro magazín Spyglass.
Luisa Reyová.
Rufus Sixsmith.
Reyová?
Nejste náhodou příbuzná
novináře Lestera Reye?
Ano. To byl můj otec.
Vážně?
Asi byl velmi pyšný,
že jdete v jeho stopách.
To je ona. Moje neteř Megan.
Je krásná.
Rozená fyzička s lepší hlavou
na matematiku, než jsem kdy měl já.
Dělala doktorát na Cambridge.
Žena na koleji Caius!
Svět má ještě ***ěji.
Je tu horko.
A pořád jsme tady.
To je zvláštní mateřské znaménko.
Jo.
Moje kometka.
Matka ji považovala za rakovinu.
Chtěla, aby mi ji odstranili,
ale mně se líbí.
Znal jsem někoho
s podobným znaménkem.
Vážně? Kdo to byl?
Někdo, koho jsem měl moc rád.
Hypotetická otázka, slečno Reyová.
Jako novinářka, jakou cenu byste
zaplatila za ochranu zdroje?
Jakoukoli.
Vězení?
Kdyby na to přišlo, ano.
Byla byste připravena
ohrozit svou bezpečnost?
Můj otec
kvůli novinářské integritě
čelil zákeřným bažinám
a zlobě generálů.
Co bych byla za dceru,
kdybych couvala před problémy?
Záchrana.
Taxi!
- Určitě nepotřebujete taxík?
- Ne, mám tu auto.
Kdybych pro vás mohla něco udělat,
zavolejte, prosím.
Díky, zavolám.
Sbohem.
- LONDÝN 2012
- Vyhlašovaly se ceny Lemon.
Uprostřed nuceného veselí
mě přepadl okamžik introspekce.
Proč by se někdo příčetný
rozhodl být nakladatel?
Právě v tu chvíli mě našel Dermot.
- Zdar, Timothy!
- Ahoj, Dermote.
Špatné zprávy si vás najdou.
Je to úplně na hovno.
Nezapomeň, Herman Melville
napsal poutavý příběh
o bílé velrybě,
který všichni zavrhli.
Dnes má ale jeho knihu
každý seriózní student literatury.
Seru na to, co bude po mý smrti.
Chci svou knihu prodávat teď.
Jako tvůj nakladatel bych
z toho měl samozřejmě radost.
Jenže Sendvič s nářezem
si své čtenáře musí teprve najít.
A víš proč?
Tohle je důvod. Támhle.
- Myslíš pana Finche?
- Sráč Felix Finch.
Ten čurák si mojí knihou vytřel prdel
v tom svým zkurveným časáku.
- Nebylo to tak zlé.
- Že ne?
"Pan Hoggins by se měl
omluvit stromům,
jež padly za oběť
jeho nabubřelé autobiografii.
400 nadutých stran
skoná s koncem,
který je plytký
a nejapný až k neuvěření."
Klid, Dermote.
Kritici čtou rychle,
arogantně, ale nikdy moudře.
Seru na něj.
Dermote!
Dámy a pánové!
Dnes tu máme doplňující cenu,
drazí literární hošani,
cenu pro nejlepšího kritika!
Pro pana...
Pardon, pro sira...
Felixe Finche,
nositele Řádu Britského impéria.
A jaká je odměna?
Podepsaný výtisk té vaší slátaniny?
Asi už jich moc nezbývá.
No?
Jak vaše bezduchá představivost
ukončí tenhle výstup?
Budete ***šenej.
Tenhle konec je
plytký a nejapný až k neuvěření.
Mé myšlenky?
Popravdě, přirozené emoce
jako šok a hrůza ulétly
stejně rychle jako Finch.
Tequilu. Dvojitou.
Hluboko uvnitř jsem však cítil,
že na téhle tragédii vydělám.
Dermot "Prachovka" Hoggins
se přes noc stal kultovním hrdinou.
Popadl kritika
a hodil ho do propasti smrti.
Sendviče s nářezem se prodalo
90 tisíc výtisků za dva měsíce.
Na okamžik jsem byl jako Popelka.
Všechna předcházející smůla ustoupila
odrazu mých splněných snů.
- Co se děje?
- Timothy Cavendish. Řek bych.
A s kalhotama dole.
Úřední hodiny mám od 11 do 14.
Sekretářka vám domluví schůzku,
jestli chcete.
- Kamarádi nepotřebujou schůzky.
- Máme to radši přátelský.
- Byli jsme za Dermotem v lochu.
- Náš brácha má dotaz.
Kde jsou naše prachy?
Chlapci, poslyšte.
Dermot podepsal smlouvu
o postoupení autorských práv,
takže...
Dermot nepodepsal smlouvu
na událost týhle sezóny!
Dobrá.
Mohli bychom se domluvit
na předběžné sumě.
Jasnačka.
- Jakou sumu domluvíme?
- Pro začátek 50 táců.
- To zní rozumně.
- Zejtra odpol.
Zítra odpoledne?
- Keš. Žádný kraviny.
- Žádný šeky. - Starý dobrý prachy.
Pánové, podle zákona...
Zákona?
Jak zákon pomoh
sráči Felixi Finchovi?
NEO SOUL 2144
Obvykle se vězňů ptám
na jejich rané vzpomínky.
Ty vytvoří kontext pro korpokratické
historiky budoucnosti.
Jídlonošky žádné nemají, archiváři.
Každý 24hodinový cyklus
ve stravovně Papá Songa je stejný.
Mluvíš spotřebitelsky
překvapivě dobře.
Škoda, že většina Svornosti
mluví jen jedním jazykem.
Jako úředník Svornosti
nesmím používat podjazyk.
Ovšem.
Prosím, popiš typický
24hodinový cyklus u Papá Songa.
Ve čtyři hodiny servantky
vzbudí auto-stimulinem.
Sonmi~451, Juna~939...
Po probuzení jdeme na hygiener.
Oblékneme se
a zamíříme do stravovny.
V pět hodin jsme na stanicích
a zdravíme nové spotřebitele.
- Vítejte u Papá Songa.
- Dalších 19 hodin
přijímáme objednávky,
nosíme jídlo, podáváme nápoje,
doplňujeme koření,
utíráme stoly a odnášíme odpadky.
Vše v souladu
s Prvním katechismem.
Co je První katechismus?
"Cti spotřebitele svého."
Po úklidu vypijeme sáčky s Mýdlem
a vrátíme se do dormitáře.
To se opakuje každý den.
Myslela jsi někdy na budoucnost?
U Papá Songa je možná jen jedna.
Myslíš Exaltaci?
Můžeš popsat
tento každoroční rituál?
Prvního dne Dohlížitel Rhí
dal každé na obojek hvězdu.
12 hvězd znamenalo
konec smlouvy.
Co jsi cítila, když jsi viděla
některou sestru vystoupit?
Vzrušení.
Měla jsem z nich radost.
Ale i závist.
Další sestry to cítily stejně?
Většina.
Chci se zeptat
na nechvalně známou Junu~939.
Sonmi~451.
Když Juna~939 budila vás,
kdo budil ji?
Dohlížitel Rhí.
Proč Dohlížitel budí servantku?
Na to se zeptejte jeho.
Co je s ním?
Pije Mýdlo.
Činí ho šťastným.
Pak spí jako my.
Napadá tě někdy,
jaké je to nahoře se spotřebiteli?
Třetí katechismus to zakazuje.
To je pravda.
Pojď. Ukážu ti tajemství.
Vstup do skladu. Ztráty a nálezy.
Teď, Sonmi~jo...
Jsme uvnitř tajemství.
Kino?
- To nesmíme.
- Sonmi~jo, nikdo se to nedozví.
Pojď.
To je porušení vězeňského zákona!
Nepodvolím se zločinnému týrání!
To je porušení vězeňského zákona!
Nepodvolím se zločinnému týrání!
Mohla jsi být eliminována.
Jak sis to riziko vysvětlila?
Byla to přítelkyně.
Popiš události 18. září
ze svého pohledu.
Byla jsem na piedestalu jedna.
- Dělej, do toho!
- Jo, dělej!
- Do toho!
- Víš, že to chce!
Nepodvolím se zločinnému týrání.
Výtah přijíždí.
- Ustupte.
- Žlutý kód. Prostor zajištěn.
VELKÝ OSTROV, 106 ZIM PO PÁDU
Tenhle ničemnej život
není nic pěknýho.
Málokdy mluvím
o tajemství Slooshova brodu.
S bráchou Adamem a s našimi syny
jsme se vraceli z trhu v Honokaa.
Adam měl ve zvyku
uctívat předky dary.
Najednou... ty ďáblovy oči.
Cejtil jsem je.
Kdo je tam?
Zachry!
Jsi v maléru, příteli.
Starej Georgie?
Nic tě neochrání
před pravdou pravdoucí.
Tati!
Jonasi! Uteč!
Běž!
Zachry?
Zachry!
Zůstaň tady. V bezpečí.
Zachry!
Do úsvitu Kónové budou
hodovat na Adamovi a jeho synovi.
Ne! Zachry!
Říkáš to pořád, ne?
"Maso jsou slabí, jen silní jedí."
- Otče!
- Ne, Jonasi!
Ne! Jonasi!
Je to pravda pravdoucí.
Celý Údolí si šeptalo,
že mám na rukách jejich krev.
Ale Rose a Catkin
těm žvástům nevěřily, stály při mně.
- Strejdo Zachu, podívej!
- Jo. Vidím je.
Jasnozřiví přijížděli
dvakrát ročně na směnu.
Jejich lodě se vznášely na vlnách,
na Moudrosti Předků.
- Brzo začne směna.
- Jo.
Běž za mámou.
Co to děláš?
Podle mámy na tom nejsi dobře.
Prej na tebe mám dohlídnout.
Ty hlídáš mě a já hlídám kozy.
Chápu.
Ale kdo pohlídá
tvou mámu na směně?
- Neumí smlouvat jako my dva.
- Zvládneš to?
To si piš. Na večeři jsem doma.
Proč slova zamrznou,
když je nejvíc potřebujete?
Kdybych byl odvážnější,
zabránil bych tomu neštěstí?
- Strejdo Zachu!
- To je můj starší brácha.
- Co je?
- Máme hosta.
Děkuji vám za vřelé přijetí.
Já to nedovolil, Rose.
- Podle Abatyše je to velká čest.
- Ať si ji hostí sama.
Nesu ti dar, Zachry.
Nechci dary od cizáků.
Přišli všichni sousedi včetně Abatyše
a užasle vejrali,
jako by v naší kuchyni
seděla sama Sonmi.
Vyptávali se na Jasnozřivý
a jejich loď.
Jak to, že je tak tichá?
Fúzní motor.
Nezeptali se, co to je,
aby před ostatníma
nevypadali jako tupci.
Fúzní motor.
Pravda byla,
že Meronym odpovídala,
ale jejich zvědavost neutišila.
A nikdo jí nedůvěřoval.
Vůbec nikdo.
Je podlá.
Chce se vám sem vetřít.
Dej si na ni pozor.
Setsakramentský.
Má tajemství.
- Zachry Bailey!
- Promiňte, že vás budím.
Zdálo se mi o něčem zlým.
Pojď dál.
Ať Sonmi vede tvé srdce.
Slyším, jak se za tebe modlí.
Starej Georgie touží po tvý duši.
Já vím.
Naváží se do tvejch snů.
Já vím.
Rozbitej most, schovej se pod ním.
Ruce krvavý, nesmíš pustit.
Když nepřítel spí, nepodřízni ho.
Proroctví.
Zachry.
Věř Sonmi.
Pamatuj na její varování.
Vrej si ho do mysli.
Děkuju, Abatyše. Děkuju.
Sonmi~451.
Počkej.
Nemusíš se schovávat.
Vím, že jsi Sonmi~451.
Já jsem Hae-Ju Čchang.
Co se stalo s Dohlížitelem Rhí?
Předávkoval se Mýdlem.
Škoda, že to tak dopadlo,
když šlo všechno dobře.
Teď je možné, že vykonavatelé
a DNA čmuchalové tě najdou.
Jestli se dozví o tvém spojení
s Junou~939, eliminují tě.
Máš ale na vybranou.
Buď zůstaneš tady
a budeš riskovat odhalení,
nebo půjdeš se mnou.
Kosatku!
Dva, tři, táhnout!
Držte směr!
- Jeden stupeň na závětrnou.
- Rozkaz, kapitáne.
Pátek patnáctého.
Vypluli jsme s odlivem.
Pan Boerhaave mi změnil kajutu.
Dal mě do karantény do skladu,
daleko od cestujících a posádky.
Henry ho marně přesvědčoval,
že polynéský červ není nakažlivý.
Nezáleží na tom.
Chci se vrá*** domů
a zbavit se té zodpovědnosti.
Můj drahý Sixsmithi,
zoufale potřebuji tvou pomoc.
Po mém posledním dopisu
asi rychle balíš kufry,
ale to není třeba.
Pokud nechceš být svědkem
znovuzrození Roberta Frobishera.
Není zázrak, že lidský osud
se tak rychle a naprosto otočí?
V jednu chvíli skáču z okna,
a najednou jsem zaměstnaný
u velkého světového skladatele.
Jenže jsem se náhodou zabral
do deníku umírající právníka
napsaného roku 1849 během plavby
z Tichomoří do San Franciska.
Věty jsou však nedokončené.
Chybí půlka knihy.
Ničí mě to.
Budeš tak hodný
a až půjdeš do knihkupectví,
zeptáš se na ni?
Nedočtená kniha je jako
neuzavřená milostná záležitost.
...Schuhmann a Tom Marshall,
inženýři, a pak zodpovíme otázky.
Amerika miluje ropu.
Amerika je závislá na ropě.
Někdo fantazíruje o větrných
turbínách a prasečím plynu.
Ale já vám říkám,
že řešení je tady.
Řešení je jaderná energie.
Řešení je Swannekke.
- Haló?
- Zdravím, slečno Reyová.
Omlouvám se,
že volám tak pozdě.
- Doktor Sixsmith?
- Potřebuju pomoc.
Potřebuju 50 tisíc liber!
Ne dva tisíce, ale 50!
Můžu to projít znova, pane,
ale zůstatek je správný.
2343 liber a 16 pencí.
Jak je to možné?
Vždyť se peníze hrnuly!
Dluhy, pane Cavendishi.
Solventnost má své nevýhody.
Situace byla nesnadná,
ale já věděl,
že můj kapitál ve městě
nedefinuje účetní rozvaha.
McCluskie!
Jak se mají tvoje děti?
Kočičko. Tady Cavendish Nenasytný.
Tvůj oblíbený Timothy.
Kočičko?
Slyšíte správně.
Pravý psací stůl Charlese Dickense
za 60 tisíc liber. To je fér.
Podle našich záznamů je ale
v majetku Dickensova muzea.
Tak co stůl Arthura Conana Doyla?
V temnotě jsem spatřil světlo.
Krev je silnější než voda.
Když z toho Hogginsovi
udělali rodinnou záležitost,
*** Cavendishů
se k tomu postaví čelem.
U satanovejch koulí!
Zmiz a dej nám pokoj.
- Řeknu to slušně jen jednou.
- Rád tě vidím, Denny.
Nepůjčím ti ani penny,
dokud mi nesplatíš dluh.
Proč ti mám pořád dávat peníze?
Denny, lehce jsem se
zapletl s ničemy.
Když neseženu 60 tisíc liber,
dostanu nakládačku.
Ať nám to natočí na video.
A teď vodpal.
- Nedělám si legraci, Denholme.
- Proč je to můj problém?
Protože jsme bratři.
Copak nemáš svědomí?
Pár prášků
a gin s tonikem to spraví.
Denny.
Pomoc.
Prosím.
Dene, s kým to mluvíš?
- Ahoj, Georgette.
- Ahoj, Timothy.
Dobře. Takže 60 táců?
Chvíli to potrvá, ale mezitím
mám pro tebe dokonalou skrýš.
Udržujte směr!
Začal jsem se bát,
že už nikdy neobejmu Tildu.
Parazit se v noci svíjí,
způsobuje bolestivé křeče.
***ásledují mě
odporné vidiny a hlasy.
Pane Ewingu?
Ve jménu Božím! Pomoc!
Pane Ewingu,
já neublížit, vy nebát.
Prosím.
Moje jméno Autua.
Znát mě. Vidět mě bičovat.
Znát mě.
Co mi chceš?
Pomoc, pane Ewingu.
Když mi nepomoct, já umřít.
To ti hrozí už teď.
Věštkyně je obchodní loď,
ne útočiště pro otroky.
Já schopný námořník.
Vydělat si na cestu.
Tak se vzdej kapitánově vůli.
Ne. Ten mě neposlouchat.
Říct: "Plav domů, negře."
A hodit mě přes palubu.
Ale vy právník. Prosím.
Kapitán vás poslechnout.
Nemůžu ti pomoct.
Je to jen tvůj osud. Nic pro mě.
Tak mě zabít.
Neříkej nesmysly.
Když mi nepomoct, tak mě zabít.
Dobře to vědět.
Já nebýt žrádlo pro ryby.
Radši umřít tady. Do toho.
Rychle.
Našla jsem starou značku, kapitáne.
Musí to být správná hora.
Jenže lidi z Údolí se jí bojí.
Myslí si, že tam žije ďábel.
Nikdo mě nechce provést
územím Kónů.
Meronym.
S každým dnem
se zvyšuje tvá hladina ozáření.
Ten tvůj sen tě zabije.
A kvůli čemu?
Ta mimozemská kolonie
už možná ani neexistuje.
Musím končit.
- Díky, že jste přišla. Pokoj 1404.
- Hned jsem nahoře.
REAKTOR HYDRA
SWANNEKKE
Doktore Sixsmithi?
Doktore Sixsmithi!
Tady Luisa.
Zavolejte policii. Rychle!
Můj drahý Sixsmithi,
jen ty bys chápal, jak se cítím.
Dnes jsme s Ayrsem představili
nové dílo Tadeuszi Kesselringovi.
Ayrsovu oblíbenému
dirigentovi z Berlína.
Název je Věčné opakování.
Kéž bys to mohl slyšet.
Je to nejlepší symfonická báseň
napsaná od války.
A řeknu ti, že spousta
nejlepších nápadů je mých.
V našem věku nemáme právo
na tak troufalé myšlenky.
Asi jsem tvrdě vybojoval
pár bitev ve válce s vetchostí.
K večeři bažant
a lahodně plné bordeaux.
Rád poslouchám velké muže
mluvit o pošetilostech a slávě.
Jediná škoda byla,
že Ayrsova žena Jocasta odešla.
Vycítil jsem skrytý důvod.
Zeptal jsem se na to Ayrse.
Kesserling mu prý
Jocastu představil.
Zeptal jsem se,
zda ji Kesserling miloval.
- Byla to ošemetná věc.
- Jocasta je Židovka.
Vztah tudíž nebyl možný.
Proč?
Copak nevíš,
co se děje v Německu?
V tuhle chvíli vím jen to,
že světem otáčí stejná síla,
jež nám svírá srdce.
- Jak se máš, Zachry?
- Pořád stejně.
- Nevadí ti společnost?
- Ne.
Ale kozy ani jejich pastevci
nemaj přívětivou povahu.
Chci se omluvit,
že jsem přišla bez pozvání.
Mrzí mě to.
Nevadí, už se stalo.
Můžu se tě zeptat na tvoje toulky?
Vyměním otázku za otázku.
Dobře.
Nepřijela ses učit
šít, dojit nebo pást.
Proč jsi tady?
Potřebuju průvodce.
A kam?
Na Mauna Sol.
Rozbitej most, schovej se pod ním.
Co se děje?
Znovu objíždíme staré stopy
jako krasobruslaři.
Zrovna jsem četl nový rukopis
- a zasáhl mě mocný pocit déja-vu.
- POLOČASY ROZPADU: Záhada L. Reyové
Už jsem tu byl.
V jiném životě.
Ursula.
Má životní láska.
Jiná si tohle
označení nezasloužila.
Co se jí stalo?
A co se hlavně stalo
s tím mladíkem,
který ve stejném vlaku
skládal sonety
pro svou osudovou lásku?
Proroctví se vyplnilo, Abatyše.
Rozbitej most, jak jste řekla.
Meronym tam žvanila
o cestě na Mauna Sol.
Pak projeli koně. Proč se mi
ta ženská plete do života?
Slyš slova Sonmi.
"Naše životy nám nepatří.
Od zrození do smrti
jsme svázáni s ostatními.
Minulými i budoucími.
A s každým zločinem...
...a každou laskavostí...
...se rodí naše budoucnost."
Vítej v Neo Soulu.
Vylez ven.
- Možná je to největší chyba v životě,
ale tu máš. - Děkuju, pane Ewingu.
Bál jsem se, že mě sníš,
když nebudeš mít něco v žaludku.
Vy v bezpečí, pane Ewingu.
Bílý maso mi nechutnat.
Vtipné.
Než se rozhodnu,
co s tebou provedu,
řekni mi,
proč tě tak zuřivě bičovali.
Můj strýc námořník.
Vzít mě na velrybářská loď,
když mi být deset.
Já vidět svět.
Ne dobrý otrok.
Proč ses na mě díval?
Bolest silná.
Ale přátelské oko silnější.
Ty jsi uprchlý otrok a já právník.
Jak můžeme být přátelé?
Víc nebýt třeba.
Ježíši! Javiere Gomezi,
nelez mi pořád na balkón!
Proč tedy necháváš
otevřený dveře?
Protože horší než ty
na mém balkónu
je představa,
že tam můžeš uváznout.
Tak jo.
Co to čteš?
Jen staré dopisy.
Sixsmithi,
zápletka nabrala smyslný obrat.
Minulý týden jsme se
s Jocastou stali milenci.
Ale neděs se. Je to jen
tělesný akt poskytnutý jako služba.
Stejně jako má práce zapisovače.
Popravdě, ženská srdce
i jejich touha jsou pro mě záhadou.
Pak plakala a děkovala,
že jsem vnesl do jejich domu život.
Bylo jasné,
že Vyvyan byl celou noc s námi.
Byl mezi námi jako ticho
mezi notami, jež je klíčem k hudbě.
P. S.: Nejlepší zpráva.
Pracuji na vlastním díle.
Volala jsem kvůli staré nahrávce,
kterou složil Robert Frobisher.
Dostala jste mě.
Vím, že bych ji neměl přehrávat.
Díval jsem se na ni kvůli škrábancům.
Ale upřímně...
...nemůžu se jí nabažit.
Tohle je sextet Atlas mraků?
Je to symfonie.
Překrásná.
Kde už jsem ji jenom slyšela?
To si neumím představit.
V Americe je jen pár kopií.
Ale já ji znám.
Vím, že ji znám.
Než jsem si to uvědomil,
nohy mě odnesly
k Chrámu oběti,
kde jsem přišel o panictví.
Zpět ke čtyřem dnům v ráji,
kdy Ursulini rodiče odjeli
do Řecka na dlouhý víkend.
Nebo jsme si to alespoň mysleli.
Ursulo!
Pane, madam! Ujišťuji vás,
že je to naprosto nevinné.
Dva vymknuté kotníky,
jedno prasklé žebro.
Oficiální příčina nehody
podle nemocniční zprávy: číča.
Jaká byla šance,
že v tom domě stále žije?
A přesto tam byla.
Ursula.
Proč jsem jí neodpovídal
na telefonáty a dopisy?
Hanba. Bezpáteřnost.
Znaky Cavendishova klanu.
Měl jsem na vybranou.
Mohl jsem se tiše vytratit,
nebo jít ke dveřím
a zjistit, zda mám ještě ***ěji.
Pojďte! Baileyovic děvče!
- Catkin?
- Jo. Umírá.
- Co se stalo?
- Zachu!
- Sonmi.
- Ropušnice.
Podle léčitele bude do rána mrtvá.
Není to spravedlivé,
ale nedá se nic dělat.
Lež klidně.
Nálož je... tady.
Stačí na přeseknutí krkavice.
Jaký je to pocit?
Dobrý.
Catkin umírá!
- Cože?
- Šlápla na ropušnici.
Můžeš ji zachránit.
Máš na to správný nástroje.
To je pravda pravdoucí.
Přísahala jsem Radě Jasnozřivých.
Nebudu zasahovat do cizích osudů
a napravovat je.
Jsem jen hloupej pastevec,
ale tím Catkin zabiješ.
Jako bych tě já nechal
na tom mostě Kónům.
Co kdyby tam ležel
otrávený Jasnozřivý?
Co kdyby to byl tvůj druh?
Je život Jasnozřivého
cennější než život v Údolí?
Vezmu tě na Mauna Sol.
Znám cestu.
Když zachráníš Catkin,
vezmu tě k ďáblově bráně,
jestli tam tak moc chceš.
I když minulost nás láká
kouzlem Sirény,
řekl jsem si, že bude lepší
jít tam, kam mě poslal Denny.
Tady podpis.
A zítra začne život
znova, znova a znova!
Tudy.
Pojď.
Vítejte v Centrálním habitátu.
Ochrana: maximální.
Otvírám designovou databázi.
Přiděluji vzhled.
Přiděluji texturu.
To je Starý Soul.
Jestli bude voda dál stoupat,
zaplaví za sto let i Neo Soul.
Tady máš jídlo.
Na tohle nejsi zvyklá,
ale určitě ti to bude ***.
Tvoje postel.
Tady jsou tvoje šaty.
Moje?
To jsou šaty pro čistokrevné.
Ne. Jsou tvoje.
Věděla jsi, že je z Unie?
Ne, ale nezáleželo by na tom.
Proč ne?
Protože...
...poprvé mi čistokrevný
prokázal laskavost.
Mami?
Mám hlad.
Holčičko!
Líbí se ti?
Moc ti to sluší.
Pojď.
Pojď sem.
Tohle přehrávalo video,
ale čip je poškozený.
Zasekl se,
tak jsem ho opravil
- a našel zbytek.
- Zbytek?
HRŮZOSTRAŠNÁ MUKA
TIMOTHYHO CAVENDISHE
Co děláte v mém pokoji?
Klíče si vezmu.
Uložím je u paní Juddové.
Nechte moje věci být,
vy tlustá krávo!
Jelikož jste nový,
nevypláchnu vám ústa mýdlem.
Varuju vás, v Aurora House
nesnesu urážky. Od nikoho.
A nikdy nevyhrožuji nadarmo,
pane Cavendishi. Nikdy.
Budu s vámi mluvit,
jak chci, zlodějko!
Vypláchnete mi pusu mýdlem?
Jen to zkuste!
Krucinál!
Nešťastný začátek.
To je nějaký úchylný
sado-maso hotel?
Jsem sestra Noakesová.
Nechtějte mě rozzlobit.
Omlouvám se za čekání.
Jste slečna...?
Reyová.
Luisa Reyová.
Magazín Spyglass.
Jistě.
Luiso, to je Joe Napier,
šéf naší ochranky.
Překvapila jste mě. Vyhledáváte
spíše zábavnější témata, takže...
- Kdyby něco, dejte mi vědět.
- Jistě.
- To je vše. Děkuji vám.
- Díky. Na shledanou.
Náš šéfredaktor to chce osvěžit.
Lidé prý chtějí zásadní témata.
Asi jenom trend.
Pojďte se mnou.
Začneme v naší líhni.
Tam pěstujeme chytré mozky.
Pozdravte Nema. Fajn.
Zdravím, pane Cavendishi.
Cítíte se dnes ráno dobře?
Ne. Včera jsem si myslel,
že Aurora House je hotel.
Rezervaci dělal můj bratr.
Jeho osobitý kanadský žertík.
Ale poslyšte...
Máte tady větší problém.
Nějaká dementní mrcha,
co si říká Noakesová,
tady pěkně řádí
a vydává se za pokojskou.
Ale jde o tohle.
Uhodila mě a vzala mi klíče.
Chápete?
Chci ty klíče hned zpátky.
Aurora House je teď váš domov.
Váš podpis nás opravňuje...
Podpis?
Doklad o opatrovnictví,
který jste včera podepsal.
Dokumenty pro trvalý pobyt.
Ne... to byl hotelový formulář.
Nevadí, to není podstatné.
Bude z toho
výborná historka na večírky.
Většina hostů
dostane první ráno strach.
- Moje klíče, prosím.
- Rezidenti nesmějí...
Já nejsem žádný rezident!
Scény vám u nás nepomůžou!
Porušujete zatracený...
...zákon proti věznění
nebo tak něco...
...a já se nepodvolím
zločinnému týrání!
Nepodvolím se zločinnému týrání!
Venku padají vločky
na břidlicové střechy.
Jako Solženicyn ve Vermontu
i já budu psát v exilu.
Na rozdíl od Solženicyna
však nebudu sám.
Jdete někam?
To si pište! Do země živých!
Semelou vás!
Semelou vás do konzerv!
Vraťte se!
Nechte mě, nebo vás
uvedu v policejní zprávě!
Mám na práci lepší věci.
Tak je dělejte, vy ztupenej tupče!
Jak chcete!
Pusťte mě, vy ničemnej odporníku!
Pusťte mě!
"Udržíte *** lidmi moc,
dokud jim něco dáváte.
Ale všechno jim vezměte,
a moc *** nimi ztratíte."
Alexandr Solženicyn,
filozof 20. století.
Sebrané dílo zakázané Svorností.
Odkud ho znáte?
Hae-Ju.
Ale...
- ...Dohlížiteli Čchangu...
- Prosím, říkej mi Hae-Ju.
Hae-Ju.
Za to se jídlonošky eliminují.
Přežití často závisí na odvaze.
Znalost je zrcadlo.
A poprvé v životě
jsem viděla, kdo jsem
a kým se mohu stát.
Ukliď to!
- Dobré ráno, kapitáne.
- Bude dobrý i dál, když vypadnete.
To bohužel nemohu, pane.
Musím vás informovat
o černém pasažérovi,
- kterého jsem našel v kajutě.
- Černý pasažér?
Ujišťuji vás,
že neměl na vybranou.
Přísahal,
že je schopný námořník
a cestu si odpracuje,
když dostane šanci.
Je to černej pasažér,
i kdyby sral stříbrný nugety.
Vysvětlil ti něco?
Řekl mi, že cílem je
vytvořit svobodnou jídlonošku.
Juna selhala.
Já byla jejich poslední ***ěje.
Kdyby všechny novinářky
vypadaly jako vy,
bral bych ženské hnutí vážněji.
Jistě ocení vaši podporu.
Jste dobrá.
Počkejte tady.
Najdu zatím někoho chytřejšího,
kdo vám detailně
zodpoví vaše otázky.
Skvělé.
Tak jo.
Co by udělal táta?
Kdo sakra volá?
Máte tušení, kolik je hodin?
- Denny? To jsem já, Tim.
- Timothy?
- Kde jsi?
- Dobře víš, kde jsem!
Rezidenti nesmějí používat telefon.
- Někdo ti ho propašoval?
- Ty znáš pravidla?
Pomáhal jsem je sepsat.
Jsem hlavní investor už 12 let.
Je to výnosné. Lidé draze platí,
aby někam uklidili staré rodiče.
Tak hele, pobavil ses,
ale už bys měl
tu svoji hru ukončit.
Ne, ne, ne.
Teprve se začínám bavit.
O čem to mluvíš? Jsem tvůj bratr.
Proč mi tohle děláš?
Lepší otázka je tahle:
- Čím sis to zasloužil?
- Nevím, jak to myslíš.
Ale bratře, neurážej mě.
Snad nemyslíš,
že nevím o tobě a Georgette.
Georgette?
Dene, poslyš,
nechtěl jsem ti ublížit.
Je načase se kát, Timbo.
Zaplatíš za své zločiny.
Denholme...
Moc mě to mrzí.
Ne, nemusíš se omlouvat.
Tvůj exil je dostatečný trest.
I když doufám ve scénu s tebou,
sestrou Noakesovou a koštětem.
Měj se, Timmy. Sbohem.
Pozdravuje tě.
Chci se zeptat
na noc tvého zatčení.
Poslouchala jsem
tlukot jeho srdce.
Vaše srdce buší
pomaleji než naše.
V tom zvuku je jemnost.
Je velmi uklidňující.
- Vyvyane, kolik je hodin?
- Nevím. Co na tom?
Slyšel jsem melodii, chlapče.
Pro housle.
Rychle. Najdi pero.
Slyšel jsem ji ve snu.
Byl jsem v přízračné kavárně.
Nádherně osvětlené.
V podzemí, žádný východ.
Všechny servírky měly stejnou tvář.
Hrála tam hudba,
ale žádnou takovou
jsem v životě neslyšel.
Začínala...
Začínala...
Počkej.
Před chvilkou byla tak jasná.
Pomoz mi, Roberte! Uniká mi.
Ztratil jsem ji.
Vrátí se, pane.
Až ji přestanete hledat,
ona si najde vás.
Jsi naivní, Roberte.
To rozhodně ne.
Mezi námi je propast.
Chceme přece stejnou věc.
Ta propast je iluze.
Jak mám tu noc popsat, Sixsmithi?
To, co se stalo mezi Vyvyanem
a mnou, nelze slovy popsat.
Ta hudba mu tekla z uší,
dýchala ze rtů.
Nejkrásnější hudba,
jakou jsem kdy slyšel.
Co tady děláte?
Našli nás.
Pořád budu s tebou.
Soustřeď se na mě.
Hae-Ju!
Drž se mě.
Pojď. Nepustím tě.
Pane Ewingu.
To je v pořádku. Mluvil jsem
s kapitánem. Vyslechne tě.
Jak se jmenuješ?
Autua, pane.
Tento křesťanský pán,
jenž neví nic o lodích,
tvrdí, že jsi výtečný námořník.
Dobrá. Uvidíme, jak spustíš
hlavní středovou plachtu.
Pane Rodericku,
mám prázdnou láhev.
Pane Boerhaave,
připravte mi zbraň.
Cože? Dal jste mi slovo, kapitáne.
- Prosím. To nemůžete!
- Na své lodi si budu dělat, co chci.
Hlavně když jde o negerské
černé pasažéry.
Ten chlapík
má místo prstů háčky.
Pane Boerhaave,
nenadělejte na palubě.
Ne!
Hae-Ju!
Kapitáne, prosím...
Vyslechněte mě, prosím vás!
Ten černej je námořník jako já.
Pane Boerhaave?
Máme nového člena posádky.
Ať si zaslouží stravu.
Pane Hooksi.
Našel jsem ji.
Hledala v laborce toalety.
Výborně.
Ujměte se jí, Sachsi.
Představte jí naše lidi
a proveďte madam Reyovou po věži.
Ani bych tady neměl být.
Měl jsem být v Soulu,
jenže stávkují navigátoři.
Takže jsem ztvrdnul tady.
Zdá se vám někdy,
že vesmír je proti vám?
Pořád.
Nevadí?
Poslužte si.
Jste nervózní, Isaacu.
- Znervózňuju vás?
- Ne.
Právě naopak.
Řeknete mi, proč jste mě kryl?
Svoboda.
Ta pošetilá znělka
naší civilizace.
Jen ti, kteří ji ztratili,
vědí, co vlastně znamená.
Nemůžeme se shodnout,
jak s tebou naložit.
Korpokraté tě chtějí
eutanizovat jako odchylku.
Tvůrci tě chtějí
dlouhodobě zkoumat.
Psychogenomicisté požadují
okamžitou cerebrální vivisekci.
Vytvořila jsi ovšem
politický problém.
Takže je to na mně.
Je vskutku zajímavé,
že pod těmito
dokonale vytvořenými rysy
jsou myšlenky,
jež děsí celou Svornost.
Já se jich nebojím,
protože se nebojím pravdy.
Tento svět má přirozený řád,
jídlonoško.
A tento řád se musí chránit.
Informujte archiváře
a připravte ji na eliminaci.
- Ano, pane.
- Pane?
Můžete mi říct,
co se stalo s Hae-Ju Čchangem?
Prý ho zabili.
Takové rozrušování
vám nesvědčí, Adame.
Musíte odpočívat.
Jednou jsem měl...
...přítelkyni.
Nutila mě číst Carlose Castanedu.
- Četla jste od něj něco?
- Ano.
Ten vztah neklapal.
Vždycky když mluvila
o karmě a reinkarnaci,
musel jsem se smát.
A přesto...
...si to neumím vysvětlit.
Když jsem ale otevřel ty dveře...
Zničili většinu výtisků té zprávy.
Většinu?
Není žádná dobrá volba, že ne?
Když vám pomůžu,
přijdu o práci.
Nebo hůř.
Když ne, spousta lidí...
Ano, bude to ještě horší.
Musíte udělat,
co nemůžete udělat.
Žere tě něco, Zachry?
Vážně se nebojíš setkání
se Starým Georgiem na vrcholu?
Bojím se víc počasí než ďábla.
Nevěříš na něj?
Kdo zavinil Pád,
když ne Starej Georgie?
Pravdu pravdoucí?
Předci.
Pěkná blbost.
Předci maj Moudrost.
Léčí nemoci.
Donutěj lodi lítat.
Pravda. Ale mají ještě něco.
Hlad v srdci...
silnější než jejich Moudrost.
Hlad po čem?
Chtějí víc.
Víru, jako strach nebo lásku,
je třeba pochopit,
jako chápeme teorii relativity
a principy nejistoty.
Fenomén, jenž určuje
běh našeho života.
Včera jsem mířil jedním směrem.
Dnes mířím jiným.
Včera jsem věřil,
že nikdy neudělám to co dnes.
Tyto síly, jež často
změní čas a prostor,
jež ovlivňují,
jak vnímáme sami sebe,
mají počátek před naším zrozením
a pokračují i po našem skonu.
Naše životy a volby,
jako kvantové trajektorie,
závisejí na okamžiku.
Každý nový průsečík,
každé setkání
ukáže nový možný směr.
Teze:
Zamiloval jsem se
do Luisy Reyové.
Je to možné?
Právě jsem ji poznal, přesto...
...mám pocit,
že se mi stalo něco významného.
To je ono.
Hudba z mého snu.
Tohle je z mého snu.
Když jsem za tebou přišel,
tuhle hudbu jsem slyšel v hlavě.
Nějak jsem ti ji předal.
Pracuji na té skladbě už týdny.
Asi jste ji slyšel
a objevila se vám ve snu.
Nazval jsem ji sextet Atlas mraků.
Očividně je to
výsledek naší spolupráce.
Myslím, že Atlas...
...je jediná cenná věc
v mém životě.
Nicméně vím,
že bych ho nenapsal,
kdybych nepoznal vás.
V Atlasu jsou celé pasáže,
při nichž jsem si představoval
naše opětovná setkání
v jiných životech a dobách.
Ano.
Něco tak významného
nelze popsat
jako tvoje, nebo moje.
Je to naše.
Přesně tak to cítím, Vyvyane.
Promiňte, já...
- Já myslel...
- Co sis myslel?
Že se nechám zprznit
kolouškem, jako jsi ty?
- Sbalím si věci a ráno odjedu.
- Ani omylem!
Odjedeš, až ti to dovolím.
Budeš dál pracovat
na Atlasu mraků Vyvyana Ayrse.
Až bude hotový,
rozhodnu se, jak s tebou naložím.
Nemůžete mě tu držet. Odjedu.
Hodně štěstí se skládáním.
I takovej sterilní dědek je určitě
schopný vytvořit něco památného.
Rozmysli si to, Roberte.
Mysli na svou pověst.
Pověst je v našem životě všechno.
Tvá, můj vyděděný zavrženče,
je v troskách.
Myslel sis, že se nevyptáme
na někoho, kdo tu bude bydlet?
Sám Mackerras napsal, cituji:
"Je to prostitut.
Jeho styky s úchyly a sodomity
byly běžné během jeho krátké
a nicotné kariéry na Caius.
Zamkněte stříbro."
Konec citace.
Varuji tě.
Odjeď bez mého souhlasu...
a celá hudební společnost se dozví
o zvrhlém Robertu Frobisherovi.
Potom, i když složíš
nejlepší symfonii všech dob,
nikdo si ji neposlechne.
Protože o tebe nikdo nebude stát.
Už tě nenechám odejít.
Já říkala, že přijde.
Dvě věci byly jasné.
Radši bych se oběsil,
než dovolit tomu parazitovi,
aby využíval můj talent.
Musím dokončit svůj sextet.
Tady to nejde,
takže dnes v noci chci uprchnout.
Prosím, čekejte.
Probíhá prohlídka vozu.
Povolení uděleno.
Útěk z vězení je riskantní věc.
Když pochybíme,
budeme odkázáni na milost Noakesové.
Já vím, já vím.
Můžeme používat hesla.
Ale já bych to své
zapomněl jako první.
Pane Cavendishi.
Ernie Blacksmith.
To je pan Meeks a moje děvče,
Veronica Costellová.
Na důvěru.
Na důvěru.
Já vím, já vím.
Co tenhle papoušek?
Určitě nás práskne.
Pan Meeks je hodný a čestný pán.
Ten by nás nikdy nezradil.
Kromě toho ještě
nikdy neřekl nic jiného.
Já vím, já vím.
Otázka je, příteli...
Troufnete si na to?
Svornost vyžaduje poslušnost.
Stav pohotovosti.
Připravte se na prohlídku.
- Co budeme dělat?
- Zůstaň klidná.
"Skončí to slzami."
Varoval jsi mě.
Jsem beznadějný
jako Adam Ewing,
netečný k neštěstí,
jež ho čekalo.
Slepý k faktu,
že ho jeho přítel tráví.
Henry, prosím.
Nechci o ten prsten přijít.
Nebuď hlupák, Adame.
Tvé ženě je jistě přednější zdraví.
Edém už jsem viděl,
není to hezký pohled.
Znám skvělého španělského zlatníka.
Tilda ani nepozná, žes o něj přišel.
- Dej to sem!
- Neber mi pudink!
To není tvůj pudink,
ty alzheimeráku!
- Ty sis ho už sněd! - Přestaňte!
- Dej to sem! - Pusť ho, ty píčáku!
Takhle se mnou nemluv!
- Měla byste přijít.
- Nemáš právo na dva pudinky!
Ty zatracenej idiote!
Nechte toho!
- Tak už přestaňte!
- Pane Cavendishi!
Ložnice páchla hořkou medicínou.
Zbraně jsou zvláštně těžké.
Proč jsem ji vlastně vzal?
Těžko říct.
Intuice. Pocit významu.
Od téhle chvíle...
...není cesty zpět.
Dobře.
Podle těch mraků...
se počasí brzo zhorší.
- Nepotřebuju provaz.
- Ale jo.
Když spadneš, chytím tě.
- Ruce vzhůru!
- Vystupte z vozu. - Ven!
Vystupte!
Debilní migrantská hatmatilka.
Proč je sem tahaj?
- Negativní. Rozhodně ilegální.
- Zadržte ho.
- Máme tady druhýho.
- Kde?
- Uvnitř vozu.
- Prověřte to. - Rozkaz.
Vstoupil jsi na území ďábla,
Údolňáku.
Řeknu ti to jen jednou.
Ta cizačka se nahoru nedostane.
Musíš ten provaz pustit.
Když sem vkročíš, zaplatíš za to.
Pusť ten provaz.
Pusť ho!
Pusť ho!
- Jednička vstupuje do vozu.
- Rozumím.
Prohlížím vůz.
- To je ona!
- Všechno v pořádku.
Co?
Ani hnout!
Nebezpečí!
Kdo jsi?
Velitel Hae-Ju Čchang.
První důstojník Rebelské unie.
Proč to děláš?
Protože věřím,
že máš moc změnit tento svět.
Pusť ten provaz. Pusť ho...!
Ruce krvavý, nesmíš pustit.
- Pusť ho... - Nesmíš pustit.
- Ruce krvavý, nesmíš pustit. Ne.
Děkuju, Zachry.
Už podruhé jsi mě zachránil.
Když spadneš, chytím tě.
Nepřiměřené prostředky potvrzeny.
Zastavte je. Ihned!
Co to děláš, chlapče?
Řekl jsem to snad jasně.
Dělejte si, co chcete.
Odcházím.
Dobře, Frobishere. Běž.
Ale tohle si vezmu.
- Vraťte mi to!
- Je to moje! - Varuju vás.
Vzhledem k našim podmínkám
na to mám rozhodně právo.
Vraťte mi to.
Přísahám, že vás jinak zabiju!
Prosím tě...
Jsi zbabělec.
- Udělám to.
- Nestiskneš spoušť.
To tvůj druh nedokáže.
TICHOMOŘSKÝ DENÍK
ADAMA EWINGA
Ano. Ano...
Co dnes dělá náš červ, Adame?
- Myslím si, že už mě zničil.
- Ne. Nesmysl...
Nesmíš to vzdát.
Mysli na svou krásnou ženu.
Mysli na Tildu.
Jsou lapeni v tunelu.
Máme je.
Pojď.
Co to děláš?
Pojď. Rychle!
Ne. Mrtví nezůstávaj mrtví.
Nastraž uši,
nikdy nepřestanou žvanit.
Co je to za místo?
Před Pádem...
...postavili Předci sídla.
Za nebem, mezi hvězdami.
Tohle místo spojovalo
tenhle svět s novým.
Sonmi.
Je to ona.
Předci se modlili k Sonmi
jako my z Údolí?
Ne.
Úplně stejně ne.
Pohyb! Ustupte!
Tudy.
Z cesty!
Pojď.
Drž se u mě.
Jídlonošky se tu unášejí.
- Čistej vzduch.
- Děkuju.
V poho. Jsme parťáci.
Ale musíš mi říct, co se děje.
Dobře. Převlíknu se a zavolám poldy.
Slibuju, že ráno ti všechno povím.
Fajn, ale právě jsi řekla to,
co řekne postava v každý detektivce
těsně předtím, než ji zabijou.
Dobrou noc, Javiere.
Jak jsi to myslela?
Že Předci se modlili k Sonmi,
ale jinak...
Byli... jiní.
Jiný.
Jak?
Chceš pravdu pravdoucí?
Tady žiješ?
Tady se zrodila Unie.
Sonmi nebyla bůh.
Zemřela před stovkami let
na dnes opuštěném poloostrově.
- Cože?
- Znám víru Údolí.
Abatyše vás učí, že Sonmi byla
zázrak zrozený z boha Darwina.
- Ale to není pravda.
- Lži.
Její život byl smutný a nevděčný.
Zemřela ve snaze změnit Předky.
Lži.
Samý lži.
Ne, ty lžeš.
Podstata naší nesmrtelnosti
leží v důsledku našich slov.
- Sonmi?
- Před smrtí mluvila o svých činech.
Její slova jsou bolestnou
připomínkou pravdy pravdoucí.
Jak dlouho to strpíš?
Jak dlouho dovolíš cizačce
pohrávat si s tvou vírou
a zpochybňovat ji?
Naše životy nám nepatří.
Od zrození do smrti
jsme svázáni s ostatními.
Zachry.
Je ti dobře?
Dořekni to.
Kdybych tě chtěl zabít,
už bys byla mrtvá.
Neublížím ti. Chci si promluvit.
V klidu, dobře?
A kdybych já chtěla zabít tebe,
už bys byl mrtvej.
Jakej je to pocit?
Dobrej začátek konverzace, co?
Jsi dcera Lestera Reye,
to je jasný.
- Znal jsi mého otce?
- Korejská válka.
Byl jsem v jednadvacátým.
Já jsem ten na konci
vedle tvýho táty.
Mina vybouchla blízko,
málem mě sejmula.
Kdyby tvůj táta neudělal,
co udělal, nebyl bych tady.
Tak to jsme dva.
Nepustil jsi ten provaz,
protože toužíš po tom černým masu.
Je mi to jasný.
Ta děvka
s hladkou a tmavou kůží
je úlisná a usmívá se,
abys ji přivedl sem.
A pročpak asi?
Proč, hlupáku?
Chtějí ostrov.
Jasnozřiví chtějí všechno.
Zradil jsi svůj lid kvůli ženský.
Není jako ty!
Ani nemá tvou barvu!
Tahle svůdná Jezábel
neuznává tvou víru,
vymýšlí si lži
a ty jí věříš jako pes feně!
- To není pravda.
- Ne? Tak už ji zastav!
Vezmi kudlu a podřízni ji!
Chraň svůj kmen.
Chraň sestru a malou Catkin.
Zab ji, než bude pozdě.
Zabijí tě.
Neznáš je jako já.
Jo? Jestli mi jdeš říct tohle,
je trochu pozdě.
Někdo mě právě vytlačil
z mostu Swannekke.
Vymklo se to kontrole.
- Víš, kdo to udělal?
- Nájemný vrah. Bill Smoke.
- A...
- Co?
Dostal Sachse.
- Isaaca?
- Bomba v letadle.
Tisk to svádí na Palestince.
Byl hrozba.
Stejně jako Sixsmith.
Jako... ty.
Všichni musejí dovnitř.
Přiveďte je.
Sonmi~451.
Je mi ctí, že tě poznávám.
Jsem generál An-Kor Apis,
vůdce Unie.
Kdo ho platí?
Ten, co platí mě.
- Lloyd Hooks?
- Byl v Pikes Consulting.
Slyšela jsem o nich.
Lobbisté naftařských společností.
Ale...
...proč by naftaři k dozoru
*** jaderným reaktorem najali Hookse?
Stejný výraz míval tvůj otec.
Chápeš to, viď?
Hooks nechce zveřejnit zprávu,
protože reaktor nechce opravit.
- Chce, aby selhal.
- Jde o budoucnost energie.
Chtějí explozi,
chaos a krveprolití.
Čím víc mrtvých, tím líp.
Nevěřím tomu!
Tvoje slova jsou jako
vosí hnízdo, co mě bodá.
Vetřeš se mi do života,
žvaníš o pravdě pravdoucí,
a nikdy celou pravdu neřekneš.
Chci vědět, o co ti jde.
Jak jsem řekla.
Chci vyslat žádost o pomoc.
Proč?
Abyste nám vzali zemi?
Abyste nás zotročili?
Co chcete?
Jasnozřiví umírají, Zachry.
Jako Catkin.
Tenhle svět otrávil můj druh.
Nikdo nám nepomůže,
jinde domov nenajdeme.
Je to pravda. Nepřežijeme.
Nepřežijeme.
Ayrs na mě poštval poldy.
Kulka prošla skrz,
zabila akorát jeho apetit.
Ale chce se pomstít.
Budu muset zaplatit.
- Zavolám policajty.
- Nepomůžou.
Jak mám vědět, že mi nelžeš?
Jakmile Smoke zjistí,
že jsem s tebou, půjde po mně.
Potřebujeme tu zprávu.
Bez ní tě dlouho neochráním.
- Generále Apisi...
- Ty, děvče,
jsi důkaz,
že naše snaha nebyla marná.
Jsem jen servantka ze stravovny.
Nejsem stvořená ke změně světa.
To není žádný revolucionář.
Promiňte.
Nemůžu udělat, co žádáte.
Je to těžká volba pro každého.
Než se však rozhodneš,
chci, abys viděla ještě něco,
abys pochopila, za co bojujeme.
Drž mi palce.
Když tvou modlitbu vyslyší,
Jasnozřiví už se nikdy nevrátí?
Kdo chce jet s námi, je vítán.
Údolí je můj domov.
Jsi v pořádku?
Vím, že je to zakázané.
Sixsmithi,
každý den vystoupám
na Scottův památník
a všechno je jasné.
Kéž bys viděl, jak moc.
Neboj se. Všechno je v pořádku.
Všechno je dokonale v pořádku.
Chápu, že hranice
mezi hlukem a zvukem
jsou konvence.
Všechny hranice jsou konvence,
jež je třeba překonat.
To je však možné pouze
s dostatečnou představivostí.
V takové chvíli cítím tlukot
tvého srdce stejně jako svého.
A vím, že odloučení je iluze.
Můj život přesahuje má omezení.
- Všichni do práce!
- Do práce!
Blíží se bouře, pane Ewingu.
Odvedu vás dolů.
Ano? Dobře.
Tohle není charita!
Mazej pryč!
Táhni odtud!
Pane Ewingu.
Můžete na slovíčko?
Nebezpečné časy, že?
To je skandál.
- MAESTRO SE ZOTAVUJE
- Ten hrubián Frobisher je prý skladatel.
Vy jste taky skladatel.
Že, pane "Ewingu"?
Co chcete?
Inspektor chtěl prohledat
všechny pokoje.
Vím, jak usilovně pracujete,
tak jsem mu řekl,
že třetí patro je prázdné.
Je velmi drahé
nechat celé patro prázdné.
Víc nemám.
To je ale krásná vesta.
Když ty dopisy nejsou důležitý,
proč je pořád čteš?
Nevím.
Možná se snažím něco pochopit.
Co?
Proč děláme pořád dokola
stále stejné chyby.
Měla by ses zeptat Megan.
- Cože?
- Znáš nějakou Megan?
To je jeho neteř. Jak to víš?
Asi jí něco poslal.
Nejspíš použil obálku,
v níž měl dopisy.
No tak, Luiso.
První pravidlo detektivek:
Jedna stopa vede k další.
Až Hrůzostrašná muka
Timothyho Cavendishe zfilmují,
hrdinu by měl hrát někdo
mezi Laurencem Olivierem
a Michaelem Cainem.
- Kdo kruci volá?
- Doktor Conway, Aurora House.
- Zastupuji doktora Upwarda.
- Jde o matku?
Ano, pane Hotchkissi.
Musíte být bohužel silný.
Noc asi nepřežije.
Teď se nám to nehodí.
Vážně musíme přijet hned?
Jistěže ne, ale chtěla přímo vás
a zřejmě ji trápí závěť.
Hned tam budeme.
Stáhnout hlavní plachtu!
Plán byl jako domino.
Ernie nejdřív oznámil
mou smrt sestře Noakesové.
Já vím, já vím.
Celá akce závisela
na mlčení pana Meekse.
Já vím, já vím.
Pane Cavendishi?
Všechno v pořádku?
Nenechávejte mě tady!
Pane Cavendishi?
- Já věděla, že mi tu radost neuděláte!
- Ty čarodějnice uřvaná!
Pane Hotchkissi, vaše matka
je má nejdražší přítelkyně. Rychle.
A tak... adieu!
Což francouzsky
doslova znamená: "Buď s...
...bohem"!
Volá vám Joe Napier, pane Hooksi.
Prý to nepočká.
Prokrista, Joe, mám zpoždění.
Co se děje?
Volala mi ta novinářka, Reyová.
Ptala se na Sixsmithe.
- Chápu.
- Říkal jste, že s ní nebudou potíže.
Některé potíže jsou vytrvalé.
- Kde jsou klíčky?
- Nenechal je v zapalování?
Řídila jeho žena. Vzala je.
Ta ženská je vzala s sebou.
U všech všudy, co si počneme?
Podívejte se pod stínítko.
Ano!
Co to je?
- To nejsou klíčky. Co s tím?
- Co by to mohlo být? - Jak to funguje?
- Sakra!
- Ne!
Vymyslete něco!
Vy jste génius! Zatracenej génius!
Je s námi amen.
Bože. Nemůžu uvěřit,
že jsem na to přistoupila.
Funguje to vůbec? Slyšíš mě?
Jdi pořád dál.
Myslím, že je za mnou.
Hlavně se neohlížej.
Vypadněte z mýho auta!
- Zkopu vás do kómatu,
jestli neotevřete! - Ven!
- Vypadněte z mýho auta!
- Cavendishi!
- Vypadněte, Cavendishi!
- Na co je ten knoflík?
Ano!
Ano!
To ne. Pan Meeks.
Chce jet taky.
Božínku.
Krucinál ***.
Jeden za všechny,
všichni za jednoho?
Brána!
Veronico, odemknete panu Meeksovi?
Zdravím, pane Meeksi!
Jedeme na projížďku.
Já vím! Já vím!
Šlápněte na to!
Jak vzrušující!
- Ale ne! - Dupněte na to!
- Jdeme na to!
Jdeme na to.
Tak, Adame, pořádně se napijte.
Červ se brání.
Před úsvitem to bývá nejhorší.
Pane Ewingu!
Pan Ewing je v kritickém stavu.
Příští hodiny rozhodnou,
jestli přežije, nebo zemře.
- Já zůstat tady.
- Ne, to nejde.
Já muset.
Pan Ewing mě zachránit.
Být moje povinnost.
Poslouchej, ty blbá opice.
Pan Ewing tě tu nechce.
Nejspíš jsi ho nakazil ty!
Výslovně mi řekl:
"Ať se ke mně ten negr nepřibližuje!"
Tak respektuj jeho přání.
- Kam zmizel?
- Nevím.
A sakra!
- Na svobodu!
- Na svobodu!
- Sakra!
- Do prčic!
Je to tady.
Anglie to opět dokázala.
Skotsko pohořelo. Taková ostuda!
Budete toho litovat,
ani netušíte jak.
Podělaný anglický parchanti!
Pomoc!
- Do hajzlu!
- Joe!
- Tady žádný ilegály! Šéf pryč!
- Nejsem inspektor. Potřebujeme pomoc.
Nerozumím vám.
Vím, že tu nechcete policii,
ale někdo nás chce zabít.
Potřebujeme pomoc.
Nejsou tu žádní praví Skoti?
Tihle angličtí zmetci...
...podupali moje práva!
Tihle lidi patří ke mně.
Hrozně mě a mé přátele zneužili.
Potřebujeme trochu píchnout!
Jasně, kámo.
My tě nezklamem.
Poslouchej, ty trhane.
Běž vojebat svou hovadskou...
- Vešli sem dva lidé. Kudy šli?
- My na dělníky hodní!
- Nepotřebovat odbory!
- Kudy šli?
- Sklapni!
- Můj šéf spoustu přátel.
Drž hubu!
Děláte chybu...
Zasraná blbá náplavo!
Copak je, Adame?
Jak ti mám rozumět,
když tak drmolíš?
Budu hádat. Něco jako:
"Henry, jak jsi mi to mohl udělat?
Já myslel, že jsme přátelé."
Bohužel ses mýlil.
Spletl ses.
Jako Horrox a tvůj hloupý tchán.
Je jen jedno pravidlo,
co váže všechny.
Jeden hlavní princip,
který určuje všechno na světě.
"Maso jsou slabí, jen silní jedí."
Tudy.
Já říkal, že se ti nedá věřit.
Jsi na řadě, parchante.
To patří ke kšeftu.
Užij si důchod.
A neříkej mi zasraná náplavo!
Stáhnout kosatku!
Ptáš se proč?
Je to absurdně prosté.
Máš v kufru zlato.
Chci ho.
Proto jsem tě zabil.
Pryč od pana Ewinga,
nebo já vás zabít.
Pane Ewingu!
Vy to muset dostat ven.
Pojďte, pane Ewingu.
Chcípni!
Co to bylo?
Válečný pokřik Kónů.
Zachry!
Ne, Sonmi, ne...
Zachry!
Tohle mi chtěl generál ukázat?
Konec ke mně spěchá.
Nemohu jíst ani spát.
Stejně jako u Ewinga,
útrapy budou má smrt.
Nejdřív z nich ale bude hudba.
Myslí si, že jdou do Exaltace,
ale není to tak, že?
Vítám tě.
Posaď se.
Uvolni se.
Tohle ti odejme obojek.
Ne.
Ne.
Ne...
Rose...
Když nepřítel spí, nepodřízni ho.
Jejich genomový průmysl si žádá
hodně biomasy pro umělé dělohy.
Především však
pro udržení pracovních sil.
Recyklované jídlonošky
jsou levný zdroj proteinu.
Mýdlo.
Krmí nás námi samými.
Ta loď.
Ta loď se musí zničit.
Ano.
Jejich systém musí být svržen.
Ano.
Ať se narodíme z pravé dělohy
nebo umělé, jsme čistokrevní.
Ano.
Musíme bojovat.
A třeba i zemřít,
abychom lidem sdělili pravdu.
Na tohle jsme čekali.
Hotovo.
Catkin.
Catkin.
Ne.
Pak tě vzali
do satelitního střediska Unie.
Vysílala jsem své Zjevení
pro dvanáct států
a čtyři mimozemské kolonie.
Po 18 minutách
vykonavatelé zaútočili.
Být znamená být vnímán.
A to je možné jen očima druhého.
Podstata naší nesmrtelnosti leží
v důsledcích našich slov a činů,
působících po všechny časy.
Zachry.
Strejdo Zachu!
Schovej se!
Zachry!
Ne...!
Zabil jsi náčelníka.
Teď jsi masem.
Catkin.
- Jsi v bezpečí.
- Strejdo Zachu.
Jsi v bezpečí...
- Poděkuj Sonmi.
- Ne, díky tobě.
No tak, pane Ewingu,
ještě jednou.
Sůl vám vyčistit žaludek.
Dobře, pane Ewingu.
Tak pojďte.
Vidíte, kde jsme?
Zůstaňte tady.
Domov.
Domov.
Megan Sixsmithová?
Ať za to zaplatí.
To se spolehněte.
Děkuju.
Můj strýc byl vědec.
Věřil však, že láska je skutečná.
Něco jako... přírodní jev.
Věřil, že láska přežije smrt.
Běs při dokončování mi připomněl
naši poslední noc v Cambridge.
Viděl jsem poslední úsvit,
vychutnal si poslední cigaretu.
Nevěřil jsem, že to může být lepší,
dokud jsem neviděl známý klobouk.
Upřímně, Sixsmithi,
i když v něm vypadáš směšně,
nikdy jsi mi nepřipadal krásnější.
Sledoval jsem tě tak dlouho,
jak jsem si troufl.
Nebyla náhoda,
že jsem tě viděl první.
- Dobře.
- Děkuji.
Můžeme vás vzít s sebou.
- Chci jet s Meronym.
- Kam?
Jasnozřiví jsou na tom jako my.
Taky nemají domov.
Ne. Zatím.
Myslíš, že někdo uslyší modlitbu
a snese se z nebe?
Možná. Jednoho dne.
To je tedy bleška ***ěje.
A blešek se tak snadno nezbavíš.
Věřím, že nás čeká
jiný svět, Sixsmithi.
Lepší svět.
A já tam na tebe budu čekat.
Přejete si, pane?
Ano. Hledám přítele,
který přijel z Edinburghu.
Věřím, že mrtví nejsme dlouho.
Najdi mě pod korsickými hvězdami,
kde jsme se poprvé políbili.
Navěky tvůj R. F.
Ne...
Proboha!
Ne!
Podle zprávy byl
velitel Čchang zabit při útoku.
To je pravda.
Řekla bys, žes ho milovala?
Ano, miluji.
Chceš říct, že ho stále miluješ?
Chci říct, že vždycky budu.
Naše životy nám nepatří.
Od zrození do smrti
jsme svázáni s ostatními.
Minulými i budoucími.
A s každým zločinem a laskavostí...
...se rodí naše budoucnost.
Ve svém Zjevení jsi řekla,
že důsledky života jednotlivce
přetrvávají věčně.
Znamená to,
že věříš v posmrtný život?
V nebe nebo peklo?
Věřím, že smrt jsou jen dveře.
Když se zavřou,
další se otevřou.
Kdybych si měla představit nebe,
byly by to otvírající se dveře.
A za nimi...
...bych našla jeho,
jak na mě čeká.
Jsem doma...
Bože, tolik jsi mi chyběla!
Díky, pane.
Rád bych položil poslední otázku.
Věděla jsi,
že plán Unie musí selhat.
- Ano.
- Tak proč jsi souhlasila?
O tohle mě generál Apis žádal.
Aby ses nechala popravit?
Kdybych zůstala neviditelnou,
pravda by nevyšla najevo.
To jsem nemohla dovolit.
Co když téhle pravdě nikdo neuvěří?
Někdo už jí věří.
Adame? Dobrý Bože!
Vyprávím o tvém dobrodružství.
Přidej se k nám.
Přines mu židli.
Ne, děkuji. Nemohu zůstat.
Tak co tady děláš? Lékař ti nařídil
alespoň tři týdny v posteli.
Ano, ale tohle nepočká.
Musím s vámi mluvit. O samotě.
Ovšem.
Omluvte mě.
To je smlouva od reverenda Horroxe?
- Správně.
- Byl bych poslal sluhu.
Zešílel jsi?
Bývalý otrok mi zachránil život.
Nemohu se s dobrým svědomím
na tomto obchodu dál podílet.
NAFTAŘSKÝ LOBBISTA ZATČEN
VE SKANDÁLU SWANNEKKE
- Byla by to skvělá kniha.
- Na to si připiju.
Venku padají vločky
na břidlicové střechy a žulové zdi.
Jako Solženicyn ve Vermontu
i já budu psát v exilu.
Na rozdíl od Solženicyna
však nebudu sám.
K čertu s tebou!
Kdybys nebyl manžel mé dcery...
Zdravím tě, otče.
Tildo?
Co se děje?
Jdu se rozloučit.
Rozloučit? Kam jedeš?
Jedeme na východ
pracovat s abolicionisty.
Cože?
Ten jed ti spálil mozek!
Pokud ano, vřele ho doporučuji.
Takhle dobře mi nebylo už léta.
Tildo, zakazuji ti
s tím šílencem odjet!
Celý život jsem se tě bála, otče.
Odjíždím se svým manželem.
Adame.
Poslouchej mě.
Když ne kvůli sobě,
tak kvůli mému vnukovi.
Tento svět má přirozený řád.
A ti, kdo ho chtějí zvrá***,
nedopadnou dobře.
Toto hnutí nemůže přežít.
Když se k nim přidáš,
tvá rodina bude zatracena.
Budou na tebe plivat
jako na vyvrhele.
Budeš lynčován nebo ukřižován.
A kvůli čemu?
Kvůli čemu?
Ať uděláš cokoli, nebude to nic víc
než kapka v nekonečném oceánu.
A co je oceán jiného
než spousta kapek?
Oheň uhasíná.
To je dobře. Můj příběh končí.
Ne! Prosím!
Povídej ještě jeden!
Pojďte, vy nezbedové!
Už je zima!
Slyšeli jste babičku.
Běžte. Utíkejte.
Máš to tady venku rád,
viď, dědoušku?
Připomíná mi to starý Údolí.
Která je Země?
Tam. Támhle.
Ta modrá záře.
Pomoz dědouškovi vstát.
Řekneš nám o tý velký lodi,
o dlouhým spánku a o tom dalším?
Ne. O tom dalším líp
vypráví babička.
Pořád babičku miluješ?
Tvá babička je to nejlepší,
co mě kdy potkalo.
Tak pojď, dědoušku.
Zahřeju ti ty tvý starý kosti.