Tip:
Highlight text to annotate it
X
- Jste v pořádku?
- Nic se nestalo.
Vážně?
Vítejte v L.A.
- To on.
- V pohodě.
Proč máš vždycky
nějakej problém?
Nemám.
Ten magor byl sarkastickej...
- a ty to víš.
- Promiň, mně to nepřipadalo.
Kecáš. Co ta narážka na vlasy?
To bylo fakt hezký.
Co mám dělat?
Já s tím chlapem dělám.
Víš, co? O svý věci
se umíš skvěle starat.
Něco ti řeknu. Pokud vím,
naposledy jsi spal se mnou.
Takže pokud nechceš
spát s ním, tak...
Kámo, kde seženu autobus
na letiště?
- Támhle.
- Díky.
Byl to on,
kdo telefonoval v tom zlatým lexusu.
Pořád žádají změnu
místa soudního jednání?
Díky věcem z počátku 80. let
se mu dá přilepšit.
- Kam to bude?
- Do centra. North Spring Street 312.
Do centra.
Hele, přepisy musí být hotové
zítra ráno do sedmi, jasný?
Počkej. Jeďte ulicí Sepulveda,
pak Slauson a La Brea.
Z La Brea 6. ulicí do centra.
No a? Budeš ponocovat.
Jsem na tom stejně, tak nefňukej.
Vezmu to po 105 na 110.
- Je to rychlejší.
- Cože?
Vezmu to po 105 na 110,
je to rychlejší.
Ze 110 se u USC stává parkoviště.
Ale na La Brea
*** Santa Monicou je zácpa.
Po 110 severně od 10...
jedou lidi do Pasadeny.
A jedou pomalu.
To jo, ale já sjedu
na Grand a pak...
Dobře, pojedeme, jak chcete.
- Vsadíme se?
- Chcete?
Ale co když se mýlíte?
Určitě ne, ale jestli jo,
tak tuhle jízdu máte zadarmo.
Platí.
- Tak to řekněte.
- Co?
- Do toho.
- Měl jsem štěstí na semaforech.
Ale neměl.
Měl jste pravdu.
Mýlila jsem se,
***.
Můžete to zesílit?
- Máte ráda klasiku.
- Jo. Na střední jsem hrála.
- Dechový nástroje?
- Ne. Smyčcový.
Na dechový jsem neměla plíce.
Zmátla jste mě, jak jste se
vybíjela do telefonu.
To je jiný nástroj.
Kdybyste mě poslechl,
tak jsme teď v zácpě...
a vydělal byste si
o 5 babek víc.
Nechte si je.
Kupte si něco divokýho.
Vážně, vždyť o nic nejde.
Kolik znáte taxikářů,
který by vám chtěli
ušetřit peníze?
Byli jsme dva. Musel jsem
ho zabít. Nesnáším konkurenci.
Jste hrdý na svou práci?
Na tuhle?
Ne, tímhle si přivydělávám.
Zaplatí mi to účty.
Ale budu nejlepší v tom, co chystám.
Ale to je něco jinýho.
- Co jinýho?
- Dávám něco do kupy.
Jako co...?
Povídejte.
Chci provozovat limuzíny.
Island Limos.
Bude to jako ostrov na kolech.
Prostě zážitek. Bezva věc.
Když pojedete na letiště,
nebudete chtít vystoupit.
Dělám tenhle vedlejšák,
abych splatil můj mercedes,
získal lidi a správný klienty.
Líbí se Vám práce právníka?
- Jste jasnovidec?
- Trochu.
Tmavý kostým s proužkem.
Elegantní, ne moc křiklavý.
Z reklamy nejste.
K tomu prvotřídní kufřík.
A kabelka značky Bottega.
Když mi sem nasedne
člověk s mečem,
vyvodím z toho, že to je nejspíš
šéfkuchař přes suši.
A Vy? Clarence Darrow.
Ani ne.
On byl obhájce. Já jsem žalobkyně.
- Velkej případ?
- Jo.
- Jsme tu rychle.
- Jistě.
Ale neodpověděla jste mi.
Děláte svou práci ráda?
Ano.
Ale ne dnes.
Dnes taky. Těším se.
Miluju stát v soudní síni.
A k tomu každou...
noc před prvním
slyšením cítím napětí.
Napětí? Jaký?
Že prohraju.
Že mám chabej případ,
slabý důkazy,
že nejsem dost připravená,
že lidi odhalí,
že nevím, co dělám,
a že celý ty roky
hraju divadlo.
Zastupuju
ministerstvo spravedlnosti,
moje zahajovací řeč
vyzní naprázdno...
a porota se mi vysměje.
Já se rozbrečím. Ale nezvracím.
Spousta lidí zvrací,
ale já mám silnej žaludek.
Pak se vzchopím,
přepíšu zahajovací řeč,
zapracuju na důkazech
a to dělám celou noc.
To je můj rituál.
- A ráno jsem v pohodě.
- Potřebujete dovolenou.
Měla jsem ji právě teď na dálnici.
Ne v taxíku.
Potřebujete si vyčistit hlavu.
Dát se dohromady.
Zharmonizovat se. Víte...
Kdy jste Vy měl dovolenou?
Jezdím na dovolenou pořád.
- Jak často?
- Několikrát denně.
Moje oblíbený místo.
Maledivy.
Moje malý místo úniku.
Když mám těžký den,
tak si dám pět minut pauzu
a jedu tam.
A nemyslím absolutně na nic.
- Vemte si ji.
- Ne. To nemůžu.
Vemte si ji.
Potřebujete ji víc než já.
Pomůže Vám. To Vám garantuju.
Díky, ***.
Držte se.
Ano?
Kdybyste chtěl...
někdy prošetřit firmu...
ze žebříčku Fortune 500,
nebo si postěžovat na silnice.
Dobrej.
Počkejte, stůjte.
Promiňte.
Neslyšel jsem Vás.
Pojďte, vezmu Vás.
- Kam to bude?
- South Union Street 1039.
Jasně.
- Jak dlouho to potrvá?
- Sedm minut.
Sedm. Takže ne osm ani šest?
Dvě minuty po 110 na Normandii.
Z Normandie do Venice tři minuty.
Po Union jednu.
A minutu navíc, kdyby něco.
- Můžu Vám to změřit?
- Poslužte si.
Co když se mýlíte?
Pojedu zadarmo?
Omluvím se. Dnes už
jsem se o jízdu zdarma vsadil.
- S kým?
- S jednou holkou.
Domluvil jste si s ní rande?
- Poprvé v L.A.?
- Ne.
Kdykoliv jsem tady,
těším se na odjezd.
Město je moc roztahaný.
- Můj názor. Souhlasíte?
- Bydlím tu.
17 milionů lidí.
Kdyby to byl stát,
byl by pátý nejvyspělejší na světě
a lidi se tu neznají.
Četl jsem o chlápkovi,
co zemřel v metru.
Šest hodin jezdil dokola,
lidi kolem něho nastupovali...
a vystupovali,
než si někdo všiml, že je mrtvý.
Nikdo si ničeho nevšímá.
V tak čistým taxíku
jsem ještě nejel.
- Jezdíte pravidelně?
- Jo, kolega jezdí přes den.
- Jezdíte radši v noci?
- Jo, lidi jsou klidnější.
Míň stresu, menší zácpa, větší spropitné.
- Co výhody?
- V týhle práci žádný nejsou.
Nechci to dělat dlouho.
Jen si tím přivydělávám.
Je to dočasný,
než dám něco do kupy.
Je to jen dočasný.
- Jak dlouho jezdíte?
- 12 let.
Fakt?
Co dáváte dohromady?
Nechci o tom mluvit.
Malej podnikatelskej plán.
- Nezlobte se. Já jen...
- Nic se neděje.
Vy jste ten typ, co nekecá
a dělá. To je bezva.
- Sedm minut. Jste dobrej.
- Měl jsem štěstí na semaforech.
Jasně. Zřejmě víte,
kdy přesně padá zelená.
Jedu uzavřít obchod s nemovitostmi,
jsem tu na jednu noc.
Musím udělat pět zastávek.
Posbírám podpisy, navštívím přátele...
a v šest ráno odlítám.
Dělejte mi řidiče.
Auto si nemůžete pronajmout.
- Předpisy?
- Jo.
Neplatí vám nemocenskou.
Kolik si vyděláte za směnu?
- Kolik?
- 350, 400.
Jo? Nabízím Vám 600.
- Já nevím.
- Přidám 100, když mě...
hodíte na letiště
a nebudu dobíhat letadlo.
Ne, já nevím.
- Fakt nevím.
- Ale víte.
- Já nevím.
- Ale jo.
Šest stovek...
Plácneme si.
Tady je 300 předem.
- Jak se jmenuješ?
- Max.
- Max. Já jsem Vincent.
- Dobře.
Nemůžu parkovat v druhý řadě.
Sejdeme se v ulici za domem.
Ten rozhodně není odsud.
Tak.
Ale ne! Do prdele!
Sakra!
Co to...?
Do hajzlu!
Zatraceně!
Jsi v pořádku?
Do prdele. Kurva.
On... Spadnul na můj taxík.
Spadnul...
Spadnul seshora na můj zasranej taxík.
- Do prdele. Asi je mrtvej.
- Dobrej odhad.
Tys ho zabil?
Ne, zastřelil.
Zabily ho kulky a pád.
Do prdele.
- Ani se nehni, ***.
- Jen klid.
Dej ruce dolů.
Ruce dolů.
Dobře. Dobře.
- Pomoz mi. Otevři kufr.
- Cože?
Otevři kufr.
Pojď. Dělej.
Co to...? Tak dělej.
Shodím ho ze střechy.
Nemůžu ho tady nechat.
Jestli ho nechceš mít na předku...
Ale vzhledem k hygieně...
- Do prdele.
- Tak.
Je to jen mrtvola. Vem ho za ruce.
- Nemůžu.
- Vem ho za zápěstí.
- Máš ho?
- Jo. Cuká sebou.
Dobře. To stačí.
- Jedeme.
- Vem si taxi.
- Taxi?
- Jo, vem si ho.
Já budu v klidu.
Stejně nevědí,
kdo to řídí.
Nikdy to nekontrolují.
Dobře? Tak si ho vem. Ty, já...
Nikomu to neřekneš, že jo?
- Jo. Jo.
- Že jo?
Slibuju.
- Nastup.
- Ty... Ty...
Nastup.
Ramone?
Ramone?
Ramone!
Ramone!
Do prdele.
- Divize Rampart.
- Tady detektiv Fanning z narkotik.
Pošlete dva vozy a detektiva
na South Union 1039.
- Volejte na zvláštní, mám tu vraždu.
- Rozumím. South Union 1039.
- Co děláš?
- Uklízím. Je tu binec.
No a? Lady Macbeth, svítí zelená
a my tu stojíme jak polena.
Opusťte scénu.
Kreténe!
Už nemáš nejčistější taxík v L.A.
Smiř se s tím.
Soustřeď se na práci. Řiď.
- Fountain 7565. Víš, kde to je?
- Západní Hollywood.
- Na jak dlouho to odhaduješ?
- Já nevím, člověče, 17 minut.
Proč?
- Ne. To ne. To ne.
- Říkal jsem ti,
- že máme další zastávky.
- Ne, říkal jsi,
- že musíš navštívit několik přátel.
- Dobře, jsou to něčí přátelé.
Ty řiď, já si to objedu,
a když vydržíš,
čeká na tebe 700 babek.
Nechci tě naštvat, ale já nemůžu.
Nemůžu tě vozit,
zatímco ty zabíjíš lidi.
- To není moje práce.
- Dnes v noci to je.
Ty to nechápeš.
Myslím to vážně.
Nejsem na to stavěnej.
- Dobře. Hele, jsi ve stresu.
- To jsem.
Jsi ve stresu. To chápu.
Zhluboka dýchej a buď v klidu.
- Dýcháš?
- Do prdele.
- Dýcháš?
- Jo.
Tak fajn.
Situace se má takhle:
Měls mě dneska v noci vozit
a o ničem nevědět,
ale ten tlusťoch si stoupnul na okno
a skočil střemhlav dolů.
Přejdeme na plán B.
Dýcháš?
Popereme se s tím.
Budeme improvizovat.
Přizpůsobíme se prostředí.
Darwin. Sem tam se to posere.
I Ching. Je to ***. Poradíme si s tím.
I Ching? O čem to mluvíš?
- Vyhodils z okna chlapa.
- Nevyhodil. Vypadl.
- Co ti udělal?
- Cože?
- Co ti udělal?
- Nic. Neznal jsem ho.
Viděls ho poprvé a zabils ho?
Měl bych zabíjet jen lidi,
který znám?
- To ne.
- ***, planeta má šest miliard lidí...
a tebe vytočí jeden tlusťoch.
- Kdo to byl?
- Co tě to zajímá?
- Slyšel jsi o Rwandě?
- Jo.
Denně tam zemřou desetitisíce.
Od Nagasaki a Hiroshimy
nikdo nezabíjel lidi tak rychle.
- Hnul jsi brvou, ***?
- Co?
Jsi v Amnesty International, Oxfamu,
"Zachraňte velryby"
nebo Greenpeace? Ne.
Sejmu jednoho tlusťocha
a ty máš záchvat.
Neznám nikoho z Rwandy.
Toho chlapa v kufru taky ne.
Bože.
Jestli se ti uleví,
byl to zločinec,
zapojenej do nelegální činnosti.
A ty děláš co?
Odklízíš odpad?
Jo. Něco takovýho.
- Zastavte na krajnici.
- Do prdele.
- Zbav se jich.
- Jak?
Ty jsi taxikář.
Vykecej se z toho.
Jen, prosím, nic nepodnikej.
Tak mě nenech zahnat do úzkých.
V kufru už není místo.
- Tomu nemůžu věřit.
- Věř tomu.
Nic nedělej. Promluvím s nima.
Asi je ženatej.
Ten druhej má děti.
Možná těhotnou ženu.
Vyřídím to.
Jo, moment.
Dobrý večer.
Kolega to s Vámi vyřídí.
Vaše doklady.
Jo.
Zastavil jsem Vás,
protože máte rozbité čelní sklo.
- Je to čerstvé?
- Ano.
Zápasil jste s jídlem?
Jo, já... Je tu nepořádek.
Uklidím to...
Na tom skle je krev?
Jo.
Jo, srazil jsem srnku.
- Srazil jste srnku?
- Jo, na...
- Jel jsem po Slausonu.
- Srnka v South Central?
Jo, jsou tam.
Vběhla mi před auto
a už jsem to neubrzdil.
- Proč stále vezete pasažéra?
- Jel jsem do depa a...
Vzal jsem ho.
Mám to při cestě.
Ale vůz není bezpečný,
takže ho musíme zadržet...
a prohlédnout,
než přijede odtahová služba.
Takže otevřete kufr a vystupte.
Pane, je mi líto,
zavolejte si jiný taxík.
Je to nutné, strážníku?
Mám to už jen půl míle.
Ano, pane.
Prosím, vystupte.
- Vy taky. No tak.
- Když otevřeš kufr, vlezou tam.
Víte, dneska jsem měl dlouhou noc.
A depo je už jen kousek.
Tak se smilujte.
Je to moje první jízda.
Vystupte z vozu. Otevřete kufr.
Tak pojďte.
Vystupte. Vy také, pane. Prosím.
Tady dispečink divize Rampart.
Střelba na 83. a Hoover.
Pohotovost hlídkám v okrsku 26.
Přepínám.
Hej parťáku, musíme vyrazit.
Tady Roger. Jsme na cestě.
Jeďte rovnou do depa.
Dobrou noc, pane.
Zastav.
Ruce na volant,
za deset minut dvě.
- Proč?
- Protože to říkám.
- ***. ***.
- Do prdele.
Jsi tam, ty prevíte?
- Kdo je to?
- Lenny z dispečinku.
***, vím, že tam jsi.
Ozvi se.
- Co když se neozveš?
- Bude mi volat dál.
***, odpověz.
Nepodělej to.
- Jo, Lenny, co je?
- Zrovna jsem mluvil s poldama.
Ujišťujou se,
jestli jsi přijel s autem.
- No a?
- Kromě toho, že nesnáším poldy,
si prej naboural auto?
Ne, někdo naboural mě.
Já jsem ne...
To je mi jedno.
Zaplatíš to.
Byla to nehoda. Nemůžeš za to.
- Byla to nehoda. Nemůžu za to.
- Kecy. Zodpovídáš za to.
Půjde to z tvý kapsy.
Ať si to auto strčí do prdele.
- To nemůžu. Je to šéf.
- No a?
- Potřebuju tu práci.
- Nepotřebuješ.
Jsi tam? Mluvím s tebou.
***! ***!
- Nic Vám nezaplatí.
- Kdo to, sakra, mluví?
Albert Riccardo,
asistent státního návladního...
a zákazník,
který Vás nahlásí na dopravním.
- Nerozčilujte se.
- Cože?
Jak se nemám rozčilovat,
když vydíráte pracujícího člověka?
Moc dobře víte,
že všechny škody kryje pojistka.
Takže o co se snažíš,
ty sarkastickej parchante?
- Jen jsem...
- Řekni mu to.
Řekni mu, že je hajzl.
Do toho.
Jsi hajzl.
Jestli to zkusí znovu,
tak mu narveš
ten taxík do prdele.
Jestli to zkusíš znovu,
tak ti narvu
ten taxík do prdele.
Do prdele!
Věci jako ochranné příkazy
kvůli domácímu ***ásledování,
kdy muž chce svou manželku
nebo přítelkyni zpět.
Stále slyšíme:
"Sežeňte si ochranný příkaz."
Ochranný příkaz
jako nástroj užíváme,
ale častokrát je to pro
***ásledovatele jen cár papíru.
- Ano.
- Pane Clarku,
přišel za Vámi notář.
Prokázal se jako notář?
Ano.
Pošlete ho nahoru.
Nebo je zastřelí.
To je častý případ.
- Ale používáme to jako nástroj.
- Ale často...
Častokrát říkám... V této
situaci mohou napsat nebo zavolat.
Ale jak často ***ásledovaní...
znají ***ásledovatele?
Hej! Jsem v taxíku!
Hej!
Sakra. Tady... V uličce!
Sakra!
Počkej.
Jo. Hej, tady.
Jsem uvězněnej v taxíku.
Díky. Díky.
Hele, potřebuju se odsud dostat.
- Co se děje?
- Jsem tu přivázanej.
Přivázal mě chlap,
je v tomhle baráku,
řádí jako pominutej.
Musím se dostat pryč.
- Tak ty jsi přivázanej?
- Dostaň mě ven a zavoláme poldy.
Naval šrajtofli.
- Děláš si prdel?
- Vypadám na to?!
Nevidíš,
že jsem přivázanej k volantu?!
Je mi ***, k čemu jsi přivázanej.
Já ti ukážu.
- Nestřílej.
- Tak zvedni prdel.
- Kurva.
- Jo.
Co tady ještě máš? Trefa.
To nebyla prdel.
Hej, chlapče.
- To je můj kufřík?
- Tvůj kufřík?
Jo. Chceš ho zpátky?
A co šrajtofle?
Co pro mě ještě máš?
Kurva!
Kde je tlačítko?
Pod palubkou?
Můžeš?
Když upoutáš pozornost,
umřou lidi, který nemusí.
Rozumíš?
- Jo.
- Jo?
To se podívejme:
Máme náskok.
- Máš rád jazz?
- Cože?
- Jazz. Máš rád jazz?
- Ani ne.
Kámoš mi říkal
o baru u Crenshaw.
Leimert Park.
Hrály tam všechny hvězdy.
Dexter Gordon, Charlie Mingus,
Chet Baker. A tak.
Jedeme. Zvu tě na drink.
Jak se jmenuje ten
tvůj informátor? Ramone?
Ramone Ayala. Včera jsme se
měli sejít v Bellflower.
Neukázal se,
tak jsem jel sem a našel tohle.
Jak dlouho pro tebe dělá?
Čtyři měsíce. Je to malá ryba.
Součást distribuční sítě
napojené na Felixe.
Felix Reyes-Torrena?
Po něm jdou federálové.
Nechtějí nás u toho.
Odkdy policie L.A.
dělá pro federály?
Jestli se objeví,
vezmou nám případ...
a sami slíznou smetanu.
Tak o co jde?
Jde o to,
že můj špicl vyletěl z okna.
A když vyletěl z okna,
tak má na zadku Felixovy
otisky. Takže případ je můj.
Stal se tu zločin? Vražda?
Máš tělo?
- Vidím jen vysypaný sklo.
- A krev.
Tady na skle je další.
A další stopy tamhle a tady.
- Richarde?
- Jo, tady.
Ramone vyletěl z okna...
a rozplácnul se.
Je tu rozježděný sklo.
- Třeba vyskočil.
- Jasně.
Byl v depresi,
tak skočil střemhlav ze čtvrtýho patra.
"Páni, už je mi líp."
Pak se zvednul.
"Teď si dodělám svý."
- No tak.
- Hej, Rayi! Chytej.
- Čerstvý?
- Ještě je cí*** kordit.
Stařík odnaproti sledoval televizi...
a prý tu večer zastavil taxík,
z kterýho vystoupili dva chlápkové.
Popis? Viděl něco?
Něco jo.
Má brejle jako popelníky.
V L.A. jezdí 4000 taxíků.
- Máš ještě něco?
- Ne.
Fajn. Pátrej dál.
Budeme pátrat dál.
Vzpomínáš na případ z Oaklandu?
Taxikář jezdil celou noc,
zabil tři lidi
a pak si prostřelil hlavu.
Pominul se. No a?
Ten detektiv z Oaklandu
na to neskočil.
Taxikář neměl záznam
ani žádnou duševní chorobu.
Zastřelí tři lidi a pak sebe?
Ten detektiv tvrdil,
že v taxíku seděl ještě někdo.
Jazzu jsem nikdy nepřišel na chuť.
Jde mimo melodii. Mimo noty.
To se nečeká.
- Je to improvizace jako dnešní noc.
- Jako dnešní noc?
Za deset let bude mít většina lidí...
stejnou práci, bydlení, rutinu.
Všechno stejný.
Mít svý jistý znovu a znovu.
Za deset let.
Přitom nevíš,
kde budeš za deset minut.
Že jo?
- Kdo hraje na tu trubku?
- Daniel, zlato, on je majitel.
Je skvělej. Až dohraje,
můžeš ho sem pozvat?
- Zvu ho na drink.
- Jasně, zlato.
Když mi bylo 19,
uklízel jsem tady stoly.
Prachy nebyly špatný,
ale o to nešlo.
Byla tu muzika.
A já u toho.
Vzpomínám si na jeden večer.
22. července 1964.
Víte, kdo přišel?
Ahoj.
Miles Davis.
- Osobně?
- Jo.
Tamhletěma dveřma vešel
nejlepší chlápek na planetě.
Bože.
Zrovna na Vine nahrával desku...
pro Columbii.
Takže Miles vešel.
A než jste se ***áli, tak stál
na pódiu a jamoval s kapelou.
- To muselo bejt...
- Bylo to děsivý.
On byl tak soustředěnej.
Šel z něj trochu strach.
Každej věděl,
že nemůžeš jen tak
mluvit s Milesem Davisem.
Možná vypadal hrůzostrašně,
ale byl zabraný do hudby.
Mladej pár hipíků
se s ním chtěl pozdravit.
Ten kluk mu říká: "Ahoj, jsem..."
A Miles: "Zmiz mi z očí,
ty zhulenej parchante.
A tu kurvu si vem s sebou."
Takovej...
Takovej byl Miles.
Takovej byl, když byl
pohrouženej do hudby. Strašnej.
Mluvil jste s ním?
- Ještě líp.
- Ne.
- Asi 20 minut jsem s ním hrál.
- Neuvěřitelný.
- Jak jste to dokázal?
- Jak?
Člověk musí něco umět,
když hraje vedle Milese Davise.
Ale podržel mě.
- Co řekl?
- Jedno slovo: "Bezva."
- "Bezva"?
- Jo.
- Nic víc?
- Ne.
To znamenalo: "Dobrý, ale ne dost."
"Až to bude, tak se ukaž."
- Ukázal jste se?
- Ne.
Narukoval jsem
a přišly jiný věci.
A když jsem se vrátil k muzice,
bylo po sezóně.
Narodil jsem se v roce 1945,
ale ten večer
byl pro mě jako početí.
- Přímo tady.
- Je tu prázdno.
Jazz už netáhne tak jako dřív.
Krásnej příběh.
Musím to povyprávět
v Culiacánu a Cartageně.
Znáte někoho z Culiacánu
nebo Cartageny?
Bohužel jo.
Zrovna jsem si začal myslet,
že jste fajn chlap.
To jsem, vzhledem k práci,
na kterou jsem najatej.
No tak, Vincente,
nech ho bejt.
- Pracuju.
- Hele, mluvils...
o improvizaci.
Líbí se ti, jak hraje.
- Poslechneme si jazz. No tak.
- Improvi...
Od tebe to sedí.
Co tohle? Položím Vám otázku.
- Jakou?
- Jazzovou.
Když správně odpovíte, vypadneme.
Vy ještě dnes zmizíte.
Jestli odsud dnes odejdu,
půjdu tak daleko, že to bude
vypadat, že jsem mrtvej.
A ještě něco:
Těm lidem a jejich
šéfovi Felixovi...
vzkažte, že je mi to líto.
Že jsem musel.
Dali mi imunitu.
Přinutili mě. Buď budu hrát
jejich hru, nebo se vrátím.
Nechci se vrá***.
Jo.
Tak do toho.
Kde se Miles naučil hrát?
O Milesovi vím všechno.
Tak ven s tím.
Chodil na konzervatoř, že jo?
Jeho otec byl zubař
v East St. Louis.
Investoval do zemědělství
a vydělal balík.
V roce 1945 poslal Milese
na Juilliardovu...
hudební školu do New Yorku.
Páni.
Ani ne po roce ho vyloučili.
Šel na 52. za Charliem Parkerem,
který ho učil 3 roky.
- Hej.
- Já končím.
- Najdi si jinýho taxíka.
- ***.
Nech mě.
Stejně jsem nepodstatnej.
Já si nehraju.
S ním sis hrál.
Kdyby odpověděl správně,
nechal bys ho?
Tady 102. Tady 102. ***?
- Co pořád chce?
- ***?
- Zase buzeruješ mýho řidiče?
- Kdo jsi?
Ten samej co předtím.
Šílím z Maxovy mámy.
Dej mi ho.
Moment.
Opatrně.
- Jo.
- Tvoje máma volá...
každých deset minut.
Proč ses neukázal?
Jsi celej? Kde jsi?
Proč máš přijet?
Řekni jí, že mi to dneska nevyjde.
Nejsem tvůj příbuznej.
Řekni jí to sám.
Proč se máš ukázat?
Je v nemocnici.
- Chodíš tam denně?
- Jo. Záleží na tom?
- Když nepřijdeš, porušíš zvyk.
- No a?
Lidi začnou shánět tebe
i auto. To není dobrý.
Za svou matkou tě nevezmu.
Odkdy je tohle vyjednávání?
Dva kroky přede mnou, krok vlevo.
Hej. Kytku?
Škoda peněz.
Nic jí to neříká.
Nosila tě devět měsíců.
Lidi kupujou kytky. Koupím jí kytku.
Promiňte. Drobné si nechte.
Podržte výtah, prosím.
- Patro?
- Páté. Díky.
- Jak to jde?
- Mezzo e mezzo. Co Vy?
Promiňte.
Ahoj, mami.
- Pořád ti volám.
- Měl jsem moc práce.
Proč jsi mi nezavolal?
Já se tu strachuju,
že se ti něco stalo.
- Přinesl jsem ti kytku.
- Co s ní mám dělat?
- Mít radost.
- Jak?
Mám mít radost, že vyhazuješ
peníze za něco, co zvadne?
Vidíš? Já jsem
ji nekoupil, mami. To on.
Kdo?
Proč jsi mi neřekl,
že máme společnost?
Jak se jmenujete?
Můj syn je nevychovaný.
Nic se nestalo, madam.
Vy jste mi koupil kytku?
Je krásná.
***?
Mami, to je Vincent.
Vincente, moje máma Ida.
Moc mě těší,
paní Durocherová.
Říkejte mi Ido.
Ido. Byl jsem s Maxem,
když jste volala.
Tak jste přijel taky?
- Maličkost, madam.
- To řekněte synovi.
Člověk aby mu dal pistoli k hlavě,
aby něco udělal.
Určitě jste Maxův
významný zákazník.
Zákazník? Já...
Považuji se za jeho přítele.
Max jich nikdy moc neměl.
Pořád si mluví do zrcadla.
Není to zdravé.
Kolikrát tě mám prosit?
Nedělej to.
Co?
Mluvíš o mně,
jako bych tu nebyl.
Co říkal?
Že stojí tady v pokoji.
To ano. Je citlivý.
Ano. Určitě jste na něj pyšná.
Samozřejmě.
Začínal od ničeho.
- A podívejte dnes. Vegas...
- Mami.
Mami, jeho to nezajímá, ano?
Navštívil jsem tě,
vypadáš dobře, půjdeme.
Ne, ne.
Moc mě to zajímá, Ido. Mluvte.
- Má firmu s limuzínami.
- Vážně?
Vozí slavné lidi.
Slavní lidé.
Firma s limuzínami.
To je ale úspěch.
Jakže se jmenujete?
Vincent, madam.
- Přijdete zase?
- Ne, jsem tu na jednu noc.
- Až zase přijedete.
- Jistě.
***!
Ne!
Měl jsem tam práci.
Tos podělal.
Uvidíme, co ještě umíš.
Dneska v noci přivezli čtyři.
Možná je mezi nimi ten tvůj.
To není Ramone. Co tenhle?
Ne, další.
Víš, co je zvláštní?
Tyhle tři přivezli
během půl hodiny.
Toho kluka a toho posledního
zastřelil podle mě jeden.
- Proč myslíš?
- Podle zranění.
Dvě do sterna, jedna do hlavy.
Ten chlap střílí těsně
vedle sebe. Podívej.
Dvojitý zásah
pár milimetrů od sebe.
Mrkneme se támhle.
Vidíš?
- Do prdele. Můžu si zavolat?
- Jo.
No tak, vem to.
- Haló.
- Ahoj, tady Fanning.
Jsem ještě v márnici
u Milosrdných sester.
O těch dvou nic nevím,
ale hádej,
- kdo tu leží na stole.
- Kdo?
Sylvester Clarke. Z trestního
právníka je právník zločinec.
Zastupoval i Ramona,
kterej je stále nezvěstnej.
Jeli spolu v podivných kšeftech.
Něco se děje...
a myslím,
že o tom federálové nevědí.
Buď na mobilu.
Mám číslo na agenta. Zavolám ti...
- za 30 minut.
- Dobře.
Pojedeš na místo zvaný El Rodeo.
Na Washington bulváru
v Pico Rivera.
- Kde na Washingtonu?
- Najdi si to.
Tak limuzíny?
Nezačínej.
Já svojí mámě nelžu.
Slyší, co chce slyšet.
Neberu jí iluze.
Jasně. Možná slyší,
co jí říkáš.
Co jí říkám,
není nikdy dost dobrý.
Vždycky to tak bylo.
- Co v tom El Rodeu?
- Ty řiď.
Přenášejí na druhýho svý chyby.
Co se jim na sobě nelíbí.
Jejich život, cokoliv.
Hodnotí tebe místo sebe.
- Jak to víš?
- Měl jsem takovýho tátu.
Mámy jsou horší.
To nevím.
Zemřela mi, než jsem začal vnímat.
A co se stalo s tátou?
Nesnášel všechno, co jsem dělal.
Opíjel se, mlátil mě, pak děcák.
Zpátky u něj. Dokola.
Co pak?
Zabil jsem ho.
Bylo mi 12.
Kecám.
Zemřel na selhání jater.
- To je mi líto.
- Ale není.
A co to "dočasný ježdění
v taxíku"? Jen kecy, co?
- Nejsou to kecy.
- 12 let není dočasně, ***.
Potřebuju prachy.
Pojištění, servis, gumy.
Potřebuju lidi a správný klienty.
Nemůžeš si jen koupit
auto a nacpat tam lidi.
- Proč ne?
- Protože lsland Limos...
je víc než jen svezení. Je to...
Prostě zážitek. Bezva věc.
Nechci, aby to skončilo.
Musí to bejt perfektní.
Perfektní.
Jsme tady. Zaboč doprava.
- Dej mi peněženku. No tak.
- Na co chceš peněženku?
Pohlídám ti ji,
kdyby tě uvnitř prohledávali.
- Kdo?
- Lidi uvnitř.
Jdi tam a chtěj Felixe.
Čeká tě.
- Felix.
- Jo.
- Jak vypadá?
- Nevím, neznám ho.
Kdo je to?
Je napojenej na ty,
co mě najali.
- To nechápu.
- Zničil jsi mi kufřík.
Číslo čtyři čeká.
Myslíš, že balíme kvůli dešti?
Budeš se vydávat za mě.
Získáš zálohu.
Bude na flashi nebo na CD.
- Já? Proč ne ty?
- Nescházím se s lidma.
Řízení rizik. Anonymita.
Chráním se. Ať to nepokazíš.
Mám smlouvu s jejich šéfy.
Tihle mě neznají.
Nevědí, jak vypadám.
Když to nedokážu, tak...
Zabijou tě.
Máš deset minut.
Ve 22.01 jedu do nemocnice...
a zastřelím tvoji mámu.
Když to nedokážu, tak...
Zabijou tě.
Máš deset minut.
Ve 22.01 jedu do nemocnice...
a zastřelím tvoji mámu.
- A nepředstírej lhostejnost.
- Já nemůžu.
- Nemůžu.
- O čem to mluvíš?
Ale můžeš. No tak.
Když to udělám,
připravím o život další lidi.
Nemáš na výběr, ***.
To tě možná uklidní.
- Jak dlouho to děláš?
- Proč?
Kdyby se mě zeptali.
- Šest let v soukromým sektoru.
- Dobře, šest let.
Nějaký výhody?
Pojištění? Penze?
Ne. Ani nemocenská.
Neprotahuj to a běž.
- Jo? Stůj.
- Počkej.
Kdo je to?
Zaznamenej čas.
V pořádku, je čistej.
- Co chceš?
- Co chci?
Jdu za Felixem.
Něco pro mě má.
Neznám žádnýho Felixe.
Řekni mu...
Vince... Že je tu Vincent.
Jsem Vincent.
Rozumím.
Pusť ho. Běž.
Detektiv Richard Weidner,
policie L.A., oddělení narkotik.
Detektiv Ray Fanning,
- policie L.A., narkotika.
- Agent Frank Pedrosa.
Díky za Váš čas, Franku.
Není zač.
Jak můžu pomoct?
Proč chcete znát náš případ?
- Dělo se dnes něco neobvyklýho?
- Jako co?
Co souvisí s vraždou
nebo vraždami...
ve Wilshire Central
nebo v západním Hollywoodu?
Na západní frontě klid.
Někdo spí.
Někdo je vzhůru.
Jezdí v autech, v taxících.
Sledujeme i pohyb ve vzduchu.
- Proč se zajímáte o náš případ?
- Protože...
Máme dvě těla.
Může to být náhoda.
Ale nevypadá to.
- Máme právníka a jeho klienta...
- Rozbitá střecha.
Rozbitá střecha.
- Můžete to přiblížit?
- Co?
Tohle.
- Podívejte.
- Co je to?
Jo. 5Q49974.
5Q49974.
Myslel jsem, že jsi vyšší.
Takže, Vincente...
- Jak se jmenují?
- Ramone Ayala a Clarke.
Ramone Ayala
a Clarke byli dnes zavražděni?
- Oba?
- Sylvester Clarke určitě.
- Ramone nevím.
- Mám dalšího.
Daniel Baker ze South Central,
Leimert Park.
To jsou tři.
- Jací tři?
- Svědci.
"Vincent se schází se svými lidmi
v Culiacánu nebo Cartageně.
Ale ne s tebou." Dobře.
Teď jsi tady.
Proč?
Přišel jsem o věci.
O seznam.
Pozorně mě poslouchej.
Zvláštní skupiny vytvořily
seznam dedos.
- Dedos?
- Práskačů. Informátorů.
Odposlechy,
software na rozpoznání hlasu,
sledování.
Ten seznam vytvořila
hodně drahá kontrašpionáž.
Je to důležitý seznam. Nemyslíš?
A tys ho ztratil?
Jo.
Omlouvám se.
Promiň.
Omluva nám seznam nevrátí.
- Věříš na pohádky?
- Ne.
- Věříš na Santa Clause?
- Ne.
Ani já ne. Ale moje děti jo.
Jsou ještě malé.
Ale víš, koho mají radši
než Santa Clause? Jeho pomocníka...
jménem Pedro el ***.
Černý Petr. Jo.
Je to stará mexická pohádka,
jak měl Santa Claus...
tolik práce
s hlídáním hodných dětí,
že musel najmout někoho,
kdo pohlídá ty zlobivé.
Tak najal Pedra.
Santa Claus mu dal seznam...
se jmény zlobivých dětí.
A Pedro je každý
večer kontroloval.
A dětem, které zlobily...
a nemodlily se,
dal Pedro na okno oslíka.
Malýho oslíka.
Pak se vrátil.
A když děti pořád zlobily,
Pedro je odnesl...
a už je nikdo nespatřil.
Kdybych byl Santa Claus
a ty Pedro,
jak by se asi hodný
Santa Claus cítil,
kdyby k němu Pedro přišel
a řekl: "Ztratil jsem seznam"?
Jak si, kurva, myslíš,
že by se rozčílil?
Řekni, Vincente.
Co myslíš?
Co?
Myslím...
Myslím, že bys měl
říct tomu za mnou,
ať schová tu bouchačku.
Cože?
Myslím, že bys měl říct tomu
za mnou, ať schová tu bouchačku,
nebo mu ji seberu
a umlátím ho s ní.
Pověsili se na mě.
- Federálové?
- Nevím, to mi řekni ty.
Proto jsem ten seznam zahodil.
Všechny materiály.
Abych uchránil...
tvůj vznešenej zadek.
Myslíš, že se mi tady líbí?
Hele,
sem tam se to posere.
Musíme si s tím poradit.
Přizpůsobit se.
Darwin. I Ching.
- Už...?
- Tlusťoch, chlápek z ateliéru,
jazzman.
Zbývají dva.
Dokončíš to?
Kdy jsem to...
za šest let nedokončil?
Že je tu Vincent.
Jsem Vincent.
Že je tu Vincent.
Jsem Vincent.
Že je tu Vincent.
Jsem Vincent.
- Že je tu Vincent.
- Vincent?
- Tak to slyším.
- Jsem Vincent.
Tvý poslední dva.
Mimochodem,
jako výraz uznání,
ti nabízím slevu.
Na všechny moje služby,
25 procent.
- To je šlechetný.
- Dobře, tak 35.
A mimochodem,
Daniel se ti omlouvá.
Zajímavý.
Jeď do Feveru.
Kdyby něco,
tak ho zlikviduj.
- Pošli mi jeho licenci.
- Dobře?
- Dobře.
- Na mobil.
Ne, počkám.
Hej, nesedí v tom
taxíku ještě někdo?
Přálo ti štěstí,
žes odtamtud vyšel.
Jo, udělal jsem dojem.
6. ulice u Alexandrie,
klub Fever. Znáš to?
Najděte svědka jménem Peter Lim.
Odvezte ho do bezpečí.
- L.A. 101 volá hlídky.
- Jo.
Černoch střední postavy.
Zásahová jednotka provede akci.
- Určitě?
- Nevyplašte ho.
Chci vzdušnou posilu
ve výšce 1500 stop.
Díky.
- Jak dlouho?
- 12 minut.
Podle dispečinku taxislužby...
dělá taxikáře už 12 let.
- No a?
- Chcete mi říct,
že se z toho chlapa z ničeho nic...
stane super vrah?
A co dělá,
zmáčkne je mezi jízdama?
Ne, skutečný řidič
je už v kanále.
Ten, co vyšel ven,
vypadá jako tenhle.
- Vybral si sobě podobnýho řidiče.
- Já nevím.
Já vím. Zee?
Soukromé ochranky
pracují pro kartely...
z Kolumbie, Ruska, Mexika.
Najímají bývalé agenty
speciálních sil, Stasi a KGB.
Cvičený ostrý chlapíci,
co dokáží vypadat třeba jako taxikář.
Co chcete dělat?
Sejmout ho.
Zachránit našeho svědka.
Co když se mýlí?
Mají chlápka,
co si říká Vincent.
- Byl u těch zločinců.
- Tady jde o něco jinýho.
Rayi, nejde.
Myslel jsem, že jo, ale ne.
Je to jejich míč a jejich hra.
Nic pro nás.
- Nic pro tebe.
- Přesně tak.
Je pozdě. Jedu domů.
Víš, kolik je hodin?
Už našli Petera Lima?
Sheila mluví s manželkou.
Asi je ve Feveru.
6. a Alexandria. Jeď.
L.A. 101 volá L.A. 103,
L.A. 105, L.A. 108.
Svědek je v klubu Fever
na rohu 6. a Alexandrie.
Směřuje tam Vincent.
Zásahový tým se postará o Vincenta.
První jednotka zajistí
svědka Petera Lima. Odveze ho.
L.A. 105 volá L.A. 101. Rozumíme.
- Zavoláš jí?
- Komu?
Tvojí známý,
co ti dala svou vizitku.
- Já nevím. Možná jo, možná ne.
- Cože?
Zavolej jí.
Život je krátkej.
Uplyne jako den.
Jestli se z toho dostaneme živý,
měl bys jí zavolat.
To je můj názor.
Stejně...
Támhle je.
Šlápni na to.
Jdeme na to.
Sedí u stolu u zadních dveří.
Wilku, doprava.
Briane, ke dveřím.
Střílejte najisto.
Kryjte si záda.
Policie L.A.
Půjdeš pět metrů dopředu
a metr vlevo.
Zkusíš utýct a odnesou
to nevinný. Jasný?
Tamhle je Lim. Druhý box zleva.
Dostaňte ho pryč.
Uprostřed parketu.
Ani hnout, Vincente!
FBI! FBI! Ruce vzhůru!
Ruce vzhůru, Vincente!
- Ani hnout! Ruce vzhůru!
- FBI. Kde je Peter Lim?
FBI! Ruce vzhůru!
Zahoď to!
- Ani hnout!
- Ani hnout! FBI!
- Já nejsem Vincent.
- FBI!
Nemiřte na mě!
Nejsem...
Pedrosa to dostal.
Volejte záchranku.
Ne, ne! Počkejte!
Hej! Stůjte.
Jsem detektiv Fanning.
Já jsem Max!
Jsem jen obyčejnej taxikář!
Já vím. Dostanu tě odsud.
Jsem od policie. Jdeme.
- Jak jste mě našel?
- Nic se ti nestane.
Rychle. Rychle.
Budeš v pohodě.
- Jak jste mě našel?
- Jsi v pohodě.
Dobrý. Dobrý.
Jdeme!
Jdeme.
Dělej! Jeď! Jeď!
Už tu chybí jen
polská kavalerie.
Žiješ. Zachránil jsem ti život.
Poděkuješ mi? Ne.
Jen mlčíš.
Řekneš něco?
Mám vypadnout?
Vypadni.
- Musels zabít Fanninga?
- Kdo je, sakra, Fanning?
Ten polda.
Proč jsi ho zabil?
Určitě měl rodinu.
Děcka budou bez táty.
Věřil mi.
Měl jsem ho ušetřit,
protože ti věřil.
- Proto ne.
- Proto jo.
Jo, proto.
Co je na tom?
- Živím se tím.
- To je živobytí.
- Jeď do centra.
- Do jakýho centra?
Umíš počítat?
Mám jich sejmout 5. Sejmul jsem 4.
Proč jsi mě nezabil
a nevzal sis jinýho taxikáře?
Protože jsi dobrej.
Jedeme v tom spolu.
Zkřížený osudy.
Kosmická náhoda.
- Blbě kecáš.
- Tak já kecám?
Ty jsi na to expert.
Lžeš sám sobě,
že odklízím odpad
a zabíjím ty špatný.
- Tos říkal.
- Ty mi věříš?
- Tak co provedli?
- Co já vím?
Pro mě jsou to svědci obžaloby.
Asi federální obžaloba někoho,
kdo nechce bejt obžalovanej.
Tak to je ten důvod?
Žádnej důvod není.
K životu ani smrti
není dobrej ani špatnej důvod.
Co jsi pak ty?
Jsem nedůležitej.
Smiř se s tím.
Miliony galaxií
se stovkami milionů hvězd...
a jedna malá tečka.
To jsme my. Ztraceni ve vesmíru.
Polda, ty, já,
kdo si toho všimne?
Jakej ty vlastně jsi?
Jako v čem?
Kdyby ti někdo dal
bouchačku k hlavě a řekl:
"Řekni mi,
co je s tímhle člověkem,
nebo tě zabiju.
Co se mu honí hlavou?
Co si myslí?"
Nedokázal bys to, že jo?
Zabili by tě,
protože nevíš,
co si někdo myslí.
Jsi přízemní.
Hodně přízemní.
Co jsi zač?
Kluk vychovanej v dětským domově?
Co?
Normální vlastnosti,
který by měl mít každej,
tobě...
chybí.
A proč jsi mě ještě nezabil?
Ze všech taxikářů v L.A. potkám Maxe,
Sigmund Freud potkal doktora Rutha.
Odpověz.
Podívej se pravdě do očí.
Ubrousky, čistej taxík,
jednou firma s limuzínama.
- Kolik máš našetřeno?
- Do toho ti nic není.
Jednou?
"Jednou se mi splní sen"?
Jednou se probudíš a zjistíš,
že se ti nesplnil.
Všechno tě minulo.
Najednou jsi starej.
Nesplnilo se to.
A nikdy nesplní,
protože jsi to stejně nechtěl udělat.
Utkví ti to v paměti,
uvelebíš se ve svým křesle...
a po zbytek života
se necháš hypnotizovat televizí.
Nemluv se mnou o vraždě.
Přitom jen stačilo zaplatit
zálohu za limuzínu.
Nebo ta holka.
Ani jí nedokážeš zavolat.
Proč, sakra, pořád děláš taxikáře?
Protože jsem to nikdy
tak neviděl.
Měl jsem.
Zkoušel jsem to risknout,
ale bylo to předem prohraný.
- Zpomal.
- Musí to bejt perfektní.
Musí to bejt perfektní.
Risk všechno zhatil.
Mohl jsem to udělat,
kdy jsem chtěl.
Červená.
Ale víš, co?
Stejně na tom nezáleží.
A na čem vlastně záleží?
V tomhle nicotným světě
jsme všichni bezvýznamný.
Debilní The Twilight Zone.
Tvrdí agresivní sociopat
na zadním sedadle.
Ale víš, co?
Za to musím poděkovat.
Protože doteď
jsem to tak neviděl.
Co na tom záleží?
Nezáleží, vyser se na to.
Co můžeme ztratit?
- Zpomal.
- Proč? Zastřelíš mě?
Zmáčkneš spoušť
a zabiješ nás?
- Do toho, střílej.
- Zpomal.
Zastřelíš mě?
Zabiješ nás?
Tak mě zastřel.
Co? Dělej.
- Zpomal!
- Máš pravdu.
Víš, co, Vincente?
Jdi se vysrat!
- To bylo brilantní.
- Tys nebyl připásanej?
Jedna-L-20, autonehoda
na rohu Olympic a Figueroa.
Mám tu zraněného.
- Rozumím.
- Pane, jste v pořádku? Co se stalo?
Měl jste autonehodu.
Záchranka je na cestě.
Rozumíte mi?
Sedněte si a počkejte, ano?
O auto si nedělejte starost.
Dají Vám nové.
Zhluboka dýchejte.
Ruce vzhůru.
Ruce vzhůru. Čelem k vozu.
Klekněte si.
- Zatkněte mě.
- Ruce za hlavu.
Zavřete mě.
Věznice v L.A. je skvělá.
Ani hnout!
Ruce za hlavu.
Žádám posily,
mám podezřelého z vraždy.
- Polož tu zbraň!
- Ruce dolů!
- Musím jít.
- Polož tu zbraň!
Ani hnout!
Odkdy je tohle vyjednávání?
Ruce k sobě.
Drž je u sebe.
Jestli neodejdu,
tak někoho zabijou.
Nasaď si želízka.
Jdu na 6. a Fig.
Zavolej poldy.
- Dej to sem.
- Hej! Sakra!
No tak!
No tak. Spoj se.
No tak. No tak. Zvedni to.
Zvedni to.
No tak, holka.
Dělej, zvedni to.
Kancelář prokurátora.
- Annie!
- Ano.
Tady Max.
Ten taxikář.
Poslouchejte, jo?
- Chlápek jménem Vincent...
- ***.
Poslouchejte, Annie.
Voláte v docela
nevhodnou dobu.
Poslouchejte, Annie.
Jde vás zabít chlápek
jménem Vincent.
- Cože?
- Jde Vás zabít!
Obhlížel si budovu,
kde jste vysedala...
***, jestli to má být vtip,
tak vůbec není k smíchu.
To není vtip.
Annie, poslouchejte.
Najal ho Felix.
Nebo lidi, pro který Felix dělal.
Felix Reyes-Torrena.
Jak znáte můj případ?
Nechápu, co se děje.
Já jen vím, že už zabil svědky.
Teď jde zabít Vás.
Když jsem Vás vyložil, nastoupil...
ke mně do auta.
Annie.
Annie, poslouchejte. Chci...
- Nechápu, co se děje.
- Annie, poslouchejte, prosím.
Opusťte budovu, Annie.
- Odcházím z budovy.
- Ne, ne, počkejte.
- ***.
- Počkejte.
- ***.
- Kde teď jste?
- Který patro?
- Šestnácté.
Jsem v právnické knihovně.
Je dvě patra pod Vámi,
v rohové kanceláři.
V mé kanceláři?
On neví, že tam jste.
Zůstaňte tam a volejte 911.
***, určitě je ve 14. patře?
Zůstaňte tam a zavolejte policii.
***?
Vybitá baterie
Do prdele.
KNIHOVNA
16. PATRO
***?
- ***.
- Ví, že jste tam. Musíte...
Neslyším Vás. Haló?
Annie. Annie, poslouchejte.
Do prdele.
Annie. Annie!
Sakra.
911. Operátor.
V budově je muž,
který se snaží...
Haló?
Nech ji.
***?
Proč? Co chceš udělat?
Rychle.
***!
- Bože. Felix Reyes-Torrena?
- Jo. Setkal jsem se s ním.
Vy jste se s ním setkal? Jak?
Já nevím. Když jsem Vás vyložil,
měl jsem zákazníka.
- Říkal, že je Vincent.
- Vincent?
- Počkejte, počkejte.
- To je na ulici.
Tudy. Rychle.
Držte se. Držte se.
- Co budeme dělat?
- Počkejte, počkejte.
Ne, ne. Tudy.
Počkejte. Počkejte.
Držte se dole.
Do prdele.
Blíží se stanice.
Do prdele.
***!
Já se tím živím!
Za chvíli bude...
další zastávka.
Hej, ***.
Chlápek vleze
v L.A. do metra a zemře.
Myslíš, že si toho někdo všimne?