Tip:
Highlight text to annotate it
X
Nic, pane.
Ani stopa po Niobe a Ghostovi.
Jen modré pilulky.
Zkusíme je kontaktovat?
To ne.
Jsou určitě mimo provoz.
- Vyrazíme zpátky?
- Ne. Potřebujeme tu loď.
Toho jsem se bál.
Prohledej každou škvíru, každý kout.
A co nejrychleji.
- Kapitáne, je tam plno chobotniček.
- Čím dříve je najdeme, tím lépe.
Přinesla jsem ti něco k jídlu.
Díky.
Nějaká změna?
Ne.
- A co on?
- Nic mu nehrozí.
Aspoň dokud se neprobere.
- Jak to myslíš?
- Kapitán se ho bude vyptávat.
A očekává zajímavé odpovědi.
Vidíš ty jizvy?
Asi si je udělal sám.
- Proč?
- Možná VDT. Nevím.
Ale jak říkám, na jeho odpovědi
jsou všichni zvědaví.
Rolande, chtěl bych
znovu prohledat Matrix.
- Proč?
- Musíme najít Nea.
Jak by mohl být v Matrixu?
Není připojený.
Udělej to pro mě.
Tohle mi dělá starosti.
Co?
Nemá nervové signály
jako člověk v kómatu.
Z vláštní je, že takové
signály vidím často.
- Kde?
- U těch, co jsou připojeni.
Velký kulový.
Vůbec nic. Není tam.
- Mám první odhady.
- Kdy dorazí?
Vypadá to, že Stroje proniknou
do Siónu tak za 20 hodin.
Kristepane.
Dobře, jdeme na to.
AK, jdi nahoru k hologramu.
Mausere, všechna děla
budou v pohotovosti.
- Poletíme na co nejméně disků.
- Rozkaz, pane.
- Máte telefon.
- Cože?
Operátor.
To je Seraf.
Přináším vzkaz od Vědmy.
Musíte hned přijít.
Dobré ráno.
- Kdo jsi?
- Jmenuju se Sati. Ty jsi Neo.
Táta říká, že sem nepatříš.
Prý ses ztratil.
Ztratil ses, Neo?
- Kde to jsem?
- Tohle je stanice metra.
- Tohle není Matrix?
- Tam jede vlak.
My tam pojedeme.
Ale ty s námi nemůžeš.
- Proč ne?
- Nedovolí ti to.
- Kdo?
- Strojvůdce. Nemám ho ráda,
ale táta říká,
že ho musíme poslouchat,
jinak nás tady
nechá na věky věků.
Morfee, Trinity,
díky, že jste přišli.
Za ta léta jsem se naučila,
že nic nedopadne tak, jak chcete.
- Kdo jste?
- Jsem Vědma.
Ráda bych to vysvětlila
jednoduše, ale nejde to.
Je mi líto,
že se to muselo stát.
Že tu nemůžu sedět taková,
jakou si mě pamatujete.
- Ale nebylo to předurčeno.
- Co se stalo?
Mé rozhodnutí mě přišlo dráž,
než jsem očekávala.
Jaké rozhodnutí?
Pomoci vám. Vést Nea.
Protože správnost rozhodnutí se dá ověřit
jen tak, že se stejně rozhodneme znovu,
s vědomím toho, co to obnáší.
Znamená to, že tohle rozhodnutí
je nejspíš správné.
Protože zase provádím totéž.
- Víte, co se stalo Neovi?
- Ano.
Uvízl mezi naším světem
a světem Strojů.
Tu oblast ovládá
program jménem Strojvůdce.
Pašuje skrz ni programy
do Matrixu a z Matrixu.
Pokud najde Nea dřív než vy,
obávám se, že nám
nezbyde mnoho možností.
- Proč?
- Strojvůdce má zaměstnavatele.
Merovingiana.
Vypsal na vás odměnu.
Musíte být stále ve střehu.
Seraf ví, jak najít Strojvůdce.
Půjde s vámi.
Chránil mě léta.
Doufám, že ochrání i vás.
Pojďte, prosím.
Vědmo...
Já vím, Morfee.
Vidím,
že jsi plný pochyb a nejistot.
Jak můžete očekávat,
že vám po tom všem budu věřit?
Neočekávám to.
Očekávám jen to, co vždycky.
Že se dokážeš rozhodnout.
Věř mi nebo ne.
Můžu ti jen říct, že tvůj přítel
má potíže a potřebuje pomoc.
Potřebuje pomoc nás všech.
- Jsi z Matrixu?
- Ano.
Ne.
- Tedy byl jsem.
- Proč jsi odešel?
- Musel jsem.
- Já taky musela opustit domov.
Sati. Pojď sem, zlato.
Neobtěžuj toho pána.
Ano, tati.
Promiňte. Je velice zvědavá.
- Znám vás.
- Ano, z Francouzovy restaurace.
Jsem Rama-Kandra. To je
má žena Kamala a dcera Sati.
Je nám velkou ctí.
- Vy jste programy.
- Ano.
Jsem systémový manažer
recyklačních operací v elektrárně.
Žena programuje interaktivní
software. Je velmi kreativní.
Co tu děláte? Nepatříte sem.
Kamalo. Omlouvám se.
Má žena je velmi upřímná.
To nic.
Nedokážu vám odpovědět.
- Ani nevím, kde to jsem.
- Nikde.
Jsme mezi vaším a naším světem.
- Kdo je Strojvůdce?
- Pracuje pro Francouze.
Věděl jsem, že to řeknete.
Francouz nezapomíná
a neodpouští.
- Víte, co je zač?
- Vím to, co je potřeba.
Vím, že když chcete
od nás k vám přenést něco,
co tam nepatří,
musíte jít za Francouzem.
Proto jste tady?
- Ramo, prosím...
- Nechci být krutý, Kamalo.
Možná už nikdy nikoho neuvidí.
Promiňte.
- Nemusíte mi odpovídat.
- Nevadí mi to.
Odpověď je prostá.
Velice svou dceru miluji.
Je pro mě ta nejkrásnější na světě.
Ale tam u nás to nestačí.
Každý vytvořený program
musí mít účel,
jinak je vymazán.
Šel jsem za Francouzem,
abych zachránil svou dceru.
- Vy mi nerozumíte.
- Jen jsem nikdy...
Neslyšel program mluvit o lásce?
- Je to lidský cit.
- Ne, je to slovo.
Jde o to,
jaký vztah to slovo označuje.
Vidím, že jste zamilovaný.
Řeknete mi, co byste obětoval,
aby ten vztah vydržel?
Cokoliv.
Pak tu možná jste
ze stejného důvodu jako já.
To je on.
- Táhněte! Nechte mě být!
- Nechceme problémy.
- Vypadněte, sakra!
- Potřebujeme vaši pomoc.
Nemůžu vám pomoct.
Nikdo vám nepomůže.
To ne.
Sakra.
- Kdy má přijet vlak?
- Už má zpoždění.
Strojvůdce nemá nikdy zpoždění.
Souvisí to snad se mnou?
To netuším.
Kdo tohle ví?
Jedině Vědma.
- Vy znáte Vědmu?
- Zná ji každý.
Byl jsem u ní,
než jsem šel za Francouzem.
Postará se o Sati,
až se rozloučíme.
Rozloučíte?
- Nezůstanete s ní?
- To není možné.
Naše dohoda
s Francouzem se týká jen Sati.
- Vracím se s ženou do našeho světa.
- Proč?
- Je to naše karma.
- Věříte v karmu?
Karma je slovo. Jako láska.
Říká mi,
k čemu jsem předurčen.
Nestěžuji si na svou karmu.
Jsem za ni vděčný.
Vděčný za svou
skvělou ženu a krásnou dceru.
Jsou to dary, a tak dělám, co musím,
abych jich byl hoden.
- Tati, vlak!
- Ano. Vezmi tašku. Rychle.
Můžu vám to vzít?
Jak chcete.
Rychle. Mám zpoždění.
- Kdo jsi?
- Je to přítel.
Znám tě.
- Takže hledali tebe.
- Musím se dostat zpátky.
Zaplatím, kolik budeš chtít.
Nastoupím tak jako tak.
Ne, ne, ne.
Zůstaneš tu, dokud Merovingian
nerozhodne jinak.
A jak ho znám,
budeš tu čekat hodně dlouho.
- Nechci ti ublížit.
- Ty to nechápeš.
Tohle místo jsem vybudoval.
Tady platí moje pravidla.
Tady vyhrožuju já.
Tady jsem bůh.
Nastupte, nebo zůstaňte s ním.
Vrátíme se za Vědmou.
Bude vědět co dál.
Ne. Víme, co musíme udělat.
Sakra.
To snad ne.
A hergot, anděl bez křídel.
Už to mám.
Zřejmě jsi připraven zemřít.
Musím s ním mluvit.
Skrz tyhle dveře projdeš
jen přes moji mrtvolu.
Budiž.
Do klubu se nesmí se zbraněmi.
Až sjedeme dolů,
bude tam šatnářka
a s trochou štěstí muž,
který kontroluje zbraně.
A když nebudeme mít štěstí?
Bude jich víc.
Odložíte si...? Panebože.
Co to má znamenat?
K neuvěření.
Marnotratný syn se vrátil.
Přišel sis
pro vypsanou odměnu, Serafe?
Povězte mi,
kolik nábojů je v těch zbraních?
Nevím, ale myslím,
že jich není dost.
- Chceme si jen promluvit.
- Jistě.
A kvůli tomu
jste se probojovali peklem.
Mám pro vás návrh.
Odložte zbraně,
a nechám vás odejít živé.
- Všechny tři?
- Ano.
Jistě.
Kdo by si pomyslel,
že se tak záhy znovu setkáme.
Osud je tak milosrdný.
Protože jsi je sem
přivedl ty, Jidášku,
předpokládám, že si Vědma
našla novou tělesnou schránku.
Zklamalo mě to,
ale čekal jsem to.
Doufám, že se poučila
a zapamatuje si,
že žádný čin není bez následku.
A když mi něco vezmete,
zaplatíte za to.
Víte, proč jsme přišli?
Co je tohle za otázku?
Samozřejmě.
Od toho jsem tady.
Někdo to může považovat
za náhodu, ale já ne.
Ačkoli by mě zajímalo,
jak se to vlastně stalo.
- Víte to?
- Ne.
Ne?
Myslel jsem si to.
Ale vždy je lepší se zeptat.
Chceme se dohodnout.
Vždy přímo k věci, že, Morfee?
Dobře. Mám něco, co chcete.
Abychom se dohodli,
musíte mít něco, co chci já.
A já něco chci.
Chci to od chvíle,
co jsem se tu objevil.
Říká se, že si to nikdo
nemůže vzít,
ale musí to dostat.
Co?
Schopnosti Vědmy.
Už jsem vám řekl,
před zákonitostmi vesmíru není úniku.
Tyto zákonitosti
vás ke mně dovedly.
Kde jiní vidí náhodu,
já vidím následek.
Kde jiní vidí šanci,
já vidím cenu.
Přineste mi ty schopnosti,
a já vám
vrátím vašeho spasitele.
Považuji to
za velmi rozumnou nabídku.
Ano? Ne?
Na tyhle blbosti nemám čas!
Chceš se dohodnout?
Co řekneš na tohle:
Vrátíš mi Nea, nebo všichni
umřeme, hned teď a tady.
Zajímavý návrh.
Opravdu jsi připravena
pro něj zemřít?
- Věř tomu.
- Udělá to.
Pokud bude muset,
zabije nás všechny.
Ona ho miluje.
Je zajímavé,
jak se láska podobá šílenství.
Čas vypršel.
Jak se rozhodneš, Merve?
Fajn, dostal ses sem,
dostaneš se i ven.
Jsi na nás připraven?
Hned, pane.
Jsou tam stará připojení.
- Našli jste Nea?
- Nevidíš ho?
Ne. Něco tam je,
ale nevím co.
Ještě nemůžu odejít.
Musím ji vidět.
Teď?
Je to má poslední šance.
V tom je to tajemství.
- Musí se to dělat rukama.
- Proč?
I sušenky potřebují lásku.
Neo!
Doufala jsem, že budou hotové,
než přijdeš. Nevadí.
Sati, myslím,
že přišel čas ochutnat je.
Ať ti Seraf řekne,
jestli už můžeme péct.
Dobře.
- Jsem ráda, že ses dostal ven.
- Já taky.
Tak co? Poznáváš mě?
- Částečně.
- Ano, tak to chodí.
O pár bitů přijdeš,
pár bitů si ponecháš.
Ještě nepoznám svoji
tvář v zrcadle, ale...
...pořád mám ráda bonbony.
Ne, děkuju.
Pamatuješ, jaký jsi byl,
když jsi přišel poprvé?
Nervózní jako novomanžel.
A teď se na sebe koukni.
Rozhodně jsi mě překvapil
a pořád mě překvapuješ.
Také jste mě párkrát překvapila.
Doufám, že jsem ti pomohla.
Pomohla jste mi stát se tím,
čím jsem, ale proč?
Co se chystá?
- Jak to skončí?
- Nevím.
- Nevíte, nebo to nechcete říct?
- Už jsem ti to řekla.
Nikdo nemůže znát následky
volby, kterou nechápe. Nikdo.
- Jaké volby?
- To je jedno. Je to má volba.
Rozhoduji se sama,
stejně jako ty.
I o tom, co mi řeknete a co ne?
Ovšemže ne.
Proč jste mi neřekla
o Architektovi,
o Siónu a o mých předchůdcích?
Proč jste mi neřekla pravdu?
- Protože ještě nenadešel čas.
- Kdo o tom rozhodl?
Ty víš kdo.
Já.
Pak myslím, že bych
se měl dozvědět něco víc.
Já také.
Jak se má mysl oddělila od těla,
když jsem se nepřipojil?
Jak jsem zastavil
čtyři Sentinely silou vůle?
Co se to se mnou sakra děje?
Moc Vyvoleného
není omezena tímto světem.
Sahá odtud až tam, odkud vzešla.
- Kam?
- Ke Zdroji.
To jsi ucítil, když ses setkal
se Sentinely. Ale nebyl jsi připraven.
Měl bys být mrtvý, ale na to jsi
zřejmě také nebyl připraven.
Architekt řekl, že když se nevrátím
do Zdroje, Sión bude do půlnoci zničen.
Prosím tě. Ty a já možná neznáme
následky svých rozhodnutí,
ale on nezná následky
žádných rozhodnutí.
- Proč ne?
- Nechápe je. Ani nemůže.
Pro něj jsou to proměnné v rovnici.
Proměnné musí být postupně
vyřešeny a vyváženy.
To je jeho účel.
Vyvažovat rovnici.
Jaký je váš účel?
Narušovat její rovnováhu.
Proč? Co chcete?
Chci totéž co ty, Neo.
A obětuji pro to totéž co ty.
Konec války.
Válka skončí?
To v každém případě.
Může být Sión zachráněn?
Promiň,
na to neumím odpovědět, ale...
...jestli odpověď existuje,
najdeš ji na jediném místě.
- Kde?
- Ty víš kde.
A když tu odpověď nenajdeš,
obávám se, že se
nikdo z nás nedočká zítřka.
Co to znamená?
Všechno, co má začátek,
má i svůj konec.
Vidím blížící se konec.
Vidím šířící se temnotu.
Vidím smrt.
Jen ty mu stojíš v cestě.
Smith.
Brzy získá takovou moc,
že dokáže zničit tento svět.
Ale to mu nebude stačit.
Nemůže mu to stačit.
Nepřestane,
dokud bude něco zbývat.
Co je zač?
On je ty.
Tvůj protiklad, tvůj negativ.
Výsledek rovnice,
která se sama snaží vyvážit.
- A když ho nedokážu zastavit?
- Ať tak nebo tak,
tato válka skončí, Neo.
Dnes bude budoucnost
obou světů buď v tvých,
nebo v jeho rukou.
Jak se cítíš? Je ti dobře?
Potřebuju trochu času.
- Co se dá dělat.
- Kapitáne Rolande.
- Co je, Maggie?
- Bane se probral.
Skvělé.
Možná nám něco vysvětlí.
Miluju tuhle vůni.
Bude se mi po ní stýskat.
Vědmo.
Já vím.
Já vím.
Sati, broučku.
Vezmi si pár sušenek
a běž se Serafem.
Můžu znovu přijít? Chtěla bych.
- Já taky.
- Tak se uvidíme zítra.
Doufám, zlatíčko. Doufám.
Mám strach, Serafe.
Pojď.
Jde za námi.
Podívejme.
Je to už tak dlouho.
Pamatuju si, že jsi byl
nepolapitelný jako duch.
Dokázal jsem tě porazit.
To je pravda,
ale teď se věci mají trochu jinak.
A ty musíš být
poslední Emigrant.
- Vědma mi o tobě vyprávěla.
- Opravdu?
Co o mně říkala?
Že jsi zlý člověk.
Nejsem tak zlý,
když mě líp poznáš.
Konečně poznávám
proslulou a mocnou Vědmu.
Asi jsi mě očekávala, že?
Vševědoucí Vědmu nic nepřekvapí.
Pochopitelně. Ví všechno.
Pokud je to tak, proč je tady,
když věděla, že přijdu?
Proč neodešla?
Možná jsi věděla, že to udělám.
Možná ne.
Pokud ano, tak jsi tam
ty sušenky dala schválně,
což znamená,
že tady sedíš schválně.
Co jsi udělal Sati?
"I sušenky potřebují lásku."
Ty jsi ***.
Když myslíš, mami.
Udělej to, kvůli čemu jsi přišel.
Ano, prosím.
Rád bych vám pomohl,
ale prostě si nic nepamatuju.
Co ty jizvy na rukou?
Jsou víc než den staré.
Ano, určitě.
Máte pravdu, pane.
Vypadá to,
že jsem si je udělal sám.
Ale proč bych
něco takového dělal sám sobě?
Že bych nebyl sám sebou?
Ale jestli nejsem
sám sebou, tak kdo jsem?
- Dělali jste mu testy na VDT?
- Ano, pane. Byly negativní.
Ale vykazuje
neobvyklou nervovou aktivitu.
Mezisynaptické výboje,
známky nedávného zranění
a čerstvé jizvy v mozkové tkáni.
Chci znát pravdu. Za každou
cenu si musí vzpomenout.
Pane, našli jsme ji.
- Logos?
- Ano, pane.
Konečně dobrá zpráva.
Vidíš na termálu něco živého?
Zatím nic, pane.
- A co loď?
- Podle hologramu je trup nepoškozený.
- Přistaňte a nechte dělo v pohotovosti.
- Rozkaz.
Co nejrychleji
tu loď zkontrolujte.
Opatrně, pane.
Chobotničky jsou parchanti.
Může to být past.
Co to bylo?
Zahoďte zbraně, hoši.
Potřebuje jen dobít.
- Niobe.
- Morfee.
- Jsi v pořádku?
- Ano.
Nevěděli jsme, co se...
- Promiň.
- To nic.
Taky tě ráda vidím.
- Dostali jste Nea ven?
- Ano.
- Ty o něm víš?
- Od Vědmy.
- Byla jsi u ní?
- Než nás našly Sentinely.
- Co ti řekla?
- Totéž co vždycky.
Přesně to,
co jsem potřebovala slyšet.
Za necelých 12 hodin
Stroje prorazí stěnu doku.
Pokud se Stroje
dostanou do města,
můžeme těžko přežít.
Proto se musíme snažit
zničit kopáče v doku.
Pokud to dokážeme,
možná se nedostanou do města.
Když to nevyjde,
můžeme se bránit
jen u vchodu do chrámu.
Je to úzký prostor,
kam můžeme
soustředit zbytky naší obrany.
Vyžádal jste si další dobrovolníky.
- To je pravda.
- Kdo všechno by měl bránit doky?
Všechny APU jednotky
a polovina pěchoty.
- Polovina pěchoty?
- Být po mém,
vyzbrojil bych
všechny muže, ženy i děti
a poslal je přímo do doku.
Možná je dobře,
že není po vašem.
To ukáže až čas.
Veliteli, ještě jedna otázka.
Ozval se Nabukadnesar?
Ne, a zřejmě už se neozve.
Možná.
Ale neztrácejme ***ěji.
***ěje je bohužel luxus,
který si nemůžu dovolit.
- Zee, co to děláš?
- Dělám náboje.
Evakuují patro. Musíme jít.
- Nepůjdu s vámi.
- Cože?
Dobrovolníci půjdou bránit dok.
Děti, zůstaňte tady.
Vím, jak ti je,
ale tohle nemůžeš.
- Musím.
- Proč?
Protože ho miluju.
Stejně jako on miluje mě.
A kdybych já byla tam
a on tady, vím, co by udělal.
Necháš se zabít?
Jsi blázen, Zee.
Možná ano.
Ale kdyby šlo o Dozera
a ty bys věděla, že ho uvidíš,
jen když ubráníte dok,
co bys dělala?
Dělala bych náboje.
Co se tady krucinál děje?
Nehoda, pane.
Neviděl jsem...
- Promiňte.
- Kdo jsi, sakra?
Dobrovolník, pane.
Co takový ubožáček z líhně
pohledává v mé jednotce?
Chci bojovat, pane.
Musíme ubránit dok.
- Kolik ti je, kluku?
- 18.
Kdybys řekl 16, věřil bych ti.
Dobře, je mi 16.
Minimální věk vojáka je 18.
Strojům je jedno, kolik mi je.
Zabijí mě tak jako tak.
To máš sakra pravdu.
Dejte mi šanci. Nezklamu vás.
Pokud ano,
zjistíš, že mezi Stroji
a mnou není tak velký rozdíl.
Dobře, nabij startér.
Znovu ožila.
Mám se připojit a znovu nahrát
operační software?
To by bylo skvělý.
A mohl bys mi umýt okénko?
Jsme propojeni. Nahodím ji.
Vypadá to dobře, jenom...
Něco se stalo
s linkou z Matrixu.
Ne, je to dobrý.
My vidíme to samý.
- Co se tam sakra děje?
- Rozhodně nic dobrého.
Stroje obsadily uzel 21.
Když sestoupíme
z vysílací hladiny sem
do sektoru 153,
mohli bychom je překvapit.
Prorazíme díru, sestoupíme
co nejhlouběji a odpálíme EMP.
Snad se nám podaří udělat díru,
do které se vejdete.
Není to příjemné,
ale je to jediná cesta zpátky.
Ne.
Jde to i jinak.
Obslužnou šachtou.
Vede rovnou sem,
tisíc metrů od uzlu 21.
S trochou štěstí
do ní vletíme a neuvidí nás.
Nesmysl. Nikdo nedokáže
proletět obslužnou šachtou.
Já ano.
- Kecy.
- Dokázala jsem to.
- To bylo dávno, Niobe.
- Říkám, že to dokážu.
I kdyby, tak jsi jediná.
Nemůžeme letět za tebou.
Zdravím vás.
Vím, že nás pořád tlačí čas.
Promiňte, že jsem vás zdržel.
- Ale chtěl jsem se ujistit.
- Ujistit v čem?
- V tom, co musím udělat.
- Co?
Nedá se to snadno vysvětlit,
tak to rovnou řeknu.
- Potřebuju jednu z lodí.
- Cože?
Kam chceš letět?
Do města Strojů.
Vím, že se to dá těžko pochopit.
Ne, je to úplně jasné.
Zbláznil ses.
Musím tam letět.
Nepřežiješ to. Za sto let se nikdo
nedostal ani sto kilometrů k městu.
Musím to zkusit.
- To ti řekla Vědma?
- Ne.
Pitomost. Když se chceš zabít,
nemusíš přitom zničit loď.
- Musíte mi věřit. Musím odletět.
- Blbost!
Já jsem kapitán téhle lodi,
já o ní rozhoduju.
Radši ji nechám rozstřílet
na prach, než bych ti ji půjčil.
- Půjčím mu svou.
- To nemůžeš.
Po tom projevu nemáš žádné právo
říkat mi, co můžu dělat se svou lodí.
Proboha, Niobe.
Budu pilotovat tuhle loď,
on může mít mou.
Když hned vyrazíme,
dostaneme se do Siónu spolu se Stroji.
Lepší plán nemáme.
Škoda té lodě. Zatracená škoda.
Dvě lodě, dvě cesty.
To zní jako řízení osudu, že?
- Nevěřila jsi ve Vyvoleného.
- Pořád nevěřím.
Tak proč to děláš?
Věřím v Nea.
Děkuju ti.
- K čemu to je?
- Aby ses uvolnil.
Aby sis snáze vzpomenul.
Co když si nechci vzpomenout?
Proč ne?
Co když jsem EMP odpálil já?
Co když jsem zničil ty lodě
a způsobil smrt všech těch lidí?
Jestli jsem to udělal,
není tu pro mě
dvakrát bezpečno.
Ovšem ani pro tebe
by to nebylo dvakrát bezpečné.
Jsem připravená.
Trinity,
musím ti něco říct.
Něco, co musíš pochopit.
Vím, že tam musím letět.
Ale dál...
Nevím, jestli...
Já vím. Myslíš, že se nevrátíš.
Viděla jsem ti to ve tváři,
když jsi řekl, že musíš odletět.
Stejně jako ty
jsi v tu chvíli poznal,
že poletím s tebou.
Mám strach, Trin.
Já taky.
Trvalo mi deset minut,
než jsem si obula jednu botu.
Ale něco ti řeknu.
Před šesti hodinami
jsem řekla Merovingianovi,
že bych pro tebe
obětovala cokoliv na světě.
Víš, co se
za těch šest hodin změnilo?
Ne.
Nic.
- Naložili jste munici?
- Hned to bude.
Rychle, nemáme čas.
Nenecháš jim nic?
Říkal, že nic nepotřebuje.
Neloučím se.
Jenom ti přeju hodně štěstí.
Děkuju.
Jenom doufám, že víš, co děláš.
Já taky.
Bylo mi ctí.
Ne, mně bylo ctí.
- Jsme připraveni, pane.
- Bylo na čase.
Už takhle máme zpoždění,
tak rychle, kapitánko.
Sbohem, děťátko.
Dej na ně pozor.
Připraven?
Motory pořád běží.
Asi pojistka. Půjdu se podívat.
No jistě,
nejdřív pošle svou kurvičku.
Bane!
Nikdo mi nikdy neutekl
tolikrát jako ty.
Vždycky si myslím, že je to naposled,
ale vždycky nám proklouzneš mezi prsty.
Ani nevíš, jak mě to rozčílí.
O čem to mluvíš?
Tvoji smrt si vychutnám
skoro stejně jako tu jeho.
Neo, je tu Bane! On zešílel!
To ti nedaruju.
- Zbývá 27 kilometrů.
- Kapitáne, máme problém.
- Co se děje, AK?
- Maggie.
Je mrtvá.
Asi ji zabil Bane.
Sakra.
Věděl jsem, že se zbláznil.
To on odpálil EMP.
Kruci, měl jsem to
z něj vytlouct.
Prohledali jsme celou loď,
kapitáne. Není tady.
- Vím, kde je.
- Na Logosu.
- Musíme se vrá***.
- Pozdě.
- Možná potřebují pomoc.
- Je to nebezpečné.
- Proč?
- Jestli je zabil,
má k dispozici další EMP.
Musejí se o sebe
postarat sami. Stejně jako my.
Pane Andersone,
jste v obou
světech stejně předvídatelný.
- Cože?
- Zbláznil se.
To si myslíš ty,
ale pan Anderson a já víme,
že vzhled může klamat.
Jste zmaten, pane Andersone?
Za chvíli to pochopíte.
Díky za zbraň. Položte ji na zem.
Nedělej to.
- Vystřel.
- Ano, usmažte nás zaživa!
Jinak nás zabije oba.
Podívej se na něj. Ví, že to
má udělat, ale neudělá to.
- Nedokáže to.
- Udělej to.
Odstupte od zbraně a otočte se.
Pusť ji.
Tohle je mi povědomé.
Už jsme to spolu zažili,
pamatujete?
Já ano. Nemyslím na nic jiného.
- Kdo jsi?
- Pořád mě nepoznáváte?
Uznávám, že se těžko přemýšlí,
když vězíte v hnijícím kuse masa.
Jeho pach mi zaplňuje plíce.
Dusí mě a není před ním úniku.
Odporné.
Podívejte, jak jste nemožně křehký.
Nic tak slabého si nezasluhuje přežít.
- Co chceš?
- Chci totéž co vy.
Ano. Správně, pane Andersone.
Ignorujte tělo.
Dívejte se skrz měkký rosol těch
unylých očí a spatříte svého nepřítele.
- Ne.
- Ano, pane Andersone.
- To není možné.
- Dostanu se kamkoliv.
Najdu vás kdekoliv.
- To je nemožné.
- Nejen možné,
ale i nevyhnutelné.
Sbohem, pane Andersone.
Tohle je ona.
To ne!
Kéž byste se viděl,
pane Andersone.
Slepý mesiáš.
Jste symbolem
celého svého druhu.
Bezmocný.
Ubohý.
Jen čekáte,
až někdo ukončí vaše utrpení.
Vidím tě.
Ještě jsme neskončili,
pane Andersone.
Ještě není konec.
- Trinity!
- Neo.
Neo.
Ale ne. Tvé oči.
To bude dobré.
Nic to není.
Ale myslím,
že budeš muset řídit.
Podle otřesů zbývá
22 minut do průlomu.
Nevědí, že nemáme EMP.
Budou útočit ve vlnách.
Soustřeďte útok na vrtací stroje.
Ať se APU přesunou na místo.
Rozkaz, pane.
Tak rychle!
Poslouchejte!
Už je to tady!
Všichni mě znáte,
tak nebudu zbytečně řečnit.
Nastal-li čas zemřít,
nedá se nic dělat.
Ale pokud nás
ti hajzlové mají pozabíjet,
nejdřív jim ukážeme,
co je to peklo!
- Bojíš se, Charro?
- To si piš.
Ale něco ti navrhnu.
Dokud budeš nabíjet,
já budu střílet.
Platí.
- Kristepane, podívejte.
- Ticho.
- Kolik zbývá?
- 1,4 kilometru.
- Pořád vyzařujeme moc tepla.
- Ghoste, vypni pomocné systémy.
- Poletíme bez autopilota, na 4 disky.
- Neudržíme se.
- Vydrž, zlato.
- 700 metrů.
Když se dostaneme dost blízko...
600 metrů.
Tamhle.
Sakra!
- Vědí o nás.
- Plný výkon!
Připravte děla. Pohyb!
Ghoste, jsi nejlepší střelec,
jdi s nimi. Morfee, sedni si.
Už jedu, lásko.
Blíží se.
- Zpomal! Tohle není Logos.
- Sleduj, Rolande. Jdu na to.
Kristepane, nevěděl jsem,
že ta loď tohle dokáže.
Stěna doku je proražena!
Připravte se!
Za Sión!
Sakra!
Rychle, jdeme.
Obrannou formaci!
Doplnit munici!
Munici pro devítku.
Běž, dělej!
Pozor nalevo!
Nenechte je projít!
Zuko!
Proboha.
Kde je sakra pěchota?
Ať zlikviduje tu zatracenou věc!
Nažer se!
Sakra!
- Blíží se druhý vrták.
- Kruci!
Sakra, má těžký zadek!
- Zlikviduj je!
- Kristepane, těch ale je.
- Vidíte to?
- Chtějí zničit vysílačku!
Sakra!
Jo.
Chyť mě za opasek.
Aspoň jeden zásah.
Do háje!
Charro!
- Veliteli, vidím cíl!
- Všude je jich plno!
- Tohle je něco jiného.
- Co?
Vypadá to jako naše loď.
- To není možné.
- Snažíme se to potvrdit.
Co jejich přístupové kódy?
Zkoušíme to. Neodpovídají.
Je to trik. To nejsou naši.
Obslužná šachta. Nikdo nedokáže
proletět obslužnou šachtou.
- Záď 30 stupňů, 80 procent.
- 30 stupňů, 80.
- Pravobok 60 stupňů, 20 procent.
- 60 stupňů.
- Kruci, hni sebou!
- Snažím se!
Pane, máme potvrzeno,
že je to Kladivo.
Jak je to možné?
Útočí na ni. Je poškozená.
Za 12 minut bude u brány 3.
EMP zlikviduje
všechny Sentinely.
Nejen to. Zničil by
celý náš obranný systém.
Když odpálíme EMP,
přijdeme o dok.
Pane, o ten už jsme přišli.
Otevřete bránu.
Brána 3 nereaguje.
Je vážně poškozena, pane!
Nemůžeme ji ovládat.
Neotevřeme ji!
Tamhle je odbočka.
Až řeknu, chci plný výkon,
90 stupňů na pravoboku.
Plný výkon,
90 stupňů.
Teď!
Vydrž, zlato.
Ženská, ty jsi ďábel.
Ještě nejsme doma. Co brána?
Sentinely jsou v doku.
Dorazili jsme pozdě?
- Kolik APU nám zůstalo?
- Třináct, pane.
To nejbližší pošlete k bráně 3.
Munici!
Tohle je déšť střel.
Pohyb!
Pohyb!
Pozor, vrací se!
Za tebou!
Zaseklo se to!
Kašli na to, hochu!
Padej pryč!
A je to!
Kapitáne Mifune.
Ne.
Blíží se.
Blíží se.
Kladivo.
Cože?
Musíš otevřít bránu.
Uvolnit protizávaží.
Dokážeš to.
Rychle. Není čas.
Kapitáne,
nedokončil jsem
výcvikový program.
Já taky ne.
- Dělejte něco!
- Vypni podavač!
Nedokážeme to.
Musíme EMP odpálit hned.
No tak, dělejte.
Udržovat váhu na předku.
Jsem lehký jako pírko.
APU kapitána Mifuneho
se přesunuje k bráně 3.
Jemně zmáčknout spoušť.
APU kapitána Mifuneho
je u brány 3.
- Kolik máme času?
- Dvě minuty.
- Kapitáne Mifune, slyšíte mě?
- Asi mu nefunguje vysílačka.
Mifune,
tady Lock.
Nevím, jestli mě slyšíte,
ale jestli ano,
Kladivo je 2 minuty od vás.
Máte dvě minuty
na otevření tě brány.
Link.
Na hlavní palubu!
Nabijte EMP!
Dělej, chlapče.
Neo. Já věřím.
- Jo!
- Dokážeme to?
Když už jsme tak blízko.
Jsme skoro doma,
skoro doma.
Odpal to, Linku!
- Dokázala jsi to.
- Ne.
My jsme to dokázali.
Jako pilot jsi extra třída.
Některé věci se
na tomhle světě nikdy nezmění.
A některé se změní?
Některé
naštěstí ano.
Linku!
- Zee?
- Linku!
Věděla jsem, že se vrátíš.
Věděla jsem to.
Slíbil jsem ti to.
Ty jsi ho nosil?
Blázníš?
Nikdy ho nesundám.
Tři kapitáni, jedna loď.
O ostatní lodě jste nejspíš
přišli stejně nesmyslně.
Taky tě ráda vidím.
Rada čeká na vaše vysvětlení.
Já se musím pokusit
napravit tenhle debakl.
Ušlo mi něco?
Snad jsme zachránili dok.
Co je to s vámi?
To nedokážete myslet dopředu?
EMP zničil většinu našich
přístrojů a všechny APU.
Teď sem letí všechny
Sentinely, které mají.
Zachránili jste dok?
Vydali jste jim ho bez boje.
Rychle, odřízni to.
Můstek je čistý.
Slyšíte to?
Připoj ten kabel.
- Musíme znovu nahodit systém.
- Volají z doku. Blíží se.
Ať se všichni stáhnou zpátky.
Uzavřete šachtu. Hned.
Pohyb!
Proboha.
- Můžeme.
- Odpalte to.
Běž!
Teď se ukažte.
Dala jste jim svou loď?
- Ano, paní radní.
- A věděla jste, co s ní chce udělat.
A Vědma se o tom nezmínila?
Řekla mi, že se budu muset
rozhodnout, jestli mu pomůžu.
Ale jakou šanci může mít
jediná loď proti celé jejich obraně?
Žádnou. Je to nesmysl.
Ale nedal si říct.
Ani si nevzal střelivo.
Úplně se zbláznil.
Nezbláznil se.
Neo dělá to,
co považuje za nutné.
Nevím, zda se rozhodl správně
a dostane se do města Strojů.
A pokud ano,
nevím, jak nás může zachránit.
Ale vím, že dokud v něm
zůstane aspoň špetka života,
tak se nevzdá.
Nesmíme se vzdát ani my.
Teplota klesá.
Tak jdeme na to.
Jsme *** líhněmi, že ano?
Jak to víš?
Cítím je.
Tamhle.
To je naše cesta.
Vidíš ji? Tři kabely.
Vysoké napětí.
Leť *** nimi.
Co to dělají?
Nevím.
Poručíku?
Hergot!
Co uděláme, veliteli?
Teď je to otázka času.
Stroje se dostanou do města.
Rada by se měla přesunout
za ostatními do chrámu.
Kolik máme času?
Dvě hodiny. Možná méně.
U vchodu budou kulomety.
Abychom se jim mohli postavit.
Nic víc nemůžu dělat.
Myslíte, že máme šanci přežít?
Na vašem místě
bych se neptal mě,
ale jeho.
- Proč?
- Protože on věří na zázraky.
Tamhle. Ty kopce.
To je náš cíl.
- Vidíš, co tam je?
- Ano.
Když řekneš,
že to dokážeme, budu ti věřit.
Dokážeme to.
Musíme.
Sentinely.
Je jich moc.
Držím tě!
- Pomoz mi!
- Nedokážu je zničit.
- Co mám dělat?
- Leť nahoru. *** ně.
- Cože?
- Musíš k obloze.
Tak poletíme nahoru.
Nádhera.
Nabij startér. Motor naskočí.
Znovu! Pomalu.
Teď!
Trin?
Trinity?
Trinity!
- Jsem tady.
- Kde?
Tady.
Dokázali jsme to.
Říkal jsi, že to dokážeme.
Je to neuvěřitelné, Trin.
Všude kolem je světlo.
Jako by to bylo
celé postavené ze světla.
Kéž bys mohla vidět to co já.
Už jsi mi toho tolik ukázal.
Co je, Trinity? Co se děje?
Nemůžu jít s tebou, Neo.
Nemůžu jít dál.
Cože?
Ale ne.
Ne, ne, ne.
To nic.
Už je čas.
Udělala jsem všechno,
co jsem mohla.
Ty musíš udělat zbytek.
Musíš to dokončit.
Zachránit Sión.
Nemůžu.
- Bez tebe ne.
- Ale můžeš.
Dokážeš to.
Věřím tomu. Vždycky jsem věřila.
Trinity.
Trinity, nemůžeš umřít.
Nemůžeš.
Nemůžeš.
Můžu.
Už jsi mi jednou vrátil život.
Ale tentokrát to nepůjde.
Vzpomínáš?
Na té střeše,
potom co jsi mě chytil...
Poslední, co jsem ti řekla...
Řekla jsi: "Odpusť."
Nechtěla jsem to říct.
To byla má poslední myšlenka.
Přála jsem si
mít ještě jednu šanci
říct to nejdůležitější,
říct ti, že tě moc miluju.
Že jsem vděčná
za každý okamžik s tebou.
A než jsem přišla na to,
co chci říct, bylo už pozdě.
Ale tys mi vrátil život.
Splnil jsi mé přání.
Dostala jsem ještě šanci
říct to nejdůležitější.
Polib mě.
Ještě jednou.
Polib mě.
Dejte tu munici tam, kam patří.
Připravte ten krám.
- Rychle.
- Pohyb, pohyb!
Neo,
jestli nás chceš zachránit,
pospěš si.
Chci vám jen něco říct.
Pak si se mnou dělejte, co chcete.
Nebudu se bránit.
Mluv.
Program Smith
se vymkl vaší kontrole.
Brzy ovládne vaše město,
stejně jako ovládl Matrix.
Nemůžete ho zastavit.
- Ale já ano.
- Nepotřebujeme tě!
Nepotřebujeme nic!
Je-li to pravda, zmýlil
jsem se a můžete mě hned zabít.
Co chceš?
Mír.
Co to dělají?
Co to děláš?
A když selžeš?
Neselžu.
Neo.
Bojuje za nás.
Pane Andersone, vítejte zpátky.
Scházel jste nám.
Líbí se vám,
jak jsem to tady vylepšil?
Dnes večer to skončí.
Já vím. Viděl jsem to.
Proto moje ostatní já
budou jen přihlížet představení.
My už totiž víme,
že vás porazím.
Cítíte, jak se to blíží,
pane Andersone?
Já ano.
Vlastně bych vám
měl poděkovat. Díky vám
jsem přece poznal
smysl každého života.
Smyslem života je jeho konec.
Proč, pane Andersone?
Proč?
Proč to děláte?
Proč? Proč vstáváte?
Proč dál bojujete?
Věříte, že bojujete za něco víc
než za vlastní přežití?
Řekněte mi za co.
Víte to vůbec?
Za svobodu nebo pravdu?
Za mír nebo za lásku?
lluze, pane Andersone.
Šálení smyslů.
Provizorní konstrukce
ubohého lidského intelektu,
který se zoufale snaží zdůvodnit
svou nesmyslnou existenci.
Všechny jsou stejně umělé
jako Matrix samotný,
i když jen lidé mohli vymyslet
něco tak fádního jako je láska.
V tuto chvíli už to
musíte vědět, pane Andersone.
Nemůžete vyhrát.
Nemá smysl dál bojovat.
Proč, pane Andersone?
Proč si nedáte říct?
Protože jsem se tak rozhodl.
Tohle je můj svět! Můj svět!
Počkat.
Tohle jsem viděl.
To je ono. Tohle je konec.
Ano, vy jste tam ležel jako teď.
A já...
A já stojím právě tady
a mám něco říct.
Řeknu:
"Všechno, co má začátek,
má i svůj konec, Neo."
Co? Co jsem to řekl?
Ne. Tohle není správně,
takhle to nemá být.
Nepřibližujte se!
Čeho se bojíte?
Je to trik!
Měl jste pravdu, Smithi.
Od začátku jste měl pravdu.
Bylo to nevyhnutelné.
Skončilo to?
Ne, ne.
To není spravedlivé.
Je dokonáno.
To nedává smysl.
Dokázal to.
On nás zachránil.
On nás zachránil.
Skončilo to! On to dokázal!
Je po všem!
Dokázal to! Je po všem!
- Co je? Co se stalo?
- Pane, Neo to dokázal!
- Co dokázal?
- Ukončil válku! Stroje jsou pryč!
Válka skončila, pane!
Sióne!
Sióne! Skončilo to!
Skončilo to!
Válka skončila!
Válka skončila!
Tak dlouho jsem si
tuhle chvíli představoval.
Opravdu se to stalo?
Neo, ať jsi kdekoliv,
děkujeme ti.
Dobré ráno.
Inu, tomu říkám překvapení.
Rozehrála jsi nebezpečnou hru.
Změna je vždy nebezpečná.
Jak dlouho si myslíš,
že tenhle mír vydrží?
Co nejdéle to půjde.
Co ti ostatní?
Jací ostatní?
Ti, co se chtějí odpojit.
Pochopitelně budou volní.
Mám tvé slovo?
Za koho mě máš? Za člověka?
Vědmo!
Báli jsme se, že tě nenajdeme.
Všechno dobře dopadlo.
Hele!
Podívejme!
To je krása.
To jsi udělala ty?
Pro Nea.
Hezké.
Určitě by se mu to líbilo.
Uvidíme ho ještě někdy?
Myslím, že ano.
Jednoho dne.
Věděla jste to od začátku?
Ne, kdepak.
Ale věřila jsem.
Věřila jsem.
www.titulky.com