Tom Wujec - Got a wicked problem? first, tell me how you make toast

Překladatel: Filip Chlubna Korektor: Magdalena Schneiderova Před pár lety jsem narazil na jednoduché cvičení, které pomáhá lidem porozumět a řešit složitější problémy. Jako mnoho jiných podobných cvičení se i toto zpočátku jeví docela triviální, ale při bližším zkoumání se ukazuje, že odhaluje nečekaná fakta o tom, jakým způsobem spolupracujeme a chápeme věci. Toto cvičení se skládá ze tří části a začíná něčím, co každý dobře ví, jak se dělá, a to tím, jak připravit toast. Celé to začíná čistým archem papíru a fixou. Bez toho, že byste použili jediného slova, začnete kreslit, jak připravit toast. Většina lidí nakreslí něco jako tohle. Nakreslí bochník chleba, předem nakrájený, pak vloží krajíc do toasteru. Toast se nějakou dobu opéká. Potom vyskočí, a voilá! Za dvě minuty máte toast a jste spokojení. Za pár let jsem posbíral stovky kreseb takovýchto toastů a některé z nich jsou velmi povedené, především proto, že zobrazují přípravu toastu velice jasně. A pak jsou tady takové, které se, no, až tak nepovedly. Vlastně jsou celkem k ničemu, protože ani nevíte, co vám chtějí sdělit. Při bližším zkoumání ukazují některé kresby určité prvky opékání, zatímco jiné skrývají. Takže jsou tu takové, které jsou jenom o toastu a o jeho transformaci. Pak jsou tu takové, které jsou jenom o toasteru, inženýři prostě milují kreslit, z čeho se skládá. (Smích) Pak jsou tu takové, které jsou o lidech. Celé je to o zobrazování lidské zkušenosti. A jsou tu takové, které se zaměřují i na způsob získání chleba, některé začínají už nákupem v obchodě. Prochází řetězcem dodávky, sítěmi teleportace, které sahají až na pole s pšenicí a jeden dokonce jde až na samotný začátek, k Velkému třesku. Některé jsou dost šílené. Ale myslím si, že je zřejmé, i když jsou si tyto kresby na hony vzdálené, všechny mají společnou jednu věc a mě docela zajímá, jestli ji vidíte. Vidíte ji? Co mají všechny společného? Většina kreseb obsahuje uzly a spojení. Uzly představují hmatatelné předměty, jako toaster nebo lidi a spojení představují souvislosti mezi jednotlivými uzly. Je to právě kombinace uzlů a spojení, co vytváří model celého systému. Umožňuje to vidět naše duševní modely toho, jak si myslíme, že něco funguje. Taková je hodnota těchto věcí. Zajímavé na těchto modelech systémů je, že ukazují, jak rozdílný máme úhel pohledu. Tak například, Američané připravují toast v toasteru. Zdá se to zřejmé. Zatímco mnoho Evropanů připravuje toast na pánvi, samozřejmě, a mnoho studentů dělá toasty na ohni. Tomu příliš nerozumím. Hodně MBA studentů to dělá. Sečtením všech uzlů můžete změřit složitost, průměrná kresba má čtyři až osm uzlů. Pokud má kresba méně, zdá se jednoduchá, ale je snadno pochopitelná. Více než třináct uzlů zase způsobí, že budete dezorientovaní. Je to příliš složité. Tedy, ideální množství je mezi pěti a třinácti. Takže když chcete něco sdělit pomocí obrazu, mějte ve své kresbě pět až třináct uzlů. I přesto, že nemusíme být nadanými malíři, díky naší intuici víme, jak rozložit složité věci do jednodušších a potom je zase spojit dohromady. To nás přivádí ke druhé části našeho cvičení, jak připravit toast, ale nyní s lepítky nebo s kartičkami. Co bude tedy následovat? Většina lidí má s kartičkami tendenci kreslit jasnější, detajlnější a více logické uzly. Tak můžete krok za krokem vidět jejich ***ýzu a jak si vytvářejí model, pohybují kartičkami, jako kdyby stavěli Lego. Možná se to zdá triviální, ale ve skutečnosti je to velmi podstatné. Toto překotné opakování vyjadřování, následného uvažování a analyzování je opravdu jediný způsob, jak získat jistotu. Je to klíčová součást celého procesu navrhování. Systémový teoretici nám říkají, že to, jak lehce můžeme měnit to, jak věc zobrazujeme, koreluje s ochotou vylepšovat model. Systém lepítek není jenom více plynulý, ale také obecně dává vzniknout mnohem více uzlům než statické kresby. Kresby jsou také více bohatější. A to nás přivádí ke třetí části cvičení, ve kterém se kreslí příprava toastu, nyní však ve skupině lidí. Co se během toho odehrává? Odehrává se toto. Začíná to chaoticky, pak se to zašmodrchá ještě víc, a pak ještě víc, ale jak lidé vylepšují své modely, nejlepší uzly začnou vyčnívat. S každým dalším zásahem model začíná být jasnější, protože lidé staví na nápadech toho druhého. Co vzejde je sjednocený systémový model, který spojuje rozmanité pohledy na věc. To je naprosto rozdílný výsledek, oproti tomu, co se obvykle děje na poradách, že? Tyto kresby můžou obsahovat dvacet i více uzlů, ale účastníci se necítí nijak zmatení, protože dělají na vytvoření modelu společně. A také opravdu zajímavé je, že skupina spontánně míchá a přidává další vrstvy, kterými celou věc uspořádá. Například, aby se vyrovnala s rozpory, přidává větvící se a rovnoběžné uspořádání. A mimochodem, když to dělá v naprosté tichosti, podává mnohem lepší a rychlejší výsledky. Opravdu zajímavé-- mluvení celou věc jenom brzdí. Z tohoto si můžeme odnést pár klíčových poznatků. Zaprvé, kreslení nám pomáhá chápat různé situace, jako systém uzlů a vztahů mezi nimi. Kartičky vytvářejí lepší systémové modely, protože s nimi můžeme pracovat plynuleji. A skupinové kresby vytvářejí nejobsáhlejší modely, protože spojují různé úhly pohledu. A to je zajímavé. Když lidé společně pracují ve správných podmínkách, skupinové modely jsou mnohem lepší než modely jednotlivců. Tento přístup funguje velmi dobře pro kreslení postupu přípravy toastu, ale co kdybyste chtěli kreslit něco důležitějšího a naléhavějšího, jako vizi vaší organizace, zkušenosti zákazníků nebo dlouhodobou udržitelnost? Vizuální revoluce začíná být čím dál víc patrnější, jak stále více organizací řeší závažné problémy jejich skupinovým kreslením. A jsem přesvědčen, že ti ,kteří vidí svět jako pohyblivé uzly a spojení, mají opravdovou výhodu. Celý postup je velmi jednoduchý. Začnete s otázkou, posbíráte uzly, potom je vypilujete, uděláte to znovu, vylepšujete, vylepšujete a vylepšujete a jednotlivé vzory se začnou objevovat. Skupina si věc ujasní, a vy odpovíte na otázku. Tento způsob vizualizace a opětovného opakování má velmi pozoruhodné výsledky. Důležité je také znát, že velmi důležitou částí je rozhovor, ne jen samotný model. Tato vizuální zpětná vazba se může rozrůst do stovek i tisíců uzlů. Příkladem může být organizace Rodale. Velká vydavatelská společnost. Jeden rok přišli o velké množství peněz a jejich vedení potom tři dny vizualizovalo celou jejich praxi. Zajímavé je, že po vizualizaci jejich celého businessu, systém po sytému, získali nazpět padesát milionů dolarů a také jejich hodnocení od zákazníků se posunulo z D na A. A proč? Protože vedení udělalo jednotnou strategii. Takže nyní pomáhám organizacím, řešit jejich zapeklité problémy, pomocí skupinové vizualizace a na mé stránce drawtoast.com jsem posbíral ta nejlepší cvičení. Můžete se tam naučit, jak vést workshop, můžete se dozvědět víc o obrazovém jazyku a struktuře spojení a uzlů, kterou můžete použít při obecném řešení problémů a také si stáhnout příklady různých šablon pro vyřešení ožehavých problémů, kterým musíme ve svých organizacích čelit. A tak na první pohled triviální cvičení kreslení toastu nám pomáhá si věci ujasnit, zapojit se a spojit se. Takže až budete příště čelit nějaké zajímavé výzvě, vzpomeňte si co nás toto cvičení naučilo. Udělejte své nápady viditelné, hmatatelné, logicky navazující. Je to jednoduché, zábavné, má to sílu, a myslím, že je to nápad hodný oslavování. Děkuji. (Potlesk)