Tip:
Highlight text to annotate it
X
Dobrý večer, dámy.
Zlato, zrychlíme.
Sakra!
To maminka neřekla.
Odletí, zlato.
Dnes máme štěstí, zlato.
Už jede.
Zde máme centrum nízkého tlaku,
hnané studenou frontou,
přicházející z východu.
Dále, zde na západě,
máme oblast vysokého tlaku,
přinášející teplou frontu,
která se snáší
*** západní částí země.
Tohle jsem na tobě
vždy nesnášela.
Já nesnášela, že jsi mohla
chodit zároveň se dvěma kluky.
Opravdu, Liv. V kolik jsi
vstávala? Jsi v pořádku?
- Teto Liv, jdu na očkování.
- "Očkování".
- No tak, zlato, běž se obléct.
- Dají do tebe něco mrtvého. Mrtvého!
- Do krve. Strašlivé.
- Ello Jae, běž se prosím obléct.
- Ano.
- "Strašlivé."
- Strašlivé?
- Krásné slovo.
A další zprávy. Noční sebevražda,
ke které došlo v newyorském metru,
dnes ráno ochromila obvyklou špičku.
Risa Pearsová, newyorská učitelka
a matka 18 měsíční dcery, se
v noci při návratu z cirkusu
vrhla před přijíždějící soupravu.
Hranice nemožného (Fringe)
S01E17 - Bad Dreams
Žádám o povolení odcestovat
do New Yorku,
- abych tam vyšetřila případ.
- O co jde?
- Sebevražda v metru.
- Četl jsem o tom ráno v novinách.
Proč se tedy jedná o případ?
Domnívám se,
že ta žena mohla být zavražděna.
- Mohly zde být zvláštní okolnosti.
- Jaké zvláštní okolnosti?
- Poslouchám.
- Já...
To je vše, co bych vám chtěla
v této chvíli říct, pane.
Dunhamová, jste v pořádku?
Pár posledních týdnů
se mi zdáte rozrušená.
- Krajně.
- Špatně jsem se vyspala.
Nežádala bych vás o to,
kdyby to nebylo důležité.
Dunhamová,
jste stěžejní částí operace.
- Jste pro mě velmi cenná.
- Děkuji vám.
24 hodin. Pak vás chci
zase v práci. S čistou hlavou.
Děkuji.
Olivie, byla to noční můra.
- Bylo to, jako bych tam opravdu byla.
- Ne, spalas ve své posteli.
Počkejte chvíli.
Pociťovala jste nějakou nevolnost,
agentko Dunhamová?
- Vyrážku, ztrátu vlasů, třeba jen
pramen nebo dva na polštáři? - Ne.
Nějaké bolesti při močení?
Nebo krev?
- Nemyslím si, že to objasňuješ.
- To je... - Jo, Geigerův přístroj.
Žádná radiace.
Myslel jsem, že jste se možná
teleportovala do New Yorku
ve spánku a zabila ji.
Nebylo by to úžasné?
Ale i ta nejstabilnější hmota
pro změnu energie
zanechává nějakou zbytkovou radiaci.
Celkově vzato, tu vlastně ani nejste.
Dobře, tedy, jsem rád,
že jsme si to ujasnili.
- Astrál..
- Astrid.
Zobrazení.
Spirituální cesta jako taková.
Ne, ne, neměla byste dostatečnou
fyzickou formu pro střet
- s onou mladou ženou.
- Tady to máme.
To je jako poslouchat rozbitou
nahrávku, ale slova se stále mění.
- Měla jen zlý sen.
- Ne, mohla jsem cí*** to nástupiště.
Viděla jsem, jak na mě zírá její dítě.
Její tvář jsem viděla
dříve než ve zprávách.
- Jak je to možné? - ***?
- To nebyl jen sen.
Že ne?
Tak tedy New York.
Miluji New York.
Mohli bychom stihnout představení!
Pippin!
Ne.
Waltere, ty zůstáváš tady.
Vynahradím ti to.
To je Jackson Five, že?
Jistě.
- Řekla, že se s námi setká
pod hodinami. - Tady je.
- Jste to vy dva?
- Dunhamová, Bishop. FBI.
- Víte, tyhle byste neměl jíst.
- Na to je už asi tak 30 let pozdě.
Můžete nám ukázat,
kde se to vlastně stalo?
Jo, jdeme.
- Jsme v bezpečí?
- Prosím?
FBI přijde do mého domu,
první věc, na kterou se musím
zeptat, je: "Jsme v bezpečí?".
Nejsem si jistá, zda
jsme vůbec někdy v bezpečí.
Jsme v bezpečí, jak jen to jde. Co
nám můžete říct o této sebevraždě?
To, co je napsáno v dokumentech.
Risa Pearsová, 28 let, se v sedm rozhodla
- skočit šipku před soupravu.
- Proč si myslíte, že je to sebevražda?
Bezpečnostní kamery
to celé zaznamenaly.
Ráda bych se osobně
na tu nahrávku podívala.
Dobře, připravíme vám ji, agentko.
Co tu přesně hledáme?
Omluvte mě.
Bude tam balónek, vznášející
se u stropu. Červený.
Manžel byl na služební cestě
v Seattlu. Právě přiletěl.
- Právě vypovídá na stanici.
- No tak. Nezapadá to do profilu.
Vdaná, dítě.
Nevezmeš dítě do cirkusu
a pak ho neposadíš do první řady,
aby sledovalo, jak se zabiješ.
A tady to je.
Jo.
Nedává to smysl.
Nemohla se dočkat,
až půjde do cirkusu.
A je odsud.
Seznámili jsme se v Chicagu.
Pořád říkala, že
chce vzít Lucy do cirkusu.
Jasné?
Zpívala ti vždycky
tu písničku o slonech.
Byli jsme šťastní.
Nezabila by se.
Musíte mi věřit.
Nikdy by se nezabila.
Agentko, záznam,
který jste chtěla, je připraven.
Děkuji vám.
Ona by to neudělala.
Nezabila by se.
Děkuji.
Tohle je digitální záloha.
Originál je mezi důkazy.
Můžete to zpomalit?
Pusťte to od začátku.
Mohu dostat kopii?
Podívejte, nedává to smysl.
Pamatuji si věci z místa činu.
- Pamatuji si, jak jsem ji strčila.
- Víte, sny nejsou vždy úplně přesné.
Možná jste zabila tuto mladou ženu
trochu nepřímým způsobem.
Ne, ne.
Právě jsme ji viděli se zabít.
Možná jste ji donutila
skočit pomocí své mysli.
Máte nějaký důvod,
proč byste ji chtěla zabít?
- Třeba sokyně v lásce?
- Cože? - Ani jsem ji neznala.
- Tak proč jste ji pak zabila?
- Nevím.
Přestaňte, oba dva. Dost.
Nikdo nikoho nezabil.
Překvapuješ mě, Petere.
Agentka Dunhamová je tvá přítelkyně.
Věř jí. Říká, že tu dívku zabila.
Jsi tak ochoten jí uvěřit,
jen když říká to, co chceš slyšet?
Tvá matka byla taky tak
trochu taková. Zvaž toto.
- Co je nejstarším snem lidstva?
- Světový mír? - Těžko.
To je sociální výplod,
vycházející z našeho vědomí
vlastní smrtelnosti.
Měla jsem říct:
"Skvělá chuť, méně syté", co?
Jaká je největší touha těch
slabých a podmaněných?
Těch, jejichž oheň byl ukraden
protivníkem, jehož jedinou výhodou je to,
- že je naštěstí větší.
- Krademe oheň?
Myslím si, že v tomto
příběhu jsme jeskynní muž.
Jehož žena byla odvlečena
pryč hrubostí a silou.
- Sexistickým jeskynním člověkem.
- Jednoduše. Zabít myšlenkou.
Přát si něčí smrt.
Vraždit myslí.
- No tak, to je směšné.
- Jsem si jistý, že máš pravdu.
Pokud se to ovšem
nestane znovu.
- Proč bys to dělal?
- Co?
- No tak. - Myslíš si, že je v
pořádku s ní jen tak flirtovat?
Zlato, zlato, prosím.
- Co jako? Nejsem dost mladá?
- Zlato, děje se něco?
- Nejsem už dost sexy?
- Zlato, uklidníš se?
- Co se to s tebou děje?
- Proč mi to děláš?
- Ty svině.
- Jen se uklidni.
Ty svině! Ty prolhaná svině!
Nemůžu vystát, jak se na ni díváš.
Ty prolhaná svině!
Charlie. Charlie, to jsem já.
Stala se vražda.
- Snažila jsem se ho zabít. - Mám půl
tuctu svědků, kteří ve výpovědi tvrdí,
že pobodala svého muže.
- Ano, byla jsem tam.
- Ne. Bylas 300 mil daleko.
Nějakým způsobem zabíjím
ty lidi ve svých snech.
- Zdravím. Agentka Olivie Dunhamová.
Tohle je Peter Bishop. - Ahoj.
- Co nám můžete prozradit, doktorko?
- Poškození je poměrně rozsáhlé.
Vrchní a spodní střevo úplně rozřezaná.
Prostě ho rozpárala. Brzy zemře.
Proto dostala povolení tu být.
Takže, jmenujete se Mouse?
Přezdívka. Z vysoké.
Jsem tichá... asi.
Tak nám řekněte,
co si pamatujete.
Byli jsme na večeři.
Každé úterý chodíme ven.
Rozhodli jsme se pro italskou.
Nevím, co se stalo.
Já jen...
Nedává to smysl.
Billy se mi opravdu věnoval.
Najednou jsem ale věděla,
že mě opustí.
Byla jsem o tom přesvědčena.
A vystrašila jsem se.
Strašně jsem se rozčílila.
- Jak jsem to mohla udělat?
- Možná jste mu nechtěla ublížit.
Myslím tím.
Možná vás někdo donutil to udělat.
- Třeba, přinutil.
- Agentko Dunhamová?
Nezdálo se vám, že je ve vaší hlavě
někdo další a nutí vás ho bodnout?
Pokusila jsem se zabít
svého manžela, že?
- Co se mi to děje?
- Agentko Dunhamová.
- Bože.
- Dobře...
Agentko Dunhamová,
musím s vámi okamžitě mluvit.
To jste nebyla vy.
- Olivie, co si přesně myslíš, že děláš?
- Donutila jsem ji to udělat, Petere.
Jsi na práškách proti spaní. A pokud se
nemýlím, na kofeinových pilulkách.
Prolhal jsem se přes vysokou,
pamatuješ? Musíš se uklidnit.
Nemyslí ti to jasně a to,
co říkáš, nedává smysl.
Petere...
Co se to se mnou děje?
- Máme zavřeno. - FBI.
- Skvěle, bude sranda.
Takže, co nám můžete říct o tom,
co se tu včera večer stalo?
Nic nového pro vás nemám, FBI.
- Pobavte mě.
- Jistě. Uprostřed večeře,
děvka se zvedne a pobodá manžela.
Děvka? Opravdu?
Máme tu nějaký problém?
Problém? Jo, máme tu problém.
Lidé včera odpochodovali uprostřed
večeře. Nikdo nezaplatil.
Dnes sem nikdo
během oběda nepřišel.
Jo a také jsem na
titulní stránce Postu.
- Kdo tu seděl?
- Dámo, tohle není Palm.
- Neděláme tu zasedací pořádek.
- Kdo tam seděl?
Byla jsem tam? Byla jsem to já?
- Agentko Dunhamová.
- Jen nějaký chlápek.
Chodí sem tu a tam.
Blonďatý. Má na obličeji jizvu.
Vím, kdo to je.
Co to k sakru s vámi je? Myslíte si,
že si můžete dělat, co chcete?
Jste šílená? Zažaluji vás!
Olivie, stůj. Co to s tebou je?
Ten muž, kterého popsal.
Už jsem ho viděla.
Cože? Kde?
To je zajímavé slovo.
Takže to nemá nic
společného s ponořením?
Ne. "Unsub" znamená
neidentifikovaný podezřelý.
Popravdě, mělo by to spíše znamenat
vynořovat se.
- A stále ne.
- Opravdu doufám, že ho najdeme.
- Koho hledáme?
- Myslím, že je to po tomhle.
- Znamenité. To je naprosto nové.
- Co?
- Mluvíš o kávě.
- Ano. Co to je?
- Skořice?
- Ano.
Je to docela dobré.
Výborné, opravdu.
Tady.
- Blonďák, jizva.
- A byl na obou místech činu.
Takže je naším pojítkem.
Zajímavé. Ne, ne ta káva.
Ale napadlo mě, zda bychom...
Waltere? Prosím.
Inu, říkáte, že byl u stolu,
kde jste ve snu seděla.
- A že byl s vámi na nástupišti,
kde jste ve snu stála. - Ano.
A ve vašich snech vidíte
mnoho skutečných detailů.
- Je to tak? - Ano. - Ale jeho
jste ve svých snech neviděla.
- Ne, neviděla.
- Snad proto, že jste byla on.
Jak jsem řekl,
sny nejsou vždy přesné.
Co když se vám nezdálo o vás,
ale zdálo se vám o něm...
Panu Unsubovi?
Takže to je on,
kdo provádí lidem ty věci a ne já?
To je možné vysvětlení.
Ale proč by se mi o něm zdálo?
Kdo je to?
Databáze vládních
ozbrojených sil online.
Databáze Interpolu a veřejných
zdravotních zařízení online.
Můžeme zkusit porovnávání z restaurace
a z nahrávky ze stanice metra.
- Program pro rozpoznání tváří běží.
- Agenti.
- Co se tu přesně děje?
- Pane...
Podezřelý možná zabíjí
lidí pomocí myšlenek,
zatímco to Olivie sleduje
ve svých snech.
A mimochodem, myslím,
že ten přístroj nefunguje.
- Agentko Dunhamová.
- Mám shodu.
Podezřelý se jmenuje Nick Wayne.
Dřívější adresa je
psychiatrická léčebna v St. Jude's.
Tam nejdu.
Mám zde žalobu z restaurace v New
Yorku, dále neschválené přidělení
času a zdrojů agentury, dále využití
vládních databází za soukromým účelem.
Co se tu děje?
Někdo se dostal do mých snů
a buď mě nutil zabíjet lidi,
nebo je zabíjel sám
a nutil mě se dívat.
Víte, jak to zní?
Ty věci, které vídáme každý den,
věci, které vyšetřujeme...
Dějí se mi.
Dunhamová, víte,
pod jakým dohledem jsme?
Jste?
Kdyby Sanford Harris
nebyl ve Washingtonu...
Já vím.
Nemůžete neoficiálně vyšetřovat případ,
ve kterém jste jedna z podezřelých.
Omlouvám se.
Dunhamová,
proč jste za mnou nepřišla?
Měla jsem.
Ale nechtěla jsem
znít jako blázen.
Tak možná...
Možná bude lepší,
když si vezmu chvíli volno...
Jen pár dní, abych si to vyřešila.
Možná jen nakrátko odjet.
Musím to udělat.
Agente Francisi,
máme tu změnu stavu.
Otevírám nový případ.
Jméno podezřelého je Nick Wayne.
Agentka Dunhamová je mu na stopě.
Prosím, poskytněte jí vše, co bude třeba.
Děkuji.
Dunhamová.
Opatrujte se.
Budu.
Víš, až do tohoto roku,
jsem nikdy opravdu nebyl
v psychiatrické léčebně.
Nauč se mít rád nové věci.
Možná jsem o tom
nikdy dost nepřemýšlel...
Čím Walter prošel.
Vždy jsem to viděl
jen z vlastního pohledu.
To, že byl blázen,
bylo něco, co nám dělal.
Mé matce a mně.
Nebylo to něco,
co by se přihodilo jemu.
No, byls mladý.
Už nejsem mladý.
Musí to být strašné,
nemoci věřit vlastní mysli.
Jo.
Vy dva jste vládní agenti?
Ano. Agentka Olivie Dunhamová.
To je Peter Bishop.
Doktorka Millerová.
Pojďte se mnou.
Na Nicka si vzpomínám velmi dobře.
Byl místním pacientem už když
jsem sem přišla,
což bylo asi před pěti lety.
Měl velmi rozsáhlou pojistku.
Docela starou.
Nikdy jsem takovou neviděla.
- Jakého druhu?
- Vojenskou.
Asi před čtyřmi měsíci sem přijel právník
s papírem, kde stálo, že Nick zdědil
velký obnos peněz.
Setkali se ještě dvakrát, a potom
se Nick odhlásil.
Byl zde přeci jen dobrovolně.
Nick byl zajímavá osobnost.
Měl jakýsi druh bystrosti.
- Chytrý.
- Ano, vcelku, ale to jsem nemyslela.
Měl jakousi emoční bystrost.
Když byl šťastný,
dokázal by rozzářit celý pokoj.
Když smutný, byl jako černá díra,
která vás mohla vcucnout spolu s ním.
Hyper-emotivní je
vhodný klinický termín.
Ale jednoduše,
jeho pocity byly velice nakažlivé.
- Byl nebezpečný? - Ne.
Ne, když už,
tak měl sklony k sebepohrdání.
Až sebevražedné.
Avšak trpěl nějakými psychózami,
- když byly jeho představy barvitější.
- Jaký druh představ?
Typické paranoidní.
Nick byl přesvědčen,
že byl rekrutován jako dítě
pro sérii vysoce
utajených experimentů.
Aby byl připraven sloužit jako voják
v nadcházející válce proti obyvatelům
z paralelního vesmíru.
"Přijde válka.
Nikoliv válka hněvu a nenávisti,
nýbrž bitva o přežití. Mnoho válečníků
tohoto nevyhnutelného střetu
je již mezi námi. Ale než mohou
být považováni za vojáky,
- musí být rekruty."
- To vše je tady.
Možná si prostě zapamatoval ZFT.
Ale tohle je manifest německé
teroristické buňky.
Jo, ZFT. Překládá se jako Zničení
pokročilými technologiemi.
- Je to vyhlášení jejich mise.
- Jo, o to mi jde.
Říkal jste, že Nick Lane
byl v blázinci deset let, že?
Záznamy sahají někam do 90. let. Takže
je ovlivněn ZFT nejméně tak dlouho.
- Tak kdy ho rekrutovali?
- Jak je starý? - Co?
Nick Lane. V jakém roce se narodil?
1979.
- Kde?
- Jacksonville, Florida.
Nejsi z Jacksonvillu?
- Musíme si promluvit s tvým otcem.
- Proč, co si myslíš, že víš?
Musíme si s ním hned promluvit.
Kdepak hoří?
Vždy jsem tento výraz miloval,
což je zvláštní,
když má asistentka
uhořela při požáru.
- Co mi můžete říct o kortexifanu?
- To mi připomíná.
Vzpomínám si, na ***ýmání
po kaši z peyotu...
Waltere!
Kortexifan byl vysoce
experimentální lék.
William předpokládal,
že by mohl zvýšit jisté schopnosti
velmi malých dětí.
Nech mě hádat,
experimentoval jsi na lidech.
Ne, ne, já ne. William.
Docela jsme se o tom nepohodli.
- Jaké schopnosti?
- Založených na vnímání.
Carlos Castaneda, Aldous Huxley,
Werner Heisenberg,
všichni se soustředili
na jednu základní pravdu.
- Vnímání je klíčem k přeměně.
- Realita je subjektivní a pružná.
Když si můžete vysnít lepší svět,
můžete udělat lepší svět.
Nebo mezi nimi snad cestovat.
Co jsi to právě řekl?
Takže, jestli byl Nick Lane
léčen kortexifanem,
mohl by měnit realitu
svými myšlenkami.
Mohl by někoho k něčemu přinutit,
pouhým pomyšlením.
Nikoliv myšlenkami. Nýbrž to, co
cítíte. To určuje, jak vidíte svět.
- Říkáte, že kortexifan pracuje s city.
- Nejen, ale v podstatě ano.
Co když Nick Lane...
Neovlivňoval lidi svými myšlenkami?
Co když je ovlivňoval
svými emocemi?
Psychiatr říkal,
že měl sebevražedné sklony, že?
Říkají, že jeho nálada byla nakažlivá.
Co když byl na tom nástupišti, protože
- přemýšlel o tom, že se zabije?
- Můj...
Podívejte, v restauraci,
všude šťastné páry.
To spouští jeho vlastní
strach z opuštění.
- A ta žena jen chytla jeho náladu.
- Předpokládejme tedy, že Nickovy
emoce jsou nakažlivé jako virus.
Možná to dělá dokonce nevědomě.
Ale to pořád nevysvětluje,
proč ho vidíš ve svých snech.
Pokud William postupoval
podle obvyklých procedur...
Víte, často když jsme
experimentovali na dětech...
Dobře, můžeme se zastavit hned tady
a analyzovat tuhle větu na moment?
Rozdělovali jsme je do párů.
Jako systém přátel na letním kempu.
Poslouchej ho! Přirovnává
experimenty na lidech s letním kempem!
To párování zabraňovalo,
aby byly vystrašené
nebo aby se cítily izolované.
Někdy se zformovalo
opravdu intenzivní pouto.
Pouto...
Které mohlo být velmi zesíleno léky
jako kortexifan.
Přestaňte, oba dva.
Děsíte mě.
Olivie nebyla nikdy
léčena kortexifanem.
Je to pravda,
agentko Dunhamová?
- Mohla jsem být.
- Cože?
To jsou dobré zprávy.
Proč jsou to dobré
zprávy, Waltere?
Tento váš Nick Lane...
To znamená, že možná vím,
jak ho najít.
Je sexuálně vzrušený.
Jeho vzrušení se
rozšířilo na tanečnici.
- Je také vzrušená.
- Opouštějí klub společně.
Co, jsi na hlavu, Ginger?!
Jsi uprostřed směny!
Co se to děje?
Hypnoticky stimuluji
stav umělého spánku,
abych zesílil její psychické
spojení s Nickem Lanem.
- Ladíme anténu, jako takovou.
- Olivie může cí***, co cítí Nick Lane.
Může vidět, co vidí on.
Co se děje? Ubližuje jí?
Co?
Co?
Chápu.
Cítí se vinen.
Zostuzen.
Cítí se špinavý.
Nenávidí se.
Přeje si být mrtvý.
Ta tanečnice...
Ovlivňuje ji.
Už to chytá.
Jeho emoce přeskakují na ni.
To, jak moc se nenávidí.
Ta dívka, nakazil ji.
- Je mrtvá. Zabila jsem ji.
- Ne, ne, nezabila.
Musíte tam zůstat.
Agentko Dunhamová,
musíte tam zůstat.
- Musí se tam pokusit zůstat.
- Co se děje?
- Zabil někoho? Zabil tu tanečnici?
- To jsou sny.
Ten chlapec je v podstatě
převrácený empatik.
Jeho pocity zabíjejí lidi.
Jednoduše, mysl agentky Dunhamové
rozpoznává účinek jeho pocitů na oběti
a převádí je do obrazů,
takže je její mysl dokáže rozpoznat.
Jednoduše.
Petere...
Pomoz jí.
Pomoz jí se uklidnit. No tak, synu.
Agentko Dunhamová...
Kde jste?
Kde jste? Co vidíte?
Co vidíte?
Agentko Dunhamová...
Kde jste?
Vím, kde bydlí.
Čisto!
Čisto.
Pojďte sem. Myslím,
že byste se na tohle měli podívat.
Dravý útok.
- Někdo tu byl pilný.
- Podívejte se na data na výstřižcích.
- Ten chlap ty materiály sbíral roky.
- Vždy jsem chtěl dvouhlavou kozu.
Z jakých to je novin?
Mohu dostat předplatné?
- Waltere.
- Proč teď?
Kortexifan mu byl podán
před 20 lety, že?
Proč se to děje právě teď?
V léčebně se objeví právník
s kouzelným dědictvím a najednou
se Nick Lane stává
emocionální atomovkou?
Trochu moc náhodné,
aby to u mě byla náhoda.
Co tím naznačuješ?
Myslíš, že byl aktivován?
"Co bylo napsáno se vyplní."
Cože?
To je napsáno tam na zdi.
Měl jsem hovor od
ochranky z města.
Máme pozitivní identifikaci Nicka
Lanea, jak vstupuje do budovy.
Není sám.
Nick Lane by se mohl
změnit v chodící epidemii.
Jak se jeho emoce ještě zesílí,
stávají se nakažlivější.
Skvěle. Proč se nikdy nemůže "naštvanější"
přeložit jako "méně nebezpečný"?
Co vlastně máme dělat,
pokud ho najdete?
Myslím tím,
že když se dostaneme příliš blízko,
- nenakazíme se jeho emocemi také?
- Ano.
- Ale agentka Dunhamová snad ne.
- Proč?
Byla jste též léčena kortexifanem.
Mohlo vám to zbudovat jistý stupeň
imunity před Nickovými schopnostmi.
Proč mám pocit,
že nám neříkáš vše?
Protože sám vše nevím.
- Důstojníku, jsme z FBI.
- Agenti, nechcete tam nahoru jít.
Už jsme tam poslali chlapa
a teď stojí s nimi na liště.
- Nevíme, co se tu k sakru děje.
- To je v pořádku, důstojníku.
Olivie...
Budu v pořádku.
Nicku?
Nicku Lane?
Oliv.
Slyšela jsi mě.
Tys mě slyšela. Přišlas.
Byla jsi vždy ta silná.
Kdykoliv jsem dostal strach,
tys mě uklidnila.
Pamatuješ, Oliv?
- Promiň, ne, nepamatuji.
- To je v pořádku.
Myslím, že chtěli,
abychom zapomněli.
Já prostě nemohl.
Udělal jsem to, co nám řekli.
Čekal jsem, Oliv.
Budoucí voják je jak
přirozený, tak nepřirozený.
Čekal jsem, až mě povolají.
Stále v kondici, stále soustředěn,
stále připraven.
Byl jsem černobílý,
zapadl jsem.
Ale nikdy mě nepovolali.
Nikdy.
A pak, ten muž v brýlích.
Ukázal se v léčebně,
řekl mi všechna ta stará slova.
Řekl mi, že přicházejí.
Potřeboval válečníky.
Řekl:
"Co bylo napsáno se vyplní."
Řekl, že ví, jak mě probudit.
Neměl jsem ho poslouchat.
Někdy to, co probudíme,
- už nemůžeme uložit k spánku.
- Nicku, nemusíš to dělat.
Chci přestat ubližovat lidem!
Vezmi si ji.
Vezmi si ji.
Zastřel mě.
Prosím, Oliv.
Nemůžu s tím už bojovat.
Poslouchej mě. Uklidni se...
Možná...
Věřím, že tohle
agentka Dunhamová zamýšlela.
Zastřel mě.
Nebo skočím a oni skočí se mnou.
Zastřel mě, Oliv. Musím zemřít
nebo budu i ***ále ubližovat lidem.
Prosím.
Na tohle jsme nebyli dělaní.
Nenuť mě vzít je všechny se mnou.
Prosím.
Promiň.
Oliv...
Budeš si přát, abys to udělala.
Budeš si přát, abys mě zabila.
Rodiče Nicka Lanea
zemřeli před několika lety.
Autonehoda. Totožnost jeho
právníka se ukázala být zfalšovaná.
Znovu jsme požádali
Massive Dynamic
o informace ohledně
protokolů o kortexifanu.
Ale podle Niny Sharpové
byla jména účastníků
ze záznamů vymazány.
- A vy si stále nevzpomínáte na testy
nebo na podávání léku?- Ne.- Ale on ano.
- Ano.
- Proč si to myslíte?
Nevím.
Zachránila jste mu život.
- Je držen v léky vyvolaném komatu.
- Na jak dlouho?
Na neurčito.
Řekl, že občas to, co probudíme,
už nemůžeme uložit zpět k spánku.
Zajímalo by mě, zda měl pravdu.
Jste v pořádku, Dunhamová?
Ano.
Ahoj.
Teto Liv, ta věc,
co do mě dali, už není mrtvá.
Zase ožila.
Může se to opravdu stát?
To jsou jen zlé sny, holčičko.
To jsou jen zlé sny.
Pojď.
Jsi čím dál větší.
Uložím tě zpátky do postele.
- Porušuji tímhle asi tisíc vyhlášek.
Tady. Složka Nicka Lanea. - Já vím.
- Cením si toho, Charlie. Díky.
- Dobře.
- Je ta nehoda pod kontrolou?
- Ano, doktore Belle.
- Jak je to zlé? - Zlé.
- Oběti? - Nejsme si zatím jisti.
- Nemůžeme nalézt Brennera.
- Je v pořádku?
- Je v pořádku.
- Sakra, víme, co to spustilo?
Očividně se na něj rozzlobila.
To je v pořádku. Už je to dobré.
Nikdo se na tebe už nezlobí.
Neudělala jsi nic špatného.
To je v pořádku, Oliv.
Všechno bude v pořádku.