Tip:
Highlight text to annotate it
X
Jste někdo z vás členy World Future Society (Společnost budoucnosti světa)?
Určitě jste většina z vás slyšela o Arthurovi C. Clarkovi.
Zvedli byste ruce? Dobrá.
Řekl, že kdyby napsal knihu
která by se každému líbila a rozuměl jí
neřekl by nic nového.
Přemýšlejte o tom.
O čem budu mluvit některým z vás změní život:
způsob, jakým se díváte na sebe a na svět kolem vás.
Nepůjde o věci
které se k vám dostanou z běžných zdrojů nebo knih
takže bych rád, kdybyste se zúčastnili experimentu.
Někteří z vás možná budou schopni říci, co to je
co namaluji na tabuli dříve, než to dokončím
a když budete vědět, co to je, přerušte mě, řekněte "Mám to!"
Začínám malovat. Vidíte všichni na tabuli?
S tímhle to asi nenamaluji.
Vidíte všichni na tabuli? Slyšíte mě dobře?
V tu ránu, kdy víte, co to je, zakřičte to.
[Někdo z publika:] Potápějící se loď, Titanik.
- Co to je? - Titanik. - Dobrá, skvěle.
Kdyby to nenazval (mějte na paměti, že to není vůbec žádná loď)
bylo to dost bodů pro jeho asociační paměť
aby si dal dohromady loď. Vidíte, že to není loď.
Co tohle? Někteří starší z vás to možná uhodnou.
[Někdo z publika:] - Budík - Kdo to byl?
Jste úžasná!
Není to... Kde je budík?
Kdyby to nepojmenovala, kdyby to nemohla pojmenovat
přidával bych k tomu malé nožičky, hodiny, kladívko
všechno, dokud by to někdo nepojmenoval.
Stále tu jsou někteří, kdo nevidí loď.
Takže bych pokračoval, přidával všechna okna Titaniku
všechno, dokud by někdo nevstal a neřekl "Jo, Titanik!"
Tohle je pokusem dokázat, že všichni
jsme schopní dělat rozhodnutí a dospívat k závěrům
bez všech pro nás připravených informací.
To je jedinečná vlastnost lidí: Umíme dávat věci dohromady.
Nevyžadujeme nakupení velkého množství informací.
V tomto systému, rozumíte-li mu dobře
kdo byste řekl, že to je?
[Někdo z publika:] Lincoln? - Kdo to řekl?
Kdo to byl? Někdo řekl Lincoln.
Nevidím Lincolna, ale je to on. Byl by to Abraham Lincoln.
Kdybych to měl dotáhnout do konce, pokračoval bych bradkou a zbytkem.
Jen vám chci dokázat, že lidé si umějí dát něco dohromady
a pokusím se vám vysvětlit
co je skutečně tvůrčí myšlení.
Budu používat starý jazyk, jazyk, kterým mluvím
s lidmi, kteří nejsou znalí tohoto způsobu myšlení.
Starý jazyk je ten, že lidé mohou myslet a vyvozovat závěry.
Nevěřím, že je to možné.
Mám mnoho vyná***ů. Pracoval jsem na spoustě různých věcí
ale nevěřím, že lidé mohou myslet nebo vyvozovat závěry.
Skutečně tomu věřím. Nemusíte mimochodem přijímat cokoli, co říkám.
Během času na otázky nebuďte zdvořilí!
Zpřevracejte to ze všech stran. Rozcupujte to kriticky, jestli můžete.
Pomůže to mně a pomůže to vám.
Když mluvím o myšlení, vyvozování závěrů a dávání si věcí dohromady
bavíme se o silách, které formují lidské chování.
Věřím tomu, že veškeré chování lidí podléhá zákonitostem
že reakce a hodnoty lidí
jsou v dokonalém souladu se zákonitostmi prostředí, ze kterých lidé pocházejí.
Každý člověk je dokonale přizpůsoben
prostředí, odkud pochází
svému zázemí a zkušenostem.
Kdyby vás jako dítě vychovávali seminolští indiáni
chovali byste se (kdybyste nikdy neviděli nic jiného) jako seminolští indiáni.
Kdybyste vyrůstali v nějakém jiném indiánském kmenu
a měli jste pera v čelence
a tančili byste kolem ohně a já bych přišel a řekl vám
"To je směšné! Proč tančíte s perama kolem ohně?"
Nevezmete svůj klobouk, nehodíte ho na zem a neřeknete
"Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel." To neuděláme.
Jsme oběti kultury.
Díváme se na svět našimi dosavadními zkušenostmi.
Nemáme jiný způsob jak to dělat.
Psychologie je dnes poněkud primitivní formou
pokusem uchopit faktory, které formují lidské chování
faktory, které jsou zodpovědné za způsob, jakým se díváme na sebe
na jiné a za způsob, kterým se k sobě chováme, ať už v dobrém nebo ve zlém.
Nevěřím, že se nějaký člověk chová špatně.
Používají jakékoli nástroje, o kterých vědí
cokoli, co dobře znají. Jazyk je nástroj.
Kdyby vám někdo ukázal obrázek letadla
[co se zdálo být letadlo] bez křídel;
lidé se na to podívají, budou na tom trvat a řeknou:
"To nikdy nebude létat!" ale neřeknou "Jak si myslíte
že se to odlepí ze země bez křídel?"
To je to klíčové pro komunikaci.
Velmi slavný vědec
(již zesnulý) se snažil přimět vládu a lidi
aby dali dostatečné peníze na monitorování vnějšího vesmíru
aby se snažili navázat kontakt s mimozemským životem.
Snažím se vám to sdělit a přemýšlejte o tom, co říkám.
Přetřásejte to. Používám starý jazyk
protože nejste tak zběhlí v těchto hodnotách.
Když lidé, bytosti nebo věci
mohou cestovat stovky milionů světelných let
časem a prostorem, nejsou humanoidy.
Skladovací systém pro vodu by zabral míle
a všechna zařízení, která lidé vyžadují
by zabrala obrovské množství prostoru
a vyžádala by si obrovské množství energie.
Jsou lidé, kteří mluví o létajících talířích, které přistávají
tady na Zemi a jdou k nějakému farmáři.
Vezmou ho do létajícího talíře a provedou na něm všechny možné experimenty.
Nejdříve ze všeho
lidé necestují stovky milionů světelných let
aby sebrali nějakého farmáře a zeptali se ho, jaké nosí šle.
Carl Sagan chtěl komunikovat s mimozemšťany.
Doufal, že oni naoplátku budou komunikovat s námi.
Víte, že republikáni nedovedou komunikovat s demokraty.
Víte, že manželé a manželky mají potíže s komunikací.
Děti a rodiče mají obtíže protože jazyk, který používáme
byl navržen hodně dávno.
V zásadě je obtížné sdělit myšlenku
v jazyce, který dnes používáme.
Když však spolu mluví inženýři
mluví odlišným jazykem.
Jeden inženýr může představit velmi tenké lano
a říct "Tohle unese 5000 tun"
a ten druhý inženýr řekne "Jaká je jeho pevnost v tahu?"
Dostane tu informaci, pak dá lano do stroje
a uchytí ho, aby se ujistil, že takový tah opravdu vydrží.
Když inženýři navrhují letadlo
provádějí všechny výpočty (tohle je pohled zepředu
velmi rychlý náčrt pohledu na předek letadla.)
Provedou všechny rychlé výpočty a zjistí
co křídlo bude schopné unést.
Když to všechno spočítají a jsou si jistí
naštosují na křídlo pytle s pískem
dokud se nezlomí, aby se na beton ujistili, že to křídlo unese.
Tohle v běžném jazyku neexistuje.
V běžném jazyku tuto schopnost nemáme.
Když se setká inženýr se svým kolegou, řekne
"S tímto malým světelným zdrojem mohu nasví*** plochu
která má 15 000 km2.
Inženýr řekne "To není možné!", on takhle nemluví.
Řekne "Jak napájíte tu jednotku?
Jaké si to bere napětí?
Jak osvětlíte tohle místo?" Kladou otázky.
Průměrný člověk řekne "Ne, ani za tisíc let..."
Takhle to chodí už dlouho. To je jazyk války
nenávisti, fanatismu, předsudků:
neschopnost klást otázky.
Musíme s tím být velmi opatrní.
Vzpomínám si na jednu přednášku v Princetonu, snažil jsem se říct
že lidé neumějí myslet nebo vyvozovat závěr
(bylo to na katedře psychologie a sociologie).
Jeden posluchač se postavil (jeden ze školních zřízenců) a řekl:
"Dobrá, odkud se vzala kamera? Kdysi kamera neexistovala.
Někdo o ní musel přemýšlet.
Nespadla z krásnajasna!"
Po mnoha práci hodně dávno
ve starověkém Egyptě
nebo když jste žili na venkově
byl-li tam otvor ve zdi stodoly
který byl vymlácen
jevily se krávy venku na zdi stodoly vzhůru nohama.
V Egyptě jste vešli do tohoto dómu a viděli jste svět vzhůru nohama.
Byl tam malý otvor. Sluneční světlo jím prosvítalo
a na zdi jste viděli lidi chodit vzhůru nohama.
Kolik z vás se s něčím takovým setkalo?
To je v podstatě otvor okénka foťáku.
Jednoduchý foťák bez čoček je jen malým otvorem v krabici.
Někdo řekl "Jak uvidím ten obrázek?"
a použili průhlednou membránu tady vzadu
a viděli hlavu, člověka nebo krávu vzhůru nohama
a položili tuhle otázku "Kéž bych si ten obrázek mohl uchovat."
To není odpověď. To je jen otázka.
"Rád bych věděl, jak si můžu tento obrázek uchovat."
Roky předtím američtí indiáni
a další primitivové si brali tkaninu
nebo zaplétali přírodní materiály do této tkaniny
a pak si vzali šťávu z bobulí a nabarvili je různými barvami.
Někdy spadl na její povrch list
a když šťávu slunce vysušilo, měli obrázek listu.
Začali tedy posléze používat barviva.
Aby mi všichni lépe rozuměli
první člověk, který skočil ze srázu s křídli, zemřel.
Jeho tchán napsal "Příště je třeba udělat větší křídla."
Nikdo okamžitě nezačne a nevyřeší problém
pokud nemá obrovské zkušenosti v mnoha různých oblastech.
Další, který skočil, skočil s většími křídly.
Trochu letěl a pak šel k zemi [křídla nevydržela]
a pak starý rybář řekl "Musíš je upevnit
jako člun, jako stěžeň.
Jinak nebudou držet!" Takže je upevnil.
Pak tento člověk skočil ze srázu.
Letěl, ale narazil do stromu
a vážně si poranil nohu.
Jeho žena řekla "Víš Johne, ryba má kormidlo."
Dobrý postřeh! A přidali k letadlu kormidlo.
Nikdo nikdy si nesedl a nevynalezl televizní set
letadlo, elektrické světlo, bezdrát.
Nic z toho nevzniklo tím, že někdo chodil a hluboce se koncentroval
a pak prostřednictvím nějaké nadpozemské substance.
Bingo! Myšlenka se zformulovala. Takhle to nefunguje.
Je za tím těžká práce.
Dělám víc chyb, než kdokoli koho znám
protože víc věcí zkouším.
Není nic špatného na tom něco budovat
a zjistit, že to nefunguje. Takhle získáváme zkušenosti.
Na kritice není nic špatného.
Vzpomínám si na první model letadla, který jsem postavil
zabořil se nosem do země a já se za něj styděl
a nějaký mladý inženýr mi řekl, že střed tíže je třeba poupravit;
to jest posunout křídla dopředu.
Každý z nás stojí na ramenou druhého
a utváříme budoucnost.
Další otázka, která padala:
"Někdo musel vynalézt luk a šíp!
Někdo to musel vymyslet! Jen tak zčistajasna se neobjevily!"
Mluvil jsem s mnoha indiány a když už jsem mluvil s mnoha indiány
na tohle jsem přišel:
Indiáni stahovali zvířata z kůže
(tohle je pokus o nakreslení kůže zvířete)
roztažené na slunci.
Když se indiáni vrátili
měla kůže poloviční velikost. Zcvrkla se a stala se hustější
a vůbec se jim to nezamlouvalo, takže kůži nakrájeli na tenké proužky.
Vzali existující rám a uvázali tuto kůži
k rámu (někteří jste to možná viděli)
šňůrkou kůže kolem dokola, aby se nescvrkla.
Když nakrájeli proužky kůže
a dali je ven na slunce, scvrkly se, ztučněly a zkrátily se
a to je nepotěšilo.
Za mnoho let přivázal jeden indián pramínek kůže
ke kousku dřeva, ke klacku:
oddělil vršek, uvázal uzel a přivázal kůži ke klacku.
Když se vrátil a doufal, že se vysuší a nescvrkne
klacek nabral takovýto tvar; byl ohnutý.
Vyškubnul ho, klacek udělal '***!'
Za mnoho let někdo vzal jiný kousek dřeva
dal ho tam, zatáhnul za provázek a měl ho venku.
"No když člověk neumí myslet nebo vyvozovat závěry, odkud se vzala kamera?
Někdo o ní musel přemýšlet! Není tu odjakživa."
Takhle se k ní přišlo.
Před tisíci lety v Číně
se používala svíčka
a vzali tenkrát nějaký bambusový papír
dali ho před svíčku a pak vykrojili
malou figurku člověka a dali za ni svíčku.
Jak se svíčka vlnila
malá osoba tančila a oni hráli na hudební nástroje.
To bylo na počátku. Jak k tomu došlo?
Někdo měl svíčku a kousek papíru
a náhodou byl za ním
a zdálo se, že se jeho prsty hýbou na obrazovce
a tak odvodil nebo stavěl na základě tohoto fenoménu.
Pak se později přihodilo něco zajímavého.
Číňané vzali tyto
obrovské svitky a otevřeli je
a pak je později zalepili páskou nebo omotali drátem nebo použili střevo
a svázali mnoho stran dohromady a vytvořili takový notes
ale aby se dostali na konkrétní stránku
obyvatel Orientu označil roh stránky
aby ji našel pomocí symbolu.
Jak jste rychle stránkami prolistovávali
tato malá tečka vyskočila všude.
Později někdo nakreslil
různé po sobě jdoucí obrázky ptáka za letu
a dal je dolu do rohu stránky papíru a listoval.
Křídla malého ptáčka se začala hýbat nahoru a dolu.
Viděl to Francouz
a vzal malé kousky kartónu
a dal je do kruhu
(Zkusím vám to rychle načrtnout, jak nejzřetelněji to umím)
a sem dal kliku, kterou se točilo
a malé obrázky se pohybovaly dokola.
Číňané měli také něco takového. Měli bambusové zhášedlo
které jen drželo obrázek na sekundu, méně než sekundu.
Jak jste s tím otáčel, zdálo se, že se člověk pohybuje po obrazovce.
Francouz to vyrobil z mosazi.
Odvedl skvělou práci a když jste zatočili klikou
člověk se pohyboval plynulejšími pohyby
než těmito trhanými pohyby.
Edison viděl tuto jednotku, kterou Francouz navrhl
a změnil ji do této pozice.
Ten mikrofon mi asi nefunguje.
Slyšíte mě tam vzadu?
Stalo se, že...
Změnil ji do vertikální polohy
a všechny obrázky
nastavil do kruhu.
Tady jste točili klikou...
[Roxanne:] Pardon, nezachytí to zvukovou stopu...
- Pardon - Proč si to nestrčíš do kapsy nebo tak?
- Zkusím to.
Díky. Roxanne je mou spolupracovnicí.
Pracuje na všech budovách a všech věcech, které jsme vyvinuli
v Projektu Venus, o čemž vám povím za chvíli.
Edison to koupil, dal před to lupu.
Hodili jste tam pěticent, zatočili klikou a viděli hýbající se lidi;
skupinu nehybných fotografií.
Byl to dlouhý, pomalý proces.
Žádný jednotlivec nevynalezl kameru.
Kousek tu, kousek tam, přidalo se to k tomuhle a nakonec
bratři Wrightové si přečetli o experimentálním letadle
tisíce lidí zemřely, když se snažily vyvinout létající stroj.
Po složení těchto střípků informací dohromady
(včetně člověka, který pouštěl draky v Číně před tisíci lety)
sestrojili první létající stroj.
Byli nazýváni 'Otci létání'. Znovu opakuji
není žádný otec ničeho.
Můžete vzít myšlenku dosud, něco k ní přidat a postupně se to staví.
Génius! Génius je člověk, který přišel do styku
s mnoha odlišnými systémy. Proto může přijít
s širokou škálou řešení.
Člověk jako Leonardo da Vinci:
Myslíte si, že se vyvinul z ničeho?
Mluvil s lidmi, které v jeho době zajímala mechanika.
Dávali to dohromady, sdíleli nápady, ale uslyšíte jen o da Vincim.
Bohužel lidé jako Nikola Tesla
Edison, všichni velcí vynálezci minulosti
byli ovlivněni dalšími lidmi.
Mýty, které předeme kolem vynálezců
že zdědili zvláštní schopnosti: Že jsou génii
nebo že jsou naladěni na nekonečnou mysl
a nějak z ní zachycují myšlenky.
To jsou nesmysly.
Je to stejná písnička jako "Existuje někde inteligentní život?"
Otázka ve skutečnosti zní "Je tady inteligentní život?"
Nemyslíme si to, ještě není.
Myslím to vážně, nedělám si legraci.
Co je inteligence?
Schopnost věci rozluš***? Nelze mít takovou schopnost
pokud nemáte zkušenosti v konkrétních oblastech.
Eskimák nikdy nesní o tom
že se bude procházet po pláži s palmami.
Rozumíte tomu? Není to možné
pokud neviděl filmy nebo něco o pláži.
Není možné, aby si člověk vytvořil vztažnou soustavu
jakéhokoli druhu bez zkušenosti.
Vím, odkud pochází každý vyná***, který jsem kdy udělal.
Znám vliv, knihy, které jsem četl, lidi, které jsem poznal
tohle všechno formovalo tyto hodnoty.
Někdy lidé říkají "Kdy tě napadla ta skvělá myšlenka?
Bylo to 1. února?" Ne.
Jsou to kumulující se kousíčky informací
které dáváme dohromady zkušenostmi.
Všechny umělé struktury a umělost všech společností
všechny jsou dnes primitivními. Všechny jsou zpátečnické.
Už jen samotný fakt, že používáme politické systémy
samotný fakt, že tu jsou demokraté a republikáni
a představy o tom, jak by se měl řídit svět.
Vědci s tím nemohli nic udělat.
Chcete-li vysadit člověka na Měsíci, musíte znát přesně
jaká je vzdálenost.
Musíte znát, kolik materiálu vynesete na Měsíc.
Musíte vědět, jakou sílu vydrží lidské tělo.
Tyto informace ze začátku nemají
takže vytvářejí speciální pomůcky, velkou centrifugu.
Dají do ní člověka a točí s ním dokola. Říkají
"Jak se vede?" a ten chudák mele z posledního
a řeknou "Takhle rychle můžete otáčet
určitými skupinami lidí." Vytvářejí data
z těchto dat, plánují cestu na Měsíc.
Otázkou potom je, jaký chceme svět?
Jakým způsobem chceme, aby fungoval náš společenský systém?
Co vytváří kriminální chování?
Jaké faktory vyrábí Jeffreyho Dahmera?
Jsem si jistý, že víte, o koho jde. Před Jeffreym tu byl Albert Fish.
Nevím, zda si někdo vzpomíná na Alberta Fishe.
Albert Fish byl dobře vypadající gentleman.
Snědl 45 dětí.
Divíte se, jak může někdo něco takového udělat?
Zkusím vám nastínit něco z prostředí Alberta Fishe.
Když byl náctiletý, bylo mu asi 10 let
dotýkal se svých genitálií.
Jeho matka byla tradiční baptistka.
Řekla "Půjdeš rovnou do pekla. Spálí tě věčný oheň!"
Tohle dítě, Albert Fish, si napíchalo jehly do svých genitálií
protože nechtěl uhořet v pekle.
Vzal ostatní děti do prázdných pokojů a uřízl
jim genitálie, protože je chtěl zachránit.
Jste-li vychováván ve zdeformovaném prostředí
(ve kterém dnes všichni žijeme) jakýkoli soudce
který vezme kladívko a odklepne "30 let!"
je ignorantem par excellence, protože nemá vůbec ponětí
o faktorech, které formují lidské chování.
Když se dozvíte o... Když vychováváte zdravého chlapce
s šesti ženami a jedna z dívek řekne
"Oh, viděla jsem ten úchvatný klobouk!"
ten kluk pochytí stejné manýry chování
stejné výrazy tváře a řekne "Oh, ten prostě miluju!"
protože to je prostředí. Vyrůstáte-li v Itálii
řeknete "Ej, vo co de? Líbí nebo nelíbí?"
Jinými slovy to závisí na tom, kde vás vychovávají.
Věděli jste, že Lincoln byl Ir? Závisí to na vaší skupině
a hodnotách, které si vyměňujete.
Chcete-li svět bez války
nenávisti, zločinu a hlouposti
dá se zařídit
sledujete-li tyto kousky.
Až někdy uvážíme vážně to (k čemuž společnost
později dojde, doufám, že to bude dříve)
že se celá Země stane společným dědictvím všech národů.
Všechny zdroje Země: společným dědictvím všech národů.
Věříte-li v Boha, pokud rozumíte učením všech náboženství
v nebi nejsou žádné majetkové rozdíly
žádné banky, žádný osobní majetek
kterým je jeden pozvedán *** druhého
že je-li země společným dědictvím všech národů
a všechny umělé hranice, které lidi oddělují, odstraněny
nebylo by žádné opodstatnění pro válku
žádný důvod ke zbrojení.
Svět, ve kterém žijeme, je starý svět. Jeho jazyk je starý
jeho hodnoty jsou staré a naše vzdělávací instituce
se nedokáží dotknout společenského systému. "Chcete být opatrný, nedotýkejte se toho!
To je oblast, do které se nechcete zaplést."
Abyste mohli růst a udělat svět lepším místem
musíte této situaci čelit.
Neříkám, že lidé budou sedět se založenýma rukama a dělat to.
Podle všech historických záznamů
žádná civilizace (dle mých znalostí)
se zatím neodhodlala naplánovat budoucnost:
přesně co budeme dělat, jak budeme žít
jak zajistíme dopravu. Ne!
My jen postavíme dálnice všude. I když jdete do školy
a něco se naučíte, naučíte se, že přímka
je nejkratší vzdálenost mezi dvěma body.
Podívejte se prosím na mapu silnic Spojených států
a myslím si, že najdete špagety kolem dokola.
Zřídka kdy to uvidíte.
Podívejte se na naše města, každá budova, různá velikost a tvar;
to nevyjadřuje individualitu.
Je to zoufalý chaos.
Ve 4 hodiny všechna auta vyjedou z této budovy
a nemohou se dostat přes most, takže musíte postavit další most.
Zvolíte lidi do politického úřadu, kteří jsou naprosto nekompetentní.
Neurálně jsou bankrot. Je mi úplně jedno, zda jste demokrat či republikán.
Nemají hodnotový systém k řešení stávajících problémů.
Nejsou vzděláni tímto způsobem.
Jsou vychováváni s jednorozměrnou sadou hodnot
jdou s ní do světa a tady začíná smutný příběh nadcházejících událostí.
Dnes jsou počítače, existují stroje
které dokáží zpracovat 500 bilionů bitů informací za vteřinu.
Žádný člověk se tomu ani nepřiblíží
a myslíte si, že v příštích 15 nebo 20 letech
budou lidé ve vládě? V žádném případě!
Když například vezmete skupinu počítačů
a uspořádáte je konkrétním způsobem
a spustíte elektrická chapadla
do zemědělského pásu
se sondami do půdy
když klesne hladina podzemních vod
zapne to pumpy a přivede do této oblasti vodu.
Změní-li se živiny, napumpuje to do této oblasti živiny.
Jaký svět chcete?
Nemyslím si, že si někdo z vás tady, možná pár lidí, pamatujete
když výtahy obsluhovali lidé.
Zatočili klikou; nikdy se úplně nedostali k podlaze, nahoru a dolu.
Nakonec se zautomatizovali:
"Ustupte. Je dnes krásně! Jak se máte, pane Nováku?"
(sejmou-li vaši tvář) zavezou vás přesně do určitého patra.
Poté přichází dopravník:
výtah, který se pohybuje nahoru a dolu, diagonálně, všemi směry.
Nastoupíte a řeknete "Chci jet do centra umění
hudebního centra" a zaveze vás tam.
Svět, ve kterém žijeme a auta
jako dopravní jednotky jsou nebezpečná
protože mají nárazník vepředu a vzadu.
Jsem si jistý, že kdyby Zemi navštívil mimozemšťan, řekl by
"Co jsou ty lesklé věci u aut vepředu a vzadu?
"To jsou nárazníky; jsou tam proto, aby zabránily škodám."
"To nikdy nenarazíte do boku?
Proč nejsou nárazníky kolem auta dokola?"
Pak přišli s airbagem. Dají před vás airbag.
Koupíte-li to ze strany, vaše hlava prolétne sklem.
Automobilky na to měly dost času
aby tyto problémy vyřešily.
Pak vidíte policajty na motorkách, jak vám ukazují "Zastavte!
Co si myslíte, že děláte?"
Stačí do auta dát, kdybyste chtěli (já bych to nedělal
já bych to ani do aut nedával) je do něho dát jakýsi kymograf
nebo rekordér válců.
Když jedete zónou s povolenou 50kou rychlostí 70km/h, nahraje se to tam.
Každý měsíc musíte ten proužek z vašeho auta utrhnout
a poslat ho poštou na policii.
I když by se to policii nelíbilo
ale kolik přestupků si myslíte, že bychom měli?
Jsou lepší způsoby než tohle.
Zkrátka uděláme auto inteligentním.
Tohle tím myslím. Jak inteligentní mohou být stroje?
Je takový malý důmyslný přístroj, říká se mu tlakový přeměňovač energie.
Když ho zmáčknete, generuje elektřinu.
Dejme takhle jeden do každé pneumatiky. Řekněme, že kopnete do pravé přední pneumatiky.
Nahraje se to jako "Jauvajs, moje pravá přední pneu!"
Samozřejmě, že když kopnete do jakékoli pneumatiky, vyjadří se to slovy
ale když ji nakopnete naplno, řekne "Auvej! Moje přední pravá pneu!"
Když ji nakopnete znovu, řekne "Kdo si myslíš, že jsi?"
Chcete dát stroji pocity?
Chcete dát stroji soucit, lásku, vřelost?
Řeknu vám, proč to u strojů opomíjejí: protože to nefunguje.
Lidské emoce, které se naučíte, jsou nejvýznamnějším
nejdůležitějším rozdílem mezi člověkem a strojem.
Lidské emoce jsou velmi choulostivou záležitostí.
Je to jako túrovat motor při červené na semaforu.
Nikam vás to neposune. K ničemu to není.
Když máte knedlík v krku, když vidíte hladovící lidi, je to emocionální
ale když dosáhnete zvýšeného zemědělského výnosu z akru, je to pečující
je to láska. Láska transformuje
všechny slovní a papírové proklamace ve způsob života.
Hanbou našeho století je, že v něm byl jen jeden Edison
jeden Luis Pasteur, jeden Nikola Tesla, jedna Madame Curie.
Měli jsme jich mít tisíce a budeme
až se zbavíme umělých hranic, které lidi oddělují;
až se zbavíme nacionalismu, patriotismu...
Nemám v úmyslu někoho urážet.
Jen chci, abyste o tom přemýšleli, přetřásali to
toto zastává Projekt Venus.
Projekt Venus je návrhem kultury
která překlene rozdíl mezi národy.
Jak toho docílíme? Univerzálním jazykem, detailním plánem.
Otevřete-li plán v Japonsku, budou vědět, o čem mluvíte.
Napíše-li vám někdo předpis pro Anglii, Japonsko, Francii
farmakolog tomu bude rozumět. Nebudou žádné nesrovnalosti.
Žádná dvojznačnost typu "Rád bych věděl, co tím myslel."
Je to jasné. Jazyk, který denně používáme není univerzální.
Jazyk vřelosti a lásky je slovní výmluvou
a slovním způsobem vyjádření pro některé lidi
aby se vyhnuli své odpovědnosti
učinit svět lepším pro každého.
Čím chytřejší děti budou, tím bohatší bude můj život.
Za každé dítě na ulici, co si píchá drogy a nemá budoucnost
jednoho dne zaplatíme.
Proto je efektivní a funkčně sobecké
vytvořit lepší svět pro každého.
Neustále ke mně přicházejí lidé a říkají
"Umíte navrhnout město s dost vysokou zdí
takže když přijdou problémy Y2K nebo se zhroutí systém
nebo zkrachují banky, budeme ochráněni?"
Říkám jim "Jistě, že to umím navrhnout, ale jsou tu lidé, které spouštěcí mechanismy
naženou přímo k vaší malé zdi."
Nikde se neschováte.
Máme 11 hektarů. Lidé tomu říkají 'Ráj 2'. Je nádherný
ale pokud se propadne dno této kultury
budu mít před branou lidi s dětmi:
"Nemáte něco k jídlu pro děti?" Příští den jich bude 50.
Všechno vám připadá pevné, spolehlivé a stabilní
a budoucnost vám přijde slibná, ale pravda je taková:
Viděl jsem plotter XY
(to je stroj, který se pohybuje ve třech dimenzích).
Dali do tohoto stroje skalpel
a rentgenový paprsek nádoru mozku.
Tento stroj odstranil mozkový nádor
mrtvoly za desetinu času.
Doktoři si myslí "Jen dělníci v továrnách u výrobní linky
ti končí, ale ne já, já umím myslet."
Řeknu to ještě jednou, písaři, kteří zapisují řeč...
Dnes mluvíte a počítač to převede do textu
a také opravuje vaši angličtinu, přeskládává vaše věty
nabízí návrhy.
Jak ještě dlouho si myslíte, že budou lidé
na místech v průmyslu a vlád
dělat svá vlastní rozhodnutí?
Máme za to, že by nikdo neměl rozhodnutí dělat.
Domníváme se, že by lidé měli k rozhodnutím dospět.
Znamená to tohle:
Vydáte se do přírody a nasbíráte vzorky půdy
odevšad. Dopravíte je do centrály zemědělství
která tu půdu zanalyzuje a pak předá oddělení zdravotnictví
a zeptá se, co lidé potřebují: mangan, cokoli co potřebují.
K čemu je půda vhodná? Co bychom měli pěstovat?
Rajčata a pak obměňovat plodiny; rotovat k něčemu dalšímu;
toto mám na mysli prozkoumáváním podmínek.
nikoli "Jaký je váš názor?"
Demokracie je surový a vulgární systém
od kterého jsme měli upustit už před staletími
ale nemáme dostatek pohledů zvenčí
na rádio a televizi.
Když jsem tohle říkal v pořadu Larryho Kinga, řekl mi
"Tak moment, já jsem na ty lidi, které si berete na mušku, odkázán."
Neútočil jsem na automobilky.
Řekl jsem jen, že kdybychom to tak udělali, bylo by to bezpečnější.
Zabudujeme-li do aut senzory vyhodnocující prostředí
(většina z vás je máte nyní doma, když projdete budovou)
rozsvítí se světlo, to je senzorická jednotka)
dáme-li to do vašeho auta, tak když couváte a dítě se za autem plazí
auto to zastaví, jakkoli šlapete na plyn.
Nechci žádné značky 'Pozor, kluzká vozovka'.
Chci dálnice s brusným povrchem a tuhle značku sundat
tak aby to neklouzalo, když prší.
Nechci dětem říkat "K drogám se nepřibližujte."
Chci udělat život pro lidi tak zajímavý
aby drogy nechtěli. Aby nechtěli otupovat své smysly.
Chci aby se stali plní elánu a naplno vnímající
(Používám starší jazyk) a uvědomující si své okolí.
Je bolestné otupovat vědomí, když život je tak krásný
když co děláte slouží lidem a dělá to jejich život lepším.
Na jednom sezení v Princetonu jsem změnil hodnoty mnoha lidí.
Odešli odtamtud a celé roky o tom ještě diskutovali
ještě dnes dostávám dopisy.
Vydal jsem se do oblasti New Yorku nazývané 'Kuchyně pekla'.
Tamní děti se považují za velkou hrůzu.
Sociální pracovník nosíval kravatu a brýle.
Kdokoli, kdo nosil brýle, když jsem byl dítětem, byl bábovka.
Když nosíte kravatu a oblek
a mluvíte s těmito dětmi v hadrech ve slumech
koukají se na vás jako na cizího člověka. Jste pro ně nepřijatelným.
Vytáhl jsem drátový magnetofon v kanceláři vepředu a
poté, co sociální pracovník mluvil s mladým chlapcem... Mimochodem
vyráběli zbraně z vodovodní trubky v New Yorku.
Kolik z vás to vědělo? Nechodili si je kupovat, vyráběli je.
Sociální pracovník zbraň sebral a řekl
"Vystřelíte s tím někomu oko, skončíte v pasťáku
způsobíte bolest své matce a otci. To opravdu chcete?
Dítě vůbec nic neřeklo.
Když dítě jde pryč, nahrávám jakým způsobem
se baví se svým kámošem "Je to hňup!" (Ten chlápek vepředu, sociální pracovník.)
Pak jdu k sociálnímu pracovníkovi "Jak jste to viděl s Johnnym?"
"Dobře jsme si spolu popovídali. Mám pocit, že jsme si porozuměli."
"Jak to víte?" On říká "Cítil jsem to intuitivně."
Pak jsem pustil tu kazetu (byl to mimochodem drátový magnetofon).
Pustil jsem kazetu s odpověďmi toho chlapce
a říká "Ten nevděčník, ten a onen!" Já odpověděl "Ne, ne, jen řekněte
nevím, jak se dostat k Johnnymu (vím, jak na Billyho)
Zkusil jsem 8 různých metod, žádná z nich nefungovala."
Řekl jsem "Pozoruj, co udělám příští týden." Nakráčel jsem do kanceláře
zvedl zbraň a řekl "Rozumím tomu, že jsi vyrobil tuhle zbraň?"
"Řekl jsem mu, že jsem ji vyrobil minulý týden!" (to je New York
nahrával jsem to; chtěl jsem to později použít ve filmu).
Vzal jsem zbraň, dívám se na ni a kroutím hlavou.
On povídá: "Co je s ní?" říkám mu: "Pojď sem.
Ta zatracená zarážka je o 3 milimetry mimo střed."
A on: "Jo!" a já na to: "Když to párkrát propláchneš na straně
můžeš s ní pohnout, aby byla přesně na středu." On povídá: "Pracuješ tady?"
A já: "Co? S těma hňupama? Néééé!"
"Mohu přivést své přátele, aby tě poznali?"
To jsou lidé jako on s podobnými hodnotami.
pak pracujete podle jejich podmínek, nikoli podle vašich.
Skutečná psychologie musí mít vztah ke skutečnému světu.
Nikoli teorie, nikoli laboratorní experimenty ve školách
kde nemáte kontakt s lidmi, kde nevnímáte lidi
kde nemáte pocit
že se identifikují se světem kolem nich.
Hodně z těch dětí jsem změnil.
Přinesl jsem jim ukázat pistoli a řekl jsem "Udělal jsem tuhle pistoli."
"Wow!" reagovali. "Určitě bych chtěl zmáknout takovouhle pistoli."
Odpověděl jsem "Můžu ti s ní pomoct." "Opravdu?"
Co musím udělat?" Musíš se naučit jak namalovat přední pohled na pistoli
pohled z boku
(Vím, že to beru rychle a hodně kreslím).
Je třeba udělat pohledy na pistoli ze tří stran, aby šla vyrobit.
A on říká "Naučím se to!" Tak jsem ho posadil k pracovnímu stolu
a provedl ho od pistolí po vodní lyže a další věci.
Dnes je hodně z nich projektanty.
Protože mi řekli, že děti měli IQ jen 24 nebo tak
"Nedostanete se k nim."
Řekl jsem jednomu z těch dětí s IQ 24
"Dejme tomu, že byste chtěli vyloupit klenotnictví naproti
jak byste na to šli? Úplně jakýmkoli způsobem."
Řekl "Hodil bych tam pytel fekálií.
Chlápek se rozlítí na mýho kámoše, vyběhne za ním
a já vyberu pokladnu." Tam žijí.
"A když bys chtěl vykrást třetí patro?
Žádné žebříky, žádná lana, žádné závaží
jak by si se dostal do třetího patra?"
Po několika dnech přišel jeden z těch mladíků s kouskem dřeva:
(ani nevěděl, co je to klín)
"Vidíš ten špalek dřeva?
Mohl bych to vrazit do cihel a ztvrdne to
ať už jsou jakkoli daleko.
Pak můžu vyšplhat stokou (neřekl to těmito slovy
použil mnohem ostřejší jazyk)... Vyšplhal bych po budově
a vzal bych si cokoli, co bych chtěl. Tak bych to udělal."
Jak dáte IQ test lidem, co pocházejí z různých prostředí?
Jak víte, co cítí?
Myslíte si, že formalista, který se snaží sestavit povahu inteligence
charakter kreativity, aniž by sám byl tvůrčí, to dokáže?
Abych děti naučil, jak se stát tvůrčími
dělám marťana z gumy s očima na tykadlech
a zašpičatělým zadkem.
Podívají se na to a myslí si "Ugh!"
a já jim říkám "K čemu jsou 4 oči na tykadlech?"
Nakonec [řeknou]: "Můžou se dívat dozadu, dopředu, po stranách a nahoru současně!"
"A co kdyby měl chlápek šest rukou?"
"Může se holit, číst knihu, jíst koblihu a pít kávu"
místo "Ugh!!" jak jsme vychovávaní.
Potkali jste marťana? Tady mají otvor.
Říkají "Co je to? Všimáte si postoje? "Co je to?"
"Když sníme cokoli, co nám škodí
ihned to vyvrhneme. Ne ve vašem systému!
Prochází to celým vaším systémem."
Na lékařských fakultách vás učí jak 'úžasné' je lidské tělo.
Jak je úžasné? To není vůbec pravda.
Jste indoktrinováni k sadě hodnot, které jsou nereálné.
Abych mohl tyto myšlenky dostat na světlo světa
je to nesmírně obtížné, protože potřebujeme filmy
potřebujeme vybavení, abychom to udělali.
Projekt Venus nabízí způsob života
bez rozporuplnosti, jazyk, který je
mnohem přesnější formou komunikace
ke změně vztahů mezi lidmi
kde muži a ženy nedostávají odlišné role
kde žena říká: "Chci být biochemičkou nebo fyzičkou"
a jde tímto směrem. Když dáte holce do rukou barbínu
dáváte ji sadu hodnot. Začínáte lidi manipulovat.
Každý se obává ovládání lidského chování.
Vždy ovládáte chování! Když vemete do náručí malou holčičku
a řeknete "Nehraj si s tím malým luteránem odvedle!"
nebo "Nebav se s tou malou katoličkou odvedle!"
vždy děti indoktrinujete:
"Kdo tě má rád nade všechno na světě?"
"Prodavač cukrátek." "Ne, tvoje mamka a taťka."
Neustálá indoktrinace! Pak všichni dohromady zpíváme
"Jsme svobodní! Jsme svobodní!"
Dejte pozor! Kdykoli uslyšíte o svobodě
a těchto věcech, zbystřete.
Opravdu svobodná společnost, ke které jsem se kdy dostal
byla v Polynésii. Chvíli jsem žil na ostrovech South Pacific Islands
a domorodci mi dávali banány, kokosové ořechy atd. Byli velmi štědří
a neměli žádné slovo pro práci. Věřili byste tomu?
Šli na celý den rybařit, hráli si, dávali si svůj pokrm luau
a říkali "Jacqu, co chceš?"
a já odpovídal "Rád bych vahadlovou kánoj" a oni mi jednu postavili.
Za několik dnů potom, co ji přinesli do mé chýše, jsem venku slyšel nějaké šelestění
a všichni kánoj odnášeli pryč. Říkal jsem "Co se děje?"
Odpověděli "U tebe zbytečná!" Je to jiný hodnotový systém.
Muži a ženy chodili po ostrově nazí
když jsem se tam kdysi dávno dostal
a nikdy jsem neviděl domorodce šťouchat do druhého domorodce:
"Hej, koukej na tu kočku! Nic takového.
Dívali se ženám do očí, když s nimi mluvili.
Nikdy "Koukej na ně," nikdy na nohy.
Kamera ve filmech a ve všech kinech 'zabírá vršek a zadek'
a pak se divíte, proč jsou muži takoví. Nejsou takoví.
Dělá je takovými kultura.
Pak přijedou misionáři
a malé holčičky chodívaly do církve, nevinné, a poslouchaly.
Oblékli je do triček
a ty dívky neměly vůbec představu, proč na ně dávají trička.
"K čemu to je?" Je to jako když vám zakrývám nos:
"Nemůžete jít do místnosti, pokud nemáte zakrytý nos!"
Dívky si vyřízly v tričku dvě dírky a přišly do církve.
Zabýváme se tu mnoha rozličnými kulturami, subkulturami a hodnotami.
Naše kultura, máme-li růst a budovat civilizaci
hodnou lidstva, musíme dospět ke kvantovému skoku
ve způsobu, kterým se díváme na náš svět, na lidi a na sebe samé.
Projekt Venus je znovunavržením kultury
ve které jsou prvky, ze kterých kultura sestává, odlišné.
Naše města například jsou kruhová, ne protože mám rád kruhová města.
Město je kruhové, středem města je integrovaný počítač společnosti.
Může to být lékařské centrum, mohlo by to být technické centrum.
Budete-li pracovat v lékařském centru, budete žít v krásných zahradách
s tekoucími potoky a vodopády.
Každá oblast má stejnou vzdálenost od centra.
Ve městě nejsou žádná auta. Nastoupíte na dopravník
a vytočíte, kam chcete jet. Ve městě není žádný zločin.
Před otevřením 1. veřejné knihovny ve Spojených státech
lidé říkali: "To se opravdu nedá udělat
lidé ty knížky nikdy nevrátí; nechají si je.
Nevrátí je!" Ve všem se mýlili.
Chci postavit knihovnu, do které si může zajít jakékoli dítě, vyzkoušet si kameru
nové materiály, vodní lyže.
Udělat věci dostupné a lidé nebudou krást.
Nikdo vás nevezme po hlavě, aby vám vzal hodinky, když budou dostupné.
"Jak zaplatíte tuto ústřední knihovnu
která ty věci za nic dětem dá?"
Jedno dítě ve vězení stojí 50 000 dolarů ročně.
Dospělý 75 000 dolarů za rok.
Jídlo, oblečení, střecha *** hlavou, zubní péče...
Není to jednodušší udělat jiným způsobem?
Hrozně rád bych jel do Mexika a řekl "Jaký máte problém?"
Řekli "No seňore, nemáme moderní strojní zařízení, které máte."
Dejme jim moderní stroje.
Postavme pro ně školy a nebudou přecházet přes hranici.
Co je nutí přecházet hranici? Hlad, nedostatek zaměstnání.
Říkají "To jsou ty zatracení Mexikánci. Víte, co jsou zač!"
Nic takového! Všechno je postrkováno něčím jiným.
Říkají vám, že strom padá.
Řekli vám, že plachetnice plachtí. Plachetnice nemůže plachtit
pokud na ni nepůsobí vnější síla, které říkáme vítr.
Strom nespadne. Prší-li a strom je asymetrický
půda se rozvolní, gravitace se postará o zbytek.
Strom nepadá. Rostliny nerostou.
Vyžadují sálající energii, živiny, vodu.
Utněte kteroukoli z těchto věcí a růst rostliny se zastaví.
Lidé nejsou entity jednající sami o sobě.
Působí na nás mnoho vnějších sil.
Samozřejmě, že si to mnoho z nás neuvědomuje. Vypadá to, jako že jsme dokonale svobodní
činit svá vlastní rozhodnutí. "Vím, že myslím svou hlavou
to jistě." Je to iluze.
Vyrůstáte-li ve víře v houpací křeslo
a chcete mít jedno doma, způsobí to újmu vašim zádům
zdeformuje to vaši anatomii
"ale Kennedy měl takové houpací křeslo a já ho chci."
Když prolomíte vzory
které stávající společnost zavedla
začnete lidmi pohybovat novým směrem.
Připouštím, že bych tady mohl vystoupit s velmi příjemnou přednáškou
jak všechno bude v budoucnu báječné:
helikoptéra v každé garáži, domek na předměstí
další na pláži, možná jeden na Hawaii
to je budoucnost... To není budoucnost!
To jsou generátory iluzí a je jich mnoho.
*** Gregory mi kdysi řekl
že být černoch a žít na jihu Států
řekl "Kdykoli jsem nestíhal do práce, nemohl jsem na autobus běžet
protože by si lidé lámali hlavu, co má ten černej za lubem, že peláší."
Vkládáme tedy jinými slovy náš hodnotový systém do ostatních
vkládáme do druhých typické vlastnosti.
Musíme přijít na to, jaký jsme doopravdy.
Mnoho lidí mi říká, že se chtějí najít.
To je další směšná věc. Koho najdete?
Nějakého troubu v 18 letech? A jiného hodnotového systému ve 23?
Nikdy se nemůžete najít. Pokud čtete, držíte krok s novými myšlenkami
jaké 'já'? Vaše já ve 20 letech?
Když mi bylo 15, byl jsem pitomec.
Jak šel čas, naučil jsem se mnoho různých věcí
a poznal, jak moc se toho musím naučit, abych se hnul kupředu.
Není žádné 'hledání sebe'.
Lidé za mnou chodí a říkají "Chci znát, jaký je můj vztah k vesmíru."
Nevíme ani, jak se dělí jediná buňka
a chtějí vědět, jaký je jejich vztah k vesmíru.
To jsou přeci takové žvásty!
Opravdu, postrádá to smysl.
Mrzí mě, že mám jen jednu hodinu
abych vám nastínil myšlenky o různých životech.
Obecně to zabere semináře. Zabere to mnoho názorných ukázek a filmů.
Neměl jsem v úmyslu se kohokoli z vás dotknout.
Doufám, že jsem se nikoho nedotkl.
Děkuji za pozornost.
[potlesk]
[Posluchač z publika:] Určitě mají posluchači nějaké dotazy? Sem s nimi.
[Posluchač z publika:] Učím 2.stupeň na ZŠ (10-14leté děti), jak se díváte...
- Trochu špatně slyším, pardon.
- Učím děti na druhém stupni ZŠ a říkala jsem si... Některé z vašich myšlenek o vzdělávání...
- Vím, kam míříte. Například v návrhu našeho města máme velká jezera.
Všechna tato jezera jsme vytvořili. Existují. Jsou skutečná.
Jsou tam moderní struktury, všechno různé.
Roxanne, moje spolupracovnice, mi říkala
"Jacqu, nechci jen pěkné obrázky budov malovat
chci je stavět. Chci je postavit." Udělala všechnu práci s cementem.
Jednoho dne za mnou přišla a povídá "Co takhle bazén?"
Byla s kamarádkou a povídám "Kdy se do toho dámy pustíte?"
"Nikdy jsme bazén nestavěly!" Za 14 dnů postavily nádherný bazén.
Ukážeme vám ho na obrázcích.
Postavili jsme velká jezera ve městě
a uprostřed jezera je kopec čnějící z vody asi 25 metrů vysoký.
Nahoře na kopci je řemeslný obchůdek
kde si děti mohou postavit cokoli co chtějí
ale aby se tam dostaly, musejí se dostat do člunu a veslovat.
Místo toho je postavit do lajny a říci jim "Tak do toho, všichni společně, dopředu, dozadu"
uspořádat prostředí tak, že musíte veslovat, abyste se dostali na kopec.
Musíte vyšplhat na kopec, abyste se dostali do obchodu s rukodělným zbožím.
Auto nebo cokoli, co stavíte, nedáte dohromady
pokud 4 děti auto nezvednou a ti druzí mu neobují kola.
Místo abychom říkali: "Chci lidičky, abyste spolupracovali, kooperovali
a přestali bojovat!" uspořádejme věci tak, aby takto fungovali.
Tak to chodí v přírodě.
Když vidí liščí mládě dikobraz
řekne "Co to tu máme? Já nevím."
Přiblíží se k dikobrazovi a nakonec ho dikobraz bodne
a bude se držet od dikobraza dál.
Když vychováváte své děti a snažíte se vyhnout
zkušenostem, které vám ublížili
a koupíte jim každou hračku, co chtějí
vytváříte nekňubu.
Nějaký stupeň výzvy, nějaká míra stresu je nutná
takže vytváříme prostředí (abych odpověděl na vaši otázku)
ve kterém jsou prvky uspořádány tak, aby vytvářely to, čemu říkáme kreativita.
Můžu vám to ještě trochu přiblížit? Dobrá.
Zajímá se ještě někdo jiný o kreativitu dětí?
Zvedli byste ruce?
Tohle děláme, požádám dítě, aby něco nakreslilo
cokoli co chce a tohle obvykle nakreslí...
Vidíte všichni na tabuli? Namaluji to tu.
Nakreslí něco takového.
Mluvím o 4-5letých dětech.
Pak nakreslí něco takového.
Pak většina z nich udělá tohle.
Určitě jste všichni tyto malůvky viděli.
Jsem si jistý, že mnoho z vás takhle maluje dodnes.
Učitelka jim rozdá nějaké pastelky. Oni vybarví obrázky a ona je pověsí.
"To je výkres malého Billyho..."
ale když řeknu Billymu, že takto hláskujeme 'kočku'
Billy řekne "Chápu" a vrátí se s něčím takovýmhle.
Vidíte to? Učitelka říká "To je špatně!" Tohle není špatně.
Většina toho je adekvátní. Jen tohle změníme.
Tak říkám: "Velmi blízko. Jen nahradíme tohle
něčím jako je toto."
Pak se dítě vrátí s něčím jako je toto.
Říkám: "Mnohem blíže, mnohem lépe!
Jen to obrátíme, takže si můžete dosadit do toho 'A'."
Řekněte cokoli, co je třeba, abyste tu myšlenku přiblížili.
Místo, abyste říkali: "Tohle jsem ti neřekl!"
Jen využíváte to dítě jako někoho nedostatečného.
Tohle dělám s dětmi. Nechám je nakreslit písmeno 'T'.
Pak jim řeknu: "Které z nich vypadá jako pecka broskve?"
Dítě obvykle vybere toto.
Ti z vás vzadu to určitě nevidíte.
Tabule je úplně počmáraná.
a nemám... Zkusím to tady umazat
aby to většina z vás viděla.
Dítě nakreslí písmeno 'T'.
Uprostřed nakreslí pecku broskve.
Pak nakreslí pecku broskve tady a tam
a odebere prostřední pecku.
Pak řeknu: "Co je tohle?"
Řeknou: "To je hejno ptáčků, co letí!" a já: "Dobrá.
Posunete pecku o 1,5 její velikosti dolu
a nakreslíte písmeno 'V' nohama vzhůru"
a dítě nakreslí písmeno 'V' vzhůru nohama.
Pak nakreslí ptáčka
pod 'V' o jednu pecku níže.
Pak k tomu přidá dalšího ptáčka
a poloviční kruh pod tím. Jednu pecku ***
udělá tohle. Pak se zeptám dítěte "Co je to?"
"To je srdce!" a já na to: "Dobrá. Půlka srdce
od vrchu obočí na spodek nosu.
Přesunou se od tohoto
pohoršlivého obrázku, co to dítě nakreslilo k tomuto
za méně než půl hodiny.
Mluvím o 5-6letých dětech
vstupujících do této říše, kreslení sportovních aut, jejich obracení.
Dáme jim pastelky a křídu
protože chceme probudit jejich umělecké vlohy.
Nic neodhalíte, pokud tu proto není žádný podklad nebo struktura.
Když sedíte v lese a meditujete o vašem pupku 3 roky
budete mít ohromně jasný obraz pupku a nic víc.
Musíte se k informaci propracovat. Musíte věci uspořádat tak
aby generovaly to, čemu říkáme kreativita.
Psycholog na jednom setkání řekl
"Znám dvě děti, které jsou ze stejného prostředí.
Pokud je prostředí vším, z jednoho je gangster, z druhého pastor.
Jestli je prostředí všechno, jak si vysvětlit tyto rozdíly?"
V momentu, kdy vyzvedáte jedno dítě
a začnete si hrát s ním a ti ostatní tam stojí s nevolí na rtech
vytváříte žárlivost a závist.
Není nic takového jako stejné prostředí.
Když vyzvednu svou malou holčičku, vyzvednu svého malého chlapečka.
Nikdy nepracujte s jedním dítětem
"Proč nedokážeš udržet v pokojíku čisto? Tvůj brácha to dokáže, stále.
Necháváš po sobě věci roztahané..." Když zakopne a spadne ze schodů
jeho brácha se zazubí. Potlačeně, ale usměje se.
Vytváříme tyto umělosti ve světě, ve kterém dnes žijeme.
Musíme zasáhnout a věci změnit.
Ti z vás, kteří by se rádi dověděli více o Projektu Venus
máme videa, kazety a knihy představující
v čem spočívá základní koncept.
Další otázky? Nemohu jít příliš do detailů. Ano?
[Posluchač z publika:] Přijdou mi vaše názory na budoucnost zajímavé
ale jak vysvětlíte lidskou přirozenost?
Jak ji objasním? - Lidskou přirozenost.
Lidská přirozenost je způsob
kterým se lidé chovají k druhým lidem po mnoho let.
Dokonce i zvířata zdá se projevují chamtivost, žárlivost
závist. Vezmete-li kočku
a dáte si jí do klína v přítomnosti psa
pes může vrčet.
Proto myslím přirozenost zvířete.
Tak jsem řekl "Přijď za mnou do týdne do laborky."
Vzal jsem kočku a dal si ji do klína a pes začal vrtět ocasem.
protože psa podněcujete, než vyzvednete kočku.
Kočka je hrozbou bezpečí psa.
Pes chce, abyste ho hladil, nikoli kočku.
Dáváte psovi rozpolcené pocity
ale můžete mít ve třídě 15 dětí bez žárlivosti
bez závisti. Není to lidská přirozenost
je to lidské chování, které je tvarováno kulturou.
Pokud byste byli vychováni v Číně před lety
chodili byste s rukama v rukávech, šourali se a nosili dlouhý copánek.
Říkají "No, to je lidská přirozenost." Není.
Je to vliv prostředí na vaše chování.
To samé tančení.
Tance se v čase mění. Hudba se časem mění.
Není žádná lidská přirozenost.
Přemýšlejte o tom ze všech možných stran. Jsou různé stupně lidského chování.
Přejeme-li si porozumět faktorům, které generují náš hodnotový systém
které generují způsob, jak se díváme na svět kolem nás
musíme se vrá*** v čase a tyto věci studovat.
Mrzí mě, že nemohu jít více do detailu.
jen obecný přehled o Projektu Venus. Ano?
[Posluchač z publika:] Zmínil jste se o univerzálním jazyku. Myslíte esperanto?
- Ne, to by nestačilo. Nebo interlingua?
Ne, nestačilo by to. Jazyk musí mít fyzickou referenci.
To znamená, že...
Dejme tomu, že bychom vzali wolfram
a pustili do něj zvuk vysoké frekvence.
Odrazí se od wolframu a objeví se vzorec
na obrazovce, který by vypadal takto.
Kdyby to byl nikl, tohle bylo železo
a naučili jsme se, jak zaznamenat vzorec
kdybyste zapisovali wolfram, udělali byste toto v budoucnosti
takže je to vždy jako chemie, jako farmakolog
čte předpis (za předpokladu, že doktorův rukopis je čitelný):
Podívá se na předpis a vybere ten samý výrobek.
Nechceme individualitu v této oblasti.
Chceme uniformitu.
Je tu prostor pro individualitu?
Během několika příštích let slovo individualita
prodělá dráhu, kterou prodělaly všechny ostatní hrubé a vulgární pojmy.
Individualita... Když si koupíte mercedes, můžete-li si ho dovolit
a otočíte klíčkem, chcete aby nastartoval. Ne někdy, vždycky.
Když otočíte volantem, chcete, aby zahnul.
Když sešlápnete brzdy, chcete, aby zastavil.
Říká se tomu kontrola kvality.
Variace v lidském chování
kterým dnes říkáme individualita
je žalostná kontrola kvality.
V budoucnu se lidé budou ptát: Nebudou pak všichni uniformní?
Otázka uniformity je v podstatě tato: Budou mít uniformně
rádi kohokoli, koho potkají. Uniformita: sdílení myšlenek a zdrojů.
Uniformita: sdílení znalostí s každým.
Uniformita: zdvořilost ke každému.
To je jediný druh uniformity. Pokud jde o hromadění bohatství
majetku a moci, bude se to považovat za část věku
primitivních neotesanců. Pro nás je to všechno normální!
Toto je třeba dělat abychom byli úspěšní.
Za mých mladých let jsem chtěl být úspěšný
a přišla za mnou firma a povídá
"Máme skupinu mexických a indiánských žen, které sedí u pásu.
Vybírají černé fazole. Vybírají bílé fazole a házejí je do jiné krabice.
a říkali: "Umíte to zlepšit?"
Řekl jsem: "Jak daleko chcete zajít?
Kolik fazolí můžete dodat?" Na začátku mé kariéry
jsem postavil velké kolo s dutou špicí
která se jako u letadla vrtule měnila v káď fazolí
a nasávala každou fazoli do jedné vakuové tubice.
Pak tam byla fotoelektrická buňka.
Když byla fazole černá, drátěná síťka ji zachytila.
Seděl jste a koukal a ty fazole takhle plnily tu velkou káď
a za 8 hodin jsme udělali práci, která by 50 ženám
trvala 3 měsíce.
Rád bych zavedl mé stroje
ale rád bych, aby zkrátily pracovní den
a vzrostla kupní síla. Když stroje
nezlepší životy lidí, kteří pracují v továrnách automobilek
bere-li lidem automatizace živobytí
vezme ho i vám.
Každého z nás může automatizace nahradit... Roxanne měla v poslední době několik oblastí...
Zabývá se architektonickým ztvárněním a plánováním staveb.
Jsou tu stroje, které to dělají, už před léty, CAD.
Existují dnes stroje, které vytváří modely.
Když vezmeme vázu a dáme ji na stůl a naskenujeme ji
mají laserový paprsek
který proniká tekutinou a ztužuje tuto tekutinu
přesně ve tvaru té vázy.
Dělají to v Anglii, Číně, kdekoli na světě.
Chci to zopakovat: Stroje dnes [rok 1998]
mohly zvládnout 500 bilionů bitů informace za vteřinu.
Je mi jedno, kolik lidí dáte dohromady. Pro lidské chování
není v příštích 20 letech místo. Není místo pro participaci lidí
v příštích 20 letech, nebo možná méně.
Nikdo nedokáže přesně předpovídat budoucnost.
Nejsem jemný. Říkám to bez obalu natvrdo, nemůžu si to dovolit.
Respektuji vás. Mám vás moc rád.
Raději bych vám řekl, jak se věci mají
a nevytvářel dodatečné iluze.