Tip:
Highlight text to annotate it
X
Tento film není na prodej nebo distribuci.
Psywars obsahuje kontroverzní témata. Tvůrci tohoto materiálu
mohou nebo nemusí souhlasit s určitými zde předkládanými názory.
Psyops: 'Psychologické operace' - Jakákoli forma komunikace na podporu
cílů zamýšlených k ovlivnění názorů, emocí, postojů či chování
jakékoli skupiny, aby byla prospěšná sponzorovi, ať už přímo či nepřímo.
- Ministerstvo obrany USA, polní manuál americké armády 33-I
Na světě jsou dvě moci, moc meče a moc ducha.
V dlouhodobém období vždy vítězí duch *** mečem - Napoleon Bonaparte
V USA jsme často vychováváni
a říká se nám, že tu nemáme propagandu,
že tu jsou důslední investigativní žurnalisté.
Máme tu vzdělané, skeptické, dokonce cynické občany
a takové, kteří pokud by tu byly mocné zájmy snažící se ovlivňovat nebo manipulovat
veřejným míněním, byli by mu vydáni na pospas.
Realita je opravdu přesně opačná.
Akademici jako Alex Carey a jiní,
kteří věnovali svůj život tomu, aby zkoumali, jak funguje propaganda
zjišťují, že v západních demokraciích a otevřených společnostech
jsou zapotřebí nejsofistikovanější typy propagandy.
Už od dob První světové války kvůli lidem jako Ivy Lee a Eddie Bernays
se z propagandy stal byznys, byznys řízení vztahů s veřejností.
Nebo jak tomu říká jedna z firem, která často zastupovala diktátory,
firma Burson-Marsteller:
Jejich byznysem je usměrňování vnímání,
usměrňování vnímání veřejnosti, vládní politiky
v zájmu svých klientů, ať už jimi je kdokoli.
Studio Metanoia Pictures uvádí
ve spolupráci s "I Am The Mob"
film Scotta Noblea
9. dubna 2003
Davy Iráčanů spontánně zaútočily na sochu Saddama Husajna,
tvář zahalenou Starou Slávou.
Později jsou hvězdy a pruhy americké vlajky nahrazeny červenou, bílou a černou,
symbolizující přechod moci od osvoboditelů k osvobozeným.
Ministr obrany Donald Rumsfeld označuje tyto záběry za dechberoucí.
Pro britskou armádu jsou historií.
BBC Radio je označuje jako úžasné.
A byly, protože celá událost byla zinscenovaná.
Léta po této operaci zpráva americké armády
připustila, že svržení sochy Saddama
naplánovala skupina psychologických operací.
V dokumentu se praví: "Naše TPT-- neboli Taktický tým psychologických operací--
spatřoval v soše cíl skýtající příležitost."
O týden dříve, další psychologická operace
položila základy tomu, co jí následovalo.
Ve scénáři se psalo o ženském Rambovi, proměněném v trpící slečnu,
kterou zachrání ozbrojené síly americké armády.
V situaci, o které hovoříme s plukovníkem Lynchovou,
jak víte, byla její 507. udržovací rota
23. března napadena ze zálohy.
Několik členů této udržovací roty
bylo zabito, určitý počet zajat a několik
případů nebylo objasněno, ona byla jedním z nich.
Počkali 24 hodin, aby tam dostali kamery, celou událost připravili
na velkou záchranu, ve které dorazí tým SWAT, zachrání ji,
a pak se z ní okamžitě přes noc stane celebrita.
Ten příběh se udál ve stejný den,
ve kterém vjely tanky do Bagdádu.
V ten samý den, ve kterém jsme ostřelovali
hotel Palestine, kde byli nezávislí novináři.
V ten samý den, ve kterém jsme vyhodili do povětří televizní stanici Al Jazeera
a zabili jednoho z jejích novinářů.
Na stránkách novin a zprávách čteme jen
o záchraně Jessicy Lynchové.
To byla Pí-Ár náhražka.
Pro svržení sochy Saddama sehnali Chalabiovu skupinu.
Firma Rendon Group ji vlastně vytvořila.
CIA zaplatila Rendon Group, aby vytvořila irácký kongres
jako odbojovou skupinu proti Saddamovi Husseinovi, která měla svou základnu v USA.
Potom jí poslali na lodi do Iráku.
To byli ti, kteří stáli okolo sochy,
když ji tankem strhávali dolů.
Společnost Rendon Group má hodně zkušeností-- Pracovala pro George Bushe staršího
a také pro Clintona.
Jeho firma... býval Carterovým mužem pro média a vztahy s veřejností
a založil PR firmu, která se specializuje na válku.
Šéf Rendon Group, John Rendon,
popírá, že je stratégem národní bezpečnosti nebo vojenským taktikem.
Spíše tvrdí: "Jsem politikem
a osobou, která používá komunikaci k plnění cílů vládní politiky
nebo cílů korporátní politiky.
Vlastně jsem informační válečník a manažér vnímání."
Po první válce v zálivu zaplatila CIA Rendonovi 23 milionů dolarů
za vytvoření anti-saddámovské propagandy.
Po 11. září 2001 byl pověřen vztahy s veřejností
v otázce amerického bombardování Afgánistánu. Rendon není zdaleka jediný.
Vztahy s veřejností se rychle rozrostly v 200 miliardové odvětví za rok,
které počtem PR pisálků v USA předhonilo novináře.
Propaganda se stala hlavním prostředkem,
pomocí něhož bohatí komunikují se zbytkem společnosti.
Ať už jde o prodej výrobku, politického kandidáta, zákona nebo války
zřídka mocní předávají zprávy veřejnosti dříve,
než je zkonzultují se svými kolegy z PR branže.
Colin Powell je toho teď typickým příkladem. Nevybral si
pozici sezónního diplomata tajemníka ministra zahraničních věcí.
Místo toho si vybral Charlotte Beersovou,
v PR kruzích známou jako "královnu Madison Avenue." (symbol reklamního průmyslu v New Yorku)
Její životopis čítá úspěšné reklamní kampaně
na šampón proti lupům Head & Shoulders
rýži Uncle Ben's
a teď strýčka Sama (přezdívka USA).
Díváte se takhle na zprávy. Pořad 60 Minut
nebo programy televize Fox nebo cokoli jiného.
Přikládáte větší důvěryhodnost
tomu, co vám říkají, že je novinařina.
Když pustí reklamy,
jste snad k nim více skeptický
zřejmě proto, že někdo vyplázl strašně moc peněz,
aby tyhle ulízanosti dovedně natočil a odvysílal.
Pravděpodobně však nikdy nemáte dojem,
že i ty zprávy, které jste právě viděli, byly také
šikovně vytvořené nějakou společností, předané televizi nebo
kabelovce s tím, že na to dají své logo,
čímž to ztotožní se skutečnou novinařinou a odvysílají.
Plukovník Sam Gardiner nakonec sestavil žebříček 50 vylhaných příběhů,
které vytvořil a dostal na veřejnost propagandistický aparát George Bushe v Bílém domě,
před a během přepadení Iráku.
Těmi nejpřednějšími na prvním místě byly lži, které vedly k válce.
Nebyly to zpravodajské služby, které vedly k invazi, uzavírá Gardiner.
Bylo to pečlivě připravené a puntičkářsky naplánované úsilí, které začalo před válkou
s cílem zmanipulovat veřejnost.
V roce 2002, když Bushova vláda vedla
masivní PR kampaň
skrze ministerstvo obrany Donalda Rumsfelda v Pentagonu, aby prodala válku,
existovalo něco, co se nyní nazývá jako Pořad odborníků Pentagonu,
během něhož doslova tucty vysokých vojenských
generálů, admirálů a plukovníků
dostávaly prostor ve zpravodajských a analytických pořadech televizí
přímo od Pentagonu. Doslova šli do Pentagonu,
účastnili se telefonické konference s Pentagonem, cestovali s Pentagonem
a pak šli do televize jako údajně nezávislé zdroje.
Ačkoli většinu z nich platil, vlastně platí, soukromý sektor,
protože to jsou vysloužilí armádní představitelé, kteří odešli do služeb dodavatelských firem armády
a mnoho z nich je zaregistrováno coby lobisté vojensko-průmyslového komplexu.
Je z toho hned trochu konflikt zájmů,
když se vaše živobytí zakládá
na vaši schopnosti prodat výzbroj, bomby a rakety
a zároveň se má za to, že budete jen patriotem, ex-generálem,
který říká poctivě, co se děje.
I když je to nezákonné, není způsob, jak to doopravdy zastavit.
Nejmocnější medium, skrze které k tomu došlo,
o tom dokonce odmítá referovat jako o skandálu.
Je to obrovský problém, před kterým stojíme.
Před érou "imbed žurnalistiky" tu byly jasné varovné signály.
Během napadení Srbska za prezidenta Clintona
se objevila zpráva o holandském novináři Abe De Vriesovi,
která odhalovala účast "psycho-válečníků" pracujících v CNN.
Pocházeli z 3. praporu psychologických operací
při základně Fort Bragg v Severní Karolíně.
De Vries citoval majora Thomase Collinse z informační služby americké armády:
"Posádka psychologických operací, vojáci a důstojníci
pracují v ústředí CNN v Atlantě
v rámci našeho programu, tréninku v odvětví.
Pomáhali s výrobou zpráv."
Čím se irácká válka liší, není ani tak taktikou
nebo rozsahem, ale synergií špičkové technologie.
Téměř se nedalo říci, kde končí stát
a začíná "čtvrtý stav" (média).
Nechceme zničit infrastrukturu Iráku,
protože za pár dní tu zemi budeme vlastnit.
Měli použít víc?
Měli použít 'MOAB' - matku všech bomb?
Pár zastřihovačů sedmikrásek?
A nepozastavujme se jen u několika naváděných raket.
Irácká invaze představuje vrchol
domácí psycho-války v USA.
Integrace nemající obdoby PR firem,
médii vlastněnými korporacemi a psycho-operačními vojenskými jednotkami.
V době napadení Iráku, velká část americké veřejnosti
byla přesvědčena, že jaderný útok Saddáma Husajna
je nejen možný, ale také bezprostředně hrozící.
Vojáci invazních jednotek byli podobně zmatení,
pozoruhodných 77% z nich věřilo, že Husajn
byl zodpovědný za útoky z 11. září 2001.
Mnoho z nich vážně věřilo, že úkolem mise je zničit záhadnou skupinu
známou jako Al-Kajda, a přinést tak svobodu iráckému lidu.
"Jděte domů Yankeeové!" "Jsme tu pro vaši zku*venou svobodu,
takže si dejte hned teď zpátečku!"
Přesto, to co se skutečně dělo popisuje Norimberská charta
jako jeden z největších zločinů mezinárodního práva:
"Plánování, příprava, zahájení nebo vedení agresivní války."
7 let poté jsou výsledky invaze zřejmé.
Podle "The Lancet", nejuznávanějšího britského lékařského časopisu
bylo od začátku invaze (2003) do roku 2006 zabito přibližně 600 000 Iráčanů.
Do roku 2009 narostlo toto číslo přes 1 milion.
Ze čtyř milionů Iráčanů se stali uprchlíci ve vlastní zemi.
Celá jejich společnost se roztříštila.
Jak se mohla země svobodných a země statečných (narážka na slova americké hymny)
stát místem, kde lze s občany tak manipulovat
s takovou efektivností a v tak masivním měřítku?
Náš příběh začíná na neobvyklém místě: v uhelném dolu.
Psychoválka
I. Management vnímání
Když přemýšlíme o vztazích s veřejností, není to obrázek, který mi vytane na mysli.
Přesto to bylo tady, na přelomu století
ve městě Ludlow ve státě Colorado,
kde se vztahy s veřejností (PíÁr), jak je dnes známe, začaly utvářet.
Od začátku byl třídní boj prudký.
Podmínky, za kterých pracovali muži, ženy a děti
v Americe 19. století,
se velmi podobaly těm, které známe
z nynějšího 'globálního Jihu'.
13-14hodinové pracovní dny nebyly neobvyklé.
Životní podmínky byly často jako bydlení v kasárnách.
Děti pracovaly společně se svými rodiči.
Když si představíme
co vidíme na globálním Jihu dnes, byly to téměř podmínky otroků.
Celkem lehce se to dá porovnat.
Jako dělníci ve většině jiných odvětví té doby
se horníci ve městě Ludlow organizovali, aby dosáhli základních práv.
V roce 1914 odboráři United Mine Workers požadovali, aby jim uhelné společnosti zajistily
bezpečné pracovní podmínky, přijatelné mzdy
a dodržování státních hornických zákonů.
Jako odpověď byl zastřelen organizátor dělníků v Ludlow
gangsterem pracujícím pro společnost Colorado Fuel & Iron Corporation,
kterou vlastnila rodina Rockefellerů.
Tehdy jako teď byli Rockefellerové synonymem bohatství a moci.
William Avery Rockefeller se živil jako prostý užvaněný obchodník,
ale jeho syn John Davison dosáhl amerického snu.
K bohatství přišel těžením ropných ložisek v Mexiku a ve Spojených státech.
John Davison Rockefeller byl prvním americkým miliardářem,
ale byl to jeho syn, John D. junior,
kdo formuloval odkaz Rockefellerů ve 20. století.
24 hodin po stávce slavili dělníci se svými rodinami Velikonoce,
když přišel konec, který vešel do historie jako Ludlowský masakr.
Stávka pokračovala od podzimu 1913 do jara 1914
a stále nemohli stávku potlačit. Stávkující žili ve stanových koloniích
postavených jejich unií - the United Mine Workers a v dubnu 1914
národní garda, kterou v té době platili Rockefellerové
na tuto stanovou kolonii mužů, žen a dětí zaútočila,
mnoho lidí zabila a stany zapálila.
Následující den se našla těla 11 dětí a dvou žen,
které uhořely a udusily se v plamenech.
Nazvalo se to Ludlowský masakr.
Letmý pohled na události předcházející Ludlowu
odhalí, že brutální nakládání s dělníky ve Spojených státech
nebylo neobvyklým jevem.
O 60 let dříve v roce 1847, celostátní generální stávka
byla násilně potlačena federálními vojáky.
Přes 30 dělníků bylo zabito a 100 zraněno
v "Bitvě o viadukt" v Chicagu.
V roce 1894 zabili federální vojáci 34 odborářů Unie amerických železnic
také v oblasti Chicaga. Vojáci se pokoušeli potlačit stávku
vedenou Eugenem Debsem proti společnosti Pullman.
V roce 1897 bylo zabito 19 neozbrojených horníků a 36 zraněno
četou pod vedením šerifa poblíž městečka Lattimer v Pensylvánii.
Většina dělníků byla střelena do zad, když se pokoušeli uprchnout.
Světonázor největších kapitalistů na přelomu století
lze shrnout slovy Williama Vanderbilta.
V reakci na návrh, aby hlavní železniční trať New Yorku
přizpůsobila svůj jízdních řád tak, aby vyhovoval veřejnosti,
odpověděl: "K čertu s veřejností!"
Ale vztah mezi veřejností a korporacemi se měnil.
Desetiletí organizování a vzpour daly vzniknout
rozsáhlé síti pracovních skupin s rostoucí politickou mocí.
Časem zahrnovala hnutí Grange, socialistickou stranu,
Greenbackers (odpůrci snižování objemu bankovek v oběhu), populisty a progresivisty
a snad nejvýznamnější, unii anarchistů
známou jako "Průmysloví dělníci světa", nebo "Wobblies".
Po masakru z Ludlow odmítli denverští vojáci účast
v dalších útocích proti horníkům s tím,
že se nenechají vtáhnout do střelby do žen a dětí.
Demonstrace propukly v celé zemi.
Před kancelářemi Rockefellera v New Yorku se udál pochod.
Duchovní protestoval před církví, v které Rockefeller
rád kázal, jen aby ho zmlátila policie.
V moderním žargonu to byla PR noční můra.
Ivy Lee šel pracovat--mezi jinými klienty--pro Rockefellerovi.
Rockefellerova rodina po Ludlowském masakru
najala a použila Ivy Leeho,
aby usměrňoval vnímání této události a jiných událostí u veřejnosti.
Specialitou Ivyho Lee byl krizový management.
Mimo jiné mu bývá připisován vyná*** tiskového prohlášení,
o kterém si všichni tak trochu myslíme, že je něčím užitečným.
Chcete propagovat událost? Piknik v církvi? Svolat tiskovou konferenci?
Vydejte tiskové prohlášení.
V té době ale byla tato myšlenka velmi radikální,
protože Ivy říkal:
"Zvládneme tu krizi tím, že na ní upozorníme.
Vlastně usnadníme a pomůžeme
zpravodajským médiím a novinářům s referováním o ní."
Věděl, že do té míry jakou se stanou novináři
důvěrní a závislí na jeho službách, do té míry
by mohl vlastně předcházet a řídit jejich referování.
Lee začal vést dezinformační kampaň.
Vydával buletiny, ve kterých tvrdil, že 2 ženy a 11 dětí na Ludlow
nebyly zabyty milicí, ale převrácenými kamny.
Rozšířil historky, ve kterých se naznačovalo, že Matka Jonesová
kromě toho, že organizovala dělníky, byla i bordelmamá.
Psal dopisy Guvernérovi a dokonce prezidentovi Wilsonovi, ve kterých se vydával za někoho jiného.
Leeovy techniky dosáhly malého úspěchu,
částečně protože on sám se stal vysoce nápadnou osobou.
V budoucnu se budou experti PR učit, že jejich techniky
jsou jen zřídka efektivní, pokud se neprovozují skrytě.
Přesto jedna z Leeových inovací byla převratná.
Když se dozvěděl, že Rockefellerova nadace
dala stranou 100 milionů dolarů na propagační účely,
přesvědčil Rockefellera, aby daroval velké sumy univerzitám
nemocnicím, církvím a charitativním organizacím,
aby mu vytvořily pozitivní publicitu.
Navrhoval také, aby Rockefeller starší začal rozdávat peníze veřejně
a aby se junior objevoval na velkých fotografiích v továrnách.
Ivy Lee chápal, že korporace potřebovaly předělat vizáž.
Lidé je široce vnímali jako chamtivé, tyranské instituce
a korporace potřebovaly vytvořit obraz vřelosti a starostlivosti.
To byl počátek odvětví řízení vztahů s veřejností.
Rockefeller založil svou Nadaci,
až když se stal velmi nepopulární kvůli své pracovní politice.
A náhle potřeboval vytvořit dobrý dojem.
Je zajímavým fenoménem, že chudí vlastně dávají
větší procento svých příjmů
než bohatí.
Myslím, že bohatí cítí, že dávají více protože
darovat 100 000 dolarů se zdá jako značný dar
a nezáleží na tom, že mají 100 milionů dolarů.
Stále si myslí, že darovali docela hodně.
Částečně je to výsledek pokřivenosti ekonomických hodnot
a částečně výsledkem ubohosti.
Lidé nechtějí rozdávat své bohatství,
Ted Turner řekl, protože se bojí, že jejich status
v žebříčku Forbesu 400 o něco poklesne.
Takže rozdávají, když je to prozíravé nebo když je to prospěšné;
když se jim za to dostane publicity
nebo když jim to poskytne přístup k jiné společenské třídě
nebo jiné skupině, které chtějí být součástí.
Ale dívají se na své bohatství více utilitaristicky
spíše než striktně dobročinně.
Charita a soukromá charita a dalo by se říci veřejná charita-
jakýkoli skutek,
který lidem trochu uleví v utrpení
bez změny systému - udržuje systém.
Takový je ve skutečnosti americký systém
-velmi vykořisťovatelský a velmi nespravedlivý-
tímto způsobem se americký systém udržuje
po celá staletí, doopravdy:
Tím, že dáte trochu lidem
a že dáte jen tolika lidem jen tolik
abyste zabránil vypuknutí otevřené vzpoury.
Dnes jedna z největších PR firem na světě
se specializuje na druh krizového managementu.
Burson-Marsteller má kanceláře ve 35 zemích
a měla různorodé klienty, od Phillipa Morrise
chemického obra Union Carbide a korporaci Monsanto
společnost specializující se na genetické inženýrství a další biovědy.
Jako Rendon Group, Burson-Marsteller je provázaná s republikány i demokraty skrz na skrz.
Její prezident a výkonný ředitel Mark Penn
působil jako hlavní politický poradce Hillary Clintonové během voleb v roce 2008.
Nejvíce znepokojující aspekt firmy Burson-Marsteller
je její ochota pracovat pro nejhorší znesvětitele lidských práv na světě.
Dělali PR pro indonéskou vládu,
když páchala genocidu na Východním Timoru.
Úzce spolupracovali s nigérijskou vládou a Royal Dutch Shell
během a po válce v nigerijské Biafře.
A pomáhali zlepšovat image argentinské junty
podporované Spojenými státy, kterou vedl generál Jorge Videla.
Jedním z jejich klientů byla v sedmdesátých letech
brutální argentinská junta, která se zmocnila tamní vlády
shromažďovala disidenty, systematicky mučila, bila a zabíjela lidi
a mrtvá těla shazovala na druhém konci oceánu.
Neměla zrovna dobrou image u veřejnosti.
Firmu Burson-Marsteller používala Argentina
najímala ji a ta pro ni pracovala vcelku s potěšením
za tučný kontrakt, který měl zlepšit image Argentiny
v očích mezinárodní finanční komunity a západního tisku.
Nemělo by vás překvapit, že vztahy s veřejností
se vyvinuly ve společnosti jako jsou Burson-Marsteller a Rendon Group.
Když se podíváme zpět na kariéru jeho prvního guru
najdeme pozoruhodně podobný vzor.
Ivy Lee pracoval pro firmu IG Farben
velkou německou průmyslovou firmu, a my nyní víme, že IG Farben
byla součástí vnitřního kruhu nacistické propagandy.
Jedna z nejefektivnějších a samozřejmě nejděsivějších
kampaní státní propagandy, která se kdy organizovala
byla nacistická kampaň, která pokračovala celé roky
pod vedením nacistického ministra propagandy Josefa Goebbelse.
IG Farben platila Ivy Leeovi a jeho synovi
aby reprezentoval nejen zájmy IG Farben, ale zájmy nacistického Německa
ve snaze vykreslit nacistický režim
jako režim přátelský.
Ale než propůjčil svou odbornou zdatnost Třetí řiši
pracoval pan Lee pro americkou vládu.
Spolu s dalšími experty v rychle se rozvíjejícím oboru vědy o mysli
a vztahů s veřejností, organizoval propagandu v první světové válce
ne jen proti nepříteli - Němcům -
ale proti samotným Američanům.
II. Propagování víry
Často mluvíme o propagandě jako o něčem relativně nedávném,
ale samozřejmě tomu tak není.
Už dokonce ve starověkých společnostech, které nebyly demokratické,
obzvláště ve velkých státech, rozuměly elity tomu
že pokud nemáte podporu lidí, mohli byste mít potíže.
A tak se vlastně celkem velká část pozornosti věnovala
legitimování vojenských dobrodružství.
Pamatuji si tu pasáž ze starého čínského textu,
myslím, že to napsal Han Fei Tzu, tak asi před 2300 lety
kde v knize píše: "Všeobecně" - teď cituji-
'Všeobecně je válka něco, čím lidé opovrhují.
Proto když mladý muž má být odveden do války,
je třeba shromáždit kolem něj jeho ženu, rodiče, rodinu a říci mu
'Vrať se jako vítěz, nebo ať už tě znovu nikdy nespatříme.'
A to je velmi mocný pocit
Nejprve to násilí spáchané na mladém muži.
Ale také v tom smyslu
že válka je většině lidí odporná
a často není v jejich nejlepším zájmu
a proto jsou zapotřebí všechny ty písničky a tanečky
a v tomto případě
vyhrožování mladému muži v podstatě zavržením.
Nemůžeš se vrá*** ke své rodině. Nemůžeš se vrá*** domů.
Budeš zneuctěn. Čest, bezpečí
na každou strunu se tu brnká. A stále dokola.
Ano národní bezpečnost je jednou z nejmocnějších představ
v moderní době, myslím, jak lidi podvést,
aby dělali věci, které nejsou vůbec v jejich zájmu
a podporovali tak ohromné vojenské komplexy
které nejsou v ničím zájmu
ale které jsou jako rakoviny pohlcující společnost
Propaganda a přesvědčování tu jsou už staletí.
Ale propagandu v moderním smyslu slova
lze vysledovat do 15. a 16. století
kdy katolická církev houževnatě soutěžila s protestanty o to,
jakým způsobem artikulovat náboženskou vizi světa.
A důvod, proč to tu zmiňuji je, že to ukazuje
že propaganda spočívá v postoji.
Spočívá v ideologii. Ve světovém názoru: jak lidé věci vidí
narozdíl od individuální politiky
nebo jestli máte náhodou radši tohoto nebo tamtoho kandidáta.
Odtud to slovo pochází:
"propagovat víru".
A tímto způsobem se to slovo používalo až do začátku 20. století.
A pak se vynořilo, zvláště s první světovou válkou,
applikování této 'propagace víry'
na mezinárodní záležitosti
a označuje to, co by národní vláda měla dělat-
národní bezpečnostní politiku.
V předvečer první světové války a v jejím průběhu
nešla přehlédnout na geopolitické mapě krize říší.
Říše se rozkládaly a rozpadaly.
Britská říše zdánlivě mimořádně silná v té době
a přesto byla v sestupné fázi.
Nemohla si například dovolit podporovat svou armádu.
To samé platí pro Francouze. To samé pro Rakousko-Uhersko.
Stejné pro Rusy - carskou říši.
Stejně tak Otomanská turecká říše a další říše na světě.
Když byla válka v plném proudu,
zvláště Spojené království
vytvořilo úřad, jehož konkrétním posláním
byla propagace válečných cílů Spojeného království, Angličanů
pomocí publicity, utajovaných operací
pomocí toho, co bychom dnes označili za špinavé triky, pomocí mluvení pravdy
za pomoci velkého počtu různých aplikací informace
když se informace používá jako nástroj války.
A od samého začátku
byl tento úřad zaměřen jak na nepřítele
tak na domácí obyvatelstvo.
Creelova komise byla toho americkou obdobou.
Woodrow Wilson nastoupil do úřadu v roce 1916
se sloganem 'Mír bez vítězství'.
Prohlašoval, že chceme konec první světové války.
Ani jedna strana si nezaslouží naši podporu.
A obyvatelstvo nechtělo vstup do války.
Rok 1916 byl v Americe rokem volebním.
Válka byla dominantním tématem.
Volební kampaně stran vytvářely a přetvářeli mínění.
Neutralita, silné přání zůstat vně války,
měla v prezidentovi svého chrabrého šampiona.
Podpora Wilsonovy politiky byla silná
na středozápadě a ve státech u Pacifiku.
Evropská válka se tam zdála více vzdálená než atlantické pobřeží.
Na sjezdu demokratů byl Wilson znovu nominován
prezidentským kandidátem.
Předseda zahájil svou řeč textem
z Kristova Kázání na hoře:
"Blahoslavení kdo působí pokoj:
neboť oni budou nazváni dětmi Božími."
"Během několika měsíců mluvil Wilson o
'Vítězství bez míru'
a musel nějak svést obyvatelstvo, aby přijmulo
tuto ostrou změnu politiky; opak než pro co hlasovali
a tady nastupuje na scénu Creelova komise.
George Creel popsal svou práci s nestoudným ***šením.
Byla to záležitost obyčejné publicity. Obrovský podnik umění prodávat.
Největší reklamní dobrodružství na světě.
75 000 obecních aktivistů, známých jako "4minutoví muži"
se shromáždilo aby doručovali pro- válečná poselství lidem v církvích
divadlech a občanských skupinách.
Zasílala se periodika 600 000 učitelům.
Skauti doručovali kopie projevů prezidenta Wilsona
domácnostem napříč Amerikou.
Ve zkrátce to byla nejrozsáhlejší válečná propagandistická kampaň
v dějinách Spojených států.
V centru pozornosti propagandistické komise byly dvě základní myšlenky:
1: americká půda je bezprostředně v nebezpečí
divokého krvežíznivého nepřítele.