Tip:
Highlight text to annotate it
X
Slyšela jsem, že máte diplom z politologie,
jak jste se dostal ke psaní?
To je dobrá otázka.
Nemá to vlastně souvislost.
Věděl jsem, že bych po střední škole měl jít radši na univerzitu,
je lepší mít diplom.
A politologie mi přišla docela snadná.
Přednášky byly o všem možném, trocha historie,
trocha sociologie a filozofie.
Vybral jsem si obor, který mi připadal jednoduchý,
a to jen proto, abych měl nějaký diplom.
Politika mě nezajímala, nelákala mě.
Lákal mě en ten diplom.
Vždycky jste se chtěl stát spisovatelem?
Ne, jako dítě jsem chtěl být kuchařem,
dlouho jsem jím chtěl být,
pak jsem chtěl být filmový herec,
také jako dítě,
a pak jsem dlouho chtěl dělat informatiku.
Pak tak okolo,
myslím možná šestnácti, sedmnácti let,
jsem se rozhodl psát knihy.
Vaše příběhy často začínají situacemi každodenního života,
ale pak nastane zvrat, který šokuje, něco na styl noční můry.
Odkud čerpáte inspiraci?
Jak jste řekla, čerpám z každodenních událostí.
Myslím si, že je každodennost úžasná, obsahuje spoustu věcí.
I třeba normální den obyčejného člověka,
který vstane, nasnídá se a jde do práce,
potká své kolegy, pak jde domů za ženou a dětmi,
pak jde spát.
To je základ, ale okolo něj se děje spousta věcí.
Co si myslí, co má za kolegy a práci. Je šťastný, nebo ne,...
Co je to být šťastný? Co je mít děti?
Den jako každý jiný se může zvrtnout v jakýkoliv moment.
Kdykoliv se může udát nějaká zvláštnost, drama, nebo něco vtipného.
A mě právě zajímají tyto drobné zvraty,
které nás přivedou na zcela jinou planetu, do jiného vnitřního vesmíru,
do zvláštních a jedinečných situací.
Rád odhaluji tyto taje života.
Odhaluju každodenní život ze spousty úhlů,
odhaluji témata pro dobrý příběh, na to je třeba dobrý úhel pohledu.
Jak vlastně vypadá život belgického spisovatele?
Vypadá jako,...
asi není, každý máme určitý život.
Belgie má tu výhodu, že je to malá země.
se spisovateli, co se pravidelně potkávají
v rámci mnoha příležitostí, takže se známe a rozumíme si,
což je fajn.
Všichni jsme dost rozdílní.
od těch nejstarších spisovatelů v důchodu, po ty nejmladší, co končí studia.
Pak jsou tu tací, co nemusí pracovat, protože mají z čeho žít,
pak ti, co jsou učiteli francouzštiny, informatiky, obchodníky.
Já mám to štěstí, že mohu žít ze své literární tvorby.
Pokud ji využiji i k ostatním aktivitám,
jako jsou pořady v rádiu, filmové a divadelní scénáře.
Mám tedy to psaní rozdělené,
píšu pro sebe,
pak pro pořady v rádiu, píšu různé scénáře.
Můj život je tedy dost nalinkovaný.
Co se týče pořadů v rádiu, můžete nám o nich něco říct?
překládaly jsme ukázky z la Semaine infernale.
Můžete nám říct, co to vlastně je?
La Semaine infernale je satirický a humoristický pořad,
kde vystupují lidé jako já, jsou tam umělci, novináři,
pak také zpěváci, baviči,...
A všichni jsme tam proto, že rádi vyprávíme o každodenním životě a politice.
A to s nadhledem.
Tento pořad běží každou sobotu,
každý v ní má něolik minut na to, aby napsal něco o svém povolání,
o životě, nebo o politice.
Často jsou to velmi vtipné historky, dost se nasmějeme.
Je to fakt sranda.
Víte, kdo vás objevil pro české publikum?
Kdo mě objevil? Ne.
Nebo ano, myslím si, že to byl Petr Himmel,
nebo to byl nakladatel z Dauphinu. Ale Petr Himel byl autorem prvnío překladu.
A teď je to nakladatel Garamondu.
V Čechách vám zatím vyšli čtyři knihy,
máte jich více v jiných jazycích?
Ano, mám strašně šikovnou nakladatelku,
která neustále hledá zahraniční vydavatele, kteří by byli ochotni vydat mé knihy v překladu.
Takže mám knihy přeložené do italštiny,
španělštiny, češtiny, němčiny,
do korejštiny, a ještě do dalších jazyků.
Do ruštiny, ale do angličtiny bohužel ne.
Vydala vás čtyři nakladatelství...
Dokonce i víc...
Myslela jsem tady v Čechách. Tady ano.
Vyhledávají vás nakladatelé?
O tom moc nevím,
ale v Čechách mám štěstí,
mé knihy zajímají česné nakladatele,
já jsem je nehledal, oni mě vždy našli
a chtěli mě přeložit, což je skvělé
lichotí mi to, navíc je fajn být zván do cizích zemí,
můžu tak poznat čtenáře a podívat se do jiné země,
a objevit spoustu zajímavých míst,
tak jsem já poprvé ochutnal knedlíky a plzeň.
A poznal tak pravou českou kulturu.
Nejste jen spisovatel, ale také učitel...
Tak trochu.
Učím čtyři hodiny týdně čtři měsíce v roce.
Je to pro vás zábava, nebo zdroj peněz?
Zdroj peněz to není, protože je to málo placené.
Zábava to také není, protože je to skutečná práce.
Jsou to vlastně dvě věci, za prvé se musím jasně vyjadřovat,
což není snadné,
pak jasně vysvětlovat složitá témata, témata spjatá s tvůrčí psaním.
Musím se soustředit na literární historii,
musím analyzovat,
analyzovat různá vyprávění,
pochopit, jak se dělá film.
A tou druhou věcí, druhým důvodem
je vědomí, že někde vyučuji několik hodin
a tak vedle příjmu z psaní mi na účet přijde ještě několik stovek euro měsíčně.
Vaše knihy jsou velmi vtipné, dokážete být jako učitel vážný?
Snažím se.
Je to docela těžké.
Myslím, že není třeba prosazovat autoritu,
ale spíš podněcovat studenty, aby dávali pozor,
zaujmout je nějak.
Říct si, že pokud si zapamatují 5 až 10% látky, není to vůbec špatné.
Je třeba je podněcovat k četbě,
je třeba vzbudit jejich zájem, o vážnosti to tedy moc není.
Není moc důležitá.
Hrajete divadlo a píšete filmové scénáře, co z toho máte nejraději?
Rád si říkám, že mě nejde zaškatulkovat do jedno žánru.
Že můžu měsíce psát o samotě román, či spolupracovat s herci
v rámci divadelního představení,
kde mohu i já sám hrát,
Takže chvíli dělám něco pro divadlo, pak pro film,
můžu pracovat s režiséry.
Je fajn objevit nové způsoby myšlení, nové způsoby práce.
To vše mi pomáhá i při psaní.
Píšete také pro děti.
Překládaly jsme ukázky z knihy
De la terrible et magnifique histoire des créatures les plus moches de l´univers,
jak vás napadlo toto téma?
Měl jsem chuť vedle sebe postavit dva různé světy,
realistický a smutný svět, život malého chlapce,
který musí pracovat. Takže smutnou realitu dětské práce
A vedle toho postavit imaginární svět
a zeptat se, jak se mohou vdávat a ženit malé ošlivé a nelibě vonící příšerky.
A k tomu přičlenit ten smutný reálný svět.
A přesně tady toho kontrastu jsem chtěl docílit.
To je jádro té knihy.
Myslíte si, že je snazší vymýšlet příběhy pro děti?
Že jim snáz uvěří?
Ne,
dospělí uvěří také,
ale s dětmi to není jednoduché,
nejsou otevřenější než dospělí,
děti si daleko rychleji než dospělí všimnou chyby v příběhu,
různých nesrovnalostí,
hlavně příběh musí být jasný a srozumitelný.
Dítě nebude roky čekat na to, než se začte do nějakého příběhu.
Musí ho hned lapit nějaká zápletka,
dobře promyšlená a zapeklitá,
ale zároveň nesmí být povrchní, je třeba nastolit rytmus, nabídnout silný příběh
A tyto nápady
šokujících příběhů, které začínají běžně, ale pak se najednou stanou noční můrou.
Ty vás napadají odjakživa?
Ne, vlastně teď už je nemám vůbec.
Ani v dětsví jste je neměl?
Ne, ne, byl jsem velmi hodné dítě,
tyto příběhy jsem začal vymýšlet v pubertě,
kdy jsou všichni puberťáci proti okolnímu světu,
rodičům, proti společnosti, chtějí všechno rozbít,
ukázat, že jsou nejlepší a ostatní jsou nuly.
Bylo to takové období,
které mě teď neustále doprovází, už ale nepíšu ponuré a násilné příběhy,
ty už ale nepíšu tak deset let.
I když je pravda, že mé první romány a povídky byly docela ponuré,
literární tvorba se ale po celý naštěstí vyvíjí,
nikdy nezůstane stejná, stejně jako způsob psaní,
jako nazírání světa i prožitek různých emocí.
Můžete nám říct něco o Kuru, svém románu?
Jaké nápady vás vedly k jeho napsání?
Aha, mé dva nápady.
Zprvu jsem chtěl mluvit o mladých liech,
co se nudí,
pocházejí z dobrých poměrů,
sice studují, ale ne aby vydělávali, vědí, že je rodiče podpoří,
dají jim byt a auto.
A najednou, díky sledu událostí, se začnou politicky angažovat.
A tak se postaví proti kapitalismu, který je ale živil a živí,
také proti globalizaci, aniž by věděli, co to je.
A tak se najednou ocitnou na demonstraci.
To je hlavní myšlenka.
Navíc jsem ale chtěl přidat hypotézu, co by se stalo,
kdyby jedna z těchto postav měla magické schopnosti.
Je to slečna, žádná hrdinka, ani není moc inteligentní,
vyloženě není tou, od které bychom čekali magické schopnosti.
Chtěl jsem tak vedle sobě postavit její schopnosti a ty demonstranty,
a navíc jsem zmínil všechny konspirační teorie,
co běžně najdeme na internetu.
Konspirační teorií počínaje a dalšími manipulačními teoriemi konče.
K tomu jsem přidal ty úplné šílence, cos i myslí, že jsou mimozemšťané mezi námi
a že nás ovládají ještěrky a čipují nás,
a všechny tyto skupiny jsem nechal spolu soužít.
V rozhovoru pro české rádio jste řekl, že se vaše příští kniha odehraje v Praze.
Je to pravda?
To že jsem řekl? Asi máte pravdu.
Zatím ho nemám napsaný,
ale je to dobrý nápad.
příběh ještě nemám hotový, ale v jednu chvíli hlavní postava jede do Ruska,
a tak by mohl vyrazit přes Prahu,
to je docela dobrý, takže tam Praha bude.
Máte nějaké plány pro tuto návštěvu Čech? Třeba se podívat do jiných měst?
Jiná města? Prosím, můžete zopakovat otázku?
Zda pro tuto návštěvu Čech máte nějaký zvláštní program.
To bych hrozně rád, zatím znám jenom Prahu.
Rád bych poznal venkov, městečka, vesnice,...
Praha je krásná, mám ji moc rád,
je to úžasné a okouzlující město, a ti Pražané, co znám, jsou velmi přívětiví,
ale neměl jsem zatím šanci vidět i zbytek země, musí být zas úplně jiný.
Ale teď nemám čas, doma mě čekají dvě děti,
chtělo by tu mít tak týden navíc.
Děkuji.