Tip:
Highlight text to annotate it
X
5 centimetrů za sekundu
Kapitola první
Poslyš...
Říkají, že je to 5 centimetrů za sekundu.
Co jako?
Rychlost s jakou padají sakurové květy, 5 centimetrů za sekundu.
Hmmm...
Vypadá to, že toho dost víš, Akari.
Hmm...
Hele... nepřipomíná ti to sníh?
Asi...
Hej...!
Počkej na mě!
Akari!
Takaki!
Nebylo by fajn spolu za rok opět sledovat květy sakury?
Oukashou
Drahý Tohno Takaki... Omlouvám se, že jsem takovou dobu nenapsala.
Je tu přes léto dost teplo, ale...
zas ne takové ve srovnání s Tokyem.
Když *** tím tak uvažuji, asi mám pořád ráda upocené léto v Tokyu.
Asfalt, který vypadá, jako by se měl roztéct, mihotající se mrakodrapy v dálce
a přechlazený vzduch v obchodech a metru.
Naposledy jsme se viděli na zakončení základky...
Už to bude půl roku...
Ty...Takaki,
pamatuješ si na mě ještě?
Ahoj Takaki!
Děkuji za odpověď. Potěšila mě!
Brzy bude podzim, že? Podzimní listí je tu skutečně překrásné.
Včera jsem poprvé v tomhle roce vytáhla svetr.
Tohno.
Senpai.
Copak to je? Milostný dopis?
Ah, ne to ne.
Promiň, že jsem ti nechala všechnu práci.
Nic se neděje, beztak to budu brzy mít.
Děkuju. Je pravda, že půjdeš na jinou školu?
No, ano. Ve třetím semestru.
Kam půjdeš?
Do Kagoshimy. Je to kvůli práci mých rodičů.
Aha... budeš nám chybět.
Školní kroužky nám nedávno přesunuli na ráno, takže tento dopis píšu ve vlaku.
Nedávno jsem se dala ostříhat.
Tak nakrátko, že jsou mi dokonce vidět uši.
Kdybysme se potkali, tak bys mě asi nepoznal, co?
Jsem doma.
Ahoj.
Taky se tu a tam měníš, že?
Zdravím. Zimní počasí stále trvá. Jak se máš ty?
Tady už tolikrát sněžilo...
Musím se pořádně oblékat, když jdu do školy.
V Tokyu ještě sněžit nezačalo, viď?
Ještě jsem si tu na to moc nezvykla,
takže pořád sleduju předpověď počasí i pro Tokyo.
Vypadá to, že bude pršet.
Vysedávat doma je taky pěkná otrava.
Hele, kluci, byli jste někdy v Tochigi?
Co? Kde to je?
Tochigi.
Ne.
Jak bych se tam dostal...
Netušim... zkus šinkansen?
Asi to bude daleko, co...
Hej, prváci!
Jo!
Ještě tři kola!
Jedu! Jedu! Jedu!
Docela mě šokovalo, když jsem se doslechla, že se stěhuješ.
Asi už jsme si oba zvykli na přestupy.
Ale stejně, přestěhovat se do Kagoshimy...
Tentokrát už je to opravdu daleko, že?
Jednou přijde doba,
kdy už nebudeme moci jen tak naskočit na vlak a vidět se.
Toho jsem se obávala...
budu... sama.
Nicméně... dávej na sebe pozor.
Drahý Takaki,
že 4. března přijedeš mi udělalo obrovskou radost.
Rok jsme se už neviděli.
Jsem z toho trochu nervózní.
Nedaleko od místa, kde bydlím, je velká sakura.
Na jaře tu asi...
...padají třešňové kvítky 5 centimetrů za sekundu.
Bylo by fajn, kdybych tu mohla...
...stát s tebou Takaki, dříve než přijde jaro. To bych si přála.
- Nechceš se u mě stavit, než pojedeš domů? - Ale jo, stejně prší.
- Předpověď počasí říká, že bude sněžit. - Co? Zase zima? Vždyť už je březen.
Hodně lidí bude zase nemocných.
Neskočíme potom něco zakousnout? Prý má v Shimokitě pršet.
Jo, no.
Tohno...
Jdeme na seminář.
Oh...
Podívej... dneska to asi nestihnu.
Kvůli těm přípravám na stěhování?
Tak něco, promiň.
Je sice fajn, že přijedeš až sem k nám, ale...
je to pořádný kus cesty, prosím, buď opatrný.
Jak jsme se domluvili, budu na tebe čekat v čekárně v 19 hodin.
V den odjezdu začalo po poledni sněžit.
Koukej, Takaki!
Kočička... jmenuje se Chobi!
Tu tady vídám často...
Ale dneska vypadá tak osaměle.
Co se stalo Mimi? Je ti samotné smutno, viď?
Jaká byla ta knížka?
Čtivá. Pročetla jsem 4 miliardy let za jeden večer!
Kam jsi to dočetla?
K příchodu Anomalocarisů.
Kambrium!
Mám ráda Hallucigenia...vypadají tak...
No, asi vypadají podobně.
Co máš rád ty, Takaki?
Asi Opabinia...
Aha. Mají 5 očí, že?
Myslím, že jsme si byli s Akari nějakým způsobem podobní, v myšlení, v pocitech...
Rok potom, co jsme se přestěhovali do Tokya
přeložili k nám do třídy i Akari.
Oba jsme byli často nemocní a
spíše než na hřiště nás to táhlo do knihovny...
a tak jsme se přirozeně skamarádili.
Spolužáci se nám kvůli tomu posmívali.
Ale...
z nějakého důvodu nám to bylo jedno, jen když jsme mohli být spolu.
Mohli bychom spolu jít na střední...
a pak... zůstat spolu navždy.
Z nějakého důvodu jsem si to myslel.
Shinjuku, Shinjuku. Toto je konečná stanice.
Vystupující cestující...
nechť se přesunou do metra na trasy JR a Keiou.
Tehdy jsem byl v Shinjuku poprvé sám.
Také to odtud byla moje první cesta vlakem.
Srdce mi divoce bušilo.
Až tohle skončí, tak uvidím Akari.
Jakej byl ten kluk?
Kterej?
Vždyť víš, ten z Nisshou!
Eehhh...? Tobě se líbil?
Zanedlouho budeme v Musashiurawě. Opakuji: Musashiurawa.
Na příští stanici Musashiurawa budeme čekat na rychlík...
Abychom se s ním neminuli, vlak bude ve stanici stavět na několik minut.
Cestující, kteří spěchají do Yonohonmachi a Oomiya byli informováni o...
Haló? Tady Shinohara.
Ehm... je tam Takaki?
Volá Akari.
Co? Stěhovat?
A co ta střední v Nishi? Přeci jsme se na to tak připravovali.
Prý mám jít na Tochigijskou státní...
Promiň...
Ne, za to se nemusíš omlouvat...
Říkala jsem jim, že bych mohla dojíždět od tety Katsushiky, ale...
říkali, že jsem na to ještě moc malá...
Chápu.
Rozumím tomu.
Rozumím...
Promiň...
Tiskl jsme si sluchátko k uchu tak silně, až mě rozbolelo.
Chápal jsem naprosto přesně, jak se Akari cítí, ale...
Nic jsem s tím nemohl udělat.
V nádražní hale přestupní stanice se to začalo plnit lidmi, vracejícími se z práce.
Boty všech okolo byly zmáčené od sněhu.
A vzduch byl...
studený a byl cí*** jedinečnou vůní městského sněhu.
Všichni cestující, pozor.
Vlak na trase Utsunomiya, jedoucí do Koyamy a Utsunomiyi
bude mít 8 minut zpoždění z důvodu sněhové kalamity.
Všem cestujícím, kteří spěchají, se velice omlouváme.
Až do této chvíle mne vůbec nenapadlo,
že by mohl mít vlak zpoždění.
Má nevolnost mě znenáhla opustila.
Kvůli sněhovým přeháňkám má tento vlak 10 minut zpoždění.
Omlouváme se všem, kdo spěchali, aby tento vlak stihli.
Chvilku potom, co jsme minuli stanici Oomiya
osídlení na obzoru prořídlo.
Příští zastávka je Kuki, Kuki.
Omlouváme se za pozdní příjezd do stanice.
Pasažéři přestupující na trasu Toubuisezaki, prosíme postupujte k východu číslo 5.
Z důvodu zpoždění přestupního vlaku
zde bude tato souprava dočasně stavět přibližně po dobu 10 minut.
Hluboce se omlouváme za obtíže způsobené cestujícím, kteří spěchají.
Prosíme, vyčkejte příjezdu vlaku.
Promiňte.
Z důvodu zpoždění přestupního vlaku,
zde bude tato souprava dočasně stavět přibližně po dobu 10 minut.
Hluboce se omlouváme za obtíže způsobené cestujícím, kteří spěchají...
Nogi, Nogi...
Omlouváme našim cestujícím,
Z důvodu zpoždění přestupního vlaku, zde bude tato souprava stavět...
Uvědomujeme si obtíže, které působíme spěchajícím pasažérům...
Doba, za kterou se jelo ze stanice do stanice, byla neuvěřitelně dlouhá.
A vlak v nich zastavoval na neuvěřitelně dlouhou dobu.
Ta jen těžko viditelná zimní pustina za oknem,
ten rychle utíkající čas, ten neuvěřitelný hlad,
to všechno pozvolna zatěžovalo mé srdce.
Čas setkání přišel a zase odešel.
Touhle dobou už musí mít Akari starost.
V ten den... v den našeho telefonátu.
To, že jsem nebyl schopen Akari říci jediné vlídné slovíčko,
ačkoliv jsem věděl, že se trápila mnohem víc než já,
mne sužovalo. Styděl jsem se za to.
Tak...
se asi pro dnešek rozloučíme.
Akariin první dopis přišel až půl roku poté.
V létě po prvním ročníku na střední.
Pamatuji si úplně všechno, co v něm napsala.
2 týdny před tímto datem, datem našeho setkání,
jsem napsal dopis, který jsem se jí chystal dát osobně.
Věci, jež jsem jí nebyl s to říci, věci, které jsem chtěl, aby slyšela.
po pravdě... bylo jich hodně.
Hluboce se omlouváme za nepříjemnosti. Vlak jedoucí do Utsunomiyi vyjíždí.
Koyama, Koyama...
Cestující jedoucí v expresu Touho, prosíme přestupte.
Cestující čekající na Touhoyský expres přijíždějící z Morioky, prosíme o přesun na 1. nástupiště...
Cestující čekající na vlak do Tokya, prosíme o přesun na 5. nástupiště.
Cestující, pozor,
kvůli sněžným přeháňkám má Ryoumská trasa vážné provozní zpoždění.
Hluboce se omlouváme za způsobené potíže.
Prosíme, vyčkejte příjezdu vlaku.
Tak jako tak,
nemám jinou možnost, než se snažit dostat na stanici, kde čeká Akari.
Na 8. kolejiště přijíždí vlak jedoucí do Ashikaga-Maebashi. Vlak jede přes stanici Takasaki.
Prosíme ustupte za bílou čáru.
Cestující, pozor.
Z důvodu přetrvávající sněžné bouře bude tento vlak stavět.
Omlouváme se za způsobené nepohodlí.
V tuto chvíli nejsme schopni zprovoznit naše služby.
Opakuji:
Z důvodu přetrvávající sněžné bouře bude tento vlak stavět.
Omlouváme se za způsobené nepohodlí.
V tuto chvíli nejsme schopni zprovoznit naše služby.
Jak se máš, Takaki?
Školní kroužky nám nedávno přesunuli na ráno, takže tento dopis píšu ve vlaku.
Z nějakého důvodu byla Akari, kterou jsem si představoval z dopisů, stále sama.
Vlak z ničeho nic zastavil...
zastavil a v tichosti setrval po dobu dvou hodin.
Každá minuta trvala věčnost.
Čas jakoby měl snad radost z mé trýzně...
pomalu se mi pohupoval *** hlavou.
Zatnul jsem zuby,
a snažil se nerozbrečet. To bylo to jediné, co jsem mohl dělat.
Akari...
Prosím...už...
...se vrať...
...vrať se už domů...!
Na 3. kolejiště přijíždí vlak jedoucí do Ashikaga-Maebashi. Vlak jede přes stanici Takasaki.
Kvůli nepříznivému počasí zde vlak dočasně staví.
Akari...
Lahoda...
Opravdu? Vždyť je to jen normální čaj Houji.
Houji? To piju poprvé.
To není možné, určitě jsi ho už pil.
Myslíš?
Určitě.
No a pak tu máme tohle... Sama jsem to připravila, takže nevím, jestli to bude jedlé...
tak jestli chceš, tak si vem.
Děkuju!
Už hlady šilhám.
Tak jaké to je?
Je to to nejlepší, co jsem kdy jedl.
Nepřeháněj...!
Je to pravda!
To bude tím hladem.
Myslíš?
Myslím.
Taky si něco dám.
Už se budeš brzy stěhovat, viď?
No... příští týden.
Kagoshima, tedy...
To je pěkně daleko.
Ale Tochigi je taky pěkně daleko.
Dokonce tak daleko, že se nemůžeš vrá*** domů.
Budeme zavírat. Dneska už žádné vlaky nepojedou.
Ano.
Dávejte na sebe pozor v takovém nečase.
Budeme.
Vídíš ten strom?
To je ten z dopisu?
Ano... sakura.
Hele...
Nepřipomíná ti to... sníh?
Ano, připomíná.
V tu chvíli
jsem prozřel a porozuměl věcem, jako je...
věčnost, duše a srdce.
Bylo to, jako bych porozuměl všemu, co se přihodilo v mém třináct let dlouhém životě
a tomu, co mělo teprve přijít.
Bylo mi smutno... tak jak jen člověku může být.
Akariina vroucnost, její duše...
Jak s nimi naložit? Kam je odnést?
To bylo něco, co jsem nevěděl.
Že spolu nebudeme navždy
mi bylo více než jasné.
Oba nás čekal dlouhý život
s nekonečně se rozpínajícím množstvím času.
Ale...
znepokojení, která mě zastihla, brzy roztála.
A potom zůstaly jen Akariiny něžné rty.
Tu noc,
jsme zůstali v malé kůlně u pole.
Schovaní pod starou přikrývkou jsme si povídali dlouho do noci.
Usnuli jsme dříve, než jsme si to stačili uvědomit.
Ráno jsem nastoupil do vlaku, který se rozhodl opět utíkat...
a já opustil Akari.
Ehm...
Takaki...
Hmmm?
Takaki, budeš...
budeš se mít už pořád dobře. Vím to!
Děkuju.
Akari, ty se taky opatruj!
Budeme si psát... a telefonovat...!
Neřekl jsem jí,
že jsem ztratil dopis, který jsem jí napsal.
Před a po polibku...
se zdál být svět úplně jiný.
Strašně jsem si přál mít moc ochránit ji...
Zadumaný, tak jako vždy,
jsem sledoval krajinu za oknem.
Konec první kapitoly
Kapitola druhá
Kanae, půjdeš po škole taky?
Jo, teda jestli ti to nevadí?
Nevadí, ale nezapomeň se taky učit.
Neboj!
Fajn!
Dobré ráno.
Dobré i tobě, Tohno. Jsi ranní ptáče.
Ty také, Sumido. Jdeš z pláže, viď?
Ano.
Jsi pilná.
Eh...
No ani ne...
Měj se, Tohno.
Jo.
Chápete? Brzy se už budete muset rozhodnout.
Máte čas do pondělí.
Proberte to doma, než to vyplníte.
Vypadá to, že Sasaki půjde na vejšku do Tokya.
Páni. Já asi zkusím vyšší odbornou v Kumamotu...
A co ty, Kanae?
Ehm...uh...
Půjdeš pracovat?
Uh....
Zatím jsi *** tím vůbec nepřemýšlela, že mám pravdu...
Pořád jen Tohno, co?
Ten musí mít v Tokyu holku.
To ne...!
Pořád ti to nejde?
Mmm... zajímalo by mě, kde je problém...
Netrap se tím. Už se dostaneš aspoň k vlně.
Tobě to asi stačí...
Proč tak pospícháš?
Touhle rychlostí to do závěreček neřeknu...
Děkuju ti, sestřičko.
Můžu tě hodit zpátky.
Ne, ne, chci vidět Kabua.
Sumido, jedeš domů?
Ano. Ty taky, Tohno?
Hmm.
Chceš, abychom jeli spolu?
Kdybych měla ocas jako pes,
asi bych s ním radostí vrtěla tak, až by bzučel.
"Mám štěstí, že nejsem pes", řekla jsem si s úlevou.
Tu mě napadlo, *** jakýma blbostma já to vlastně přemýšlím.
I tak...
Cesty domů s Tohnem patřily mezi šťastné okamžiky.
Tohno byl už od samého začátku jiný, než ostatní kluci.
Jmenuji se Tohno Takaki.
Jsem zvyklý měnit školy, kvůli práci mých rodičů, ale tento ostrov ještě neznám.
Budu se těšit na spolupráci s vámi.
V ten den jsem se do něj zamilovala a rozhodla se jít na stejnou střední jako on.
Pilně jsem studovala a snad i šťastnou náhodou se mi to povedlo.
S plynoucím časem se mé city k němu prohlubovaly.
Bylo to děsivé a každý den byl utrpením.
Ale to, že jsem byla šťastná, kdykoliv jsem ho jen viděla,
byla věc, se kterou jsem nemohla nic dělat.
Tohno, už si zase kupuješ to stejné.
Chutná mi to.
Sumido, ty jsi pořád tak vážná.
Hmm!
Půjdu napřed.
Hmmm...
Vezmu si tohle.
90 yenů.
Tady.
Děkujeme, přijďte zas.
Ahoj, tak co sis koupila?
No, nemohla jsem se rozhodnout...
Tohno čas od času někomu psal.
Přála jsem si být tím, komu ty zprávy přijdou.
To jsem si přála pokaždé.
Kabu! Jsem zpátky!
Kabu, Kabu, vrátila jsem se!
Toto je radniční hlášení: Příští službu má Sakaiské zemědělské družstvo...
Sumido Kanae z první skupiny třetího ročníku,
Výchovný poradce Itou s tebou chce mluvit ve své kanceláři.
Není to ta tvoje holka?
Není moje holka.
Sumido, jsi jediná z ročníku, kdo zatím nevyplnil přihlášku.
Omlouvám se...
Podívej, přeze všechno, co jsme vám říkali, to není něco, čeho by ses měla bát.
Už jsi o tom mluvila se sestrou?
Ne...
Jestli se opravdu nemůžeš rozhodnout, tak zkus třeba místní vyšší odbornou školu.
Ale...
Se sestrou to nemá nic společného...
Protože...
moje starší sestra, kvůli které jsem začala surfovat
a jedna důležitá osoba, na kterou stále myslím...
Ještě mám pořád co...
Děkujeme, přijďte zas.
To si nechte. Nashle.
Když jsem přišla k místu, kde seděl Tohno,
rozbolelo mě u srdce.
Tohno!
Sumido! Co se děje? Jak jsi mě našla?
Viděla jsem tvou motorku, tak jsem přišla. Nevadí?
Aha, chápu. Jsem rád.
Dneska jsem tě na parkovišti neviděl...
Já tebe taky ne!
Je tak milý.
Někdy se mi zdá, jako by se mu chtělo brečet.
Hele... půjdeš někam na zkoušky?
Ano, zkusím to na Tokyjskou univerzitu.
Takže... Tokyo. Myslela jsem si to.
Proč?
Vždycky jsem si myslela, že půjdeš někam hodně daleko.
A co ty?
Já si nejsem jistá ani zítřkem.
Tak to máme asi každý.
Ale jdi! Ty taky?
Samozřejmě.
Ty vůbec nevypadáš, jako bys neměl jasno.
Ne... jsem dost na vážkách.
Prostě jen dělám co umím.
Aha.
Tak takhle to je.
Vlaštovka?
Hmm.
Úžasné.
Říkají, že je to 5 kilometrů za hodinu.
Co?
Jedou na startovací základnu do Minamitane.
Aha.
Tento rok bychom ji měli vidět odstartovat.
Já vím... Říkají, že má proletět celou sluneční soustavu a pokračovat dál...
Bez ohledu na to, jak dlouho to potrvá...
Měla by sis s Kanae promluvit o její budoucnosti.
Příjde mi, že je úplně mimo...
Ona se srovná. Už není dítě.
Kdysi jsem byla taky taková...
Hele... Kabu, Tohno taky nemá jasno.
Tohno... je stejný jako já.
To by byla opravdu...
...tak neuvěřitelně temná cesta plná samoty, že si to ani nelze představit.
Existovat se vší vážností v naprosté temnotě...
...a nepotkat ani jediný atom kyslíku...
Věřit celým srdcem, že se kdesi v té bezedné tůni dostávám blíže k nepoznaným tajemstvím vesmíru.
Kam směřujeme?
Jak daleko se dostaneme?
Kdy jsem začal s psaním zpráv, které se nikdy neodešlou?
Kanae, už víš co bys chtěla dělat?
Ne... pořád ještě nevím, ale už na tom nesejde. Už jsem se rozhodla...
Udělám, co je v mých silách... jdu na to!
Od toho dne se tu ukázalo několik tajfunů,
které jako vždy ochladily ostrov.
Vítr, který byl obvykle sladký jako med, začal studit...
Obloha byla opravdu o něco výše,
kontury mraků jakoby se rozplynuly,
a spolužáci, na které Kabu skočil, zírali jakoby se nacpali do tlustého svetru.
Když jsem se porpvé po půl roce postavila na vlně,
ještě zbývalo trochu toho léta, ačkoliv už byl říjen za polovinou.
Dens večer by měla být jasná obloha s maximální rychlostí větru 8 metrů za sekundu.
Vypadá to, že se Sasaki vyznala Yamadovi z lásky.
Pane jo, to bych do ní neřekla!
Kanae, dneska se tváříš nějak moc šťastně.
Bylo něco s Tohnem?
Nekecej!
Dneska mu...
...to chci říct taky!
Jestli mu to neřeknu v den, kdy jsem poprvé sjela vlnu,
tak už mu to nebudu schopná říct nikdy.
Sumido...
Toh-
Tohno...
Jedeš domů?
Ano.
Rozumím. Tak pojedeme spolu.
Poslyš Sumido, už ses rozhodla?
Ano...
Já...
Copak se děje?
Já...
...se mi.
Co?
Ne...
Promiň... to nic.
Nefunguje?
Hmm... to je divné...
Je s tím něco?
Jo... asi vyhořela svíčka. Už na tom někdo jezdil?
Hmm. Bývala sestřina.
Mělo to problémy se zrychlením?
Asi jo.
Tak to tady pro dnešek necháme a někdo od vás to později vyzvedne.
Dneska se projdeme.
Eh... můžu dojít domů sama! Tohno, klidně jeď.
Není to zas tak daleko
a já se chtěl stejně projít.
Tohno...
Prosím...
Copak je?
Promiň...to nic není...
Promiň...
Sumido...
Prosím tě... prosím...
...nebuď...
...na mě tak milý...!
Zoufale a slepě rozpřáhla naše dlaně k nebesům,
ta obrovská věc vypuštěná k nebi,
a upoutala naše oči na něco v temnotách nejzažších koutů vesmíru.
Kdybych jen trošičku... Uvědomila jsem si
proč se Tohno tolik odlišoval od ostatních kluků.
A v tu chvíli
jsem plně porozuměla tomu,...
...že by se na mne nikdy ani nepodíval.
Proto jsem Tohnovi toho dne nic neřekla
Ačkoliv byl milý...
...tak milý...
přesto...
Tohno vždycky
...hleděl do dáli, mnohem dál než jsem byla já.
Nikdy bych mu nebyla schopna dát to, co si zasluhoval.
Ačkoliv...
Ačkoliv jsem si jistá, že až příjde zítřek nebo pozítří či popozítří...
budu jej stále beznadějně milovat.
Myslíce jen na Tohna
a plakajíc jsem usnula.
Konec druhé kapitoly
Kapitola třetí
Když si vzpomenu na ten den...
ona to určitě musí cí*** také, jen jestli si vzpomíná.
Poslední vlak na lince Chuou Soubu, jedoucí do Tokya, právě přijel.
Kdyby ses jen mohla vrá*** po Novém roce...
Hmm... ale mám ještě něco na práci, takže...
To je pravda. Nezapomeň mu dobře vařit.
Ano.
Kdyby se cokoliv stalo, tak nám zavolej, Akari.
Všechno bude v nejlepším pořádku. Za měsíc se zase uvidíme, tak se nemusíte bát.
Je zima, tak se už vraťte domů.
Měla jsem sen.
Oba jsme byli stále ještě dětmi.
Musel to způsobit ten dopis, co jsem včera našla.
Mizuno.
Ah... ano!
Bude teď ta schůze?
Ano.
V lidském životě se smutek shromažďuje tu a támhle.
Je v prostěradlech, která se suší na slunci, v kartáčku na zuby jenž dlí v koupelně
a ve starých zprávách v mobilním telefonu.
"Stále tě miluji, i teď."
to říkal e-mail od slečny, s níž jsem chodil před třemi lety.
"Ale i kdybychom si napsali tisíce mailů..."
"...naše srdce se k sobě nepřiblíží ani o centimetr."
V několika posledních letech, jsem se bezohledně snažil
dotknout něčeho, co bylo mimo můj dosah. Ten e-mail toho byl jasným důkazem.
Aniž bych rozuměl prameni, z kterého
prýštila tato nebezpečná myšlenka, pracoval jsem dál.
Když jsem si toho konečně všiml, mé srdce už bylo ztvrdlé z pozvolné ztráty své mladické energie.
A jednoho rána,
kdy jsem došel k nejhlubšímu uvědomění,
že jsem ztratil všechno, co bylo krásné...
Věděl jsem, že jsem na konci svých sil
a dal jsem výpověď.
Včera jsem měl sen.
Sen, jenž mne stíhá už dlouho.
Bude nám teprve třináct.
Jsme v dočista zasněžené krajině,
z dálky k nám dopadají světla domů... překrásná scéna.
Kráčíme po tlustém koberci čerstvého sněhu, ale nezanecháváme žádné stopy.
A té představě, že...
"jednoho dne spolu budeme opět pozorovat sakurové květy",
jsme oba, bez nejmenších pochyb,
tenkrát věřili.
Itsudemo sagashite iruyo, dokka ni kimi no sugata wo Stále tě hledám a snažím se tě spatřit,
Mukai no HOOMU, rojiura no mado na vedlejším peróně či v oknech do ulice.
Konna toko ni iru hazu mo nai noni I když vím, že tam nemůžeš být...
Negai ha moshimo kanau nara, imasugu kimi no moto e Kdybych tě jen zahlédl, vykročil bych k tobě
Dekinai koto ha, mou nanimo nai, a nebylo by nic, co by mě zastavilo.
Subete kakete dakishimete miseru yo Vsadil bych vše co mám a pevně tě objal.
Samishisa magirasu dake nara, dare demo ii hazu nanoni, Kdybych jen chtěl zahnat samotu, stačil by kdokoli.
Hoshi ga ochisou na yoru dakara, jibun wo itsuwarenai Ale protože padají hvězdy, nemůžu si už lhát.
One more time, kisetsu yo utsurowanai de Ještě jednou, ať vzpomínky nevyblednou.
One more tiime, Fuzake atta jikan yo Ještě jednou, vzpomínám na dobu, když jsme byli spolu.
Itsudemo sagashite iruyo, dokka ni kimi no sugata wo Stále tě hledám a snažím se tě spatřit,
Kousaten demo, yume no naka demo, na křižovatce nebo v mém snu.
Konna toko ni iruhazu mo nai noni I když vím, že tam nemůžeš být...
Kiseki ga moshimo okoru nara, imasugu kimi ni misetai Kdyby se ale stal ten zázrak, ukázal bych ti...
Atarashii asa, korekara no boku nové ráno a kým chci od teď s tebou být...
Ienakatta "suki" to iu kotoba mo a řekl nevyřčené: "Miluji tě."
Natsu no omoide ga mawaru Vzpomínky na léto se mi teď vracejí
Fui ni kieta kodou i bušení srdce, které odeznělo...
Itsudemo sagashite iruyo, dokka ni kimi no sugata wo Stále tě hledám a snažím se tě spatřit,
Akegata no machi, Sakuragi-cho de, ve městě při úsvitu, a v Sakuragi-cho
Konna toko ni kuruhazu mo nai noni I když vím, že tam nemůžeš být...
Negai ga moshimo kanau nara, imasugu kimi no moto e Kdybych tě jen zahlédl, vykročil bych k tobě
Dekinai koto ha, mou nanimo nai a nebylo by nic, co by mě zastavilo.
Subete kakete dakishimete miseru yo Vsadil bych vše co mám a pevně tě objal.
Itsudemo sagashite iruyo, dokka ni kimi no kakera wo Pořád hledám, záblesky tebe kdekoli...
Tabisaki no mise, shinbun no sumi v obchodě na cestách, ve složených novinách.
Konna toko ni aruhazu mo nai noni I když vím, že tam nemůžeš být...
Kiseki ga moshimo okoru nara, imasugu kimi ni misetai Kdyby se ale stal ten zázrak, ukázal bych ti...
Atarashii asa, korekara no boku nové ráno a kým chci od teď s tebou být...
Ienakatta "suki" to iu kotoba mo a řekl nevyřčené: "Miluji tě."
Itsudemo sagashite shimau, dokka ni kimi no egao wo Stále hledám tvůj úsměv všude, kam se podívám...
Kyuukou machi no, fumikiri atari i na přejezdu, když čekám až projede vlak.
Konna toko ni iruhazu mo nai noni I když vím, že tam nemůžeš být...
Inochi ga kurikaesu naraba, nando mo kimi no moto e Kdyby naše životy začaly znovu, neopustil bych tě ani na okamžik.
Mou nanimo nai Nechtěl bych nic jiného...
Kimii no hoka ni taisetsu na mono nado. protože nic nemá význam, kromě tebe...
Do češtiny přeložil "Lord-Artoo".
Překlad poslední písně přidal a mírně upravil novakp74.
Subtitles (2nd Edition) by icie and Windbell. (pireze.org | moeside.net) Copyleft licensing: non-profit distribution and modification allowed provided this notice stays unmodified.
...
www.titulky.com