Tip:
Highlight text to annotate it
X
Pohled vzhůru
Před 167 000 lety v malé galaxii obíhající okolo Mléčné dráhy explodovala hvězda.
V době, kdy došlo ke vzdálené explozi,
*** sapiens se teprve začal potulovat africkou savanou.
Kosmického ohňostroje si však nikdo nemohl všimnout,
protože světelný záblesk se teprve vydal na svou dlouhou cestu k Zemi.
Když mělo světlo supernovy za sebou 98% cesty,
řečtí filozofové právě začínali přemýšlet o povaze kosmu.
Těsně před tím, než světlo dosáhlo Země,
zkoušel Galileo Galilei pozorovat nebe prvními jednoduchými dalekohledy.
A 24. února 1987,
když fotony pocházející z exploze konečně zalily naši planetu,
byli astronomové připraveni pozorovat supernovu do nejmenších detailů.
Supernova 1987A
vzplála na jižní obloze –
nebyla pozorovatelná z Evropy ani Spojených států.
Právě tehdy ESO postavila své první velké dalekohledy v Chile.
Díky tomu mohli astronomové sledovat kosmické divadlo z první řady.
Dalekohled je samozřejmě tím hlavním nástrojem,
který nám dovoluje odhalovat tajemství vesmíru.
Dalekohledy soustřeďují mnohem víc světla než prosté lidské oko,
takže zaznamenají slabší hvězdy a umožňují nám dohlédnout dále.
Podobně jako lupa také ukazují jemnější detaily.
Jsou-li vybaveny citlivými kamerami a spektrografy,
poskytují nám přehršel informací o planetách, hvězdách a galaxiích.
První teleskopy ESO na La Silla byly pestrou směsicí
od malých národních přístrojů
až po velké astrografy a širokoúhlé kamery.
2,2 metrový teleskop – dnes mu je skoro 30 roků –
stále přináší jedny z nejpozoruhodnějších pohledů na kosmos.
Na vrcholu Cerro La Silla
se nachází největší počin rané éry ESO – 3,6 metrový teleskop.
Ve svých 35 letech dnes vede druhý život jako lovec planet.
Švédští astronomové také vybudovali lesklou parabolu o průměru 15 metrů,
s níž studují mikrovlnné záření chladných kosmických oblaků.
Společně nám tyto teleskopy pomohly pochopit vesmír, v němž žijeme.
Země je jen jednou z osmi planet Sluneční soustavy.
Od maličkého Merkuru po obří Jupiter,
jsou tyto kamenné či plynné koule tvořeny pozůstatky po formování Slunce.
Slunce je pak úplně obyčejná hvězda v Mléčné dráze.
Pouhá tečka světla mezi stovkami miliard podobných hvězd –
a také nadutých rudých obrů, zhroucených bílých trpaslíků
a rychle rotujících neutronových hvězd.
Spirální ramena Mléčné dráhy jsou poseta žhnoucími mlhovinami,
v nichž se rodí zářivé kupy novorozených hvězd,
zatímco okolo galaxie pomalu bloudí staré kulové hvězdokupy.
A Mléčná dráha je jen jednou z nespočetných galaxií v širém vesmíru,
který se od velkého třesku neustále rozpíná, už téměř 14 miliard let.
Za posledních 50 let ESO pomohla najít naše místo ve vesmíru.
A pohledem vzhůru jsme také objevili, odkud pocházíme.
Jsme součástí velkého kosmického příběhu. Nebýt hvězd, nebyli bychom tady.
Na začátku byly ve vesmíru jen vodík a hélium, dva nejlehčí prvky.
Hvězdy jsou však nukleárními pecemi, v nichž se lehké prvky mění v těžší.
A supernovy jako 1987A
rozsévají produkty hvězdné alchymie po celém vesmíru.
Když před 4,6 mld. roků vznikala Sluneční soustava,
obsahovala stopové množství těchto těžších prvků.
Kovů a křemičitanů, ale také uhlíku a kyslíku.
Uhlík v našich svalech, železo v naší krvi a vápník v našich kostech
se utvářely ve hvězdách prvních generací.
Vy i já jsme doslova původem z nebes.
Odpovědi však vždycky přinášejí nové otázky.
Čím více toho poznáme, tím více se záhada prohloubí.
Odkud pocházejí galaxie a jaký je čeká osud?
Existují tam někde další sluneční soustavy a mohl by existovat mimozemský život?
A co se ukrývá v temném srdci naší Mléčné dráhy?
Astronomové nepochybně potřebovali mocnější dalekohledy.
A ESO jim opatřila nové, převratné přístroje.