Tip:
Highlight text to annotate it
X
Sledujete ESOcast!
Špičková věda a život v zákulisí ESO, Evropské jižní observatoře.
Teleskop MPG/ESO o průměru 2,2 m se nachází na observatoři La Silla v Chile.
Od roku 1984 jej měla ESO zapůjčený od Max Planck Society.
Po téměř 30 letech ESO končí s využíváním tohoto teleskopu.
Ale nebojte se: Max planck Society jej bude používat i ***ále.
2,2 metrový teleskop pořídil spousty nádherných astronomických snímků.
Rádi bychom vám ukázali naše neoblíbenější
Naše přirozená družice zaznamenaná do nejmenších podrobností.
Byl použit blízký infračervený filtr.
Blízká galaxie podobná Mléčné dráze.
Pozorujeme ji téměř zboku, takže spirální struktura je obtížně rozpoznatelná.
Oblast nacházející se v rovině Mléčné dráhy posetá tisíci hvězd.
Několik galaxií v pozadí ukazuje směr, ve kterém se nachází velká koncentrace látky
Hvězdná porodnice, jejíž plyn a prach je rozpouštěn
ultrafialovým zářením horkých hvězd z hvězdokupy NGC 6193, kterou vidíme vlevo.
Pohled do hlubin vesmíru.
Nejslabší objekty na snímku jsou stomilionkrát slabší než ty, jež můžememe vidět prostým okem.
V sousední galaxii - Velkém Magellanově mračnu -
se nachází oblak vodíku, který je nucen rudě žhnout působením záření mladých hvězd.
Tyto jasné cáry mlhoviny připomínají nohy pavouka.
Rozbíhají se od centrálního "těla", kde kupa horkých hvězd nutí sví*** plyn a prach, který ji obklopuje.
Velmi aktivní hvězdná porodnice,
v níž z velkých oblaků plynu a prachu neustále vznikají nové hvězdy.
Tyto zářivé mladé hvězdy jsou staré jen několik milionů let.
Snímek zachycující rozsáhlé a spletité struktury v neobvyklé mlhovině.
Jde o obří továrnu na hvězdy, největší emisní mlhovinu v místní skupině galaxií.
Tato menší napodobenina naší Mléčné dráhy
svítí světlem miliard hvězd a rubínovou září plynného vodíku.
Na tomto pohledu do hlubin byly odhaleny miliony vzdálených galaxií.
Od některých z nich světlo k nám putovalo 12 miliard roků.
Tato rozsáhlá hvězdokupa je na obloze stejně velká jako kotouč Měsíce.
Leží ve vzdálenosti 17 tisíc světelných roků v souhvězdí Kentaura.
Oblaka plynu vydávají rudé světlo, protože jsou excitována UV zářením hvězd,
které jsou mnohem mladší a žhavější než naše Slunce.
Galaxie vzdálená 13 miliónů světelných roků má průměr 70 tisíc světelných roků.
Nacházíme v ní mnoho velmi hmotných zaprášených hvězdných porodnic.
V jejím centru je pravděpodobně černá veledíra.
Hvězdná porodnice, v níž světlo mladých hvězd vytvořilo obří sloupy plynu a prachu.
"Pilíře stvoření" proslavené díky Hubblovu teleskopu leží v centru této mlhoviny.
Tuto velkolepou planetární mlhovinu tvoří plynné obálky odvržené hvězdou.
Hlavní prstenec má průměr 2 světelné roky,
což je polovina vzdálenosti mezi Sluncem a nejbližší hvězdou.
Mlhovina Trifid byla pojmenována podle toho, že je temnými prachovými pásy rozdělena na tři části.
Jde o vzácnou kombinaci tří typů mlhovin:
emisí, reflexní a temné; je v ní také plno mladých hvězd.
Na obloze tato mlhovina zabírá plochu osmi měsíčních úplňků.
Je to obří mezihvězdný oblak, v němž vznikají hvězdy.
Nejjasnější z oblastí tvorby hvězd v sousední galaxii - Malém Magellanově mračnu,
vzdálené 210 000 světelných roků od Země.
Hvězda R Coronae Australis leží uvnitř tohoto záhadného komplexu
modrých reflexních mlhovin a oblaků prachu.
Padesátihodinová expozice odhalila strukturu
této spirální galaxie do nejjemnějších detailů.
Velmi aktivní oblast tvorby hvězd s tmavými pruhy chladného prachu
na pozadí svítící plynné mlhoviny, která obklopuje četné hvězdokupy.
Za příčinu nesouměrného tvaru této galaxie považujeme
vzájemné gravitační působení s jinou galaxií někdy v její minulosti.
Mračno plynu a čerstvě narozené hvězdy, které leží ve vzdálenosti 6500 světelných roků.
Vidíte utíkající kuře?
Velmi aktivní oblast tvorby hvězd v okolí mlhoviny Tarantule.
Světlo hvězd se vlivem přítomnosti prachu jeví žlutočervené.
Jedna z nejbližších spiálních galaxií na jižní obloze.
Ve volně zavinutých "rozcuchaných" spirálních ramenech můžeme
najít růžově svítící oblaka vodíku a spousty hvězd.
Pěkný příklad reflexní mlhoviny.
Modré světlo horkých hvězd je rozptylováno zrnky prachu.
Jeden z nejznámějších a nejlépe prostudovaných nebeských objektů.
Je to obří komplex plynu a prachu v němž se tvoří velké hvězdy.
Ze všech oblastí tvorby hvězd je tato nejblíž Zemi.
Eliptická galaxie, jejíž tvar narušuje široký pruh zakrývající její střed.
Temný pruh obsahuje velké množství plynu, prachu a mladých hvězd.
Intenzivní UV záření horkých mladých hvězd
nutí plyn vydávat záření rozličných barev a také vytváří dutinu
v plynu a prachu, který hvězdy obklopuje.
Mlhovina "Dýmka" je učebnicovým příkladem temné mlhoviny.
Je to oblak mezihvězdného prachu tak hustý, že úplně blokuje světlo hvězd v pozadí.
Jedna z nejaktivnějších oblastí tvorby hvězd v naší Galaxii.
Obsahuje spoustu velmi hmotných mladých modrých hvězd, jež vznikly před pár milióny roků.
Tento zvláštní oblak svítícího plynu je součástí rozsáhlého prstence pozůstatků
po explozi supernovy, k níž došlo přibližně před 11 tisíci let.
Hvězdná porodnice přezdívaná Racek.
Většinu záření, které nutí plyn vydávat světlo, produkuje jasná mladá hvěda HD 53367.
Temné mračno, v němž vznikají hvězdy a hned vedle zářivá hvězdokupa,
která se právě vyloupla ze zaprášené hvězdné porodnice.
Podivný pár. Skupina mladých modrých hvězd a temný prachový oblak v sousedství.
V pozadí vidíme miliony zářících hvězd
z nejjasnější části Mléčné dráhy.
Velmi mladá hvězdokupa v jižním souhvězdí Plachet.
Obří kulová hvězdokupa tvořená velmi starými hvězdami
v jižním souhvězdí Páva.
Text titulků ESO; překlad Jan Veselý