Tip:
Highlight text to annotate it
X
Pod úrovní tvého já, které věnuje pozornost tomu a támhle tomu,
je jiné já, které je skutečně více my, než já.
A pokud si uvědomíš toto pravé já, čím víc jsi si ho vědomá, tak zjistíš, že toto já je nerozlučitelně propojeno se vším ostatním.
Jsi funkcí celé této galaxie jménem Mléčná dráha a *** to jsi funkcí dalších galaxií.
A ten nekonečný prostor, jenž vidíš daleko, daleko, předaleko pomocí teleskopu, a ty se díváš a díváš. Jednoho dne se probudíš a řekneš:
"Jéé, to jsem já:)"
A tato znalost způsobí, že víš, že nikdy nezemřeš.
Jsi součástí té nekonečné věci, která přichází a odchází, zjevuje se právě teď ve formě Richarda Maška, Soni Skálové nebo Laury Havlínové....a pokračuje do do nekonečna.
Zážitek, který právě teď prožíváš a nazýváš ho každodenním vědomím reality, předstírajíc, že nejsi "To". Tento zážitek je naprosto stejný, jako je "To".
Není v tom vůbec žádný rozdíl.
Víš, zdrojem všeho světla jsou tvé oči. Pokud by neexistovaly v tomto světě oči, neexistovalo by ani světlo.
Ty....Ty evokuješ veškeré světlo Vesmíru. Stejným způsobem jsi přišla ke své hebké kůži. Ty svojí myslí utváříš tvrdost dřeva.
Dřevo je tvrdé pouze ve vztahu ke tvojí hebké kůži.
Je to tvůj ušní bubínek, který evokuje zvuk ze vzduchu.
Ty, tím, že jsi tento organismus, vytváříš celý Vesmír, světlo, barvu a tvrdost a tíhu a všechno, chápeš?
Každý z nás je aparaturou, skrze kterou celý náš Vesmír vypadá.
Víš, představ si světlo uvnitř černé koule a v té kouli by byly otvory velikosti špendlíkové hlavičky.
Každý otvor je aparatura, z kterého přichází světlo.
Takže vlastně každý z nás je dírkou po špendlíku, kde veškeré světlo reprezentuje samotnou existenci, tak, jak vypadá.
Jenže ta hra, co tady hrajeme je, že si tohoto nevšímáme.
Z toho plyne: To, co nazýváš vnějším světem, jseš natolik Ty, jako tvuj zadek.
Tvoje kůže tě neodděluje od okolního světa. Je to most, po kterém okolní svět plyne k tobě a ty plyneš k němu.
Co jsi v podstatě? Hluboko, hluboko dole, daleko, daleko uvnitř je jednoduše továrna a struktura samotné existence.
A když k tomuhle dojdeš, zamiluješ se do sebe, jako blázen:)