Tip:
Highlight text to annotate it
X
Po přechodu do nadzemských sfér
jsem si nedovedl představit podstatu života
bez střídavého rytmu světla a tmy, dne a noci.
Nebyl jsem schopen se delší dobu zbavit pozemských životních návyků
a stále jsem čekal na setmění,
abych se mohl uložit ke spánku.
Noc však nepřicházela.
Byl jsem neustále obklopen světlem a divil jsem se,
že nejsem ospalý nebo unavený
tak jako tomu bylo v mém dřívějším životě.
Začal jsem se o to nezacházející a všude přítomné Světlo
a jeho působení více zajímat.
Duchovní přátelé mně mnoho vysvětlili,
ale byl jsem netrpělivý, plný zvědavosti
a zájmu o vše dosud nepoznané,
chtěl jsem vše vědět najednou.
Poznání však vyžaduje vytrvalost,
trpělivost a čas, všechno,
co lidé na Zemi zřídka přijímají.
V přesvědčení, že vysoká duchovní poznání
zvládnou během několika týdnů, měsíců nebo let,
odvracejí se zklamaně od správné cesty,
jakmile si uvědomí, kolik vůle, síly
a trpělivosti tato cesta vyžaduje
a jak těžký je boj proti vlastním chybám,
slabostem a ustáleným návykům.
Zůstávají raději stát na stejném místě,
aniž by využili sil Světla,
které jim duchovní průvodci přinášejí.
Duchovní přátelé mně vysvětlili,
že musím proti zvědavosti a netrpělivosti bojovat.
Nové poznatky však vyžadují čas,
není možné je přijímat a převádět rychle a bez rozmyšlení
do duševního vědomí, které tím ztrácí na své síle.
Každá duše je prozařována Světlem,
odpovídajícím jejím vývojovým možnostem.
Jakmile je schopna toto Světlo přijmout
a nechat se jím prostoupit,
sílí a dochází k rychlému poznávání
a porozumění všemu doposud nepoznanému a nepochopitelnému.
Uvědomil jsem si pravdu těchto slov
a zaměřil se plnou vůlí na získávání Světla vytrvalostí,
trpělivostí, prací na svých doposud nepřekonaných nedostatcích.
Tato snaha byla brzy odměněna.
Bylo kolem mě stále světleji
a i světlo vyzařované mnou samým bylo stále intenzivnější
a bohatší o překrásné barevné nuance.
Změna vyzařování mé duchovní postavy,
ale i Světlo prostoru, v němž jsem se pohyboval,
získávalo stále více záře a nádherných barev,
které působily
i na ostatní spolužijící duše jako obšťastňující,
uklidňující a harmonické pocity nesmírné krásy.
K tomuto stavu jsem dospěl pomocí vroucí modlitby,
prací na odstranění vlastních slabostí a chyb
a pomocí vůle po dalším poznávání.
Dnes jsem od počátečního stupně,
o němž jsem hovořil, již mnohem dále.
Přesvědčení, že život každé duše
by měl být modlitbou lásky ke svému Tvůrci
a plnění Jeho zákonů,
se i díky pomoci slabšímu bratru nebo sestře zvýšilo a upevnilo.
Zpočátku mě hnala zvědavost poznat,
co je vlastně Světlo, o němž tolik hovořím.
Dnes vím, že je silou, která mě vedla a vede,
abych mohl s její pomocí milovat tam, kde láska chybí,
působit a pomáhat tam, kde je pomoci zapotřebí.
Tato slova vycházejí z mé duše s vroucí pokorou,
s uvědoměním si toho, co jsem ve svém pozemském životě promeškal.
Nezištná láska a touha pomáhat
hoří v mé duši vysokým plamenem
a oddaností zářnému příkladu mého Pána.
Kdo miluje a pomáhá nezištně,
bez myšlenek na vlastní prospěch,
získává nesmírné bohatství Světla,
které nelze ztratit,
a které zabraňuje přístupu nepříznivých inspirací.
Světlo je láska, mír, harmonie a růst,
návrat k původní podstatě duší všech dimenzí a světů.
Otevřete mu svá srdce a učte se je přijímat.
Je nejcennějším životním vůdcem
a nejkrásnějším darem Stvořitele.