Tip:
Highlight text to annotate it
X
Nádherná zelená
– Krásne ráno všem, máme nové zprávy, setkání planety začíná.
– Potřebujeme žito... Ano. – Máme pšenici.
– Potřebujeme sóju! – Máme ji!
– Máme hodně sušeného ovoce! – Ano... – Potřeboval bych ho asi na 2 měsíce.
– Medicína? – Ano!
– Ale nemám dost pro každého.
– Vlna! – Kdo chce vlnu?
– To je dobré! – Kolik nožů potřebujeme?
Sedmnáct.
– Škola?
– Potřebovali bychom učitele telepatie. Hodně jich zemřelo, nemáme teď nikoho, kdo by mohl.
– Dobře, letos přijdeme k vám.
– Učitel předpovídání budoucnosti,
– Já můžu, ale jen na 6 měsíců, budu přivádět na svět vnuka.
– Svatby? – Tři chlapci.
– Deset mrtvých.
Amais měla 255 a čtvrt roku, Aramos 248 roků a Laleta 272 roků.
Všichni zemřeli šťastní a vědomí.
Ale na rozdíl od nich měla Amile jinou smrt.
Teprve 143 roky, nehoda, spadla ze skály.
Milo, není to pro tebe teď velmi těžké?
– To je dobré, děti mi velmi pomáhají.
– Dobře, takže cestování?
– Tento rok bychom doopravdy potřebovali poslat někoho na Zemi.
Je to už 200 let, co jsme tam byli.
– Kdo chce jít na Zem?
Na Narbos?
– Můžeme poslat jenom deset na Narbos, dohodněte se mezi sebou.
– Na Zemi?
– Na Cristo?
– Na Cristo můžeme poslat jenom 23, dohodněte se, kdo.
– Kdo chce jít na Zemi?
Nikdo na Zemi?
Tak co uděláme?
– Jako obvykle, nepůjdeme tam?
– Je to už 200 let, co jsme tam byli naposledy,
letos bychom tam někoho měli poslat.
– A kvůli čemu?
– Nic zvláštního, pozorujeme, zkoumáme a uvidíme, co se dá udělat.
– Nemůžeme udělat nic...
– Ano, jiné planety nás učí různé věci, ale Země...
– Dobře, jsou velmi zaostalí, ale to není důvod na...
– A je to nebezpečné!
– Mohli bychom tam poslat někoho s programem na odpojení z jejich systému,
aby mohli postupovat rychleji.
– Ale ani nevíme, kde teď jsou!
– Ale můžeme to odhadnout.
– Mohla bych zjistit informace o Zemi od Osama.
On tam byl naposledy, ale teď je už 20 let na Narbonne.
– Já jsem tady, neviděla jsi mě. Vrátil jsem se přede dvěma měsíci.
– Zdravím tě Osame, nevšimla jsem si tě.
Mohl bys nám říci, kde byli, když ses vrátil ze Země?
– Ano, samozřejmě, ale to bylo už dávno, byli jsme tam dva, Milin otec a já.
Přistáli jsme ve Francii v Paříži, byla tam revoluce proti králi.
To je pravda, vznikla tam republika.
ale... to se velmi rychle pokazilo, měli císaře.
Napoleona nebo někoho takového.
Byl to agresor, masakroval lidi v hloupých válkách.
Pak se král opět vrátil, pokračoval úpadek společnosti,
vládcové, prezidenti, všichni tito, přicházeli jeden za druhým.
– Bylo to tam fakt takové těžké?
– Ano, zákon silnějšího, utlačované ženy, žádné přerozdělování, masakry.
Měli jsme pocit, že bude trvat staletí, než to obnoví.
A dokonce tam měli stále peněžní systém.
Než jsme odešli, schoval jsem tam nějaké zlato.
– Co jsou to ty peníze?
– Například když něco chceš, nemůžeš to dostat bez peněz.
– Ani jídlo?
– Vůbec nic!
– Ale jíst je přece nevyhnutelné, zemřeme, když nebudeme jíst.
– Ale oni to tak dělají, když nemáš peníze, nemáš nic.
– Myslíš, že mají ještě stále ty peníze?
– Ne, nemyslím si to.
Když jsme odcházeli, byl právě začátek průmyslové éry.
– Co to je?
– Myslím že jsme ji měli před 3000 lety nebo tak nějak.
Byla to soutěživost, gramotnost, masová výroba nepotřebných věcí, války,
atomové technologie, ničení přírody, nemoci bez léků, prehistorické období!
– Loni měl můj bratr telepatický kontakt se Zemí.
– Ano, viděl jsem zemi, kde ženy měly závoje na tvářích,
a neměly právo jezdit autem.
– Nemožné, myslíš že mají stále auta?
– Co jsou to auta?
– Nikdy jsem je neviděl, když jsme opouštěli Zemi, ještě nebyla.
Myslím, že jsme také měli auta v naší průmyslové době.
– Ano, učili jsme se to v archeologii,
byla vyrobená ze železa,
sedneš si do toho a pohybuješ se.
– Lidé už ani nechodili pěšky a umírali na srdeční infarkty.
– A měli tam milióny mrtvých při nehodách.
– Ale opravdu si myslím, že za 200 let měli čas zbavit se těch aut.
A co jejich společenské zřízení?
– Á, zřízení, to je teda něco.
Muži si myslí, že jsou ***řazení ženám,
lidé z měst, že jsou *** lidmi z venkova,
dospělí jsou lepší než děti, lidská rasa je ***řazená
zvířatům a rostlinám, a potom mají tam i různé rasy.
– Je to velká planeta s mnoha kontinenty,
tak vzniklo odděleně mnoho odlišných lidských druhů
a když se střetli, ti nejvíce zdegenerovaní,
si mysleli, že jsou *** ostatními a byly tam masové vraždy.
A teď jsou to ti nejvíce zdegenerovaní, kteří vládnou všemu.
– My jsme byli šťastní s naší malou planetou, jeden národ,
jedno podnebí, jedna cesta vývoje, jednoduché!
– Ale není to tím, že neměli šanci, nikdy to ani nezkusili.
– Každopádně bychom to neměli vzdávat a udělat všechno, abychom jim pomohli.
– Ale oni nejsou otevření komunikaci.
Oni si pravděpodobně hrají s počítači
místo procvičování svého mozku.
Používají z něj jenom 10 %.
– Jejich mozek musí být veliký jako ovčí bobek.
– Je zbytečné tam chodit. Měli by jít svou vlastní cestou.
Je to jako se salátem, netrhej okolo a bude růst rychleji!
– Ale my bychom mohli přidat trochu hnojiva na jejich salát.
– Ano, my můžeme odpojit od ovládání systémem skupinu dobře vybraných lidí, abychom jim pomohli.
– Tak, dobrovolníci?
– Kdokoliv, pojďte, jenom jeden, plný odvahy.
– Promiňte, ale já tam chci jít.
– Ó mami, ty tam chceš jít?