Tip:
Highlight text to annotate it
X
Tady na SciShow jsme ještě nekomentovali "debatu o očkování", hlavně proto, že není co komentovat.
Očkování nezpůsobuje autismus a každý rok zachrání miliony životů.
Existuje zde ale diskuze, zda je očkování smysluplné.
A mnoho lidí se tomu směje, ale my v SciShow nejsme od toho, abychom vynášeli soudy,
jsme tu kvůli vědě a jak ji použít k lepšímu pochopení světa.
Chápeme anti očkovací hnutí jako fenomén, který je třeba pochopit.
A tak místo abychom znovu tvrdili jak, ano, očkování je správné a ne, nezpůsobuje autismus,
pojďmě raději využít vědu k pochopení, proč méně a méně lidí očkuje své děti.
Jsem Hank Green a toto je SciShow.
Nejdříve se pojďme pobavit o tom, kde se vůbec vzala tato domnělá souvislost mezi očkováním
a autismem.
Zcela jistě roste počet diagnostikovaných případů autismu. Mnoho vědců věří, že toto je především
nebo zcela spůsobeno tím, že existují efektivnější diagnostické postupy a změny v tom,
jak jsou případy autismu hlášeny.
Takže zatímco počet diagnostikovaných přístupů autismu roste, nelze zcela jistě tvrdit,
počet případů jako takových roste. Pokud ano, tak to musí být způsobeno nějakým environmentálním faktorem.
Když mluvíme o autismu, tak ve skutečnosti hovoříme o celé sadě vývojových poruch,
které mohou ovlivnit schopnost jedince komunikovat a socilizovat se, nebo zapříčiní vývoj vzorců
chování, které jsou vcelku specifické a rigidní.
Porucha se může projevovat různými způsoby, ale pravdepodobně jste o nich slyšeli
jako o "autism spectrum disorder (ASD)"
Ačkoli se zjistilo, že ASD je silně determinováno geneticky, zdá se,
že ve hře jsou také environmentální faktory.
A to je jádro kontroverze - jednoduše nevíme přesně,
co způsobuje autismus.
A při absenci jasného vysvětlení mají lidé tendenci si vysvětlení najít sami.
A způsob, jakým to naše mozky dělají je téměř zcela za pomoci kognitivního zkreslení (bias).
Kognitivní zkreslení je v zásadě cokoli, co zkresluje způsob, jakým zpracováváme a interpretujeme nové informace.
Existují mraky různých typů zkreslení/sklonů -- některé zkreslení způsobují, že ignorujeme určité
data; jiné nás nutí dávat přilišný důraz na jistá data; dokonce nás mohou přinutit
zaměřit se na skutečnosti, které jsou ve skutečnosti irelevantní s ohledem na to, co pozorujeme.
Ale v zásadě když slyšíme hypotézu a myslíme si: "Jo, to dává smysl!"
tak to, co ve skutečnosti říkáme je: "Jo, to odpovídá mému kognitivnímu zkreslení."
A tak lidé zdůvodňují autismus různými věcmi... plasty, pesticidy, použití
antidepresiv během těhotenství, GMO, cukr, střevní bakterie, a očkování. V zásadě se
začne s čímkoli, co nejvíc dává smysl osobě, která vyslovuje hypotézu.
Nástup autismu se typicky projeví jedním ze dvou způsobů. Buď rodiče zpozorují zpoždění
ve vývoji jazyka, typicky kolem prvního roku. Nebo zpozorují zjevnou
náhlou ztrátu probíhajícího vývoje, což se může stát kdykoli až do třetího
roku.
Lidé jsou přístroje na rozpoznávání vzorů. Potřebujeme být schopni zjistit, jaké chování
a stretegie vedou k pozitivním výsledkům.
Ale ještě více než to se snažíme hledat věci, které vedou k negativním výsledkům.
Toto nadměrné kladení váhy na negativní výsledky je dobře známý psychologický efekt nazývaný "negativní
zkreslení".
Tak si třeba představte, že se jednou takhle ráno probudíte a nefunguje vám auto. Váš mozek bude
chtít vědět, co se stalo. Nechali jste zaplé světla? Projeli jste včera
obrovskou louží a možná se něco zkratovalo? Musí přeci existovat NĚJAKÝ důvod, proč to nechce
nastartovat!
Na druhou stranu, když nastoupíte do 15 let starého auta a ono hned nastartuje po tom,
co mělo celý týden co dělat, aby jezdilo, nemáte tendenci se ptát "Co se stalo dobře!?"
Vydáváme mnohem více kognitivních zdrojů na zjištění toho, proč se staly špatné věci, než
na to, proč se staly dobré věci.
V psychologii se toto hledání vysvětlení nazývá "atribuce" a
různí lidé mají různé způsoby stylů vysvětlování.
Někteří lidé mají tendenci více vinit sebe, zatímco ostatní hledají vnější událost,
kterou viní. Ale jedno je zřejmé: jsme velice špatní v nevinění ničeho.
Není překvapivé, že rodiče dětí s autismem, obzvláště ti, kteří si všimnou
náhlé ztráty předchozího vývoje, budou hledat možnou příčinu.
A pokud nejvýznamnější nedávnou událostí týkající se zdraví dítěte bylo očkování,
což se dá říct o mnoha momentech v životě mladého Američana, můžeme očkování označit
jako potenciální příčinu a považovat jej za vodítko hodné dalšího zkoumání.
To je ovšem naprosto logické. Problém je, že přes tucet peer-review vědeckých článků
nenašlo žádnou korelaci mezi autismem a MMR vakcínou nebo ostatně jakoukoli jinou vakcínou,
A přesto, když si vygooglíte očkování a autismus, tak vcelku velké množství výsledků vyhledávání tvrdí, že
mezi nimi existuje vztah a tento vztah je tajen buď vládou
nebo velkými korporacemi.
Rodiče, kteří se už tak potýkají s frustrací z neschopnosti lékařů
říci jim, proč se něco takového jejich dítěti přihodilo, najdou na internetu živou
komunitu podobně frustrovaných lidí, kteří sdílejí jejich hodnoty a zkušenosti.
Tyto komunity jsou plné příběhů, které spojují očkování a autismus.
A tak, očekávatelně, začnou být někteří lidé přesvědčeni, že našli důvod
poruchy jejich dítěte.
Jakmile se rozhoudnou, naskočí konfirmační (potvrzovací) zkreslení. Konfirmační zkreslení je jednoduše
naše tendence přijímat snadnji, a s menší kontrolou, informace, příběhy a
pohledy na svět, které potvrzují naše existující domněnky.
Opakuji, je to zcela přirozené a každý to dělá. A vskutku,
ukázalo se, že přesvědčovat někoho, že domněnka,v kterou věří, je chybná, ve skutečnosti zvyšuje
tendenci dané domněnce věřit.
A tak se zrodí komunita a bezpečnost očkování je zpochybněno.
A jakmile se celá věc posune od toho, že vám doktor řekně, že je čas očkovat vaše dítě
(a 99% rodičů souhlasí, protože daná osoba vystudovala medicínu)
ke zpochybňování nutnostni očkování, míra proočkovanosti populace začne klesat.
Studie z roku 2011 ukázala, že rodiče, kteří přemýšlí o očkovaní, než se jejich dítě narodí,
nechají své dítě očkovat s 8x menší pravděpodobností. V zásadě to znamená,
že když mají možnost si udělat vlastní výzkum, tak to co najdou, je matoucí. A když jste zmatení,
tak standardní volbou je neudělat žádnou volbu.
To je příklad dalšího zkreslení (sklonu), který se nazývá sklon neudělat nic (omission bias).
V podstatě chápeme škodlivou aktivitu jako horší než škodlivou neaktivitu, neboli nečinnost.
Ve skutečnosti, často citovaná studie zjistila, že když je volba očkování koncipována jako akce,
průměrný rodič bude očkovat svoje dítě pouze když neočkování dítěte bude alespoň
DVAKRÁT nebezpečnější než očkování.
To má souvislost s naším vnímáním budoucí lítosti. Rodiče říkají, že se budou cí*** hůře,
když něco udělají a poškodí to jejich dítě, než když neudělají nic a
dítě bude poškozeno jejich nečinností.
Toto vnímání potenciální lítosti může být tak silné, že dokonce jenom nadhození možnosti
činnosti versus nečinnosti se zdá kontra produktivní.
Studie z roku 2013 zjistila, že pokusy přesvědčit rodiče, aby očkovali jejich děti, ve skutčnosti
snížila procento těch, kteří své děti nechali očkovat.
Pokud je očkování prezentováno jako osobní volba místo nutnosti pro veřejné zdraví,
pak potenciálně škodlivá nečinnost se může zdát více morální než potenciálně škodlivá
činnost a míra proočkování populace se snižuje. Rodiče volí "nechat přírodě volný průchod."
A jak by se dalo očekávat, tento efekt je silnější u lidí s měřitelným sklonem k
"přirozenosti". To je prostě tendence vnímat věci, které přicházejí z přírody, jako přirozeně
méně ohrožující než věci, které vynalezneme sami.
Jedním ze způsobů, jak psychologově měří tento sklon, je ptát se subjektů, zda preferují látku
extrahovanou s rostliny nebo syntetizovanou v laboratoři, i když jsou chemicky identické.
A přirozeně, další lidé mají skony proti velkým vládám nebo korporacím a tyto
úvahy o očkování dobře zapadají s takovými pohledy na svět. Tady znovu hraje roli konfirmační zkreslení.
Ale i u lidí, kteří nemají takové sklony, je pravděpodobnější, že nenechají své dítě očkovat,
pokud začnou hledat informace před tím, než se jejich dítě narodí.
To je kvůli další chybě lidského mozku. Jsme opravdu špatní v tom, čemu psychologové
říkají "vnímání rizika".
Když je zde i ta najmenší pravděpodonost, že očkování způsobuje poruchy vývoje,
rodiče budou porovnávat nemoc, kterou znají, autismus, s nemocemi, které nikdy
neviděli.
Od sedmdesátých let se moc nemluví o spalničkách. Spalničky neděsí lidi
mého věku ze stejného důvodu, z kterého nás neděsí obří lidojedí veverka... nikdy
jsme ji neviděli.
Vnímání rizika je v podstatě samo o sobě věda. Ale ukazuje se, že vágní
budoucí riziko, jako například budoucí pravděpodobnost onemocnění, je daleko méně děsivé než
aktuální specifické riziko, jako třeba náhlý nástup autismu.
Takže, překvapivě, úspěch vakcín je jeden z důvodů, proč lidi nechávají méně
očkovat své děti.
Takže ano, ukazuje se, že lidé jsou komplikovaní, a toto je komplikovaný probém. Lidé
jsou nešikovní v chápání efektů výběru zdrojů -- jako proti-očkovací online
fóra -- a často zcela neschopní přijmout fakt, že negativní výsledek může prostě být
důsledek něčeho, co je zcela mimo jejich kontrolu -- a stále ne dobře pochopeno.
Tohle není "anti-vaxxer" problém, je to problém lidí.
Ti z nás, kteří věří vědě, nebo chápou statistiku a zkreslení/sklon, prostě
měli jiný život než lidé, kteří dávají větší význam historkám nebo názorům
přátel nebo cizích lidí, které potkají online a kteří mají podobné pohledy.
Takže příště až budete frustrovaní z poklesu očkování v Americe,
vzpomeňte si, že tuto debatu můžeme vést pouze díky dramatickému úspěchu očkování,
a že aktivisti proti očkování jsou řízeni přesně těmi samými
logickými pastmi a kognitivním skreslením jako každý z nás. Pouze porozuměním
a přijetím těchto psychologických pastí, do kterých se tak lehce chytáme,
budeme schopni vyřešit tento problém. A to je to, o čem věda je.
Díky, že jste se koukli na tuto epizodu SciShow, kde se opravdu snažíme být objektivní.
A objektivně věříme, že vesmír je úžasný a fantastický. A jestli se k nám
chcete přidat na cestě v jeho pochopení a všeho co je v něm, včetně našich mozků, můžete
jít na youtube.com/scishow a přihlásit se k doběru.