Tip:
Highlight text to annotate it
X
Nedávno jsem v Kingdom Come zažil takovou věc, měl jsem se někam vloupat a ukrást prsten.
Bylo to v rámci úkolu pro skupinu mlynářů, z nichž se vyklubal tajný zlodějský spolek,
a mě blesko hlavou "wow, to je jako Elder Scrolls". A nemyslím to negativně.
Ačkoliv open world RPG od Bethesdy hodně ovlivnily spoustu her,
nikdo se je nesnažil přímo napodobovat.
A netvrdím, že KCD ano, to by nebylo fér, protože navzdory mnoha paralelám
je hraní Kingdom Come dost odlišný zážitek.
V tomto videu chci ukázat, jak se tyto dvě podobné hry mohou zároveň dost lišit
a v čem by se Bethesda mohla od KCD pár věcí přiučit.
Pro účely srovnání použiju Oblivion, protože je vizuálně nejvíc podobný
a protože je to můj oblíbený díl.
Nicméně vše, co řeknu, bude víceméně platit pro všechny díly TES.
Historická hra jako KCD se od fantasy Oblivionu na první pohled liší.
Prakticky vše je podřízeno simulaci středověkých Čech, takže se musíte
např. pravidelně koupat, starat se o svá zranění a jíst jídlo, než se zkazí.
Díky tomu má kupování jídla v krámcích a popíjení v hospodách důležitý význam,
protože má reálný dopad - udržuje vás naživu.
Naopak v Oblivionu má jídlo malý efekt, ale jinak je zbytečné
a slouží spíš jako ingredience do lektvarů.
Před dlouhou cestou do vedlejšího města se nikdy nemusíte zásobit,
což je v Kingdom Come běžné.
Hodně předmětů v Oblivionu vlastně nemá žádný význam pro hratelnost,
takže hospody a trhy jsou spíš jenom dekorace.
V Kingdom Come jsou naopak důležité, protože prodávají věci pro vaše přežití.
Totéž platí pro spaní. V Oblivionu opravdu potřebujete spát
jen kvůli levelování hrdiny a je jedno, v jaké posteli.
Doplní vám to zdraví na maximum, ale totéž se stane, když hodinu počkáte,
což je systém, který jsem pravidelně využíval.
V KCD na to zapomeňte.
Zdraví si doplníte jen spánkem nebo konzumací jídla.
Postele souvisí i s nejvíc diskutabilní věcí v KCD, což je určitě ukládání pozic.
Není tam žádný autosave (až na určité questy)
a manuálně si uložíte pozici jen spaním ve vlastní posteli
nebo požitím drahé pálenky zvané sejvovice.
Je to radikálně odlišný přístup od Oblivionu, kde můžete ukládat kdykoliv a kdekoliv.
Výsledkem je pak rozdílná hratelnost.
Protože záchraňovat po cestě nějakého chudého vesničana se vám v KCD
možná nevyplatí kvůli riziku, že umřete a ztratíte hodinu postupu hrou.
Tím jste nuceni si každé rozhodnutí rozmyslet a vaše volba pak získává větší důležitost.
V Oblivionu to zažijete jen vzácně, když můžete kdykoliv uložit
a pak zkoušet otevřít zamčené dveře, kolikrát chcete.
Tím ale nechci říct, že ukládat kdykoliv je špatné.
Oblivion nechce, abyste někde ztratili pokrok ve hře.
Chce, abyste vyrazili za dobrodružstvím. Od začátku můžete jít kamkoliv
a najít si nějaký zábavný úkol bez starostí s ukládáním nebo nedostatkem jídla.
KCD prostě preferuje striktnější přístup a jeho výhodou je,
že vás nutí ve svém světě žít a "hrát roli" své postavy.
Před dlouhou cestou se musíte dostatečně zásobit jídlem a odpočinout si,
a když se setmí a máte málo energie,
opravdu máte pocit úlevy, když spatříte u kraje cesty hospodu.
Zato v Oblivionu jsem do hospody zavítal jenom,
když jsem měl chuť trochu "hrát roli" (roleplay).
Ani jeden přístup není zásadně správný nebo špatný,
ale oceňuju pozitiva toho, co dělá KCD.
Myslím, že určité situace na vás díky tomu zapůsobí více.
Vemte si např. zlodějský cech v Oblivionu a jeho ekvivalent v KCD.
V Oblivionu jsem se nepřidal ke zlodějům z nějaké skutečné potřeby peněz,
protože ty vlastně nepotřebujete,
ale jen pro zábavné úkoly, při kterých kradete kdeco.
Naopak na začátku Kingdom Come nemáte kromě šatů skoro nic
a peníze nutně potřebujete kvůli jídlu a dalším věcem, abyste přežili.
Takže když se mi naskytla rychlejší, ale i mnohem nebezpečnější možnost
stát se zlodějem, využil jsem ji.
Herní mechaniky dělají ze zločinecké dráhy efektivní způsob přežití.
- "Změnil jsem názor. Udělám, co chcete." - "Přišel jsi k rozumu? Skvělé..."
Tím neříkám, že je KCD dokonalé.
Systém ukládání dokáže naštvat, když se něco nepovede,
a vývojáři jako by si dali na čas,
než vypustili patch umožňující ukládat při každém ukončení hry,
což je myslím dobrý kompromis.
Minihry při páčení zámků a kapsářství jako by někdy nefungovaly správně,
což může být frustrující, zvláště v kombinaci s ukládáním.
Ale vývojáři se na to chtějí podívat,
a to je dobře, pokud tak rychle naslouchají zpětné vazbě od hráčů.
Hra je také dost zabugovaná, což je typické i pro Elder Scrolls.
V jednom aspektu považuju Oblivion za lepší a tím je váš hrdina.
Vaše postava má definováno prakticky jen to, že začíná ve vězení,
ale poté si pro ni můžete vymyslet jakékoliv pozadí a osobnost.
Nemáte tu žádné namluvení a rozhovory jsou osekané s minimálními projevy osobnosti,
což je podřízeno myšlence, abyste si svou osobnost domysleli sami.
Tato možnost vytvořit si pro sebe avatara, jakého chcete,
pasuje ke svobodě v samotné hratelnosti.
Kingdom Come na to jde podobně jako Zaklínač.
Váš hrdina Henry má definovanou osobnost.
- "Vadí ti mrtvoly?" - "Nikdo čestný by s nimi neměl manipulovat."
"To je práce pro kata."
Tento aspekt se trochu pere se svobodou ve zbytku hry.
Henry sice může mluvit o tom, jak moc uznává čest a nesnáší zloděje,
ale hned poté můžu zabít kolemjdoucí ženu a okrást ji.
Mám z toho dojem, že co Henry říká, a co chci dělat jako hráč, k sobě nepasuje.
S tímto problémem se potýkala i Bethesda u hrdiny Falloutu 4.
"Shawn tam někde je, Codsworthe. Musím ho najít."
I když KCD není dokonalé, je jasné, že jeho hardcore nápady si mě získaly víc.
Ale tím neříkám, že další Elder Scrolls musí být hardcore survival simulátor.
Líbí se mi, že Oblivion a Skyrim berou věci jednoduše.
Velká svoboda a fajn dobrodružství jsou někdy přesně to, co chci,
a nemyslím, že by se to mělo změnit.
Ale protože další díl Elder Scrolls je dřív či později nevyhnutelný,
myslím, že by Bethesdě prospělo, kdyby se podívala,
jak Kingdom Come tento typ hratelnosti posunul kupředu.
Některé články o designu RPG také zde: www.mujweb.cz/farflame/clanky.htm