Tip:
Highlight text to annotate it
X
K hladovění v táborech došlo jen v posledních měsících války.
Eisenhower nicméně chtěl, aby si veřejnost myslela, že hladovění v táborech bylo normální německou praktikou.
Eisenhower chtěl, aby si každý myslel, že tábory byly vždy ve stejném stavu, jako v době, když je našli.
Eisenhower vše překroutil a následně vytvořil to, čemu dnes věří každý vzdělaný Američan.
Že jedním způsobem, kterým se Němci chtěli zbavit židů, bylo vyhladovět je a nechat je přepracovat se v továrnách.
Ale zauvažujme a zjistíme, že to je nesmyslné.
Německé jednotky jsou závislé na těchto továrnách. Hladovění vyvolává letargii a nechuť k práci. Nevýhodné pro někoho, kdo nám má vyrábět letadla nebo bomby.
Němci by se chovali ke své pracovní síle jistě rozumněji, aby tak podpořili výrobu pro své vojáky.
Obě knihy potvrzují, že k hladovění v táborech došlo jen v posledních měsících války.
Ve Zprávě z Buchenwaldu píše bývalý vězeň kapitolu pojmenovanou "Zásobování potravinami." Sděluje nám tam informace o přídě***. Píše:
Rok před osvobozením byly příděly v táboře zhruba stejné jako příděly pro civilní obyvatelstvo.
Stejné jako mělo civilní obyvatelstvo?!
Obecně lze říct, že příděly byly v táboře stejné až do února 1945. To je dva měsíce před koncem války.
S přívalem vojáků ustupujících z východu, s evakuací východních táborů a uprchlých německých civilistů, byly teprve příděly v táborech radikálně sníženy.
Po deset měsíců byly příděly vězňů rovné přídělům civilního obyvatelstva.
Díky lživého odkazu zanechaného Eisenhowerem by tomuto dnes většina Američanů nevěřila, pokud by jim to někdo řekl.
Zásobování v táborech záviselo na zásobování v celém Německu. A ke konci války byl nedostatek jídla v celém Německu. A to z několika důvodů.
1. Spojenecká blokáda potravinového zásobování. 2. Kolaps německé infrastruktury. 3. Spojenecké útoky na vlaky přepravující jídlo.
A 4. milióny uprchlíků prchajících před postupující Rudou armádou. Ti také potřebují jíst.
V otázce hladu v Evropě během 2. světové války musíme zauvažovat na možné odpovědnosti Spojených států a Velké Británie.
Poznámka v knize Po rozbřesku od Bena Shepharda sděluje:
Mnoho hlavních charitativních spolků ve Velké Británii mělo starosti. Hlavně díky spojenecké politice blokády, která bránila přísunu potravinové pomoci do Němci okupované Evropy.
Věřili, že když vyhladoví miliony Evropanů, tak že bude německá ekonomika oslabená.
Oxfam, Oxfordská společnost proti hladomoru, založena 1942 speciálně pro nátlak na britskou vládu, aby uvolnila blokádu.
Nicméně jediný ústupek byl v případě Řecka. Poté, co tam hlady zemřelo 1,5 milionu lidí. Churchil a jeho ministři odmítli změnit názor.
1,5 miliónů Řeků zemřelo hlady?
To je 10x více než zjistili spojenci v koncentračních táborech.
Proč jsem o tom neslyšel nikdy dříve?
Z nějakého důvodu britské a americké pořady o 2. světové válce nikdy neinformují o těchto, jimi způsobených, hladomorech.
Dva roky před natočením tohoto snímku v Ohrdurfu byl hladomor v Britském Impériu. Zemřelo 2,5 miliónů lidí. Spojené státy nenabídly žádnou pomoc.
Je nemožné najít jedinou fotku bengálského hladomoru. Jen tento obrázek. O příčině hladomoru se dočteme v knize Bena Shepharda.
Vyšlo najevo, že Churchillovo rozhodnutí odklonit námořní zásobování z Indického oceánu do Středomoří, jako příprava na útok proti Itálii, odstavilo lodě tolik potřebné k zásobování.
Spojené státy a Velká Británie vyhladověli mnohem více lidí než nacisté v táborech.