Tip:
Highlight text to annotate it
X
Náš další host, vím, že o něm
mnoho z vás asi hodně slyšelo.
Je filmovým tvůrcem a režisérem
série filmů Zeitgeist...
[potlesk]
a zalétl k nám do Vancouveru, aby tu promluvil.
Tady je, Peter Joseph.
[potlesk]
V uplynulých 15 nebo 16 měsících jsem měl dost přednášek.
Opravdu mě unavuje, když se slyším mluvit
a přichází s tím jakási obecná frustrace, protože
jako v uplynulých několika letech i ***ále dělám to
že vemu stejnou informaci více či méně
a snažím se ji sdělovat různými způsoby
při pohledu z různých úhlů, které apelují na různé hodnoty
a různé úrovně vzdělání.
Pro ty z vás, kteří moje přednášky dobře znají
tam bude trochu přesah. Se všemi těmi báječnými přednášejícími, co už tu vystoupili
přede mnou, se nevyhneme nějakému opakování
takže prosím mějte strpení.
Nakonec, když budu trochu upřímný
jsem trochu unavený z řečnění o těchto věcech
je to ale všechno v rámci rozumných mezí
a v rámci formulování nových způsobů, které to dělají
kreativnějším a sdílnějším, jak půjdeme kupředu.
Slovy skvělého zesnulého komika Billa Hickse
"Omluvte mě prosím, zatímco se ještě jednou budu prokousávat tou sračkou."
[potlesk]
Tato prezentace má název 'Původ a adaptace'.
První část ze dvou, obávám se. Vzhledem k časovému omezení
jsem musel sled myšlenek, kterým jsem svou práci skončil
rozdělit do dvou částí
abych prezentaci vytvořil ve formátu, který jsem chtěl
později bude druhá, pravděpodobně na meetingu v Los Angeles
kde žiju (děláme tyto měsíční meetingy)
tam uslyšíte druhou část.
Bohužel jsem to nemohl dostatečně zhustit
ale nestihl jsem to udělat způsobem, jakým jsem chtěl.
Myslím si, že dlouhodobě to nejlépe zafunguje jako dvě části.
Celek, obě části (2. část dnes neuslyšíte)
se budou zabývat počátky našeho ekonomického systému
spolu s problémy, které nám z něj vyvstaly.
Zaměření první části: představit odlišný úhel jak rozumět problémům
které pozorujeme.
Druhá část se bude zabývat přizpůsobením se, změnou a přechodem
způsobem, kterým na sebe vzájemně působíme, hybridní ekonomikou.
To ale až v druhé části. Teď se zaměříme na následující.
První část má název 'Strukturální psychologie'
která vás provede evolucí našeho současného ekonomického společenského řádu
a ukáže vám, že to, kde se dnes nacházíme, není nějakou neočekávanou anomálií
či nějakým nešťastným vybočením z vysoce integritního fungování ekonomiky.
Je to spíše přirozený důsledek základních předpokladů, na kterých stojí
které definují ekonomický model, který dnes trpíme.
Také ukážu, že nynější porucha hodnotového systému
jakkoli se vymyká kontrole, jak samotná ekonomika volného trhu
politicky usazena a bráněna
je pouze vnuceným strukturálním rámcem
který tyto deformace zesiluje a zaručuje
nejen snižování efektivity ve společnosti, životním prostředí, na mnoha úrovních
ale také omezování občanských svobod
a přetrvávající zmocňování velmi malé subkultury
jako přirozený důsledek.
V druhé části 'Trh versus technická efektivita'
bude řeč o některých klíčových rozporech mezi peněžní tržní ekonomikou
a prokazatelným přirozeným řádem naší fyzické reality.
Budu tvrdit, že ekonomický systém, který dnes máme
je skutečně formou velké korupce
a je naprosto neslučitelný s přirozeným řádem naší fyzické reality.
1. část: Strukturální psychologie
Jak už jsem řekl
hodně pozornosti se věnuje ve veřejných médiích
a mezi skupinami aktivistů
problémům, kterým dnes čelíme jako světová společnost
kvůli ekonomickému systému, který máme.
Na záležitosti, o kterých jsme začali diskutovat
před mnoha lety, jak už jsem zmínil v úvodu tohoto vystoupení
došlo vcelku rychle a způsoby, které mi vážně berou dech
které ukazují, že jsme zasadili semínka
a nikdy nevíte, kdy zapustí kořeny.
Mluvíme o těchto otázkách z nevlivných pozic
ale začaly vstupovat do obecného ducha doby
což je tím, oč běží, není to slovní hříčka [s zeitgeistem].
Přesto jak si uvědomujeme
s tím jak se některé tyto problémy objevují na očích široké veřejnosti
je tu stále zkrácená referenční soustava
pokud jde o důležité příčiny psychologie
strukturální logiku, které tento systém vnucuje
a trendů, které když sledujete
malují obraz, který je vcelku zoufalý
který bohužel moc lidí vlastně nevidí.
Jedna věc je komentovat
nespravedlnost 1 miliardy hladovějících lidí
nebo 1%, které vlastní obrovskou většinu bohatství planety
a druhá věc je opravdu rozumět 'proč'
a jak je to vůbec možné. Jak k tomu došlo
a co trend vlastně dává tušit?
V záloze, jak všichni víme, máme obviňování nechvalně proslulých 'oni'.
Každý chce někoho obviňovat; je to snadná cesta, jak z toho vybruslit.
Pravice obviňuje levici, ekonomové svádějí vinu na stát
chudí obviňují bohaté a tak pořád dál.
Psychologické a strukturální tlaky
zahrnující motivace lidí jsou typicky ignorovány.
Když například přemýšlíme o vládnoucí třídě
a o tom, co se nyní globálně značkuje jako '1%'
nejzásadnější otázkou není co dělat
s nespravedlností životních poměrů; to je příliš napřed.
Skutečnou otázkou je: "Jak je taková realita vůbec možná?"
Jaké mechanizmy uvedly tento systém do pohybu a umožnily tyto podmínky?
Je 1% projevem současného systému nebo anomálií?
Čím to je, že lidé v legislativních orgánech
zdá se vždy pocházejí ze stejného okruhu lidí?
Je opravdu překvapením, že naši volení zástupci
***ále udržují politiku, která podporuje
samotnou vrstvu, která je zaučovala nebo vychovávala?
Je nějakým překvapením, že v systému založeném na konfliktu společnosti
ve kterém je trh poháněn jen a pouze osobním nebo skupinovým záměrem výdělku
na úkor a vykořisťování druhých
že ti, které etika tohoto systému nejvíce odměňuje
často vykazují vlastnosti lhostejnosti a elitářství?
V nedávné studii Michiganské univerzity
nazvané 'Vyšší společenská vrstva značí zvýšené neetické chování'
se zjistilo, že příslušníci vyšší vrstvy se často chovají více neeticky
ve srovnání s příslušníky nižší vrstvy. Zdá se, že čím jsou lidé v tomto
systému privilegovanější, tím mají větší tendenci lhát
podvádět, brát věci určené pro ostatní
pirá*** na silnicích
nezastavovat chodcům na přechodech
a schvalovat neetické chování
než lidé nižších vrstev. Hmm!
Srovnal bych to s tím
že před mnoha lety byla ve Spojených státech provedena studie
která zjistila, že nižší a střední vrstvy
darovaly svůj čas a peníze charitativním organizacím bojujícím s chudobou
exponenciálně větší měrou než ti, kteří jsou velmi bohatí.
Darovali více peněz (procento příjmu)
a více času
přestože bohatí mají více peněz a obecně mají více času.
Zajímavé.
John Lennon (1940-1980) kdysi řekl
"Naši společnost řídí vyšinutí lidé pro choromyslné cíle.
Myslím, že jsme řízeni šílenci k maniakálním cílům
a myslím si, že jsem náchylný k tomu, aby mě zavřeli do blázince, že to vyslovuji."
Evidentně bych musel s gestem souhlasit, ale realita je taková
že lidé dnes u moci se pouze zdají šílení
když se jejich omezené žebříčky hodnot
srovnávají s životaschopnějším ukazatelem.
V rámci referenčního rámce, kterému rozumí
většinou určitě šílení nejsou.
Spíše jsou projevem
zastaralého systému společenských odměn a zesilujících sil
které ***ále udržují a chrání šílenství struktur
které bohužel stále nazýváme normálností.
Když se *** tím zamyslíme
vezměme krátce do úvahy, jak se náš ekonomicko-politický systém
a jeho definující hodnoty v zásadě objevily.
Lze bezpečně tvrdit, že neolitická revoluce
byla pravděpodobně nejhlubším zaznamenaným posunem společnosti co do metod člověka.
Je v mnoha způsobech úsvitem používání vědecké kauzality
k užitku člověka, který nám umožňuje lépe ovládat naše prostředí
nemluvě o tom mu porozumět.
Vyšli jsme od přirozené rovnováhy
s obnovováním planetárních zdrojů
a dospěli ke stavu, kdy jsme mohli pěstovat a vytvářet téměř libovolně cokoli.
Následně to umožnilo skladování potravy a nástrojů
a nakonec připravilo půdu obchodu, jak ho známe
kdy jeden výrobce, který má kukuřici
může najít jiného výrobce pšenice, kterou poptává
a tak započal barter.
Jakmile se pak naši nomádičtí předchůdci pomalu začali usazovat v úrodných oblastech
a zakládat města a státní systémy
objevilo se zavádění pozemkových práv
zákona, majetku a celých základů logiky společnosti, kterou dnes jasně vidíme.
Pak s ohledem na obchod byl těžkopádný barter
nahrazen výrobky hodnoty, které představovaly vzácné kovy
a vzácné materiály. Pak se přešlo k papírovým certifikátům
a nakonec k zavedení bank, digitální revoluci
které nyní v podstatě jsou domovem těchto abstraktních
prázdných struktur v podobě číslic na obrazovce
a kousků papíru, které ve skutečnosti nic neznamenají.
V podstatě je to náboženská víra vnucená kulturou
co dává hodnotu těmto symbolům.
To první, co chci zdůraznit, jedna z mých největších frustrací
když mluvím s lidmi, co se zabývají tradiční ekonomií:
Zavedení peněz nebylo jen zavedením
'prostředku směny'.
Kolik lidí to slyšelo, že "Oh, peníze jsou jen prostředkem směny!"
Co to znamená? Jak je to možné?
Zavedení peněz bylo zavedením nové formy abstraktního majetku
který má sám o sobě své rysy
pardon, má své vlastní rysy
které jsme si před mnoha staletími nikdy plně neuvědomili.
Adam Smith a John Locke, tito význační ekonomičtí filozofové
kteří v zásadě formalizovali současný systém, jak ho známe
si pravděpodobně nikdy nepředstavovali
že nejvýnosnějším a nejvlivnějším odvětvím na planetě
nakonec bude sféra obchodování s cennými papíry a investicemi
ve které peníze netečou kvůli kreativitě nebo přímo výrobě
ale kvůli systémovému dobývání jednoduše více peněz.
Podobně jsme se vydali
od výrobní třídy, obchodující s plody své práce s ostatními výrobci
což skutečně umožňovalo jedinečnou formu abstrakce a svobody člověka
k systému, ve kterém ti s vysokou koncentrací bohatství (peněz)
jsou schopní se zcela oddělit od role producenta
a místo toho kupovat práci člověka jako komoditu.
Pod metafyzickým pojmem investice kapitálu
jsou schopní vykořisťovat ty, kteří skutečně vynalézají a produkují
pro svůj vlastní malicherný, osobní zisk a moc
i když naprosto nic neprodukují.
Jinými slovy jsme přešli od systému založeném na přednostech producent-producent
který posiloval individuální a minimalistickou jednoduchost
ke vzniku něčeho, co nazývám
vládnoucí třídou vlastnící investice
(o čemž se ještě zmíním) kterou vidíme dnes kolem sebe:
ty 'šílené maniaky', jak je poeticky popsal John Lennon.
Sociolog Thorstein Veblen, pozoruhodná postava
to zachytil v roce 1917 velmi přesně:
"Standardní věda ekonomické teorie
předpokládala práva vlastnictví a smluv jako axiomatická východiska
a konečné pojmy ***ýzy.
Jejich teorie jsou obecně vykreslované v takové formě
která pasuje na situaci rukodělného odvětví a obchodu s drobným zbožím."
Jinými slovy jednoduché systémy směny.
Dále píše: "Tyto teorie se zdají jako celek obhajitelné
přiložíme-li je na ekonomickou situaci doby svého vzniku.
Když se tyto standardní teorie pokoušíme
aplikovat na pozdější situaci
která přerostla podmínky rukodělné výroby
zdají se nicotné a povrchní.
Konkurenční systém, který tyto standardní teorie předpokládají
jako nutnou podmínku své vlastní platnosti
a kolem kterého jsou navrženy, aby mu tvořily obranný plot
by se za těchto raných podmínek
podnikání v malém a osobního kontaktu
zdál být jak pasivně platným předpokladem jako východisko
tak pasivně výhodným schématem ekonomických vztahů a obchodování."
Dále píše:
"V řádu rukodělného a drobného obchodu
který vedl ke standardizaci těchto vlastnických práv
ve zdůrazňované formě
která jim náleží v moderním právu a zvycích
obyčejný člověk měl skutečnou šanci volné iniciativy a vlastního nasměrování
ve své volbě, co se týče hledání zaměstnání a živobytí
do té míry, kterou práva vlastnictví obnášela v tomto případě.
Tento ráz věcí
zasahující do účinného nástroje instituce majetku
a starověkých obyčejových vlastnických práv
se podstatně změnil.
Konkurenční systém přestal do velké míry
fungovat jako rutina přirozené volnosti
zejména do té míry, kterou se týká jmění obyčejného člověka.
Změna ve všeobecných koncepcích, jak by se dalo očekávat
nedržela krok s měnícími se okolnostmi.
Při přechodu k technologii strojů
se dílna stala provozní jednotkou
a kontrola zjevně přestala být individuální nebo dokonce izolovanou
ale spíše artikulovanou skupinou takových dílen pracujících dohromady
pod společným obchodním managementem a shodou okolností
jednotlivý dělník upadl do pozice pomocné síly
téměř do pozice dodávaného artiklu
který se účtuje jako položka provozních výdajů
takže práva vlastnictví v tuto chvíli přestala být vlastně
obyčejnému člověku zárukou osobní svobody
a stala se nebo se stávají zárukou závislosti."
Napsal to v roce 1917.
Tomuto Veblenovu hodnocení je kriticky důležité porozumět, protože je základem
růstu abstraktního ekonomického předpokladu vlastnictví
s posunem moci od řadového dělníka výrobní třídy
k obchodní vrstvě investorů a vlastníků
která je fakticky převrácením konceptu producenta.
Protože tyto role doslova ničím nepřispívají technicky
umělecky nebo vědecky základu odvětví.
Zavedení peněz jako komodity je zdrojem této perverze.
Vzpomeňte si na to, až někdo řekne "Peníze jsou jen prostředkem směny!"
Jak by se očekávalo
vzhledem k moci, kterou teď vrstva investorů sklízí
máme nyní vládnoucí entitu
která nejen že funguje jako projev hodnot konkurence a vlastnictví
ale přirozeně vytahuje velkou většinu svých složek vlády
ze stejného bohatého, obchodního a vlastnického okruhu
nemluvě ani o fungování v široké dohodě
mezi státem a korporátními institucemi
fakticky splývá stát s korporátní strukturou v jedno
jak dnes jasně vidíme po celém světě.
K této otázce vrstvy vlastníků
a tedy jejímu nevyhnutelnému morfování ve vládnoucí vrstvu
Veblen píše:
"Zodpovědní úředníci a jejich ***řízení v úřadě
je-li vůbec rozumný důvod je nazývat 'vládou' nebo 'administrativou'
(Miluji starší angličtinu chytráckého měšťáka)
jsou neustále a příznačně čerpáni z těchto tříd beneficientů
šlechty, aristokratů nebo byznysmanů
kteří všichni přicházejí za stejným účelem:
smyslem celého toho je, že obyčejný člověk
nepochází z těchto kruhů a nepodílí se na těchto radách
o kterých se předpokládá, že řídí osud národů."
Pokračuje dále slovy o zaměření legislativy
kterou tyto třídy beneficientů, definovaní hodnotami vlastnictví / investic
kontrolují:
"S udržováním peněžní víry (to znamená peněz)
je svázán silný a těžko odstranitelný materiální zájem
a vrstvě, které se tento materiální zájem propůjčuje
jsou také fakticky svěřeny donucovací síly zákona."
Což znamená, že jsme v podstatě dvakrát v háji.
Kde jsme teď?
Dnes, je mi líto, že to říkám, tu máme o něco více než zastřený systém otroctví
který nejen, že motivuje lidi a skupiny k přímému vykořisťování
kvůli jejich zachování a expanzi
ale samotný koncept fungování společnosti, vlády a zákona
se vyvinul, aby zachovával integritu
a také hodnoty zavedené mocenské struktury elity.
Nazývám to "strukturální diskriminací"
což je odvozeno ze staré fráze používané v šedesátých letech
aktivistou Stokely Carmichaelem, který mluvil o "institucionálním rasismu".
Strukturální diskriminace je ve skutečnosti typicky rasistický rys
jak to popíši.
Jen je tentokrát útlak založen na statusu peněz ve společnosti
nikoli na barvě vaší kůže.
Příklady jsou dluh, úrok, příjmy z kapitálu
platové škály a hodnocení úvěrové bonity.
Ve stručnosti je dluh a úrokový systém
nejmocnějším hnacím mechanismem strukturální diskriminace
neboť peníze se tvoří z dluhu a úrok se účtuje jako poplatek
...pardon, a tento úrok otevřeně neexistuje v peněžní zásobě.
Protože jsou to dolní a střední vrstvy
které si potřebují brát úvěry zatížené úrokem, aby si mohly dovolit auta, bydlení a vzdělání
velká většina lidí se dostává do pozic vnuceného nedostatku
s tlaky dluhu, které neustále potvrzují
jejich třídní status a nedostatek sociální mobility
nemluvě o tom, že účtovaný úrok za tyto úvěry
se pak často vyplácí horní vrstvě
která může investovat svou volnou hotovost do depozitních certifikátů
nebo podobně, do finanční instituce
a vydělávat peníze z úroků, zatímco chudí úrok platí.
Těžko mohou být už více struktury zaujaté proti vám.
Příjmy z kapitálu
což je zisk generovaný investicemi na akciovém trhu
jsou pravděpodobně klíčovým zdrojem příjmové nerovnováhy na Západě
a tedy trvalosti tříd.
Horních 10%
0,1%, desetina procenta
dnes vydělává 50% všech příjmů z kapitálu. A podle Forbese
tvoří příjmy z kapitálu až 60% příjmu těch, kteří jsou mezi Forbes 400.
To je neskutečné číslo!
Nejbohatších 400 lidí v Americe vydělává 60% svých peněz
prostřednictvím příjmu z kapitálu, který jim plyne z akciového trhu.
To je směšné! Jinými slovy
umění proměnit peníze ve více peněz na akciovém trhu
tato hra bohatých lidí, kterou vynalezli pro své vlastní účely
je opravdu tím nejmasivnějším hnacím mechanismem nerovnosti a třídního rozdělení
a je zabudována přímo v návrhu. Akciový trh
měl být zrušen už hodně dávno.
[potlesk]
Platové škály.
Škály platů v korporátní pyramidě jsou také ohromující a iracionální.
Top generální ředitelé ve finančním sektoru
nyní stále vydělávají stovky milionů dolarů ročně.
Kdybychom měli srovnat posun ve škálách platů na korporátním žebříčku
multiplikátor je opravdu šokující a nemá žádné opodstatnění co do zásluh.
Studie Canadian Center for Policy Alternatives (Kanadského centra pro politické alternativy)
zjistila, že kanadští top generální ředitelé
vydělají za 3 hodiny tolik, kolik průměrný zaměstnanec vydělá za rok!!
Přirozeně je to ještě horší v Americe.
[hihňání publika]
Poslední, o čem se zmíním, co se týče strukturální diskriminace
souvisí s úvěrovým systémem, který je velmi univerzální.
Nižší a střední vrstvy jsou vždy pod ukazatelem
v nákladech na přežití, pokud jde o jejich hotovost, co mají k dispozici.
Když jde o bydlení, vzdělání, auta, nikdo v těchto nižších vrstvách
nemá peníze, aby za tyto věci rovnou zaplatil, takže si musejí vzít půjčku
a když se jakkoli spletou v úsudku
nebo nemají k dispozici peníze na placení složenek
je stále pravděpodobnější možnost, že to negativně ovlivní jejich úvěr
(velmi běžné například s účty za nemocniční péči
které jsou hlavní příčinou bankrotů v Americe)
a jakmile mají poskvrněnou úvěrovou pověst, stává se to smyčkou zpětné vazby.
Viděl jsem to u mnoha mých přátel, jakmile se stali trochu potlačenými
nemohou se dostat *** vodu a je to jedna masivní spirála
a skončí na dně svého úvěru s velmi malými možnostmi
jak řídit své finance. Jsou strukturálně diskriminováni.
Mohu uvést mnoho dalších příkladů, ale myslím si, že je vám to jasné:
Struktura tohoto systému prospívá vládnoucí vrstvě vlastníků / investorů
a plynule zajišťuje bohaté elitě finanční prosperitu
zatímco systematicky brání prosperitě nižších a středních vrstev
aby je udržela na svém místě.
Zpět k mému hlavnímu tématu: Co jste všichni čekali?
Strukturálně navozená psychologie vlastní systému založenému na konkurenci
ve kterém někteří vyhrávají a někteří prohrávají, logicky vede k úrovním ochrany
které přesahují samotný trh
a přesunují se k ovlivňování regulace nebo řízení společnosti
jako celku coby formy tržní strategie
a zachování. Proč ne? Je to nakonec volný trh, ne?
Kdo říká, že je mu třeba kolíkovat hranice?
Když věřím v konkurenci a přesvědčení, že někteří vyhrají
někteří prohrají, usiluji o to, co je v mém nejlepším zájmu, to je tou hrou.
Neměl bych pak osobně žádný problém pracovat na změně samé struktury společnosti
k podpoře a zesílení mého bezpečí jako způsobu, jakým si volím fungovat.
Je to přirozený vývoj, takže věcmi, které vidíme, jako jsou tajné úmluvy vlád
bychom neměli být vůbec překvapení.
Jen tak na okraj na závěr této části
bych dodal, že kdybych byl opravdu bohatým elitářem
vypulírovaný hodnotovým systémem typu "Musím být lepší než kdokoli na světě"
abych si ospravedlnil prospěch, kterého se mi dostalo, z jakéhokoli důvodu
velké bohatství a privilegia, které vidíte
nic bych si nepřál více, než aby si masy jsoucí bez peněz myslely
že volný trh je tou jedinou cestou pro jejich volnost a svobodu.
Je to dokonalý strukturální podvod
neboť celý ekonomický systém v jádru samotné své filozofie
svou podstatou podporuje vyšší vrstvy a odsuzuje ty nižší.
[potlesk]
Děkuji.
Část 2: Trh vs. technická efektivita
V předchozím dílu jsme rychle přešli
jak tržní ekonomika prodělala přirozenou evoluci
kde prospěch, který mívala v jednodušším období lidských dějin
hluboce zastínila filozofie rozchodu s přírodou
která byla vlastní jejímu klíčovému východisku.
Bylo jen otázkou času, skrze technologické prostředky, další vývoj
že výsledkem bude zastřený, strukturovaný útisk
který může pouze ***ále rozdělovat společnost větší sociální nerovnováhou
a bohužel destabilizací.
Nyní bych se rád podíval na základní fungování
tržní ekonomiky ve větším kontextu fyzikálních věd
a vzal v úvahu jak tyto atributy, které jsou její podstatou
jsou odpojené od životního prostředí, od přirozeného světa
jak skutečně existuje, jak nás naučila věda.
Kontextem je 'efektivita' a zde proti sobě stojí dva systémy.
Jeden budeme nazývat 'tržní efektivita', která souvisí
s plynulým fungováním peněžního tržního systému a abstrakcí
zatímco druhou je 'technická efektivita', která souvisí
s fyzikálními přírodními zákony a jak se nejlépe vyrovnáme s prostředím
pro svou vlastní udržitelnost.
Nejprve bych vám rád připomněl, co by ekonomikou mělo být
podle definice starověkého Řecka. Ekonomika znamená vedení domácnosti
a být v této správě efektivní, snižovat tedy odpad.
Zapamatujte si to.
Kvůli srovnání, které se chystám předložit
chci definovat své pojmy, aby bylo jasno
a trochu to míchám:
Často používáme pojem zdrojová ekonomika, který je dokonale použitelný.
Ale zdrojová ekonomika může být někdy sémanticky zkonstruována
pro lidi, kteří tento pojem používají ve velmi podivných kontextech, protože si myslí
že "peněžní ekonomika je založená na zdrojích, protože používáme zdroje" například
nebo si myslí, že zdrojová ekonomika by byla ekonomikou zlatého standardu nebo něco podobného
takže dávám přednost pojmu, alespoň pro tentokrát, 'ekonomika přírodního zákona'
protože se vztahuje k vědeckému přírodnímu zákonu.
Ten bychom v podstatě definovali následně
kdybychom ho skutečně praktikovali:
"Rozhodnutí jsou přímo založena na vědeckých poznatcích
a jejich vztahu k optimalizaci správy prostředí a zdraví člověka.
Výroba a distribuce se reguluje těmi technicky nejefektivnějšími
a nejudržitelnějšími známými přístupy." Velmi jednoduché.
'Fungování' dnešní tržní ekonomiky bychom definovali následně
"Rozhodnutí jsou založena na nezávislém jednání člověka
skrze médium směňování peněz
a regulována tlaky nabídky a poptávky.
Výrobu a distribuci umožňuje nakupování a prodávání práce
a materiálu s motivací osobní skupiny
(konkurenčního osobního zájmu) coby definujícího atributu započetí a procesu vývoje.
Tady je 7 ekonomických atributů
které každý ekonomický systém sdílí v určitém srovnávacím kontextu
na každý z nich se zaměřím zvlášť.
Ještě řeknu, že hvězdičky vespod
souvisí s tím, že se atribut vztahuje k pokroku vědy a technologie
a také věd o společnosti
které jsou přirozeně částí vědecky orientovaného systému
ve kterém věnujeme pozornost tomu, čemu rozumíme o lidském zdraví
a podle toho systém přizpůsobujeme, aby zachovával dobré zdraví veřejnosti
nebo pokročilou technologii (chápete myšlenku)
a bude to jasnější, jak tím budeme procházet.
Bod 1: Spotřeba
Tržní ekonomika je hnána spotřebou. To je to palivo.
Ta vás udržuje zaměstnanými. Ta vás udržuje nasycenými.
Ta udržuje v podstatě rozsvícená světla.
Není to tak, že lidé spotřebovávají, aby podpořili spotřebu samu o sobě.
V této fázi je to přesně opačně:
Spotřebovávají, aby ji udrželi v chodu, dává-li to nějaký smysl
aby udrželi kupní sílu a stabilitu
stabilita, jak vidíme je právě teď v ohrožení.
Kdyby se měla spotřeba zastavit nebo významně zpomalit, jak se to děje
všechny podpůrné procesy života jsou potlačeny.
Světová ekonomika je založena jen a pouze na jedné věci:
obrat skrze odbyt.
Jak se to srovnává s požadavky přirozeného světa?
Zjevně je to opak: zachování, efektivita.
Země je fakticky konečný systém
který si žádá snižování odpadu a tedy skutečnou ekonomickou efektivitu.
Příklad: Kdyby malá skupina lidí měla malý ostrov
s přirozenou obnovou určitých potravin - plodin, atd.
respektovali byste tyto skutečné hranice, dynamickou rovnováhu.
Proč byste pro vaši společnost navrhovali ekonomiku, ve které má každý
podnět chtít spotřebovávat co možná nejrychleji?
Země je opravdu velmi malý ostrov v obrovském kosmickém oceánu
a je mnohem menší, než si myslíme.
Bod 2: Zastarávání, něco o čem lidé příliš nepřemýšlejí.
Tržní ekonomika udržuje dvě formy zastarávání:
vlastní a plánované.
Vlastní zastarávání souvisí s nezbytností firem osekávat náklady
aby zůstaly konkurenceschopné a cenově přijatelné.
V tradiční ekonomii se to nazývá nákladová efektivita.
Výsledkem je okamžitě podřadné výrobky v momentu, kdy jsou vyrobené.
Okamžitě!
Plánované zastarávání: mnohem horší.
Během Velké hospodářské krize (1929) dala potřeba obratu, který by podpořil ekonomiku
vzniknout myšlence záměrného snižování dobré kvality
kvůli většímu obratu.
Lidem, kteří s tímto přišli, se dostalo velké ekonomické chvály.
Můžete nahlédnout do historických záznamů. Je to úžasné! Dostali ocenění.
Byli velice vážení, že vytvořili ekonomiku
která bude stále více plýtvat.
Bylo to evidentně efektivní a je!
Toto je tržně-ekonomicky efektivní
třebaže je to antitezí toho, co by byla ekonomika přírodního zákona.
Část 3: Majetek
Základní východisko tržní ekonomiky je vlastnictví:
metafyzický pojem, jasný a jednoduchý
jako všechny myšlenky a fyzické zboží jsou pomíjivé
a sériově rozvinuté skrze skupinové myšlení
a není žádný způsob jak utvořit permanentní asociaci k vlastnictví
dlouhodobě.
Přírodní ekonomika: Co říká naše vyvíjející se vědecká realita
o tom, jak užívat světa kolem nás?
Univerzální majetek je zjevně neefektivní.
Strategický přístup je jako model zodpovědnější ve vztahu k životnímu prostředí
a zjevně společensky efektivnější.
Nejlepším příkladem je auto; používáme ho jen malé procento času.
Co takhle ho vůbec nevlastnit a sdílet ho
s několika dalšími lidmi, kteří by ho také používali
a byl by tu stimul udržovat auto v dobrém stavu
takže se neporouchá kvůli potřebě, aby se opravovalo.
To je na jinou debatu, tím se budu zabývat
v druhé části této série, až budu mluvit o hybridním systému
a určitých procesech, které lze použít
a požadovat po korporacích, aby skutečně podporovaly skutečně efektivní výrobky
ale to je jádro mé prezentace na večer.
Mám tuny filmového vybavení nacpané ve skříních.
Nechci ho vlastnit; zabere hodně místa
ale v peněžní ekonomice je příliš neefektivní
si ho najímat pokaždé, když ho potřebuji
protože je to mnohem dražší, vzhledem k tomu, jak často ho používám.
Jsem tak nucen mít všechny ty věci, které používám velmi zřídka.
Byl bych tak šťastný, kdyby tu byla nějaká půjčovna
kam bych mohl zajít, dostat ty věci, vrá*** je. To by bylo úžasné
a evidentně zodpovědnější k životnímu prostředí i společensky zodpovědnější
protože by k tomu mělo přístup více lidí, než má dnes.
Část 4: Růst
Tržní ekonomika nejen potřebuje spotřebu obecně, jak už jsem zmínil
vyžaduje vlastně růst spotřeby
a zvyšující se tempa spotřeby, je mi líto, že to říkám.
Dnes je to vždy téma lidí ve vládě
kteří mluví o ekonomickém stimulu:
"Potřebujeme více růstu" říkají.
Při ekologickém pohledu je to úplně směšné.
Co říká svět přírody o nekonečném růstu? Zjevně
požaduje ekonomiku vyváženého zatížení:
ekonomiku, která požaduje uznání dynamické rovnováhy!
Jinak je jen otázkou času
než se potkají tyto dva nekompatibilní systémy, k čemuž
jak vidíte dochází teď do jisté míry, pokud jde o určité zdroje
a objevuje se masivní nedostatek a problémy.
Bod 5: Konkurence
Provozním předpokladem tržní ekonomiky je konkurence
sledování osobního zájmu, jak už jsem do toho zabrousil předtím.
Sociologická, vědecká realita
je taková, že spolupráce lidí je jádrem všech vyná***ů ve skutečnosti
a psychologické studie nyní dokládají dlouhodobé deformace
nepoužitelných kvalit konkurenční perspektivy
jak už zmínil Matt přede mnou s výzkumem Alfieho Kohna.
Jak už zaznělo v první části této přednášky
samotná konkurence jako základní strukturovaná filozofie
je v jádru bezpočtu zvěrstev a nelidskosti
a zkrátka není nutná jako metoda
navzdory tomu, že lidé tvrdí, že je v lidské přirozenosti a podobně.
Je zjevné, že můžeme spolupracovat.
Lidé říkají "Válku, my chceme soupeřit." Lidé jdou do války, proč to dělají?
V samotných armádách je velká spolupráce.
Mají společného nepřítele, proti kterému pracují kvůli manipulujícím faktorům.
Jsem si jistý, že v 10 milionové nacistické armádě bylo spousta sounáležitosti.
Jsem si jistý, že byli dobrými přáteli, ale jakmile obrátili svůj úmysl
k někomu jinému skrze neurózy soupeření
vidíte deformace, co je objevily. Je to velmi nebezpečné
nebezpečná identifikace a mohl bych pokračovat patriotismem
a dalšími věcmi, co se týkají
této hlavní psychologické vady trénování soupeření.
Bod 6: Práce za příjem
Tržní ekonomika je jak víme založena na práci za příjem.
Přežití člověka je odvislé od jeho schopnosti
získat zaměstnání a umožnit odbyt
základní, považované za neměnné v čase, jak všichni víme.
Jak ukázal velmi jasně Federico, mechanizace si vybírá svou daň.
Vývoj vědy, evoluce naší schopnosti vytvářet
produkuje nástroje, které dalece převyšují naši schopnost
které jsou spolehlivější než jsme my; nejsou omylné jako my.
Příchod automatizace činí zaměstnávání lidí minimálně řidčím
a možná v základu úplně překonaným.
Automatizace je produktivnější a efektivnější ve srovnání s prací člověka.
Je bezpečnější, čímž je pro nás společensky nezodpovědné
neautomatizovat v této fázi a neužívat plodů její hojnosti
a bezpečnosti a všeho dalšího.
Poslední bod 7: Nedostatek a nerovnováha
K pohybu peněz dochází pouze na základě neefektivity, nerovnováhy, nedostatku.
To jsou hnací mechanismy pohybu a když si to uvědomíte
když si uvědomíte tuto povahu anti-ustáleného stavu
když si uvědomíte, že dynamika je poháněna nedostatkem
a citát Marshalla Salanta, který Matt už zmínil:
"Hnacím mechanismem je strádání." Jak bychom vůbec mohli očekávat
že by svět mohl být v rovnováze?
Hojnost a rovnost se zkrátka v tomto systému nemohou objevit.
Je to nemožné!
Co se týče sféry zdraví člověka, zdraví na úrovni veřejnosti
je to pro nás dobré? Zjevně není. Potřebujeme uspokojovat lidské potřeby.
Obrovská většina zločinů má vztah k penězům. Nemohou uspokojit své základní potřeby.
Souvisí se všemi dalšími komplexními vrstvami
podmínek, ke kterým dochází od nedostatku, od vývoje v rodině
který vytváří spirálu, jak se zmíním v druhé části, spirálu deformací
k lidskému chování a duševním neurózám.
Takže uspokojování lidských potřeb je zásadní!
Proč bychom chtěli z vědecké perspektivy společnost, která to nezajistí?
Rovnost je také konečným pozitivem pro veřejné zdraví.
Rovnost, srovnáte-li například USA
(extrémně stratifikovanou společnost hluboké nerovnováhy
nadměrné počty vražd)
s Kanadou, která má určitou stratifikaci, ale mizivou ve srovnání s USA.
Čím to je, že USA mají obrovské počty vražd
a Kanada, hned za řekou, jich má jen zlomek?
Co to znamená? Jsou to všechno záležitosti veřejného zdraví
které nastávají s nerovnováhou ve společnosti; nazývá se to psychosociální stres
a doporučuji vám se na to podívat. Je pro nás doslova nezdravé žít
ve stratifikované společnosti a čím je to horší, tím hůře se chováme.
Nazývám celé toto pojetí 'spektrem poruch společnosti'
ať už je to dluhový kolaps, znečištění, duševní poruchy
vyčerpávání zdrojů, obecná destabilizace, celková nemocnost obyvatel
válka, odpad, chudoba, nedostatek, drogová závislost
evidentně nezaměstnanost, zločin obecně.
Podpůrné systémy života, které napájí dobré zdraví obyvatelstva
v zásadě jako celek upadají kvůli evoluci tohoto systému
a mohu na velmi dlouho odbočit a popisovat určité zkušenosti, co jsem zažil v životě svém
a mých přátel, kteří pocházeli z ultra znevýhodněných prostředí
a mohl jsem je sledovat v jakémsi zapovězeném experimentu
jak se projevovali těmito velmi neurotickými zdeformovanými způsoby
všechno kvůli nedostatku porozumění v naší kultuře, kde taková kauzalita končí.
Velmi doporučuji dílo Gabora Matého
zajímá-li vás, jak nás společnost jako celek a její podmínky
ovlivňují už od útlého věku a ***ále nás systematicky deformují
a na tomto staví.
Tady nalevo, co opravdu nepřečtete
je řada obecných problémů společnosti:
žalostná bída, relativní chudoba, nerovnost, nezaměstnanost
destabilizace, konflikt, dluhový kolaps, znečištění, odpad
nedostatek energie, vody, také nedostatek zdrojů
obecně poruchy zdraví obyvatel.
Podíváte-li se s odstupem, co je možné
a naše chápání zdraví obyvatel, které lze statisticky ohodnotit
všechny tyto jevy jsou technicky překonané. Nemusejí existovat.
To je náš potenciál; máme obrovský potenciál!
Odstranění neefektivity prostředí a společnosti, která je neoddělitelně spojena s trhem
a jednoduché aplikování moderních vědeckých poznatků
vyřeší nebo značně zredukuje tyto jevy.
To je náš potenciál, ale protože ho nemaximalizujeme
a necháváme tento systém pokračovat, čelíme tomu, co pokládám
za dobře definovaný kolaps a jsou 3 hřebíky do rakve
pokud jde o můj pohled: [1] nezaměstnanost:
Jak už říkal Federico, už nikdy neuvidíme takové procento
zaměstnanosti lidské populace
která jsme kdy měli v minulosti.
Pokud vláda
nerozhodne, že doslova zastaví technologický vývoj
což se vlastně pokoušeli udělat během Velké hospodářské krize
kdy tenkrát všechnu nezaměstnanost sváděli na mechanizaci.
Doslova přišli s legislativou, která pravila
"Chceme zastavit všechny technologické vynálezy a jejich zavádění."
Odbory to chtěli, což, když o tom přemýšlíte, hlava fakt nebere.
Je opravdu fascinující, že je něco takového vůbec napadlo.
Jak jednostranné jsou jejich hodnoty!
Je to něco, co je téměř nepřekonatelné
pokud nedojde k nesnesitelným a společensky neefektivním rozhodnutím
ze strany vlády, která takovou záležitost potlačí.
[2] Náklady energie: Žijeme v uhlovodíkové ekonomice
a dělá se velmi velmi málo
co by přivodilo zelenou revoluci.
Je to příliš pomalé a předpovídaný nedostatek energie v této fázi
bude s rostoucími cenami plynu, které nyní pozorujeme
vrcholným bodem. Pardon
bude urychlujícím bodem, ať už hnaným panikou nebo ne.
Nakonec uvidíte, jak odbory zastaví práci, protože si ji nebudou moci dovolit.
Co se stane, když 3 nebo 4 hlavní odborové svazy, co sahají až k západnímu pobřeží
se rozhodnou, že si už nemohou dovolit realizovat svou dopravu zásilek
protože jsou ceny plynu příliš vysoké?
V uhlovodíkové ekonomice lze snadno vidět vynořující se systémovou krizi
nemohu na to klást už větší důraz; ale nechci tím strávit moc času.
Neutváří se tu žádná skutečná vládní nebo korporátní iniciativa
protože se na vynořujícím se nedostatku vydělá
pěkný balík peněz.
To je nešťastný zapeklitý problém hodnot.
Pak tu máme [3] Dluhový kolaps.
Dluhový kolaps je pro mě čistou komedií, protože neexistuje!
Máme tu všechny ty úděsné politiky škrtání v Řecku
Itálii, Španělsku. Domino padá a padá po celé Evropě.
USA zbankrotují; jediný důvod, že zatím nezbankrotovaly je
protože jsou náhodou stále de fakto říší a drží chytře velké rezervy
měny a svou kontrolu *** ropou a samozřejmě vojenskou hegemonii
ale to je snad jediná věc, která je drží v bezpečné vzdálenosti.
Dluh se nezastaví. Je třeba ho okamžitě vyřadit
a rozjet přechodový typ konceptu: Je třeba masivní kampaně
k naprostému odpuštění dluhu (osobního, korporátního, státního)
a pak můžeme mít nějaký prostor se nadechnout a dát si dohromady, co se děje.
Vím, co se děje, ale...
[potlesk]
vidíte nějakou takovou rétoriku
když mluví vládní představitelé o této záležitosti?
Ne, předstírají, že je dluh skutečný, že je fyzikálním přírozeným zákonem.
Ze všech těch věcí mě tahle upřímně uráží nejvíce.
Je mi líto, že to říkám, vzhledem k časovému omezení
kéž bych měl více času k reflexím... opravdu
můj původní záměr byl proaktivní, nejen pořád omílat problémy
ale mluvit o změně.
Jsme postaveni před klíčový společenský imperativ
kde každý z nás má zodpovědnost za nás a každého navzájem.
V další části se vynasnažím mluvit
o hybridním ekonomickém systému, který je jednou nohou v tržním systému
a druhou v systému přírodního zákona zdrojové ekonomiky
a jak lze tyto věci propojit a složit dohromady
a jak můžeme vytvořit novou úroveň aktivismu a novou úroveň iniciativy
spolu s kreativními mysliteli a aktivisty
a opravdu začít tlačit krok za krokem, než bude příliš pozdě.
Je to jedna z největších kritik, které čelí jakákoli organizace
která mluví o novém společenském systému: Jak se k němu dostat?
Vynasnažím se a hodně jsem na tom pracoval
a doufám, že to odprezentuji asi tak do dvou měsíců
nebo to budete moci vidět na www.TheZeitgeistMovement.com
a tak dále
do té doby vám ale děkuji za vaši trpělivost a za to, že jste dnes přišli.
[potlesk]
Zůstaňte prosím na otázky a odpovědi. Díky!
[trvající potlesk]
Děkuji velice!
[trvající potlesk]
Díky!
[trvající potlesk]