Tip:
Highlight text to annotate it
X
Každý už jsme si někdy poranili prst nebo něco jiného,
poraněná část těla okamžitě trochu zčervená,
trochu oteče, možná i pálí,
což se také neobejde bez bolesti, která provází to,
co se v tu chvíli v těle děje.
Celkově vzato, všechny tyto symtomy (neboli příznaky), které zakoušíme
jsou známy jako tzv. zánětlivá reakce. Dalo by se také říct,
že v takovém místě došlo k zánětu.
To se ví už... řekl bych od té doby,
co se lidem stávají zranění.
Myslím, že nejspíš s příchodem moderní medicíny začali lidé
klasifikovat symptomy (příznaky) trochu podrobněji.
Ale není nic nového
říci, že došlo k nějakému druhu zánětu
nebo k určitému druhu zánětlivé odpovědi.
Ale o co jde v tomto videu je pochopit, co způsobuje
tyto- říkejme tomu makrosymptomy.
Co se děje na buněčné úrovni?
Protože zánětlivá reakce je v podstatě
skutečně prvním bitevním polem
našeho iminutního systému.
V první linii obrany stojí naše kůže, nebo tekutiny
vně kůže nebo také membrány sliznic.
Zánětlivá reakce je ovšem to, co se stane, pokud něco
tuto bariéru překoná.
Bodneme se hřebíkem, nebo se nějaký virus
či bakterie dostane přes kůži nebo slizy
které oklopují naše membrány.
Toto...
toto je to bitevní pole, tedy
dokonce úvodní bitevní pole.
Zařiďme si tedy jednu imunitní bitvu abychom viděli
jak je to s tou zánětlivou odpovědí.
A budu velmi stručný.
Imunologie je stále velmi neprobádané pole.
Je to oblast probíhajícího výzkumu.
Stále objevujeme ony mechanismy
a je to nesmírně složité.
Jsem si jistý, že to budeme
zkoumat ještě dlouho.
To o čem budu mluvit, je tedy jen přehled,
jen aby bylo jasné, kdo jsou hlavní aktéři a
co obecně způsobuje červenání, otok,
teplotu a bolest.
Nakresleme si tedy nějaké kožní buňky.
Nakresleme si tedy nějaké kožní buňky.
Je to velké zjedodušení úplně všeho,
ale je to jen k tomu
aby bylo zhruba jasné, o co jde.
Nakreslím tedy průřez-
Takže tohle jsou nějaké kožní buňky, a potom...
a tohle je okolní svět.
a tohle je okolní svět.
A meyi kožními buňkami nakreslím ještě jiné buňky...
Povíme si o tom, co dělají.
Ale nepůjdeme příliš do detailů.
Téhle buňce budeme říkat žírná buňka.
Nakreslím ještě pár žírných buněk.
Ještě třeba jednu tady.
To je žírná buňka.
A jestli si vybavujete videa fagocytóze nebo fagocytech
vypomenete si možná na jeden typ buněk zvaný
dendritické buňky, které mají tendenci vyskytovat se poblíž kůže.
Potulují se v oblastech, které se mohou dostat do styku
s vnějším světem.
Nakreslím pár dendritických buněk. Jsou to mimojiné
právě ty buňky, které jsou užitečné při
aktivování T-pomocných buněk.
aktivování T-pomocných buněk.
Říkáme jim dendritické buňky.
nemají nic do činění s nervovou soustavou.
Jenom vypadají, že mají na sobě dendrity
a proto se jim říká dendritické, ale ve skutečnosti jsou to fagocyty.
Mají sklony vyskytovat se poblíž styčných ploch s vnějškem a
fagocytují částice a umí je prezentovat
T-buňkám, které se tak mohou aktivovat
a vyslat varovný signál, tedy komunikovat.
Takže tohle je normální, funkční, spokojená kůže.
Takže to je vnějšek.
Na druhé straně je intersticiální tekutina.
Na druhé straně je intersticiální tekutina.
To je jen cool výraz pro tekutinu, kterou jsou buňkz obklopeny,
tekutinu, která je omývá.
Buňky jsou přímo napojeny
na oběhovou soustavu.
Kyslík přichází z oběhové soustavy do
intersticiální tekutiny a najde si
cestu k buňkám.
Všechnz je tedy přímo napojeno na kapiláry,
kapiláry hrají důležitou roli v našem oběhovém systému.
Znázorněme si to.
Namísto toho, abych je kreslil jako trubičky, nakreslím přímo
buňky oběhového systému.
Tady dole jsou
endoteliální buňky kapilár.
Takže tohle jsou doslova buňky tvořící
stěny kapilár.
stěny kapilár.
A tohle je samozřejmě průřez.
Mohl bych to nakreslit i jako trubičku.
Není to jako sendvič,
je to trubka.
Všechno jsou to průřezy.
Toto jsou tedy kapilární endotelové buňky a samozřejmě
tady tudy nám proudí krev
a v ní červené krvinky.
a v ní červené krvinky.
Tohle jsou červené krvinky.
Proudí třeba tímto směrem.
Na této straně jsou okysličené.
Tohle budou tepny a posléye se stanou žílami
Ja červené krvinky přijdou o kyslík.
A samozřejmě můžete mít v oběhu bílé krvinky
saozřejmě v mnohem menším množství než
máte červených krvinek, ale jen na ukázku, že v oběhu jsou
a že se v něm pohybují
poháněny srdcem.
Za normálních okolností
probíhá zřejmě výměna plynů
mezi oběhovou soustavou a intersticiální kapalinou
a trochu mezi nimi proudí i nějaké buňky a proteiny.
To co teď uvidíme nastává
když dovnitř vnikne vetřelec.
Řekněme, že někdo vezme hřebík, namočí ho v hnoji
a píchne vás s ním.
Podívejme, co se stane.
Podívejme, co se stane.
Někdo vás tedz píchl hřebíkem
namočeným v hnoji.
Hřebík je tedy plný nejrůznějších nečistot, patogenů,
nejspíš má na sobě hromadu bakterií
z toho hnoje.
Nevymyslel jsem si ten hnůj jen tak náhodou.
Je to pravděpodobně dobrý zdroj bakterií.
Takže dřív, než prorayí první obranou linii,
dřív než pronikne skrz kůži,
ještě se odehraje pár věcí.
Spousta z těch bakterií začne okamžitě
plavat okolo v intesticiální tekutině.
Do buněk, se kterými přijde do kontaktu, do těch prorazí.
Některé buňky to pravděpodobně zabije.
Také to nejspíš poškodí některé z našich kožních buněk a
ty začnou okamžitě uvolňovat chemikálie.
Tedy jen ty buňky, které toho zůstaly schopné.
Začnou uvolňovat chemikálie, které
jsou v podstatě nositelé zprávy -
nejprve v intersticiální tekutině-
zprávy, že se něco děje.
Něco se mi stalo!
Těmto se říká chemokiny.
Těmto se říká chemokiny.
A chemokiny jsout aké velmi obecné slovo,
v podstatě jsou to malé molekuly nebo malé proteiny, které
buňky vypouští jako svůj druh signálu.
Chemo jako chemický, kine jako kinetický, pohyblivý.
To jsou poslové.
Pohybuí se.
Vypustí se tedy ty chemokiny.
A to je ohromně komplikované.
Takže tohle je něco navíc.
Chemokinů jsou spousty a spousty druhů.
A taky máme ještě ty žírné buňky a ty
mohou být aktivovány přímým kontaktem
s rezavým hřebíkem.
Může to být chemokiny uvolněnými z některých
těchto buněk.
Může to být molekulami uvolněnými
některými y bakterií.
Tzto bakterie uvolňují také růyné vedlejší produkty
přitom jak vstupují do těla.
A kterékoli z těchto látek mohou aktivovat žírné buňky
a ty pak uvolní histamin.
a ty pak uvolní histamin.
Tak vidíte, žeje to spíš složité
než jednoduché, ale myslím,
že máte ponětí o co jde.
A jestli vám je slovo histamin trochu povědomé,
může to být proto, že jste si v poslední době dali antihistaminikum.
Nejspíš během posledních pár měsíců,
během období chladna.
histamin je jedním y hlavních aktérů
zánětlivé odpovědi a máte-li rýmu,
plný nos a všechny tyhle věci,
všechny ty vedlejší produkty zánětlivé reakce,
antihistaminikum se v podstatě snaží zarazit zánětlivou reakci
aby takové symptomy vymizely.
To ale přináší otázku, jestli to
musí být vždy nutně nejlepší?
Protože tohle, jak říkám v tomhle videu,
je první obranná linie.
Je to první část bitvz našeho imunitního systému.
Ale ten histamin, jedna z věcí, kterou histamin dělá
je, že se dostane do endoteliáních buněk,
které lemují naše kapiláry a donutí je oddělit se jedna od druhé
a kapiláry tak dočasně rozšířit.
Tomu se říká vazodilatace.
Tomu se říká vazodilatace.
Všechno se to aktivuje
troškou histaminu.
troškou histaminu.
Jak přijde histamin dovnitř,
roztáhnou se od sebe.
Roztáhnou se
a kapilára se zvětší.
a kapilára se zvětší.
Takhle vyniká pořádný otok,
protože z ničeho nic se kapilára zvětší, má více tekutiny
a nakonec se ymenšuje, což ypůsobí, že se
tekutina shromažďuje okolo.
Takže tomu se říká vazodialtace,
jinak řečeno, že
se naše kapiláry rozšíří.
Zvětšují se.
Plní se tekutinou.
Nejen že se tu leccos shromažďuje- víc a víc čevených
krvinek proudí sem, samozřejmě je tu
hodně tekutiny, bílé krvinky...
Ale také kapilární stěny se stávají propustnějšími.
Najednou má všechno, co normálně nemá šanci ně projít
mnohem lehčí cestu skrz.
A jedna ztěch věcí, pro které teď bude
jednodušší projít... a opakuji,
co všechno se teď děje:
Máme ony histaminy, které se dobývají
do endoteliálních buněk
a některé se možná dostanou i do séra.
Tyhle chemokiny jsou lokálně propouštěny z
tohoto poškozeného místa.
Následuje tohle- zelená je byla
barva molekul, které byly propuštěny díky virům.
Chemokiny jsou modré.
Všechny se tudy propouští.
A tak s první odpovědí, fagocyty a
konkrétně neutrofily, které jsou nejvíce bohaté na
fagocyty, podtřídu bílých krvinek, jsou
jsou přitahovány k chemickým látkám.
Mají tendenci se pohybovat ve směru, kde je více
těchto chemických látek.
A nyní, když prostor mezi těmihle kapilárními buňkami má
ještě více místa, mohou projít skrz.
Takže co vlastně dělají- řekněme, že právě tam
je neutrofil.
je neutrofil.
Začínají se něco jako stáčet podél stěny.
Začínají se něco jako stáčet podél stěny.
Říká se tomu marginace.
Tlačí se podél této stěny a nakonec
se protlačí skrz stěnu.
Přilnou ke stěně a nakonec projdou
skrz tyhle otvory v kapilární stěně.
Říká se tomu diapedéza nebo extravazace.
Někdy tomu říkáme emigrace.
Tohle jsou všechno vybrané pojmy, ale v podstatně jde pouze
o protlačení skrze stěny.
Takže to je právě ten neutrofil.
A poté, samozřejmě k vůli vazodilataci, tohle je
místo, kde neutrofily ponechány a tohle je
přesně to místo, kde jsou potřebné.
Takže neutrofily zůstávají zde a poté
dělají to, co dělat mají.
Fagocytují některé bakterie
pojídají je a některé dokonce
uplně ničí.
A to je to, co chceme, aby se stalo.
Tohle je důvod, proč jsem řekl, že je zde bitevní pole.
Ve stejnou dobu, vaše dendritické buňky (DCs)
další fagocyty, požírají virusy a poté
prezentují na svém povrchu.
A nejde jen o neutrofily, které prochází dovnitř.
Protože tohle je místo překrvení a všechny
tekutiny jsou tady, jsou zde také B-buňky a
T-Buňky které si taky razí svou cestu.
Také budou procházet maginalizací, kde se
stočí proti straně kapiláry a poté
nastane diapedéza nebo extravazace kde procházejí skrz
poté budou aktivovány a mohou se také podílet na
specifickém imunitním systému.
Takže celou pointou, kterou vám chci ukázat je
-a to je důvod, proč jsem tlumočil tohle celé video o zánětlivé
odpovědi, protože nejde prostě jen o jednu jednoduchou záležitost.
Jde vlastně o bitevní pole, kde všichni herci
přijdou a hrají, dokonce i první linie obrany vaší kůže
a poté všichni ti herci, nespecifická reakce
odpovědi na zánět je normálně zařazována jako
nespecifická, protože se stává nehledě na to, co
přijde, ale máme nespecifické herce jako
neutrofily.
Máme své specifické herce jako jsou B-buňky a T-buňky
a máme také dodatečný nespecifický systém
Nebudu zacházet do detailu, ale vlastně
máme proteiny, které proudí v naší krevní plazmě, které jsou
normálně v neaktivním stavu, ale když se projeví zánětlivá
odpověď, tyhle proteiny se v podstatě
aktivují a někdy - a tomu 100% správně
nerozumíme- stanou se aktivními, rozštěpí se
a rozštěpená forma těchto proteinů je
je velmi přínosná - ve velmi nespecifické formě- pomáhá
zničit přinejmenším některé z
bakterií - v tomto případě.
Takže přesně tady, tohle je dodatečný systém, který
je opravdu jen souborem proteinů, který vždy prostě
proplouvá kolem a jsou dobrým dobrým typem první linie
nespecifického boje proti některým typům napadajících patogenů.
Takže doufejme, že tohle nám dává dobrý smysl toho, co se děje
při imunitní odpovědi.
A jak si můžeme představit, všechna tekutina kolem
všechna krev je shromažďována tady.
Všechno z této tekutiny co prochází nejsou jen
buňky, které jdou z našich kapilár do
tkáňového moku, ale i tekutina
a tahle tekutina se jmenuje exsudát.
a tahle tekutina se jmenuje exsudát.
Takže celé místo začne otékat, červenat, zalévat tekutinou
a proto lze pozorovat z makro pohledu
tyhle typy symptomů.
Každopádně, snad to zhodnotíme jako užitečné.