Tip:
Highlight text to annotate it
X
TVÁŘ
- Tak co? - Co, co?
- Našla jste co jste hledala? - Ne.
Kořenářka s mandragorou, uťatými prsty a jinými neřády.
O je!. A duchové bloudící v lesích vzlykající a kvílící -
- Tak tak lidi se neodvážili vstoupit tam dříve než vyšlo slunce. To si dobře pamatuju.
- Kořenářka a její duchové! - Proč máte Tubala za asistenta?
Měl byste jej vyhodit. Slyšíte jak uráží stařenu?
Jak se přeslavné Voglerovo Magnetické Divadlo může obejít bez Tubala?
Jen se tak zeptám, například, kdo se kdy dostal z Kodaně?
V noci? V nebezpečí života? Po naší dánské cestě jež vede do pekla?
- Já se ptám, a nikdo neodpovídá... - A kdo by vám uvařil léktvary?
Kořenářky by dávno vyhubily, kdyby se lidi dověděli co tam dáváte.
Co je zdravé není vždy chutné, říkávala moje máma.
- V každém případě přebírám zodpovědnost. - A zisky.
Nepokoušejte mě, Teta. Protože já už něco zažil!
Slyšeli jste? Někdo tam vykřikl.
Slyšela jsem to docela zřetelně.
- To byla liška. - Liška?!
Liška na dvou tenký nohách, zkrvavená a možná s hlavou která visí jen za šlachu.
Liška bez očí, a se shnilou dírou namísto úst.
Ó ano, Viděla jsem ji... To znám.
Zatraceně nebudu sedět na kozlíku jestli mi budou duchové kvílet kolem uší.
Sečná rána přes oko, krev v ústech, prsty pryč, zlomený vaz.
Volá vás dolů, volá vás ven, ze záhrobí -
- Živé, živé mrtvoly, napřahují své pařáty...
Ne... Dobrý den, Pane.
Jmenuju se Johan Spegel.
A jsem velmi nemocen, jak vy vidíte.
Mohl byste zmírnit moje utrpení a dát mi kapku vodky?
*** je jméno mé nemoci, ale také jejím lékem.
Jsem herec...
...a jsem dokonce člen slavných Stenborg Troupe.
Ale má nemoc ukončila moje povolání.
Vy jste také herec?
Proč jste mi potom pomohl na nohy?
Nosíte falešný vous a vaše obočí je barvené stejně jako vlasy.
Jste podvodník který potřebuje skrýt skutečnou tvář?
Pojďme odpočiňme si chvilku.. a ***ýchejme se.
Přichází šero...
toto je poslední den mého života.
Vždy jsem toužil po noži...
po ostří které by by vyňalo mé vnitřnosti.
osvobodilo můj mozek a mé srdce...
Oprostilo mě ze mě samého...
odřízlo můj jazyk... a mé pohlaví.
Krvavé ostří...
...jež by očistilo všechny nečistoty.
Aby pak takzvaný duch...
... mohl povstat z této bezvýznamné mrtvoly.
- Copak to čtete, Pane? - Román. Je to o podvodnících.
- Kolegové? - Tady nejsou žádní podvodníci.
- Že ne? - Nicméně je to zajímavá kniha.
"Podvod a lež jsou tak běžné, že ten kdo říká pravdu" -
- " je zpravidla považován za největšího lháře."
Autor věří v nějakou velkou hlavní pravdu kdesi *** náma.
- To je snivá teorie. - Příliš mnoho čtete, Pane Amane.
- Pane Tubale měl byste mluvit až dožvýkáte. - Pravda mě zajímá ďábelským způsobem.
To je krásná vášeň.
Pokud řeknu že zadek je dole a hlava je na krku -
- tak to je absolutní pravda, a já mám rád takovéto pravdy.
Zadek dole a hlava na krku?
- To je mi prapodivná pravda. - Tomu nerozumím.
Tedy zrovna u vás se mi to jeví býti naopak.
- Vy jste komik, je smutné že umíráte. - Vy také, ale nevěříte tomu.
To je otázka budoucna, Pane, a budoucnost je stejně nezajímavá jako minulost.
Teď jsem ale jako lilie v hlíně, nevidíte?
Teď umírá.
Přejete si poznat ten okamžik.
Sledujete mě pečlivě, pane. Budu se na vás přímo dívat -
- pro ukojení vaší zvědavosti.
Co teď cítím? Strach...
...a blaho.
Nyní smrt vstoupila do mých rukou...
...mé ruce... nohy...
...břicho...
Teď již nevidím.
Jsem mrtev.
Sledujte... povím vám...
smrt je...
To je zajímavá informace.
Zruinovaní, podezřelí, policejně hledaní a s tělem ve voze!
Nemohli jsme udělat lepší investici.
VOGLEROVO MAGNETICKÉ ZDRAVOTNÍ DIVADLO
Budete zticha já budu mluvit.
Ale především se musím ujistit, že vy teta nepodniknete žádný úskok.
Ještě něco. Teta umí utíkat.
Víte co mám na mysli. Stoly lítají, židle padají, světla hasnou, atd.
My známe tetiččiny spády. Ale teď se chovejte řádně.
- Ať se děje co se děje. - Ano, rozumím.
- Snad. - Jsem z vás nervózní.
- Vzpomínáte co jste provedla v Ostende? - Ne, jen se mohu dovtipovat, ale pamatovat ne.
Tetiččiny triky jsou zastaralé. Není to taková legrace.
- Teta měla byste umřít. - Ano, to bylo slávy v Ostende.
Já jsem byl zavřený, Vogler byl pokutován a vy teta jste byla mrskaná na náměstí.
Ano, to bylo slávy v Ostende.
- Měli bychom se jim představit. - Jistě.
Já jsem konzul Abrahám Egerman, vítejte v mém domě.
Já a zvláště má choť, má zvláštní zájem o duchovno.
Proto jsme se požádali komisaře Starbecka aby vás k nám dopravil.
Frans Starbeck, Policejní komisař. Jsem zodpovědný za naše setkání.
Doufám, že moji lidé se k vám chovali uctivě a postupovali s nezbytným taktem.
Vergerus, člen lékařského konsilia.
Tak se zdá, že nyní je na nás abychom se představili my vám.
Předně, Vůdce a ředitel společnosti, Albert Emanuel Vogler.
Kontinentálně proslavené jméno. Pan Vogler, má geniálním způsobem -
- vyvinutou dokonalou vědu živočišného magnetismu.
Je nám ctí pana Voglera poznat.
Toto, pánové, je Voglerův mladý chráněnec a především žák, Pan Aman.
Musím ho vylíčit jako neobvyklý talent.
Tato ctihodná stará dáma je babička pana Voglera.
Kdysi slavná operní zpěvačka.
Kdož by si nevybavil hraběnku Agatu de Macopazza?
Já jsem bezvýznamný v tomto shromáždění. Má nicota našla jeden životní úkol -
- sloužit velkému duchovi který nese jméno, Albert Emanuel Vogler.
Pokud doktor Vogler nebude namítat nic proti posaďme se a chvilku diskutujme -
- o problémech týkajících se vašeho podniku.
Dobře... Prosím sedněte si.
Doktore Voglere. Vy jste oznámil zábavu ve městském letáku -
- slibující plno senzací.
"Ohromující, nevídané divy."
"Magické scény vycházející z orientální filozofie."
"Zdraví vzbuzené magnety. Nervové simulace. Oživení mysli."
- Je to vaše anonce? - Komisaři.
Tyto okázalé formulace nejsou prací ruky doktora Voglera.
Byli bychom vděčni kdyby doktor sám zodpověděl na tuto otázku.
Panu Voglerovi je odepřen dar řeči.
Pánové je němý.
Je snad i panu Amanovi také odepřen dar řeči?
- Zatím jsem vás neslyšel promluvit. - Zatím jsem nebyl tázán, Komisaři.
- Vy konáte magické seance? - To jsme nikdy netvrdili.
- Váš přítel, Pan Tubal... - Používáme zařízeních, zrcadel,a projekcí.
- Je to jednoduché a dokonale neškodné. - Další otázka...
- Pan Vogler léčí nemoci? - To jsme neřekli.
Pan Vogler v poslední době, používá dalšího jména, při cestě Dánskem.
Oblečen jako doktor přijímal pacienty v hostincích.
"Pacienti byli magnetizováni podle Mesmerových principů v šerých místnostech."
"Což mělo za následek třes a nervózní výpady slabších jedinců."
"Někteří omdleli."
Proč se ptáte na to co již víte?
Zdají se nám pozoruhodné zdvojené aktivity pana Voglera.
- Co tím myslíte? - Na jedné straně idealistický doktor Vogler...
...který provádí lékařství byť dle Mesmerových pochybných metod.
A na druhé na méně snesitelné představy o Voglerovi zaklínači -
- který koná všechny hocus pokusy podle čarodějných receptů.
Chápu-li to správně, Voglerovo aktivity mají bez pochyby tento široký rozsah -
- mezi těmito dvěma... extrémy.
Řekněte mi. Považujete se za obdařeného nadpřirozenou silou?
Toto nesnesitelné vyslýchání je nedůstojné pro obě strany.
- Zadržte nás pokud jsme přestoupili zákon... - To právě hodláme zjistit.
- Promiňte mi, nevěděla jsem, že.. - Sedni si, moje drahá.
Pánové, představuji vám svou choť.
Pane Voglere, musím se vám omluvit, ale co zde doposud zaznělo -
- stěží vzbuzuje důvěru.
Přineste lampu támhle ze stolu.
Držte ji takto.
Podívejte se na mne, Pane Voglere.
Proč se díváte tak zuřivě, Pane Voglere? Nemáte žádný důvod mě nenávidět.
Jednoduše chci zjistit pravdu. Která by měla být i vaším přáním.
Otevřete ústa.
Vyplázněte jazyk.
Promiňte mi, Pane Voglere. Vaše němota se zdá být nevysvětlitelná.
Ve vaší reklamě dále stojí toto-
- že "vyvoláte hrozné vize mezi návštěvníky."
Komisaři, to je naše Laterna Magica.
- Blbá a neškodná hračka. - Nejsem si jist že se to týká vás.
- Vyvoláváte vize? - Protestuji.
- Proti čemu smím-li se zeptat? - Doktor Vogler je velký člověk.
Velký člověk a přední vědec. A vy se k němu chováte jako k šarlatánovi.
Spíše okolnosti ve kterých se nachází vrhají stín na jeho vědecké zásluhy.
- Vyvoláváte vize? - Ticho nebo vás vykážu!
Tedy, Pane Voglere? Ano či ne.
Ano či ne.
Tak tedy, ano... Můžete dosáhnout tohoto stavu s kteroukoliv osobou?
Kupříkladu se mnou?
Pojďme udělejme experiment. Jsem vám k dispozici.
- Ne, nedělejte to. - A proč ne, Paní Egermanová?
Promiňte.
Žádné další aranžmá? Žádné magnety, žádná tajemné pološero?
Žádná tlumená hudba skleněné harmoniky zpoza závěsů?
Co chcete abych viděl? Něco děsivého nebo vzrušujícího?
Musí se tak dít se zlomeným člověkem. Se slabou třtinou, slabou duší.
Přecenil jste své síly. Pozor, zastavme vaši seanci.
Myslíte si že vás nenávidím. Chyba. Mě zajímá jediná věc.
Vaše fyziologie, Pane Voglere.
Rád bych vykonal vaši pitvu. Zvážil váš mozek -
- otevřel vaše srdce, prozkoumal vaší nervovou soustavu.
Vyjmul vaše oči...
Zastavte to, je pozdě!
Pozdě? Chcete říci, že se nudíte.
Selhal jste, Pane Voglere. Ale měl byste být vděčný za své fiasko.
- Jste neškodný. - Proč lžete ?
- Nerozumím, Paní Egermanová. - Lžete nám.
Cítil jste něco, co vás vyděsilo, ale neodvažujete se to přiznat.
Promiňte, Paní Egermanová, Já nemám co skrývat, co bych z toho měl.
Kdož ví, možná že nejsem schopen cí*** cokoli?
Tedy dobře, pak tedy máte souhlas Policejního komisařství -
- k provozování vaší "magnetické zábavy".
- Pane Komisaři... - Pan Vogler předvede soukromý výstup...
...zítra ráno v přijímacím pokoj pana Egermana.
Pro kontrolu. Za denního světla.
Nějaké námitky, Pane Tubale? Znamenitě.
- Večeře bude podávána za hodinu. - To je čest...
Promiňte. Pan Vogler a jeho společnost bude obsloužena v kuchyň.
Paní Garpová vám přidělí pokoje. Rustane, ukaž hostům kuchyni.
- Možná bychom spíše nocovali ve městě. - Je přání pana komisaře...
...aby pan Vogler a jeho společnost byli hosty tohoto domu.
- To je docela zábavná hra. - Co máte na mysli?
Je to kratochvilné ponižovat bezbranné lidi.
Nerozumíte tomu. My dáváme v sázku, vědu.
- Vy jste se vsadili? - Ano, Paní Egermanová.
Váš manžel je toho názoru , že opravdu existují nevysvětlitelné síly.
- A vy tuto možnost popíráte, že? - To by mělo katastrofálním dopad pro vědu.
- Groteskní nápad. - Byli bychom přinucení...
- logicky si představit... - Boha.
To je tmářství! Věda je dnes silnější než kdy předtím byla -
... popisuje všechna zjevná mystéria. - Zjevná?
- Každý úkaz může být vysvětlen. - Jak jste optimističtí.
- Myslím elektřinu, parní stroje... - Naše sázka trvá, že?
Tedy uvidíme zítra.
Vaše manželka se mi jeví trochu přepjatá, Egermane.
- Je to stále tím úmrtím dítěte... - Jednou jsme cestovali na podzim a já...
- Na zdraví, pánové. - Na doktora Voglera a magnetickou společnost.
Na společnost s výjimečně špatným renomé, jak se ukáže.
Měli bychom si dávat na ty lidi bacha. Vypadají strašidelně.
- Jsi moc malá abys to chápala. - Kouzelník je němý, to je strašné.
- Nevydal ani hlásku. - Rustan říkal, že to jenom hraje.
To je o to horší. Skutečně se jich bojím.
V každém případě nemají ani floka. Musíme se bát jen bohatých lidí.
To je strašné že jsou chudí. Co když nás zabijou a okradou?
Dobrý večer, služtičky.
Jmenuji se prostě Tubal, tak prostě jak lidová písnička.
Podívejme se. Toto je Sara a to Sanna.
- Myslíte? - Už vím. To je Sanna. To je Sara.
- Opravdu je to tak? - Časem se to naučím.
Přirozeně jsme pozváni k večeři.
Připravené je vše a hosté jsou tu. Můžeme přisednout?
- Milá dámo... - Sofia Garpová, hospodyně.
Jsem okouzlen, polichocen, omráčen, nemohu vyjádřit okouzlení...
Těší mě. Je mi ctí.
- Umíte věš***, Pane Tubale? - Pan Tubal umí věš***.
- Čtěte můj osud, Pane Tubale. - Dítě moje milé.
Jste příliš mladá a plná ***ějí. Nechci pošpinit vaši zvědavost -
- vaši radost ze života, vaši dětinskou víru.
Máte opravdu smysl pane Tubale pro nadpřirozené síly.
- Cítím to. - Báječný dar.
Ale těžké jej nésti, Sofie, a temnota...
Drahý, Pane Tubale! Skutečně mě pod korzetem rozpalujete.
- A mrazíte, zároveň. - Pane Tubale, přečtěte můj osud.
- To je Antonsson, kočí. - Uctivý služebníček Antonssone. Již se známe.
- Dobrý večer. - Klid. Bude věš*** budoucnost.
Klid, klid, klid, klid... Vidím světlo.
Teď zhaslo. Je tma. Slyším sladká slova lásky.
Nemohu je opakovat, slušnost mi to zakazuje.
Mladík. Přijíždí v prudkém cvalu. Je báječný.
Saro, mé dítě. Předtím , než půjdete slavit svůj svátek lásky -
- užijte několik kapek našeho elixíru lásky. A prožijte vše sedmeronásobně víc.
Je dar od Aphrodité Venuše.
- Tubal je jen jeho přinašeč. - Elixír lásky!
- Je to vzácné, Pane Tubale? - Téměř nemožné jej získat.
- A to za mimořádných útrap. - A vy jste se odvážil!
Ve jménu vědy. Lásky...
- Mohl byste mi prodat skleničku? - To není možné.
To je *** vaše možnosti, Sofie.
Tyto látky jsou cenově dostupné princeznám -
- hraběnkám a nebo slavným herečkám.
Ale pro vás Sofie, pro vaši krásu, za vaše velkolepé pohostinství -
- vaši zdvořilost, řekněme třináct šilinků. Dvě skleničky za dvacet!
Aah, to silně voní. Tak silně, tak mocně...
Je to v podstatě prchavá látka, mé dítě. Vzbuzující matérii -
...jestli se nevyjadřuji moc vědecky. - Je to dobré i muže ?
Nejen pro ně. Aphrodité Venuše se dotýká jejich srdcí špičkami svých prstů...
- A ďábel nemá šanci! - Bože na nebi, kdyby tu byla matka!
Elixír lásky je vyprodán. Co teď?
Toto je na koliku a na puchýře.
Nejdůležitější je aby lahvička vypadala stejně jako chutnala.
- Tubale jste samozřejmě podvodník. - Ano, samozřejmě, Sofie.
- Ale mám něco specielního, ne ? - Myslým jen na to.
- Vy byste byl dobrý kazatel. - Moje víra kolísá.
Možná máte pravdu. Věc vyžaduje soukromou diskusi.
Půjdu do své místnosti. Půjdete do dvora, pak kolem domu doprava.
Tam jsou dvířka. Tam vás budu čekat.
- Vy jste tedy žena, Sofie! - Zdá se.
Můj manžel zemřel před osmi lety.
- Nevezmete si své skleničky? - Nechte si to.
Můžete to prodat znova.
Vstoupím jako manžel.... k Sofii.
Aleluja sestřičky!
Zamysli se. Hlavní věc není víra, ale síla. Sofie cítila sílu.
- Co můžu získat za šilink? - Noc lásky na niž nikdy nezapomeneš.
- Ne, to jed na krysy. - Toho bude těžký zabít!
Jeden doušek a budeš cí*** blaženosti větší než Šalamoun -
- když se bavil se svými 1000 konkubínami.
- Pročpak pláčeš holčičko? - Jste čarodějnice?
Kdo ví.
Já se děsím co bude následovat dneska večer. Vy jste tak stará a ošklivá.
Až budeš skoro 200 let stará, budeš také ošklivá, děvenko.
- Vy jste tak stará? - ó ano...
- Umíte také zaříkávat? - Někdy.
Ale v dnešní době nikdo nevěří v moje tajemství a já musím být opatrná.
Neměla bych se plést do cesty nové víře nebo můžu skončit v ústavu jak říká Tubal.
- Jak jste se stála čarodějnicí? - To ti nemohu říct.
- Prodala jste svou duši? - Ano, tedy... možná snad...
- Ach!, Jsem znova vyděšená. - Jdi ty. Běž pěkně do postele...
...a čarodějnice ti přinese dárek.
Dělej co ti radím, děvenko.
Já chci pro tebe jenom dobré.
Co tak čumíte?
Když jsem šla kolem prádelny zadívala jsem se v temnotu.
Tělo vyselo v jejím rohu s lanem kolem hrdla.
Šla jsem blíž a viděla jsem kdo to byl.
Poznala jsem vás.
- Nebojím se tě. - Sebevrah vysel na háku.
Ano, takto to bylo.
Co vidíte to vidíte a co víte to víte.
Ale nemá cenu o tom dál mluvit.
- Jaký život vedete, Pane Simsone. - Cestování, vystoupení, večírky.
- Život v luxusu. - Jistě potkáváte samé krásné ženy.
Ženy jsou přitahovány magií.
Zvláště krásné, horkokrevné vilné ženy.
Někdy musíme doslova odolávat my.
Právě teď mě k sobě volá zpět ruská kněžna ...
...se zelenými očima a liliově bílou hrudí. Pojďme ale hovořit o něčem jiném.
Umím poznávat ženy. Jeden letmý pohled a všechno je mi známo.
- Jsem ráda že tu s váma sedím pane Simsone. - Vy jste pěkná.
- Myslíte si to? - Vím o čem mluvím.
Máte pěkná ústa, krásné oči a celkem elegantní figuru.
- Svatá, matko! - Proč ječíte?
Nevím, ale udělalo se mi divně. Jakoby mi něco projelo břichem.
- Možná jsem nemocná. - To je ten elixír lásky.
Myslíte, že by to mohla být příčina, Pane Simsone?
Co to děláte ??
Nyní... pojďme lokneme si každý malý doušek.
a Venuše Aphrodita přibude a dotkne se nás.
To je bohyně lásky, Saro. Pak je všechno blažeností.
Však znáte jak to babička říkávala.
- Myslím, že mě chcete obloudit pane Simsone. - Vůbec ne, mé dítě.
Připravuju tím potěšení pro nás oba.
- A ruská kněžna co? - Je snad Sařina hruď méně bledá?
Ne, myslím že ne. Ale její oči se zelenaly.
Ale... ona je měla většinou zavřené. To můžete udělat také tak.
Napijme se tedy.
- Co se stane teď? - Teď...stačí jen čekat.
- Tady? - Tedy, tady to není přesně ono ale...
- Já vím! Půjdeme do prádelny. - Do prádelny?
Ano, tam jsou krásné, velké koše plné čistého prádla.
- Tedy, možná bychom měli čekat tu. - Čekat na co?
Pan Vogler by mohl něco chtít. Myslel jsem že on...
Jak jste bledý. Necítíte se dobře?
Vzpomněl jsem si, že tato látka může mít na lidi různé účinky.
Například, z jednoho se stal vzteklý lev.
Může se stát že rozsápu taky tak ženu na cáry.
- To je děsivé! - Ale já vám nechci ublížit.
- Já to přežiju. - Dobře...je to různé, jak jsem řekl.
Někdo se naopak cítí chorým býti.
Slyšel jsem o lidech, co zemřeli.
Myslím, že Venuše Aphrodita se mě právě dotkla tím správným způsobem.
Opravdu... dobře, možná... Ale já jsem daleko citlivější.
Nebojte se tak, Simsone. Já vás nesním.
Viděl jste to. On běžel s ní.
- Normálně je jí těžké zlomit. - Napí se. Bude ti líp.
- Je tu opravdu horko. - A voní to tu a je to tu pěkné že?
To je nová železná prádelna. A támhle jsou křížaly.
Támhle si udělal ptáček hnízdo.
Každopádně je tu teplo.
- Vy je chvějete. - To je tím vedrem.
Tak si odložte kabát.
Rustan a Antonsson jsou pořád v kuchyni. Odtud jsou vidět.
A tam je světlo z místnosti pana Amana a pana Voglera.
- Saro! - Kde jste? Nevidím vás.
Tu, v prádelním koši, Jak jste řekla.
Tak co?
- To by bylo moc snadné svést tě. - Myslíš, že až tak?
Jistě. Ale jeden z nás musí být starší a rozumnější, chápeš.
- Opravdu to zkouším, pochopit to. - Musíš být vybíravá.
- Neutrhnout každou květinu kterou vidíš. - Ale nejde ji necí***.
Já se jen jemně předkloním a odejdu.
Proč tolik mluvíš?
- Já se moc bojím bouřek. - Utiš se. Máš tu mě.
To je, velmi uklidňující.
- Co je to? - Elixír lásky.
- Cítíš to? - Ano, potím se jako velbloud!
Zase blesklo! Drž mě pořádně.
- Je to uvázané tak pevně. - Počkej pomůžu ti.
Ne, ne- dívej se.
Ten knoflík musím utrhnout taky? To je všechno tak strašně složité.
Nezdá se, že bys to byl zvyklý dělat, malinký Simsone.
Většinou jsem byl v cizině, víš.
Klid. Neboj se, děvenko.
Brzo budeš schopna se mít dobře.
Babička ti dá dar, aby ses utěšila.
- To je ucho? - Ano ucho.
Šeptej všechna svá přání do toho ucha -
- a všechno se ti splní. Ale za jedné podmínky.
- Jaké podmínky? - Musíš si to přát pro životy...
... žité nebo budoucích. - Tomu nerozumím.
Ne, ne teď, ale to nevadí.
No tak, no tak... Klid, děvenko, já ti zazpívám.
Voják stál tam se svou zbraní
Byla válka a nepřítel měl přijít
Slunce svítilo a vítr foukal
Na unavených nohách voják stál
Nepřítel vyjížděl z lesa ven
Náš muž bojoval s ním jak nejlépe dovedl
Ostří zazářila a krev tekla
Mnoho vojáků smrtí řvalo
Voják dobyl vítězství
to byla noc a lilo
Voják si sedl a psal
Napsal své nejdražší dlouhé psaní
Láska že přinese mír.
Láska že přinese útěchu.
Láska že přinese sílu nejostýchavějšímu živůtku.
Láska je jediná
Nemůže nikdy být druhá
Láska je potěšení.
a těžké je ji uhlídat.
- Poslouchala jsi, děvenko? - Já už skoro spím.
Ano, ano... Ano, ano...
Je bouřka.
Daleko, daleko.
Já se nebojím hřmění.
Zaříkávám vás, vyvolávám ven, kromě nebožtíků -
- mimo živé, živé mrtvé...
Krom vztyčených pařátů...
- Ten Vogler... - Měli by mrskat tyhle lidi.
Něco je na těch zaklínačích zvláštního.
Jejich tváře nás sužují.
- Tváře? - Přesně tak.
Téměř šílíš když vidíš tvář někoho jako je Vogler.
Celý pěníš.
Voglerova tvář...
Zvláštní tvář.
Chápeš co tím myslím, Antonssone?
Chce se ti rozšlápnout ten ksicht...
jako je ten... Voglerův...
...a té staré dámy... a Amanův...
- Duch! - Nebo ďábel sám!
- Kde je ***? - Kde je ***?
- Džbán je pryč! - Na podlaze.
- Ne. - Kde?
Duch vzal vodku!
- Co tu děláte? - Připravujeme se na ráno.
Tak to vidíte. Nevidím to růžově.
Můžete si za to sami.
Doufám, že se o vás v kuchyni řádně postarali.
Půjdu se vybalit.
Možná se ptáte proč mám černý šat, Pane Voglere?
Moje dcera zemřela loni na jaře.
Pane Voglere. Musíte jim odpustit. Myslím to, že vás ponižovali.
Nechápou vás, a proto vás nenávidí. Já vám rozumím.
Kdo jste doopravdy?
Na okamžik jsem vás poznala, spatřila jsem pravou tvář. Byla jsem šokována.
Omluvte mou upřímnost, sama jí nejsem zvyklá.
Nesmím plakat. Teď není čas na slzy.
Toužila jsem po vás. Mé myšlenky byly s vámi, žila jsem celý váš život.
Je to tak, ale teprve dnes jsem vás spatřila.
Možná se mi ve skrytu smějete. To je ale jedno.
Má láska je silná za oba.
Teď chápu proč přicházíte právě nyní. Cítíte jak mé srdce bije.
Povíte mi proč mé dítě zemřelo.
Jaký to byl boží záměr. Proto jste přišel.
Utěšit můj žal...
...a odvalit břemeno mé viny.
Můj ubohý manžel neví nic. Jak by to mohl chápat?
Není tento večer hrozné teplo?
Zakusila jsem takovou úzkost.
Můj choť jde spát za několik hodin. Bude spát velmi těžce.
Dala jsem mu do nápoje uspávací prostředek. Přijďte k mě ve 2.00 hodiny.
Budu v místnosti naproti hostinskému pokoji.
Nechte mě dotýkat se vaší ruky. Ne...
já ji chci. Ještě chvíli se držet.
Poranil jste se.
Můj muž a já máme oddělené ložnice od smrti naší dcery.
Já jsem neumřel. Ale vrátil jsem se umřít.
Opravdu spíše jako duch než člověk.
Stal jsem se... přesvědčivý.
A to já nikdy jako herec nebyl.
Stín...
... stínu.
Nebojte se kvůli mně, Pane.
Jsem již v rozkladu.
V životě jsem se modlil za jedinou věc.
Užít sebe. Vládnout sám sobě.
Ale bůh nikdy nepochopil jak silný -
- a oddaný otrok bych byl.
Nikdy jsem nebyl k ničemu.
To je také lež.
Krok po kroku, krok za krokem do temnoty.
Nynější okamžik je jediný pravdivý.
Když jsem myslel , že jsem mrtvý...
...byl jsem jen trápen strašnými sny.
Jste bledý jako stěna. Viděl jste ducha?
- Jsem jen trochu unavený. - Popřeji vám dobrou noc.
- Vyřiďte mé pozdravy paní Egermanové. - Najdete svůj pokoj?
- Mám čest zde být častým hostem. - Pojďme pít. Sedni si!
Musíš poslouchat když ti dává příkazy policejní komisař.
Jaký to div magnetismu.
Cítím velký obdiv k talentu doktora Voglera.
- Jsem jeho manželka. - Proč ta maškaráda?
- Stíhali nás tak jsem se musela přestrojit. - Tak proč toho prostě nenecháte?
- A kam bych šla? - Svěřím vám své tajemství.
Zápasil jsem se nezvyklým soucitem k vám a vašemu choti.
- To zní vskutku neuvěřitelně. - Ihned jsem si vás oblíbil.
Vaše tváře, vaši tichost, vaši přirozenou důstojnost.
- Nikdy bych to nebyl řekl, kdybych nebyl opilý. - Jestli to cítíte tak, pak toho nechte.
To nemohu... protože vy reprezentujete vše čím já pohrdám.
Nevyslovitelně.
Pak tedy můžete přestat s ***ásledováním, Pane Vergerusi.
- Celý náš podnik je podvod. - Podvod?
Předstírání, falešné ***ěje, dvojitá dna...
Mizérie, prohnilá skrz a skrz lží.
Jak schledáte jsme jen hloupá chátra.
- Váš muž říká totéž? - On nemluví.
- Opravdu? - Nic není pravda.
Váš manžel nemá žádné tajemné síly? Možná ne, já jsem nic nepocítil.
Cítil jsem jen chladné vzrušení. Neuspěl.
- To je bezvýznamné. - Tak, nemám být nervózní?
Můžete být klidný, Pane Vergeruse. Můžeme předvést naši nejapnost znovu a znovu.
Zdá se, že žehráte na skutečnost.
Přejete si něco. Ale žádný zázrak nepřichází.
To je tak vždy zařízené, jen ústa konají dílo.
Kněží činí totéž. Bůh zůstává tiše a lidé mluví.
- Alespoň jednou. - To křičí všichni. Alespoň jednou.
Kvůli nevěřícím. Ale většinou kvůli věřícím.
- Alespoň jednou. - Alespoň jednou. To je fakt.
Říkáte, že máte strach? Ze mě také ?
- Hlavně z vás. - To mi lichotí.
Jak je možné snášet vaše chování a vtipy.
- Co vás polekalo? - Vaše úsměvy, vaše benevolence.
Jste jediná rozumná osoba té společnosti.
Proč jdete cestou která vás vrhne do hanby a vězení?
- Nebylo to takto odjakživa? - Ne...
Snad jste i věřila... ve význam nebo užitečnost toho všeho?
- To už je dávno. - Proč nepřestanete dokud je čas, Paní Voglerová?
To je nemyslitelné.
- Myslíte kvůli manželovi? - Myslím, že je to nemožné.
Není žádné cesty zpět... nebo stranou.
- Pro nás ne. - Přesto mám jeden návrh.
Kdykoli budete unavená vaším magnetismem můžete se na mne obrá***.
Slibuji vám pomoc. V jakékoli době.
A mému muži... ? Jsem vám velmi vděčná.
Hned půjdu.
Jen poslední otázka. Máme čekat ještě nejaké sejmutí masky?
Nebo tímto má divadlo doktora Voglera své zdroje vyčerpané?
Děláte mi čest, Doktore.
- Vaše manželka je věrná až k zbláznění. - Jděte, pro smilování boží.
Myslíte si, že váš manžel mě chce zavraždit? Chcete mě zabít?
Nenávidíte mě, a já vás mám rád. To je opravdové podráždění.
- Prosím buďte tak laskav a odejděte. - Odcházím. Dobrou noc, Paní.
Dobrou noc, Pane Doctore!
Vzpomínáš na to léto v Lyonu jak se nám dařilo a koupili si dům -
- a mysleli na to, že skoncujeme s kočováním ?
pak jsme zase prodali majetek a zakoupili vůz a koně.
a ty jsi začal hrát němého.
Pamatuješ na velkovévodu v Kotenu který byl mnou tak unesen -
- že nám slíbil doporučení na dvoře Jeho Veličenstva ve Švédsku?
Myslel sis, že jsem tě podvedla a ty jsi zbil vévodu.
Pak jsme dva měsíce seděli než nám vévoda odpustil.
Byl velmi vznešený. Stále držel slib ohledně doporučení nás švédskému dvoru.
Myslíš si, že by to udělal?
- Vlastně tomu nevěřím. - Nenávidím je.
Nenávidím jejich tváře, jejich těla, jejich pohyby, jejich hlasy.
Jsem z nich řádně vyděšen. A hlavně jsem proti nim bezmocný.
- A co když tě opustím? - Jdi si, jestli chceš!
Nic se nezmění.
Alberte... Emanueli...
Voglere...
Vy jste přišel potom všem.
Co se chystáte udělat?
Já jsem nevinná. To on sváděl mě.
Myslíte si, že mě uhodíte?
Ne, to si nedovolíte. Protože jste zbabělec.
- Teče mi krev. - Odpusťte mi. Promiňte.
Ne... Neodcházejte.
Děkujeme Vám za vaše uznání a ***ěji, že uznáte že naše triky jsou opravdové.
Nyní vám ukážeme něco ještě úžasnějšího. Číslo které vyvolá jásot.
V němž pan Vogler a jeho asistent obdařeni mimořádnou silou podají další důkaz -
- o tajemných kouzlech světové úrovně.
Smím poprosit o jednu z přítomných dam ?
Ženu s čistým srdcem a krásnou myslí.
Paní Policejní Komisarová?
Je to absolutní...
...okamžik pravdy.
Skrze síly magnetů, Paní Starbecková buďte bez starosti.
Každé slovo jež pronesete bude křišťálová pravda.
Paní Starbecková, jaké dostáváte kapesné?
- Já protestuji proti tomuto triku! - Moment, Komisaři.
- Je to ve vědeckém zájmu. - Kdy jste se vdala?
Nejsem vdaná. To je strašné, jsem příliš mladá!
- Nejste vdaná? - Pan Starbeck je mrkev.
- Přestaňte s tímto výstupem! - Každou sobotu chodí do bordelu.
Mlaská jako prase a prdí u stolu.
- Zastavte ji, zastavte ji... ! - Pan Starbeck má paruku a voní se.
Alespoň mysli na naše nebohé děti?
Zajímalo by mě kolik z nich je Starbeckových.
Ačkoli pár jich je pitomých a ošklivých. Pan Starbeck je prase!
Musím jít hned teď domů, mám pečeni v troubě. Vy tu zůstaňte, drahý.
Užijte si tu trošku zábavy.
Neřekla jsem snad nic pošetilého, ne?
Tito kouzelníci jsou vskutku pozoruhodní. Sbohem ! Budete doma na večeři?
No nic, drahý příteli, já nejsem pomstychtivá. Zapomeňte na všechno.
Už běžím.
Naše poslední číslo má jméno "Neviditelný řetěz".
Jedoho z pánů sloužících. Lépe toho silnějšího.
Antonssone...
- Já nechci, Pane. - Co je to za pořádek!
Bravo, dobrý muži, bravo. nehrozí vám žádné nebezpečný -
- Nic se vám nestane. Jen klidně dýchejte.
Antonsson je pořádný chlap, ale jeho fyzické síly jsou ničím -
- ve srovnání s duchovní sílou pana Voglera.
Asistente, svažte muže neviditelnými řetězy.
Vaše ruce jsou svázané.
a vaše nohy jsou rovněž spoutány.
a řetěz je uvázán ke zdi.
Za ním!
Ten muž je nesporně mrtev.
Moje zpráva zdůrazní že Antonssonovo provinění je nepatrné.
Žádný trest nemůže být vyměřen pokud nějaký příbuzný nepožádá o vyšetřování.
může to být i jinak abych řekl vše -
- a to tak že naopak mohou být opačně kladeny zvláštní výlohy za pohřeb pana Vogler.
Výlohy, které pravděpodobně dostoupí značných částek.
Má někdo nějaké námitky?
Dále musím poukázat na to, že pokud nikdo nalézá příčinu -
- k žalobě případ bude uzavřen.
- Co tím míníte, smím-li se zeptat? - To znamená...
...že se můžete dostat do pekla jestli ji podáte, Pane Tubale.
Díky za radu, Komisaři. Co se stane Voglerem?
V souladu se zákonem bude provedena úřední pitva -
- Jak jsem řekl Emanuel Vogler bude jak se sluší a patří zkoumán -
- oprávněným členem Lékařské rady panem Vergerusem a mnou.
Pitva bude vykonána okamžitě na městské výdaje...
...a v zájmu vědy. - Jsme vám velice vděční.
Ještě abyste nebyli.
Je na čase, odnést pana Voglera do podkroví kde bude pitva provedena.
Z vědeckých důvodů na přání člena rady začneme tak rychle, jak jen to bude možné.
- Jako při popravě? - Možná tak.
Můžete jej vzít v té černé bedně na níž sedíte, Pane Tubale.
Jestli vám paní Voglerové vznikly z této rány potíže mohu vás doporučit -
- znamenitému domu kde mám zvučné jméno.
- Jsem vděčná za váš zájem. - Má manželka měla celkem komický fantaz.
Nemyslíte ?
Tak jsme odnesli rakev až k podkroví.
A doktor přišel s komisařem -
- pak zvedli Voglerovo tělo na velký stůl a začali ho svlékat.
- A co vlastně dělali? - Rozpárali jeho tělo a vyndali vnitřnosti.
Rozřízli hlavu a dívali se na mozek. A krev tekla a teče.
Představte co kdyby se probudil rozřezaný -
- vstal ze stolu a přišel dolů po schodech...
Představte si, že by vstoupil a díval se na nás krvavýma dírama po očích...
- Tam, ve dveřích! - Ne, že ne!
Neboj se, Sanno. Ochráním tě.
Nejlepší co můžeme dělat je zpívat zbožné písně o našem Pánovi.
Vy jste Sofie tak spořádaná. Co máme zpívat?
- Lituješ toho? - Nic jsem ti neslíbila.
- Včera jsi byla celá žhavá. - Tiše, nekompromituj mě.
Včera bylo včera. A dneska je neděle.
"...a po pitvě nebyly nalezené jakékoliv fyziologické zvláštnosti" -
- "nebo odchylky a musí se klasifikovat fenomén který měl provázet" -
- "dotčeného Voglera jako podřadná síla a proto bezvýznamná."
"V každém případě nepatrné odchylky nestojí za další pozornost."
To je všechno? Děkuji za vaši pomoc.
Pošlu vám kopie protokolu jakmile jej opíši načisto.
Přijdete? Potřebuji váš podpis na mé zprávě.
Pojedu kolem zítra z rána. Nashledanou.
Nu co? Copak bude s babičkou?
Netučný vepřík by neměl chrochtat moc nahlas. Mohl by se stát slaninou.
Nesnáším odpor, ale mám dobrou paměť, zvláště na obličeje.
Sejde z očí sejde z mysli -
- jak má matka říkávala.
Dávejte si pozor. Existují blázince a ústavy pro vás a vám podobné.
- Víte co mám na mysli? - ó!, ano...
Mimochodem, že pozdravuju vaší paní.
Mohl byste mi udělat laskavost?
Mohl byste prosím zastavit hodiny.
- Slyšíte jaký je teď klid? - Ano...
Je opravdu klid.
- Proč jste dopustil, aby se to stalo? - Já?
- Chtěl jste pomstu. - Nevím o čem hovoříte.
Vergerus mě překvapil, Já jsem neřekl ani ano ani ne.
- Chtěl jste pomstu. - Zvláštní to pomsta v daném případě.
Ano... je to velmi zvláštní.
Pomstít se...
Nemohu to stále ještě snést.
Mando? Mando...
Neotáčej se. Jdi a zamkni dveře do podkroví.
Neptej se nic dělej co říkám.
Je tu pod střechou strašlivé vedro.
Jež plodí chvilkovou nevolnost.
Nějaký paklíč...
Buď je to jen sen, nebo nejsem při smyslech.
Je nepochopitelné proč nemám touhu probudit se.
Opravdu, toto je zajímavé...
Nech ho být!
Způsobil jste mi jen strach ze smrti. Nic víc.
- Nic jiného. - Nic mu nedělej povídám.
Mohl bych dostat nějaké peníze? Nemáme nic, jsme chudí.
Mohli byste nám dát alespoň nějaké drobné za naše vystoupení.
Nehleďte na mě jako byste mě viděla poprvé. Když naše duše jsou tak spřízněné.
V životě jsem vás neviděla. Neznám vás.
Byl jsem nalíčený. Je to snad takový rozdíl?
Poproste vašeho manžela, nepotřebujeme nijak moc.
Nedotýkejte se mě!
Doktore !
Mohl byste mi pomoci? Promluvte s komisařem ať můžeme odejít.
- Slibuji vám že se sem nikdy nevrátíme. - A koho jsem pitval?
Nebohého herce jehož největším přáním bylo aby byl rozřezán na dřeň podstaty.
Propůjčil jste mu svou tvář a vyměnili jste se. Vy jste nebyl nikdy mrtev.
- Ano, levný trik. - Vy jste Vogler?
- Myslím , že ano. - Ne herec, třetí či čtvrtá osoba?
Dobírejte si mě jak chcete, ale pomožte mi.
- Říkal jste že k nám cítíte soucit... - Dával jsem přednost jeho tváři než té vaší.
Naličte se za sebe sama tak ať vás poznám -
- pak možná můžeme diskutovat o vaší situaci.
Jste nevděčný, Pane !
Nevynaložil jsem všechno své úsilí svůj talent pro váš nevšední zážitek?
Byl to příšerný výkon, ale měl by být samozřejmě zaplacen.
Dívejte se pozorně. Pak mi povězte kdo vyhrál naši sázku.
Máte pravdu. Prohrál jsem.
Simsone, pojď ke koním, odjíždíme.
- Mohl byste nám pomáhat balit, Pane Tubale? - Já zůstávám zde.
Moje dráha je jinde. Měl bych žít zbožně, jak říká Sofie.
Mít vyšší cíle, chápete. Více smyslu a méně kejklů.
Ne... Já s vámi dál nejedu.
Znáte mé pytle, že ano? A možná vás zajímá co je v nich?
Dívejtet se pozorně. To je 6,000 riksdalerů -
- Které babička během let a nastřádala.
Babičiny léky...
Lidi budou platit za lásku cokoli pořád.
To jsi netušila že, hmm?
Sbohem !, Alberte. Já odcházím. Vždycky jsem říkala, že jste tvrdohlavý a neopatrný.
Každý musí znát své hranice.
Tak... pomož mi dolů.
- Tak už jedou. No chybět mi nebudou. - Mě také ne.
Kdepak mě taky ne.
- Pojďme, Tubale. - Cože? Zase, Sofie? Ale...
Ano, Já hned přijdu, Sofie. Hned jsem tam...
Prosím mohu jet s vámi? Nevím co se stalo, musela jsem se zbláznit.
To musí být ten elixír lásky. Protože jinak bych se nikdy tak nerozhodla .
- Jdi si pro své věci. Pospěš si! - Děkuju vám, hrozně moc!
- Simsone, Já pojedu s vámi! - Pomůžu ti!
Proč nejde? Musíme jet.
Stačí se jen dostat za město.
Je pozdě. Příliš pozdě...
Měl bys mi být vděčný, Tubale.
- Kdo jste, Pane? - Magnetiser Emanuel Vogler...
...mysleli jsme, že jsme vás před pár hodinami pitvali. Pane Voglere podvedl jste nás.
Pravděpodobně, říkám pravděpodobně, Pan Vogler je zde stojící muž zabalený do přikrývky.
Blahopřeji vám...
ke královské návštěvě , k níž mám to potěšení vás doprovodit:
Jeho Královská Výsost dává na vědomost -
- že si přeje navštívit Voglerovu magnetickou seanci.
Já jsem pověřen doprovodem řečeného Voglera do královského sídla -
- Tak, aby mohlo být předvedeno večerní představení.
na Stockholmském Hradě, 14. července roku 1846. Podepsán Dvorní Maršál.
Nezmíním se slovem o tom, co se zde stalo.
Pro vaše dobro.
Je nejvyšší čas. Spěchejte, Doktore Voglere.
Sbalte mé aparáty a pošlete je na hrad.
Buďte ale opatrní, jsou to drahocenné předměty.
- Ó!, drahý Simsone! - Ne teď, ne. Až večer!