Tip:
Highlight text to annotate it
X
Když se pohlédne okem BOHA na svět, na Zemi,
tak místo víry v BOHA, lásky k BOHU - hlavního přikázání, ...
je vidět pouze stoka (žumpa).
Co (v takové situaci) mohou lidé (potom) ještě ovlivnit,
(lidé) kteří mají kázat.
Neboť lidé již nechtějí od BOHA nic slyšet (prorokem tlumočené).
Když již nevěří ani Písmu svatému (bibli),
jak potom mohou (ještě) věřit těm,
kteří činí (káží) výklad Písma Svatého.
Ale já mluvím (jen o tom), co jsem přijal (prožil).
To se (ale) nebude všem líbit. Jak by i mohlo ?
Líbilo se lidu (vše), co Ježíš promlouval zde na zemi ?
Nemluvili proti němu tak zvaní učenci (té doby), dokonce i vysoce postavený kněz ?
I když rozpoznal (Kristovu pravdu) ...
Jaký to byl hřích ? (vědomě mluvit proti BOHU)
Hřích proti Duchu Svatému.
A to je ten nejhorší hřích, kterého se může člověk dopustit.
Rozpoznat (BOŽÍ) pravdu, ale odmítnout ji akceptovat.
Když jsem stál před Svatou Trojicí,
byl jsem zcela při smyslech (nikoliv někde ve snu),
(a) Svatá Trojice se mi vyjevila jako dítěti, v té době jsem byl ještě dítětem.
Jsem si vědom toho, že toto bude ihned napadnuto,
že to není teologicky podložené (fundované), že je to bláznivé,
to je mi ale lhostejné, mluvím o tom, co jsem prožil.
Stál jsem před BOHEM Otcem,
BŮH Otec
jako malé dítě jsem mu směl sedět na klíně
a s ním mluvit.
Nebudu to nijak dále rozebírat (přikrášlovat), nic takového. Takto se to odehrálo.
A potom mě (BŮH Otec) předel Synovi.
Tomu (BOHU Synovi) jsem si nesedl na klín, stál jsem před ním
a takto jsem směl s ním (BOHEM Synem) mluvit.
Po určité chvíli mi řekl,
(ach, teď bych si to ale mohl v dalším vychutnávat, ale zustanu zcela při zemi )
řekl, že mám jít k Duchu Svatému, ke třetí osobě (BOHA).
A v ten moment tam ještě skutečně byla osoba (Duch Svatý).
Dále to ale musí říci jako (tehdejší) dítě.
Duch Svatý, ... jak vypadal ... ne,to jsem špatně vyjádřil ...
Jak se mi ukázal (jevil) ? Tak je to správně vyjádřeno.
Vypadal podobně jako BŮH Otec, jen ...
(mě zaujalo) jako by mu vlály vlasy .... (při pohybu)
Jako by se jeho vlasy (Ducha Svatého) pohybovaly ve větru.
Jak jsem k němu přišel, najednou zmizel,
a (místo něj) tam byl obrovský ...
BŮH mi to (určitým zůsobem) ukázal, ale správně musím říci
byl (tam) ohnivý kruh, který nešlo dohlédnout,
tak obrovitý (nesmírný),
a (od něj) vycházel hukot, ... tak mocný ...
že jsem je jej ani vlastně neslyšet (spíše jen vnímal).
Mluvím o nebi, ne o (poměrech na) zemi.
A já jsem měl (jít) do toho ohně. Ohnivý kruh pulsoval směrem dovnitř (a zpět).
A já ...
jsem nevěděl ...
šel jsem k němu, ale tesně před (tím) ohněm jsem se na moment přeci zadrhl.
Což mě dodnes mrzí. Že jsem se na chvíli zadrhl.
Vstoupit do toho ohně.
A potom nastalo (jakoby) potlačení od BOHA Otce a Syna, které jsem pociťoval,
vtažení do toho ohně.
Moji drazí, to byl (překrásný) pocit, že to ... (bylo to) něco fantastického ...
Nádherný pocit, (schoulený) v bezpečí, a ...
mohu použít jen naivní (dětská) slova: "Jako ve vatě".
Nechtěl jsem od tam vůbec odejít.
A něco trochu podobnému tomuto (této jednotě) jsem později pocítil
když jsem byl dříve ještě ve Vatikánu,
(a) vstoupil jsem do baziliky sv. Petra,
pocítil jsem také (přítomnost) tohoto Ducha Svatého.
Ovšem, jak jsem před mnoha, mnoha lety,
tam zašel (již) jako biskup (opět),
tak jsem od tam utekl.
Z baziliky sv. Petra (Duch Svatý tam již nepřebýval).