Tip:
Highlight text to annotate it
X
V tomto filmu představíme ukazatele úspěchu a marketingové aktivity regionu
Co vlastně znamená Steirisches Vulkanland - Štýrská krajina vulkánů?
Krajina vulkánůp vznikla před 15 lety. Nejprve z podnětu mikroregionu,
tedy Auerserbašského starosty Josepha Hubera a jiného starosty z regionu, kteří
si lámali hlavu *** tím, co podniknout za účelem oživení regionu,
ve kterém se jakožto v hraničním regionu v podstatě nic nedělo.
Lidé se shodovali na tom, že pokud chce někdo něčeho dosáhnout, musí odtud pryč,
celková nálada v regionu byla špatná a tak se starostové spojili
a přemýšleli co s tím. A z jejich podnětu vznikla myšlenka Krajiny vulkánů.
která se pak v další fázi rozšířila po celém okrsku Feldbach,
poté se připojil také okrsek Radgasburg a je to v LEADER Regionu už 79 obcí
ze 4 okrsků, které vzali společně rozvoj do svých rukou a společně to zvládli.
Za největší úspěch lze myslím považovat to,
že se jim podařilo dostat z bezvýchodné situace příhraničního regionu, kde se nic neděje
a nikdo nic nemá do bodu, kdy jsme inovativním regionem budoucnosti, který tak
vnímají jak lidé uvnitř regionu, tak mimo něj. A to
nám dává velkou spoustu možností.
Na čem projekt Krajiny vulkánů staví?
Každý značkou licencovaný podnik má jeden vůdčí produkt, za který hrdě ručí. Tento postoj
je velmi důležitý. Tak řekněme stolařů je spousta a ostatních odvětví taky,
ale když se zaměřím na určitou specialitu a za tou si stojím,
to umím obzvláště dobře, pak je to vůdčí produkt
a můžu svůj podnik označit licenční značkou.
To je ale jen jeden faktor z mnoha... za nejpodstatnější věc považuju to, že vzrostla
kultura součinnosti, propojují se tu věci, nejrůznější podniky i konkurenti spolupracují,
protože prostě vidí, že jejich konkurentem není firma jejich souseda,
ani ta z vedlejší vesnice, jejich konkurence je, vezměme na příkladu stolařů
IKEA, KIKA nebo Lutz a ne sousední stolař. S tím můžu klidně spolupracovat
nebo tak jak tady napříč spektrem oborů.Jsou k tomu ale potřeba dlouhé přípravy,
než taková spolupráce vůbec připadá v úvahu, než se někdo odváží do toho pustit.
Pustit se do toho vyžadovalo od výrobců hodně odvahy. A já si myslím,
že si tím firmy zajistili dlouhodobější existenci, to že se udrží na trhu,
mnohé se velmi dobře vyvíjejí, řemeslo má opět dobrou pověst, řemeslníci jsou zase
vážení. Pomalu vzniká odstup od toho, že musí každý mít vysokou školu,
a co nejdělší možné vzdělání. Je vidět, že vyučení
v řemeslnné firmě taky může být něco skvělého a že je za tím velký
kus dovedností a znalostí, které zaslouží respekt. Tento trend pak částečně usnadňuje
firmám nábor nových učňů.
Jaké markentigové nástroje využíváte ke komunikaci s veřejností?
Řekl bych, že každá členská firma je sama o sobě významným propagačním prvkem.
Od počátku jsme se hodně soustředili na interní marketing, nikdy nám moc nešlo o to
někde otiskovat inzeráty a taky jsme do toho moc neinvestovali, třeba do zahraniční reklamy
nebo reklamy v jiných regionech. Pro nás bylo zásadní získat si uznání a přijetí
v našem regionu. V současnosti už můžeme mluvit o tom, že nás region přijal,
povědomí o značce Krajina vulkánů má v regionu asi 97% obyvatel, přijetí,
tedy hodnoty s tím spojené, jsou veskrze pozitivní, do značí,
že se jedná nejen o známou ale také oblíbenou značku a lidé ji vnímají jako něco jim vlastního. 48 00:03:59,949 --> 00:04:04,247 Tím, že jsme si získali 100 000 obyvatel, jsme získali 100 000 ambasadorů této značky.
Jak se pozná u takové projektu, že je úspěšný?
Ukazatelů je hodně. Jednak to, že to není projekt, ale proces. To je velmi důležité.
Proces se od projektu liší. U projektu potřebujete 2-3 roky,
máte nějaký cíl, věci na kterých chcete pracovat a většinou je to tak, že
někde v polovině projektu už víte, že to stejně bude brzo končit a už není potřeba
starat se o to, co bude dál. Pozornost opadne
jde se na něco nového. A po dvou letech začnete něco úplně jiného
a za 3 roky opět nový projekt...a výsledný efekt je ten, že když tak pracujete 15 let,
zrealizujete spoustu projektů, ale vlastně jste ničeho dlouhodobého nedosáhli.
Procesem myslíme to, že všechny naše různorodé aktivity a koneckonců i dílčí projekty
směřují k jednomu společnému cíli. To se nám daří díky tomu, že jsme se velmi intenzivně
zabývali společnou vizí, tím, že vytváříme společný obraz budoucnosti regionu,
to, kam chceme jít, čeho chceme dosáhnout, to jsme si nevymysleli ve třech nebo čtyřech lidech.
To vzniklo v procesu velmi široké spolupráce
a proto dosáhla tato vize takového přijetí. Díky tomuto všeobecnému přijetí
se pak veškeré aktivity s jakousi magickou přitažlivostí ubírají stejným směrem.
To má určitě velký vliv. Potom jsme hodně podporovali vzájemnou spolupráci,
výhodny společného působení, zdůrazňovali jsme výhody vzájemné spolupráce.
Na to jsme ve v komunikaci zaměřili především. A když se vznikly spolupracující skupiny,
tak jsme je hleděli mediálně zpropagovat, aby mohly ty dobré příklady sloužit
jako předloha. A myslím si, že podstatná byla taky společná značka,
to, že se jí držíme ...pokud chci zůstat neznámý, to nejlepší,
co můžu udělat, je měnit co 5 let značku. My jsme proto dlouho zůstali u naší značky,
i když už mnozí prskali "Už zase Krajina vulkánů?". Ta výdrž je taky potřeba
a určitá tvrdošíjnost, abychom vytrvali v našem snažení, i když jsme lidem
částečně už k smíchu. Má to ten efekt, že vše postupně zakoření. Je potřeba spousta času,
než taková věc dostane pod kůži. A právě při tvorbě značky je třeba počítat s tím
že prvních 3-5 let nezískáte nic moc ohlasy
a teprve postupně začně povědomí o značce prosakovat hlouběji do veřejného povědomí.