Tip:
Highlight text to annotate it
X
HOSTÉ VEČEŘE PÁNĚ
titulky: stedhal
náš pán, Ježíš Kristus, té noci co byl zrazen -
- vzal chléb, vzdal díky -
- rozlomil jej, a podal svým věrným a řekl:
berte, jezte: toto je mé tělo které pro vás obětuji.
čiňte to na mou památku.
obdobně vzal pohár, vzdal dík -
- a pravil: pijte z něj všichni:
neboť toto je má krev -
- která prolita pro odpuštění mnoha hříchů.
toto čiňte na moji památku.
pojďme se nyní společně pomodleme, jak nás tomu učil náš pán Ježíš Kristus
otče náš, jenž si na nebesích, posvěť se jméno tvé.
přijď království Tvé, jak v nebi tak i na zemi.
chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpust nám naše viny -
- jakož i my odpouštíme našim viníkům.
a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
neboť tvé království, síla, a sláva, navěky věků.
amen.
pokoj Páně budiž s vámi.
ó beránku boží
který smýváš hříchy světa
spas nás, milosrdný pane
beránku boží
smyj světské hříchy
vyslyš nás, milosrdný pane
beránku boží
odveď nás
od světských hříchů
dej nám mír
a žehnej nám
tělo Krista bylo za tebe obětováno.
tělo Krista bylo za tebe obětováno.
Kristova krev, byla prolita za tebe.
Kristova krev, byla prolita za tebe.
Kristova krev, byla prolita za tebe.
Kristova krev, byl prolita za tebe.
Kristova krev, byl prolita za tebe.
milost a pokoj našeho pána Ježíše Krista je navěky s vámi. amen.
buďte v pokoji páně.
díky...
modleme se.
děkujeme ti, Všemohoucí oteče jež si skrz svého syna Ježíše Krista -
- že si ustanovil tuto svatou večeři k naší posile a spáse.
prosíme tě: dopřej nám milostivě, ať ctíme památku Ježíše na zemi.
abychom byli účastni na tvém velké hostině v nebi.
amen.
vzdejme díky a chválu hospodinovi.
chválíme tě a děkujeme hospodine.
aleluja!
před bohem pokorná srdce získají jeho požehnání.
pán vám žehná a ochraňuje vás
pán zde zanechal světlo jehož klid vás prozáří -
- a bude vám milé.
pán k vám nakloní svou tvář a žehná vám.
v jménu z otce, i syn -
- i ducha svatého.
amen.
Nakonec tě prosím Bože můj milostivě při mě stůj
vezme mou ruku pevně do tvé
veď mě do země blažené
která nezná strázeň zlou
až ukončím svou pouť
k tobě vzlétne duše volná má
přijmi ji sám svýma rukama
Pro sdílet věčnost v tom domu tvé
- vypadáš bídně. - potřeboval bych si odpočinout.
nemůžeš zavolat Bromsovi aby za tebe tu mši ve Frostnas odsloužil?
není doma, zajíždí nový vůz.
- máš pořádnou chřipku. - nejvíce mě bolí v krku.
Tomasi jak to dopadlo?
- sehnal jsi nějakou hospodyni? - ne.
takhle se bez pomoci dlouho neobejdeš.
zvládám to již pět let, půjde to i nyní.
proč neřekneš Martě Lundbergové ?
ta umírá touhou pomoci ti.
- sám ji o to řeknu. - ne, děkuji.
- dobrý den !, důstojný pane Ericssone. - dobrý den !, pan Froviku.
- ahoj, Aronsson. - nazdar, Algot.
jak se daří? díky za kázání.
- nechcete s něčím pomoci ? - ne opravdu...
dobře, ještě jedna věc.
- chtěl bych s vámi mluvit. - ve tři se uvidíme ve Frostnas.
- a pak budete mít čas ? - samozřejmě, po bohoslužbě.
budu v kostelu o hodinu napřed a zatopím.
budeme zpívat stejné písně?
- zdá se mi že vám není moc dobře. - není, trochu jsem se nastydl.
- jo to je to počasí, já vždy... - jistě.
dostává penzi od železnice a
něco málo od církve, předpokládám, že...
máš návštěvu.
paní Perssonová s tebou potřebuje mluvit
- musím s vámi mluvit pane faráři. - ano, samozřejmě.
večer ti zavolám jestli něco nepotřebuješ.
prosím sedněte si.
na shledanou, pane Perssone na shledanou paní Perssonová.
- chtěli jste se mnou mluvit? - ano...
ale ani ne tak já.
spíš, Jonas...
jenže on nic nepoví, a tak...
dnes ráno mě napadlo že bychom zašli do kostela, a s někým promluvili.
jsme bezradní, ...
bezradní, to tvrdí Jonas, já zas tak ne ale Jonas si neví rady.
- mohl byste s ním promluvit, prosím? - samozřejmě...
už vás to trápí dlouho?
začalo to minulé jaro. Jonas četl v novinách o Číně.
psali tam, že číňani vedou své děti výchovou k nenávisti
a že to je jen věcí času kdy budou mít atomové bomby.
nemají co ztratit. to tam psali.
já si to tak moc neberu...
asi nemám moc fantazie.
ale Jonas na to ustavičně myslí. diskutujeme o tom
ale já mu nejsem s tím moc platná.
máme tři děti a další na cestě...
ano.
všichni jsme vydáni stejnému strachu...
...někdo více někdo méně.
musíme se spoléhat na Boha.
náš život plyne vprostřed všedních dní. a do toho bezpečí pronikají hrozivé zprávy
nesnesiltelné s drtivými okolnostmi a Bůh se zdá tak vzdálený.
to je pravda...
cítím se tak bezmocný, nevím co říci.
rozumím vaší úzkosti... ale my musíme žít.
proč musíme žít ?
vy jste nemocný, neměl byste tu sedět lámat si hlavu, stejně k ničemu nedojdeme
ale ano ! prodiskutujme vše co vás trápí...
odvez mě domů a pak se sem vrať.
bude lepší když si promluvíte mezi čtyřma očima.
- bydlíme deset minut odsud. - za dvacet minut se tedy shledáme.
slibuje faráři že přijdeš.
vrátím se...
- auto máte na parkovišti ? - ano, támhle na rohu.
budu vás čekat nejpozději do půl hodiny se vraťte.
postarám se aby přijel.
hlavní vchod je otevřený. budu čekat.
najdete mě zde.
jak směšný obraz...
á!, to jsi ty.
- přinesla jsem ti něco na zahřátí. - to je milé!, ale mám svou kávu.
- někoho čekám, každou minutu. - neboj, hned půjdu.
pěkně se venku ochlazuje.
chudáčku Tomasi...
- co je Tomasi? - to by tě nezajímalo.
mlčení boha.
mlčení boha?
mlčení boha.
byl tu Jonas Persson s manželkou, žvanil jsem páté přes deváté.
ke všemu jsem měl pocit,že každé mé slovo bylo rozhodující.
- co mám dělat? - chudáčku Tomasi.
měl bys ležet a dát si koňak. celý hoříš.
- proč jsi přišla k večeři páně? - to má být přeci hostina lásky?
- nečetl jsi můj dopis? - ne.
- neměl jsem čas. - jsi nenapravitelný.
- kdy jsi ho dostal? - včera. je mám ho na stole...
ne přečti si jej později, až budeš chtít.
- neděle na dně slzavého údolí - není mi vůbec dobře.
chtěl bys někoho mít? můžeš se přeci oženit se mnou.
- ó!? - docela dobře si mě můžeš vzít.
pak já bych se nemusela odsud stěhovat.
proč bys měla odcházet?
dokud jsem jen pomocnou učitelkou mohou mě poslat kamkoli, i daleko od tebe.
- uvidíme bude. - ano, ano já vím...
nemůžeš si mě vzít, protože mě nemiluješ.
musím jít.
teta Emma je u mne na návštěvě a chce péci koláč.
Marta...
- co když nepřijde, myslím Jonas Persson? - pak můžeš jet domů a odpočinout si.
- a přečíst si můj dopis. - ty mi nerozumíš...
- o co jde ? - chudáčku Tomasi.
přijdu si sem a nejsem na tebe milá.
jenomže to nemohu někdy vydržet- "mlčení boha. bůh který nepromluvil."
bůh ale nikdy nemluvil, když neexistuje! je tak krutě jednoduché.
dostaneš chřipku.
tu bych si pěstovala jako dar od tebe.
- mám tu zůstat? - ne, děkuji nemusíš.
- máš se ještě hodně co učit. - pravila učitelka.
- měl by ses naučit milovat. - a ty mě to naučíš ?
ne já nic nezmůžu...
nemám na to síly.
musí přijít !
nejdražší...
"těžko se nám spolu hovoří."
"oba jsme nesmělí."
"a já inklinuji k ironizování."
a tak ti píši...
protože ti musím něco důležité říci.
vzpomeň si minulé léto,jak jsem měla na obou rukách ekzém?
jedou večer jsme byli v kostele a zdobili květinami oltář.
bylo před konfirmací.
vzpoměň si jak mi bylo tehdy těžko?
ruce jsem měla ovázané, svěděly tak že jsem nemohla spát?
kůže se mi loupala i z dlaní a zely jak otevřené rány.
piplali jsme se sedmikráskami a chrpami, nebo co to bylo -
- a já jsem byla velmi podrážděná.
z ničehož nic jsem na tebe dostala zlost.
a zeptala se tě na účinek a sílu přímluvné modlitby.
odpověděl jsi že v ni samozřejmě věříš.
zeptala jsem se se stejnou zavilosti zda jsi se pomodlil za mé ruce.
ty jsi odpověděl že ne, že tě to nenapadlo.
byla jsem hysterická a požadovala aby ses okamžitě pomodlil.
ty jsi kupodivu souhlasil.
to mě rozzuřilo a já jsem si strhala obvazy...
jen si vzpomeň...
otevřené rány na tebe působili odpudivě .
nemohl ses modli, všechno v tobě budilo odpor.
teď už ti rozumím, ale ty nikdy nerozumíš mě.
žili jsme spolu už nějakou dobu.
téměř dva roky.
v naší nuzotě to byl aspoň jakýsi kapitál-
projevy něhy a nešikovná snaha obejít se ve vztahu bez lásky.
když mi pak vyrazil ekzém na čele a ve vlasech na spáncích -
- brzo jsem zpozorovala jak se ode mne odtahuješ.
připadala jsem ti nechutná.
jenže ty jsi byl jemný a nechtěl jsi ranit mé city.
pak vyrážka vyrazila po celých rukách a nohách.
a náše styky tehdy skončily.
byl to pro mne strašný šok.
musela jsem čelit kruté skutečnosti -
- že jeden druhého nemiloval.
dál už to nešlo látat dohromady nebo *** tím zavírat oči.
Tomasi...
nikdy jsem nevěřila ve tvou víru.
přirozeně proto, že jsem se nikdy netrápila žádnými svody víry.
má bezvěrecká rodina se vyznačovala teplem -
- soudržností a radostí.
Bůh a Ježíš existovali jen jako nejasné představy.
až když jsem poznala tvou víru připadala mi jako něco temného a neurotického.
něco až hrůzně pudově citového a primitivního.
zvláště jednu věc jsem nikdy nepochopila:
podivnou lhostejnost k evangeliím a k Ježíši Kristu.
a teď ti přesto chci vyprávět o vyslyšení přímluvné modlitby.
jestli máš náladu můžeš se tomu vysmát.
sama tu ovšem nevěřím na žádnou zvláštní spojitost.
život je i tak dost zamotaný, bez nadpřirozených zásahů.
jak ses chystal modlit za uzdravení mé ruky.
ale jak jsi byl zhnusený ani mluvit si nemohl.
a já jak smyslů zbavená jsem tě chtěla popichovat.
buď zticha!
budu se modlit sama když ty nemůžeš!
bože, proč jsi mě stvořil věčně nespokojenou?
vystrašenou a zahořklou? Proč musím chápat své žalostné postavení?
proč musím trpět svou bezvýznamností jako bych byla v pekle?
máš-li s mým utrpením záměr prozraď mi ho!
ať mohu nést svou bolest bez stížností.
jsem silná, učinil jsi mě silnou na tělem i na duší -
- ale mé síle jsi nedal žádný úkol.
dej mému životu smysl, a budu tvou služebnicí.
na podzim,jsem si uvědomila, že má modlitba byla vyslyšena.
teď se tedy můžeš smát, prolila jsem o osvícení.
a dostalo se mi ho - pochopila jsem že tě miluju.
prosila jsem o úkol pro svou sílu, a dostala jsem ho.
tím úkolem jsi ty.
tak i učitelky se mohou večer vzepnout -
- když telefon mlčí je šero a ona si připadá osamělá.
čeho se mi naprosto nedostává je schopnost dát najevo svou lásku.
nevím co si mám počít.
byla jsem na tom tak zle, že jsem se chtěla znovu pomodlit.
ale ještě mám trochu sebevědomí a cit pro to co se hodí.
nejdražší Tomasi...
napsala jsem ti pěkně dlouhý dopis.
ale napsal jsem vše o čem si netroufám mluvit-
- ani když jsi v mém náručí.
miluji tě.
a žiji jen pro tebe.
vezmi mě a upotřeb mě.
za vší tou falešnou pýchou a předstíranou nezávislostí -
- mám jedno přání:
moci pro někoho žít.
je to příšerně těžké.
když o tom přemýšlím, nedovedu si představit k čemu to povede.
možná je to nesmysl.
řekni, drahý, že to není nesmysl!
to je dobře že jste přišel. dlouho na vás čekám.
- odpusťte zpozdil jsem se. - nemyslel jsem to jako výčitku.
prosím, nesundáte si kabát. mám tu trochu horké kávy.
ne, děkuji vám.
v této roční době se asi moc nedá vyplouvat na moře?
ne, leda na krátkou plavbu, ale daleko ne.
- máte doma spoustu práce? - ano, stavím novou loď.
- v loděnici u Tornstroma. - ovšem výborná loděnice.
taky jsem si tam dal postavit člun.
máte problémy s penězi?
odpusťte mi mou otázku, ale takové věci můžou dohnat k zoufalství.
to se ví...
jak dlouho myslíte na sebevraždu?
ani nevím... dlouho.
mluvil jste o tom s doktorem?
- podle mého jste tělesně zdravý? - ano, pokud vím.
člověk přece často .. chci říci...
vycházíte s manželkou?
Karin je hodná. je to hodná ženská.
tak vlastně jde jen o ty Číňany...
poslouchej, Jonasi. povím ti naprosto upřímě.
víš že mi má manželka zemřela před čtyřmi lety.
já ji miloval. život pro mě skončil.
smrti se nebojím a neměl jsem žádný důvod abych žil dál.
přesto jsem vytrval.
ne kvůli sobě ale abych mohl prospívat jiným.
mýval jsem velkolepé sny, to mi věř.
chtěl jsem být významnou osobností, znáš mládí.
ne nevěděl jsem nic o zle.
když mě vysvětily, byl jsem nevinný jak nemluvně.
pak přišlo všechno najednou.
náhodou jsem se stal kaplanem u námořnictva v Lisabonu za španělské války.
odmítal vidět co bylo před mýma očima. odmítal jsem přijmout realitu.
žil jsem se svým bohem ve vlastním světě kde mělo všechno smysl bez narušení.
a....
musíš to pochopit, já jsem špatný duchovní.
začal jsem věřit v nepravděpodobného zcela soukromého otcovského boha.
který samozřejmě miluje lidi, ale mě nejvíc ze všech.
vidíš Jonasi, můj příšerný omyl?
chápeš jak špatný kněz se musel z rozmazleného bláznivého ubožáka stát.
dovedeš si představit mé modlitby -
- k bohu ozvěně která dává odpovědi dle přání a uklidňující požehnání.
vždycky jsem konfrontoval boha se skutečností kterou jsem měl na očích-
- změnil se v cosi tak ošklivého a odporného.
v boha pavouka, netvora.
proto jsem si ho chránil před životem a světlem, ve tmě jsem ho tiskl k sobě.
jediný kdo spatřil mého boha byla má choť.
ta mě pozorovala, povzbuzovala a pomáhala mi...
ucpávat škvíry.
tak jsme snili.
- já už budu muset jít... - ne, nesmíš.
musíš pochopit proč ti to říkám chci abys poznal jaký chudák jsem
nejsem kněz jsem žebrák, který potřebuje tvou pomoc...
musím jít, Karin bude mít strach.
prosím, zůstaň chvilku.
tak promluvme si v klidu.
odpusť mé zmatené výlevy a chování -
- ale mě toho tolik najednou napadá
jestli je tomu tak, že není boha, co z toho vyplývá?
život se dá vysvětlit. Jaká úleva!
a smrt bude vyhasnutí.
rozloučení těla a duše.
krutost lidí, jejich osamělost a strach...
...vše bude samozřejmé a průhledné.
nepochopitelné utrpení se vysvětlovat nemusí.
není stvořitele.
žádný uchovavatel.
žádná závratná nezměrná myšlenka.
můj Bože...
proč jsi mě opustil?
teď jsem svobodný, konečně volný.
já měl slabou ***ěji že přec přijde ...
že to všechno nebudou jen -
- výmysly, iluze, sny, a lži.
musím se dát do pořádku.
velká mše ve Frostnas začíná ve tři.
- pojedu s tebou. - ne.
viděla jsem váš vůz stát venku, pane faráři, tak jsem vešla.
našlo ho Fredrikssonovo chlapci.
zrovna tady dole.
Jonas Persson.
střelil se puškou do hlavy.
je tam právě policejní komisař ohledává ho.
kluci pro něj hned šli
potkala jsem je, byli celí vyděšení.
neohlídal by jste mi to tu pár minut než přijede dodávka?
tak na shledanou Tomasi na shledanou!
- nemáš nějaký aspirin? - jistě, i něco proti kašli.
- je tam přece tvá teta? - počkej ve třídě.
- čí jsi? - Strnadových.
- kolik ti je? - deset.
- co tu děláš v neděli ? - zapomněl jsem si něco v lavici.
- jak se jmenuje ten pes? - Jim.
- je tvůj? - ne.
tak je tvého staršího bratra, co se chodí připravovat na konfirmaci?
budeš se u mě také připravovat na konfirmaci ?
- proč ne? - nevím...
- myslí si bratr že je to nuda? - né nevím...
- dobře, sbohem tedy. - sbohem pane.
- ahoj Johane. kde se tu bereš? - nechal jsem něco v lavici.
- jak bratrovi, Pellovi? - už mnohem lépe.
- příští týden bude ve škole. - dobře. pozdravuj ode mne vaše.
pij opatrně , je horká přinesla jsem ji vlastně na kloktání.
měl bys v ní rozpustit tyhle prášky.
dostala jsem je od tetičky, říká že jsou výborné.
tetu často bolí v krku a říká že tyto pomáhají skoro okamžitě.
dělej jak chceš, tady máš alespoň aspirin.
- mám donést studenou vodu? - není třeba.
ty jsi ale naježený.
někdy...
někdy se chováš jako bys mě nenáviděl.
vezmi si celou krabičku jestli chceš, tetička přijela dobře zásobená.
nemohla bych jet s tebou do Frostnas ?
- nejdřív musím za Perssonovými. - mohla bych počkat ve voze.
myslel jsem že teta něco upekla?
chci mít klid.
- chceš se mě zbavit? - nemluv o tom teď .
- nemám na to každopádně sílu. - proč se mě chceš zbavit?
Tomasi můj drahý, než se ***ěješ zestárneš.
jsi nespokojen se životem, s ničím a nejméně sám se sebou.
a teď i do náruče spadnu já, to do sebe moc nezapadá...
- nebo to zapadá až moc dobře? - vždyť to víš sama.
ty máš své sny a já se o ně nestarám.
dokonce jimi pohrdám.
ano, měla jsem být na tebe hodnější.
- to jsou jen maličkosti. - ne, měl jsi v životě smůlu.
vím jsem nesnesitelně autoritářská. to nepopírej.
- nechceš si poslechnout mě? - promiň, pořád něco říkám.
ponižiují mě klevety.
dřív se nikdo nestaral o to co si kněz myslí, co cítí .
bylo prostě nutné jej mít ...
ačkoli nikdo nevěděl přesně pro co.
pak se o nás pověsti začaly, šířit řeči
tak to je ten důvod?
nemusíš to říkat pohrdavě.
dobře, tak si mě vezmi.
Ne.
- přimlouvat se za sebe je těžké. - ano, to jistě je.
nemůžeš... nesmíš mě od sebe odstrkovat.
- jak můžeš být tak zaslepený? - nebuď přece hysterická.
to říkáš pokaždé když pláču kdykoli vidíte mě naléhavý.
- ale trochu hysterčím. - uklidni se ať nevyděsíš tetu.
nemohu si pomoct tečou mi slzy.
pokračuj, poslouchám každé tvé slovo.
měl jsem za to že jsem vymyslel pádný důvod.
myslím tu dobrou pověst kněze, říkal jsem si že to musíš pochopit.
ale tys ten důvod odmítla, samozřejmě to byla lež.
pravý důvod je ten, že o tebe nestojím.
slyšíš co říkám ?
ano...ovšem slyším co říkáš.
mám už po krk tvé starostlivosti.
tvého žvatlání.
dobrých rad.
těch svícínků a ubrusů.
protiví se mi tvá krátkozrakost.
a tvoje nešikovné ruce.
tvá úzkostlivost.
a bázlivé projevy něžnosti.
nutíš mě zabírat se tvými tělesnými neduhy.
tvé špatné trávení, tvými ekzémy...
měsíčky, tvou omrzlou tváří.
jednou provždy se musím zbavit smetiště tvých neduhů.
jsem unavený ze všeho co s tebou souvisí.
proč jsi mi to neřekl dříve?
z jediného důvodu, jsem dobře vychovaný.
byl jsem naučený pohlížet na ženy jako na vyšší bytosti.
obdivuhodná stvoření, nedotknutelné mučednice.
- a co tvá manželka? - tu jsem miloval.
to jsi pamatuj? miloval jsem ji.
jenže tebe nemiluji, protože jsem miloval svou ženu.
když zemřela, tak jsem zemřel taky
je mi jedno že život jde dál.
pochop co ti říkám ?
miloval jsem ji, a ona byla všechno to co ty nikdy nemůžeš být -
- ale čím se ustavičně pokoušíš být.
když napodobuješ její chování je to ohavnost a parodie.
neznala jsem ji.
už abych radši šel.
než řeknu ještě horší nehoráznosti.
jsou ještě nějaké horší?
přestaň si mnout ty oči.
odpusť...
jen se dívej já to snesu.
bez brýlí tě skoro nevidím.
jsi úplně rozmazaný.
a tvá tvář je jen bílá skvrna.
nejsi ani skutečný.
ano, je mi jasné že jsem si počínala hloupě.
celou tu dobu.
musím už jet, promluvit s paní Perssonovou.
pokaždé když jsem k tobě pocítila nenávist -
- snažila jsem se ji proměnit v soucit.
ne beze mě se neobejdeš.
zahyneš, milí Tomasi.
nic tě nemůže zachránit.
nakonec se nenávistí k sobě samému zalkneš.
nemůžeš mě nechat na pokoji?
nemůžeš už jednou mlčet?!
- nechceš jet se mnou? - opravdu o to stojíš ?
- nebo se tě zmocnil nějaký strach? - dělej , jak chceš.
ale já tě o to žádám.
samo sebou pojedu. nemám na vybranou
tetičko, do šesti jsem doma.
asi spí, půjdu zkontrolovat jestli nemá něco na plotně.
Váš muž je mrtev, paní Perssonová.
odvezli ho do nemocnice, ale už se nedalo nic dělat.
zastřelil se.
tak jsem teda zůstala sama..
nechcete si něco přečíst z Písma?
ne, děkuji vám.
musím to říci dětem.
budu celý večer doma, jestli budu pro vás moci něco udělat.
děkuji, zastavím se tento týden, dohodnout pohřeb.
mluvil jsem s ním, ale nic jsem nezmohl.
udělal jste co jste mohl pane faráři.
to otec a matka chtěli abych byl duchovním.
dobrý den! je to k vzteku to vyzvánění mělo skončit o dvacet sekund dřív.
ale dá se to vysvětlit, mám v oltářích nové svíčky.
obvykle zapnu vyzvánění, a mezitím zapálím svíčky -
- a vrátím se vypnout zvon. ale dnes jsem to nestihl.
zpropadená práce.
to se ví svíčky byly nové a těžko se zapalovali.
a při mé zchátralosti potřebuj čím dál víc času na úplné maličkosti.
člověk si nevybere jestli to tak můžu říct.
já nechávám chrám odpočívat ve tmě až do vyzvánění.
elektrická světlo nás ruší v modlitbách.
nemám pravdu slečno Lundbergová?
- dopoledne jste se mnou chtěl mluvit. - ano, v dost důležité věci.
když jsem si onehdá stěžoval že nemohu kvůli bolestem spát -
- doporučil jste mi abych si četl...
... a pak usnu.
začal jsem s evangelii.
a musím říct že to byly jaksepatří prášky na spaní.
ale jen ze začátku, jenže pak.
jsem se dostal ke Kristovu utrpení.
a pak jsem si začal lámat hlavu.
a tak jsem si řekl že to musím prodiskutovat s pastorem Ericssonem.
jde o to.
Kristovo, utrpení...
lidi si to špatně vykládají když o něm mluví, není to tak?
- co máte na mysli? - lidi myslí jen na fyzickou bolest.
ale ta přece nemohla být tak strašná.
nemějte mi to za zlé -
- ale při vsí skromnosti bych řekl že jsem fyziky trpěl stejně jako Ježíš.
a jeho utrpení bylo navíc krátké.
trvalo přibližně čtyři hodiny, že?
horší mi připadalo to druhé utrpení to za tím tělesným.
možná se mýlím.
ale vzpomeňte si na Getsematskou zahradu.
učedníci spali.
nepochopili nic, ani večeři páně zkrátka nic.
a když přišli biřici tak utekli.
a Petr jej zapřel.
tři roky s nimi rozmlouval.
každý den trávili spolu-
- ale oni nikdy nepochopili jediné slovo.
zřekli se ho do poledního muže.
on zůstal opuštěný.
v tomhle muselo být utrpení.
pochopit že ho nikdo nechápe.
zůstat sám ve chvíli kdy se potřebuje na někoho spolehnout -
- to je to pravé utrpení.
ale to nejhorší teprve přijde.
když byl Ježíš přibit ke kříži -
- a v mukách tam visel -
- volal: "Bože, můj Bože!"
"proč mě jsi opustil?"
křičel ze všech sil.
on myslel že jeho nebeský otec měl opustil ho.
uvěřil že vše co kázal byla lež.
pár okamžiků před smrtí, podlehl hrozivé nejistotě.
a to přece muselo být nejstrašnější utrpení ze všech?
myslím to mlčení Boha.
ano...
to jsem si mohl myslet! není tu ani noha.
ty se nepočítáš: patříš, tak říkajíc, do rodiny.
tak, jak se máš ??
tenhle farář po kterém tak paseš, není žádná výhra.
to mi věř. ty si ale nemůžeš vybírat bereš co ti padne.
říkám to kvůli tobě Marto...
ty můžeš odsud odejít, tak odejdi co nejrychleji můžeš.
v Mittsundě a Frostnasu panuje smrt a zhouba.
podívej se na mě.
pamatuješ doby kdy jsem pořádal varhaní koncerty?
na těhle rozvrzaných varhanách? byl tu doopravdický sbor.
a co dokázal Tomas.
tady i v Mittsundě býval kostel plný.
jenže ta jeho ženská ho zničila.
tak vidíš tohle tě zajímá?
pěkná mrcha...
a Tomas neví nic o lidech -
- a oči měl jen pro ni.
to ho odrovnalo.
vidíš Marto, tak to tehdy s láskou bylo.
"Bůh je láska, a láska je bůh."
"Láska je důkaz existence boha."
"Láska je skutečná ve světě lidí."
vidíš, znám ty žvásty.
byl jsem pozorný posluchač farářovo výlevů.
když hlásal svou zvěst, hotová hrdlička.
odejdi dokud je čas.
poklona!, starý tuberáku,ruku ti nepodám abych nechyt tvou chřipku.
- tak co bude mše? - necítím se dobře.
sedí tam Florencie a čeká až tě bude moct vzít do náruče.
osobně bych ocenil trochu odpočinku
hraju dnes večer v zednářském spolku, aby bylo jasno.
- co myslíte, Algote? - nic.
jdu nahoru k varhanám.
po vyzvánění mi dá Algot znamení.
tak co ?
sedí tam jen slečna Lundbergová.
to samozřejmě není žádné jenom...
je na čase, rozeznít zvony.
kéž ho mohu vyvést z prázdnoty od jeho vylhaného boha.
kéž dosáhneme pocitu bezpečí abychom se odvážili projevit si něhu.
kéž můžeme uvěřit nějaké pravdě.
kéž uvěříme...
tak začneme mši?
svatý, svatý, přesvatý je všemohoucí Bůh.
plné je všecka země slávy jeho.