Tip:
Highlight text to annotate it
X
Varování: Tato epizoda obsahuje materiál, který nemusí být vhodný pro všechny diváky. Pečlivě zvažte sledování. Vážně.
Nechutnoměr: extrémní trocha krve, stahování z kůže, viditelné orgány
Ahoj, Anno Goldman!
Ahoj, Emily! Ahoj, Brain Scoop!
Jak se daří?
Um, co dneska budeme dělat?
Uh, sundáme z Trubkonose oblečení.
Tento mravenečník se narodil v Ekvádoru.
Bob Timm, který byl kurátorem v oddělení savců tady ve Fieldově muzeu,
našel Trubkonose na prodej na trhu.
Koupil Trubkonose a dostal ho domů.
Takže Trubkonos, uh, přišel zpátky a nakonec byl darován Zoo Fresno v Kalifornii,
se kterou byla sepsána smlouva, že když Trubkonos zemře,
dostaneme jeho tělo my, abychom ho mohli připravit pro muzejní sbírku
a poslat ho zpátky do Ekvádoru.
Takže postup bude takový: stáhneme ho z kůže,
a uděláme v podstatě to, čemu se říká "case skin".
Takže sundáme kůži, rozřízneme ocas,
takže bude placatý, skoro jako předložka.
Pak kůži osolíme a složíme, zatímco bude schnout.
A pak bude rozřezáno tělo,
a dáno k masožravým broukům.
Brouci už dlouho poslouchají řeči o tomhle mravenečníkovi,
a strašně moc se těší. - Vážně? Jsou ***šení?
Jo. - Dávají ti znamení?
Říkají: "Kde je Trubkonos?" - "Anno, přines nám toho mravenečníka!"
"Už žádné vačice!"
Už mají vačic dost?
Ugh, vždycky mají vačic dost. - "Mám už vačic dost."
Pravděpodobně vyndáme jeho střeva a naložíme je celá,
protože exempláře jako tento jsou neuvěřitelně vzácné,
a my chceme shromáždit tolik dat, kolik bude možné.
Můžeš vidět, že má obrovská předloktí. - Jo!
Je vážně silný.
Tyhle drápy by používal k drásání termitišť.
Dostat se tam a vyhrabat to. - Jo.
Můžeš to skoro vidět. Chodí po vnější hraně
rukou, takže tady je celý ztvrdlý, ale tady je měkkoučký. - Takže tady-- přímo tady...
Takže v tuhle chvíli vím, že jsou asi všichni v šoku,
že na něj sahám holýma rukama.
Anno, proč právě teď nemáme rukavice?
Moje otázka, když se někdo zeptá: "Proč nenosíš rukavice?"
No, proč bychom měli nosit rukavice?
No, nosili bychom rukavice, abychom se ochránili před nemocemi.
Víme, proč tenhle chlapík zemřel,
víme, odkud pochází,
víme, že od tohoto exempláře nic nechytneme.
Také nepoužíváme rukavice, protože s nimi nejde tak dobře uchopovat.
Rukavice jsou jen bariérou mezi vámi a zvířetem.
Ve skutečnosti se pořežete víc při použití rukavic,
protože vaše prsty všude kloužou.
Je dobré být schopný ho uchopit a cí*** rozdíl mezi
kůží, svalovou povázkou a svalem.
Také používáme piliny, které vysuší povrch
ještě víc, takže to můžeme lépe držet a vytvořit
napětí, které potřebujeme. - Takhle to tam vetřít.
Je to skoro jako koření.
Jo. Je to jako kdybych připravovala obrovský steak. - Jo.
Takže Anno, jak ses k tomuhle dostala? - Ó bože.
Ne- nejen k Trubkonosovi, ale jako...
Vždycky jsem věděla, že mám ráda mrtvé věci.
Ve třetí třídě jsem do školy přinesla nohu srnky.
Pěkně! Prostě jsi našla nohu srnky.
Našla nohu srnky, myslela jsem, že to je ta nejsuprovější věc,
přesvědčila jsem mámu, aby jí dala do pytle na odpadky, neměla z toho radost. - Ne.
Pak jsem se s ní vyplížila z domu a přinesla jí do školy.
To je paráda.
Jo, ředitel si to nemyslel. - Oh.
Ale naštěstí máma věděla, že nejsem sériový vrah.
Takže pak, jak jsi skončila ve Fieldově muzeu?
Měla jsem to štěstí, že jsem na vysoké získala stáž.
Takže jsem byla stážista, byla jsem výzkumný asistent.
Můj projekt v posledním ročníku byla reorganizace zdejší sbírky brouků.
Kolik brouků je ve sbírce pozemních brouků?
Ó bože, spousta. Nejsem dobrá s čísly. - Vážně?
Můžeme to nadabovat později.
"17 milionů!" * 80 tisíc
Takže u většiny zvířat tak nějak uchopíš kůži a
postupuješ rychleji, ale kůže Trubkonose je velice přiléhavá.
Vůbec to- ne- žádný pohyb.
Chceš, abych za to zatáhla?
Ne, myslím, že se to moc nehýbe, - Ok.
takže to musíme udělat kousek po kousku.
Exemplář velikosti Trubkonose může zabrat možná tak 6 hodin. - Wow.
Jen kvůli jeho velikosti a, uh. - Je těžký!
Jo. Taky rozdíl v jeho nohách,
a protože zrovna ne často preparujeme mravenečníky,
tak na to nejsme zvyklí. Myslím, že kdybychom jich dělali víc,
samozřejmě by to zabralo méně času.
Také kdybychom si nenechávali kůži, zabralo by to méně času,
ale protože chceme být velice opatrní, to nás taky stojí... minuty.
Já vážně nespěchám.
Ne? - Ne, vážně.
Ne, já taky ne. - Je to docela zábava.
Koukni na tuhle šlachu. Úúúúú. - Úúúúú.
Jo. - To je šílené!
Vidíš, jak se hýbe. - Jo.
To je prostě paráda.
To je úžasné, můžeš vidět, jak se uvolňuje a napíná. - Jo.
Je tak měkká, když jí... - Wooow.
Je obrovská! - Je vážně pěkná.
Jo, to je.
Takže tahle tužší část tady, to je, kde je zápěstí. - Jo.
Bylo to tam celé natěsnané a uzavřené.
Tady se to připojuje ke svalu.
Takže sval je celý tamhle.
To je tak úžasné.
Pořád se vracím k tomu svalu tady.
Jeden z jeho pažních svalů je připojený až sem dolů pod jeho žebry,
jeho hrudní kost končí přímo tady, a když přejedete sem,
je to místo, kde se upevňuje sval jeho paže. Je obrovský!
A má vážně zplihlé bicepsy.
Jsou... jsou prostě... neskutečné.
Jak velké je tvoje předloktí? Ukaž svoje předloktí.
Moje předloktí? Takhle velké.
Jo, tenhle chlapík je jen o trošku větší. - Ooh.
A to chodím do posilovny.
Je tak těžký. Je- je- je velice hutný.
Takže je těžké s ním hýbat.
Navíc jeho nohy se nechtějí hýbat. Má tuhle šlachu,
která se upíná přímo tady, takže se jeho noha nemůže plně natáhnout.
Um, vidíte, kde je všechna tato tkáň,
jeho čéška je tady nahoře.
Um, má takovéhle legrační nohy jako kyj, jsou roztomilé.
Mám tady krásný pohled na jeho rozevřenou díru, přímo před ksichtem.
To není něco, co slyšíš v práci každý den.
Mám tu fekálie. - O-ou!
Jo.
To bych měl natočit!
Chceš nějaké fekálie?
Natočit nějaké záběry bobků? Záběry zelených bobků?
Jo, uuh, něco mu teče z tohohle konce, ať už je to cokoliv.
Cokoliv to je, nějaká krev z jeho močové trubice.
Měl by s tím asi jít k doktorovi.
Má prazvláštní bobky. Jsou super-zelené.
Michaele, jak se cítíš?
Hladový.
Mravenečník jí mravence a termity.
Jeho ústa nejsou dost velká na nic jiného.
Nemají žádné zuby, že? - Ne.
Jen velmi dlouhý jazyk.
Prořízla jsem močovou trubici. Tady je díra, přímo tady.
Přímo tady. Kudy vychází moč.
A tady je druhá strana.
A má tuhle trochu nafouklou vnější oblast.
A tohle je řitní otvor, a to, co odtud vychází, jsou zelené bobky.
Zelené bobky. Z nějakého důvodu jsem si nemyslela, že budou zelené.
To je nejlepší druh bobků.
Zelené bobky? - Zelené bobky.
Jaký je nejhorší druh bobků?
Oranžové bobky. Oranžové bobky. - Oranžové bobky. Ty jen tečou.
Když jsem sem dnes vešla, byla tu stážistka pitvající bobra
a na zemi měla rozložené papírové utěrky.
Ten bobr prý pomočil celou podlahu.
Zemřel s plným močovým měchýřem a ten pak- vytekl.
To je dobré ponaučení, které si odnést:
moč nezmizí, když zemřete.
Jo! - Pořád je tam moč.
Pořád je tam moč. Musíte se mít na pozoru před močí.
Jo, to by mělo být motto tvého života.
Vždy se musíte mít na pozoru před močí.
To vypadá poraněné.
Tohle- myslím, že to jsou mízní uzliny.
Oh!
Hustý.
Jo, myslím, že tohle jsou mízní uzliny.
Tenhle chumel lepkavých věcí, přímo u jeho krku.
To dává smysl.
Řežu ocas v půlce, ale ta kůže klouže.
Normálně řežeš kolem řitního otvoru, a pak tak nějak
chytneš začátek ocasu a chytneš kůži a jsi schopný
to stáhnout, trochu jako když sundaváš z nohy ponožku.
Ale jeho ocas je moc dlouhý a moc huňatý a moc tlustý.
Tyhle šlachy nechtějí ten ocas pustit.
Ne, je tu tolik malých šlach.
Jo, jako by říkaly: "Neodcházej! Byli jsme spolu tak dlouho!"
Kolik mu bylo, když umřel? - Třicet.
Třicet?! - Jo.
Fakt? To se mi zdá na mravenečníka docela dost.
Chytneš to a o co se snažíš, je, že vytáhneš ocas z té kůže.
Nesnažíš se tu kůži stáhnout. - Jo.
A když máš ruce ve správné pozici, můžeš cí***,
jak ocas opouští pouzdro ocasu a prostě se dá vytáhnout.
Takže taháš více jednou rukou než druhou.
Ale samozřejmě něco takového nebude... - Nechce se to pustit.
Jo, nevyklouzne to jako u hlodavců.
Jeho kůže je vážně tlustá.
Nepoužívají- používají své huňaté ocasy --
Jsou tak dlouhé, protože si je omotají kolem hlavy,
aby jim pomáhaly se ochladit. - Jo.
Je to jako vestavěný větrák. Vestavěný slunečník. - To je proč
jsou jako dráty, protože, uh,
žijí ve velmi horkém vlhkém prostředí a chtějí --
potřebují srst k tomu, aby mohli dýchat.
To je na nic, protože si myslím, že mám srst,
ale mám jen tu srst a kůže klouže, a...
Podržíš to? - Jo.
Ok, moment.
Nechci, aby se ten koneček ulomil. - Jo.
Vypadá to, jako že si zlomil ocas. - Jo!
Končí to malým... - Malým hrbolkem.
Jo. - Je úplně na konci.
Copak jsi prováděl, Trubkonosi?
Okej.
Moment.
Óóóó, né.
Tak blízko. - Tak blízko!
To je v pohodě. Tenhle kousek ocasu si bude muset nechat.
Právě jsme dokončili stahování ocasu. - Jo.
A teď v podstatě přetáhneme tričko přes jeho hlavu.
Jeho krk je velice dlouhý, u většiny ostatních zvířat
se uši objeví poměrně brzy.
Jo! Toho jsem si všimla. Má taková malá ouška.
Možná ne- - Jo, a jsou až tady nahoře.
Jo. Wow. Má obrovský krk.
Má opravdu obrovský krk.
Nikdy jsem nic takového nedělala.
Děláme pokroky. - Jo.
Připadám si jak Julia Child (slavná kuchařka).
"Jo, špetku pilin."
"Vmasírovat!"
Takhle.
Vkládám do toho všechnu sílu.
Ou, to je ucho.
Oh, jedno máš? - Jo.
Je to vždycky vzrušující, když jdeš přes uši.
Takhle.
Začínají mě bolet ruce.
Co provádíš?
Nevím, ale můžu se tam dostat.
Tohle je základna lebky.
Zadní část mozkovny? - Ano.
Takže je to týlní kost, koukáme na to z druhé strany.
Myslím, že taháme stejnou silou.
To je hezké. - Jo.
Jsme dobrý tým!
Ano, jsme dobrý tým.
Měly bychom být superhrdinky.
Superhrdinky Anna Goldman a Emily Graslie.
Jejich revírem je přípravná laboratoř. Jejich tempo je vražedné.
Jejich úkolem je vypreparovat tohoto mravenečníka.
Nemá žádný sagitální hřeben. Nemá na vršku lebky žádné svaly.
Je to jen kost, přímo tady, můžete jí hned vidět.
No, když se *** tím zamyslíš, nepotřebuje žvýkací svaly,
nebo nic takového. - Jo, to je pravda.
Myslím, že máme...
Tlustou tvář? Oko! - Ne, oko!
Máme oko.
Mám strach, že se prořežeš až k nosu
a já odletím až tamhle k tomu bobrovi.
Je to šílené, jak dlouhý má obličej. - Jo!
Pořád si říkám: "Už se blížíme."
Řekla bych, že jsi tak ve dvou třetinách.
Jo, tady je jeho nos.
To bude dobré.
Ok, máme konec jeho pysků. - Jsme tak blízko.
Teď musím být velice opatrná a sledovat ty pysky.
Ok, možná ho budeme muset otočit.
Dostáváme se velice blízko k patru v ústech, - Ó, ano.
takže tohle je místo, kudy se prostě nemůžu... - Jo. Dostat dospod.
Nevím, co to bylo. - Něco mu vychází z obličeje.
Máš tam trochu nudlí, Trubkonosi.
Tak blízko! Vzdávám se!
Je s tím konec. Do koše! - Neeeee!
Do koše s tím!
Pokračování příště
Překlad: 0Martina0 Korekce: Andhera
Příště v Brain Scoop
Vzdá to Anna?
Do koše! Do koše s tím! - Neeeee!
Budou mít brouci hlad?
Najde Emily opravdovou lásku?
Uvidíte příště v Brain Scoop.
Pořád jsou na tom zbytky mozku.