Tip:
Highlight text to annotate it
X
V posledním videu jsme v základech nastínili různé scénáře, jež by se mohly v roce 2013 odehrát
nebo přinejmenším minimálně jednotlivé rozpočtové návrhy
od administrativy, od Republikánů
a co se stane v případě, že nedojde k dohodě,
což se nazývá fiskálním útesem,
což je tato poměrně neobvyklá situace, kdy
obě strany vyjednávání nastavili tuto věc,
která automaticky nastane na počátku roku 2013
a to pak bude bolestivé pro obě strany
a předpokládá se, že je to možná donutí, dříve či později, k nějakému druhu dohody.
Fiskální útes je něčím, co by ani Republikáni ani administrativa chtěli,
protože fiskální útes zvyšuje daně, což Republikáni nechtějí
a také to redukuje výdaje, což si nepřeje prezident
a základním argumentem, a toho jsme se dotkli v posledním videu a více důkladně ho probereme v tomto, je
že právě když se začínáme zotavovat z poslední recese,
nebylo by pro naši ekonomiku příliš užitečně vysát půl bilionu dolarů.
Takže pojďme přemýšlet o různých otázkách, které jsou ve hře.
Tady máme pár grafů, většina z nich pochází z Rozpočtového úřadu Kongresu (CBO)
a existuje spousta předpokladů, které z nich vycházejí
a lidé o nich budou debatovat
ale tyto přinejmenším ukazují správně věci.
Takže zde, první graf
porovnává deficity nebo přebytky
a opravdu od roku 2000 zažíváme deficity
a jak jsme se dostali ke k pozdějším roků, hádám k časovému rámci 2008, 2010, časovému rámci 2009
kdy jsme přešli do finanční krize.
Když ekonomika slábne, zasáhne vás to ve dvou směrech,
když mluvíte o deficitu a výdajích.
Na jedné straně vám přinese menší příjmy,
ekonomika slábne.
Na druhé straně musíte utrácet více,
musíte lidem poskytnout více výhod,
větší dávky v nezaměstnanosti a takové věci.
Takže kdykoliv vidíte slábnoucí ekonomiku,
přirozeně uvidíte, že všechny ostatní věci jsou stejné,
uvidíte zvyšování deficitu
a to je to, co vidíme zde
a na vrcholu tohoto, kde se vláda snaží situaci zachránit,
je zavedení stimulačních výdajů a to vše
ve snaze minimalizovat důsledky deficitu.
A z toho důvodu zde můžete vidět, v letech 2008 a 2009,
že jsme začali zaznamenávat významné, opravdu významné deficity.
A teď, co je zajímavé, co se stane v budoucnu.
V budoucnu existují dva tyto scénáře.
Zde je základní projekce CBO
a pak zde je alternativní fiskální scénář.
a proto, aby bylo jasné, kde se nacházíme,
Vstupujeme do této fáze právě tady
v roce 2013
a základní projekce je v podstatě projekce toho, co se stane, pokud vláda nepodnikne žádnou akci.
A pokud vláda nepřijme další opatření, pak se fiskální útes spustí.
V roce 2013 budeme mít v podstatě o 500 miliard nižší schodek
a tak co zde vidíte je, že deficity dramaticky klesají,
dramaticky.
Musíme půjčit méně na ročním základě.
Nyní alternativní fiskální scénář
je pro případ, že budeme v podstatě pokračovat.
Pokud rozšíříme naše již existující výdaje,
a pokud budeme pokračovat v éře Bushových daňových škrtů,
pak půjdeme po této cestě.
A tak, pokud se hodně zajímáte o deficity,
scénář fiskálního útesu, což je tato horní čára,
toto je skutečně fiskální
nechte mě to napsat v barvě, kterou uvidíte.
To je skutečně scénář fiskálního útesu
a skutečně vypadá zatraceně dobře.
Podívejte! Máme mnohem, mnohem menší deficity v tomto scénáři
než pokud bychom pokračovali v daňových škrtech
a pokud bychom pokračovali v utrácení.
Takže to vypadá jako argument pro fiskální útes.
Nyní se podívejme na toto, toto je to, kde budeme hovořit o celkovém dluhu.
Když říkáme deficit, mluvíme o nedostatku v daném roce.
Dluh je souhrnná částka, kterou vláda dluží,
takže je to federální dluh v držbě veřejností,
historicky a jaký je předpovídán v základní projekci CBO
když CBO předpovídá,
může předpovídat pouze do té míry
jak dobrá ekonomika může být nebo jak špatná může být,
do značné míry dedukují z toho, kde se nacházíme právě teď.
A tady vidíte dluh jako procento HDP,
takže si můžete představit, že během druhé světové války jsme měli výrazné dluh v procentech HDP,
po konci války, jak můžete vidět zde,
jsme začali překračovat hranici 100% HDP
celkové částky, kterou vláda dluží
a pak došlo ke snížení a pak vidíte tento nevyrovnaný trend,
přibližně od začátku 80. let, do dnešní doby, kdy dochází ke zvyšování celkového dluhu.
Ke konci 90. let a na počátku tisíciletí se objevilo několik momentů, kdy se nám podařilo
nastartovat velice silnou ekonomiku, začali jsme vykazovat přebytky,
začali jsme splácet část z našeho dluhu,
ale pak jsme se tak trochu vrátili zpět ke trendu zvyšování dluhu.
A ještě jednou, pokud budeme takto pokračovat, v alternativním fiskálním scénáři,
který je i ***ále to, co dnes děláme,
což je rozšiřovaní daňových škrtů a udržování přibližně stejné úrovně výdajů,
vidíte, že dluhu pouze ***ále narůstá,
pouze narůstá.
V základní projekci, toto je ve skutečnosti scénář fiskálního útesu.
Zde tedy není přijata žádná nová legislativa.
Tyto spouštěcí mechanismy, během kterých Bushova éra daňových škrtů vyprší
a dojde na výdajové škrty, které budou vynuceny úderem fiskálního útesu,
začneme vykazovat nižší deficity a můžeme ve skutečnosti vidět, že dluh
jako procento HDP začíná klesat,
což se zdá, minimálně z rozvahového hlediska
jako dobrá věc.
Takže tyto první grafy ukazují,
Hej, možná tento fiskální útes není tak špatná věc.
Vlastně se významně sníží deficit na ročním základě
a jako procento HDP se dluh naší země sníží.
Nyní popřemýšlejme o argumentech proč,
nebo možná proč nebýt tak agresivní,
když přijde na snižování našeho deficitu
nebo snižování našeho dluhu jako procenta HDP.
Tento první graf zde je,
napíši to zde,
procento naší populace, které je zaměstnáno.
a vidíte správně. A tak je to zastoupení pro zaměstnanost nebo nezaměstnanost.
V tomto případě zaměstnanost.
A vidíte, že jsme narazili na velkou recesi na konci roku 2008.
Vidíme, že procento zaměstnaných se dramaticky snižuje,
zde jsme v podstatě dosáhli dna
a teď zažíváme jakési vratké, doufejme vratké oživení.
Právě teď není jasné, jak dobré to bude,
ale doufejme, že zažíváme oživení.
A tak právě teď, když se začínáme zotavovat,
nepomohlo by sebrat
naší ekonomice 500 miliard dolarů
za účelem splacení dluhu.
Takže fiskální útes nás může vrá*** zpět
do problémů
a většina ekonomů předpovídá, že dojde k pomalému procentuálním nárůstu,
pokud dojde na scénář fiskálního útesu.
Ve skutečnosti je to většina ekonomů, ne pouze nepatrný zlomek.
Očekávají úder dvou procent naší ekonomice,
pokud dojde na fiskální útes
a spíše než z růstu o 1,7 procenta,
bychom mohli přejít do zá***ých čísel, mírné recese, mírně ustupující ekonomiky,
Takže to očividně není příliš dobrý scénář, ve kterém bychom se chtěli ocitnout.
Další graf, který mám zde,
ukazuje výnosy z desetiletých státních pokladních poukázek.
Toto se zdá velice technickou věcí,
ale je to v podstatě zajímavá věc.
Jedním způsobem jak o tom přemýšlet je to, že vláda platí, když si půjčuje peníze na deset let.
A jedním z hlavních argumentů pro splácení dluhu je,
že pokud vláda bude pokračovat v půjčování si peněz,
bude docházet k vytlačování dalších vypůjčovatelů,
a dojde ke zvýšení poptávky o peníze
a zásoby začnou být více a více nedostatečné
a úrokové sazby porostou,
takže mnoho půjček mohou zvednou úrokové sazby
a další myšlenkou je, že pokud bude ***ále jenom mnoho půjček a pokračující výdaje,
a pokud nebudeme mít dostatek výrobních kapacit,
mohlo by to také vést k inflaci
nebo možná, když má vláda obrovský dluh,
měla by mít motivaci snažit se prosazovat inflační politiku,
takže v reálném vyjádřením, dluh by se zdál být menším.
Ale když se podíváte na dluhové trhy,
toto jsou řízená tržní čísla,
federální vláda nekontroluje desetileté výnosy,
federální rezervní systém kontroluje krátkodobé výnosy,
vidíte, že máme historicky nízké úrokové sazby.
Takže dluhopisový trh, ve kterém se pohybují velice chytří lidé,
kteří se živí nebo si na živobytí vydělávají investováním do dluhopisů,
cože je jedním z největších trhů, ne-li ten největší,
tvrdí, že se nebojí deficitů.
Jsou ochotni půjčovat americké vládě po celou dobu nízkých úrokových sazeb,
Dluhopisový trh neočekává žádnou inflaci,
pokud něco, tak říká, že největším rizikem v ekonomice je pokračující pomalý růst,
největším rizikem je možná dokonce určitá forma deflace.
Takže tento super nízký výnos z dluhopisů by byl argumentem,
pokud věříte tomu, co trh s dluhopisy říká,
že bychom neměli vysávat peníze z ekonomiky
a rizika udržení vysoké úrovně dluhu
by nebyla tak vysoká, jak někteří lidé tvrdí,
že neuvidíte úrokové sazby a inflaci letící prudce vzhůru.
Nyní, pokud se přičítáte ke druhému úhlu pohledu, že
bychom měli být zodpovědní, měli bychom začít snižovat,
alespoň minimálně snižovat náš deficit
a postupem času, snižovat náš dluh jako procento HDP,
otázkou je, jak to udělat.
Republikáni by to chtěli udělat hlavně skrze výdajové škrty,
zatímco Demokraté chtějí asi skrze výdajové škrty,
ale také zachováním některých škrtů
nebo nechat vypršet daňové škrty pro bohaté
a možná dokonce přidáním některých dalších daní.
Tyto dva grafy informují o některých z těchto pozic
a já se snažím poskytnout tak vyvážený přístup, jak jen mohu.
Pro Demokraty, kteří by se měli podívat na tento graf a mohli by říct:
"Podívejte, průměrné daňové sazby pro plátce daní s nejvyšším příjmem."
Pokud se na to podíváte z historického hlediska,
vypadá to, že jsou relativně nízké
a hodně z toho vychází z myšlenky,
že i když marginální daňové sazby jsou vyšší než vidite zde.
Plátci daní s vysokým příjmem, většina jejich příjmů může být z kapitálových výnosů,
z dividend, tito jsou zdaněni o 15:%.
Také mohou mýt mnohem vzdělanější účetní,
kteří jim mohou získat více srážek,
a to je důvod, proč je platit,
a oni se stávají postupem času ještě více vzdělanějšími
a to je důvod, proč vidíte, že tento trend klesá
a tak toto by mohl být argument, alespoň vzhledem k historickým základům,
že tato lidé této kategorie by si mohli dovolit platit více.
Existuje také další argument ve smyslu podnětu k debatě
jak minimalizovat dopad na ekonomiku
pokud vám bylo dáno,
takže pokud máte dolar, chcete nějak stimulovat ekonomiku,
vláda by utrácela tyto peníze
a existuje množství argumentů, mnoho dobrých argumentů,
proč vláda často není tím nejúčinnějším utracovatelem peněz
a ne vždy je utrácí tím nejlepším možným způsobem,
ale určitě je utratí,
takže pokud je dáte vládě, vláda je určitě utratí.
Takže určitě utratí ten dolar,
při nejmenším vstoupí do ekonomiky.
Nyní, pokud ho dáte střední třídě,
je pravděpodobně, že ho také utratí
nebo utratí podstatnou část, možná trochu ušetří
a argumentem by bylo, že pokud ho dáte někomu, kdo je bohatý,
je pravděpodobné, že ho ušetří.
Šetření není vždy špatnou věcí.
Pokud jsou nízké investice, potřebujete více šetřičů.
Pokud úrokové sazby prudce vzrostou, právě zde,
to znamená, že potřebujeme...že nemáme dostatečnou zásobu peněz.
V takovém případě dává smysl, že se budeme snažit pobízet střadatele.
Takže pokud máme situaci jako
v 70. letech, kde jsme zažili prudkou inflaci,
tak chcete, aby lidé více investovali,
chcete větší zásobu peněz.
Dává naprostý smysl vložit peníze do rukou lidí, kteří spíše ušetří a investují tyto peníze.
A zde, alespoň pokud věříte dluhopisovému trhu,
to vypadá, že máme problém poptávky.
Je velice levné získat kapitál,
pokud vůbec něco, je tu přebytek kapitálu,
ale není tu dostatečná poptávka,
aby ekonomika dosáhla svého potenciálu.
Takže argumentem Demokratů by bylo,
že pokud budeme mít tento dolar,
nejlepší bude ho dát středí třídě
nebo v určitém stupni vládě,
protože oni ho alespoň utratí
a to pomůže stimulovat ekonomiku.
Tady by to šlo do úspor, ale to se nezdá tím, co vláda právě teď potřebuje.
Protiargumentem, který byste mohli dostat od zastánce pravice je,
že za prvé, vláda pouze velice neefektivním spotřebitelem kapitálů
a existuje pro to mnoho důkazů,
rozhodně potřebujete vládu, ale oni ne vždy utratí peníze tím nejefektivnějším způsobem
a dokonce, někdy to vede ke korupci
a často, pokud uděláte něco ve jménu stimulu,
mělo by to možná smysl dělat v krátkodobém horizontu,
ale jak je jednou tento program zaveden,
je velice obtížné ho odstranit.
Lidé začnou na tom být závislí, dokonce i když
už tento stimul dále nepotřebujete,
je velice těžké zmenšit důležitost vlády.
Pro toto existují argumenty,
pokud se podíváte na výdaje, vládní výdaje jako procento HDP,
nevypadají, v historickém kontextu, tak vysoké.
Toto je do jisté míry způsobeno faktem, že jsme vstoupili do jakési fáze velké recese,
vidíme, že ve všech velkých recesích
vláda dosahuje nižších příjmů,
takže vláda musí více utrácet.
Toto se stává vždy nebo řekl bych ve většině recesí
a toto se stalo, v dramatické podobě,
když jsme začali mít více výdajů,
v tomto bodě jsme byli ve válkách, které jsme museli financovat
a dělali jsme tak těmito stimulačními balíčky bilionů dolarů
a měli jsme tyto sanace bilionů dolarů ve stejnou chvíli, když ekonomika
byla na ústupu.
Ale když se podíváte na toto, nevypadá to, že vládní výdaje,
jako procento HDP, jsou na historických maximech.
A jak se říká a jak víte a jak bude znít argument,
je velice složité dosáhnout klesání, ačkoliv by to klesat mělo
a je to často dosaženo méně efektivními způsoby.
Takže tady skončím.
Mým zájme opravdu není naklonit vás k jedné cestě nebo k té druhé,
ale opravdu pouze doufám, že máte dobré informace,
když přemýšlíte o otázkách týkajících se
fiskálního útesu.