Tip:
Highlight text to annotate it
X
V příštích dvou videích se pokusím přehledně vysvětlit
co vše se dělo se Zemí od počátků její existence.
Začneme u vzniku Země nebo vzniku naší Sluneční soustavy
či vzniku Slunce. Naše nejuznávanější teorie o vzniku
předpokládá v blízkosti naší galaxie výskyt supernovy.
Zbytky jedné takové supernovy jsou na tomto obrázku,
vlastně zbytku Keplerovy supernovy.
Je to supernova která vybuchla před čtyřmi sty lety, v roce 1604,
v jejím centru v podstatě explodovala hvězda
a po týdny byla nejjasnějším objektem na noční obloze.
V roce 1604 ji pozoroval Kepler i další lidé.
a takto podobně vypadá dnes.
Vidíme jakousi nárazovou vlnu, která se šíří
po dobu posledních čtyř set let, takže teď musí být
rozsáhlá několik světelných let. Ta hmota se zřejmě
nepohybovala rychlostí světla, ale musela cestovat
opravdu pěkně rychle, nejméně relativistickou rychlostí,
rychlostí blízkou rychlosti světla.
Hmota už urazila kus cesty. Když si představíte
nárazovou vlnu šířící se směrem od supernovy,
dejme tomu že dorazí k mraku molekul,
mraku prachu, který před nárazem vlny nebyl
dostatečně zahuštěný pro vznik gravitace
a pro zformování se do sluneční soustavy.
Průchodem vlny způsobí kompresi veškerých těchto plynů,
veškeré hmoty a molekul, takže zde nyní je
dostatečná hustota pro zformování, spojení se
do hvězdy a sluneční soustavy.
Takto nějak k tomu nejspíš došlo,
a tuto teorii, že Země vznikla následkem výbuchu supernovy,
potvrzuje fakt, že těžké kovy mohou vznikat pouze,
tedy alespoň kam naše znalost sahá, za teplot
dosahovaných při výbuchu supernovy.
A uran vyskytující se na Zemi nejspíše vznikl
asi v té době, kdy vznikla Země,
asi před čtyřmi a půl miliardami let.
V některém dalším videu se podrobněji zmíním o tom,
jak se na to přišlo. Protože to vypadá, že uran je
stejně starý jako naše Sluneční soustava, musel vzniknout
ve stejném době a to díky výbuchu supernovy
a jeho hmota musí pocházet se supernovy.
Nárazová vlna nějaké supernovy tedy musela projít naší částí vesmíru,
což jak se zdá způsobilo stlačování a srůstání částic plynů.
Teď se rychle přesuňme o pár milion let dopředu.
Plyn se spojil v něco jako je toto.
Dosáhl dostatečné teploty, hustoty a tlaku,
aby uvnitř mohlo dojít ke vznícení a k fúzi,
vodík se začal přeměňovat v helium.
Tak tady vzniklo naše Slunce.
Okolo Slunce byly všechny ty plyny a částice
a molekuly, které měly dostatečnou úhlovou rychlost aby nespadly do Slunce
a začaly kolem Slunce obíhat.
Byly také podporovány trochou tlaku,
představte si to jako velký mrak plynu,
kde částice do sebe neustále narážely, ale působila
jejich úhlová rychlost, a po další desítky milionů let
do sebe navzájem pomalu narážely a shlukovaly se dohromady.
Dokonce i malé částice mají gravitaci a pomalu se z nich
stávají kameny a asteroidy a nakonec je můžeme nazvat
"malými planetkami", což jsou něco jako zárodky
planet nebo rané planety. Poté, co dosáhly dostatečné gravitace,
přitahovaly další objekty a materiál
a na sebe je nabalovaly.
Neprobíhalo to ale tak hladce. Představte si,
že vznikne jedna planetku a potom druhá,
a místo aby se obě hezky spojily a
srostly dohromady, mají obrovskou relativní rychlost
a narazí jedna do druhé, takže se prostě roztříští.
Nebyl to tedy hezký jemný proces neustálého srůstání.
Nejspíš to byl velmi divoký a hrubý proces,
Má se za to, že takto v raném stadiu Země
došlo ke vzniku Měsíce. Bylo to o něco později
když se zformovala Země.
Vlastně se spíš zformovala hmota, ze které se nakonec stala Země.
Nakreslím vám tady, jak k tomu došlo.
Takže řekněme, že tady je Země. Nejspíš došlo k tomu,
že nějaká protoplaneta nebo jiný objekt,
asi to byla planeta, protože byla asi velká jako Mars,
takže ta narazila do toho, z čeho se později stala Země.
Takto nějak to vypadalo.
Toto je umělecké ztvárnění toho nárazu. Tahle planeta
je velká jako Mars a narazila do toho, z čeho se nakonec stane Země.
Říkáme jí Theia. Toto je Theia.
Takto nějak se to asi stalo.
Na internetu jsou různé simulace tohoto nárazu,
podle nich to nejspíš byl letmý náraz.
Nebyl to přímý náraz, po něm by se oba objekty
roztříštily a vznikla by jedna velká roztavená koule.
K nárazu tedy nejspíš došlo letmo, asi nějak takhle.
Toto je v podstatě Země. Samozřejmě se dramaticky změnila
po nárazu Theiy. Theia je tady,
a podle teorie narazila do Země letmo.
Pohybovala se a narazila do Země pod určitým úhlem.
Po nárazu se obě planety roztavily díky
díky sloučení jejich energií, i když musíme řici,
že i tak už byly natavené, protože v této době neustále
docházelo k srůstům a nárazům
menších objektů na povrch, nejspíš obou planet.
Tedy díky tomuto nárazu pod určitým úhlem
došlo k oddělení části nataveného materiálu
Která zůstala na oběžné dráze.
Theia prostě přilétla a narazila do Země pod úhlem
a oddělila určité množství roztaveného materiálu.
Část s něho se pak znovu zachytila na Zemi.
Takže toto bylo předtím a toto potom.
Představte si že Země je velmi horká koule,
jejíž část se po nárazu rozstříkne na oběžnou dráhu.
Pokusím se tady narkersli Theiu.
Theia narazila a nyní je také roztavená vlivem té
ohromné energie, a část z taveniny se oddělí na oběžnou dráhu
Po nějaké době se z tohoto odděleného materiálu,
na oběžnou dráhu oddělil se tímto směrem, stává
náš Měsíc, a zbytek této hmoty se nakonec
jaksi usadí zpět a zformuje kulovitý objekt, který je
dnes naše Země.
Toto je tedy současná teorie o tom, jak
vznikl Měsíc.
I když Země přestála toto, stále jí ještě čekalo
mnoho divokých zkušeností.
Abychom si uvědomili, kde se v historii Země nacházíme,
budeme se orientovat podle těchto geologických hodin, i v dalších videích.
Tyto hodiny začínají tady, u vzniku naší Sluneční soustavy
před 4,6 miliardami let, nejspíš k tomu došlo
současně s výbuchem supernovy.
Když se pohybujeme po směru hodinových ručiček,
putujeme dopředu v čase. Takto si projdeme
celou historii až do současného období.
Ještě vám vysvětlím tyto zkratky.
"Ga" znamená "před miliardami let",
G je symbol pro Giga.
"Ma" znamená "před miliony let",
M je symbol pro Mega.
Nacházíme se tedy zde, došlo ke vzniku Měsíce.
Toto období se nazývá hadaikum.
Vlastně bych neměl říkat "období",
Správně je to eon.
(i když česky se eonu říká také období)
Jsme tedy v hadaiku,
je to eon hadaikum.
Eon je nejdelší časová jednotka, používá se hlavně
k popisování stáří Země, trvá zhruba 500 milionů až 1 miliardu let
Pro eon hadaikum z pohledu geologie
nejvíce typické, že se nám z tohoto
období nedochovaly žádné horniny.
Nemáme žádné kompaktní,
zřetelné horniny z hadaika, protože
tehdy byla Země pouze roztavená koule
lávy a magmatu. Byla roztavená hlavně
díky všem těm kolizím a nárazům,
přičemž kinetická energie dopadajících objektů se změnila v teplo.
Kdybyste tehdy mohli vidět povrch Země,
kdybyste se v tomto období dostali na povrch Země
v hadaiku, což byste určitě nechtěli zažít, protože
by vás mohl trefit nějaký meteorit
nebo byste uhořeli v magmatu, ale kdybyste tam
přesto byli, vypadalo by to nějak takto. No a stejně byste tam nemohli dýchat.
Takto nějak tedy vypadal povrch Země v té době.
Něco jako ohromný bazén lávy. A přesně proto
se nám z té doby nedochovaly horniny, protože ty se
neustále recyklovaly, tavily a stravovaly
uvnitř této obří roztavené koule. Země je vlastně
stále obří roztavená koule, my jen žijeme
na velmi tenké vychladlé kůře na povrchu té roztavené koule.
Když byste se dostali pod zemskou kůru, budeme o tom více mluvit
v dalších videích,
viděli byste magma, a když byste se dostali hlouběji,
viděli byste tekuté železo.
Takže je to stále roztavená koule.
Celé období hadaika bylo prostě zuřivé.
Nejen že Země byla vulkanická, roztavená koule,
stejně postupně koncem hadaika začala tuhnout,
ale navíc na její povrch neustále dopadalo
spoustu materiálu, což vlastně přidávalo teplo
pro tu roztavenou kouli.
Tady bychom mohli skončit.
Dokážete si představit,
že v tomto období nejspíš
neexistoval na Zemi život.
I když jsou teorie, že nějaký život mohl vzniknout
v pozdním hadaiku, ale po celé toto období
Země byla většinou absolutně nevhodná pro vznik života.
To je tedy vše. V příštím videu si řekneme něco
o období zvaném archaikum.