Tip:
Highlight text to annotate it
X
Beru práci na plný úvazek ve Fieldovu muzeu v Chicagu.
Když jsme to tam v dubnu navštívili,
tak mě vzali do konferenční místnosti,
posadili mě a zeptali se mě,
jestli bych pro ně chtěla začít pracovat ve Fieldově muzeu.
A nejen to,
chtějí pokračovat v pomáhání nám s produkcí The Brain Scoop.
Takže,
chtěli nás vzít z této sbírky
a nechat nás natáčet tu jejich.
Máme tu 24.000 exemplářů a oni jich mají v jejich muzeu 25 MILLIONŮ.
Takže je to něco jako splnění snu.
A...
Tak...
Já...
Já to udělám a přestěhujeme se do Chicaga.
Den předtím, než jsme odletěli do Chicaga,
věděla jsem, že náš kurátor odchází.
Řekl mi, že přijal práci na druhé straně Států
a zeptal se mě, jestli bych převzala jeho místo kurátora.
A to je to, co jsem myslela, že je pro mě nachystané.
Byla jsem si o tom promluvit s děkanem naší školy,
den předtím, než jsem odjela, a on...
on si nebyl jistý, že mi bude moct platit.
Nebyl si jistý, zda vůbec zachová tuto pracovní pozici,
a nebyli si jistí, zda na ni budou vůbec někoho hledat.
Takže, byla jsem opravdu sklíčená,
protože jsem do tohoto místa vložila spoustu úsilí,
a opravdu chci, aby na tom bylo dobře.
Miluju tohle místo,
ale prostě cítím, že jsem bojovala...
tvrdě,
a nikam,
nikam se to neposunulo ve smyslu
zvětšování prostor nebo lepšího financování.
Získali jsme zájem veřejnosti!
Ale...
Bude těžké odejít...
Tenhle chudák žralok by tu pravděpodobně neměl být.
Mokrá sbírka
Tohle -- Spodek této krabice je zničený.
Chystá...
se to vypadnout.
No, jen jsem sem dolů přišla a je tu
na zemi spousta vody,
a naštěstí
jsme spoustu krabic přemístili na palety, když
naposledy došlo k úniku vody v této sbírce.
Celý stoh těchto krabic se zbortil
a několik věcí se rozbilo.
Takže jsme se poučili,
a dali jsme je na palety, ale jen některé z nich-- ne všechny jsou na paletách,
a teď
pod všemi protéká voda.
Takže některé z těchto krabic jsou...
promočené.
Myslím tím, co si myslíte, že se stane,
když dáte věci sem dolů?
Je to docela smutné.
Myslím, že to vychází ze zdi.
Ta zeď je celá mokrá.
Ta vlhkost vychází odsud,
můžete vidět, jak to teče...
Co si myslíš, že se stane se sbírkou,
až odejdeš?
Nový profesor mammologie má za úkol
alespoň tu sbírku kontrolovat.
Takže hádám, že je to lepší než nic.
Ale...
Co-- Kdo-- Nevím, co se stane se všemi těmito věcmi.
Pokud se to ztratí,
co ztrácíme?
No, ztrácíme 3.400 přírodovědných exemplářů,
2.500 ryb, 500 plazů
500 ptáků a savců,
sto let přírodní historie.
Ztrácíme data, ztrácíme záznamy-- Tolik informací!
Všechno to jsou informace a data a věci, které se nedají nahradit
a nedají se získat znovu.
Nemůžeš se vrá***
k Flathead Lake v roce 1900 a sebrat dalšího jesetera...
To je ono.
Je to všechno tady, v této místnosti,
celá přírodovědná historie ryb Montany.
Je to historie univerzity, je to spousta těžké práce,
spousta lidí
věnovala spoustu vášně, času a energie
do místa jako je tohle.
A to je to, co se ztratí.
Lidi v tom prostě nevidí hodnotu.
Raději utratí svoje peníze za sportovní tým
nebo za obchodní školu
nebo...
Nevím-- Opravdu nevím.
Je to-- Není to ničí chyba.
Není to tak, že bys mohl jít zpátky do historie Univerzity v Montaně
a najít jednoho člověka a ukázat si na něj.
Jsou to prostě jen roky a roky zanedbávání a přehlížení.
Opravdu doufám, že budou přemístěni.
Opravdu si nemyslím, že tohle je místo pro přírodovědnou sbírku.
Naše vnoučata na nás budou docela naštvaná,
že jsme nevložili trochu více námahy
do opatrování něčeho, co bude jejich kolektivní minulost.
Tak nějak si přeju, abych si je všechny mohla vzít s sebou!
Myslíš si, že by si univerzita všimla, kdyby to všechno zmizelo?
Ne.
Ne.
Brouci si právě nevedou moc dobře.
Přípravná laboratoř
Neměli tam vloženého nic nového od doby, co jsme dělali toho vlka.
Jsou teď tak trochu odmlčení. Pořád jich tam několik je.
Zůstalo tu několik hladových, ale...
potřebují údržbu.
Potřebují někoho, kdo by se o ně staral.
Tohle je, kde se odehrávala všechna sranda!
Chci říct, od stahování kůže mojí první myši, kdy jsem se toho pořádně bála.
A bylo to takhle...
moje kamarádka a spolupracovnice, Emily, mě sem vzala a řekla: "Dneska vycpeme myš."
Vůbec jsem na to nebyla připravená, tak jsem prostě musela jít a udělat to.
Prostě jsem si tím musela projít. A byla jsem opravdu nervózní, ale to jsem jí neřekla.
A pak jsem to udělala a cítila jsem se...
tak trochu... Cítila jsem se několik týdnů potom opravdu divně,
protože jsem si to opravdu užila,
a měla jsem pocit, že je se mnou něco špatně.
A myslela jsem, že jsem byla tak nějak
morbidní nebo zkažená nebo,
že jsem nebyla psychicky v pořádku, nebo tak něco,
um, ale to nebyl můj případ.
Chci tím říct,
že jsem docela normální.
Kromě toho...
Našla jsem si tu hodně přátel, spoustu opravdových přátel.
Um,
měli jsme spousty opravdu úžasných rozhovorů, mluvili jsme o životě,
mluvili jsme o tom, co to znamená,
mluvili jsme o faktu, že jsme všichni divné biologické přístroje;
že jsme jen kupa, um, měkkých součástek a kladek a páček...
Zajisté tu byly i ne tak dobré momenty.
Například, několik měsíců zpátky někdo rozlil
kanystr s motorovým olejem
v kumbálu *** námi, což pak proteklo do mojí kolonie kožojedů
a uh, nechalo to tam obrovský mastný flek.
Několik... vlastně touto dobou před rokem se nám zbortila naše kolekce s rybami,
a já jsem sem musela přijít v jedenáct hodin večer, když tu byli hasiči,
a policie. A...
Dave, náš kurátor a já a jeho, uh,
třináctiletý syn jsme byli jediní lidé
na úklid tohoto biohazardního nepořádku.
Byli jsme vystaveni všem hnusným chemikáliím a výparům
při teplotě 43°C, tady dole.
Což nebyla sranda.
Máš představu, kolik zvířat jsi to rozpitvala?
Wow...
Chci říct, kompletních pitev, jako je celé stahování z kůže a vycpávání...
Pravděpodobně tucet.
Není to moc, ale
samotných stahování z kůže,
nemám ponětí,
pravděpodobně dalších patnáct.
Pokud bychom se bavili o přípravě kostí,
což je to, co jsem dělala nejvíc,
a pravděpodobně
jsem dělala --
Myslím to tak, že někdy jsem dělala,
však víš, 15 až 20 ptáků najednou.
Udělala jsem jich asi stovku a víc.
Oh, tohle je moje oblíbená pinzeta.
Má tu tohle malé uchopovací udělátko na konci,
jsou tam dvě části, a--
a pak jeden bodec, který to spojí.
Jsou nejlepší na vytahávání tkáně.
Tohle je, uh, první propagace, kterou jsem kdy dělala pro muzeum.
Tohle bylo předtím, než jsem měla tumblr, tohle bylo
dva roky předtím, než mi Hank
nabídl udělat šou.
Um, tohle je článek ze studentských novin,
"Univerzitní muzeum bojuje za prostor a finance."
"Emily Graslie, pokročilá studentka umění, která dobrovolničí v muzeu"
"říká, že považuje muzeum za nevyužitý zdroj pro studenty všech předmětů."
Jo.
Vyklidila jsem si svojí knihovnu.
Hlavní místnost sbírky
Umm...
Vzala jsem si svoji výtvarnou tvorbu.
A...
Je tu teď trochu více místa.
Je tohle naposled, co tu jsi?
To je opravdu dobrá otázka.
Myslím si, že pravděpodobně ano.
Pokud--
si teda nebudu moct pomoct a vrátím se o půlnoci,
což je něco, co semtam dělám,
ale, um...
Jo.
Tohle je nejspíš naposledy, co tu jsem.
Poprvé, co jsem sem přišla, byla jsem vzdálená semestr od absolvování
mého studia výtvarného umění.
Neměla jsem ponětí, co dělám.
Nevěděla jsem co-- jestli budu mít po promoci práci.
Opravdu jsem si nemyslela,
že věda byla pro mě,
však to víš.
A pak jsem sem vešla a najednou to všechno dávalo smysl.
Všechno to, čemu jsem opravdu dříve nerozuměla
ve vědě nebo biologii v širším smyslu,
když jsem sem přišla, najednou to všechno bylo jasné,
když to můžeš vidět doopravdy.
A můžeš si ty věci osahat a pracovat s nimi
a dostat se k nim blízko, nebylo to jen koukání se na obrázky v učebnicích,
nebylo to jen koukání na preparáty pod mikroskopem,
byla jsem skutečně opravdu blízko u těchto předmětů.
A k tomu to zjevení, které říkalo
"Můžu dělat vědu."
"Můžu dělat vědu!"
"Jo, věda je ta věc, kterou mám ráda!"
Chci říct, už jsem nemohla změnit obor, dostala jsem svůj titul z umění
a dlouho jsem neměla práci, tak jsem tu prostě dobrovolničila.
Sehnala jsem si práci v pekárně a tak jsem ráno pekla
a odpoledne jsem šla sem
a preparovala exempláře. A pak jsem šla na noční v pekárně.
Takže,
jsem udělala kupu jídla a pak jsem šla sem
a čistila kosti a pak jsem šla do práce
a pak, však víš, jsem dělala sendviče a
uvědomovala si, že dvacet minut zpátky jsem
vytahovala tkáně z veverky, nebo tak něco.
Časem jsem přestala chodit pracovat do pekárny
a šla jsem studovat,
místo toho... abych tu mohla zůstat.
Celkový důvod, proč jsem si zažádala na škole o muzejní studia je,
že jsem to viděla jako způsob,
jak tady pokračovat v mém dobrovolničení.
Bylo to jako, že jsem musela zdůvodnit, proč tu chci zůstat
a protože jsem neměla magistra, nebyl žádný
důvod z hlediska výzkumu, proč jsem tady.
A neměla jsem tu práci,
nikdo mi neplatil za to, co jsem tu dělala,
dělala jsem to pro sebe. Bylo to něco jako "No, tak půjdu-- budu pokračovat ve vzdělávání se"
"a udělám si magistra v muzejních studiích"
"a pak ta všechna dobrovolnická práce bude mít smysl."
Bude ti to tu chybět?
Jo.
Bude mi to moc chybět.
Tohle je jako MOJE muzeum.
Není moje, necítím
vlastnictví předmětů, cítím
takové nějaké vlastnictví
vize tohoto místa.
Dala jsem do této sbírky tolik času a energie a lásky,
a cítím se, jako kdybych
pomáhala pečovat o všechna tato zvířata,
všechny tyto exempláře,
a všechna data s nimi spojená po dobu dva a půl roku,
bez přestávky. Byla jsem tu pořád.
Než jsem začala s The Brain Scoop, bývala jsem tu čtyřicet až padesát hodin týdně,
bez ohledu na to, co jiného jsem měla dělat ve svém životě.
Nemyslím,
že je ve světě hodně muzeí,
kde by lidé dostali podobnou příležitost, kterou jsem měla já,
kde
um, někdo mi tak moc věří, že mě prostě
nechají dělat tolik projektů samostatně a nechají mě učit se samostatně.
A, um,
ty-- ty prostě nedostaneš takovou příležitost.
Co teď děláš?
No, zeptala jsem se našeho kurátora Dave, předtím než odešel,
jestli bych si mohla
vyplnit
um, formulář na vypůjčení
exempláře,
abych si mohla vzít
mývala se mnou do Fieldova muzea.
A už jsem volala do Fieldova muzea, abych se ujistila,
že mu můžou poskytnout odpovídající zázemí,
aby se tam dočasně ubytoval,
jako, um,
výpůjčka z Univerzity v Montaně.
A bylo to schválené.
Co si myslíš, že si o tom mýval Soon Raccoon myslí?
Jak víš, neříkal nic k celé této těžké zkoušce.
Ve Fieldově muzeu mají spoustu opravdu dobrých mývalů.
Jsem si jistá, že si tam najde spoustu přátel.
Velice speciální dík našim štědrým dárcům...
Emily Graslie Hlavní zpravodaj zvědavosti
Překlad: Andhera Korekce: 0Martina0
Pořád jsou na tom zbytky mozku.