Tip:
Highlight text to annotate it
X
S přelomem let 1917 a 1918 se dostáváme také
do konečné fáze první světové války.
Pojďme si to tedy krátce shrnout, připomenout si co stálo na
pozadí války, uvést vše do kontextu. Válka začala jako
válka dvou základních mocností proti sobě, a to na dvou frontách.
Byla zde tedy západní fronta
přímo tady a taky zde byla
rozsáhlá východní fronta,
hned zde.
V roce 1917 byl ukončen
hlavní konflikt na východní frontě, tedy boje s Ruskem,
které zde mělo největší moc.
V Rusku proběhla únorová revoluce,
car se musel vzdát trůnu,
byla zřízena provizorní vláda. Později v listopadu 1917
provedli bolševici převrat.
Neměli chuť pokračovat v první světové válce, protože
měli občanskou válku přímo ve své zemi,
a tak se rozhodli podepsat příměří s ústředními mocnostmi
na konci roku 1917. No a dostáváme se do roku 1918,
tady dole už jsme skončili,
v březnu 1918 tedy Rusko
podepisuje
mírový dokument,
brestlitevský mír
brestlitevský mír,
kdy se vzdává celého tohoto území ve prospěch Německa
a východní fronta přestává existovat.
Detailně to rozeberu v dalších videích,
ale byla to velká část tohoto území, jen to lehce načrtnu,
ukážu, kde se toto území nacházelo.
Samotný mír, tedy hlavní význam jeho podepsání, protože netrval dlouho,
jak už možná víte, ústřední mocnosti válku prohrály
a mír byl později anulován,
ale klíčový význam tohoto míru bylo odstoupení Ruska z války,
což ústředním mocnostem, hlavně Německu, umožnilo zaměřit se na západní frontu,
velmi významné bylo ale i přidělení tak velkého území Německu,
protože Německo nemohlo
toto území zanechat jen tak,
pokud si na něj chtěli dělat nárok, museli zde zanechat část svých vojsk,
které měly toto území
zabrat, nebo se pokusit obsadit alespoň část z něj.
Ačkoli tento mír tedy poskytl Německu příležitosti,
které se jim před uzavřením míru nenabízeli,
a po podepsání tedy začali přesouvat svá vojska
z východní fronty na frontu západní,
nemohli nakonec přesunout tolik vojáků, protože museli nechat
některé z nich,
aby obsadili nově nabyté území
na východní frontě.
Podívejme se ale na pár událostí z pohledu Německa.
Představte si, teď, v březnu 1918, se cítíte dobře,
víte, že se držíte na obou válečných frontách,
a v jednu chvíli si myslíte, že největší hrozbou na východě
je Rusko,
ale tahle hrozba najednou zmizí a můžete se soustředit tedy už jen na jednu frontu,
možná byste tedy mohli být schopni zasadit rozhodující ránu Spojencům.
A přesně takhle se Německo cítilo.
Pár věci je ale i přesto trápilo.
Starost jim dělal britský průmysl
a průmysl Spojenců,
který byl výkonnější než průmysl ústředních mocností,
a tak Britové mohli vyrábět více
tanků, pušek a zbraní, snažili se tedy tuto výkonnost dohnat.
Dále se jednalo o závod s Amerikou, která začínala být významným hráčem,
a pro připomenutí, v dubnu 1917 Woodrow Wilson
promlouvá v Kongresu a vyhlašuje válku ústředním mocnostem,
a tak
chtělo Německu tuto situaci co nejrychleji vyřešit, dříve než bude mít
Amerika možnost poslat na frontu nové významné posily.
Proto se tedy v březnu 1918 kromě brestlitevského míru
udála ještě jedna věc,
kdy se Německo pokusilo zasadit Spojencům rozhodující ránu.
Tento pokus je znám jako Jarní ofenzíva.
Je zde tedy
Jarní
ofenzíva
a cílem této Jarní ofenzívy bylo
bylo pokusit se ukončit válku, s výhrou Německa.
Cílem tedy bylo oddělení britských a francouzských vojsk,
britská vojska se nacházela především podél této linie zde,
na sever od řeky Sommy, Francouzi pak ovládali jižní část.
Jarní ofenzíva, tedy alespoň její rané fáze v březnu
1918,
se zaměřovala na tyto oblasti.
Zezačátku byla tato ofenzíva velmi úspěšná, podařilo se jim
získat další velká území,
dostat se za tuto linii a zahnat Spojence na ústup.
Problém byl ale v tom, že se nejednalo o strategické zisky,
Německo pouze doufalo, že to oslabí morálku Spojenců,
že možná Francouzi ukončí
válku, možná se jim podaří vypořádat se s Brity,
atd.
To se ale nestalo a oni najednou zjistili,
že přes velké územní zisky
se musí v krátkém čase dozásobit a to se jim
moc nedařilo, museli rozmístit vojska
a to v podstatě poskytlo příležitost Spojencům, a ti
v srpnu
provedli protiútok.
Tomuto protiútoku Spojenců se také říká 100 denní ofenzíva,
která začala v srpnu a trvala až do listopadu, šlo tedy o 100 dní
100
denní ofenzíva
během které v době od srpna do listopadu byli Spojenci schopni
zatlačit Němce nejen za území, kterého se Německo zmocnilo v rámci Jarní ofenzívy,
ale až daleko
na koncovou linii fronty,
která byla po celou dobu války jakýmsi mrtvým bodem.
A právě během této 100 denní ofenzívy začínalo být i těm nejobjektivnějším
pozorovatelům jasné,
že tuto válku vyhrají Spojenci.
Bylo to také jasné některým z ústředních možností.
Nyní se dostáváme do září
roku 1918
kdy Bulharsko
odstupuje z války,
jen si připomeňme v jaké oblasti se pohybujeme, takže tady je
Bulharsko
Bulhrasko, přímo zde,
které podepisuje se Spojenci přímeří
takže příměří, použiju pro to tento mírový symbol,
příměří znamenalo, že se přestalo bojovat,
ale na území mohl přetrvávat válečný stav,
možná bych tedy neměl tento symbol užívat pro
příměří
Příměří
s Bulharskem.
A právě potom se začala utahovat pomyslná smyčka kolem zbytku
ústředních mocností, protože
toto příměří umožňovalo Spojencům převzít kontrolu *** Srbskem a Řeckem,
čímž Rakousko-Uhersko a Německá říše přišly o poslední zásobovací území,
obě říše už však byly vystaveny blokádě.
Jednalo se o tvrdou britskou blokádu, o které jsme už mluvili,
tady nahoře od Severního moře, a tak poslední zdroj obživy byl dole na jihu. Když však
Bulharsko
podepsalo příměří a podstoupení území,
úplná kontrola začínala být velmi
účinná.
Zpět v říjnu, pamatujte si, že v tento okamžik
už bylo naprosto jasné,
dokonce i Německu,
že válka je víceméně u konce, už se čeká jen na velitele
aby byla oficiálně zakončena.
A tak
se několik velitelů německého námořnictva rozhodlo o zoufalý pokus,
který by se dal nazvat sebevražednou ofenzívou proti britskému námořnictvu
a jak to plánovali a plán se začal dostávat i mezi námořníky,
posádka odmítala se slovy: Koukni, je konec války, nechceme umřít
kvůli nějakému marnému pokusu o
zachování cti nebo čeho.
A tak začala námořní vzpoura,
námořní
vzpoura,
která se dostala i na pevninu a brzy začalo docházet i k dalším
revolucím,
takže,
revoluce
v
Německu,
to celé vyvrcholilo v listopadu
9. listopad, významné datum v dějinách,
9. listopad 1918
Císař Vilém II., hned vám ho ukážu,
tady je,
tady na obrázku, císař Vilém II.
byl v podstatě donucen vzdát se trůnu a prchá do Nizozemí,
a v listopadu 1918
se Německo stává republikou.
Německo
už tedy nemá krále nebo císaře,
Německo
se stává republikou. A krátce před tím, 3. listopadu
už měli jasno i v Rakousko-Uhersku,
Rakousko se už v roce 1917
pokoušelo o nějaké mírové pokusy, ty ale nevedly
nikam.
Ale 3. listopadu 1918
Rakousko taktéž podepisuje příměří
příměří
s
Rakouskem
a s útěkem císaře Viléma II. do
Nizozemí a vyhlášením Německé republiky
je sepsáno příměří konečně
i s Německem, a to 11. listopadu, a tady se jedná o jedno z nejznámějších dat v dějinách,
nejznámějších dat v dějinách, v USA dlouho známé jako Den míru,
tedy 11. listopadu 1918, přímo v 11:00
můžete si tedy zapamatovat jedenáctá hodina jedenáctého
dne
jedenáctého měsíce
válka, nebo tedy světová válka, První světová válka
skončila, s vítěznými vojsky Spojenců a ústředními mocnostmi na straně poražených.
Podmínky jak pro poražené, tak pro vítěze,
měly být určeny
na základě
Versailleské smlouvy.
V roce 1919, o šest měsíců později, byly podmínky uvedeny do finální podoby
tedy
červen 1919
je zde
Versailleská
Versailleská
Versailleská smlouva, kterou, jen tak mimochodem,
taková malá poznámka pod čarou, Američani nikdy plně neratifikovali,
hlavně proto, že pokládala základ Společnosti národů,
což byl vlastně
projekt Woodrowa Wilsona,
ale občané USA a americký Kongres nebyli moc nakloněni
celé té záležitosti s mezinárodní vládní Společností národů,
a tak Spojené státy
Versailleskou smlouvu neratifikovali. Ale v podstatě
na Den míru, 11.11. 11:00 byla válka ukončena,
Versailleská smlouva stanovila podmínky,
mnozí se chtěli dohadovat *** příliš přísnými podmínkami
Versailleské smlouvy,
a První světová válka končí.