Tip:
Highlight text to annotate it
X
Dobrý den,
Jmenuji se Klaus Stoll.
V Berlínské filharmonii působím již velmi dlouho
Celkem 43 let. Považuji ji tedy za svůj hudební domov.
Připadám si zde jako doma. Vzpomínám na mnohá
představení, kdy jsme hráli Pátou symfonii od Ludwiga van Beethovena.
Tato symfonie byla vždy hodně spojována s kontrabasem.
Obsahuje dvě velmi výrazné pasáže představující typickou techniku hry na kontrabas,
která během Beethoveny doby prošla zásadním rozvojem.
První z nich je scherzo. 0:01:01.120,0:01:04.4400:01:04.440,0:01:20.320 ♪ (hra)
Zní to velmi rezervovaně
a velmi tiše.
Beethoven zde však napsal pianissimo.
Takže během jedné vteřiny,
a v tom je tato část pasáže obtížná,
během jedné vteřiny
hraji legato na čtyřech různých strunách,
a to pianissimo. Je to velmi obtížná část,
obzvláště s kontrabasovým smyčcem a velmi silnými strunami.
♪ (hra)
Přeskočíme nyní na takt 27.
♪ (hra)
Těmito drsnými tóny
♪ (hra)
pouze podkládáme téma hrané dechovými nástroji.
To znamená, že se jim musím v tomto místě umět přizpůsobit,
♪ (hra)
protože hraji část hlavního motivu,
avšak s hudebním výrazem misterioso,
velmi, velmi temně.
Je to střípek z mozaiky
emocionálních výrazů Beethovenovy hudební tvorby.
Zahraji to ještě jednou od začátku.
♪ (hra)
Zde se na chvíli zastavíme:
Hodně kontrabasistů se tuto pasáž snaží hrát horní částí smyčce,
protože špičkou smyčce se pianissimo hraje snadněji.
♪ (hra)
Nejde to však.
Důvodem je to, že musím zvedat celou svou paži jako páku.
Z fyzikálního hlediska je daleko lepší
smyčec jednoduše posouvat,
buď svisle, nebo vodorovně.
Jednoduše provedu krouživý pohyb.
Potom je také velmi důležité si během zkoušky počítat: pam pam pam.
Tempo musí sedět.
♪ (hra)
stále počítám.
♪ (hra)
Tolik tedy k scherzu s ohledem na to, co chceme dosáhnout.
Je třeba mít smyčec nakloněný na stranu,
aby se strun kontrabasu dotýkalo jen pár žíní.
Tím docílíme jemných a tichých tónů.
Musí to být jako stín.
Stín v c moll.
Potom následuje trio v C dur.
Toto trio představuje pro kontrabasisty náročný požadavek hrát taneční melodii,
taneční motiv.
My kontrabasisté
v pasážích, kdy zní motiv, obvykle nehrajeme.
Toto je ale důležitý příklad,
kdy hrajeme motiv v C dur,
který představuje kruhový tanec.
♪ (hra)
Co se vlastně děje v tomto místě?
Musím vytvořit jakýsi předěl a přejít k pianu a k pianissimu.
Mám hudebně vyjádřit
něco, co divák vidí jako
odchod skupiny tanečníků.
Jejich tanec se při odchodu samozřejmě nezpomalí.
Prostě odejdou. Tento hudební obraz,
tento odchod,
se musím pokusit obrazně vyjádřit pomocí velkých změn v dynamice hry.
♪ (hra)
Mám zde za úkol
znázornit, jak se skupina tanečníků vytratí ze scény.
Co musím udělat?
Musím mistrně ovládat smyčec.
Budu-li hrát touto částí smyčce,
je vzhledem k jeho stavbě
hra velmi úderná.
♪ (hra)
Působím na struny značnou silou
a ony reagují značnou silou zpět.
Chci-li toto omezit,
musím v zájmu nižší dynamiky
vybrat jinou část smyčce.
Z vydutého tvaru smyčce je zřejmé, že
přesně zde je střed a zde mohu také smyčec nejlépe ovládat.
Pokud chci hrát opravdu velmi tiše,
musím smyčec natočit na tuto stranu.
Nyní nehraji 140 žíněmi, ale možná jen dvaceti nebo deseti.
To znamená, že nehraji takto,
ale pootočím smyčcem,
a hraji velmi zlehka.
♪ (hra)
Stále udržuji tempo,
zatímco vše ostatní se mění, dynamika i artikulace.
To je přesně to, co Beethoven chtěl říci.
♪ (hra)
A potom zase
♪ (hra)
smyčec po strunách jen lehce tancuje.
Myslím si, že toto je správný postup, podle kterého bychom měli pracovat
a nejen u Beethovena.
Naučíme se tak hodně o fyzických možnostech hry,
což značně rozšíří naší schopnost se hudebně vyjádřit.
Nakonec bych se s vámi chtěl rozloučit,
a pogratulovat vám k účasti na konkurzu, citátem
slavného Raye Browna, který řekl:
„Nepřestávejte cvičit,
dokud to nezní opravdu krásně.“ 0:09:34.760,0:09:36.8000:09:36.800,0:09:38.000 Ještě jednou vám velmi děkuji.