Tip:
Highlight text to annotate it
X
Dámy a pánové!
Dnešní vystoupení uvede
ze "Stars in Their Eyes"
Matthew Kelly!
Je to tvůrce nejúspešnejší komedie,
jaká kdy v Británii vznikla.
Je to nejvíc sexy Brit v Hollywoodu,
kterého vysílají na 3 amerických kaná***.
Má víc návštev v programu Lettermana
než kterýkoliv jiný komik.
Patří mu světový rekord
v počtu stáhnutí z internetu,
celosvětově prodal 5 miliónů DVD
a je to jediný Brit,
který zazářil v Simpsonových.
Vyhrál jednu Emmy, dva Zlaté Glóby,
a 6 BAFTA ocenění.
A nyní má i nejrychleji
vyprodané turné stand-upů v historii.
Takže, kým dnes budeš?
Dnes, Matthew, budu...
Ricky Gervais!
Naživo přichází neohrožený
sám pan Midas,
(všechno, čeho se dotkne, se změní na zlato)
"The Podfather", fenomén,
král komedie,
Ricky Gervais!
Děkuji.
Nic moc, že?
Padl na to celý rozpočet.
Už jsem tu jen já a mikrofon.
Dokonce bez pláště.
Neuvěritelné.
Někteří komici mají na jevišti stolek,
na který si dají pití a tak.
Ne!
Jedna z těch cen.
Není skutečná, o mnoho větší replika.
Nechci, aby ste si mysleli, že jsem trpaslík.
Není na nich nic špatného.
Jen já nejsem trpaslík.
Lidi povídají,
"Z trpaslíků si nemůžeš dělat srandu."
Ale můžeš, z nich můžeš.
Z teroristů bych si nedělal srandu.
Ale co udělají trpaslíci?
Opravdu skvělé uvítaní,
je skvělé být tady v Londýně.
A říkám, že turné začíná právě teď!
Děkuji.
Děkuji.
Říkal jsem turné, no, kromě
Skotska, Brightonu, Birminghamu...
Měl jsem v průběhu roku několik
vystoupení pro charitu...
Vím, co si myslíte, "Ricky Gervais,
stále děláš věci pro charitu?"
Ticho!
"Děláš toho až příliš."
Ne, nedělám...
Co? Kolik jsem daroval
za minulý rok na boj proti rakovině?
To je jedno.
"Dej nám alespoň hrubý odhad."
Milióny.
A nemají za co.
Ale povím vám tohle.
Když bych dostal rakovinu já,
tak by jsem přišel do nejbližší
nemocnice a řekl,
"Ok, za ten přístroj jsem zaplatil já.
Sundejte toho plešatého zkurvence!"
Když hovoříme o plešatých zkurvencích,
Dělal jsem vystoupení pro teenagery,
co mají rakovinu... Co?
...v Albert Hall,
minulý rok.
Dělal jsem to už i dva roky předtím,
v roce 2004,
ale minulý rok zase volali,
"Stále jsou nemocní."
"Ty za to můžeš."
Víte, co myslím?
Ne, ale bylo to super
a děti s rakovinou tam měly volný vstup.
Po vystoupení se s nimi sejdete a tak.
A dělal jsem to naposledy minulý rok
a kouknul jsem se dolů a jednoho
jsem poznal a pomyslel jsem si,
"Před dvěma lety přišel do zákulisí.
Hovořil o chorobě, a že má 18 roků.
To bylo před dvěma lety.
Teď musí mít 20 roků.
Tak jak může být, kurva, stále teenager?"
Víte, co myslím?
Zkurvený lhář.
O tom, že je nemocný nelhal,
měl bolesti, když se smál,
ale neměl by být...
A tak jsem teda vystupoval
a on se přitom smál...
Myslel jsem si, "Ty se budeš smát."
Zuřil jsem.
Co je moc, to je moc.
Tak jsem řekl, "Ahoj, tebe si pamatuji.
- Před dvěma lety jsi přišel do zákulisí."
- "Jo..."
- "Povídal jsi, že máš 18."
- "Jo..."
- "Takže teď máš 20."
- "Jo..."
"Vypadni!
Vypadni."
Zavolal jsem ochranku.
Bránil se, ale nezvládal to.
Oni byli namakaní.
I když nejdřív nevědeli,
za co ho chytit,
ale potom... Ne.
Jeho kapačka skoro někomu vypíchla oko.
Říkám, "Vyhoďte ho!"
Publikum začalo pískat.
Říkal jsem, "Slyšíš to? Nechci,
aby někdo jako ty se mnou vyjebával."
Ne, bylo to skvělé vystoupení
a bylo to v Albert Hall,
domově Hitlerova varlete.
Hitler má jen jedno vejce,
druhé je v Albert Hall.
Neviděl jsem ho, a to jsem ho hledal,
což je divné.
Když bych ho měl já,
dal bych ho do vestibulu.
Na podstavec do vitríny.
Do poháru na vejce.
Rád bych se na to díval.
Ne jako gay.
Neříkal bych, "To je nádherné vejce!"
Říkal bych,
"Je to ztělesnění čistého zla.
Hitlerovo semeno."
Hitler má jen jedno vejce,
druhé je v Albert Hall.
Další má jeho matka.
To měl tři? To vůbec nedává smysl.
Proč by si to brala jeho matka?
Jedině, kdyby si řekla,
"Je to můj syn a mám ho ráda,
ale je to ztracený případ.
Ja to vím.
Nechci, aby víc dýchal.
Beru si zpět jeho varle,"
Nebo by řekla "Moji Adolfové"?
To jméno vymřelo, že?
Nikdo se nejmenuje Adolf.
Neznám nikoho...
- "Jak se jmenuje?"
- "Adolf."
Žádné děti ve škole...
Samý Robbie a Kyle.
Učitel si zapisuje docházku...
Britanny, zde, Justin, zde,
Adolf, zde.
Fascinující fakt o Hitlerovi...
Lidi se vždy na mých
hodinách i něčemu přiučí.
Svoji image přebral od Charlieho Chaplina.
Zní to jako vtip,
ale je to absolutní pravda.
Chaplin měl ten knírek jako první.
A on Chaplina zbožňoval.
Měl všechny jeho filmy z Hollywoodu.
Dvakrát viděl film "Diktátor", i když věděl,
že si z něho dělá srandu, líbilo se mu to.
Vždycky mě zajímalo, proč měli
jen dva lidi ten hloupý knírek.
On to měl od něho.
A představoval jsem si den,
kdy to udělal...
Přišel za generálama,
Goebbels, Goering, Himmler,
a praví... "Dobrý?"
"Co?"
"Oholil jsem si to po stranách."
"Proč?"
"Aby jsem byl jako Chaplin."
- "Ten komik?"
- "Jo..."
- "Myslíš si, že děláš komedii?"
- "Myslel jsem si..."
- "Opravdu?"
- "No, proč ne?"
"Podle nás nejsi vtipný."
"Opatrně."
Na zdraví.
Minulý rok jsem dělal
jedno benefiční představení v New Yorku.
Autizmus.
Jako většina lidí, tak i já
jsem se střetl s autizmem
jen při skvělém výkonu Dustina
Hoffmana ve filmu "Rain Man".
Ale právě jsem si koupil nový dům,
a sousedi chodili okolo
a strkali nosy dovnitř...
Děláme stavební práce
a potřebujeme souhlas.
Takže na ně musíme být milí.
A potom, jděte do píči!
Velká brána... jděte do píči!
A jeden pár má syna, autistu,
a jeho matka mi pravila,
"Toto je Douglas, je mu 17 roků,
nemá žádné kamarády,
protože nechodí ven."
A tak jsem řekl,
- "Vezmu ho ven."
- "Opravdu?" - "Jo."
Tak jsem ho vzal ven v sobotu.
Říkala, že miluje zoo.
A zoo je asi jen kilometer od toho domu.
Takže jdu po ulici spolu s Douglasem...
A dělá tohle...
Nespustí oči z mámy.
Celou cestu dělá tohle.
Celou cestu.
A ona je ve dveřích,
mává mu nazpátky, pláče,
až nakonec jde dovnitř a zavře dveře.
Zavolal jsem taxík
a šli jsme do kasína.
Musíte z toho nečo vytěžit, ne?
Ať to není úplně proflákaný den.
Zapsal jsem ho, že prišel se mnou,
měl oblek a všechno.
Rovnou jsem šel ke stolu s Blackjackem.
V tom jsou nejlepší, ne?
Nejsem doktor, ale myslím si...
Tohle jim jde.
Řekl jsem,
"Ok, Dougie, víš, o co tu jde.
2 je dobrý, 1 zlý, ok?"
- "Ano."
- "Super."
Za půl hodiny jsem přišel o 1000 liber.
Říkal jsem, "Dougie,
udělej tu věc, počítej karty.
Zapamatuj si karty.
Udělej tu věc, ať už to je cokoliv.
- A pověz mi 2 pro dobrou kartu..."
- "Jo, Jo..."
Dalších 1000 liber v prdeli.
Pomyslel jsem si,
"Co to je za autistu?"
Byl jsem zmatený.
Hodil jsem nějaké karty na koberec.
- "Kolik to je?"
- "Nevím."
"Já odtud vidím, že to je 7!"
Ztráta času...
Tak jsem ho vzal domů a povídal,
"To je nějaký omyl.
Chodí jako Rain Man, ale neví ani hovno.
"Stavíme bazén, smiřte se s tím."
Radši by nám měli dát souhlas na stavbu.
Jak nám ho nedají, tak si ten dům sice nechám,
ale pronajmu ho za libru na týden
nějakým narkomanům.
"Jak by se vám líbili oni jako sousedi?"
Jednou z možností slávy
je konat dobro.
Ale upřímně, některé věci
jsou důležitejší než druhé.
Sranda stranou.
Rakovina je velmi důležitá,
autismus taky.
Ale nedávno mě požádali,
abych šel dělat charitativní vystoupení
pro oběti obezity.
Co?
Povídala "oběti obezity".
A já na to,
"myslíš tlusté lidi?"
A ona, "Ne, protože obezita..."
Ona to vlastně řekla takto,
protože samozřejmě jedla.
Házela do sebe nějaký fastfood.
Ale povídala,
"Obezita je nemoc."
To teda není, že?
jen ráda jíš, že?
Není to nemoc, že?
Jak to může být nemoc?
"Jsem tak zkurveně nemocný...
...strašně nemocný...
...strašně... "
Řekl jsem,
"Co je to za nemoc?"
A ona,
"Všechno chutná tak dobře."
- "Všechno?"
- "Jo...ale saláty ne."
Není to nemoc, že?
Lepra je nemoc.
Představte si Ježíše v chrámě...
Chodí tam za ním lidi v obvazech...
"Ježíši, moje tvář se rozpadá."
"Nemůžu... Mám tu obézního člověka,
který jí už třetí koláč."
Jedí příliš moc.
To je problém. Jednoduchá věda.
Ale oni si stěžují, ne?
Dělá tohle...
"Jsem tlustý.
Sedačky v letadle...
...nejsou pro mě dost velký."
Ne, nejsou.
Protože když byly, tak by se
do letadla vešlo jen 12 lidí.
Neuveřitelné.
- "Není to fér!"
- Je to fér.
A když už hovoříme o tom,
co je fér v letadlech...
Jak to, že si můžu vzít
jen stejné množství zavazadel...
...Jako 250 kg chlap?
To má být co?
Můžu si vzít 32 kg.
Chtěl bych říct, "Ne!
On těch 32 kg použil na svoje kozy!"
Není to nemoc.
Viděl jsem dokument o ženě,
která měla 177 kg,
protože jedla 10 porcí hranolek denně.
"To stačí."
10 porcí hranolek. Nic jiného nejedla.
Desetkrát šla do obchodu s hranolkami...
Taxíkem.
Ani nešla pěšky, aby spálila nějaké kalorie.
Tak jí zdrátovali čelisti...
Tak ty hranolky jedla rozmixované.
Vlastně jedla hranolkovou kaši.
Teď ani nepřežvykuje,
čím by spálila alespoň 5 kalorií.
Takže stále přibírá.
Jde do nemocnice,
aby jí zašili část žaludku.
Sedí tam, vypadá utrápeně.
Před operací nemůžete jíst, že?
A říkala, "Je to velmi nebezpečný zákrok...
Ale je to jediná možnost, která mi zůstala."
1.
Cvičení?
Vždyť ani nechodíš.
Saláty?
Ani je neochutnáš.
Jen 9 porcí hranolek denně?
Alespoň něco na začátek, ne?
Je to začátek.
Nedělám si srandu.
Sám mám trochu nadváhu.
Někdo jednou zakřičel, "Nesereš!"
(doslova, jinak tzn. "No nekecej!")
Pomyslel jsem si, "Může být."
To by bylo super, když by doktor řekl,
"Nejste tlustý, máte zácpu."
Před tímto turné jsem musel jít
na lékařskou prohlídku...
Už jsem měl lekářské prohlídky kvůli
vystoupením, zkontrolují vám puls a řeknou,
"OK, jste v pořádku, do 3 týdnů nezemřete."
Ale vždy jsi říkám,
"Co když neprojdu? Co když doktor poví,
nemůžete dál vystupovat."
Potom vidím v telce Johnnyho Vegase
a pomyslím si, "Jsem v pohodě."
Je to jako můj kanárek.
Když jsem v restauraci,
- "Chcete puding?"
- "Ještě žije Johnny Vegas?"
- "Ano."
- "Tak to přines."
Šel jsem na Harley Street.
A doktor povídal...
"Toto bude komplexnější,
protože je to velké turné...
- Budu potřebovat vzorek moči."
- "OK."
Dal mi tu věc, do které jsem se vymočil
a přinesl mu to zpátky.
"Můžete se vysvléct do spodního prádla?"
Tak jsem se svléknul...
"Do p....."
Zrovna v ten den jsem měl bílé boxerky.
A na nich velká skvrna od moči.
Proč mě nevaroval? "Dej si pozor.
Za chvíli budeš jen ve spodním prádle."
A nic jsem s tím nemohl dělat.
Jen jsem tam tak stál.
Ty boxerky měli v uprostřed takový proužek,
tak jsem to zkoušel poodtáhnout...
A potom to vystřelilo zpět.
Viděl to.
Okamžitě si to všiml.
Nemohl jsem nic dělat.
Pomyslel jsem si, "Vždyť to je doktor,
nemůže to nikomu říct."
A potom mě napadlo, "Pokud bych byl já doktor,
tak bych to všechno každýmu vykecal."
"Nikdy bys neuhádl,
co jsem dnes našel v jednom zadku."
Každýmu to řekne...
A taky jsem se musel dotknout prstů na noze.
Což není problém, pokud nestojím pred cizím
člověkem a nemám na sobě pomočený boxerky.
Člověk se v tu chvilku opravdu necítí příjemně.
A před doktorem se člověk tváří,
že je úplne v pořádku.
- "Bolí to?"
- "Ne, ani trochu."
"Dotkni se prstů na noze."
Levou zadní...
A pravdou je, že už jsem ve věku,
kdy člověk dělá zvuky,
při tom jak se ohýbá a zdvíhá.
Když má člověk 20 roků, "***".
40 roků...
To má být co?
Asi to je varovaní pro rodinu a přátelé.
"Starý otec se ohýbá..."
"A je znova nahoře.
Pokračujeme s grilováním."
Věkem se věci mění.
Něco k lepšímu, něco k horšímu.
Teď jsem ve věku,
kdy je absolutně v pohodě,
abych pomáhal řidiči kamiónu,
kterého neznám, když couvá.
Když máš 20 roků a jsi hubený,
"Jdi do píči, kamoši!"
Ale teď, "V pohodě, můžeš...
Pojeď, pojeď.
Opatrně, za rohem je záhon."
Jako taková dělnická třída.
Takový drsnější...
Jako lidi v pracovním oblečení.
- "V pohodě?"
- "Jo..."
"Chceš šálek čaje?"
Každopádně, pomočil jsem se.
Super.
Říkal jsem o tom kamarádovi.
A on, "Měl jsi jít na komando."
(angl. ekvivalent pro "jít na ostro")
Co? To by nebylo trapný, že?
Pomočil jsem se, co udělám?
Už vím! Sundám si boxerky.
"Takto se to sluší, doktorko."
Měl jsem jít na komando?
Chlapi z komanda nenosí boxerky...
Musí je nosit, ne?
Proč nemáš boxerky?
Co...?
Ja jsem z komanda a mám boxerky.
To jsem v životě neslyšel.
Vždyť to uvidí!
Měl jsem jít na komando...
Mám trochu nadváhu, ale dokud jsem
nebyl slavný, tak jsem se o to nestaral.
Teď už musím, protože...
...člověk o sobě čte
a noviny potřebují adjektiva.
Nemůžou říct,
"Ricky Gervais, komik."
Říkají například,
"Ricky Gervais, baculatý komik."
Proč to říkáš...?
Neříkej jim to!
Ať si utvoří vlastní názor.
Jeden povídal, "Kulatý komik."
Kulatý?
To je jako gigantický vombat.
Já nejsem kulatý.
Hovoří o mně, že jsem nezbedný baculka.
Není to nějaký herec gay porna?
"To jsem já! Nezbedný baculka!"
Jednou jsem běhal s iPodem...
Paparazzi mě vyfotil...
Na druhý den to bylo v The Sun
přes celou stránku
a titulek byl "iPodge"
(tučný trpaslík)
Drzí bastardi.
Dawn French si dělala srandu z mojí váhy.
Co...?
Ale ano...
Ale ano...
Minulý vánoční díl
French and Saunders...
Líbí se mi to, sleduji to už roky.
A koukal jsem na to doma...
Začíná scénka...
Dawn klepe na dveře...
Jennifer je vevnitř,
"Kdo je to?"
- "Já!"
- "Kdo já?"
"Já. Ten malý tlouštík s velkým egem."
Otevřou se dveře...
"Myslela jsem si, že jsi Ricky Gervais."
Dobrý vtip.
Ale vážně, komici si stále dělají
navzájem ze sebe srandu.
A ona si ze sebe dělá taky srandu.
Povídá, že oba dva máme velké ego,
asi je to i pravda, jsme umělci...
I když, kdyby tu byla Dawn,
tak byste to asi neviděli.
Dělám si srandu...
Něco byste viděli, ne?
Vypadalo by to jako "ROY".
Ona s tím začala.
Ne, dělá si srandu z nás obou,
říká, že máme velké ego,
že jsme oba tlustí a je to pravda,
ale jsou to jiné kategorie,
různé váhové třídy.
Je třeba jít i do detailů.
Na stupnici to vypadá takto,
příliš hubený, hubený, průměr,
nějaké to kilo navíc, já ........ Dawn.
Ona s tím začala.
Není to nemoc.
Takže to není nic vážného.
Když tak o tom hovoříme...
Jednou mi volali kvůli M. E.
Ne M. S.
Ne ty zmrzačení.
M. E.
To je to, kdy lidé říkají,
"Dnes se mi nechce jít do práce."
M. E.!
Omlouvám se těm,
co trpí nemocí M. E.
Nebudete si stěžovat, že?
Omlouvám se, protože jsem zjistil,
že to je skutečná nemoc.
Myslel jsem, že to je psychosomatické,
ale opravdu je to fyziologické.
A je to velmi nepochopená nemoc,
takže se z toho lehce dělá sranda.
Je to kvůli symptomům.
To není jako, když ztratí člověk končetinu.
- "Jsme unavení."
- "Jako víme, jestli jsou nemocní?"
A zní to jako nemoc
této rozmazlené společnosti,
která akceptuje nemoci,
které tu nebyly stovky let.
Nevidíte země třetího světa, kde...
Nikdy byste neslyšeli o hladovém Afričanovi,
který si stěžuje na M. E.
"Sookie...
Jdi k studni... "
Toto není rasistické, ok?
Nechci být označený za rasistu
jako Jade Goody.
Ten Celebrity Big Brother
je stále víc a víc bláznivejší.
Začalo to dobře. Přišel H ze skupiny
Steps a povídal, že je gay.
A my jsme měli říct,
"Děláš si srandu!"
Jeho jméno je Ian Watkins!
Kde tam je H?
Celé ty roky to muselo být
H jako homosexuál.
Snažil se nám napovídat...
"Jak se jmenuješ?"
"Říkej mi prostě... H"
Není to rasistické.
"Sookie, jdi... "
Toto je delikátní věc.
Jeden chybný krok a jsem Jim Davidson.
Klid! Vím, co dělám.
Jde o ten přízvuk, nejde mi to.
Snažím se být jako Nelson Mandela.
Takový důstojný...
Vznešený...
Mluví takhle, "Winnie,
co to zakopáváš na zahradě?"
Není to rasistické,
je to v pohodě, je to imitace.
Lidé se toho bojí, že?
"Je to rasistické? Můžu to říct?
Nedotkne se jich to?"
Hlavně tento rok,
protože je 200. výročí zrušení otroctví,
takže si toho všímají víc.
Ale kdysi to rasistické nebylo, společnost
to vnímala za přirozené až do 50. a 60. let,
v Anglii i USA.
Jedna událost byla ale velmi důležitá
v Hnutí za občanské práva.
Černoška Rosa Parks
odmítla bělochovi přenechat
místo v autobuse.
Byl na to zákon,
ale ona toho měla už dost.
Zatkli ji a potom se ten zákon změnil.
Ale to jí nestačilo.
Začala sedávat na místě pro invalidy.
Neuvěřitelné.
Hovořila se šoférem během jízdy.
Vydávala lidem peníze?
Hovadina!
Co měla za problém?
"Sookie... "
Hledají.
Jaká tu má být vlastně pointa?
Aha! M. E.
"Sookie,
jdi ke studně."
To nebylo špatné.
Jděte do píči!
Šest BAFTA ocenění!
Děkuji.
Vlastne jich mám sedm.
Zapomněl jsem...
Kdo to počítá? Já!
"Sookie, jdi ke studni,
vem vodu a přines ji sem."
To byl Yorkshirský akcent!
Co to kurva dělám?
Nestojí to za to.
"Sookie, jdi ke studni."
"Sookie, dcero moje.
Jdi ke studni..."
"Sookie, jdi ke studni."
Snaží se být takový lhostejný,
jakože o nic nejde.
Je to jen každodenní rutina.
"Sookie, jdi ke studni,
vem vodu a přines ji sem."
Jebat na to!
Co to má být?
"Sookie, Sookie..."
Co ti jebe?!
"Sookie, jdi ke studni,
vem vodu a přines ji sem."
Ticho! To bylo dobrý!
Co ti jebe?!
Panebože.
"Sookie, jdi ke studni,
vem vodu a přines ji sem."
"Otče, já nemůžu."
"Proč?"
"M. E."
Říkal jsem, že to za to nestojí.
Děkuji.
Vtipná stránka hladomoru.
Dělal jsem pro charitu i předtím,
než jsem byl slavný.
Když jsem pracoval v Unii studentů
na londýnské univerzitě.
První velká charitatívní věc,
s kterou jsem měl tu čest,
byla Terrence Higgins Trust,
jednalo se o AIDS.
Bylo to v polovičce 80. let
a lidé se ptali,
"Co to je za novinku ten AIDS?"
Od té doby to už dost pokročilo.
Nyní se tomu daří celosvětově.
Má to svůj den, 1. prosinec.
Nemyslím si, že se to chytilo
tak jako Vánoce.
Doma nemáme žádné ozdoby.
Ale něco jsem zjistil,
stále se učíte.
První *** vir byly vlastně
dva rozdílné viry,
které se zkombinovaly
v opicích Rhesus
a tak vznikl původní AIDS,
ten pro ně nebyl nebezpečný,
ale přeneslo se to na šimpanze,
kteří občas jídávají tyto opice.
U šimpanzů to potom zmutovalo.
A jelikož jsme geneticky na 98,6%
stejní jako šimpanzi,
tak se to přeneslo na lidi.
A první člověk dostal AIDS,
když krájel maso šimpanze a pořezal se.
I když to je podle mě jen výmluva...
Něco byste si museli vymyslet, ne?
Přijdete za doktorem,
"Cítím se strašně."
A doktor, "To mě nepřekvapuje."
"Je to M. E.?"
"Horší.
Přál byste si, abyste měl M. E."
Neměl by se smát,
má pro něho hrozné zprávy.
Hrozný doktor.
"Vy jste první člověk,
který dostal AIDS."
- "Je to až tak zlé?"
- "Asi ano."
Stále se směje.
"Jak jsem to mohl dostat?"
"Jsou dva způsoby.
1.
Mrdal jste šimpanze do zadku."
"Já a mrdat šimpanze do zadku?
V žádném případě."
"Jak jinak jsem to mohl dostat?"
"Ja nevím, možná, že jste krájel šimpanze
a pořezal se na prstu."
"To je ono!
Pořezaný prst..."
Vsadím se, že hned šel do džungle,
našel si toho šimpanze a povídal,
"Dostal jsem od tebe AIDS!"
"Co?"
"Dostal jsem od tebe AIDS!"
"Ode mě si dostal kuřbu."
"Ne. Dostal jsem od tebe AIDS."
"A ja jsem ho dostal odkud?"
"Jedl jsi opice!"
"Já nejím opice!"
- "Buď jsi je jedl a nebo jebal."
- "Jedl jsem je."
Tak se to stalo.
Stále se učíte.
Globální oteplování.
To je velmi vážné téma, při kterém
se snaží celebrity ukázat v dobrém světle.
A je to asi vážné,
jde o konec světa, ale...
...může to přinést do Anglie super počasí.
To je důležitý aspekt. Vezměte si
Boba z Yorkshiru...
Je nádherné léto, hraje kriket, griluje.
"Musíš s tím přestat, Bobe.
Nemůžeš už jezdit autem.
Nemůžeš používat aerosoly,
protože to vadí Eskymákům."
Bude to mít v píči, no ne?
Pardon, to je rasistické.
Nevím, odkud se to vzalo.
Opravdu mi to je líto.
Už nemůžete říkat Eskymáci.
Chci, aby se jim říkalo Inuité.
Nevím, kdo si stěžuje.
Žijete uprostřed sněhu...
Někdo říká,
"Jak nás to nazval Gervais?!"
"Vře mi krev...
...což je tady vlastně fajn..."
První Eskymáci.
Pardon, to je rasistické.
Inuité emigrovali z Asie.
Usadili se v polárních oblastech
na severu Kanady,
na Sibiři
a v Grónsku.
A když tam přišli a ten první povídal,
"Tohle je fajn, ne?"
Proč ten za ním neřekl,
"Co?"
"Usadíme se tu?
Navždy?"
"To myslíš vážně?"
"No, proč ne?"
"Protože tu, kurva, mrznu!
Půjdeme dál, najdeme nějaké stromy!"
Ale nejhorší předpověď
o této planetě, co jsem slyšel, je,
že okolo roku 2030
nebudou v moři žádné ryby.
Podle CNN, nejlepší odhad...
Žádne ryby v moři okolo roku 2030.
A já za to viním Comic Relief (charita).
Vzpomeňte si na ten
hloupý slogan, který vymysleli.
"Dejte člověku rybu...
...a bude mít jídlo na jeden den.
Dejte mu rybářský prut..."
A jim z toho úplně přeskočilo!
Další a další...
"Dej mi to!
Dej mu rybu, ty chamtivý bastarde!"
Comic Relief...
Každý rok mi Richard Curtis volá,
"Ricky, Afrika je stále
nejchudší místo na světě,
je to samý AIDS, hladomor a válka.
Přijdeš...?"
"Ne, zní to kurevsky hrozně!
Opravdu jsi mě nezaujal, Richarde."
Jednou mi volal ohledně něčeho jiného.
Chtěl, abych hrál v jeho seriálu
"The Vicar of Dibley". (hraje tam Dawn)
A já na to,
"Pověz mi zase o tom výletu do Afriky."
Ona s tím začala.
Není to nemoc.
Poprvé jsem se stal slavným,
když jsem hrál v Kanclu (The Office)
namísto toho,
abych zůstal jen za kamerou...
Můj život se změnil, ale...
Chtěl jsem, aby lidé věděli,
že mým cílem nebyla sláva, ale ta práce.
Nechtěl jsem být spojený s těmi,
co udělají cokoliv jen aby byli slavní.
A celé toto téma mě dost trápilo.
První rozhovor jsem poskytl v roce 2001,
když začal seriál "The Office".
Novinářka mě touto otázkou
opravdu nachytala. Zeptala se,
"Jakou radu byste nám dal,
na to jak se stát slávným?"
A já na to,
"Zabil bych prostitutku."
Myslel jsem si,
že to byla opravdu moudrá odpověď.
Hleděla na mě,
jako bych byl blázen.
A to jsem nebyl já ten z Ipswiche.
(v roce 2006 tam zabil Steve Wright 5 prostitutek)
Místní noviny z Ipswiche mi zavolali.
- "Netrápí Vás, že urážíte lidi?"
- "Ne, protože to já nedělám."
"No, ale dělat vtipy
o vraždách v Ipswichi..."
"To není vtip o vraždách v Ipswichi.
To je skutečná anekdota,
opravdu jsem to řekl novinářce.
A bylo to 6 let
před vraždami v Ipswichi..."
Což jí trochu pokazilo náladu.
Tak řekla,
- "Slyšel jste o těch vraždách
a připomnělo Vám to...?" - "Ne...
Ne, to není o těch vraždách.
Je to o slávě.
Když chce být člověk slavný,
tak mu stačí udělat něco hrozného."
Vysvětlil jsem jí to a ona,
"Děkuji pěkně."
Na druhý den byl v novinách nadpis,
"Ricky Gervais se omlouvá
za nechutný vtip."
Co na tom nepochopila?
Potom začaly všechny ty klepy.
(Chinese whispers = čínské šeptání, angl. idiom)
To je rasistické. Je mi to líto.
Nevím, odkud se to vzalo.
Tvrdit, že Číňani neumějí šeptat...
To by byl divný rasový znak, ne?
Někdo za vámi přijde a poví,
"Problém s Číňany je,
že neumějí šeptat."
- "Co?"
- "Neumějí šeptat."
- "Samozrejmě, že umí."
- "Neumí.
Číňani neumějí šeptat.
Sleduj.
- Changu, pojď sem! Pošeptej mi něco."
- "Ajoj!"
"Co ti jebe!"
Hulákání "ajoj" musí být rasistické.
Ve stejný den, co The Sun
publikovali fotku Jade Goody
s popiskem
"Rasistická špína",
publikovali fotku čínského hráče
billiardu s popiskem "Hlava nudlová".
Ale když se mě novinářka ptala,
"Jakou radu byste nám dal,
jak se stát slavným?"
A já jsem řekl,
"Zabil bych prostitutku."
Znamená to, že jak někomu jde jen o slávu,
tak mu stačí udělat něco hrozného.
Masoví vrahové jsou lidé,
kteří chtěli být slavnými.
Dnes je taková situace, že lidé udělají
cokoliv, aby se stali slavnými.
A dokážu si představit lidi,
kteří si doma čtou noviny a říkají,
"Tento násilník získal celou stránku."
Kde to skončí?
Viděli jste ty reklamy na znásilnění v TV?
Ne reklamy na znásilnění...
"Začíname od 10:00,
každý to musí vyzkoušet."
Ne. Jsou tam dva chlapi
a jeden z nich se chlubí,
"Hej... včera jsem měl jednu roštěnku,
líbali jsme se a mazlili.
Potom jsem ji hodil na pohovku a..."
Potom se to změní,
on je u soudu a k tomu je komentář,
"Jak na to nedostanete souhlas,
tak můžete jít do vězení za znásilnění."
Co za společnost
musí lidem připomínat,
aby neznásilňovali?
To si jakože lidi říkají,
"Jdu znásilňovat, mami!"
"Ne! Zapomněl jsi?
Vzpomeň si na tu reklamu."
- "Co?"
- "Znásilňovat nemůžeš!"
- "Co nemůžu?"
- "Znásilňovat nemůžeš!"
"Co nemůžu?"
Kdo tu reklamu vymyslel?
"Musíme jim to připomenout."
Co když to u soudu vypadalo takto?
Soudce se zeptal,
"Proč si ji znásilnil?"
"Zapomněl jsem!"
"Příště si zapomeneš i hlavu!
Vypadni odtud, ty blbče!"
Slyšeli jste ty reklamy
v rádiu na podobné téma?
Posloucháte nějakou tichou uličku,
někdo tam jde na podpatkách,
přijíždí auto,
"Potřebuješ odvoz, zlato?"
A potom je tam komentář,
"Pokud chcete vědět, kolik stojí takovýto taxík,
tak sa zeptejte oběti znásilnění."
Nedělejte to.
Nejhorší rada, jakou jsem kdy dostal.
Opravdu je to složí,
protože to přináší zpátky hrozné vzpomínky.
Nechci, abyste udělali stejnou chybu,
jakou jsem udělal já.
Vtrhl jsem na policejní stanici a zeptal se,
"Kolik jsi mu zaplatila?" A ona...
Opravdu nezodpovědná reklama.
Jako je tato,
"Sraz mě rychlostí 50 km/h
a je 80% šance, že prežiji."
Podporování hazardu!
Ty reklamy se mi líbí, ale...
Sokrates řekl,
že sláva patří hrdinským činům.
Sláva patří hrdinským činům.
No, tehdy to tak asi bylo,
nebyl žádný Hit Magazine ani Big Brother.
Opravdu jste museli něco udělat,
abyste byli slavní.
Museli jste být nějaký badatel
a nebo vůdce lidu.
A v historii to tak i vždy bylo.
Před 500 lety byl nejslavnějším
človekem Leonardo Da Vinci,
díky všem obdivuhodným věcem,
které udělal.
Byl to malíř, vynálezce...
Co to? Promiň, pokračuj.
Nemůžu se bavit s jedním,
je to tu velké.
I v omnoho menší místnosti
bych tě ignoroval, ty píčusi. Ticho!
No, Leonardo Da Vinci.
Opravdu mě to štve, když lidé říkají,
"Leonardo Da Vinci
vynalezl helikoptéru."
"Ne..."
"Jo, před 500 lety."
"Ne. On helikoptéru nevynalezl."
Nakreslit si nějaký náčrtek a říct,
že to bude létat, to není žádný vyná***.
Myslím, že se ho tehdy všichni ptali,
"Jako přesně by to lítalo?"
Sir Isaac Newton byl nejslavnější člověk
ve své době díky všemu, co udělal.
Pohybové zákony.
Objevení gravitace.
Povídal jsem si s Karlem Pilkingtonem...
Je to takový jiný druh génia.
Dostali jsme se k vědě a on se mě zeptal,
"Kdo je z nich nejlepší?"
"No, já nevím, asi...
...Isaac Newton, otec moderní fyziky."
A on, "Co udělal?"
A já, "Pohybové zákony.
Objevil gravitáci."
A on, "Co?"
"Objevil gravitaci."
A Karl na to,
"To přece nebyl problém."
A já, "Co?"
"Vždyť jsme nelítali."
A já mu říkám,
"Ne, poslouchej.
Jednoho dne seděl pod stromem
a na hlavu mu spadlo jablko."
A Karl řekl,
"Proč nebyl v práci?"
Minulý rok jsme mohli vidět
"Celebrity Love Island"
a Bianca Gascoigne povídala,
že její celoživotní hrdina
je Calum Best.
A s Karlem a s mým dalším kamarádem
Glynnem jsme se o tom jednou bavili.
A Glynn povídal, "Calum Best?
Ten je slavný jen proto, že byl slavný jeho otec."
A Karl na to,
"Ale to samé můžeš říct i o Ježíšovi."
Má hlavu jako zkurvený pomeranč.
Dnes se můžete stát slavným...
...díky čemukoliv.
Můžete jít do Big Brother
a stát se slavným.
Ale díky čemu?
No, Kinga...
Ona je slavná díky tomu,
že před 56 kamerami národní TV
si strčila vínovou flašku do ***íny.
Co na to řekli její rodiče,
když k nim na druhý den přišli přátelé?
"Včera jsem viděl tvoji Kingu v telce."
"Ano? A co dělala?"
"Dělala si to flaškou."
Nadia, první transexuál,
co vyhrál Big Brother.
Tento rekord asi nikdo nepřekoná.
A ona tam šla i pro trochu
jiné důvody než jen kvůli slávě.
Chtěla si něco dokázat,
a nejen sobě ale i celému světu.
Narodila se jako muž a chtěla,
aby lidé uvěřili, že je to skutečná žena.
A uvěřili. Pamatuji si jak tam
v jednu noc nějací chlapi hovořili,
"To je ale škaredá žena."
Viděli asi její velké ruce.
Na to se vždy vykašlou.
Můžete si dát spravit všechno.
Všechno změnit.
Elektrolýzu, nehty, vlasy,
make-up, šaty.
Při nákupech v Tescu,
celý chléb do ruky...
Zdravím.
Co ti jebe.
Udělali jste to nejtěžší!
Sežeňte si menší ruce!
Je jedno odkud,
například ze Saudské Arábie.
Možná budou divné, ale aspoň...
A nebo si sežeňte jednu
a počkejte si na toho,
kdo krade peněženky
na Times Square...
"Mám tě!"
Lidé stále nosí hák.
Dnes už musí existovat i něco lepšího.
Jedině, jak utíkáte z jedné lodi na druhou...
Musí existovat něco lepšího než je hák!
Přijdete o ruku... bum, hák.
Můžete nosit nákupy, to je všechno.
Je mi líto Kapitána Hooka...
(hook = hák)
Neměl by mít jméno
na základě svého postižení.
Určite měl jiné příjmení.
Jak byste se jmenovali Hák,
a prišli byste o ruku,
změnili byste si to na cokoliv jiného.
Je to příliš očividné.
"Říkáme mu Kapitán Hák."
Vždyť to je urážka.
To je jako nazvat Stephena Hawkinga,
Doktor Křeslo.
Představte si první operaci
změny pohlaví.
Nikdo o tom nikdy nepremýšlel,
jestli to je vůbec možné.
Měli jste to, co jste měli.
Hotovo.
A potom si jednou někdo řekl...
"Chce to už změnu."
Přišel za doktorem,
- "Pane doktore."
- "Ano?"
"Mám nápad."
"Jaký?"
"Dáme to pryč, ne?
Odřežte to, dejte mi tam mušličku."
"Co?"
"Odřežte to, dejte mi tam mušličku, prsa.
Co je na tom? Co si myslíte?"
A doktor, "Tak fajn."
A rok musíte žít jako žena.
Nemůžete to změnit jen tak...
...hala bala.
Musíte o tom popřemýšlet
a potom se vrá***.
"Jsem si jistý. Chci to.
- Změníte mě na ženu?"
- "Jo."
- "Prsa?"
- "Jo."
"Skutečné prsa?"
"No, nebudete moct kojit..."
- "***ína?"
- "Jo."
- "Skutečná ***ína?"
- "No, nebudou tam pysky."
- "Vejde se tam ***?"
- "Co?"
- "Chci v ní mít penisy." - "No, ja to jen
udělám, nechci vědět, co budete dělat."
"Ne, potřebuji pořádný starý ***."
"Já to nechám na vás.
Já to jen udělám. Dělejte si s tím, co chcete."
- "Já prostě zbožňuju penisy."
- "Ale nepovídejte!
Ten váš bude za chvilku v koši,
tak si ho vemte s sebou domů!"
Myslíte si, že si ho vzal?
Já bych si ho vzal.
A dal ho pod polštář
pro ptačí vílu.
Musí to mít nějakou hodnotu, ne?
Jednou z důležitých věcí na slávě
je dobrá pověst.
Pro každého je velmi důležité, jakou má pověst,
ať už cokoliv dělá, kdekoliv bydlí...
...kdykoliv v životě...
Člověk udělá tolik obdivuhodných věcí
a někdo o něm začne říkat hrozné klepy.
Například klepy
o Richardovi Gereovi.
Někdo jednou povídal,
že si dává pískomily do zadku.
Proč by to dělal?
Hrál v "Pretty Woman".
Odešel z placu a řekl si, "Julia Roberts
je pěkná, ale radši si dám pískomily do zadku"?
A kdyby to i udělal,
tak jak bysme o tom věděli my?
Nesnažil by se to zatajit?
Jednomu novinářovi zašeptal,
"Nikomu to neříkejte,
ale rád si dávám
pískomily do zadku.
Nervózní."
A nebo prodavač ze zverimexu
volal do novin,
- "Richard Gere se tu zastavil."
- "A?"
"Koupil si pískomila."
"A?"
"Asi si ho nacpe do zadku.
Dostanu 100 liber?"
Samozřejmě, že nic takého nedělá.
Ja to vím.
Ale tyto věci si člověk zapamatuje.
A vím, že to je hloupost.
Ale když bych přišel k němu na návštevu...
"Rád tě vidím."
...a měl by tam pískomila,
tak by mi to bilo do očí.
A on by to viděl a zeptal se,
"Co?"
- "Nic. To je pískomil."
- "Jo."
- "Domácí zvířátko."
- "Přesně tak."
Ale kdyby šel do kuchyně,
musel bych to zkontrolovat.
- "Čaj?"
- "Ano, s mlékem a bez cukru."
Otveřel bych klícku...
Vzal ho.
Museli byste si to prověřit.
To je jediná možnost
jak to zkontrolovat.
Co můžu udělat...
Je to dokonalý zločin. Opravdu.
Nemůžu vytočit 112,
"Zase mě to chytá".
Pamatujete si ty klepy
o Marcovi Almondovi?
Přišel do nemocnice s bolestí.
Vypláchli mu žaludek.
Našli v něm semeno od 10 lidí.
Co to bylo za doktora?
"Zejtra ti snad už bude lépe, Marcu!
Tak se na to koukneme.
Jedno, to je teda něco..."
Kdo počítá semeno ze žaludku?
A aby to bylo důvěryhodnější,
tak řekli i jak se to stalo.
Prý Marc kouřil námořníky,
jednoho za druhým.
Co to bylo za námořníky?
Vyšli z přístavu a řekli si,
"Musím si zatancovat!
Jsem na moři už 2 roky,
potřebuju ženu.
Nepotřebuju! Tady je Soft Cell. A je to!"
(skupina, v které hrál Marc Almond)
Ale když jste slavní,
tak jste v novinách neustále.
Nikdy to není až takové zlé.
Naposledy mě trochu naštvali
z The Sun, zavolali mi,
"Víme, že jste si koupili nový dům.
Příjdeme Vás zítra navštívít."
- "Proč?" - "Napíšeme o tom něco pěkného."
- "To jste už mohli udělat. Nemuseli jste volat."
Potom jsem si pomyslel, že je to
dobré na udržení vztahů a tak.
"OK, ale neříkejte, kde to je
a kolik stál."
Na druhý den v novinách,
"Je v Hampsteadu, stál 2,5 milionu"
To mě opravdu naštvalo,
protože stál 3,5 milionu.
A když si podáte žádost
o stavební povolení jako na bazén...
To je veřejný záznam!
Nikdo mi nic neřekl,
Jen se to na druhý den
objevilo v 2 novinách.
I když obě noviny měly stejnou
nezajímavou informaci,
oni to roztáhli do úplně jiné formy...
První noviny napsali,
"Gervais ve válce se sousedy."
Bojí se, že můj bazén bude tak velký,
že se Londýn propadne pod zem.
Druhé noviny,
"Gervais oblévá sousedy."
Oni mě zbožňují.
A toto je příklad toho,
když si musí něco vymyslet,
aby zaplnili místo.
Tohle je celkem pěkné.
"Gervais zaplatil v září
za dům více než 2 milióny.
řekl, že se tam usadil
se svou 20-letou přítelkyní."
To sedí dokonale, ne?
"Nechává svůj divoký
způsob života za sebou."
Tohle nemusíte vedět, ale obyčejně
jsem už v 18:00 v pyžamu.
Příjdu z práce, zapnu telku,
obleču si pyžamo.
I když tam máme společnost...
Můj dům, moje pravidla.
Do pyžama...
Když tam máme príbuzné, Jane mi říká,
"Nedávej si to s dírou!" To jí stačí.
Poslední, co chcete je, aby vás
uviděla tchýně v předklonu
a řekla, "On má nádor!".
Ale pyžamo nebudete vyhazovat,
je takové pohodlné a měkké.
Člověku padne přesně na míru.
Nikdo neuvidí...
Ja jsem vlastně vynalezl hru
se starým pyžamem, které má díru.
Nosíte ho
a najednou se tam objeví malá díra,
0,5 cm díra,
a když chlap sleduje telku,
tak se tam trochu škrábe.
Je to takové příjemné...
Myslím, že to je antropologické.
Šimpanzi to dělají.
Ne mně, sobě.
Nebylo by to dobré,
nemají protichůdný palec...
Nikdy bych to nezkoušel, aby mi šimpanz
vyhonil, takže si to zapište za uši!
A zjistil jsem,
že jak vytáhnu kousek kůže...
Možná kousek z koulí
a nebo kousek z předkožky...
Můžete vytáhnout jen 1 cm
a potom se musí hádat...
Nazval jsem to
"Nechutný Jim Jam"
Vytáhnete jen 1 cm.
Otočíte se k přítelkyni,
"Nechutný Jim Jam!
Pták nebo koule?"
Možná jsem génius.
Asi to prodám do Waddingtons.
(firma vyrábějící společenské hry)
Představte si obrázek na krabici.
A celá rodina... starý otec,
"Pták nebo koule?"
Stará máma na to...
Vlastně starý otec
by to mohl opravdu vytáhnout...
Ticho! Doma to budete hrát.
"Nechutný Jim Jam!
Pták nebo koule?"
Problém s klepy a drby je,
že jak to je napsané,
tak tomu může někdo uvěřit.
Může to být nejnepravděpodobnější,
nemožná, nelogická, vymyšlená hovadina...
...a jak to je vytisknuté,
tak tomu někdo uvěří.
Například Bible.
Starý zákon, ten je můj oblíbený,
opravdu zajímavé čtení.
Líbí se mi tam ten Bůh.
Tam je lepší.
V Novém zákoně je takový lehkovážný.
Jako moderní rodič.
"Nastav druhou tvář."
Bůh v Starém zákoně
je jako otec z 50. let.
Vezme si opasek,
"Co si kurva...?
Vždyť, kurva, znáš pravidla!
Hovořil jsem ti...
Teď jsi mě nasral, ty sráči!
Potopa!
Na tebe mor! Jdi do píči...
Co si udělal ty?
To není až takové zlé.
M. E."
Já jsem ateista od 8 nebo 9 let.
A když jsem chodil na střední školu,
(v Anglii od 11 do 16 let)
zaujala mě teorie evoluce,
velký třesk,
uhlíková metoda C14,
a fakt, že Zem je stará 4 miliardy let.
Chudák, můj učitel náboženství.
Znepříjemňoval jsem mu život.
A při pohledu zpátky,
byl to trochu hlupák.
Byl jeden z těch, co si myslí,
"Kurva, radši si nebudu vytvářet problémy."
Přijel do školy na motorce
a celý den hrál stolní tenis s debilama.
Mě nenáviděl, protože jsem byl chytrý
a nesežral jsem mu žádné hovadiny.
Takže, když řekl něco jako,
"A Bůh vytvořil Zemi za 6 dní
a je stará 5 000 let."
"Ne, není !
Je stará 4 miliardy let."
- "Jak to mohl udělat?"
- "Bůh může dělat cokoliv."
"Proč to udělal za 6 dní? Proč ne za 5?
Trochu ho popoženeme..."
A říkal věci, jako že Bůh dělá všechno.
Všechno vytvořil. Všechno, co se stane, on chce,
aby se stalo. A všechno, co dělá, je dobré.
To samozřejmě taky není pravda.
"Proč umírají novorozenci?
Jsou nevinní.
Proč se někdo narodí v chudobě?"
A on povídal,
"Boží cesty jsou nevyzpytatelné."
To je teologický ekvivalent na,
"Koukni se tam!"
To není odpověď.
U soudu přísaháme na Bibli,
a pokud by vám soudce řekl,
"Hovoříte, že jste byl v noci doma, ale my jsme
našli na místě činu vaši DNA. Jak to vysvětlíte?"
A vy byste řekli,
"Moje cesty jsou nevyzpytatelné.
Dobrou noc." Nepomohlo by to!
Takový hloupý byl ten učitel.
Děti se ho ptaly,
"Proč přísaháme u soudu na Bibli?"
Očividně, odpověď by měla být,
že když človek věrí v Boha a že ho sleduje,
potom by se člověk cítil vinný,
takže nebude lhát.
Zatímco on vymyslel toto,
"Všechny zákony světa
jsou vzpomenuté v Bibli."
"Ne, nejsou!"
"Ale ano. Všechny zákony světa
jsou vzpomenuté někde v Bibli."
"I filmové pirátství? Ty deb...!"
Jeden kritik, který vím,
že je pobožný, povídal,
"Gervais zpochybnil Bibli.
To je příliš lehké..."
To by ale nemělo být!
Pokud tomu věríte a podle vás to je seriózní věc,
tak by to nemělo být lehké zpochybnit.
Nemůžete udělat to samé
s učebnicí matematiky.
Nemůžete říct,
"Koukni se na tohle.
Nejkratší vzdálenost mezi
dvěma body je rovná čára.
To napsal jaký píčus?"
Řekl,
"Bůh je všudypřítomný.
Je všechno.
Je doslova rozložený po celém vesmíru."
A přišel jsem na hodinu připravený.
Myslel jsem si, že zůstane bez slov.
Přišel jsem tam jako frajer a povídal,
"Je Bůh přítomný i ve vákuu?
Vedecky bylo dokázané, že tam není nic."
A on na to, "Jo."
Hotovo. To je všechno!
Jak můžu vyhrát?
Tak jsem začal říkat,
"Je v mém zadku?
Je ve vašem zadku?"
Inteligentní argumenty nefungovaly.
"Je v zadcích nás všech?"
Včetně zadku Richarda Gera,
tam musí být plno.
Nový zákon je založený na tom,
že Ježíš je polobůh,
který se narodil z panny.
A pamatuji si na jednu historku o tom,
Jaké pokládal Jozef nepříjemné
otázky o Mariiným těhotenství.
"Jsi těhotná?"
- "Nebyla si s...?"
- "V žádnem případě."
"Tak jak se to teda stalo?"
"Jsou dvě možnosti.
1.
Už vím. Pamatuješ si,
když jsem prala v Galilejském moři?
Svěcená voda se mi dostala do...
Ne?
A co když to dítě
je polobůh?"
A všichni na to řekli,
"OK, může být."
Ale každý má právo na svůj názor.
A pokud věríte v Boha,
tak se mýlíte.
Každý má právo na svůj názor.
Když je človek slavný, tak je to jinak.
Každý vám poví svůj názor.
Ani se neptáte,
ale oni vám to řeknou i tak.
V 99% případech je to
jen samá chvála,
ale před pár týdny
jsem psal se Stevem Merchantem
a měli jsme přestávku na oběd.
Šli jsme si koupit sendvič
v centru Londýna.
Já jsem si koupil sendvič a čekal jsem
venku, Steve byl ještě vevnitř.
Sjednával cenu.
A tvářil jsem se,
že píšu zprávu na mobilu.
Lidé chodili okolo...
Všechno bylo fajn, povídali si,
"To je ten chlap z The Office."
"Jako se jmenuje?"
"Jo, je to on..."
"Děláš si srandu?"
(hláška ze seriálu "Extras")
Akorát jeden chlap dělal toto...
Já jsem byl tady.
Říkal jsem si, "Kámoši,
toto není telka, já tě vidím taky."
A rozhodl se přjít ke mně,
ale chtěl mi dát vědět
že ho neohromuji jen proto,
že jsem byl v telce.
Chtěl být takový odměřený.
Takže přešel z Pana Magora
na tohle...
"Máš se, kámo?"
"Jo..."
"Dáš mi podpis?"
"Jo, pro koho to je?"
"Napiš tam Johnnymu."
"Johnnymu, všechno nejlepší,
Ricky Gervais. - Čau."
- "Extras bylo super."
- "Díky."
"Office byla sračka!"
Já jsem se neptal!
Povídal "Něco je dobrý, něco je zlý.
To je život."
Ja ho neznám,
takže mu to nemůžu vrá***.
"Máš pěkné boty.
Ale v těch brýlích
vypadáš jako debil."
A opravdu tak vypadal.
A byl menší než já.
Já jsem si o autogram nikdy nežádal.
Pamatuji si, když jsem pracoval
v Unii studentů.
Byla tam královská návštěva.
Přišla princezna Anna.
Věděl jsem, že se to stane
a měl jsem absolutní pravdu.
Já a dalších 6 manažerů
jsme se s ní měli setkat.
Přišla dovnitř a řekla,
- "Jako se jmenuješ?"
- "Ricky Gervais."
"Co děláš?"
"JSem manažer akcí."
"Dobře."
- "Jak se jmenuješ?"
- "David."
"Co děláš?"
"Jsem manažer dopravy."
"Dobře."
Na konec řady a ven.
A celý den si všechny ženy v kanceláři říkaly,
"Přijde princezna! Co uděláte? Co se stane?"
Co nejlepšího by se mohlo stát?
Přijde a poví,
- "Jak se jmenuješ?"
- "Ricky Gervais."
- "Co děláš?"
- "Jsem manažer akcí."
"To je kurva hustý.
Chceš zámek?"
Můj otec byl celý život dělník.
A okolo roku 1976
pracoval na velké stavbě.
Stavěli sídlo pro americkou společnost
Metal Box, která přišla do Anglie.
A v oblasti Readingu a Berkshiru
to byla velká událost,
protože to mělo vytvořit práci
pro přibližně 3 500 lidí.
Takže na slávnostní otevření
měla přjít samotná královná.
Takže tam byla kontrola, jestli tam
vůbec královna může přjít a tak.
Otec mi řekl, že museli postavit
nový samostatný záchod,
který mohla použít jen královna.
A vyšlo je to na 10 000 liber.
Po započítání inflace
by to dnes vyšlo na 80 000 liber.
Takže přijde den D, otec jde do práce,
proběhne návštěva...
...přijde domů z práce
a já se ho ptám,
"Tak jak to šlo?"
A on na to,
"Ani ho nepoužila..."
Chápete?
Představte si dělníky jak říkají,
"Jde na záchod!"
A ona, "Jdeme pryč."
"Ne! Královno!
Záchod.
Rychle se vyserte!"
Skutečná sláva.
Najznámejší tvář na světě,
Anglická královna.
Musí to být hrozné.
Už jen věci jako tamto,
veřejné záchody.
Já bych nešel. Zadržel bych to
na celý den. Nenávidím veřejné záchody.
Je to nejhorší místo na světě.
A nemyslím jen ty
v centru města v podzemí,
kde musíte projít
okolo pedofilů a tuláků.
Můžete být v opravdu pěkném baru,
sametové křesla, olejomalby,
bílé víno, Vivaldi v jukeboxu,
dobrý rozhovor, "Samozrřjme, Kierkegaard
byl génius. Jen si odskočím na záchod."
Do píči...
Všechno pomočené.
Kdo to udělal?
Celé od moči.
To nemůže být od kapek,
to by trvalo tisíce let.
Někdo tam musel přjít a říct si,
"Jebu na to..."
A tak jste tam a říkáte si,
"Bože můj, celé od moči.
Kašlat na boty,
jen ať se to nedostane na ponožky.
Nemůžu mít ponožky od moči jiných lidí..."
To je konec večeře.
A tak se snažíte držet si nohavice.
"A co je tohle?
Jak to spláchnu bez řetězu?
Musím se postavit na..."
Kdo krade zámky?
Kdo krade zámky z kabinek?
Kdo je tak zoufalý,
že tam přijde se šroubovákem?
"Jednoho dne si postavím vlastní záchod.
Toto mi ušetří 1 libru."
Zámek je malý.
Jak ale ukradnu záchodovou desku?
Nikdo se ho ani nezeptá,
jestli s tou záchodovou deskou přišel?
Takže jste v této pekelné díře,
všude samá moč,
držíte si nohavice *** zemí,
držíte dveře...
Nemáte dost rukou!
"Bože můj!"
Ale vždy tam je nějaký toaletní papír.
Většinou je zastrčený v díře.
Kdo vytváří ty díry?
Někdo byl tak zoufalý,
že to vyhryzal zubama...
Kdo to vlastně vynalezl?
Koho napadlo,
"Miluju penisy, nesnáším tváře.
Udělám díru
a sednu si. Budu čekat
až tam někdo strčí svého ptáka..."
A i se tak stalo!
Jak to vlastně začalo?!
Jako to vůbec někoho napadlo?
A nebo tam jen tak někdo přišel,
šel na záchod,
"Je tu díra.
Asi pro mého ptáka, ne?
Je to tak!"
Nevím, jak tyto věci začínají!
S tímto týpkem jsem chodil do školy.
Byl to debil. Ne, vážně.
Už jsem o něm hovořil,
jmenuje se David Beasley, to on řekl,
že pokud vás chytí kanibalové...
Když vás vaří v hrnci,
tak vám ukazují pornografické obrázky,
takže máte erekci
a oni mají víc masa na snědení.
Ale také mi řekl jednu vtipnou historku.
V jeho čtvrti se stal skandál.
Nějaký starší kluk,
který bydlel jen o pár dveří vedle,
měl problémy kvůli neslušnému chování.
Byl to gay.
Šel na veřejné záchody
na Cemetery Junction,
to je oblast Readingu.
A šel do kabinky. Byla tam díra.
A čekal, lidé chodili a odcházeli.
Čekal celou věčnost,
dokud neprišel někdo, co to zná.
Pták do díry...
On ho chytil.
Potom už človek nemůže odejít.
Alespoň si to myslím,
nikdy jsem to nezkoušel.
Vykouřil ho.
Co jste si mysleli, že s ním udělá?
Zahraje na něj "London's Burning"?
"Nějaká velká dentální niť."
Samozřejmě, že ho...
Vykouřil ho.
A když oba dva vyšli ven,
byl to jeho otec.
Všechen Colgate na světě by nepomohl, že?
Kdo z nich o tom kecal po městě?
- "Ahoj, zlato. Jsem doma!"
- "Měl si hezký den?"
"Jo, viděl jsem Tobyho."
- "Jak se mu daří?"
- "Celkem dobře."
V administratívní budově
Unii studentů, kde jsem pracoval,
byly nechutné záchody
na druhém poschodí.
Vešli jste tam
a tam dva chlapi takto...
Nevím, co tam dělali.
Ale my jsme se to rozhodli
jako manažment vyčistit.
Dali jsme tam dvě děvčata na dozor,
aby nikdo nic netušil.
Přemalovali jsme graffiti.
A asi na jeden den
to byly nádherné záchody.
Potom se tam nastěhovala nová skupina.
A pamatuji si, že tam bylo tohle graffiti
přes celou nádhernou bílou stěnu.
Představte si, že tam někdo přišel
a napsal tohle,
"Ošukám tvoji manželku
a ty se na to budeš dívat.
Máš zájem?"
Ne!
"Ošukám tvoji manželku a ty se na to
budeš dívat. Máš zájem?"
A pod tím telefonní číslo.
Nevím, jestli o to měl někdo zájem.
Ale rád bych to viděl v Dragon's Den.
(relace o obchodních nápadech)
To by byla skvělá epizoda, ne?
Ten malý plešatý divný moderátor,
který žije v přízemí hovoří,
"Náš další soutěžící
potřebuje 4 libry na fixy.
Nezapomeňte, že musí dostat
nejvyšší počet bodů."
Duncan Bannatyne,
"V čem přesně chceš podnikat?"
- "Jste ženatý?"
- "Jo."
- "Má Vaše žena ráda sex?"
- "Jo."
- "Baví Vás dívat se na věci?"
- "Jo."
Jen abyste věděli, co na to říkám já.
Nemám zájem!
Povím ještě jednu věc,
předtím než odejdu.
Nebojte se! Týká se to záchodu.
Když jsme se před 20 lety s přítelkyní
nastěhovali do našeho prvního bytu...
Bylo to hrozné místo.
Bylo to v King's Cross. Hrozná čtvrť.
Zchátralá ulice i budova.
Na ty podmínky to bylo předražené,
ale nic lepšího jsme si dovolit nemohli.
Byla to jen jedna místnost
s takovou malou jakoby kuchyňkou.
Takže jsme se tam rozhodli
přenést postel.
Bylo tam místo jen na jednu postel.
Takže v noci jsme spali
na takovémto prostoru.
Postel se tam vešla přesně na milimetr,
musel jsem ji natlačit až na stěnu,
aby se dali otveřít dveře.
A z postele jsem mohl otveřít chladničku.
Chladnička, sporák, dřez.
Žádný záchod.
Měli jsme tam společný záchod,
který byl dvě poschodí pod námi.
Tak co udělat v noci,
když se ti chce jít na malou?
Vezmeš si kalhoty a jdeš ven,
a nebo jdeš do dřezu.
To druhé.
A pamatuji si jak mi před 20 lety
Jane v ospalém stavu říká,
"Alespoň nejdřív vyber nádobí."
Nevybral jsem ho. Jen jsem ho nadzvihl
a pustil to rovnou do odpadu.
Byli jste fantastičtí! Děkuji.
Děkuji.
Děkuji.
Děkuji.
V žádné jiné profesi
člověka nežádají o přídavek, že?
Stavbař si oddělá svoji práci
a nevolají na něho, "Vrať se!"
- "Co?" - "Vrať se!"
- "Co? Tak dobře."
"Fajn, že jsem kousek vynechal."
Hovořil jsem o klepech a pomluvách.
Já se do toho nezapojuji.
Když něco čtu, tak si řeknu,
"To je zajímavé.
Možná to je pravda."
Nikdy to nešířím dál.
Ale...
...tohohle jsem byl svědkem,
takže si myslím,
že se o to s vámi můžu podělit.
V minulém roce jsem šel s přítelkyní
na finálovou šestku "The X Factor".
Je to ve studiu ve Wembley.
Přišli jsme tam. Uvítal nás
takový chlap se sluchátkama.
"Ahoj, Ricky! Díky, že si přišel.
Vevnitř jsou další celebrity."
"Do píči...
- Můžeme jít úplně dozadu?"
- "Jo, jasně."
Šli jsme dozadu,
kde byly i další celebrity.
Bylo to fajn. Byli jsme úplně vzadu.
Moje přítelkyně, já...
Asi o metr dál
Chris Tarrant a jeho dcera.
Před nimi šéfkuchař Aldo Zilli,
a jeho žena.
Když to začne, tak se postavíte
a tleskáte a to je všechno.
Nevím, jestli Chris a Aldo
se střetli už i předtím,
ale vyváděli jako šílení.
Opravdu.
Aldo se stále rozhlížel
Chris ho stále rozesmíval,
potom se smáli oba,
vstali a tancovali.
Chris měl svoji oblíbenou bundu
a vyhrnul si rukávy.
Ben zahrál Joea Cockera.
A Chris tam dělal hlouposti
a Aldo se rozhlížel a smál se.
Byli úžasní...
A je to opravdu naživo,
takže během reklamy se nedělá nic.
Porotcům upraví make-up,
hlavně Simonovi.
Jsou tam nějací baviči pro publikum.
Nevím, asi to je každý týden,
ale jeden se ptal lidí,
jestli mají nějakou otázku na porotce.
"Malé děvčátko tam na kraji,
- Kolik máš roků?"
- "7."
- "Jak se jmenuješ?"
- "Sarah."
- "Koho se budeš ptát?"
- "Simona.
- Simone, proč kouříš?"
- "Dobrá otázka. Simone, proč kouříš?"
Lidi začali hulákat,
"Proč kouříš?"
A Simon povídal,
"Kouření je pro tebe dobré, zlato."
A všichni začali...
A zpět, 3, 2, 1.
Ďalší přestávka.
"Ta dáma nahoře,
- Jak se jmenuješ?"
- "Emma."
- "Odkud jsi?"
- "Z Essexu."
"Jakou máš otázku?"
"Simone, vezmeš si mě?"
A Simon povídal,
"Proč ne?"
Jak šel zpátky, tak ho Louis Walsh
poklepal po ruce a něco mu ukázal.
A on povídal,
"Chris Tarrant má otázku."
A zpět, 3, 2, 1.
A s přítelkyní jsme se na sebe podívali,
"Super!
Ještě před show se Chris Tarrant
a Louis Walsh dohodli.
Chris se zeptá.
Bude to nepříjemná otázka pro porotce.
Porotcům se to bude líbit.
publiku se to bude líbit.
Roznese se to do ulic a bude zpět."
Takže...
Třetí přestávka.
Hovoří,
"Chris Tarrant, dámy a pánové!"
Publikum...
Bylo to hlasitejší,
nemůžu napodobit tisíc lidí.
Chris povídal,
"Tato otázka je pro Sharon Osbourne.
Jsi očividně vdaná za velmi
inteligentního muže, Ozzyho..."
Dál se nedostane...
Sharon si myslí, že si dělá srandu.
A tak udělá toto...
Lidé se dívají.
"Jsi očividně vdaná za velmi
inteligentního muže..."
Sharon se na něho podívá a řekne,
"Jdi do píči, Tarrante!"
A všichni, "Co?"
A Chris,
"Ne, poslouchej..."
"Není divu,
že tě opustila žena, ty píčusi."
Já jsem se tvářil takhle.
Děti sa podívali na mámu,
"Co to...?"
"Znamená to hlupák."
- "Opravdu? Můžu to..."
- "Ne, neříkej to."
A Louis jí říká,
"Sharon, ne, ne..."
"Jebu na něho..."
Jedna ***ávka za druhou.
Tam a zpátky.
Myslím, že to byl Louisův nápad,
protože hovořil,
"Je mi to líto!"
Byla jako Bůh ze Starého zákona.
Chris povídal, "Poslouchej!
Tvého manžela znám 25 let!
Nedělám jsi z tebe srandu, k čertu!"
A zpátky, 3, 2, 1.
Začíná poslední výstup,
všichnii se postaví,
kromě Chrise, který vypadá takhle.
"Co se to stalo?
Právě mě setřela,
byl jsem ponížen.
Radši si stáhnu rukávy."
A to je konec toho programu.
A všichni jdou na ITV2
s Benem Shephardem
před oznámením výsledků.
Chris tam byl pozvaný,
ale myslí je trochu jinde.
Každý tam o tom mluvil.
"Co se to stalo?
Dělal si z ní srandu?
Začal to on a nebo to ona nepochopila?
O co tam šlo? Co z toho bude?"
Vrátili se na oznámení výsledků.
4 volné místa.
30 sekund před začátkem
tam všichni prišli a sedli si.
Všichni se postaví kromě Chrise,
který stále vypadá takhle.
A jeho dcera takhle.
První přestávka,
Sharon Osbourne si vezme mikrofon
a povídá,
"Chtěla bych se omluvit
všem maminkám a dětem v publiku
za můj hrozný slovník.
Ale pokud někdo útočí
na naše milované,
Jsme jako lvice, že?"
A všichni jí začnou tleskat!
A Chris na to,
"Tohle je hovadina!"
Nikomu to neříkejte.
Jste fantastičtí, jak jsem povídal,
je skvělé být v Londýně.
Regionální turné jsem ukončil
vystoupením v Edinburgh Castle.
Bál jsem se toho, protože tam bylo
8 000 lidí, a lidé říkali,
"Na Festival Fringe bys neměl chodit."
Myslel jsem si, že budem mít špatné recenze.
Ale byly všechny skvělé, kromě jedné.
Od Kate Copstickové
jsem dostal 3 hvězdičky.
Nemyslela si, že jsem byl dobrý.
A ta ví, co je dobré. Vystupovala
s The Chuckle Brothers.
Je to vážně jako dýka do srdce,
když človeka pomlouvá taková komická ikona.
Hlavně proto, že vypadá
jako Syd Little v ženských šatech.
Bál jsem se těchto vystoupení,
"Bože, jdu do Londýna."
A po prvním dni byly všechny recenze skvělé.
A jedny noviny napsaly, "Komik,
o kterém se mluví nejvíc za celou dekádu!"
Byl jsem polichocený. Pomyslel jsem si,
"Komik, o kterém se mluví
nejvíc za celou dekádu!
To nemůže být pravda."
Přemýšlel jsem...
"Jsem na druhém místě."
Jak najdou v mém bazénu mrtvého chlapa
s nohou ze stoličky zastrčenou v zadku,
tak možná budu...
(viz Michael Barrymore a mrtvý Stuart Lubbock)
Dlouho budu rád i za druhé místo.
To není eufemismus.
Regionální turné jsem začal
i ukončil v Skotsku.
A první vystoupení jsem udělal v lednu.
Bylo to v Glasgow.
V Glasgow jsem měl vždy velký kapitál.
Neměl jsem to vytahovat.
Prišli a chtěli to celé zničit.
Takovým staromódním způsobem.
Jako Frankenstein.
"Dostaňte ho!"
*** Frankensteinem jsem si vždy představoval
ekvivalent místního pedofila z 19. století.
Vzpomínate si na tu plakátovou
kampaň před pár lety?
Byly tam fotky všech známých pedofilů.
"Tamtoho znáš?"
"Ano, znám!
Všichni jsou pedofilové!"
- "Tamten v parku..."
- "Ten v parku pracuje."
"Je to pedofil!"
A došlo to až k tomu,
že v Portsmouthu
naštvaný dav
podpálil dům dětského lékaře.
A povídali, že tam měl plakát.
Pedofil si vyvěsí plakát?
"Dětská starostlivost,
založeno roku 1979."
Kámoš mi říkal, že jsem neměl začínat
turné v Skotsku, protože tam nesnášejí Angličany.
Povídal jsem,
"Ale... To je klišé."
A on, "Je to pravda.
A taky jsou tam všichni alkoholici."
Řekl jsem, "Hovadina!
Mnozí jsou už i narkomani!"
Byli jste fantastičtí!
Děkuji!
Děkuji!