Tip:
Highlight text to annotate it
X
Ahoj, já jsem Andrea a jsem studentka Evangelické akademie.
Že mě posune dál v tom, komu bych chtěla pomáhat. Tady mám možnost to zjistit.
Protože je tu dost praxe, takže můžu vyzkoušet různý cílový skupiny a najít si to pravé, čemu bych se chtěla věnovat.
A bavilo mě vlastně to, že člověk na to může pohlídnout z druhé strany, že se o tom dozví něco jinýho, než co si o tom mohl doteď myslet.
Že to vždycky není jenom černý a bílý, že to vždycky nemusí být tak špatný, nebo tak dobrý, jako se zdá být.
Každá praxe, v každé praxi bylo něco. Ať to byl třeba azylový dům pro matky s dětmi,
takže vlastně proč tam ty matky jsou, jak se tam dostaly a jak to tam funguje, a jestli je to pro ně tak fakt náročný,
jestli je to tam tak hrozný, nebo jestli je to tak jednoduchý, že to člověk fakt vidí úplně jinak,
že doopravdy jsou to lidi, kteří to chtějí jinak a nemůžou, anebo naopak.
Pro mě to, že ta škola je evangelická, neznamená vůbec nic navíc, nic míň.
Moje máma je věřící, já jsem s ní odjakživa chodila do kostela,
takže setkání s jakoukoli takovouhle podobnou církví , s tím nemám problém, ale není to pro mě důležitý.
Ani v dobrým, ani ve špatným slova smyslu.
Je to úplně normální škola.
Jak já to vždycky říkám kamarádům – no, to je taková škola života,
kde vlastně do různých životních situací může člověk nahlídnout, protože je to prostě s lidma.
Největší zážitek byl začátek. Poznat vlastně všechny ty lidi, jestli to cítí podobně jako já,
jestli jsem někde, kde chci být, a jestli chci s nimi strávit nějaký další roky.
A protože je to pomáhající profese, tak je tam důležitá empatie a takový věci a jestli to fakt bude fungovat.
A to je ten největší zážitek, poznávat se navzájem.
Na co se těším, až dokončím tuhle školu?
Na to, že budu moct v praxi zužitkovat všechno, co mě tahle škola naučila, naučí.
Na to se těším, že to bude fungovat.