Tip:
Highlight text to annotate it
X
Mohlo by se zdát, že pojem 'moderní umění' znamená populární právě teď.
Ale přitom tento styl vznikl před více než 150 lety
a patří do něj umělci, dnes již označováni jako klasici,
jako například Picasso, Matisse a Gauguin.
Ještě větší ironií je, že směr jenž založili,
a který byl svého času považován za revoluční až skandální,
byl z valné části inspirován předměty tradičního a starodávného designu.
Již od dob Renesance,
kladly hlavní evropské umělecké směry důraz na konvenční reprezentaci
a dodržování klasických forem.
Ale to se na konci 19. století začalo měnit.
Tehdy umělci jako Van Gogh a Cézanne rozšířili hranice malířství.
Brzy vznikl směr, který chtěl vytvořit zcela nový styl umění,
a jednou z cest, jak toho docílit, bylo hledat mimo Západní civilizaci.
Například Paul Gauguin se přestěhoval na ostrov Tahiti v letech 1890.
Tam našel inspiraci v obyvatelích ostrova, v jeho krajině a kultuře,
aby vytvořil umění, které spojuje Evropská témata a Polynéské tradice.
Jiní hledali inspiraci v kulturách Islámského světa.
Nejvlivnější inspirace ale přišla ze subsaharské Afriky.
Jak se evropské říše rozšiřovaly dále na Africký kontinent,
jeho artefakty a umění se dostávali do rukou muzeí a sběratelů.
Jedním z těchto sběratelů byl Henri Matisse,
který ukázal svému příteli Picassovi masku, kterou získal,
vyrobenou kmenem Dan z Pobřeží Slonoviny.
Ta maska vzbudila Picassův zájem,
a tak v roce 1907 navštívil Trocadéro Ethnographic Museum v Paříži.
Muzeum bylo založeno k uložení sbírek z koloniálního dobývání
a jeho chloubou byla sbírka afrického umění
se stylizovanými figurkami a maskami ze dřeva
zdobenými jednoduchými barvami a materiály.
Pro Picassa byla tato návštěva úžasným objevem.
Prohlásil, že africké masky jsou tím, o čem je celé malířství.
Tou dobou Picasso pracoval na obrazu pěti nahých žen
ve stylu, který později začal být označován jako kubismus.
A zatímco tři z těchto dam mají obličejové rysy
známé ze starověkého Iberského umění,
poklona Picassovu španělskému dědictví,
obličeje těch dvou napravo blízce připomínají africké masky.
Po stovkách skečů a studií vznikl r. 1907
"Les Demoiselles d'Avignon",
jež je považován za první skutečně mistrovské dílo 20. století
a zároveň rozbilo spoustu zažitých představ o umění.
Bylo zároveň agresivní i abstraktní,
deformované i původní ve své syrové geometrii,
nový umělecký jazyk s novými formami, barvami a významy.
A tyto avantgardní kvality způsobily senzaci,
když byl obraz, o téměř deset let později, poprvé vystaven.
Veřejnost byla šokována,
kritikové jej odsoudili jako nemorální,
a i Picassovi přátelé byli zároveň překvapeni,
uraženi,
a oslněni jeho troufalostí.
Picassova příkladu brzy následovali i další umělci.
Constantin Brâncuși a Amedeo Modigliani v Paříži,
stejně tak i němečtí expresionisté,
všichni stavěli ve své práci na estetice afrických soch.
Další hledali inspiraci na jiném kontinentu.
Britský sochař Henry Moore vycházel u svých polo-abstraktních bronzových soch
z repliky chacmoolu,
charakterictické ležící sochy z Toltécko-Májské kultury.
Předkolumbijské umění mělo také velký vliv na Josefa Alberse.
Vytvořil sérii kompozic,
jako například geometrickou sérii Homage to the Square,
inspirovaných pyramidami a místním uměním,
s nimiž se setkal na svých častých návštěvách Mexika.
Inspirace antickými kulturami
započala jeden z nejrevolučnějších směrů v historii umění.
Ale byli tito umělci, objevitelé nebo dobyvatelé
co si přivlastňují nápady a profitují na kulturách, které zvou primitivními?
Je to otázka hodna pozornosti zatímco umělci ***ále vytváří nové standardy.
Možná už zanedlouho
se budou smělé inovace moderního umění zdát starými ortodoxiemi,
zralé na převrácení novou skupinou radikálních průkopníků,
čerpajících inspiraci z jiného nepravděpodobného zdroje.