Tip:
Highlight text to annotate it
X
Původní překlad do slovenštiny: sector, Matej_BB, peace4lb Počeštění: peace4lb, bejbous, korektury tumetuestumefaisdubien Korekce: www.selhanipenez.cz
http://911.yweb.sk http://911blog.yweb.sk
Prastará volání rasového, sexuálního či náboženského šovinismu,
či fanatického nacionalismu,
přestávají účinkovat.
Ty věci kolem toho kdo jsem a jestli jsem dobrý nebo špatný,
úspěšný, nebo ne. To všechno se člověk postupně učí.
Jen se v tom vezeme
a můžeme to změnit, kdykoliv se nám zachce.
Je to jen otázka volby.
Žádná snaha, práce, zaměstnání, žádné spoření peněz.
Uvědomil jsem si, že jsem celou tu hru chápal špatně.
Protože v této hře šlo o nalezení toho, čím jsem už byl.
Říká se, jak je velmi důležité
Přivodit radikální revoluci lidských myslí.
Tato krize je krizí vědomí.
Krize, která už dál nemůže akceptovat staré normy,
ty staré šablony, ony prastaré tradice.
A s ohledem na to, čím je svět dnes,
se vší bídou, konflikty,
ničivou brutalitou, agresí, a tak dále.
Člověk, je stále tím, čím byl.
Stále je brutální, násilný, agresivní,
dobyvačný, soutěživý.
A v těchto mezích vytvořil společnost.
ZEITGEIST ADDENDUM
"Neexistuje žádný zdravý způsob jak se přizpůsobit hluboce nemocné společnosti."
- Jiddu Krišnamurtí
Dnešní společnost se skládá z řady institucí.
Od politických,
soudních,
náboženských,
až po instituce sociálních tříd,
instituce rodinných hodnot,
a instituce profesní.
Je zřejmé, že tyto tradiční struktury mají mimořádný vliv na to,
jakým způsobem si utváříme naše poznání a názory.
Nicméně ze všech tradičních struktur, do kterých se rodíme, kterým podléháme a které nás řídí,
zdá se, že žádný systém není považován za tak samozřejmý a přitom nepochopený,
jako systém peněžní.
Když se zamyslíme *** jeho epickými rozměry - téměř jakoby to bylo náboženství - zavedená instituce peněz existuje
jako jeden z nejméně zpochybňovaných systémů víry.
To jakým způsobem vznikají peníze, jak a kdo peněžní systém řídí,
a to, jaký skutečný dopad mají peníze na společnost,
těmto věcem nevěnuje většina populace vůbec pozornost.
Ve světě, ve kterém 1% lidí vlastní 40% bohatství na Zemi,
ve světě, kde denně zemře 34000 dětí díky chudobě a vyléčitelným chorobám,
a ve kterém více než 50% populace žije z méně než 2 dolarů na den,
jedna věc je jasná.
Něco funguje velmi špatně.
A ať si to uvědomujeme nebo ne,
"životodárnou tekutinou" našich tradičních institucí, a tím i celé společnosti,
jsou peníze.
A proto pochopit, jak systém peněz funguje, je životně důležité pro pochopení,
proč jsou naše životy takové, jaké jsou.
Bohužel ekonomika je často předkládána jako něco zmateného a nudného.
Nekonečný proud finančního žargonu spojeného s odstrašující matematikou
rychle lidi odradí od pokusů jí porozumět.
Faktem ale je, že složitost, se kterou je finanční systém spojován, je pouze maska,
jejíž úlohou je zakrýt jeden z nejvíc sociálně paralyzujících struktur,
kterou kdy lidstvo trpělo.
"Nikdo není tak beznadějně zotročený jako ti, kteří se mylně domnívají, že jsou svobodní."
- Goethe
Před mnoha lety centrální banka USA (FED) vydala dokument
s názvem Moderní mechanika peněz.
Tato publikace detailně popsala institucionalizované praktiky tvorby peněz,
kterou používá FED,
stejně jako síť světových bank, se kterými je propojena.
Na úvodní straně dokument popisuje svůj cíl:
"Účelem této publikace je popsat základní principy tvorby peněz,
v bankovním systému částečných finančních rezerv."
Poté následuje popis tohoto procesu pomocí různé bankéřské terminologie.
Shrnout se to dá nějak takto:
Vláda USA se rozhodne, že potřebuje nějaké peníze.
Zavolá centrální bance a požádá o, řekněme, 10 miliard dolarů.
Banka odpoví: Samozřejmě. Koupíme od vás vládní dluhopisy v této hodnotě.
Vláda vezme kusy papíru a vytiskne na ně nějaké oficiálně vypadající prvky.
Toto nazve vládními dluhopisy.
Potom na ně napíše nějaké hodnoty v celkové sumě 10 miliard dolarů
a pošle je centrální bance.
Centrální banka potom sama vyprodukuje nějaké podobné kusy papíru.
Nazve je tentokrát bankovkami centrální banky. Též v hodnotě 10 miliard dolarů.
Tyto bankovky pak centrální banka vymění s vládou za vládní dluhopisy.
Jakmile je tato výměna dokončena, vláda vezme oněch 10 miliard v bankovkách centrální banky
a uloží si je na bankovní účet.
Od této chvíle se papírové bankovky stanou legálním platidlem
a množství peněz v oběhu USA se zvýší o 10 miliard.
A je to! Právě bylo vytvořeno nových 10 miliard.
Tento příklad je samozřejmě zevšeobecnění.
Tato transakce by ve skutečnosti proběhla digitálně, bez použití papíru.
Faktem je, že z celkového množství peněz v USA existují ve formě hotovosti jen 3%.
Zbývajících 97% existuje jen v počítačích.
Státní dluhopisy jsou ve své podstatě nástrojem vytvoření dluhu.
Když si centrální banka koupí tyto dluhopisy,
pomocí peněz, které v podstatě vytvoří zcela z ničeho,
vláda se těmito dluhopisy zavazuje ke splacení dluhu centrální bance.
Jinými slovy, peníze byly vytvořené z dluhu.
Tento paradox, *** kterým zůstává rozum stát - že peníze nebo hodnota mohou být vytvořeny z dluhu nebo závazku
se stane jasnějším, když budeme pokračovat v našem výkladu.
Takže výměna se uskutečnila - a nyní je těch 10 miliard na účtu v komerční bance.
Zde to začíná být skutečně zajímavé.
Na základě bankovních metod tzv. částečných finančních rezerv
se oněch uložených 10 miliard okamžitě stává depozitem banky, stejně jako jiné vklady.
Podle pravidla o částečných rezervách, jak je psáno v Moderní mechanice peněz:
"Banka si musí držet zákonně určené rezervy které se rovnají předepsanému procentu jejích vkladů."
A záhy to upřesňuje: "Podle současných zákonů je předepsaná rezerva pro většinu transakcí 10%."
To znamená, že při vkladu 10 miliard je potřeba držet 1 miliardu jako rezervu.
Zbylých 9 miliard je považováno za tzv. přebytečnou rezervu,
a může být použito jako základ pro nové půjčky.
Nyní bychom logicky předpokládali, že těch 9 miliard půjde z onoho existujícího 10 miliardového vkladu.
Ale tak tomu právě není.
Co se skutečně stane je to, že oněch 9 miliard se jednoduše vytvoří z ničeho,
- a to navíc k existujícímu 10 miliardového vkladu.
Toto je způsob, jakým se zvyšuje množství peněz v oběhu.
A jak se píše v Moderní mechanice peněz:
"Samozřejmě, že banky nevyplácejí půjčky ze skutečně uložených vkladů."
"Kdyby to dělali, nebyly by vytvářené žádné další peníze."
To, co dělají při půjčkách je, že akceptují cenný papír příslibu splacení dluhu - smlouvu o půjčce,
a na oplátku připíší určitou sumu - peníze - na dlužníkův účet.
Jinými slovy - 9 miliard může být vytvořených zcela z ničeho,
jednoduše proto, že je po takovéto půjčce poptávka,
a existuje 10 miliardový depozit potřebný pro splnění předepsané rezervy.
Řekněme nyní, že někdo přijde do této banky,
a půjčí si nově vytvořených 9 miliard dolarů.
Dotyčný si s největší pravděpodobností tyto peníze uloží na svůj účet v bance.
Proces se poté opakuje.
Vklad se stává rezervou banky.
10% se dá na stranu,
a 90% z 9 miliard, tj. 8.1 miliardy,
je nyní dostupných jako nově vytvořené peníze, které se mohou použít na půjčky.
A samozřejmě těch 8.1 miliardy může být znovu vloženo na účet,
a vznikne dalších 7.2 miliardy,
potom 6.5 miliardy,
pak dalších 5.9 miliardy, a tak dále.
Tento cyklus vytváření peněz může teoreticky jít do nekonečna.
Průměrný matematický výsledek tohoto cyklu je,
že tímto způsobem může být vytvořeno dalších 90 miliard,
na základě původních 10 miliard.
Jinak řečeno, na základě každého vkladu do banky
je možné vytvořit asi 9 krát více nových peněz - zcela z ničeho.
Jiskřivé peníze. Žádejte ochotnou americkou banku o potřebnou dávku okamžitých peněz,
P-E-N-Í-Z-E ve formě praktické osobní půjčky.
Teď když rozumíme, jakým způsobem se tvoří peníze v bankovním systému částečných rezerv,
může nás napadnout logická otázka:
Co vlastně dává těmto nově vytvořeným penězům hodnotu?
Odpověď: Peníze, které už existují.
Nové peníze vlastně odeberou část z hodnoty už existujících peněz.
Celkové množství peněz roste bez ohledu na poptávku po výrobcích a službách.
A jak se nabídka s poptávkou dostává do rovnováhy, hodnota existujících dolarů se snižuje a ceny rostou.
Tento jev se všeobecně označuje jako inflace.
A inflace je v podstatě skrytá daň, kterou zaplatí veřejnost.
Ron Paul: Jaká je rada, kterou obvykle dostanete.
Zní: Nafoukněte množství peněz v oběhu.
Neříkají: Znehodnoťte měnu, devalvujte, ani: Oškubejte lidi s úsporami.
Říkají: Snižte úrokovou míru.
Skutečný podvod je, když deformujeme hodnotu peněz tak, že tvoříme peníze z ničeho.
Když vytváříme peníze z ničeho nejsou to úspory, avšak říkáme tomu "kapitál".
Takže moje otázka se dá shrnout takto:
Jak proboha můžeme čekat, že vyřešíme problém inflace,
tj. zvyšování množství peněz v oběhu,
pomocí ještě větší inflace?
Samozřejmě to není možné.
Systém nafukování peněz přes systém částečných rezerv je inflační z principu.
Zvyšování množství peněz bez odpovídajícího nárůstu výrobků a služeb v ekonomice
vždy způsobí znehodnocení měny.
Porovnání grafu množství peněz v oběhu versus hodnoty dolaru tuto skutečnost definitivně potvrzuje.
Inverzní vztah mezi nimi je zřejmý na první pohled.
Na vyrovnání hodnoty jednoho dolaru z roku 1913 potřebujete 21.6 dolarů v roce 2007.
To je 96% ztráta hodnoty od doby, kdy vznikla centrální banka.
Pokud se vám principiální a nekonečná inflace zdá absurdní a ekonomicky samozničující,
tak vězte, že absurdita je slabé slovo pro to,
jak ve skutečnosti náš finanční systém funguje.
Protože peníze v našem finančním systému jsou dluhem.
A dluh jsou peníze.
Zde je graf celkového množství peněz v USA od roku 1950 do roku 2006.
Zde je graf národního dluhu USA ve stejném období.
Je velmi zajímavé, že trendy v obou grafech jsou víceméně stejné.
Čím více peněz, tím více dluhu.
A čím více dluhu, tím více peněz.
Jinak řečeno, každý dolar ve vaší peněžence je někdo někomu dlužný.
Zapamatujme si: Jediný způsob, jakým mohou peníze vzniknout, je z půjček.
Proto, když by každý v zemi splatil všechny svoje dluhy, včetně vlády,
v oběhu by nezůstal jediný dolar.
"Kdyby ve finančním systému neexistovaly dluhy, nebyly by ani žádné peníze."
- Marriner Eccles, guvernér centrální banky.
Národní dluh USA byl naposledy úplně splacen v roce 1835,
když takto prezident Andrew Jackson zrušil centrální banku, předchůdkyni FEDu.
Jacksonova celá politická platforma se točila okolo jeho úsilí zrušit centrální banku.
Řekl:
"Enormní snahy, které banka vyvinula, aby ovládla vládu,
jsou jen předzvěstí toho, co by čekalo lidi, kdyby na základě lží povolili
pokračování existence této instituce, nebo založení podobné."
- prezident Andrew Jackson, 1767 - 1845
Tento odkaz bohužel žil jen krátce,
a mezinárodní bankéři v roce 1913 uspěli a založili další centrální banku -
Centrální banku USA (FED)
A dokud bude tato instituce existovat, nekonečný dluh je zaručený.
Doposud jsme hovořili o faktu, že peníze jsou vytvářeny z dluhu, pomocí půjček.
Tyto půjčky jsou poskytovány na základě bankovních rezerv,
a rezervy pocházejí z vkladů.
A pomocí oné metody částečných rezerv se může (v bankách) na základě každého vkladu
vytvořit 9 krát více nových peněz.
To znehodnocuje existující peníze v oběhu, a má za následek zvyšování cen.
A pokud všechny tyto peníze pocházejí z dluhu, a náhodně kolují v oběhu díky obchodu,
lidé se odcizují od svého původního dluhu.
A tím vzniká nerovnováha, ve které jsou lidé nuceni soupeřit o práci,
aby získali dostatek peněz z oběhu na pokrytí svých životních nákladů.
Jakkoli nefunkčním a zpátečnickým se tento systém může zdát,
je zde stále jedna věc, kterou jsme opomenuli z tohoto vztahu.
A je to právě tato věc, která odhaluje podvodnou povahu celého systému:
A tou je účtování úroku.
Pokud si vláda půjčí peníze od centrální banky, nebo si někdo půjčí z banky,
téměř vždy se půjčka musí splatit s výrazným úrokem.
Jinými slovy: téměř každý existující dolar musí být nakonec vrácen bance s úrokem.
Avšak, pokud jsou všechny peníze půjčeny centrální bankou,
a jsou rozmnoženy komerčními bankami prostřednictvím půjček,
jen onen základ původního dluhu byl skutečně vytvořen jako peníze v oběhu.
Kde se pak vezmou peníze na splacení všech těch úroků?
Nikde.
Tyto peníze neexistují.
Důsledky tohoto faktu jsou šokující.
Množství peněz, které lidé dluží bankám bude vždy větší,
než je celkové množství peněz momentálně v oběhu.
A proto musí být v ekonomice neustále přítomna inflace.
Stále je třeba vytvářet nové peníze, aby pomohly splácet věčný deficit zabudovaný v systému,
který je způsobován potřebou splácet úroky.
Znamená to také to, že nedostatek a bankroty jsou doslova matematicky zabudované do systému,
a vždy budou existovat ve společnosti chudáci, kterým zůstane v rukou černý Petr.
Analogií je hra s hudbou a stoličkami.
Když přestane hrát hudba, někdo musí vypadnout.
A právě o to jde.
Tento proces neustále pumpuje skutečnou hodnotu od jednotlivců do rukou bank (a nahrazuje ji papírem).
Pokud nejste schopný splatit svou hypotéku, zabaví vám majetek.
Toto je obzvlášť pobuřující, když si uvědomíte,
že přijít na mizinu je díky praktikám bankovnictví částečných rezerv nejen nevyhnutelné,
ale v první řadě proto, že peníze, které vám banka půjčila, dokonce původně vůbec neexistovaly!
V roce 1969 se odehrál soudní případ ve státě Minnesota s mužem jménem Jerome Daly.
Tento muž zažaloval banku za zabavení jeho domu na hypotéku,
na který banka poskytla půjčku.
Jeho argument byl, že hypoteční smlouva zavazující obě strany, jeho a banku, vyžadovala,
aby obě strany předložily legitimní formu majetku na výměnu.
V právním jazyce se to nazývá protihodnota.
Pan Daly vysvětlil, že peníze vlastně nebyly majetkem banky,
ale byly vytvořeny z ničeho v momentě, kdy došlo k podpisu smlouvy.
Nezapomeňme na to, co o půjčkách říká Moderní mechanika peněz:
"Co se děje při půjčkách je to,
že banka akceptuje cenný papír smlouvy o úvěru, a za ten vydá na úvěr peníze.
Rezervy zůstávají půjčkou nezměněné.
Uložené vklady však představují nový přírůstek v rámci celkových vkladů v bankovním systému."
Jinými slovy:
Peníze nejdou z existujících vkladů nebo majetku.
Banka je jednoduše vytvoří, bez toho, aby do toho dala něco svého,
s výjimkou teoretického finančního závazku na papíru.
Jak se případ s panem Dalym vyvíjel, prezident banky, pan Morgan zaujal stanovisko.
Soudce si na to ve svém osobním memorandu vzpomíná takto:
"Prezident banky přiznal, že ve spolupráci s centrální bankou
vytvořil peníze a kredit ve svém účetnictví.
Peníze a kredit vznikly, když je v bance vytvořili.
Pan Morgan připustil, že neexistoval žádný zákon ani nic, co by mu něco takového povolilo.
Legální protihodnota (tj. peníze ze strany banky) musí však existovat.
Porota rozhodla, že žádná legální protihodnota neexistovala, a soudce to potvrdil.
Poeticky ještě dodal: Pouze Bůh může vytvořit hodnotu z ničeho.
Na základě tohoto zjištění soud zamítl zabavení Dalyho domu bankou
a dům zůstal v jeho vlastnictví.
Závěr vyplývající z tohoto soudního rozhodnutí je nesmírný.
Pokaždé, když si půjčíte peníze z banky,
ať už ve formě hypotéky nebo limitu na kreditní kartě, peníze, které dostanete jsou nejen že falešné,
ale je to nelegální forma protihodnoty. A tím se stává závazek půjčku splatit neplatným.
Banka totiž ty peníze především vůbec neměla jako svůj majetek. (A jednoduše je zfalšovala připsáním čísla na vaše konto.)
Naneštěstí jsou tyto právní výklady situace ignorovány a potlačovány,
a hra neustálého pumpování bohatství od lidí do bank a věčného dluhu pokračuje.
To nás přivádí k podstatné otázce:
Proč?
Během americké občanské války prezident Lincoln obešel vysoko-úročené půjčky nabízené evropskými bankami,
a rozhodl se udělat to, co podporovali otcové zakladatelé USA.
Což bylo vytvoření nezávislé měny nezatížené dluhem. Říkalo se jí Greenback.
Krátce po tomto kroku koloval v privátních bankovních kruzích USA a Británie
interní dokument, který říkal:
"Otroctví není ničím jiným než vlastnictvím práce a nese s sebou postarání se o dělníky.
Evropský plán spočívá ale na tom, že kapitál by měl kontrolovat práci prostřednictvím platů.
Toho je možné dosáhnout kontrolou peněz.
Nebude to ale fungovat dovolíme-li měnu Greenback, neboť ji nemůžeme mít pod kontrolou."
- The Hazard Circular, červenec 1862
Metoda částečných rezerv z dílny centrální banky se rozšířila,
a používá ji převážná většina bank světa.
Je to fakticky systém moderního otroctví.
Přemýšlejte o tom.
Peníze jsou vytvářené z dluhu.
A co dělají lidé, když jsou v dluzích?
Hledají zaměstnání, aby ho mohli splatit.
Pokud ovšem mohou být peníze vytvořeny pouze přes půjčky (tj. znova jako dluh),
jak může být společnost vůbec někdy bez dluhu?
Nemůže.
A o to právě jde.
Je to strach, že přijdeme o majetek,
honění se, abychom drželi krok s neustálou inflací a dluhem zabudovaným do systému.
Navíc v kombinaci se systémovým nedostatkem samotných peněz v oběhu,
vznikajícím díky úrokům, které nemohou být nikdy splacené.
Toto všechno drží otroky výplaty pěkně v jedné řadě.
Naskakují na kolotoč a běhají dokola jako myši, spolu s milióny dalších.
Ve skutečnosti posilují impérium, z kterého mají užitek jen ti na samé špici pyramidy.
Protože nakonec: Pro koho vlastně pracujete?
Pro banky.
Peníze jsou vytvářeny v bankách, a stejně tak v nich i končí.
Oni jsou skutečnými pány, spolu s korporacemi a vládami, které podporují.
Při fyzickém otroctví musí otrokář lidi ubytovat a krmit.
Ekonomické otroctví vyžaduje, aby se lidé krmili sami a starali se sami o sebe.
Je to jeden z nejgeniálnějších podvodů, jaké kdy uzřely světlo světa,
a ve své podstatě je to neviditelná válka proti lidem.
Dluh je zbraní dobývání a podmaňování společností.
A úrok je její hlavní municí.
A tak jako většina lidí chodí po světě a nemá potuchy o této skutečnosti,
banky dohodnuté s vládami a korporacemi pokračují
ve zdokonalování svých taktik ekonomické války.
Zakládají k tomuto účelu nové základny, jako např. Světovou banku a Mezinárodní měnový fond.
Také vynalezli nový druh vojáka.
Říká se mu ekonomický atentátník.
Část 2
"Jsou dvě možnosti jak si podrobit národ. Jedna je zbraněmi, druhá prostřednictvím dluhu." - John Adams, 1735-1826
My, ekonomičtí atentátníci jsme byli v podstatě zodpovědní za vytvoření tohoto prvního opravdu globálního impéria.
Pracujeme mnoha způsoby.
Hovoří John Perkins,
bývalý hlavní ekonom Chas. T. Main, autor knihy Přiznání ekonomického atentátníka.
Nejčastěji najdeme zemi, která má nějaké zdroje bohatství,
které naše korporace zajímají, například ropu.
Potom zprostředkujeme této zemi velkou půjčku,
přes Světovou banku nebo její sesterskou organizaci.
Ty peníze však nikdy nejdou zemi samotné.
Namísto toho jdou našim velkým korporacím, které za ně budují infrastrukturu v dané zemi,
elektrárny, průmyslové parky, přístavy ...
Věci, z kterých kromě našich korporací prosperuje v dané zemi jen hrstka bohatých.
Peníze vůbec nejdou na věci, které by zlepšily situaci obyčejných lidí.
Zemi a jejím občanům však zůstane na bedrech obrovský dluh.
Tak obrovský, že se nedá splatit. A to je část plánu - že dluh je nesplatitelný.
A tak v určitém stádiu přijdeme my, ekonomičtí atentátníci, a řekneme jim:
Podívejte, dlužíte nám spoustu peněz, nemůžete splatit dluh.
Prodejte nám vaši ropu, levně. Prodají ji našim ropným společnostem.
A nebo nám dovolte umístit ve vaší zemi vojenskou základnu,
případně pošleme vojáky do některé země, kde se nám to hodí, třeba do Iráku.
Hlasujte s námi v budoucím hlasování OSN.
Donutíme je zprivatizovat energetické strategické podniky apod.
Jsou předány do rukou amerických nebo multinacionálních korporací.
Je toho celý kopec.
Toto je typický způsob, jakým ve světě operuje Světová banka a Světový měnový fond.
Uvalit na krajinu dluh, tak velký, že ho nedokáže splatit,
a potom nabídnout přefinancování tohoto dluhu s tím, že zaplatí ještě větší úroky.
Stanovíte si tyto podmínky, které v podstatě znamenají,
že dotyčná země musí rozprodat svoje zdroje.
Často to zahrnuje instituce poskytující sociální a veřejné služby,
někdy školství, systémy výkonu trestu, systém pojištění atd.
Vše jde zahraničním korporacím.
Je to dvojitý, trojitý, čtyřnásobný úder.
Írán 1953
Počátek ekonomických atentátníků byly opravdu 50-tá léta,
kdy byl v Íránu demokraticky zvolen Mosadek.
Byl považován za ***ěji pro demokracii na blízkém východě i ve světě.
Byl mužem roku magazínu TIME.
Jedna z věcí, které chtěl prosadit byla, že zahraniční ropné společnosti
by měly platit o mnoho více za ropu, kterou vyvážejí z Íránu.
Podle něho měli mít lidé v Íránu o mnoho větší užitek ze své ropy.
Divný postoj.
To se nám samozřejmě nelíbilo.
Báli jsme se však udělat to, co bychom udělali normálně - poslat tam armádu.
Namísto toho jsme tam poslali jednoho agenta CIA, Kermita Roosevelta,
příbuzného prezidenta Theodora Roosevelta.
Kermit tam šel s několika milióny dolarů a byl mimořádně efektivní.
V krátkém čase se mu podařilo svrhnout Mosadeka.
Dosadil tam šáha, který nahradil Mosadeka a ohledně ropy se podřídil.
Celá operace byla mimořádně efektivní.
Vzpoura v Íránu
Davy zaplavily Írán. Vojenský hodnostář vyhlašuje, že Mosadek se vzdal.
Jeho režim a v podstatě diktatura *** zemí skončila.
Obrázky šáha se objevily v ulicích.
Šáha vítají opět doma.
Když jsem byl zpátky ve Washingtonu a vyprávěl jsem to, lidi říkali:
Wow, to bylo jednoduché, a levné.
Toto ukázalo úplně novou cestu, jak manipulovat země při budovaní impéria.
Jediný problém u Roosevelta byl, že byl agentem CIA s průkazem.
Pokud by ho chytili, tak by z toho mohl být vážný problém.
Tehdy se velmi rychle dospělo k rozhodnutí používat k tomuto účelu soukromých konzultantů,
dodat peníze přes Světovou banku, Měnový fond a podobně,
najmout lidi jako mě, pracující pro soukromé společnosti.
Pokud by chytili nás, vláda by z toho neměla problémy.
Guatemala, 1954
V době, kdy se stal prezidentem Guatemaly Jacobo Arbenz Guznán,
byla tato země pod palcem velké mezinárodní korporace United Fruit.
Arbenz řekl: "Dáme půdu zpátky lidem."
Když se dostal k moci, nasměroval politiku tak, aby přesně toho dosáhl - vrátil půdu zpátky lidem.
Korporaci United Fruit se to příliš nelíbilo.
Najala proto PR společnost a odstartovala velkou kampaň v USA,
aby přesvědčila Američany, média, kongres, že Arbenz je sovětský poskok.
A pokud se mu dovolí zůstat u moci, tak budou mít sověti v této části světa záchytné místo.
V té době měli všichni strach z rudého komunistického teroru.
Stručně řečeno, z této PR kampaně vzešlo úsilí ze strany CIA a armádních složek,
že tento muž musí z kola ven.
A podařilo se nám to.
Poslali jsme tam letadla, vojáky, nájemné vrahy,
udělali jsme vše možné, aby jsme ho odstavili, a skutečně jsme ho odstavili.
Když se ho podařilo připravit o funkci, tak ten nový člověk, co tam přišel
v podstatě dal vše do původního stavu -
rozdal věci do rukou velkým mezinárodním korporacím, včetně United Fruit.
Ekvádor, 1981
V Ekvádoru vládli mnoho let USA naklonění diktátoři.
Často byli dost brutální.
Potom se dohodlo, že tam budou skutečné, demokratické volby.
Kandidoval Jaime Roldos. Řekl, že jeho hlavním cílem bude zajistit,
aby zdroje bohatství v Ekvádoru byly používány tak, aby to pomohlo lidem.
A vyhrál, získal velkou většinu hlasů. Nejvíc v celé historii.
Začal dělat takové kroky, aby zisky z ropy šly na pomoc lidem.
V USA se nám to samozřejmě nelíbilo.
Byl jsem poslán do Ekvádoru jako jeden z více ekonomických atentátníků,
abychom tuto situaci změnili, zkorumpovali ho a zmanipulovali.
Aby věděl, že ... víš, ty a tvoje rodina můžete být velmi bohatí, pokud budete hrát naši hru.
Pokud ale budeš pokračovat v prosazování té politiky, kterou jsi slíbil,
budeš muset jít.
On ale neposlouchal.
Byl zavražděn.
Když se jeho letadlo zřítilo, celé okolí bylo ihned uzavřeno.
Jediní lidé, kterým bylo dovoleno tam vstoupit, byli příslušníci armádních složek USA z nedaleké základny.
Ekvádorské ozbrojené složky tam pustili až potom.
Když začalo vyšetřování, dva klíčoví svědci zahynuli při autonehodách,
ještě předtím, něž měli možnost vypovídat.
V souvislosti s vraždou Jaimeho Roldosa se stalo mnoho divných věcí.
Stejně jako většina lidí, kteří tento případ studovali,
ani já nemám vůbec žádné pochybnosti, že šlo o vraždu.
A já jsem - z pozice, ve které jsem byl, něco takového očekával.
Ať už puč či vraždu, ... Bylo jisté, že bude sesazen.
Odmítl korupci, nenechal se podplatit, jak jsme chtěli.
Panama, 1981
Prezident Panamy Omar Torrijos byl jedním z mých oblíbených lidí.
Byl velmi charismatický člověk, který skutečně chtěl pomoci své zemi.
Pokaždé, když jsem se ho snažil podplatit, zkorumpovat,
říkal mi: "Podívej Johne," ..., říkal mi Juanito.
"Podívej Juanito, já nepotřebuji peníze.
To co skutečně chci je, aby se k mé zemi chovali férově.
Chci aby USA splatily, co této zemi dlužíte, za všechnu tu destrukci, kterou jste způsobili.
Potřebuji být v pozici, abych mohl pomoci jiným latinsko-americkým zemím
k nezávislosti a osvobození se od té hrůzy, co přichází ze severu.
Tak strašně nás vykořisťujete.
Potřebuji zpátky Panamský kanál, aby byl v rukou obyvatel této země.
To je to, co chci."
Povídá mi: "Nech mě tak, nesnaž se mě podplatit."
Bylo to v květnu 1981, v době kdy zavraždili Jaimeho Roldosa, prezidenta Ekvádoru.
A Omar si toho byl dobře vědom.
Řekl: "Já budu pravděpodobně další na řadě,
ale je to OK, protože jsem udělal, co jsem sem přišel udělat,
vyjednal jsem zpět Panamský kanál, bude opět patřit Panamě."
Právě tehdy dokončil dohodu s prezidentem USA Jimmy Carterem.
V červnu toho roku Omar zahynul při zřícení letadla.
A bez nejmenší pochybnosti to měli na svědomí nájemní vrazi placení CIA.
Existují silné důkazy, že jeden ze strážců mu těsně před nástupem do letadla
dal kazetový magnetofon, který obsahoval bombu.
Venezuela, 2002
Je zajímavé, jak se ten samý systém používal a fungoval další dlouhé roky.
Jediné co se měnilo, byli ekonomičtí atentátníci - byli stále lepší a lepší.
Potom jsme přišli s tím, co se nedávno stalo ve Venezuele.
V roce 1998 se prezidentem stal Hugo Chavéz.
Před ním vládla Venezuele dlouhá řada prezidentů,
kteří byli velmi zkorumpovaní a v podstatě zničili ekonomiku země.
A Chavéz byl zvolen do toho všeho.
Vzepřel se USA. Žádal, aby byla venezuelská ropa využívaná tak,
že to pomůže lidem v zemi.
No a nám v USA se to nelíbilo.
A tak byl roku 2002 zinscenován puč,
za kterým podle názoru většiny lidí a i mě stála CIA.
Ten puč byl proveden způsobem velmi připomínajícím styl Kermita Roosevelta.
Lidé byli zaplaceni, aby vyšli do ulic, aby dělali výtržnosti,
protestovali a ukázali, že Chavéz je velmi nepopulární.
Víte, pokud dokážete dostat do ulic pár tisíc lidí,
televize může vyvolat dojem, že je na nohou celá země.
A začnou se dít věci.
Ale u Chavéze to nezabralo, protože byl dostatečně chytrý,
a lidé pevně stáli za ním a neskočili na to.
Toto byl fenomenální moment v historii Latinské Ameriky.
Irák, 2003
Irák je perfektním příkladem, jak tento systém pracuje.
Ekonomičtí atentátníci jsou první linií ofenzívy.
Jdeme a snažíme se zkorumpovat vlády.
Snažíme se je donutit k velkým půjčkám,
které potom použijeme jako mocenský nástroj na ovládnutí země.
Pokud selžeme - jako jsem selhal i v Panamě a Ekvádoru, tj. když korupce nezabere,
pak je druhý krok vyslání nájemných vrahů.
Ti buď svrhnou vládu nebo vraždí.
Když k tomu dojde a přijde nová vláda - drží se zpátky
protože nový prezident ví, co by se stalo, kdyby tomu tak nebylo.
V případě Iráku selhaly obě tyto věci.
Ekonomičtí atentátníci neuspěli, ač se velmi snažili.
Saddámovi byla nabídnuta dohoda podobná té, kterou akceptovala Saúdská Arábie, ale on ji odmítl.
Potom přišli nájemní vrazi, aby ho odstranili, ale nepodařilo se jim to.
Úroveň bezpečnosti byla velmi vysoká.
Saddám konec-konců jednu dobu pracoval pro CIA.
Najali ho, aby zavraždil bývalého prezidenta Iráku.
Sice se mu to nepodařilo, ale díky tomu poznal systém.
V roce 1991 jsme tam poslali armádu, aby vyřadila ozbrojené síly v Iráku.
Takže potom jsme předpokládali, že Saddám přistoupí na dohodu.
Mohli jsme ho odstavit už tehdy, ale nechtěli jsme,
protože to byl v podstatě mocný muž, jakého jsme potřebovali.
Mysleli jsme, že bude držet svůj národ pod kontrolou,
stejně tak Kurdy a Írán od svých hranic, a stále by nám dodával ropu.
Vyřadili jsme jeho armádu, mysleli jsme, že přistoupí na dohodu.
Ekonomičtí atentátníci se tam tedy v 90. letech znovu vrátili.
Neúspěšně.
Pokud by tehdy uspěli, Saddám by stále byl vůdcem Iráku.
Prodávali bychom mu stíhačky a vše, co by chtěl.
Ale oni neuspěli.
Nájemným vrahům se ho opět nepodařilo odstranit.
Tak jsme tam znovu poslali armádu a tentokrát jsme práci dokončili.
Uzavřely se tam velmi lukrativní zakázky na stavební práce,
na rekonstrukci země, kterou jsme v podstatě zničili.
To je sakra dobrý kšeft, pokud vlastníte velké stavební firmy.
Takže, v Iráku můžeme vidět 3 fáze.
Ekonomičtí atentátníci, selhali,
Nájemní vrazi, selhali.
A nakonec přichází armáda.
Tímto způsobem jsme skutečně vytvořili impérium,
ale velmi potichu, plíživě.
Všechna impéria minulosti byla vytvořena vojenským tažením.
A každý věděl o tom, že se vytvářela.
Dělali a věděli to Angličané, Francouzi, Němci, Římané, Řekové,
a všichni na to byli pyšní.
A vždy se k tomu našla nějaká záminka, jako třeba šíření civilizace,
nějakého náboženství, apod.
Ale bylo známo, že to dělají
My o tom nevíme.
Většina lidí v USA nemá potuchy, že žijeme z výhod impéria,
že dnes je na světe více otroctví, než kdykoli před tím.
Pak se nabízí otázka: Pokud máme impérium, kdo je jeho vládcem?
Prezidenti USA samozřejmě nejsou vládci impéria.
Imperátor je někdo, kdo není volený, nemá omezené funkční období,
a nikomu se nezodpovídá, ani nikomu nepodléhá.
Prezidenta tedy nemůžeme takto klasifikovat.
Ale máme to, co považuji za ekvivalent imperátora.
Nazývám to korporatokracie (vláda korporací).
Korporatokracie je skupina lidí, kteří stojí v čele velkých korporací.
Ti se chovají jako vládci tohoto impéria.
Mají pod palcem média, buď je přímo vlastní, nebo nějak nepřímo ovládají.
Mají pod palcem většinu našich politiků, protože financují jejich kampaně.
Buď přes korporace nebo individuálními příspěvky pocházejícími z peněz korporací.
Nejsou volení, nemají omezené funkční období, nikomu se nezodpovídají.
A na úplné špičce této skupiny nemůžete s jistotou říct,
zda ten člověk pracuje pro soukromou korporaci nebo pro vládu, protože se neustále prohazují.
Máte chlapíka, který je v jednom momentě prezident velké stavební firmy,
jako Halliburton, a o chvíli později je z něho náhle viceprezident USA.
Nebo prezident, který je v ropném byznysu.
Je to stále stejné, nezáleží zda vládnou demokraté či republikáni.
Přicházejí a odcházejí jako otáčecími dveřmi.
A tím je vláda většinu času neviditelná,
její politiku na tom či onom stupni provádějí korporace.
A zároveň je politika vlády vymýšlena korporatokracií,
prezentuje se vládě, a už je z toho vládní politika.
Je to velmi těžce postihnutelné spojení.
Toto není na styl konspirace, tito lidé se nepotřebují setkávat a vytvářet spiknutí.
Všichni v podstatě pracují na jediné věci - a to že musí maximalizovat zisky
bez ohledu na dopady ve společnosti nebo na životní prostředí.
Tento proces manipulace ze strany korporatokracie
prostřednictvím dluhu, podplácení a politických převratů
se nazývá GLOBALIZACE.
Stejně jako centrální banka drží lidí v pozici sezónních otroků - nevolníků
za pomoci permanentní zadluženosti, inflace a úroků,
Světová banka a Mezinárodní měnový fond užívají těchto nástrojů v globálním měřítku.
Základ tohoto podvodu je jednoduchý:
Uvalit na bedra země dluh - ať už dobrovolně nebo podplácením jejích politiků,
pak uvalit "podmínky" nebo "politiku přizpůsobení systému", obsahující často následující:
Devalvace měny.
Když měna oslabí, sníží se cena všeho, co se za ni prodává.
To umožní predátorským zemím získat bohatství země za zlomek jeho ceny.
Masivní omezení sociálních programů.
Obyčejně se to týká vzdělání a zdravotní péče.
Tímto způsobem se nabourá soudržnost ve společnosti
a veřejnost je více náchylná k tomu být vykořisťována.
Privatizace strategických státních podniků.
Což znamená, že sociálně důležité systémy mohou být koupeny
a regulovány zahraničními korporacemi - za účelem zisku.
Například v roce 1999 Světová banka dotlačila vládu Bolívie k tomu,
aby zprivatizovala veřejný rozvod vody ve třetím největším městě této země.
Prodala ho soukromé korporaci z USA jménem BECHTEL.
A jakmile se to stalo, účty za vodu pro beztak chudé obyvatelstvo vyletěly do závratných výšek.
Až po vzpouře obyvatelstva byla smlouva s BECHTELem anulována.
Potom následuje liberalizace trhu.
Jde o otevření ekonomiky a zrušení omezení v zahraničním obchodu.
To umožňuje několik ekonomických způsobů zneužívání.
Jedním z nich je to, kdy nadnárodní korporace přivezou do země své masově vyráběné produkty.
To podrazí nohy lokálním producentům a v podstatě zlikviduje lokální ekonomiku.
Příkladem je Jamajka.
Poté, co si tato země vzala půjčky a akceptovala podmínky nadiktované Světovou bankou,
ztratila svůj vlastní trh s plodinami kvůli konkurenci v podobě dovozu ze západu.
Dnes je tam nespočet farmářů bez práce,
protože nejsou schopni konkurovat velkým korporacím.
Další variací je vytvoření mnohých, zdánlivě nepovšimnutých a neregulovaných továren,
kde se pracuje v nelidských podmínkách.
Lidé se tu vykořisťují díky špatné ekonomické situaci nastolené v zemi.
a díky neregulované produkci se nepřetržitě devastuje životní prostředí.
Tím bezohledné korporace drancují zdroje bohatství v zemi,
životní prostředí úmyslně zaplavují tunami toxického odpadu.
Největší žalobou za znečištění životního prostředí v historii
je dnes žaloba 30 tisíc lidí z amazonského Ekvádoru proti společnosti Texico.
Tu nyní vlastní Chevron, soudí se s nimi za ekologické škody napáchané Texicem.
Podle odhadu vypustili u pobřeží Aljašky více než 18 krát více chemikálií než měli povolené.
V případě Ekvádoru to nebyla nehoda, udělali to schválně.
Dělali to a věděli o tom. Snažili se ušetřit peníze, které by museli dát za náležitou likvidaci.
Navíc, zběžný pohled na aktivity Světové banky odhaluje, že tato instituce,
která veřejně vyhlašuje jak pomáhá rozvoji chudých zemí a snižuje chudobu,
neudělala nic, pouze zvyšovala chudobu a prohlubovala propast mezi chudými a bohatými,
zatímco zisky korporací stoupaly a stoupaly.
V roce 1960 byl poměr příjmu pětiny nejchudších a pětiny nejbohatších zemí 30:1.
V roce 1997 to bylo 74:1.
A zatímco celková produktivita zaznamenala 40% nárůst mezi roky 1970-1985,
počet lidí žijících v chudobě se zvýšil o 17%.
A počet lidí, kteří jsou nuceni žít z méně než 1 dolaru na den
vzrostl v letech 1985-2000 o 18%.
Dokonce i Ekonomická komise zřízená kongresem USA přiznala,
že úspěšnost projektů Světové banky je jen asi 40%.
V 60-tých letech zakročila Světová banka prostřednictvím velkých půjček v Ekvádoru.
A za následujících 30 let se zvýšila míra chudoby z 50% na 70%,
nezaměstnanost stoupla z 15% na 70%,
veřejný dluh se zvýšil z 240 miliónů na 16 miliard dolarů,
zatímco zdroje vyhrazené pro chudé obyvatelstvo klesly z 20% na 6%.
Od roku 2000 byla polovina národního rozpočtu Ekvádoru vyhrazená na splácení dluhu.
Je důležité si uvědomit, že Světová banka je fakticky banka USA, která podporuje zájmy USA.
Protože USA mají právo veta *** jejími rozhodnutími,
neboť do ní poskytují nejvíce financí.
A kde ty peníze vezmou?
Uhádli jste.
Vyrobí je z ničeho, přes bankovní systém částečných rezerv.
V žebříčku top 100 ekonomik světa sestaveného podle ročního HDP,
je 51 korporací.
A 47 z těchto 51 korporací má sídlo v USA.
Korporace Wallmart, General Motors nebo Exxon jsou ekonomicky silnější,
než Saúdská Arábie, Polsko, Norsko, Jižní Afrika, Finsko, Indonésie a mnoho dalších.
A zatímco se ruší ochranné obchodní bariéry,
měny procházejí otřesy a jsou manipulovány na nestálých trzích,
a národní ekonomiky jsou ruinovány ve prospěch otevřené soutěže globálního kapitalismu,
Impérium se rozrůstá.
Budíme se před svou malou obrazovkou
a bavíme se o Americe a demokracii.
Není žádná Amerika, není žádná demokracie.
Existuje pouze IBM, ITT a AT&T a DuPont, Dow, Union Carbide a Exxon.
To jsou mašinérie dnešního světa.
O čem si myslíte, že se baví Rusové v jejich státních radách? O Karlu Marxovi?
Mají naprogramované předpovědi vývoje grafů,
statistické rozhodování, teorémy Minimaxu,
a počítají pravděpodobnost cen svých transakcí a investicí.
Přesně jako my.
Nežijeme už ve světě národů a ideologií.
Svět je spletí korporací,
neúprosně určených neměnnými nařízeními obchodu.
Svět je byznys.
Celkově vzato, integrace světa jako celku, zejména pokud jde o ekonomickou globalizaci a mýtické kvality kapitalizmu "volného trhu",
představuje skutečné impérium hrající si na svém vlastním písku.
Jen nemnohým se podařilo uniknout "podmínkám" a "strukturálním přizpůsobením" Světové banky, Mezinárodního měnového fondu nebo Světové obchodní organizace -
těmto finančním institucím, které, jakkoli zbytečné, stále rozhodují o tom, co to znamená ekonomická globalizace.
Taková je moc globalizace, že dost možná, ještě za našeho života uvidíme všechny národní ekonomiky integrované - jakkoli nerovnoměrně -
do jednoho celosvětového systému volného trhu. - Jim Garrison, prezident Fóra stavu světa
Světa se zmocňuje hrstka obchodních mocností, která dominuje zdrojům, které potřebujeme k přežití,
a zároveň kontroluje peníze, které potřebujeme na získání těchto zdrojů.
Konečným výsledkem bude světový monopol, založený ne na lidském životě,
ale na finanční a korporátní moci.
A jak roste nerovnováha, samozřejmě stále více a více lidí začíná být zoufalých.
Proto musela vládnoucí elita zavést nový způsob,
jak se vypořádat s každým, kdo bojuje proti jejich režimu.
A tak se zrodil "terorista".
Pojem terorista je jen prázdné označení.
Bylo vytvořeno proto, aby se tak mohla nazvat jakákoliv osoba nebo skupina,
která se rozhodne bojovat proti režimu.
Netřeba si to plést s fiktivní "al-Kajdou",
což byl ve skutečnosti název počítačové databáze Spojenými státy podporovaných mudžahedínů v 80-tých letech.
"Pravda je taková, že neexistuje žádná islámská armáda nebo teroristická skupina s názvem al-Kajda.
Kterýkoliv informovaný příslušník tajných služeb to ví.
Existuje ale propagandistická kampaň, aby svět v její existenci věřil, a stojí za ní USA."
- Pierre-Henry Bunel, bývalý člen francouzské armádní rozvědky
V roce 2007 dostalo Ministerstvo obrany 161.8 miliard dolarů
na takzvanou globální válku proti terorizmu.
Podle Národního proti-teroristického centra bylo v roce 2007
na celém světě zabito asi 2000 lidí při údajných teroristickým útocích
Z nich bylo asi 70 Američanů.
Pokud vezmeme toto číslo jako průměr, což je velmi velkorysé,
je zajímavé podotknout, že ročně zemře 2x více lidí na arašídovou alergii,
než při teroristických útocích.
Dnes jsou největším zabijákem Američanů nemoci srdečních cév.
Toto onemocnění zabije každoročně 450 tisíc lidí v USA.
A v roce 2007 vláda vyhradila na výzkum této choroby asi 3 miliardy dolarů.
Znamená to, že v roce 2007 vláda USA utratila 54 krát více
na prevenci terorizmu, než na prevenci choroby,
která ročně zabije 6600 krát více Američanů než terorizmus.
Avšak proto, že se slova "terorizmus" a "al-Kajda" povinně objevují v každé mediální zprávě,
ohledně čehokoliv, co je v rozporu se zájmy USA, mýtus roste.
V polovině roku 2008 generální prokurátor USA dokonce navrhl,
aby kongres USA oficiálně vyhlásil válku proti této fantazii.
Nemluvě o tom, že v červenci 2008 počet sledovaných lidí pro podezření z terorizmu přesáhl 1 milion.
Tyto protiteroristické opatření samozřejmě nemají nic společného s ochranou společnosti,
ale souvisí se zachováním režimu vládnoucí elity,
- proti rostoucímu antiamerickému sentimentu, doma i mezinárodně -
Režimu zákonitě založeném na hrabivosti rozpínání korporátního impéria, které vykořisťuje svět.
Skuteční teroristé tohoto světa se nescházejí v šeru půlnoci,
ani nekřičí "Alláh Akbar", než spáchají nějaký násilný čin.
Skuteční teroristé tohoto světa nosí obleky za 5000 dolarů
a pracují na nejvyšších pozicích financí, vlády a byznysu.
Co tedy uděláme?
Jak zastavíme systém hrabivosti a korupce, který má tolik moci a je tak rozběhnutý?
Jak zastavíme toto úchylné skupinové chování,
které necítí žádný soucit za milióny lidí povražděných v Iráku a Afghánistánu,
aby korporatokracie mohla kontrolovat energetické zdroje a produkci opia,
pro zisky na Wall Street.
Před rokem 1980 tvořila afghánská produkce 0% z celosvětové produkce opia.
Poté, co mudžahedínové s podporou USA/CIA vyhráli Sovětsko-afghánskou válku -
- roku 1986 - stoupla produkce heroinu na 40% celosvětové produkce.
V roce 1999 to bylo už 80%.
Ale pak se stalo něco nečekaného.
Taliban se ujal moci a roku 2000 zlikvidoval většinu opiových polí.
Produkce klesla z 3000 tun na 185 tun ročně - snížení o 94%.
9. září 2001 byly na stole prezidenta Bushe celkové plány na invazi do Afghánistánu.
O dva dny později dostaly i záminku.
Dnes produkce opia v USA kontrolovaném Afghánistánu tvoří více než 90% celosvětové produkce heroinu,
a každý rok láme nové rekordy.
Jak zastavíme systém hrabivosti a korupce,
který předurčuje chudé na otrockou práci v továrnách,
aby z toho měli užitek na Madison Avenue?
Systém, který inscenuje teroristické útoky pod falešnou vlajkou v zájmu manipulace veřejnosti,
nebo který generuje zabudované mechanismy fungování společnosti,
jejichž podstata tkví ve vykořisťování.
Nebo který systematicky redukuje práva občanů, a porušuje lidská práva, aby se systém ochránil před vlastními zápory?
Jak se postavit početným skrytým organizacím jako Council on Foreign Relations,
Trilateral Commission, skupině Bilderberg a jiným nedemokraticky vyvoleným skupinám,
které za zavřenými dveřmi domlouvají jak ovládnout politické,
finanční, sociální a ekologické základy našich životů?
Abychom našli odpověď, musíme nejprve najít tu skutečnou příčinu.
Faktem totiž je, že sobecké, zkorumpované a ziskuchtivé skupiny
nejsou skutečným zdrojem problému.
Jsou to pouze jeho projevy.
Část 3
Hrabivost a konkurence nejsou výsledkem neměnného lidského temperamentu. Chamtivost a strach z nedostatku jsou ve skutečnosti vytvářeny a posilovány.
a přímým důsledkem je, že musíme bojovat jeden s druhým, abychom přežili. - Bernard Lietaer, zakladatel měnového systému EU
Jmenuji se Jacque Fresco.
Jsem průmyslový designér a sociální inženýr.
Velmi se zajímám o vývoj společenského systému,
který by byl dlouhodobě udržitelný a dobře fungující pro všechny lidi.
Slovo korupce je vyná*** peněžního systému,
to zvrhlé chování, působící rozvrat blahobytu obyčejných lidí.
Jistě, jde tu o lidské chování.
A zdá se, že lidské chování je formováno prostředím, ve kterém člověk žije.
- Když se narodíte jako dítě indiánů a nikdy nevidíte nic jiného,
pak se držíte onoho systému hodnot.
Stejně to funguje s národy a jednotlivci.
I v rodině, kde se snaží naočkovat svým dětem,
určitou svou víru a jejich státy dělají totéž,
aby se lidé cítili jejich součástí.
A vytvořili takto společnost, kterou nazývají tradiční, ustavenou zaběhnutou.
Tradují určitý přijatelný názor a mají tendenci v něm ustrnout na věky.
Avšak všechny společnosti se ve skutečnosti vyvíjejí, nejsou dopředu ustanovené.
A tak se lidé potom brání novým myšlenkám, které by narušovaly zaběhlý systém.
Vlády se snaží držet tento systém, který je drží při moci.
Lidé nejsou volení do politického úřadu na to, aby věci měnili.
Jsou tam dáváni proto, aby zachovali věci tak, jak jsou.
Takže jak vidíte, základna pro zkorumpovanost sama tkví v naší společnosti.
Abych to upřesnil, všechny státy jsou pak ve své podstatě prolezlé zkažeností,
protože mají tendenci udržovat ustavené instituce.
Nemám v úmyslu vyvyšovat nebo snižovat národy,
ale komunizmus, socializmus, fašizmus, systém volného trhu,
a všechny ostatní sub-kultury jsou stejné.
Ve své podstatě jsou všechny zkažené.
Nejzákladnější charakteristikou našich společenských institucí je potřeba zachovávat sama sebe.
Ať už se jedná o korporaci, náboženství, nebo vládu.
prvořadým zájmem institucí je zachovávat sama sebe.
Například, poslední věc, kterou by si ropná firma kdy přála je,
aby se začaly využívat energetické zdroje, které nemá pod kontrolou.
Protože by to snížilo důležitost této firmy pro společnost.
Podobně jako studená válka a kolaps Sovětského svazu, byl ve skutečnosti způsob,
jak ochránit a uchovat zaběhnutou ekonomickou a globální nadvládu USA.
Podobně náboženství,
snažící se učit lidi cí*** se provinile za své přirozené sklony,
a každé prohlašuje, že jedině ono nabízí cestu k vykoupení a spasení.
V samotném jádru této snahy institucí zachovat samy sebe leží peněžní systém.
Protože to jsou právě peníze, které jsou prostředkem moci a přežití.
Proto podobně jako chudý člověk může být nucen krást aby přežil,
je přirozenou snahou instituce udělat vše co se dá, aby si zachovala prosperitu.
Toto činí u ziskové instituce v principu obtížné se změnit,
neboť to ohrožuje nejen přežití velkého množství lidí,
ale i kýžený materialistický životní styl spojený s bohatstvím a mocí.
Proto je paralyzující potřeba zachovat instituci, bez ohledu na její společenskou potřebnost,
zásadně zakořeněna v potřebě peněz nebo zisku.
Průmysl.
"Co z toho budu mít?", je proč lidi přemýšlí.
Člověk, který prodává nějaký produkt, bude bojovat proti existenci jiného produktu,
který by mohl ohrozit jeho instituci.
Proto lidé nemohou být féroví, a nevěří jeden druhému.
Když k vám přijde chlapík a řekne: "Mám přesně takový dům, jaký hledáte."
Je to obchodník.
Pokud doktor řekne: "Myslím, že vaše ledvina bude muset ven."
Nevím, zda je jeho záměrem někomu ji prodat, nebo opravdu musí ven.
V peněžním systému je těžké lidem důvěřovat.
Pokud by jste přišli do mého obchodu a řekl bych vám,
víte, tahle lampa, co tu mám je celkem dobrá,
ale chlapík vedle má mnohem lepší,
dlouho bych v byznysu nebyl, nefungovalo by to.
Pokud bych se choval eticky, nešlo by to.
Pokud někdo říká, že průmyslu záleží na lidech, není to pravda.
Byznys a průmysl si nemohou dovolit být etičtí.
Tento systém tedy není postavený tak, aby podporoval blaho lidí.
Pokud tomu stále nerozumíte:
Tak kdyby průmyslu záleželo na lidech, neexistoval by dnes outsourcing pracovních míst - kdyby je zajímali lidé.
Průmysl lidé nezajímají, zajímají jej jen proto, že ještě nemá vše automatizované.
Nehovořme tedy o slušnosti a etice. Pokud chceme zůstat v byznysu, nemůžeme si je totiž dovolit.
Je důležité poznamenat, že bez ohledu na společenský systém,
ať už jde o fašizmus, socializmus, kapitalizmus nebo komunizmus,
základní mechanizmus tvoří peníze, práce a konkurence.
Komunistická Čína není o nic méně kapitalističtější než USA,
jediný rozdíl je v míře, jakou stát zasahuje do podnikání.
Realitou je, že penězo-mánie je hlavní hybnou silou, která pohání zájmy všech zemí na této planetě.
Nejagresivnější a tudíž i nejdominantnější verzí monetarismu je systém volného podnikání.
Základní idea navržená ranými zastánci volného trhu, jakými byli např. Adam Smith
zní takto:
Soukromý zájem a konkurence vede k prosperitě společnosti,
protože konkurence vytváří stimul, který motivuje lidi k výdrži.
Nemluví už ale o tom, jak ekonomika postavená na konkurenci
nutně vede ke korupci na vysokých postech, hromadění bohatství a moci, sociálním rozdílům,
ochromení technologického vývoje, zneužívání pracovní síly
a hlavně ke skryté formě diktatury bohaté elity.
Slovo korupce je často definováno jako překrucování morálky.
Pokud společnost vylije toxický odpad do moře, aby ušetřila peníze,
většina lidí to chápe jako zkorumpované, zvrácené jednání.
Na jemnější úrovni:
Pokud Wallmart otevře pobočku v malém městě a donutí malé podnikatele zavřít obchody,
protože nejsou schopni Wallmartu konkurovat, vzniká "oblast nízké zaměstnanosti".
Co špatného vlastně Wallmart udělal?
Proč by mu mělo záležet na rodinných podnicích, které zničil?
A ještě jemnější perspektiva:
Pokud člověka vyhodí z práce, protože vynalezli stoj, který udělá jeho práci za méně peněz,
lidé to obvykle akceptují způsobem: "Takový je život.".
Přehlížejí podstatu - zvrácenou a nelidskou povahu takového činu.
Protože faktem je, že nezáleží na tom,
zda jde o vypuštění toxického odpadu, podnikatelský monopol, nebo redukci stavů zaměstnanců,
motiv je stále stejný -
zisk.
Jsou to všechno jen různé stupně toho stejného mechanizmu - zachovaní sebe sama,
který vždy odsune prosperitu lidí na druhé místo.
Prvořadou je vždy hra o peníze.
Proto zvrácenost není jen nějakým vedlejším produktem monetarizmu - je jeho základem.
Navzdory tomu, že lidé často tuto tendenci nějakým způsobem registrují,
většina z nich zůstává naivní ohledně rozsáhlých důsledků tohoto sobeckého mechanizmu,
který řídí mentalitu společnosti.
Dokumenty ukázaly, že po tom, co tato společnost nepochybně věděla o tom,
že jejich lék byl infikován virem AIDS, stáhli ho z prodeje v USA
a dali ho do prodeje ve Francii, Evropě, Asii a Latinské Americe.
Vláda USA to dovolila, FDA to dovolila.
Teď se vláda tváří, jako by nic, a ignoruje to.
Tisíce nevinných lidí trpících hemofilií zemřeli na AIDS.
Tato společnost bez nejmenších pochybností věděla, že její lék obsahuje AIDS,
ale dali ho do prodeje, neboť chtěli tuto pohromu přeměnit na zisk.
Takže vidíte, že zkorumpovanost je zabudovaná součást společnosti.
Jeden druhého oškubáváme, a při něčem takovém nemůžeme čekat slušnost a podobné věci.
Politika.
Lidé mají pocit, že nevědí koho volit. A myslí na demokracii,
která není v ekonomice založené na peněžním systému možná.
Pokud máte více peněz na reklamu svých postojů,
dostat se na pozici, kterou chcete ve vládě,
to není demokracie.
To pomáhá těm, kteří jsou v lepším postavení v porovnání s ostatními.
Takže je to vždy o diktatuře elity - lidí, kteří mají peníze.
"V této zemi můžeme mít buď demokracii, nebo obrovské bohatství v rukách hrstky lidí,
ale nemůžeme mít obojí naráz." - Louis Brandeis, soudce Nejvyššího soudu
Je zajímavé pozorovat, jak se při prezidentských volbách najednou vynoří zdánlivě neznámí kandidáti.
Potom, dříve než se ***ějete, vám zůstane na výběr jen malá skupina extrémně bohatých lidí,
kteří mají podezřele podobné názory na fungování společnosti.
Samozřejmě je to vtip.
Lidé figurující na volebních lístcích jsou tam,
protože byli dopředu vybráni vládnoucí finanční třídou, která tuto show inscenuje.
A ti, kteří chápou tuto iluzi demokracie si často myslí:
Kdyby se jen mohli dostat k moci naši čestní politici, potom by nám bylo dobře.
I když se tento nápad jeví v našem tradičním pohledu na svět jako rozumný,
je to bohužel pouze další falešná představa.
Protože když přijde na to, co je skutečně důležité, politika jako taková, stejně jako politici
nemají absolutně žádnou skutečnou důležitost z pohledu toho,
co dělá náš svět a naši společnost funkčními.
Politici nejsou ti, kteří dokážou řešit problémy. Nemají k tomu žádné technické schopnosti.
Nevědí, jak problém vyřešit. Ani kdyby byli upřímní, neumí to.
Jsou to technici, kteří umí zbavit vodu soli, dovedou vám elektřinu,
konstruují auta, vymysleli zařízení na vytápění a chlazení vašeho domu.
Technologie dokáže řešit problémy, ne politika.
Politici nedokážou řešit problémy, nejsou na to vyškoleni.
Velmi málo lidí se dnes zastaví a zamyslí se *** tím,
co je to, co nám vlastně zlepšuje náš život.
Jsou to peníze? Očividně ne.
Peníze se nedají jíst ani natankovat do auta.
Je to politika?
Jediné, co politici umí je přijímat zákony, dělat rozpočty a vyhlašovat války.
Je to náboženství? Samozřejmě není.
Náboženství netvoří nic, pouze vágní emoční útěchu pro ty, kteří něco takového vyžadují.
Ten pravý dar, který jako lidské bytosti máme, a který jediný zodpovídá za veškerý pokrok lidstva
je technologie.
Co je technologie?
Je to tužka, kterou můžeme na papír psát své myšlenky.
Je to auto, které nám dovoluje cestovat rychleji, než by nám dovolily naše nohy.
Jsou to brýle, které umožní ostré vidění těm, kteří to potřebují.
Aplikace technologie je sama o sobě "prodloužením lidských rukou",
snižuje lidskou námahu a osvobozuje lidi od určitých problémů.
Představte si, jaký by byl váš život dnes bez telefonu nebo sporáku, počítače, letadla.
Vše co máte doma a připadá vám samozřejmé, zvonek, stůl, myčka nádobí,
je technologie,
vytvořená kreativními, vědeckými a vynalézavými lidmi.
Ne penězi, politiky, ani náboženstvím - to jsou falešné instituce.
Psát svému zástupci v kongresu je výborná věc.
Říká se: "Pokud něco chcete, napište svému zástupci v kongresu."
V popředí zájmu lidí ve Washingtonu by měly být technologie, výzkum chorob, kriminalita.
Všechny faktory, které formují lidské chování.
Proč psát zástupci v kongresu. Podívejte se jací jsou lidé, kteří tam sedí, aby vykonávali tu práci.
V budoucnosti to budeme mít velmi těžké.
Politici se ptají: Kolik bude ten projekt stát?
Otázkou ale není, kolik peněz to bude stát.
Měla by znít: Máme na to zdroje?
A dnes máme zdroje na to, aby mohl každý slušně bydlet, na vybudování nemocnic a škol po celém světě,
na špičkové vybavení laboratoří za účelem výuky a lékařského výzkumu.
Vidíte, toto všechno máme,
ale jsme ve světě peněz, a ve světě peněz jde o zisk.
Co je kromě soukromého zájmu ještě dalším základním mechanizmem pohánějícím systém zisku?
Co je tím jádrem, které udržuje náboj konkurenčního prostředí?
Je to vysoká efektivnost a dlouhodobá udržitelnost?
Ne.
To není součástí jejich designu.
Nic, co se vyprodukuje v naší na zisk orientované společnosti
není ani zdaleka efektivní nebo dlouhodobě fungující.
Pokud by tomu tak bylo, neexistoval by multi-miliónový průmysl servisu automobilů,
ani by nebyla průměrná životnost elektroniky 3 měsíce – před tím, než se stane zastaralou.
Je to hojnost? To už vůbec ne.
Dostatek je z pohledu nabídky a poptávky z finančního hlediska vlastně špatná věc.
Pokud diamantová společnost naráz vytěží 10 krát více diamantů než obvykle, znamená to,
že nabídka diamantů se zvýší a cena a zároveň zisk z jednoho diamantu se sníží.
Faktem je, že efektivita, hojnost a dlouhodobá udržitelnost jsou nepřátelé zisku.
Jinak řečeno: To co zvyšuje zisk je mechanizmus nedostatku.
Co je mechanizmus nedostatku?
Jde o to, aby se zachovala hodnota produktů.
Například omezení těžby ropy způsobí zvýšení ceny.
Stejně to platí pro diamanty - udržování jejich nedostatku drží jejich vysokou cenu.
V diamantovém dole v Kimberley je pálili na uhlík, to drží cenu nahoře.
Co to potom znamená pro společnost, pokud je nedostatek - ať už přirozený nebo uměle vytvořený,
v průmyslu podmínkou úspěchu?
Znamená to, že v systému založeném na zisku nikdy nebudeme mít udržitelnost ani blahobyt.
Protože jednoduše jdou proti základní povaze systému.
Proto je nemožné mít svět bez války a chudoby.
Je nemožné neustále vylepšovat technologie na úroveň jejich největší efektivnosti a užitečnosti.
A hlavně, je nemožné očekávat, že se lidé budou chovat skutečně eticky a slušně.
Lidská přirozenost nebo lidské chování?
Lidé používají slovo instinkt, protože nedokážou vysvětlit svoje chování.
Sedí a hodnotí to s jejich nedostatkem vědomostí, znáte to, a říkají třeba:
"Člověk je nějak ustrojen", "chamtivost je přirozená věc", jako kdyby to zkoumali léta.
Ale není už o nic "přirozenější" než třeba nošení šatů.
Co chceme dělat je odstranit zdroje problémů.
Odstranit procesy, které produkují chamtivost, netolerantnost, předsudky,
využívání jednoho člověka druhým, elitářství.
Eliminovat potřebu věznic a veřejné sociální péče.
Vždy jsme měli tyto problémy, protože jsme vždy žili v systému nedostatku.
Výměnný obchod a peněžní systém - oba systematicky produkují nedostatek.
Pokud odstraníte příčiny, které generují "protispolečenské" chování, pak nevznikne.
člověk říká: "Není to něco vrozeného?"
Ne, není.
Neexistuje nic takového, jako lidská povaha.
Je pouze lidské chování, a to se v historii vždy měnilo a mění.
Člověk se nerodí s netolerancí, chamtivostí, zkorumpovaností, nenávistí.
To se na vás nalepí ve společnosti.
Válka, chudoba, korupce, hlad, lidské utrpení,
nic z toho se v peněžním systému nikdy zásadně nezmění.
Na to je třeba předělat naši kulturu, naše hodnoty,
a musí to být v možnostech planety Země.
Nemůže to záviset na názoru nějakého člověka,
nebo na představě nějakého politika o tom, jak by měl svět vypadat.
Ani na náboženských názorech.
A o tom je projekt Venus.
Projekt Venus.
Společnost, o které budeme hovořit
je osvobozená od všech starých pověr, věznic, policie, krutosti a zákonů.
Všechny zákony zaniknou, stejně jako profese - ty, které už nejsou opodstatněné.
Například makléři, bankéři, reklama - těm je konec, navždy, protože jich už nebude třeba.
Pokud pochopíme, že je to právě technologie stvořená lidskou vynalézavostí,
která lidstvo osvobozuje a zlepšuje kvalitu našeho života,
potom si uvědomíme, že to nejdůležitější, čemu je možno věnovat pozornost
je inteligentní řízení zdrojů naší planety.
Právě z přírodních zdrojů získáváme materiál na pokračování v cestě prosperity.
Pokud to pochopíme, uvidíme, že peníze ve své podstatě existují jako bariéra k těmto zdrojům,
protože v podstatě vše je třeba platit.
A proč potřebujeme peníze k získávání těchto zdrojů?
Je to z důvodu skutečného nebo uměle vytvořeného nedostatku.
Obyčejně neplatíme za vzduch ani vodu, protože jich existuje takový dostatek,
že prodej těchto zdrojů by neměl smysl.
Takže logicky, pokud by byly zdroje a technologie na vytvoření všeho v naší společnosti,
jako domů, měst, dopravních systémů, v dostatečné hojnosti,
nebyl by důvod nic prodávat.
Podobně, pokud by automatizace a stroje byly na tak vysoké úrovni,
že by dokázaly nahradit lidskou práci, nebyl by důvod mít zaměstnání.
A kdyby byly vyřešené tyto aspekty fungování společnosti,
nebyl by ani důvod, aby existovaly peníze.
Zůstává zodpovědět poslední otázku:
Máme na Zemi dostatek zdrojů a technologických znalostí, abychom vytvořili společnost takové hojnosti,
že vše co máme nyní, by bylo dostupné bez cenovky,
a bez potřeby se podrobovat prostřednictvím zaměstnání?
Ano, máme.
Máme zdroje a technologie, které to přinejmenším umožňují.
A také schopnost zvýšit životní úroveň tak vysoko, že lidé se v budoucnosti budou dívat na naši civilizaci
a budou koukat, jak primitivní a nevyvinutá byla naše společnost.
To co navrhuje projekt Venus je úplně odlišný systém, který je aktualizovaný na úroveň dnešních vědomostí.
Nikdy jsme nedali vědcům úkol: Jak by jste navrhli společnost bez nudných a monotónních zaměstnání,
aby se odstranily nehody v dopravě, systém, který by umožnil vysoký životní standard,
eliminoval jedovaté látky z jídla, našly se čisté zdroje energie,
můžeme to udělat a dokážeme to.
Ekonomika založená na zdrojích.
Hlavní rozdíl mezi ekonomikou založenou na zdrojích a peněžním systémem je to,
že v ekonomice založené na zdrojích skutečně záleží na lidech a jejich blahobytu.
Peněžní systém se stal tak zdeformovaným, že starost o lidi je v něm vždy druhořadá,
pokud tedy vůbec nějaká je.
Výrobky se vyrábějí stylem: Kolik peněz z toho můžeme vytěžit?
Pokud ve společnosti existuje nějaký problém, a nemůžete vydělat na jeho řešení,
tak se s problémem nikdy nic neudělá.
Ekonomika založená na zdrojích je něco velmi rozdílného od všeho, co tu kdy bylo.
Se vší dnešní technologií můžeme vytvořit hojnost.
Může se užít tak, aby to pomohlo zlepšit styl života každého člověka.
Pokud budeme používat technologie rozumně a s ohledem na životní prostředí,
hojnost může být na celém světě.
Je to velmi rozdílný systém, a těžce se o něm mluví,
protože veřejnost není dostatečně informovaná o dnešním stavu technologického pokroku.
Energie.
Dnes nemusíme pálit fosilní paliva, ani používat nic, co znečišťuje prostředí.
Existuje mnoho zdrojů čisté energie.
Alternativní zdroje energie prosazované vládnoucí skupinou jako vodík, biomasa a dokonce i jaderná energie
jsou velmi nedostačující, nebezpečné a existují jen proto,
aby se zachoval systém zisku z těchto zdrojů, který pobírá energetické odvětví.
Pokud se podíváme jinam než do propagandy a plánů řešení od energetických firem navrhovaných k jejich prospěchu,
objevíme zdá se nevyčerpatelný zdroj čisté, hojné a obnovitelné energie.
Sluneční a větrná energie je veřejnosti dobře známa, ale skutečný potenciál těchto zdrojů zůstává zamlčován.
Sluneční energie je takové množství, že jedna hodina poledního slunečního světla
obsahuje více energie, než spotřebuje celý svět za 1 rok.
Pokud bychom dokázali zachytit jen 0.01% z tohoto množství, svět by už nepotřeboval ropu, plyn ani nic jiného.
Otázka tedy není dostupnost, ale zda máme technologii k těžbě této energie.
A dnes známe mnoho prostředků k tomuto účelu,
kdyby nebyly odsouvány soupeřením o pozici na trhu se zaběhnutými energetickými strukturami.
Potom je tu větrná energie.
Tento druh energie byl dlouho označován jako slabý a díky závislosti na lokalitě za nepraktický.
Toto jednoduše není pravda. Ministerstvo energetiky USA v roce 2007 připustilo,
že pokud by byla větrná energie naplno zachytávaná pouze ve 3 ze všech 50 států USA,
mohla by napájet celou Ameriku.
Dále jsou tu téměř neznámé typy energie jako energie přílivu a vln.
Přílivová energie je získávána z přílivových změn hladiny v oceánu a získává se turbínami,
které tento pohyb zachytávají.
V Anglii je momentálně 42 oblastí, kde by mohly být takové elektrárny.
Podle předpovědi by takto získaná energie mohla pokrýt 34% z celkové potřeby Anglie.
Energie vln, kterou je možno získat z mořských vln na povrchu oceánu
má podle odhadu potenciál dodat až 80 tisíc TWh ročně.
Znamená to, že polovina z celkové spotřeby energie na planetě by mohla být vyrobena tímto způsobem.
Je důležité dodat, že tyto druhy energie nevyžadují v podstatě žádnou předcházející energii,
na rozdíl od uhlí, ropy, plynu, biomasy a vodíku.
Kombinace 4 zmíněných čistých druhů energie by za předpokladu, že se bude efektivně sbírat díky technologii,
mohla napájet celý svět, navždy.
Existuje ale ještě jedna forma čisté, obnovitelné energie, která všechny předcházející hází do koše.
Geotermální energie.
U geotermální energie se využívá tzv. "dolování tepla".
Je to jednoduchý proces, který za pomoci vody generuje obrovské množství čisté energie.
Technologický institut MIT ve zprávě o geotermální energii z roku 2006 píše,
že v Zemi je k dispozici asi 13000 zetajoulů energie,
z nichž 2000 zetajoulů by se mohlo relativně lehce získat pomocí vylepšené technologie.
Celková spotřeba energie všech zemí na planetě je asi 0.5 zetajoulů ročně.
Znamená to, že asi 4000 roků by si celá planeta vystačila pouze s tímto zdrojem.
A pokud si uvědomíme, že zemské teplo se neustále obnovuje, tento zdroj je skutečně bezedný.
Mohl by být využíván navždy.
Tyto energetické zdroje jsou jen některé z mnohých čistých dostupných zdrojů energie.
A postupem času objevíme další.
A vyplývá z toho jedna velmi důležitá věc -
že máme úplný dostatek energie, bez potřeby znečišťovat prostředí,
tradiční uchovávání, a konec konců i cenovky!
A co doprava?
Dominantními dopravními prostředky jsou dnes pro nás auta a letadla.
Obě v drtivé většině využívají pro pohon fosilní paliva.
V případě automobilů existuje bateriová technologie, s kterou můžete jet více než 160 km/h a ujet asi 320 km.
A existuje už mnoho let.
Bohužel, díky patentům na tyto baterie, které drží v rukou ropný průmysl,
je jejich podíl na trhu omezován.
Stejně tuto technologii a její dostupnost omezují politické tlaky ze strany energetických společností.
Není absolutně žádný důvod, pouze zkorumpovaná touha po zisku, která brání tomu,
aby dnes bylo každé auto na elektriku, tím pádem čisté, s nulovou potřebou využívat benzín.
A co se letadel týče, je na čase pochopit, že tento dopravní prostředek je nepostačující,
těžkopádný, pomalý a způsobuje až příliš mnoho znečištění.
Toto je vlak na magnetickém polštáři - MagLev. Pro pohon používá magnety.
Nadnáší se *** magnety a spotřebuje jen asi 2% z energie, kterou by spotřebovalo letadlo.
Vlak nemá kola, takže se nemá co opotřebovat.
Současná maximální rychlost verze používané v Japonsku je asi 580 km/h.
Tato verze je ale už dost stará.
Organizace s názvem ET3, která spolupracuje s projektem Venus, navrhla vlak typu MagLev,
který je schopný cestovat rychlostí 6400 km/h v nehybném vakuovém tubusu.
Tubus může vést po zemi nebo pod vodou.
Představte si, že byste si na obědovou skočili z Los Angeles do New Yorku (asi 4000 km),
nebo cestovali z Washingtonu do Pekingu (11000 km) 2 hodiny.
Toto je budoucnost kontinentální a mezikontinentální dopravy.
Rychlá, čistá, a spotřebuje pouze zlomek energie, kterou na stejný účel potřebujeme dnes.
Faktem je, že s technologií MagLev, vylepšenými bateriemi a geotermální energií
by nebyl už žádný důvod ke spalování fosilních paliv.
A mohli bychom to uskutečnit dnes, pokud by nás nebrzdila spleť paralyzujících ziskových struktur.
Práce
Amerika dnes směřuje k fašizmu. Díky své filozofii dominance a náboženství,
má sklon k podpoře fašistických názorů.
Americký průmysl je v podstatě fašistická instituce.
Pokud to nechápete, ... V momentě, kdy si cvakáte docházkový list do práce, vcházíte do diktatury.
Slýcháváme o tom, jak je práce důležitá a vážená.
Já se na ni dívám jako na placené otroctví.
Chtějí, aby jste uvěřili, že na živobytí si musíte vydělávat krůpějemi potu na svém čele.
To lidí drží na řetězu.
Jde o to osvobodit lidi od dřiny a monotónní práce, která z lidí dělá tupce, Okrádá je to.
V naší společnosti, ekonomice založené na zdrojích, stroje lidi osvobozují.
Vidíte, neumíme si to představit, protože jsme takový svět nikdy předtím neviděli.
Automatizace
Pokud se podíváme do minulosti, vidíme jasný postup automatizace,
kde stroje pomalu nahrazují lidskou práci.
Počínajíc zmizením obsluhy výtahu až po téměř automatickou výrobu automobilů.
Faktem je, že jak se technologie rozvíjí, potřeba lidské pracovní sily bude stále menší a menší.
To vytváří vážný konflikt, který potvrzuje faleš pracovního systému založeného na penězích,
protože je zaměstnání lidí v přímém konfliktu s technologickým pokrokem.
Takže pak díky základní prioritě průmyslu dosahovat zisku
budou lidé časem propouštěni z práce a nahrazováni stroji.
Když průmysl "zaměstná" stroj, nezkrátí pracovní den lidem, ale propustí je.
Přijdete o práci. Oprávněně se tedy bojíte strojů.
V technicky vyspělé společnosti fungující na principu ekonomiky zdrojů
by podle konzervativního odhadu mohlo být více než 90% povolání nahrazeno stroji.
Osvobodilo by to život lidí od nevolnictví v podobě zaměstnání.
To je účel samotné technologie.
A není přehnané uvažovat o tom, že časem by se pomocí nanotechnologií a jiných pokročilých technologií
mohly vykonávat i složité lékařské zákroky.
Řídily by se podle šablon a jejich úspěšnost by byla o mnoho vyšší než jakou dnes dosahují lidé.
Cesta je jasná,
avšak náš peněžní systém vyžadující vydělávání peněz prací tento pokrok blokuje.
Lidé potřebují práci, aby přežili.
Podstata je ta, že tento systém musí skončit,
jinak nikdy nebudeme svobodní a technologický pokrok bude neustále ochromován.
Pokud máme stroj, který čistí kanalizaci, nemusí to dělat člověk.
Na stroje se tedy dívejme jako na prodloužení lidských rukou a výkonu.
Navíc, mnoho dnešních povolání nebude mít v ekonomice založené na zdrojích
důvod pro svou další existenci.
Například profese související s penězi, reklamou, a i celým právním systémem.
Protože bez peněz by se velká většina zločinů nikdy nestala.
V podstatě všechny formy kriminality jsou důsledkem peněžního systému,
ať už přímo, nebo pod tlakem nedostatku peněz.
Proto by zákony eventuálně mohly "vyhynout".
Namísto umístění značky "Při dešti nebezpečí smyku",
co takhle vyrobit drsný povrch vozovky, aby za mokra nebyla kluzká.
A když se opilý člověk sedne do auta, a auto začne jezdit ze strany na stranu,
dát tam malé kyvadlo jako indikátor, které aktivuje systém a auto odstaví na kraji cesty.
To není zákon, ale řešení.
Umístit na auta sonar a radar, aby se nemohly srazit.
Člověkem vytvořené zákony jsou pokusem vypořádat se s opakujícími se problémy.
Neví se, jak problém vyřešit, tak se udělá zákon.
V USA - nejkapitalističtější a nejvíce zprivatizované zemi sotva překvapí,
že je tu největší populace vězňů na světě, a každým rokem roste.
Statisticky vzato, většina z těchto lidí je nevzdělaná a pochází z chudých, zanedbaných poměrů.
A navzdory propagandě, jsou to právě tyto poměry, které přivádějí lidi ke kriminálním a násilným činům.
Společnost ale odhlíží od tohoto problému a dívá se úplně opačným směrem.
Soudní a vězeňské systémy jsou pouze dalšími příklady toho,
jak se naše společnost vyhýbá zkoumání primárních příčin takového chování.
Na policii a věznice se dávají miliardy ročně,
a pouze zlomek z toho se investuje do boje proti chudobě -
jednomu ze základních důvodů, proč vůbec kriminalita vzniká.
A dokud budeme žít v ekonomickém systému, který preferuje a skutečně vytváří pocit nedostatku i nedostatek sám,
kriminality se nikdy nezbavíme.
Motivace
Kdyby měli lidé přístup k životním potřebám bez nevolnictví, zadlužení, normálního i výměnného obchodu,
chovali by se velmi rozdílně.
A pak když všechny věci budou dostupné "bez cenovky".
Říkají: Ale musíte mít na všem cenu, co by jinak lidi motivovalo?
Když má člověk vše co chce, bude jen ležet na slunci.
Toto je jen mýtus, který se snaží prosazovat.
Lidí jsou v naší kultuře trénovaní na to, aby věřili, že peněžní systém produkuje stimul.
Pokud by lidé měli dostupné věci, které potřebují, proč by chtěli vůbec něco dělat?
Ztratila by se motivace.
To vás učí, aby jste podporovali peněžní systém.
Když vypustíte ze scénáře peníze, byly by jiné stimuly. Velmi odlišné.
Pokud mají lidé přístup k životním potřebám, jejich motivace se změní.
Co měsíc a hvězdy? Objeví se nové motivace.
Pokud rádi malujete, budete rádi svoje malby jiným lidem rozdávat, ne prodávat.
Vzdělání
Myslím, že většina dnešního vzdělání je doslova produkce pracovní síly.
Je velmi specializované, vůbec není všestranné.
Lidé toho o různých věcech moc neví.
Myslím, že byste nedonutili lidi jít do války, když by věděli příliš mnoho.
Vzdělání je většinou rutina. Neučí vás jak řešit problémy,
ani dívat se na věci okolo sebe kritickým způsobem.
V ekonomice založené na zdrojích by vzdělávání probíhalo úplně jinak.
Hlavním zájmem takové společnosti je mentální rozvoj,
a motivace každého jednotlivce k tomu, aby co nejvíce využil svůj potenciál.
Naše filozofie je: Čím chytřejší lidé, tím bohatší svět,
protože každý k tomu nějak přispěje.
Čím chytřejší budou mé děti, tím lepší bude i můj život,
protože se budou konstruktivně podílet na zlepšování svého prostředí.
A stejně tak mého života, protože všechny vynálezy by se využily pro dobro společnosti,
a nic by tomu nestálo v cestě.
Civilizace
Vlastenectví, zbraně, armády, loďstvo, to vše je znak toho, že ještě nejsme civilizovaní.
Děti se jednou budou ptát svých rodičů: To jste neviděli nevyhnutelnost strojů?
Tati, neviděl jsi, že při produkci nedostatku je válka něco neodvratného?
Ale dítě pochopí, že jste byli hlupáky vychovávaným pouze k tomu,
abyste sloužili zaběhnutým institucím.
Jsme tak hnusná, nezdravá společnost, že se ani nedostaneme do učebnic dějepisu.
Budou jen říkat: Velké národy braly území menším, a používaly sílu a násilí.
O minulosti se bude mluvit jen v souvislosti se zkorumpovaným chováním,
a to až do začátku nového, civilizovaného světa.
Ten bude tehdy, když budou všechny národy spolupracovat.
Sjednocení světa, pracujícího pro společné dobro všech lidí,
bez nutnosti být někomu podřízený, bez sociálních rozdílů,
ať už na základě technického nebo jiného elitářství.
To vše by se ztratilo z povrchu zemského.
A stát nedělá nic, protože není žádný stát. ...
Systém, který navrhujeme - na zdrojích založená globální ekonomika, není perfektní.
Je ale mnohem lepší, než ten, který máme nyní.
Dokonalost se nedá dosáhnout nikdy.
"Moje země je svět a moje náboženství je konat dobro."
Thomas Paine, 1737-1809
Sociální hodnoty naší společnosti, které se projevují v neustálých válkách,
korupci, tyranských zákonech, sociálním rozvrstvení, bezvýznamných pověrách,
ničení životního prostředí, a v despotické, sociálně lhostejné, na zisk orientované vládnoucí třídě,
toto vše je především výsledek kolektivní ignorace
dvou nejzákladnějších pohledů na realitu, které člověk může mít:
Princip vývoje a princip symbiózy v přírodě.
Princip vývoje reality je, že všechny systémy, ať už jde o vědomosti, společnost, technologie,
filozofii, nebo jakýkoliv jiný výtvor,
budou - pokud nebudou potlačeny - procházet plynulou, neustálou změnou.
To co dnes považujeme za samozřejmost - moderní komunikaci a dopravu -
- v dávné minulosti by něco takového bylo nepředstavitelné.
Podobně, v budoucnosti budou technologie, objevy a sociální systémy,
o kterých se nám dnes ani nesní.
Přešli jsme od alchymie k chemii, od geocentrického vesmíru k heliocentrickému,
od představy, že za nemoci mohou démoni, k moderní medicíně.
Tento vývoj nejeví žádné známky toho, že by měl skončit.
A je to toto uvědomění, které nás spojuje a vede na cestě k růstu a pokroku.
Statická empirická znalost neexistuje, spíše je to vhled do vývoje všech systémů který musíme poznat.
Znamená to, že musíme být neustále otevřeni novým informacím,
i pokud tyto informace ohrožují naši víru v tradiční věci, a tím i naši identitu.
Bohužel, dnešní společnost si to neuvědomuje,
a tradiční instituce pokračují v paralýze pokroku ve snaze zachovat zastaralé sociální systémy.
Zároveň populace trpí strachem ze změny.
Protože jejich výchova předpokládá statickou identitu,
zpochybnění systému hodnot nějaké osoby obyčejně vyústí do urážek a obav.
Protože nemít pravdu je dnes mylně považováno za neúspěch.
Přitom by člověk, kterému dokázali omyl, měl oslavovat.
Pozdvihuje ho to totiž na novou úroveň porozumění, prohlubuje jeho uvědomění.
Ve skutečnosti neexistuje nic takového jako chytrý člověk,
protože je pouze otázkou času, než budou jeho názory aktualizovány a změněny.
A tato tendence držet se slepě svého systému hodnot, chránit ho před novými, potenciálně transformujícími informacemi,
není nic jiného než forma intelektuálního materializmu.
Peněžní systém tento materializmus uchovává nejen svými sebeochraňujícími se institucemi,
ale i prostřednictvím nespočetného množství lidí,
kteří byli vychováni k slepému a bezmyšlenkovému udržování těchto struktur.
Tím se stali samozvanými strážci statusu quo.
Ovcemi, které už nepotřebují ovčáckého psa, aby je usměrňoval.
Kontrolují jeden druhého, a exkomunikují ty, kteří vystoupí z normy.
Tato tendence odmítání změny a udržování současných institucí
kvůli zachování identity, pohodlí, moci a zisku je naprosto neudržitelná.
Bude pouze produkovat ještě větší nerovnováhu, roztříštění, deformaci a neustálé směřování k destrukci.
Přišel čas na změnu.
Od lovců a sběračů k agrární a industriální revoluci.
Směřování je jasné.
Nastal čas pro nový sociální systém, který zohledňuje dnešní úroveň poznání.
Peněžní systém je produktem období, kdy byl nedostatek realitou.
Dnes, v době technologie, už není peněžní systém ve společnosti opodstatněný.
Pryč s úchylným chováním, kterým se projevuje.
Podobně jako dominantní světonázory tj. teistická náboženství fungují se stejnou společenskou neopodstatněností.
Islám, křesťanství, židovství, hinduizmus a všechny ostatní
existují jako bariéry osobního a společenského růstu.
Protože každá skupina prosazuje a chrání uzavřený pohled na svět.
A takové omezené chápání není jednoduše možné v budoucím světě.
Náboženství ale uspělo omezováním uvědomění si jeho příchodu
za pomoci vštěpování psychologické deformace v podobě víry.
Logika a nové informace jsou zavrhovány ve prospěch tradičních, zastaralých přesvědčení.
Koncept Boha je skutečně metoda k vysvětlování věcí okolo sebe.
V dávných dobách lidé nevěděli dost o tom, jak věci vznikají, jak vlastně příroda funguje.
Tak si vymysleli svoje vlastní příběhy a vytvořili Boha podle svých představ -
chlapík, který se rozzlobí, když se lidé nechovají správně.
Sesílá povodně, zemětřesení, ... a nazývají to dílem božím.
Zběžný pohled na pohnutou historii náboženství odhaluje,
že i základní mýty jsou samy o sobě výsledkem vývoje a ovlivněny časem.
Například, základní učení křesťanské víry je smrt a zmrtvýchvstání Krista.
Je to tak důležité, že sama Bible říká:
"Kdyby Kristus nebyl vstal z mrtvých, naše modlitby by byly zbytečné, stejně jako vaše víra."
Je ale velmi těžké vzít toto vyjádření doslova,
protože ve světské historii neexistuje žádný primární zdroj popisující tuto nadpřirozenou událost.
Navíc je tu vědomost o existenci mnohých předkřesťanských spasitelů,
kteří taktéž zemřeli a byli vzkříšeni.
To díky této známé analogii, odsouvá celý příběh do oblasti mytologií.
Rané církevní postavy, jako Tortullian, se velmi snažily prolomit tyto analogie.
Dokonce tvrdil, že za tyto podobnosti je zodpovědný sám ďábel.
V druhém století napsal:
"Ďábel, jehož prací je zneužívat a převracet pravdu, imituje přesné okolnosti božské svátosti.
Křtí své věřící a slibuje odpuštění hříchů.
Oslavuje oběť chleba a přináší symbol zmrtvýchvstání.
Mějme na paměti lstivost ďábla, který okopíroval božské věci."
Skutečně smutné je to, že když upustíme od myšlenky, že příběhy křesťanství,
židovství, islámu a ostatních jsou skutečnou historií,
a přijmeme je jako to, co doopravdy jsou - čistě alegorické vyjádření odvozené z mnohých věr,
zjistíme, že všechna náboženství se odvíjejí ze společného linie.
A je to právě tento zjednodušující imperativ, který je třeba pochopit a ocenit.
Náboženství způsobila více rozdělení a konfliktů, než jakákoliv jiná ideologie.
Křesťanství samotné má více než 34000 denominací.
Bible je věc interpretace.
Když ji čtete, říkáte: "Myslím, že Ježíš myslel toto.
Myslím, že Jób myslel tamto. Ale ne. Myslel toto!"
Takže musíte oddělit adventisty sedmého dne, katolíky ...
A rozdělená církev není vůbec církví.
A takové rozdělení, které je charakteristické u všech teistických náboženství
nás dostává k našemu druhému selhání v uvědomění:
Falešná domněnka oddělenosti, vyvolaná odmítáním symbiózního vztahu života.
Kromě pochopení, že všechny přírodní systémy vznikly vývojem,
všechny představy o realitě se budou neustále vyvíjet, měnit a též mizet.
Musíme též pochopit, že všechny systémy jsou ve skutečnosti vynalezenými útržky
pouze za účelem konverzace.
Protože v přírodě neexistuje taková věc, jako nezávislost.
Celá příroda je sjednocený systém vzájemně souvisejících proměnných veličin,
z kterých je každá příčinou i reakcí, existující pouze jako sjednocený celek.
Nevidíme přírodu napojenou šňůrou na zástrčku.
Takže máme dojem, že jsme nezávislí, a bloudíme kolem.
Ale vezměte nám kyslík, a všichni ihned zemřeme.
Bez rostlin, všichni zemřeme.
A bez slunce zase zahynou všechny rostliny.
Takže jsme propojení.
Skutečně musíme vzít v úvahu věci jako celek.
Protože na této planetě to není pouze o lidech, ale o přežití jako celku.
Víme, že nemůžeme žít bez rostlin a zvířat, bez těch čtyř přírodních živlů.
A tedy, kdy to už začneme brát v úvahu?
To je to, co se musí podařit.
Úspěch závisí na tom, jak dobře dokážeme spolupracovat se vším okolo nás.
Jsem si dobře vědom faktu, že můj vnuk nemůže doufat v to,
že zdědí udržitelný, pokojný, stabilní, sociálně spravedlivý svět,
dokud každé dítě, které dnes vyrůstá v Etiopii, Indonésii, Bolívii,
v Palestině, v Izraeli, nebude mít stejné vyhlídky do budoucna.
Je třeba starat se o celé společenství, jinak vzniknou vážné problémy.
Nyní se musíme na celý svět dívat jako na jedno společenství.
A všichni musíme dbát o sebe navzájem.
A není to pouze společenství lidí. Je to společenství rostlin, zvířat, živlů.
Toto skutečně potřebujeme pochopit.
A to nám též přinese radost a potěšení.
To je to, co dnes chybí v našich životech.
Můžeme to nazvat duchovností, ale podstatným faktem je,
že radost přichází ze žití ve spojení s okolím.
To je náš božský duch. To je ta naše stránka, která to opravdu cítí.
Můžete ho cí*** hluboko v sobě. Je to úžasný, kouzelný pocit.
Víte, když to přijde. A nedají vám to peníze, ale to spojení s okolím.
Tak tomu říkám riziko pro tuto zemi.
Jak jen budeme pokračovat ve výrobě jaderných zbraní? Chápete, co myslím?
Co se stane se zbrojním průmyslem, když si uvědomíme, že jsme všichni jeden celek?
Posere nám to ekonomiku.
Ekonomiku, která je i tak podvod.
Což by bylo teda fakt pitomý.
Pak asi chápete, proč dělá vláda takový drakonický opatření
proti myšlence pocitu bezpodmínečný lásky. - Bill Hicks
"Věřím, že neozbrojená pravda a bezpodmínečná láska budou mít ve skutečnosti poslední slovo."
- Dr. Martin Luther King Jr., 1929-1968
Pokud pochopíme, že integrita naší osobní existence
je úplně závislá na integritě všeho ostatního v našem světě,
tak jsme pochopili význam bezpodmínečné lásky.
Protože láska znamená vidět všechno okolo jako sebe samého,
a zároveň sebe jako vše, a to nemůže mít žádnou podmínečnost.
Protože ve skutečnosti jsme všichni vlastně jedno.
Pokud je pravda, že jsme všichni ze středu hvězdy, každý atom v každém z nás je ze středu hvězdy,
tak jsme všichni to stejné.
I automat na Colu, nedopalek cigarety na chodníku je z atomů, které jsou z hvězdy.
Všechny byly znovu a znovu použité tisíckrát, tak jako vy a já.
A tedy, tam venku jsem v podstatě jen já.
Takže čeho se bát? Co to je, co potřebuje hledat útěchu?
Nic. Nemáme se čeho bát, neboť jsme to všechno my.
Problém je, že jsme byli odděleni tím, že jsme se narodili, dali nám jméno, identitu,
dali nám individualitu. Byli jsme separováni od jednoty, a to je co zneužívá náboženství.
Lidé mají touhu být znovu součástí celkové jednoty.
Takže to zneužívají. Nazývají to Bůh, říkají že má pravidla. Považuji to za kruté.
Myslím že to jde i bez náboženství. - George Carlin, 1937-2008
Mimozemský návštěvník zkoumající rozdíly mezi lidskými společnostmi by zjistil,
že ty rozdíly jsou bezvýznamné v porovnání s podobnostmi.
Naše životy, naše minulost a budoucnost jsou spjaty se sluncem, měsícem a hvězdami.
My lidé jsme viděli atomy, které tvoří celou přírodu a síly, které toto dílo vytvořily.
A my, kteří ztělesňujeme místní oči, uši, myšlenky a pocity kosmu, jsme se přinejmenším začali zajímat o svůj původ.
Látka z hvězd, rozjímající o hvězdách, uspořádané sbírky desítky miliard miliard miliard atomů,
rozjímající o evoluci přírody, stopující tu dlouhou cestu, kterou přišla k vědomí, zde na planetě Zemi.
Naše loajalita vůči druhu a vůči planetě. My promlouváme za Zemi.
Naše povinnost přežít a prosperovat neplatí jen nám samým, ale též kosmu, pradávnému a nesmírnému, který je naším pramenem.
Jsme jeden druh. Jsme látkou hvězd a žneme jejich světlo.
- Carl Sagan, 1934-1996
Je čas vyzdvihnout jednotu.
Naše přežité sociální systémy se rozpadly.
Je čas pracovat společně na vytvoření udržitelné, globální společnosti,
kde je o každého postaráno a každý je skutečně svobodný.
Vaše osobní přesvědčení, ať už jakékoliv, jsou bezvýznamná, jde-li o nezbytnosti života,
Každá lidská bytost se narodí nahá, potřebuje teplo, jídlo, vodu a příbytek.
Vše ostatní je doplněk.
Z toho vyplývá, že nejdůležitější je inteligentní hospodaření se zdroji Země.
Toho ale v peněžním systému nemůže být nikdy dosaženo.
Protože honba za ziskem je honbou za osobním zájmem, což neodmyslitelně produkuje nerovnováhu.
Současně jsou politici úplně zbyteční.
protože naše problémy v životě jsou technické, ne politické.
Navíc ony ideologie, které rozdělují lidstvo, jakými jsou náboženství,
bude potřeba vážně zhodnotit co se týče jejich hodnoty, účelu a sociální opodstatněnosti.
Doufejme, že náboženství časem ztratí svůj materializmus a základ v pověrách
a přejde do užitečných oblastí filozofie.
Faktem je, že dnešní společnost je naruby.
Politici neustále mluví o ochraně a bezpečnosti, spíše než o tvoření, jednotě a rozvoji.
Jen samotné USA v současnosti vydávají zhruba 500 miliard dolarů ročně na obranu.
To je dost na zaplacení čtyřletého univerzitního studia
všem dospělým Američanům, kteří mají jen střední školu.
Ve čtyřicátých letech vytvořil projekt Manhattan první skutečnou zbraň hromadného ničení.
Tento projekt zaměstnal 130 tisíc lidí a stál extrémní množství peněz.
Představme si, jaký by byl náš život dnes, kdyby tato skupina vědců
namísto vymýšlení nástroje na zabíjení lidí
pracovala na způsobu vytvoření soběstačného světa hojnosti.
Život dnes by byl velmi, velmi jiný, pokud by právě to bylo jejich cílem.
Namísto zbraní hromadného ničení je čas rozpoutat něco mnohem silnějšího -
zbraně hromadného tvoření.
Naše skutečné božství spočívá v naší schopnosti tvořit.
A vyzbrojeni pochopením symbiózních propojení života
a zároveň vedeni povahou reality vzniku,
neexistuje nic, co by jsme nemohli udělat nebo dosáhnout.
Samozřejmě, čelíme silným bariérám v podobě zaběhnutých mocenských struktur, které odmítají změnu.
Srdcem těchto struktur je peněžní systém.
Jak už bylo vysvětleno, systém částečných rezerv je formou otroctví prostřednictvím dluhu,
kde je doslova nemožné, aby společnost byla svobodná.
Naopak kapitalizmus volného trhu ve formě volného obchodu využívá dluh na uvěznění světa
a uvrhnutí zemí do područí hrstce obrovských obchodních a politických mocností.
kromě těchto očividných amorálností je to samotný systém založený na konkurenci,
jenž okamžitě ničí možnost rozsáhlé spolupráce v zájmu obecného prospěchu.
A tak paralyzující jakoukoliv snahu dosáhnout skutečnou globální udržitelnost.
Tyto finanční a obchodní struktury jsou dnes zastaralé a musí být překonány.
Samozřejmě, nemůžeme být naivní a myslet si, že obchodní a finanční elita se připojí k této myšlence,
protože by ztratili moc a nadvládu.
Musí být tedy podniknuty pokojné a velmi strategické kroky.
Nejvýznamnější a nejsilnější věc, kterou je třeba udělat, je jednoduchá:
Musíme změnit naše chování tak, abychom donutili mocenskou strukturu poslouchat vůli lidí.
Musíme přestat podporovat tento systém.
Jediný způsob, jak změnit režim, je odmítnout se na něm podílet.
a zároveň poukazovat na jeho ustavičné nedokonalosti a zvrácenost.
Oni nezruší peněžní systém kvůli našim nápadům nebo doporučením.
Systém musí selhat, a lidé musí ztratit důvěru v jimi zvolené vůdce.
To by byl významný bod obratu, kdyby byl projekt Venus nabídnut jako možná alternativa.
Pokud ne, obávám se následků.
Současný vývoj naznačuje, že naše země (USA) směřuje k bankrotu.
Je pravděpodobné, že se naše země ocitne pod vojenskou diktaturou,
aby se předešlo výtržnostem a úplnému sociálnímu rozpadu.
A jakmile to propukne v USA, všechny ostatní kultury zažijí podobné věci.
Dnes je světový finanční systém kvůli svým vlastním nedostatkům na pokraji kolapsu.
Kontrolor měn v roce 2003 vyhlásil, že úrok ze státního dluhu USA
nebude možné splatit za méně než 10 let.
Toto teoreticky znamená úplný bankrot pro ekonomiku USA,
a následky pro svět budou nesmírné.
Peněžní systém částečných rezerv dosahuje své teoretické limity expanze,
a krachy bank, které vidíte, jsou jen začátkem.
Proto inflace prudce roste, všechny dluhy jsou na rekordně vysokých hodnotách
a vláda a centrální banka ve velkém vyrábějí nové peníze ve snaze zachránit zkorumpovaný systém.
Protože jediný způsob jak zachránit banky je vytvořit více peněz.
A jediný způsob jak vytvořit více peněz je vytvořit víc dluhů a inflace.
Je jen otázkou času, kdy se karta otočí a nikdo si nebude chtít brát další půjčky,
zatímco počet neplatičů roste, protože si lidé nemohou dovolit ani své současné půjčky.
Potom se expanze peněz zastaví, a začne smršťování jejich množství, jaké svět ještě neviděl.
A skončí století trvající pyramidová hra.
A to už začalo.
Takže musíme odmaskovat tento finanční kolaps a nazvat ho tím, čím skutečně je,
využívajíce tuto slabost jako naši výhodu.
Zde je několik návrhů:
První věc: Odhalit podvod bank.
Citibank, JP Morgan Chase a Bank of America mají největší moc v rámci zkorumpované centrální banky.
Je čas bojkotovat tyto instituce.
Pokud máte účet nebo kreditní kartu v kterékoliv z nich, dejte své peníze do jiné banky.
Pokud máte hypotéku, přefinancujte ji u jiné banky.
Pokud vlastníte jejich akcie, prodejte je.
Pokud pro ně pracujete, odejděte.
Toto gesto vyjádří opovržení mocnostmi stojícími za soukromým bankovním kartelem
známým jako centrální banka.
A šířit povědomí o podvodné povaze bankovního systému jako takového.
Za druhé: Vypněte televizní zprávy.
Pro vaši informovanost navštěvujte vznikající nezávislé zpravodajské portály na internetu.
CNN, NBC, ABC, FOX a všechny ostatní předkládají jen přefiltrované zprávy v zájmu udržení současného stavu.
A v dnešní situaci, kdy 4 korporace vlastní všechny hlavní média,
se o objektivních informacích nedá ani uvažovat.
V tomto směru je skutečně neocenitelný internet.
Díky tomuto svobodnému toku informací vládnoucí třída ztrácí kontrolu.
Internet musíme neustále chránit, protože je momentálně naším skutečným zachráncem.
Za třetí: Nikdy nedovolte sobě, své rodině, ani komukoliv koho znáte
aby se dal do armády.
Je to zastaralá instituce, používaná výhradně na udržení vládnoucího zřízení,
které už není opodstatněné.
Američtí vojáci v Iráku pracují pro korporace, ne pro lidi.
Propaganda nás nutí věřit tomu, že válka je přirozená věc a armáda je ctihodná instituce.
Ale pokud je válka přirozená,
proč máme denně 18 sebevražd amerických veteránů, kteří prožili post-traumatickou stresovou poruchu?
Pokud jsou naši vojáci tak ctění, proč tvoří váleční veteráni 25% amerických bezdomovců?
Za čtvrté: Přestaňte podporovat energetické firmy.
Pokud bydlíte v samostatném domě, pokuste se o energetickou samostatnost.
Prozkoumejte každou možnost, jak udělat svůj dům soběstačným, pomocí čisté energie.
Sluneční, větrná a další obnovitelné zdroje energie jsou dnes pro spotřebitele dostupnou realitou.
A pokud vezmete v úvahu nekonečný růst cen tradičních energií
pravděpodobně to bude z dlouhodobějšího hlediska výhodná investice.
Pokud jezdíte, pořiďte si co nejmenší auto,
a zvažte použití jedné z mnohých technologií přestavby,
které změní pohon vašeho auta na hybridní, elektrický
nebo na jakákoliv jiná než tradiční paliva.
Za páté: Odmítněte politický systém.
Iluze demokracie je urážkou naší inteligence.
V peněžním systému není nic takového jako skutečná demokracie. A nikdy nebylo.
Dvě naše politické strany v USA vlastní jedna garnitura korporátních lobistů.
Do svých pozic jsou dosazení korporacemi, a jejich popularita je uměle vytvářena jejich médii.
V systému se zabudovanou korupcí je změna panáčků jednou za pár let v podstatě bezvýznamná.
Namísto tváření se, že politické hry mají nějaký skutečný smysl,
zaměřte se na to, jak překonat tento zkrachovalý systém.
A za šesté: Připojte se k hnutí.
Jděte na thezeitgeistmovement.com
a pomozte nám vytvořit největší masové hnutí za společenskou změnu, jaké kdy svět viděl.
Musíme se zmobilizovat a poučit každého o zabudované zvrácenosti našeho současného světového systému.
Společně s jediným skutečným udržitelným řešením -
vyhlásit všechny přírodní zdroje planety za společné dědictví pro všechny lidi.
A současně informovat každého o skutečném stavu technologií,
a jak můžeme být všichni svobodní, pokud bude svět bude namísto válčení spolupracovat.
Volba je na vás.
Můžete být ***ále otroky finančního systému a sledovat přetrvávající války,
ekonomické propady a nespravedlivost na celém světě
a klamat sami sebe jalovou zábavou a materialistickým odpadem.
A nebo, můžete zaměřit svou energii na skutečnou, smysluplnou, trvající,
celkovou změnu, která má reálnou schopnost pomoci a osvobodit všechny lidi, bez výjimky.
Ale, nakonec, ta nejdůležitější změna se musí odehrát nejdříve ve vás.
Skutečná revoluce je revoluce vědomí.
Každý z nás se nejprve potřebuje zbavit onoho rozdělujícího, materialistického nánosu,
které nás učili považovat za pravdu.
A zároveň poznávat, umocňovat a sjednotit se s podněty
přicházejícím z naší skutečné jednoty prožívání.
Je to na vás.
To, o co se snažíme ve všech těchto diskuzích a přednáškách je,
zda nemůžeme radikálně dosáhnout transformace mysli.
Ne akceptovat věci takové, jaké jsou,
ale porozumět tomu, vložit se do toho, prozkoumat to,
vložit své srdce, svou mysl, vše co máte, aby jste našli způsob, jak žít jinak.
Ale to závisí na vás, a na nikom jiném.
Protože v tomto není žádný učitel. Nejsou žádní žáci.
Není žádný vůdce, guru, mistr, žádný spasitel.
Protože vy sám jste učitel, žák, vy jste mistr, vy jste guru, vy jste vůdce.
Jste vším.
A pochopit znamená přetvořit to, co je.
Scénář, kamera, režie, střih, hudba: Peter Joseph
Zdroje a poznámky na www.zeitgeistmovie.com
připojte se k nám na stránkách www.selhanipenez.cz