Tip:
Highlight text to annotate it
X
Rozhovor s Danielem Dencikem Až na Měsíc
Proč jste si vybral příběh o profesionální cyklistice? Co vás na tom zaujalo?
Jsem velký fanoušek cyklistiky, myslím, že první hračka kterou jsem měl, bylo kolo, které jsem dostal od otce.
Chtěl jsem se přesunout do natáčení věci, kterou miluji.
Psal jsem a střihal jsem.
Takže jsem se vždy podílel na všem kromě natáčení.
Opravdu se mi natáčení nikdy moc nelíbilo,
když jsem šel za známými režiséry, tak jsem si říkal, že to není nic pro mě.
Ale chtěl jsem se jen dostat do úžasného prostředí
a nedokážu myslet na nic úžasnějšího než na cestování s karavanem,
jezdit každý den do různých měst.
Bylo to jako plánovat vysněný projekt, který se stal skutečností.
Bylo těžké získat Rasmuse pro spolupráci?
Ano, byl na začátku dost skeptický.
Pamatuji si, že jsem se ho zeptal:"Můžeme jít na večeři? Chci ti vysvětlit svůj nápad."
A on řekl:"Dobře, ale vyberu si restauraci poblíž domu mé matky,
protože je zvláštní, když mě muž starší než já zve na večeři."
Ale pak se uvolnil a stali jsme se přáteli, když jsme film natáčeli.
Neřekl bych, že to bylo nějak těžké, je to velmi specifický člověk.
Rozuměl jsem tomu, že je docela extrémista a také chce extrémistický pohled na věc.
Byl jste si od začátku jistý, že to bude Rasmus?
Ano, byl to hazard.
Věděl jsem něco málo o cyklistice.
Nějdřív se mi jen líbilo jen jeho jméno. To Quaade.
Bylo to jako ten španělský voják, co bojuje v horách.
Na začátku jsem se zamiloval do jeho jména.
A pak jsem ho trochu poznal, tenkrát mu bylo kolem sedmnácti nebo osmnácti.
Takže závodil v kategorii do osmnácti let.
Viděl jsem, jen z jeho výsledků, že je to muž kterého hledáme.
Měl potenciál.
Ale bylo takových v Dánsku dalších deset.
Udělal jsem opravdu hazard. Neměli jsme plán.
Ale měli jsme štěstí.
Jeho příběh ve filmu je jako z Hollywoodu.
Proč jste použil ten starý nádech filmu?
Chtěl jsem natočit film o závodění z pohledu sportovců.
Nechtěl jsem točit film, který by si držel odstup.
Chtěl jsem být uvnitř jeho hlavy a srdce,
takže bych řekl, že to přidalo jistou intimitu.
Má to snovou kvalitu a také to působí jako rodinná nahrávka.
A to se mi líbilo a Rasmusovi také.
Prostě jsem do toho šel.
První dva roky, kdy jsem točil sám,
to bylo něco, co jsem mohl ovládat.
Nemohl bych ovládat 45mm a nechtěl jsem to točit na video, protože jsem točil už tak dlouho.
Takže jsme se snažili zůžit materiál a udělat to víc kompaktní.
A byla to dobrá volba.
Musel jsem přemýšlet.
Protože v dnešní digitální éře prostě zapnete kameru a pak doufáte, že se něco stane.
A já musel udělat přesný opak.
Musel jsem přemýšlet hodně, protože jsem měl dvě minuty na rozmyšlenou, jak to použiju.
A neradil bych nikomu, aby se do toho pouštěl,
bylo to hodně těžké a hloupé a drahé a skoro akrobatické.
Snažit se sledovat závod na motorce.