Tip:
Highlight text to annotate it
X
26. dubna, 1986.
Den, kdy jsme vše ztratili.
Byla tichá noc, když čtvrtý reaktor Černobylské jaderné elektrárny explodoval,
a nechal za sebou 31 mrtvých okamžitě a téměř milión dalších, jak čas plynul...
Likvidátoři, nazývaní "Bio-Roboti", vědomi si toho, že jejich život je v ohrožení
se dobrovolně pokouší zmírnit dopad katastrofy.
Likvidátoři bojovali statečně na pokraji svých možností
ve snaze pohřbít smrtící odpad,
vědomi si toho, že jejich život by mohl vyhasnout se západem slunce.
Oblak radioaktivity zasahuje okolní státy,
a je postavena masivní kovová konstrukce, zvaná "Sarkofág", s cílem zastavit další únik.
Armáda evakuuje téměř 135 tisíc obyvatel Černobylu,
Pripjati,
a jejich okolí.
Naše domovy se ocitly za hranicí Zakázaného pásma, určeného armádou,
uvězňujícího tak naši minulost,
naši budoucnost,
a naše sny. 19 Červenec, 2006.
Jsou zaznamenány zvláštní emise, unikající z jaderné elektrárny,
a Sarkofág se hroutí.
Skupina 20 vědců je pověřena vyšetřováním.
Přežijí pouze dva,
Jeví známky šílenství a vyprávějí neuvěřitelné příběhy.
Jejich nevyhnutelným osudem byla sebevražda.
Armáda oblast uzavírá v roce 2006,
a tak se zrodí něco, co místní znají pod názvem "Zóna".
Vypráví se o ní děsivé a neuvěřitelné historky.
Místa, porušující fyzikální zákony, jak je známe,
a města duchů, obývaná děsivými stvořeními.
Kolují mýty o předmětech s nadpřirozenými vlastnostmi,
zvaných "Artefakty", které se objevují v Zóně.
Černý trh a tajné vládní projekty
za ně nabízejí obrovské sumy peněz.
V honbě za artefakty,
se dobrodruzi, známí jako STALKEŘI,
proplíží do Zóny,
překračujíc hranice, stanovené armádou
a je rozpoutaná tichá, vládou podporovaná válka.
armáda ustupuje do Kordonu, neschopná dosáhnout středu Zóny
kvůli záhadnému silovému poli.
S větším počtem Stalkerů, než armáda dokáže zvládnout,
se situace vymyká z rukou ukrajinské vlády.
Jmenuji se Alexej Savčuk.
Narozený roku 1980 v Pripjati, Ukrajina.
Kvůli havárii Černobylu se naše rodina stěhuje do Ameriky, 47 00:06:02:122 --> 00:06:04,552 po několika měsících, strávených v utečeneckém táboře v Kyjevě.
Přesto, že žijeme náš nový život daleko od Ukrajiny,
naše kořeny zůstávají tady.
To platí pro mého bratra, který i po 20 letech cití
silné nutkání vrá*** se do rodného města,
s vírou v překročení Zakázaného pásma.
A to i udělal, ale už se nevrátil...
Dva roky po jeho odchodu do Zóny,
začínám pomalu chápat jeho pocity.
Dostal jsem se na Ukrajinu, abych ho našel,
ale nejen, že cítím, že ho musím najít,
cítím, že i Zóna sama mě volá.
2012, NĚKDE NA SEVERU UKRAJINY
Abych pronikl do Zakázaného pásma,
musím se spojit se skupinou lidí, kteří si říkají "Žoldáci".
Za značnou peněžní částku souhlasili, ale pod jednou podmínkou:
Pojedu se zavázanýma očima.
Vsadil bych se, že už tam budem!
Jak to můžeš vědět?
Poznávám tu vůni, jako dítě sem často procházel přes tyhle pole.
No a?!
A tenhle smrad taky poznáš?
Ne.
Tohle je náklaďák smrti,
kterým se zelenáči jako ty
většinou dostávaj ven.
Bezva...
Vítej v Zóně!
Po několika hodinách cesty sme konečně dojeli na místo,
a já musel zaplatit Žoldákům.
Seš připravenej na cestu.
Vemu si prachy a sme si kvit.
Třicet tisíc, podle dohody.
Dobrá.
Co teď?
Tady je mapa Zóny.
Nahraju ti to do PDAčka, víc po mně nechtěj.
Nejakej tip, kde začít hledat bráchu?
My sem jezdíme shánět prachy, ne rodinu.
Všichni zelenáči choděj za Wolfem,
a ty bys měl taky.
Souřadnice Wolfovy lokace sou už v mapě.
Běž tam.
Nováčku!
Dobrý lov.
30 KM JIŽNĚ OD KORDONU
Stůj!
Rychle, pohyb!
Ani hnout!
Stůj bandito, nebo začnem střílet!
Začneme střílet!
Lež bandito!
Co s ním uděláme?
Ksakru...To není bandita!
Sotva si dokážu vzpomenout, co se dělo v lese,
a i když sem předpokládal, že je ze mě zajatec,
bylo to jinak.
Naštěstí netrvalo dlouho, a potkal sem Wolfa.
Vzali mě do malýho ležení v nějaký opuštěný vesnici.
Mezi přítomnejma sem rozeznal pár ozbrojenejch stráží.
Noc byla chladná, a jediný, co se zdálo v pořádku, byly kytary.
Tak co, zelenáči, jak se menuješ?
Alexej.
Ty seš tu fakt krátce, viď?
Ještě ani nemáš místní jméno!
Asi ne...sem tu teprv od rána.
Sorry za nepříjemnosti,
ale tvoje oblečení a ty zdrhací tendence zmátly hlídku,
měli tě za banditu.
O čem to mluvíš?
Neorganizovaná tlupa hyen...
No, musim říct že ta uniforma se ti povedla!
No, to je ***...
Představim tě ostatním.
Přežil první den!
Tak povídej, co tě trápí, zelenáči.
Narozdíl od toho, co sem čekal, Zóna byla víc než obydlená.
Zuřila tu válka.
Wolf mi popsal všechny frakce, který se jí účastnily.
Já a všichni ostatní ve vesnici sme se považovali za samotáře.
Samotáři se nespolčovali s žádnou jinou frakcí,
byli to pánové vlastních rozhodnutí.
Přesto, že platili za neutrální skupinu,
často se stávali obětí Banditů a Žoldáků,
skupin, zabíjejících pro peníze, nebo pro to, co měl člověk na sobě.
Proto na mě byli tak drsný.
Povinnost a Svoboda spoli vedly krutou válku.
Povinnost zastávala pravidlo nulový tolerance
a chtěla Zónu zničit,
ale Svoboda byla liberální a tolerantní k samotářům.
Taky mi řekl, že všechny frakce maj společnýho nepřítele: Monolit.
Zvláštní a agresivní kult, kterej se usadil hluboko v Zóně,
ale nemohl mi poskytnout žádný bližší informace.
Jen mi řek, ať se držim dál od nich.
Uvnitř Zóny byly hranice, vytyčený jednotlivejma frakcema,
ale Wolf mi řekl, že existuje neviditelná bariéra u středu Zóny,
zvaná "Vypalovač", která měla zabránit všem frakcím dostat se do Sarkofágu.
Bylo to nezmapovaný území, a kdo se dostal za bariéru, už se nevrátil zpátky.
Do středu Zóny se prostě nedalo dostat.
Wolf mi dal šroubek,
a řekl mi, že něco tak malýho a jednoduchýho mi tu může zachránit krk.
Vůbec sem nechápal, o čem mluvil, byl sem moc unavenej, abych vnímal.
Odpočiň si, budu velkorysej.
Zejtra najdu někoho, kdo ti pomůže najít bráchu.
Prober se!
Vstaň, stalkere! Je skoro poledne.
- To seš ty... - Podívej, mám pro tebe dobrou zprávu.
Zkontaktoval sem svýho dobrýho přítele, kterej mi dluží službičku,
čeká na tebe, tak poď.
Díky.
Wolf našel Seekera,
zkušenýho stalkera, kterej souhlasil, že mi pomůže najít bráchu
pod jednou podmínkou: bude si moct nechat všechny artefakty, který cestou najdem.
Nikdy sem "artefakt" neviděl,
ale když to někdo bral jako odměnu za úkol takovýho kalibru,
musí to mít velkou cenu.
Poď.
Zamířili sme do základny Povinnosti
kde si myslel, že bysme mohli najít stopu.
Dobrej lov, Seekere.
Co Zóna dovolí...
Na cestě tam sme prošli místem, zvaným Temný údolí,
a nezbylo mi, než věřit Seekerovi, že to dobře dopadne.
Tudy.
Zhasni, světla tu sou nebezpečný.
PSSST...podívej!
Co to do hajzlu je?!
Kreju tě, běž blíž.
To bude v pohodě, neboj.
Dobře, krej mě.
Ať se stane cokoli, nestřílej.
Běž!
Je mrtvej...už dlouho.
Měl by se rozkládat, ale nerozkládá....
Správně.
Tyhle otisky...
žádný díry po kulce..možná otrava, nebo mrtvice...
Žádnej rozklad...
protože nemá žádnou krev...
Upír!
O čem to mluvíš?!
Podívej, teď je to zlý. Jestli nechceš chcípnout, sklapni a za mnou.
Poď, a NESTŘÍLEJ!
Zamořenej prostor...
Bež tamtudy, já tě doženu.
Utíkej!
Seekere!
Pomoc!
Zbláznil ses? Udělals ze mě návnadu!
To byla jediná možnost!
Moh sem zařvat, nech si svoje vejmluvy!
Poslouchej, zachránil sem ti krk!
Sou jiný způsoby, jak to udělat!
Na to není čas, musíme odsud!
Proberem to pozdějc...
Vypadnem sakra odsud!
Ruce pryč, úchyle!
Hodilo by se vědět předem, že se v Zóně vyskytujou mutanti.
Aspoň, aby mi vynahradil, že mě použil jako návnadu,
nechal mi Seeker artefakt, kterej našel.
Říkal mu Medůza. Prej odstaňuje z těla radiaci.
Neuvěřitelný, ale pravda.
ZÁKLADNA SVOBODY - TEMNÉ ÚDOLÍ
Mizernej den, jako vždycky, žádnej chlast.
Očekávám od každýho dobrý splnění úkolu.
Nebo si mě nepřejte.
Varuju vás!
Dnešek je ještě horší než včerejšek!
Dneska budou padat hlavy!
Takhle sem si Zónu nikdy nepředstavoval, vycházel sem z představy lidí zvenku,
že je to tu naprosto opuštěný.
Základna byla těžce střežená,
skoro připravená na válku.
Jak sme se blížili ke vchodu, viděl sem neklid ve tvářích hlídek
jako by se k něčemu schylovalo.
Zůstaň, kde seš, nováčku!
V klidu kámo, on jen hledá svýho bráchu.
Je s tebou?
Je čistej, žádnej špión...
Málem sem se do základny nedostal,
Kdyby se Seeker neznal s hlídkama, nepustili by mě dovnitř.
Co se stalo?
Vyhlásili sme válku Povinnosti...
Myslel si, že seš špión, se mnou je to v pohodě.
Artefakt u mě nevydržel dlouho, Seeker ho musel prodat,
aby pro mě koupil vybavení.
Co za ten artefakt?
Kolik máš?
22 tisíc.
Nedělám zázraky! Uvidím, co se s tim dá udělat.
Dej to sem.
Všechno? Na to zapomeň!
No tak, je ti to nanic, stejně chcípneš...
Samo to kulky nezastaví, nebo jo?
I když mi řekl, že artefakt a to, co sem měl u sebe,
nebude stačit,
místní překupník mu něco dlužil a tak to vypadalo na slibnou dohodu.
Seeker mě varoval, že zelenáči jako já většinou musej na "lov artefaktů"
aby si přilepšili nebo koupili vylepšení,
ale na to sem neměl čas.
V lese sem se naučil, že každá minuta se tu počítá.
Zřejmě mu dělalo problémy dohodnout se s překupníkem, ale nakonec si plácli.
Mezitím sem si stáhl mapy a informace z databáze Povinnosti.
Naštěstí byl přístup Povinnosti k samotářům jako já celkem přátelský,
a byli ochotný se s náma dělit o informace.
Čekal sem na něj, když vyjednával, a snažil se zjistit něco o destinaci, do který sme se chystali.
Skupina stalkerů vedla živou diskuzi
o středu Zóny,
tak sem spíš poslouchal než se ptal.
Tak...takhle sem to slyšel.
Sou to magoři...nemůžeš se dostat do středu...
Nikdo se nedostal.
Chamtivost je silnější.
Oni věřej tomu, že Plnič přání je skutečnej.
To je blbost.
Ale kdyby nebyla...
..nestálo by to za pokus?
Jakýkoli přání!
- Žádný přání ti to nesplní... - Ale co když jo...
Ve vteřině bys byl bohatej. Pryč z tohohle pekla.
- Jasně... - Žít navěky...kdo ví?!
Jasně...
Co děláš?
Co myslíš?
To nic, tady máš výbavu...
Seeker mi dal oblek "Sunrise", abych se dostal přes zamořený oblasti,
a novej kvér.
Ten zážitek v Temným údolí mi připomenul, že nepřežiju dlouho
jen s bundou a pistolí.
Taky získal informace od Skinflinta, místního velitele,
kde by mohl bejt můj brácha.
SOS vysílání od Stalkera.
Je to pár kilometrů severně od našeho cíle.
Půjdem tam.
Dorazili sme do Rostoku v Divoký oblasti,
chtěli sme dojít na novou základnu Svobody
ve starejch vojenskejch kasárnách
ROSTOK - "Divoká oblast"
Stalkeři v dosahu.
Dávej bacha.
Oči na šťopkách.
Běž, bež, bež!
Počkej!
Čtyři na zemi, jeden sniper.
Jakej je plán?
Nech mě přemejšlet.
Uděláme to takhle:
Ty je obejdeš zprava, já zaujmu pozici.
Fajn.
Až tam budeš, hoď granát,
to ti pomůže je vyřadit.
Já se postarám o snipera,OK?
Rozumím.
Běž, dej znamení, až je zlikviduješ.
Nepodělej to, nebo je po nás...
Granát!
Pozor, granát!
Krej se!
Čistý!
Sem na cestě!
Dobrá práce...
Seš v pořádku?!
Jo, jen mě trefili.
- Jakto, že... - Teď asi chápeš,
tu dohodu, kterou sem s tebou uzavřel.
Tenhle artefakt je "Mika".
Artefakt, kterej za pár minut zastaví krvácení.
Poďme odsud, sme tu moc na ráně.
Správně. Dem na sever.
Rychle, než se objevěj další žoldáci.
Po dlouhý a náročný cestě sme dorazili na základnu Svobody
ve starejch vojenskejch skladištích, na sever od základny v Temným údolí.
Seeker na to byl líp než předtim.
Mika zahojila jeho rány.
Už chápu, proč si chtěl nechávat artefakty.
Promluvili sme si s Lukášem, velitelem Svobody.
Řekl nám, že skupina odpadlíků
utekla do centra Zóny
a že můj bratr by mohl být jeden z nich.
Ale to byl jen odhad.
Poslal pár stalkerů, aby je sledovali, ale už se nevrátili.
Rozhodli sme se odpovědět na to SOS volání, teď, když sme byli blíž středu Zóny.
VÝCHODNĚ OD RUDÉHO LESA
Něco tu nesedí.
Neobvyklý hodnoty?
Přesně.
Sakra...ne!
Co se děje?
Tohle se děje...
Blowout...
Co je Blowout?
Podívej se na nebe!
Musíme se schovat, rychle!
Schovat? Před čim? Před bouřkou?
Uvidíš sám, pohyb!
Kam?!
Prostě běž!
Tudy!
Kam?!
Utíkej!
Moje noha!
Poď, Poď, zvedni se!
Počkej!
Počkej!
Počkej!
Co?!
Dej mi šroub!
- Hele... - Co je to?
Pole anomálií!
Běž přesně v mejch stopách!
Seekere! 0:38:48.270,1193:02:47.295 Alexeji!
Pomoc!
Vydrž!
Co se děje?!
Je to v suchu...
To bylo o chlup...
Zůstaň v krytu.
SOUŘADNICE SOS VYSÍLÁNÍ
To je průzkumník ze Svobody.
Zdá se, že dem pozdě..že by upír?
To ne, tady ne.
Dem ho prohledat.
Počkej, podívám se, jestli je to bezpečný.
Běž, rychle ho ober, já tě budu krejt.
Du na to.
Léčka!
Doplaz se do krytu!
Střílej, Alexeji!
Krej mě, Seekere!
Všichni sou vyřízený, prohledej tělo, rychle!
Pozor!
Zatracený Monoliťáci!
Něco o mým bráchovi?
Co tohle?
Seeker našel fotku mýho bráchy se špehama, který poslal Lukáš.
Datum bylo čerstvý, takže byl nejspíš ještě naživu.
Tohle je teritorium Monolitu, je buď zajatej, nebo mrtvej, musíme sebou hodit.
U mrtvýho průzkumníka sme našli souřadnice
styčnýho bodu, tak jsme šli tam.
Naše hledání bylo skoro u konce.
Byli jsme hluboko uvnitř území Monolitu.
Souřadnice skupiny Svobody, ve který byl bratr,
ukazovaly trochu víc na jih,
začali sme s pátráním.
NĚKDE V RUDÉM LESE
Stůj!
Neotáčej se!
Co to má znamenat?
Neotáčej se...
Dál už nepůjdeš...
O čem to mluvíš? Co je to s tebou?
Je tu něco, co sem ti neřekl o Plniči přání.
Říká se, že plní jen jedno přání.
Nevim jestli to je pravda, ale nedělám si iluze...
Poslouchej, není nutný...
Na kolena!
Dej tu pistoli pryč, Seekere...
Říkám na kolena!
Dej tu pistoli pryč, Seekere...
Tohle nemusíš dělat!
Ty to nechápeš...
Mě je Plnič ukradenej!
Sklapni! Nebudeš si přát, abys našel bratra!
Představ si tohle...
Tolik, kolik jen unesu! To je moje jediný přání!
Můžeš si ho nechat!
Jo! A ty mě střelíš do týla, hned jak budeš mít příležitost!
Zešílel si!
Ne! Můžu zbohatnout, vypadnou z tohohle pekla!
Tak mě prostě nech jít!
Nechám!
Jen co zmáčknu spoušť!
Nedělej to, Seekere!
Nemusíš to udělat!
Nevím, co se stalo.
Jediný, co vím, že se mě Seeker snažil zabít a teď je sám po smrti.
Všechno, co mi po něm zbylo, je ten artefakt.
Jen čistou náhodou se mi povedlo utýct.
Teď se musim připravit na to, co možná přijde.
Sem blízko od místa, kde je podle souřadnic můj bratr,
ale musim bejt připravenej,
Tohle je neskutečně nepřátelský místo...
Než sem sem přišel, myslel sem, že Zóna je zlatej důl na zázraky,
tajuplný a neobyčejný místo.
Kdybych měl Zónu popsat teď,
řekl bych, že je jako normální lidi.
Žije svým vlastním životem.
Někdy se zlobí,
jindy je klidná...
Někdy pokorně rozdává,
jindy se k vám otočí zády.
Dává život.
Stejně tak ho bere.
Zóna je jako já...
...jako kterýkoli jiný Stalker.
Nenechte ho zdrhnout!
Neztraťte ho!
Zabití vlastního bratra bylo něco, co sem si nikdy nedokázal představit, že přijde.
Mojí jedinou ***ějí byl Plnič přání..
***ěje v něčem, co nemusí existovat,
ale bylo to to jediný, co sem mohl udělat.
Musim vyslovit přání.
Můj brácha našel bezpečnou cestu k Plniči přání
a označil ji ve svým PDA.
A tak jsem zamířil k Sarkofágu.
Teď, když mě Seeker zradil,
úkol proniknout do Sarkofágu byl ještě mnohem náročnější.
Nikdy sem nemyslel, že to bude jednoduchý, ať už bych se cestou Monolitu vyhejbal nebo s ním bojoval,
ale cejtil sem něco silnějšího, co mě přitahovalo k tomu místu.
JADERNÁ ELEKTRÁRNA ČERNOBYL
Žádný slitování!
To, po čem toužíš, je zde...
Pojď ke mně...
Cokoli, o co požádáš, se splní...
Pojď ke mně...
Pojď ke mě!
Dostaneš, co si zasloužíš!
Odměněn bude jen jeden!
Tvá cesta končí zde, člověče...
Pojď ke mmně!
Čas nadešel!
Vidím, co si přeješ...
Cokoli, o co požádáš, se splní...
Přeju si...
aby můj bratr...
žil...
Počkej!
Kde to sem?!
- Co to děláš? - Povídám si.
S kym?
Dál už nepůjdeš...
Střílej!
Ty to nechápeš! Vypalovač ti usmaží mozek!
Pohni se!
Nemusíš to udělat!
Ale udělám!
Ty to nechápeš, oba zařvem!
Kecy!
Jestli půjdeš, chcípnem!
Tentokrát jen ty.
Kde to sem?!
Moje hlava!
Musim se odsud dostat...