Tip:
Highlight text to annotate it
X
Oh, la!
Neříkej mi, že jsi nevěděl, že je nabitá.
Sylvie!
Nemůže dělat něco konstruktivnějšího? Například spustit lavinu nebo něco podobného?
Běž si hrát, můj drahý.
Když začneš takhle jíst, tak se něco děje.
Sylvie, rozvádím se.
- Cože? S Charlesem? - Je to jediný manžel, kterého mám.
- Snažila jsem se, aby to fungovalo, opravdu jsem se snažila, ale... - Ale co?
Oh, nedokážu to vysvětlit. Prostě už nemá cenu takhle pokračovat.
Škoda, že se tvé neštěstí nemění na tuk.
Nerozumím. Proč chceš rozvod?
Protože ho nemiluji. A on zjevně nemiluje mě.
To přece není důvod k rozvodu.
S bohatým manželem a moderním oblečením
nebude pro Tebe těžké najít si nové přátele.
Podívej, přiznávám, že jsem přišla do Paříže, abych utekla z amerického maloměsta,
ale to neznamená, že jsem připravená na francouzské konvence.
Celá představa rozvodu se mi protiví, Sylvie.
Kdyby byl Charles alespoň ke mně upřímný.
To jediné žádám od všech: Jednoduše pravdu.
Ale s Charlesem je to samé tajemství a lži.
Něco před mnou tají, Sylvie.
Něco strašného, a mě to děsí.
Patří k vám?
Je jeho. Kde jste ho našli? Vykrádal banku?
Házel sněhové koule na barona Rothschilda.
- Děkujeme vám. - Známe se?
- Myslíte, že bychom měli? - Jak to mám vědět?
Protože já už teď znám strašnou spoustu lidí.
Dokud někdo z nich nezemře, nemůžu se s nikým dalším seznámit.
Hmm. Tak mi dejte vědět, až bude mít někdo na kahánku.
- Srab. - Promiňte?
Vzdávate se docela snadno, že?
Jean-Louisi, projděme se. Nikdy jsem neviděla žádného Rotschilda.
Šikovný chlapec. Skoro mě netrefil.
Děkuji.
Stojíte mi ve výhledu.
- Kterému výhledu dáváte přednost? - Ten, který mi zakrýváte.
Je to moje poslední šance, dnes odpoledne letím zpět do Paříže.
- Jak se jmenujete? - Peter Joshua.
- Já jsem Regina Lampert. - Je i nějaký pan Lampert?
- Ano. - To se máte.
Ne. Rozvádím se.
- Prosím, ne kvůli mně. - Ne. Ve skutečnosti ho nemiluji.
- Alespoň jste upřímná. - Hmm. Existuje paní Joshua?
Ano, ale jsme rozvedeni.
To nebyl návrh. Jsem jenom zvědavá.
Je váš manžel s vámi?
Ne, Charles se mnou nikdy není. Jak vám říkají? Pete?
Pan Joshua.
- Rád jsem s vámi mluvil. - Teď se zlobíte.
Ne, nezlobím. Jenom musím jít balit. Také cestuji do Paříže.
Nebyl to Shakespeare, který řekl, že když se cizinci setkají...
v dalekých zemích, tak se brzy zase potkají?
- Shakespeare to nikdy neřekl. - Jak to víte?
To je strašné. Právě jste si to vymyslela.
No, znělo to pravdivě. Zavoláte mi?
- Jste v seznamu? - Charles je.
- Je tam jen jeden Charles Lampert? - Mmm.
Proboha, doufám.
Sbohem Sylvie, a děkuji.
Až se rozvedeš, vrátíš se do Ameriky?
- Tak nechceš abych tady zůstala? - Ale ano, ale kdybys se vrátila a napsala mi dopis...
Tak bys dostal známky. Nejaké ti tu seženu, ano?
- Dobře. - Sbohem.
Děkuji.
Honorine?
Honorine!
Aaaah!
- Manželka pana Charlese Lamperta? - Ano.
Jsem inspektor Edouard Grandpierre z justiční policie.
Budete tak laskava a půjdete se mnou, prosím?
Takže madam?
Jste si jistá?
Milovala jste ho?
Je mi strašná zima.
Tělo vašeho manžela jsme našli...
ležet vedle kolejí na trati Paříž - Bordeaux.
Byl oblečený jen v pyžamu.
Víte o nějakém důvodu, proč chtěl opustit Francii?
Opustit? Ne.
Váš manžel měl přestupní lístek na loď Maranguape.
Odplula do Venezuely dnes ráno v sedm.
Jsem úplně zmatená.
- Byl Američan? Váš manžel? - Švýcar.
Aha, Švýcar. Jeho povolání?
- Žádné neměl. - Byl zámožný?
Myslím, že ano. Nevím
- Jak zámožný asi podle Vás byl? - Nevím.
Kde měl své peníze?
Nevím.
Kromě Vás, kdo je jeho nejbližší příbuzný?
Nevím.
To je absurdní, madam. Úplně absurdní.
Vím. Je mi to líto.
- Nevadí vám to? - Byla bych ráda, kdybyste nekouřil.
Lampertovy věci.
Minulou středu prodal váš manžel zařízení bytu ve veřejné dražbě.
Všechno.
Galerie mu zaplatila 1 250 000 nových franků...
v dolarech, čtvrt milionu.
V Bordeaux prohledali jeho kupé ve vlaku.
Prohledali ho důkladně.
250 000 dolarů nenašli.
V kupé vlaku bylo nalezeno jen pár tady těch věcí.
Nebyla tam žádná jiná zavazadla. Váš manžel musel mít hodně naspěch.
Jedna peněženka se 4000 franky.
Jeho diář. Poslední zápis ze včerejška, čtvrtek...
v 5 hodin odpoledne, zahrada Champs Elysees.
- Proč tam? - Nevím.
- Možná se s někým setkal. - Zřejmě ano.
Jeden přestupní lístek do Jižní Ameriky.
Jeden dopis, frankovaný ale nezapečetěný, adresovaný vám.
Mohu se na něj podívat, prosím?
"Drahá Regino, doufám, že si užíváš dovolenou.
Megeve je v této roční době překrásné.
Dny ubíhají velmi pomalu, doufám, že Tě co nejdříve uvidím.
Navždy Tvůj, Charles.
P.S. Včera volal tvůj zubař. Změnil Ti datum návštěvy.
Nic důležitého, že?
Dovolili jsme si zavolat vašemu zubaři.
Mysleli jsme si, že se něco dozvíme.
- A dozvěděli jste se? - Ano.
Vaše návštěva byla skutečně přesunuta.
Jeden klíč od vašeho bytu.
Jeden hřeben.
Jedno plnící pero.
Jeden zubní kartáček.
Jedna krabička zubního prášku. To je vše.
Když mi podepíšete seznam, můžete si ty věci vzít.
Je to všechno? Mohu už jít?
Ještě jednu otázku.
Je to pas vašeho manžela?
Ano.
A tohle?
Nerozumím.
A tohle?
A tohle?
Volal jsem, ale nikdo se neozýval.
- Ahoj. - Ahoj.
Chtěl jsem ti říct, že mi je to líto a zeptat se co pro tebe mohu udělat.
Odkud to víš?
Je to v dnešních novinách.
- Je mi to velmi líto. - Děkuji.
Mačkal jsem zvonek, ale zdá se, že nezvonil.
Vím, nejde proud.
Takže, kam se všechno podělo?
Charles všechno prodal v dražbě. Tohle je všechno, co mi zůstalo.
Mám ráda tento pokoj, ale Charles ho nikdy neviděl. Viděl jen věci v něm.
Myslím, že se mi takhle líbí víc.
Co budeš dělat?
Myslím, že se pokusím získat zpět svou práci v E.U.R.E.S.C.O..
- Co tam děláš? - Simultánní překladatelku jako Sylvie.
Jenže ona překládá angličtinu do francouzštiny, a já francouzštinu do angličtiny.
To je to, co jsem dělala, předtím než jsem si vzala Charlese.
Policie mě podezřívá, že jsem ho zabila.
Myslíš něco jako okamžitý rozvod?
Něco takového.
Je strašné, takhle skončit, přece jen...
být vyhozen z vlaku jako pošta třetí třídy.
- Ale no tak! Tady nemůžeš zůstat. - Nemám kam jít.
Najdeme ti hotel.
Ale nic předraženého.
Víš, už nejsem slečna pohodlná.
Něco čistého a skromného a blízko E.U.R.E.S.C.O.,
takže můžeš jet taxíkem, když bude pršet.
- Dobře? - Dobře.
Není to moc velký pohřeb, že?
To neměl Charles žádné přátele?
Mě se neptej, já jsem jen vdova.
Kdyby Charles zemřel v posteli, nebyl by tu ani on.
Alespoň že ví, jak se chovat na pohřbech.
Napadá tě někdo, kdo to mohl udělat?
Ještě před dvěma dny to jediné, co jsem o Charlesovi věděla, bylo jeho jméno.
Teď mám dojem, že jsem nevědela ani to.
- Musel Charlese znát docela dobře. - Jak to můžeš vědět?
Je na něj alergický.
Na zdraví.
- Znáš ho? - Nikdy jsem ho neviděla.
"Arrivederci," Charlie.
Paní Lampertová, madam...
Oh, paní Lampertová, madam.
Charlie to takhle neměl udělat.
Takhle ne.
Kdo bude další?
Promiňte mi, madam.
- Děkuji. - Promiňte. Promiňte.
Promiňte. Promiňte.
- Od koho to je? - Z americké ambasády.
Naposledy jsem toho staříka obalamutil párem dvojek.
Co tě na tom tak deprimuje?
No, když to dokážu já, co s ním potom dělají Rusové?
Haló?
Haló?
Děje se něco, slečno Tompkins?
Slečna Tompkins tu není.
Aha, omlouvám se. Moje sekretářka zřejmě odešla na oběd.
- A vy jste... - Manželka Charlese Lamperta.
Oh, ano, prosím pojďte dál, paní Lampert.
Omluvte mě na moment, paní Lampert.
Je to vzdorovitý malý ďábel.
Když čistíte věci nasucho, tak se všechno okolo zašpiní.
Měl jsem opravdu skvělého člověka na Rue Ponthieu,
ale vedení nás požádalo, abychom použili zařízení v této budově...
na usnadnění výdeje zlata.
Pane Bartholomew, jste si jist, že víte, s kým mluvíte?
Jste vdova po Charlesovi Lampertovi, je tak?
Je mi to velmi líto.
Naposledy, když jsem poslal kravatu, vrátil se jenom flek.
Voila, jak říkají.
Nesednete si, paní Lampert?
Něco tady mám.
Tady to je játrové, játrové, kuřecí a játrové.
Ne, děkuji.
Pani Lampert, víte, co je to C.I.A.?
Předpokládám, že to asi není letecká společnost, že?
Central Intelligence Agency. C.I.A.
Myslíte špióny a tak dál?
- My jim říkáme agenti. - Tím "my" myslíte, že vy...
Někdo to dělat musí, paní Lampert.
To ano, já jen, měla jsem za to, že lidé jako vy se nepřiznávají tak snadno...
Oh, já nejsem agent, já jsem úředník z kanceláře,
který se snaží vést úřad přepracovaných lidí...
s podfinancovanými zdroji.
Zdá se, že Kongres si myslí, že všechno co špión potřebuje...
- Agent. - Ano.
Že všechno, co potřebuje je kódovací tabulka, kyanidová pilulka a je ve hře.
Co má tohle všechno společné se mnou, pane Bartholomew?
Váš manžel byl hledaný vládou Spojených států.
Dala bych si sendvič.
- Kuřecí alebo játrový? - Kuřecí.
Kdybych měl být konkrétní, byl hledaný naší zpravodajskou službou.
- Tak o to tady jde. - Ano.
Samozřejmě známe jeho pravé jméno...
Voss. Charles Voss.
Dobře, paní Voss.
Rád bych, abyste se podívala na tuto fotografii.
Řeknete nám, když pozná... Oh
Mimochodem, tuhle jste viděla?
Scott, Kathy a Ham, junior.
- Velmi milí. - Že?
- Dobře, paní Voss. - Prosím, neříkejte mi tak.
- Lampert je jméno na oddací listině. - Hluboce se omlouvám.
Paní Lampert, podívala byste se na to a řekla mi, zda někoho znáte?
Ještě moment. Prohlédněte si to podrobně.
- To je Charles. - Velmi dobře.
Vypadá velmi mladě. Kdy to bylo fotografováno?
V roce 1944. Další, prosím.
To je muž, který byl včera na pohřbu.
Vysoký muž v manšestrovém obleku.
Říká vám něco jméno Tax Penthollow?
Ne.
- Dáte si víno? - Ne, děkuji.
Další, prosím.
Ten tam byl také, měl trochu méně vlasů, ale je to on.
Znáte ho, paní Lampert? Leopold W. Gideon?
- Ne. - Poslední, prosím.
Takovou tvář nezapomenete.
- Ten tam byl také. - Herman Scorbie.
- Toho jste také nikdy neviděla? - Ne, díky bohu.
Paní Lampert, obávám se, že jste ve velkém nebezpečí.
Proč bych měla být v nebezpečí?
Jste manželkou Charlese Vosse.
Teď když je mrtev, tak jste jejich jediné vodítko.
Pane Bartholomew, jestli se mě snažíte vystrašit...
odvádíte prvotřídní práci.
Prosím, udělejte o co Vás žádáme. Je to vaše jediná možnosť.
Velmi ráda. Ale já nevím, co chcete. Neřekl jste mi to.
Já jsem vám to neřekl?
Tak tedy, jsou to peníze, paní Lampert, peníze.
Těch 250 000 dolarů, které Charles Voss obdržel na dražbě.
Ti tři muži chtějí ty peníze také. A chtějí je velmi silně.
Ale to jsou Charlesovy peníze, ne jejich.
Paní Lampert, rád bych, kdybyste to zkusila a přesvědčila je o tom.
- No tedy. - Ale pak čí tedy jsou? Jeho nebo jejich?
Naše.
Charles Voss ukradl 250 000 dolarů vládě Spojených Států.
- Obávám se, že je chceme zpět. - Ale já je nemám.
To není možné, paní Lampert.
Vy jste jediná, kdo je může mít.
Pane Bartholomew, kdybych měla čtvrt milionu dolarů,
věřte mi, věděla bych o tom.
Přesto, paní Lampert, vy je máte.
Máte na mysli, že tu jenom tak někde leží? Celá hotovost?
Třeba ověřený šek, klíč od úschovny, lístek z výdeje zavazadel.
- Hledejte to, paní Lampert, jsem si jist, že to najdete. - Ale.
Hledejte. Tak důkladně a rychle, jak umíte.
Zřejmě nemáte moc času.
Ti tři muži vědí stejně jako my, že máte ty peníze.
Nebudete v bezpečí, dokud nebudou peníze u nás.
Je vám to všechno jasné?
Na tomto čísle mě najdete. Přes den i v noci.
Je to přímá linka jak do mé kanceláře...
tak i do mého bytu.
A prosím, neříkejte nikomu o tom, že jsme se tu dnes setkali.
Může se to stát osudným pro ně i pro Vás.
Jak jsem řekl, paní Lampert, myslím, že jste ve velkém nebezpečí.
Velmi lituji, že to musím říct, ale...
vzpomeňte si, co se stalo vašemu manželovi.
- Ahoj. - Ahoj, Petere.
Neříkala jsi do telefonu, že se setkáme tam na tom rohu?
Promiň, slyšela jsem smích dětí.
- Umíš francouzsky? - Ani slovo.
Stále mám problémy dokonce i s angličtinou.
Tamten muž a ta žena jsou manželé.
Aha, to vidím. Mlátí se navzájem po hlavách.
Co se to tu děje?
- Kdo je ten v klobouku? - To je policajt.
Chce zatknout Judy za to, že zabila Punche.
- Co říkala? - Že je nevinná.
Ona to neudělala.
- Ona to udělala, určitě. - Ja jí věřím.
- No, kdo to byl? - Punch, přece.
"Punch, přece?" Myslel jsem, že je mrtvý.
On to jenom předstíral, aby jí dal lekci.
Ale on je mrtvý, Petere, viděla jsem ho. Nepředstíral.
Někdo ho vyhodil z vlaku.
Charles byl zapletený do něčeho strašného. Co mám dělat?
Přál bych si, abys mi dovolila ti pomoci.
Nezní to jako věc, s kterou by si mladá žena poradila sama.
Co kdybych se stal viceprezidentom s pověřením k tvému rozveselení?
Začneš dnes večer?
Dobrý večer, dámy a pánové.
Tento večer! Vážení přátelé,
tak jako minulé večery.
Víme, dámy a pánové, kdo je tu v Black Sheep Clubu největší atrakcí!
Ano, jste to vy, dámy a pánové, prosím, vystupte na pódium.
- Co se děje? - Zábava a hry.
- Zjevně jsme součástí kabaretního představení. Pojď. - Ty a já?
Všichni.
Dopředu, dopředu dámy a pánové.
Poslouchejte mě dobře.
Poslouchejte. Tak, tady jsou dvě družstva.
Máme dvě družstva, a aby to bylo spravedlivé, jeden pomeranč.
Pro oba týmy jeden pomeranč.
Takhle uložíme pomeranč.
Přesně tak.
Podáváme si pomeranč...
osobě za vámi...
bez toho abyste použili ruce.
Připraveni?
Jedna, dvě, tři...
- Paní Lampert. - Kdo jste?
- Charles vám to neřekl? - Neřekl co?
Nepatří vám to. Víte to, ne?
- Já nevím o nič... - Paní Lampert!
Kterékoliv ráno, paní Lampert, se můžete vzbudit mrtvá.
- Dejte mi pokoj! - Mrtvá jako Charles, paní Lampert.
Přestaňte!
- Co se děje? - Šlápnul mi na nohu.
- Promiňte mi. - Počkejte tady. Nebude to dlouho trvat.
Jsem si jist, že to nebylo úmyslné.
Pane Bartholomew, tady je Regina Lampert.
Právě jsem viděla jednoho z těch muž... Pane Bartholomew, slyšíte mě?
Pane Bartholomew, tady je Regina Lampert. Právě jsem...
- Jak se máme? - Co chcete?
- Vy si snad děláte legraci. - Ne, nedělám.
Ale no tak, paní Lampert.
Víte co to je, a Vy mi to přinesete.
Já tu neztrácím čas jenom tak.
Opravdu ne.
- Přestaňte s tím, prosím! - Ale no tak, nedělejte takový hluk, paní Lampert.
Mohlo by to být horší.
Patří to mně, paní Lampert, a vy mi to dáte.
Nebo jinak váš život nebude stát ani za ten papír, na kterém je to napsané.
- Rozumíte co vám říkám? - Přestaňte! Prosím přestaňte!
- Půjdete domů a důkladně si to promyslíte, ano? - Jste úplně šílený!
Co se stalo?
Co děláš tady uvnitř?
Právě jsem se nervově zhroutila.
No tak moment. Čekal jsem dost dlouho. Co se tam vzadu stalo?
Nejsem si jistá, jestli se ti můžu svěřit nebo ne.
- Co to má znamenat? - Řekl mi, že když to někomu řeknu...
může to být osudné jak pro něj tak i pro mě.
- Kdo to řekl? - To je to, co bych ti neměla říkat.
- Přestaň s těmi hloupostmi. - Přestaň mě trápit.
- Každý mě jen trápí. - Já tě netrápím.
Ale ano, dělal jsi to. Řekl jsi, že je to hloupost.
Být chladnokrevně zavražděná není hloupost.
Proč si to někdy nevyzkoušíš?
- Mohl bys mě doprovodit ke dveřím? - Samozřejmě.
Je to dobré místo na navazování nových přátelství.
Dnes odpoledne jsi říkala, že se tvůj manžel do něčeho zapletl.
Jak se tady holíš?
Co to bylo?
- Co bylo co? - To, do čeho se zapletl tvůj manžel.
Podívej, vím, že to dá zabrat tvé představivosti, ale nemůžeš...
alespoň na chvíli předstírat, že jsem žena?
Už teď by mě mohli zatknout za to, že jsem vzal neplnoletou dál, než na první patro
- Tak jsi tady. - Kde?
- Na ulici kde bydlíš. - Co tak ještě jednou kolem parku?
Co takhle ven odtud? Pojď, holčičko. Ven.
- Nepůjdeš na chvíli dovnitř? - Ne, nepůjdu.
Já nekoušu, tedy, pokud to není nutné.
- Jak by se ti líbil výprask? - Jak by se ti líbila rána do nosu?
- Nechovej se ke mně jako k dítěti. - V tom případě se tak přestaň chovat.
Jestli mi chceš říct, co tě znepokojuje, dobře.
Ale když ne, jsem unavený, je pozdě a chci jít domů do postele.
Víš, co je na tobě ošklivé?
Ne. Co?
Nic.
Kde je to, madam?
Já nevím.
Chci to.
Ty mi to dáš.
Je to moje!
Petere! Petere!
- Jeden muž se mě pokusil zabít! - Cože?
Petere?
Petere?
Petere, jsi v pořádku?
Oh, Petere, jsi zraněný?
Vyvrknul jsem si hrdost.
Jak jsi na tom ty?
- Vylekaně. - Budeš v pořádku.
- Kudy zmizel? - Ven oknem, myslím.
Zamkni dveře a nepouštěj nikoho kromě mě.
- A zavři za mnou okno. - Buď opatrný.
Ty slova jsi mi vzala přímo z úst.
Alistair!
- Co se děje tentokrát, Pamelo? - Stalo se to znova!
Další cizí muž mě okukoval z okna, ale potom odešel.
To je smůla, Pamelo.
- To byl hloupý tah, Hermane. - Oh, páni. A co teď.
Kdybys nám řekl, že jdeš do jejího pokoje...
mohli jsme udělat něco, čím bychom ho zdrželi.
Ale takhle se tam sám vloupit.
Co jsi čekal že udělá?
Přijde k tobě a potřese ti rukou?
Hloupý tah, Hermane.
Přesně tak, hloupý tah, Hermane. Co se to s tebou děje?
- Chceš přidat? - Přestaň s tím. Máš ty peníze?
Jak bych asi mohl, když mi tři členové Marx Brothers dýchají na krk?
Myslel jsem, že máme dohodu.
Ta žena mi důvěřuje.
Jestli má ty peníze, zjistím to. Ale musíte mě nechat na pokoji.
My neseme všechna rizika. Peníze patří nám, ne jemu.
Nebuď chamtivý, Hermane.
Třetina z ničeho není nic. Přemýšlej o tom.
Ale rozhodni se. Čeká na mě.
Nevím, proč bychom to neměli vydržet dalších 24 hodin.
Ne po všech těch letech.
V tom případě to dostane z vašeho podílu.
Z mého ne.
Z mého ne!
Má někdo pokoj, ***ící s jejím?
- Ano, já. Proč? - Dej mi klíče a sežeň si jinou. Chci ji použít.
Hmm.
Jestli najdeš ty peníze,
nezapomeneš o tom říct svým kamarádům, že?
- Neboj se. - Já se nebojím.
Vidíš toho malého chlapíka?
Ten se bojí.
A ten je ještě větší lakomec než jsem já.
- Kdo je to? - To jsem já, Peter.
Není po něm ani stopy.
Proč se mi nesvěříš a neřekneš mi, co se tu děje?
Jsou tři muži. On je jedním z nich.
Myslí si, že mám čtvrt milionu dolarů, které patří jim.
- Pokračuj. - To je všechno.
- Ne, není. Kde jsou ty peníze? - Já nevím!
Zabili Charlese aby je získali,
ale s sebou ve vlaku je neměl.
- Takže si myslí, že je nechal u tebe. - Ale nenechal.
Hledala jsem všude a když je nenajdu, zabijí mě.
Ne, to neudělají. Nedovolím jim to.
Petere, pomoz mi. Jsi jediný, komu můžu věřit.
Pomůžu ti.
Už jsem ti to řekl. No tak.
Oh, jsem tak hladová, že omdlím.
A promočila jsem ti oblek.
To je v pořádku. To se vysuší.
Utři si oči.
Slib mi, že mi nikdy nebudeš lhát tak, jak mi lhal Charles.
Proč musí lidé lhát?
Většinou proto, že něco chtějí. A bojí se, že pravdou by to nedosáhli.
I ty lžeš?
- Haló? - Paní Lampert, to jsem já,
ten muž, který byl u Vás před pár minutami.
- Co chcete? - Kdo je to?
To je muž, na kterého jsi tady narazil.
- Je s vámi Dyle? - Kdo?
Muž, s kterým jsem se rval, Dyle. Tak se jmenuje.
Co se děje? Je ještě stále s vámi?
- Ano, přesně tak. - Co říká?
Nevěřte mu, nic mu neříkejte.
Jde mu o ty peníze.
Co vlastně chtěl?
On...
- Řekl že mě zabije, když mu nedám ty peníze. - Neber ho vážně.
Snaží se tě jenom vystrašit.
- Věřím tomu, co řekl. - Ne, ne. Jsou to jenom slova.
Slova dokážou ublížit.
Já vím.
Zkus se trochu prospat. Bude ti lépe.
Nedělej si starosti. Zařídil jsem si vedlejší pokoj.
Takže budeš v pořádku.
Když budeš něco potřebovat, stačí když zaboucháš na stěnu.
Raději za mnou zamkni.
Dobrou noc.
Já jsem klidná pane Bartholomew.
Co se vám snažím říct je to, že je tu někdo další.
- Cože? - Někdo, kdo nebyl na té fotografii, co jste mi ukázal.
Tvrdí, že se volá Peter Joshua, ale není to tak. Jmenuje se Dyle.
- Jste tam ještě, pane Bartholomew? - Ano, ano paní Lampert.
Nevím, kdo je tento Dyle,
ale je možné, že jsme se mýlili v tom, kdo zabil vašeho manžela.
Myslíte...že to mohl být on?
Pane Bartholomew, sedám na první letadlo pryč odtud.
Nebudu tady sedět a čekat, až si ze mě někdo udělá sekanou.
Napanikařte, paní Lampert. Nepanikařte.
Kde jste teď? Můžeme se setkat na trhu?
- Na Les Halles? - Ano. Naproti St. Eustace.
- Setkáme se tam za 15 minut. - Dobře, budu tam.
Rychle, jeďte, je to důležité. Je to důležité! Rychle!
Sledujte ten taxík.
- Sledoval Vás někdo? - Ano, Dyle. Ale setřásla jsem ho.
Začínam si myslet, že ženy jsou nejlepší špióni.
Agenti.
- Má zbraň, pane Bartholomew. - Ne.
- Ale já jsem ji viděla. - Ne, to není Carson Dyle.
- Carson? - Je tu jenom jeden Dyle, zapletený do tohoto případu.
A to Carson Dyle.
Chcete říct, že jste o něm celou dobu věděli?
Toto člověku stačí, aby se stal vegetariánem, co říkáte?
Je štěstí, že teď nevisím vedle jedné z těch věcí.
Proč jste mi neřekl, že víte o Dyleovi?
Neviděl jsem v tom smysl. Dyle je mrtev.
Pane Bartholomew, co se to tu děje?
V roce 1944, pět členů O.S.S...
vojenské špionážní jednotky...
bylo odveleno za německou linii...
aby získalo 250 000 dolarů ve zlatě...
pro francouzské hnutí odporu.
Těch pět mužů byli, Charles, váš manžel,
tři muži z jeho včerejšího pohřbu...
a Carson Dyle.
Ale místo toho, aby to zlato přivezli, ukradli ho.
- Jak? - Zakopali ho,
a oznámili, že se ho zmocnili Němci.
Po válce se pak měli vrá***,
vykopat ho a rozdělit si ho na pět částí.
Čtvrt milionu jen tak.
Mohu si zapálit?
Nesnáším to.
Je to jak pít kávu přes záclonu.
Všechno šlo hladce do chvíle, když zakopali zlato.
Předtím, než se odtamtud dostali, přepadla je německá hlídka.
Palba ze samopalu oddělila Scorbieho od jeho pravé ruky...
a Carson Dyle dostal plnou dávku do břicha.
Co bylo téhle?
Myslím, že nic. Co se stalo potom?
Dokážete si vůbec představit, kolik tu ty věci stojí?
Prosím pokračujte pane Bartholomew. Co se stalo pak?
Carson Dyle byl mrtev, ale Scorbie byl schopný převozu, takže...
- Polévka, kterou jste si objednali? - Pro mě.
Kde jsem to byl?
- Carson Dyle byl mrtev. - Ano.
Ostatní se vrátili na základnu a čekali než skončí válka,
jen Charles nedokázal čekat tak dlouho jako ostatní.
Předběhnul je při cestě ke zlatu, sebral všechno pro sebe a vypařil se.
Gideonovi, Texovi a Scorbiemu to trvalo celou tu dobu, než ho vypátrali.
Ale když ukradli ty peníze, proč je nezatknete?
Víme, co se stalo z kousků, které jsme dali dohromady,
ale stále nemáme žádný důkaz.
Co s tím má společného C.I.O.?
C.I.A., paní Lampert.
Je to pokračování O.S.S. z války.
Jsou to naše peníze a chceme je zpět.
Je mi líto pane Bartholomew, ale nic z toho, co jste řekl, nezměnilo můj názor.
Dnes v noci opouštím Paříž.
Nedoporučoval bych to, paní Lampert.
Zvažte, co se stalo vašemu manželovi, když se pokoušel zmizet.
Ti muži vám budou nablízku, ať půjdete kamkoliv.
V podstatě ani nemá smysl, abyste střídala hotely.
Prosím, pomozte nám, paní Lampert.
Vláda s vámi počítá.
No, zdá se, že když už mám zemřít, tak to můžu udělat pro svou zemi.
To je spávný přístup. Chci abyste udělala tohle.
Potřebujeme zjistit, kdo je ten muž, který se vydává za Dyla.
Chci, abyste to zjistila.
Proč já?
Máte ideální příležitost. Věří vám.
A kromě toho, sama jste řekla, že ženy jsou nejlepší špióni.
Agenti.
Oh, pardon.
- Slečno. Slečno! - Proč mě ***ásledujete?
Bude to vypadat jako průvod. Přestaňte!
Jak se máte? Ráda Vás poznávám. Kdy jste přicestoval?
Je to nádherné město. Užíváte si to tu? Tolik věcí, které se tu dají vidět.
Slečno! Slečno!
Když mě nepřestanete ***ásledovat, zavolám policii.
Taxi!
- Dyle, prosím. D - Y - L - E. - Ano pane Dyle, vzpomínám si.
- Ne, je mi líto, pane Dyle. Dnes nic. - Děkuji.
Pane Dyle, prosím. Čeká na Vás telefonát.
Pane Dyle. Kabinka 4.
Pane Dyle, kabinka 4, prosím.
- Ano? - Dobré ráno, pane Dyle.
- Reggie? - To je mé jediné jméno. A co ty?
Nehrajme si na kočku a myš, dostala jsi mě. Co chceš vědět?
Proč jsi mi lhal?
Musel jsem. Všechno, co jsem věděl bylo, že ty jsi společným jmenovatelem.
- Snažím se zjistit, kdo jsi. - Víš, jak se jmenuju. Dyle.
Carson Dyle je mrtev.
Ano je. Byl to můj bratr.
Tvůj bratr?
Armáda si myslí, že ho zabili Němci při útoku,
ale já si myslím, že to byli oni... Tex, Gideon, Scorbie a tvůj manžel...
protože můj bratr se nechtěl podřídit plánu na krádež peněz.
Myslím, že jim hrozil, že je prozradí a proto ho zabili.
Snažím se to dokázat. Myslí si, že s nimi spolupracuji, ale není to tak, Reggie.
Jsem na tvé straně, musíš mi věřit.
Jak bych mohla? Lhal jsi mi, stejně jako Charles.
Potom, co jsi slíbil, že to neuděláš.
Chtěla bych ti věřit, Petere...
Už ti tak nemůžu říkat, že?
Chvíli to potrvá, než si zvyknu na Tvé nové jméno. Jaké je?
Hmmm? Haló? Haló?
Uděláte nějakou hloupost nebo na někoho promluvíte a zabiju Vás, Dyle.
Zničíte si plášť.
Vezměte si jiný výtah, prosím.
Dávejte pozor. Nechci, abyste se uhodil do hlavy.
Dobře, běžte dovnitř.
Tak, otočte se.
Sedněte si.
- A teď co? - Počkáme se zavřenými ústy.
Je mi to líto.
Tak jo. Nahoru.
- Mám klepat nebo něco? - Ne, otevřete to...
a pokračujte dál.
Doufám, že ten výhled za to stojí.
Velmi pěkný. A teď?
Toho jsem se bál.
Dám vám šanci, Dyle, to je víc, než byste pro mě udělal Vy.
Kde jsou peníze?
Kvůli tomu jste mě vyvlekl sem nahoru?
Abyste se mě zeptal na tohle?
- Ona je má. - A já bych řekl, že je máte oba.
Ještě jednou, pane Dyle. Kde jsou?
Kdybych je i měl... jako že je nemám...
opravdu si myslíte, že bych vám je dal jenom tak?
Ustupte dozadu.
Kam dozadu?
V tom je ten vtip.
Hmm. Tak moment. Pomalu.
- Hermane? - Co?
- Jak se tam máš? - Co myslíš?
Když se začneš nudit,
zkus napsat "Miluj bližního svého" na stěnu budovy.
Pane, příště prosím použijte klíčovou dírku, hmm?
- Jsi to ty? - Ano.
- Otevřeš si? - Jistě. Minutku.
Nevíš, že je nezdvořilé nechat někoho držet... telefonní sluchátko?
Co se stalo?
Potkal jsem muže s ostrými nehty.
- Scorbie? - Mm-hmm.
Nechal jsem ho viset na American Express.
Pojď dovnitř. Mám něco, co strašně štípe.
Jsi přesně typ ženy, která něco takového bude mít.
Sedni si.
Počkej chvíli.
- Co je to zač? - Zázračná věc.
- Bude tě to bolet mnohem víc, než mě. - Vsadil bych se...
Ohh! Něco se trhá, slyšíš?
- Ne. - Hm, to je divné.
Poslouchej, přišel jsem jen, abys se mi na to podívala.
Klidně seď. Není to tak hrozné.
Pár dní nebudeš ležet na zádech.
Ale pak už můžeš lhát v jakékoliv poloze, ano?
Bolí to?
- Co? - Bolí to?
Děláš si legraci?
Nemáš něco, do čeho bych se zakousl tak, jako to dělají ve filmech?
Jsi skutečně bratr Carsona Dyla?
Chceš vidět můj pas?
Pas? Co je to za důkaz?
- Tak tedy chceš vidět, kde jsem tetovaný? - Ano.
No dobře, držme se tedy toho.
Mohl bys mi alespoň říct své křestní jméno, které teď používáš.
Alexander.
Tak, Alexandere.
- Hotovo. - Dobře.
Jsi nový muž.
Omlouvám se, že ten starý ti nemohl říct pravdu,
ale musel jsem zjistit, jakou úlohu v tom hraješ ty.
Je nějaká paní Dyle?
Ano, ale jsme rozvedeni.
Myslela jsem si, že to byl Peter Joshua.
Je stejně těžké žít se mnou jako bylo s ním.
Alexi, jak rozeznáš, jestli někdo lže nebo ne?
- Nerozeznáš. - Ale nějak to musí jít.
Existuje stará hádanka o dvu indiánskych kmenech.
Bělonozí říkali stále pravdu, černonozí stále lhali.
Jednoho dne potkáš Indiána a zeptáš se,
hej, Indiáne, jsi pravdomluvný Bělonohý nebo lživý Černonohý?
A on řekne "Jsem pravdomluvný Bělonohý." Ale jak to můžeš vědět?
Proč se mu jednoduše nepodíváš na nohy?
Protože má mokasíny.
Tak potom je samozřejmě pravdomluvný Bělonožec.
Proč není lživý černonohý?
- A který ji ty? - Pravdomluvný Bělonohý.
Pojď dále.
- Sedni si. - Proč? Chceš se podívat na moje nohy?
Ano.
Hele, přestaň s tím. No tak, Reggie, poslouchej mě.
Á, už to přichází. Otcovský pohovor.
- Zapomněl jsi, že jsem už vdova. - To byla i Julie, když jí bylo 15.
- Ale mně není 15. - To je ten problém. Jsi pro mě stará.
- Nemůžeš se tvářit vážně? - Oh, právě jsi řekla strašné slovo?
- Co jsem řekla? - Vážně.
Když se muž dožije věku jako já, je to to poslední slovo, které chce slyšet.
Nechci být vážný. A o to víc nechci, abys byla vážná ty.
No dobře, tak tu budeme celý den sedět a tvářit se lehkomyslně. Co ty na to?
Reggie, přestaň s tím.
Dobře.
- A co děláš teď? - Přestávám s tím.
- Kdo ti řekl, abys to dělala? - Ty jsi to řekl.
Až tak si nestěžuji.
- Ale teď už opravdu přestaň. - Alexi, myslím, že tě miluji.
Myslím, že zvoní telefon.
Nevadí.
Ať je to kdokoliv, nepřestávej, a já taky tak.
Vteřinku. Pokračuj, vezmu to.
Haló.
Promiňte mi... Já jsem jen...
něco okousávala.
Víte, velmi bych ocenil...
kdybyste se přivrtěla na pokoj 46 a poklábosila si s námi.
Řekněte mi jeden důvod, proč bych měla.
Malý důvod, asi šesti nebo sedmiletý.
Nepřestává volat tetu Reggie.
Není to milé?
Mají Jean-Luise.
Přijdu.
Texi, udělej s ním něco, ano? Odumírají mi nohy.
Hopla.
Jste skutečný kovboj?
Jsem, jasně že jsem, maličký.
Tak kde máte pistoli?
Dej pryč tu věc!
Jean-Luis.
Zdravíčko, paní Lampert.
Kdo pozval jeho?
No, Hermane, vidím, že jsi měl šťastné přistání.
Musím okamžitě zavolat Sylvii.
- Obávám se, že to bude muset počkat. - Je to jeho matka.
Nebude ničí matkou, když neodpovíte na pár otázek.
- To není žádná hra, paní Lampert. - Chceme ty peníze, hned teď.
Proč nejste zticha a ohrožujete to dítě?
On ty peníze nemá, stejně jako paní Lampert.
Tak kdo je teda má?
Nevím, Hermane. Možná, že ty.
Já?
Anebo ty.
- Anebo on. - Tedy, to je ta nejabsurdnější věc, jakou jsem kdy...
- Poslouchejtee toho muže. - Je úplně mimo.
Tak moment. Předpokládám, že jeden z vás našel Charlese tady v Paříži.
I když na něj narazil náhodou,
sledoval ho když se pokoušel znovu utéct, zahnal ho do kouta ve vlaku,
vyhodil ho z okna a bez toho, aby se obtěžoval říct to ostatním dvěma,
vzal všechny peníze pro sebe.
Kdyby to někdo z nás udělal, nečekal by tu, až na to ostatní přijdou.
Ale musel by. Nevidíte to? Kdyby utekl, přiznal by se tím.
Kdokoliv to je, musel zůstat a předstírat, že hledá ty peníze
a čekat na ostatní, než to vzdají a odejdou domů.
Jen se nás snaží odradit. Říkám vám, oni mají ty peníze.
Proč jim neprohledáme pokoje?
Prosím, poslužte si.
Tak proč tu ztrácíme čas? Pojďme.
- Zatímco budeme čekat, prohledáme vaše pokoje. - Můj ne!
Ale no tak, Hermane. Skrýváš snad něco?
Tak pak nejsou žádné námitky.
V pořádku, tady je můj klíč.
- Já si to vezmu. - Můj pokoj je otevřený.
Každý. No tak. Pojďme.
No a vy dva se tu mějte jako doma.
Tak, dejme se do toho.
Pojď, Jean-Luisi. Jdeme. Tak, to by bylo.
- Koho tipuješ ty? - Scorbie. Ten, co protestoval.
Dobře, já si vezmu Texův pokoj a Gideonův.
Ty si bereš Jeana-Luise a zamkneš dveře zevnitř.
Pojď, Jean-Luisi. Budeme si hrát na poklad.
Tex?
Páni, to jsou Charlieho věci.
Vypadá to tak.
- Asi bychom měli zavolat Hermana. - A kvůli čemu?
Když to tu není, proč ho zbytečně obtěžovat.
A když je?
Proč ho obtěžovat?
- Co to? - Jsi si jist, že tu nic nechybí?
Ne, je tu všechno. Policie nám poskytla seznam.
Jsem si jist, že nic tu nemá hodnotu čtvrt milionu dolarů.
Jen jestli nejsme slepí.
Stále si říkám, že jsme ukradli obrovskou sumu peněz,
ale do teď jsem z ní neviděl ani penny.
Možná lovíme ve špatném rybníce.
Jak to myslíš?
Možná je má opravdu někdo z nás. Jak to říkal ten muž.
Tedy, to by bylo naprosto nechutné,
my, veteráni té stejné války a tak dále.
Tedy, víš, že bych ti řekl, kdybych je měl.
Samozřejmě. Přesně tak bych ti řekl já, kdybych je měl.
Samozřejmě.
A to platí i pro Hermana.
Samozřejmě.
Je v pořádku, Sylvie. Opravdu.
Ale pospěš si sem, jak můžeš. Dobře. Sbohem.
Takže, kdybys měl poklad, kam bys ho skryl?
Zakopal bych ho v zahradě.
Fajn, ale tenhle pán nemá zahradu.
- Ani já nemám. - Nemáš?
Tak tedy, kdybys ho měl schovat v tomto pokoji, kam bys ho dal?
- Tam nahoru. - Na skříň?
Víš co? Možná máš pravdu.
Doufám, že tam nahoře nenajdu nic chlupatého.
Hele, něco tu je. A je to těžké.
Našel jsem to! Našel jsem to! Našel jsem to!
Jestli si myslíš, že si tím zlepšíš pověst, mýlíš se.
Vyhráli jsme. Vyhráli jsme. Vyhráli jsme.
Vyhráli jsme. Vyhráli jsme.
Našli jsme to. Našli jsme to.
- Našli jste to? - Ne.
- Co myslíte tím ne? - To dítě to křičelo.
Tam nahoře. Je to tam nahoře.
Věřte mi, že tam nahoře nic není.
Ano?
Moje nervy!
To je Hermanova rezervní.
- Kde vlastně je? - Tam v mém pokoji.
Měla bys raději vzít chlapce dolů do haly.
Kdo mohl udělat tak podlý čin?
Nejsem si docela jistý.
V každém případě to není můj pokoj.
Ani můj.
Policii se to nebude ani trochu líbit.
Mohli bychom ho usušit a vzít ho přes chodbu do jeho pokoje.
Opravdu nevypadá až tak špatně.
Ubohý starý Herman.
Zdá se, že štěstěna se s ním nikdy nepoznala.
No, možná teď někde potkal svou rukou.
Muž utopený v posteli?
Nemožné.
A v pyžamu... už druhý v pyžamu. Je to úplná hloupost.
Přestaňte mi lhát.
Tenhle nos ví, když lžete.
Nikdy se nezmýlil, během 23 let.
Tenhle nos mě udělá policejním komisařem.
Pane Dyle, nebo pane Joshua... Co si mám vybrat?
Dyle.
A stále jste registrovaný jako pan Joshua v Megeve.
Nevěděl jste, že je protizákonné registrovat se pod vymyšleným jménem?
- Ne, nevěděl jsem. - V Americe to tak děláme pořád.
Nikdo z vás neopustí Paříž...
dokud se ta záležitost nevyjasní.
Ale varuji vás, mám oči na šťopkách.
U nás používáme gilotiny.
Vždy jsem si myslel, že padající čepel...
nezpůsobí nic kromě pocitu drobného lechtání...
vzadu na krku.
Ale je to jenom domněnka, samozřejmě.
Doufám, že nikdo z vás to nikdy nezjistí přesně.
Kdo si myslíš, že to udělal?
- Gideon? - Možná.
- A nebo Tex? - Možná.
- To jsi mi tedy pomohl. - Přesně tak.
- Mohu také jednu? - Co?
Myslím, že to udělal Tex.
Vanilkovou a čokoládovou, prosím. Proč si myslíš, že to byl Tex?
Protože ve skutečnosti podezřívám Gideona,
a vždycky je to osoba, kterou nepodezříváš.
Myslí si ženy, že je to ženské, být tak nelogický, nebo si nedokážou pomoci?
Co je na tom nelogického?
Právě jsi řekla, že je to vždy ten, koho nepodezříváš.
Když podezříváš Gideona, musí to být Tex.
Ale na druhé straně, když podezříváš Texe, musí to být jeho kamarád Gideon.
- Myslím, že si nedokáží pomoci. - Hmm?
- Kdo? - Ženy.
Víš, nedokážu se zbavit lítosti *** Scorbiem.
Nebylo by to skvělé, kdybychom byli jako on?
- Jako Scorbie? - Ne. Gene Kelly.
Vzpomínáš si, jak tady u řeky tančil v "Američan v Paříži"...
a vůbec ho netrápil svět?
- Mmm. - Tohle je úžasné. Dáš si?
Ne, děkuji.
A myslím, že už ani ty ne.
Promiň.
Alexi, mám strach.
Ano, vím.
Nemůžu přijít na to, proč ho zabili.
No, možná si někdo myslel, že čtyři díly jsou příliš moc.
Co ti dává jistotu, že ten někdo se uspokojí s třemi?
Chce to všechno. To znamená, že mu také stojíme v cestě.
To je pravda.
Musíme něco podniknout. Každou minutu nás mohou popravit.
Udělal bys něco takového?
Co, popravil někoho?
Ne. Spustit se odtud na laně, abys zachránil ženu, kterou miluješ.
Jako hrbáč z Notre Dame.
Kdo to tam dal?
Pospěš a převleč se. Mám hlad.
Dej mi vědět, co budeš jíst, abych si s tím sladil oblek.
Co bys chtěla?
Tady hotelový detektiv. To tam snad tam máš nějakou ženu?
Tedy ty jsi ale otrava.
- Mohu dovnitř? - Ne. Jdu se vykoupat.
Nebylo by lepší, abys se vykoupal tady?
- Proč? - Já bych o tu vanu zájem neměla.
A i tak, nechci zůstat sama. Bojím se.
Jsi ve vedlejším pokoji. Když se něco stane, křič.
Reggie?
Dostala jsem tě. Ha ha.
Slyšela jsi někdy příběh o chlapci, který křičel na poplach?
Tam je sprcha.
- Ale no tak. Otevři dveře. - To je velmi směšná situace.
Mohu vyjmenovat tucet chlapů, kteří čekají v řadě na mou sprchu.
- Proč některého z nich nezavoláš? - Troufáš si.
Ty jsi ale tvrdý oříšek.
- Co to děláš? - Zouvám se.
Už jsi někdy slyšela o někom, kdo chodí do sprchy v botách?
Obyčejně si zpívám směs starých písniček, když jsem ve sprše.
- Nějaké požadavky? - Zavři dveře.
Obávam se slečno, že takový neznám. Tak...
- Zavři dveře! - Proč?
Pojď a dívej se.
Odkape.
Jak často absolvuješ tenhle rituál?
Každý den. Výrobce to doporučuje.
Nevěřím tomu.
Ale ano, je to... Počkej.
Přečti si štítek.
Koukni, tady tím drobným písmem.
"Nošení obleku během mytí...
pomáhá udržet jeho tvar."
Vodovzdorný.
Počkej.
Akryl- nylon. Odolná tkanina.
Plastické. Nerezavějící. Nehořlavé. Odolný proti všemu.
- Ty jsi tvrdý oříšek. - Odolný proti oříškům!
- Ano? - Paní Lampert? Tady Bartholomew.
Mluvil jsem s Washingtonem, paní Lampert.
Mluvte, pane Bartholomew. Slyším vás.
Takže jsem jim řekl, co jste mi říkala o muži, který se vydává za bratra Carsona Dyla.
Zeptal jsem se jich, co o tom vědí a řekli mi to.
Nebude se vám to líbit, paní Lampert.
Carson Dyle neměl bratra.
- Paní Lampert? - Jste si jist, že se nestala chyba?
Ne, žádná. Prosím, buďte opatrná, paní Lampert.
Nashledanou.
Nechal jsem ho tam sušit. Je to v pořádku?
Co se děje? Něco není v pořádku?
Zřejmě jsi zeslábla z hladu.
Jedla jsi jenom pětkrát za den.
Zařídím, aby se mi postarali o oblek a vezmu tě na večeři.
Pojďme někam, kde jsou davy. Mám náladu jet mezi lidi.
Víš, že ta věc je stále vlhká?
Neřekla jsi ani slovo už 20 minut.
Přemýšlela jsem o Charlesovi a Scorbiem a o tom, kdo bude další.
Já?
Nepředpokládám, že víš kdo je vrah, že?
Ne. Ještě ne.
Kdokoliv z toho na konci vyvázne živý, získá nominaci.
To se mi snažíš naznačit, že jsem to byl já, kdo zabil Charlese a Scorbieho?
Co mám udělat, abych tě uklidnil? Mám se stát další obětí?
Na začátek, proč ne.
Vůbec ti nerozumím.
V jednu chvíli mě honíš po sprše.
A vzápětí mě obviňuješ z vraždy.
Carson Dyle neměl bratra.
To můžu vysvětlit, jestli jsi ochotná mě vyslechnout.
No, odsud se bez plovacích křidýlek stejně nedostanu, co?
- Dobře, připrav se na můj životní příběh. - Fiktivní nebo nefiktivní?
- Eh... Proč konečně neztichneš? - Teda!
- Budeš mě poslouchat? - Pokračuj.
Dobře.
Takže, když jsem byl mladý, můj otec chtěl, abych se stal součástí jeho obchodu.
Kostry deštníků. Vyráběl je.
Solidní obchod, připouštím, ale v té době jsem neměl smysl pro rozumná rozhodnutí.
Doufám, že tohle celé někam vede.
No, jedna věc mě táhla pryč od deštníků.
Ale ta mě zase odřízla od všech čestných způsobů obživy.
Co tím chceš říct?
Že v tomto konkurenčním světě,
když muž nemá žádné povolání, nemá moc výběr.
Tak jsem začal hledat lidi, kteří měli víc peněz, než potřebovali,
včetně pár těch, kteří by si toho ani nevšimli.
Chceš říct, že jsi zloděj?
No, není to výraz který bych zvolil já,
ale tak nějak se dá vystihnout podstata.
Nemůžu tomu uvěřit.
Nevyčítám ti to.
Ale já tomu věřím, to je to, čemu nemůžu uvěřit.
Takže sbohem Alexander Dyle, vítej Peter Joshua.
Promiň. Jsem Adam Canfield.
- Adam Canfield? - Mm-hmm.
To je úžasné. Uvědomuješ si, že jsi měl tři jména během uplynulých dvou dnů?
Vlastně už vůbec nevím, s kým se mluvím.
- Ale stále je to ten stejný muž, i když se jmenuje jinak. - Ne, není to ten stejný.
- Adam Canfield je podvodník, a chci vědět proč. - Tak to je jednoduché.
Mám rád to, co dělám. Baví mě to.
Není moc mužů na světě, které práce baví tak jak mě.
Podívej se všude kolem.
Existuje paní Canfield?
- Ano, ale jsme rozvedení. - "Ale jsme rozvedení."
- Přesně tak. A teď se vrať a dojez večeři. - Snědla bych i koně.
Myslím, že je to právě to, co jsi si objednala.
Neměl bys být ke mně trochu zdvořilejší, potom co jsi ze mě takhle vystřelil?
- Jak jsem si z tebe vystřelil? - Ale, to úžasné odmítnutí.
Věděl jsi, že tomu nedokážu odolat.
- Teď to vypadá, že jediné, co tě zajímá jsou peníze. - Přesně tak.
Ale no tak, co bys chtěla slyšet?
Že pěkná ženská s výstředním chováním znamená pro starého profíka...
jako jsem já víc, než čtvrt milionu dolarů?
- To si nemyslím. - To není tak jisté, to ti povím.
Mmm... Cože?
Nenapadlo tě, že mi dává pěkně zabrat, abych se od tebe držel dál?
- Měla bys vidět svou tvář. - Co je s ní?
Je rozkošná.
Co se děje teď?
Nemám už hlad. Není to úžasné?
- Adame! - To je v pořádku. Pojď se podívat.
Nevypadáš v tom světle tak špatně.
Proč jsi myslíš, že jsem tě sem vzal?
Třeba jsi mi chtěl ukázat, jak...
zničit konkurenci.
Docela dobré, ne?
To všechno jsem je naučil.
A tak to dělali už odedávna?
Samozřejmě. Jak myslíš, že jsem se sem dostal já?
- Opětovat polibek není dovoleno? - Oh, ne.
Doktor mi řekl, že to není dobré pro můj termostat.
Tedy, když do toho jdeš, tak do toho jdeš, že?
Tak tedy do toho.
Ve vestibulu?
Zbláznil jsi se?
Je půl čtvrté ráno.
Myslíš to vážně?
Dobře, dobře. Hned jsem dole. Vydrž chvíli.
H... Hej, zapni světlo!
Jak se to dá zastaviť?
Všichni tři v pyžamech? Směšné.
Co to je, nějaká nová americká výstřednost?
A váš přítel, který je tu ubytovaný, ten z Texasu,
se najednou někam vypařil.
- Kde je? - Taky bych rád věděl.
Madam?
Řekněte mi, pane Dyle. Kde jste byl v půl čtvrté ráno?
Vo svém pokoji, spal jsem.
- A vy, paní Lampert? - Já také.
V pokoji pana Dyla?
Ne, ve svém pokoji.
Zjevně mluvíte pravdu,
proč byste si jinak vymýšleli tak ubohý příběh?
Být vámi, nezůstával bych v pyžamu.
Dobrou noc.
Tak teď je to tutovka. Tex má ty peníze.
- Dám ti vědět, když ho najdu. - Teď ho jdeš hledat?
Když ho najde první policie, toho čtvrt milionu nám nedají,
- Adame... - Běž do postele a zajisti dveře.
- Ano? - Teď mě dobře poslouchejte.
Vím, kdo má ty peníze, a chci svůj podíl.
Zdá se, že roste každým dnem.
Budu tady do té doby, dokud je nedostanu.
- Kde si, Texi? - Ale no tak, člověče.
Koukni, moje máma nevychovala žádné hloupé děti.
Povím ti, co bude.
Když mě budeš chtít najít,
stačí, když se ohlédneš přes rameno,
protože od teď ti budu pořád ýchat na záda.
Otevři.
- Mýlil jsem se v tom, že Tex má ty peníze. - Proč?
Právě jsem s ním mluvil. Ještě se nenasytil.
To znamená, že zabití Gideona mu k penězům nepomohlo.
Takže kruh se zúžil na nás. Máš je ty.
Ale vždyť jsem všechno prohlédla. Dobře to víš.
Kde je ta letecká taška?
- V šatníku. - Dones ji.
Páni, ty jsi ale umíněný.
Charles ji musel mít s sebou, když ho Tex ve vlaku zabil.
Děkuji.
Všichni, i teta Lilian tu tašku prohlédla,
včetně mě.
- Dobře, prohlédneme ji znova. - Otevírala jsem ji nejméně jednou denně.
Někdo by si toho určitě všiml.
Je to tam, Reggie. Právě se na to díváme.
Něco tady na té posteli má hodnotu čtvrt milionu dolarů.
- Ale co to je? - Nevím. Nevím.
Čtyři pasy. Ne.
Lístek na parník.
- Něco uvnitř? - Nic.
Peněženka.
Hřeben? Ne.
Plnicí pero.
A co klíč?
Je od bytu. Je stejný jako ten můj.
No...
Vsadím se, že už je nebudeš potřebovat.
Potřebuješ je.
Stále to nedává smysl,
ale také to není nic za čtvrt milionu dolarů.
- Počkej chvilku. - Co?
- Zubní prášek. - Co je s ním?
Poznáš ***, když ho ochutnáš?
***.
*** s pepermintovou příchutí. Mmm.
Takže se zdá, že to je všechno.
Slepá ulička.
Tak si běž lehnout. Ráno musíš do práce.
Dnes v noci už nic nevymyslíme.
Miluji tě, Adame.
Já vím, řekla jsi mi to.
Ne, naposledy jsem řekla "Miluji tě, Alexi."
Aha.
- Počkej. Teď má slovo Velká Británie. - Kruci!.
Pane předsedo, členové delegace...
a můj významný kolego z Itálie.
Delegace Její Výsosti s velkou trpělivostí naslouchala jihoevropské
- Je to zapnuté? - Ne, to je v pořádku. Stalo se něco, Adame?
Nic, ale na něco jsem přišel.
Prohledával jsem Texův pokoj a narazil jsem na tohle v odpadkovém koši.
Slepil jsem to dohromady.
To je potvrzení, které mi dal Grandpierre k Charlesovým věcem.
- Nevím, jak by nám to mohlo... - Ne, koukni se.
Když jsme prohledávali cestovní tašku, něco tam chybělo... diář.
Tam jsou zapsané schůzky, je to tak? Chyběl tam.
To je pravda.
Vzpomínám si, jak si ho Grandpierre prohlížel,
ale nebylo tam nic, co by policie považovala za důležité.
Nepamatuješ si odtamtud něco?
No, bylo tam něco o poslední Charlesově schůzce.
S kým? Kde?
- Zdá se mi, že tam bylo jen místo. - No tak, Reggie, mysli.
Mohlo by to být to co hledáme.
Adame, ty peníze nám nepatří.
- Když si je necháme, porušíme zákon. - Hloupost. Neukradli jsme je.
- Neexistuje zákon, který zakazuje krást ukradené peníze. - Ale jistě, že existuje!
Vážně? Kdy schválili takový směšný zákon? Teď uvažuj, Reggie.
Co bylo v tom diáři?
Místo nebo křižovatka, nebo něco takového.
Dávej pozor. Jsem zapnutá.
.. na, na konferenci východní polokoule..
..na konferenci východní polokoule..
která se konala 22. března ...
Ne, počkej! Bylo to minulý čtvrtek v pět.
Zahrada Champs Elysees.
To je ono, Adame! Zahrada!
Tak a dnes je čtvrtek a skoro 5 hodin, musíme jít.
Všechno je v pořádku, pánové. Pokračujte.
Co teď?
5 hodin, čtvrtek, zahrada.
Musí tady něco být.
Charlesova událost byla minulý týden.
- Ano, vím, ale je to naše poslední šance. - Nežertuješ.
Před deseti minutami jsem ještě byla zaměstnaná.
Teď máš další práci, tak přestaň brblat a začni hledat.
Já jsi vezmu tuhle stranu. Ty to prohledáš tamhle.
Je to beznadějné. Ani nevím, co vlastně hledám.
Myslím, že ani Tex to neví.
- Tex? On je tady? - Podívej.
Jdu zjistit, co má za lubem. Ty zůstaň tady.
Buď opatrný, Adame. Už zabil tři lidi.
Počkej! Počkej!
Taxi!
Uhni.
No dobře, kde je ten dopis?
Ten dopis, jo? Nestojí za nic.
Víš, co mám na mysli. Tu obálku se známkou.
Chci ji.
Ty zelenáči.
Proč, ty, natvrdlý, ztřeštěný, slabomyslný zelenáči.
Oba dva na nás byli příliš chytří.
- O čem to mluvíš? - Nejdřív její manžel, a teď ona?
Tak dlouho na tebe koukala těma velkýma očima,
až si do toho spadl jako vejce ze slepice.
Chceš tu obálku?
Tady máš. Vezmi si ji. Je celá tvoje.
Zabil jsi všechny tři zbytečně!
Zelenáči!
Natvrdlý pitomče!
Jsi blbeček!
Sylvie! Co tu děláš?
Čekám na Jeana-Luise.
Oh. Co dělá?
Byl tak ***šený, když dostal ty známky, co jsi mu dala dnes ráno.
- Řekl, že takové nikdy předtím neviděl. - To jsem ráda.
- Co je to tu vlastně? - Trh se známkami.
Koná se každý čtvrtek odpoledne.
Tam Jean-Luis vyměňuje své známky.
- Proboha, kde je? - Co se děje, drahá?
Ty známky! Je v nich celé bohatství!
- Cože? - Bohatství! Tak už pojď!
- Nikde ho nevidím. - Rozdělíme se.
- Ty budeš hledat tam. - Dobře.
Jean-Louisi!
Jean-Louisi!
Jean-Louisi!
Jean-Louisi!
Jean-Louisi.
Reggie! Reggie!
Jean-Luisi, díkybohu. Máš ty...
- Co je tohle? - Jeden pán mi to dal jenom za tři.
Pán? Ale ne, Jean-Luisi. Kdo? Kde?
Rychle, drahoušku, rychle.
- Tamhle. - Pojďme!
- Je pryč. - Za nic nemůže.
Vstupte.
- Pan Felix? - Ano.
Očekával jsem vás. Věděl jsem, že přijdete.
Podívejte se na ně, madam.
Viděla jste někdy v životě něco tak krásného?
Je mi líto. O známkách nic nevím.
Znám je, jak člověk zná svou vlastní tvář, i když jsem je nikdy neviděl.
Tahle, švédský čtyřšilink...
zvaná Da Gula Fyraskillingen,
vytištěná roku 1854.
- Jakou má cenu? - Peníze nejsou podstatné.
Myslím, že je to velmi postatné.
No, ve vašich penězích asi 85 000 dolarů.
- Mohu se posadit? - Ano.
- A ta modrá? - Ta se jmenuje Havajská modrá.
V roce 1984 byl její majitel zavražděn konkurenčním sběratelem,
který byl posedlý myšlenkou vlastnit ji.
Jaká je její hodnota dnes?
65 000 dolarů.
- A ta poslední. - To nejlepší na konec.
Nejlepší kousek sbírky. Mistrovské dílo.
Nejcennější známka na světe.
Jmenuje se Gazette Maldave.
Byla vytištěna ručně na barevném papíru...
a označená monogramem tiskaře.
Dnes má hodnotu 100 000 dolarů.
Nejsem zloděj, madam.
Věděl jsem, že se někde stala chyba.
Dal jste chlapci na oplátku moc známek.
- Jsou na prodej? - Ukažte, podívám se.
350 evropských, 200 asijských,
175 amerických, 100 afrických...
a 12 pamětních s princeznou Grace.
To přijde na 10 franků.
A nezapomeňte tyhle.
Děkuji vám.
- Je mi to líto. - Ale, ne.
Na pár minut byly moje. To mi úplně stačí.
Adame? Adame?
- Haló? - Pane Bartholomew?
Ano.
Tex je mrtev. Udusili ho.
A udělal to Adam. Zabil je všechny.
- Jste si jistá? - Ano, jsem si jistá.
Tex napsal slovo "Dyle" ještě předtím,než zemřel.
Říkám vám, je to vrah.
No tak moment, paní Lampert. Musíte mi to zopakovat.
Byly to známky na tom dopisu, který měl Charles s sebou ve vlaku.
Byly celou dobu jasně viditelné, ale nikdo se nedíval na obálku.
Paní Lampert, poslouchejte mě. Nejste v bezpečí, dokud máte ty známky.
Takže... znáte centrální zahradu v Palais Royale?
- Kolonáda? - Ano, u kolonády.
- Tak rychle, jak jen dokážete. Pospěšte si, paní Lampert. - Už jsem na odchodu.
Reggie! Ty známky! Kde jsou? Reggie! Počkej!
Abys mě mohl také zabít? Tex je mrtev. Napsal slovo "Dyle" na koberec.
- Nejsem Dyle. Dobře to víš. - Ale Tex to nevěděl. Jsi vrah.
Reggie, chci ty známky.
- Palais Royale, rychle. - Ale já jsem obsazený.
- Ale tohle je velmi naléhavé. - Obsazený.
Jízdenku!
Americká ambasáda.
Americká ambasáda?
Kancelář pana Bartholomew, prosím.
- Mohla byste mluvit hlasiteji? - Nemůžu.
Pana Hamiltona Bartholomew.
Je mi líto, ale pane Bartholomew již dnes odešel.
Ale mě se někdo snaží zabít.
- Prosím? - Zabít mě!
Musíte mu to okamžitě oznámit.
Je v centrální zahradě Palais Royale u kolonády.
Řekněte mu, že jsem v pasti v telefonní budce na stanici metra hned pod ním.
Jmenuji se Lampert.
- Haló? - Haló, pane Bartholomew?
- Ano. - Právě vám volali, pane Bartholomew.
A znělo to dost naléhavě. Paní Lampert.
Lampert? Neznám žádnou paní Lampert.
Řekla, že je v pasti na stanici metra a někdo se ji snaží zabít.
Snaží se ji zabít? Kdo jsi myslí, že jsem, C.I.A.?
Tak dobrá, asi byste to raději měla oznámit francouzské policii.
Pane Bartholomew! Pane Bartholomew! Pomozte mi!
Reggie! Stůj!
Ten muž je Carson Dyle.
Všichni víme, že Carson Dyle je mrtev, paní Lampert.
- Říkám ti, že to je Carson Dyle. - Přece bys mu nevěřila.
Jen sem přineste ty známky. Snaží se vás zase oklamat.
Tex ho poznal. Proto napsal Dyle.
- Když mu ty známky dáš, zabije tě také. - Paní Lampert!
Když říká, že jsem on, co mi brání v tom, abych Vás nezabil hned a nevzal si známky?
Protože to by si pro ně musel dojít a to by nikdy nedokázal.
Paní Lampert, on chce ty peníze pro sebe.
To je to, co chtěl celou dobu.
- On je ze C.I.A., viděla jsem ho na ambasádě. - Říkám ti, že je to Carson Dyle.
To je pravda, paní Lampert. To je pravda.
Mrtvý muž. Podívejte se na mě.
Oh, já už nevím kdo je kdo.
Reggie, velmi tě prosím.
Ještě jednou mi věř.
Proč bych měla?
Nemohu přijít na žádný důvod na světě, proč bys měla.
Stůjte paní Lampert, nebo vás zabiju!
To ti ty známky nepřinese, Dyle.
Stále budeš muset vyjít ven a z téhle vzdálenosti určitě neminu.
Možná ne, ale chce to moc nábojů, abys mě zabil.
Nechali mě tam s pěti v nohou a břichu.
Věděli, že žiju a nechali mě tam.
Strávil jsem 10 měsíců v německém vězení a neměl jsem nic proti bolesti.
Nechali mě tam. Zasloužili si zemřít.
- Ale já s tím nemám nic společného. - Ale vy máte teď ty peníze. Patří mě.
Paní Lampert, věděli, že ještě žiju, ale nechali mě tam.
Proto jsem je musel zabít. Všechny čtyři.
Prosím věřte mi, paní Lampert. Zabiju i Vás. Nebude v tom žádný rozdíl.
Nemá to žádný význam. Ztrácíme čas.
Zašel jsem příliš daleko. Přísahám, zabiju vás.
Rozhodněte se, paní Lampert. Teď hned.
Adame!
V pořádku.
Vím, že jste tam, paní Lampert. Vyjděte ven.
Slyšíte? Vyjděte ven!
Nechci vás zabít, ale udělám to.
Vyjděte ven.
Hra skončila, paní Lampert.
Nemusel jsi mě tak ***ásledovat.
Tahle je v pořádku. Teď tuhle.
Promiň, že jsem jsi myslela, že jsi vrah,
ale jak jsem měla vědět, že je tak velký podvodník jako ty?
To je celá tvá vděčnost za to, že jsem ti zachránil kůži?
Masíruj si tu nohu sama.
Teď pravdu: byla to moje kůže, nebo ty známky?
Jak hrozné, říct takovou věc. Jak si to můžeš myslet.
Tak mi to dokaž.
Řekni mi, abych hned ráno šla na ambasádu a odevzdala jim ty známky.
- Řekla jsem, řekni mi abych šla na ambasádu... - Slyšel jsem, slyšel jsem tě.
Tak to řekni.
Reggie, poslouchej. Je tu něco, co bych rád vysvětlil.
Nevadí. Půjdu sama.
Proč si myslíš, že by je to mělo vůbec zajímat?
Je to jen čtvrt milionu. Bude je stát o moc víc dát to do účetnictví.
Jako daňový poplatník...
Kdo je tady daňový poplatník? Zloději neplatí daně.
- Promiňte, vojáku... - Námořník, madam.
Promiňte mi. Koho mám vyhledat, když jde o ukradené vládní peníze?
Mohla byste zkusit Oddělení státní pokladny.
Místnost 217, druhé patro, pan Cruikshank.
217. Děkuji, námořníku.
Nevadilo by ti, kdybych s tebou nešel dovnitř?
Při pohledu na jen tak odevzdané peníze bych se mohl zhroutit.
Pana Cruikshanka, prosím. Jmenuji se Lampert.
Ano.
- Pane Cruikshank? Slečna Lamp... - Paní.
Paní Lampert s vámi chce mluvit.
- Ano, pane. Můžete dovnitř. - Děkuji.
Ze všech podlých,
zkažených,
nanicovatých, podvodnických...
Podvodnických? Neměla bys být ráda, že nejsem podvodník?
Nemůžeš ani upřímně říct, že jsi nebyl upřímný.
Proč jsi mi nic neřekl?
Nesmíme nic říkat. No tak, dej mi ty známky.
No tak moment. Jak tady mohl mít Carson Dyle svou vlastní kancelář?
- Kdy jsi se tu s ním setkala? V kolik? - Kolem jedné.
Doba oběda. Pravděpodobně to promyslel předtím.
Našel kancelář, obyčejně otevřenou, a byl v ní během tvé návštěvy.
Tak jak můžu vědět, že je tohle tvá kancelář?
Paní Foster, napište sdělení pro pana Bartholomewa ohledně bezpečnostních opatření...
Bartholomew!
Doporučuji přijmout opatření o zamykání kanceláří během oběda.
Měl by začít svou vlastní.
- Dej mi ty známky. No tak. - Jaké máš dnes křestní jméno?
- Brian. - Brian Cruikshank.
Bude se mi hodit, když se zapletu s tamtím.
- Kdo ti radil se s někým z nich zaplést? - Je i nějaká paní Cruikshank?
- Ano. - Ale jsme rozvedení.
Ne.
Moje matka. Žije v Detroitu.
Líbila by se ti. A ty bys se jí líbila také. No tak, dej mi ty známky.
Ne, dokud mi nedokážeš, že jsi pravý Brian Cruikshank.
Někdy příští týden to nechám zapsat do oddacího listu. Co ty na to?
Přestaň se vykrucovat. Chci nějaký průkaz, teď hned.
- Netrval bych na průkazu. - Neumíš to dokázat. Stále se snažíš...
"Oddací list".
Řekl jsi "oddací list"?
Neměň téma. Jen mi dej ty známky.
Oh, miluji tě, Adame, Alexi, Petere Briane, ať se jmenuješ, jak chceš.
Miluji tě.
Doufám, že budeme mít hodně synů.
Můžeme je pojmenovat po tobě.
No ale, předtím než začneme, můžeš mi dát ty známky?
K O N E C